Stín

[Linda.]

Z Hawkinsovy knihy "Letting Go – The Pathway of Surrender":
"Jung řekl, že v nevědomí existuje aspekt nás samých, zvaný ´stín´. Stín obsahuje všechny potlačované myšlenky, pocity a představy, kterým odmítáme čelit.

Osobní já se nemůže uzdravit a stát se celistvým, dokud svůj stín neprohlédne a nepřijme."

Dokud se tomu člověk brání a namítá

"Jenže z mého pohledu... "

nemá možnost si uvědomit, proč potřebuje neustále ignorovat obsahy svého stínu, tj. myšlenky, pocity a představy, potlačené hluboko v podvědomí. Takže ho dál ovládají a rozhodují o jeho reakcích, aniž má o tom sebemenší tušení.

[Jana]

Z Hawkinsovy knihy "Letting Go – The Pathway of Surrender":
"Jung řekl, že v nevědomí existuje aspekt nás samých, zvaný ´stín´. Stín obsahuje všechny potlačované myšlenky, pocity a představy, kterým odmítáme čelit.

Osobní já se nemůže uzdravit a stát se celistvým, dokud svůj stín neprohlédne a nepřijme."

Dokud se tomu člověk brání a namítá

"Jenže z mého pohledu... "

nemá možnost si uvědomit, proč potřebuje neustále ignorovat obsahy svého stínu, tj. myšlenky, pocity a představy, potlačené hluboko v podvědomí. Takže ho dál ovládají a rozhodují o jeho reakcích, aniž má o tom sebemenší tušení.

Lído, neberu Ti to, vidíš stíny na mé osobě, kterou si představuješ, že znáš, pracuješ se stíny své osoby, kterou věříš, že jsi. Tahle možnost tady je, proč ne.

Ale nijak Tě nemusí znepokojovat, že pro mě nejsou mentální stíny ničím skutečným, stejně tak představa mé nebo Tvé osoby není pro mě ničím skutečným, i když Ty skutečná jsi.

Opravdu se o mě nemusíš bát a díky za Tvou péči.

[Linda]

Lído, neberu Ti to, vidíš stíny na mé osobě...

Kdepak, nic takového.

Vidím jen důsledky toho, co odborníci nazývají stín a co je v každém z nás, dokud se to nerozpustí a dokud nedojde k Probuzení: vidím jen to, co ostatní a na co Tě už tolik let lidi v diskusích upozorňují. Ale stín jako takový, t.j, příčiny, proč se tak chováš, proč v Tobě vzniká neustálá potřeba recitovat svoje přesvědčení v diskusích a v domněnce, že jde o osvícení, ho imrvére doporučovat jako jednorázové řečení jednou provždy, můžeš rozpoznat jen ty sama.

Proč můžeš jen Ty sama rozpoznat, z čeho se skládá Tvůj stín ? Protože v každém z nás všechny jednotlivé složky našeho stínu vznikaly za různých okolností, měly někdy i celou řadu různých příčin. A dokud nevznikne ochota v sobě poctivě pořád znovu rozpoznávat "Proč mám potřebu právě takhle teď zareagovat?" a v lásce to rozpoznané pokaždé přijmout coby součást Boží hry na projevení, bude ta hra na osvícené osobní já pokračovat.

[Jana]

Lído, neberu Ti to, vidíš stíny na mé osobě...

Kdepak, nic takového.

Vidím jen důsledky toho, co odborníci nazývají stín a co je v každém z nás, dokud se to nerozpustí a dokud nedojde k Probuzení: vidím jen to, co ostatní a na co Tě už tolik let lidi v diskusích upozorňují.

Uf, Lído, pasuješ se na mluvčí z lidu.

Jestli je pro někoho radost, štěstí a blaho Boží přítomnosti patologická záležitost, pro kterou nelze najít stín, může být pro jiného patologickou záležitostí deprese, smutek, život plný splínů a stínů.

Ale stín jako takový, t.j, příčiny, proč se tak chováš, proč v Tobě vzniká neustálá potřeba recitovat svoje přesvědčení v diskusích a v domněnce, že jde o osvícení, ho imrvére doporučovat jako jednorázové řečení jednou provždy, můžeš rozpoznat jen ty sama.

Třeba je pro mě štěstím probouzení bytostí, třeba je pro mě štěstím jejich štěstí, třeba mám radost z možnosti, že nalézají radost i svobodu.

Pro Tebe je třeba poučováním to, co píše někdo druhý a sdílení toho nejlepšího, co poznáváš, to, co píšeš Ty.

a pro druhého to může být přesně obráceně.

Proč můžeš jen Ty sama rozpoznat, z čeho se skládá Tvůj stín ? Protože v každém z nás všechny jednotlivé složky našeho stínu vznikaly za různých okolností, měly někdy i celou řadu různých příčin. A dokud nevznikne ochota v sobě poctivě pořád znovu rozpoznávat "Proč mám potřebu právě takhle teď zareagovat?" a v lásce to rozpoznané pokaždé přijmout coby součást Boží hry na projevení, bude ta hra na osvícené osobní já pokračovat.

Lído, minulost je představa, minulost v Boží přítomnosti, neexistuje, minulost není ničím skutečným a nezanechává to ve mně vůbec žádné stopy.

Bytost, která je pro mě láskou, mohla udělat cokoliv a v mém srdci je nevinná, bez jediného stínu.

[Linda]

Osobní duchovní já holt má potřebu ty podle něj "neexistující" druhé znovu a znovu a znovu přesvědčovat a dokazovat jim svou osvícenost.

Tak si to užívej, dokud můžeš

[vostal petr]

Osobní duchovní já holt má potřebu....

No i to je výsledek praxe,

zas tak až moc se od těch tvých výsledků a toho, co ti pomáhá neliší,

no hlavně že vám to pomáhá,

to je důležitý...

Takže,

stín vzniká našimi preferencemi...

To, že pak následně to nerozvinuté je jaksi potřeba potláčet, to pak je již druhá fáze,

třetí se myslím pak jmenuje komplex, ale nejsem si tím jistej,

páč si to nepamatuju...

[vostal petr]

Dokud se tomu člověk brání a namítá

"Jenže z mého pohledu... "


nemá možnost si uvědomit, proč potřebuje neustále ignorovat obsahy svého stínu, tj. myšlenky, pocity a představy, potlačené hluboko v podvědomí. Takže ho dál ovládají a rozhodují o jeho reakcích, aniž má o tom sebemenší tušení.

No fajn,

a co tedy budeš dělat s tím svým dlouholetým zblbnutím ???

Stále v tom pokračovat ???

Tak to jo...

[Jana]

Lído, je to moc pěkné, že tady prezentuješ metodu, která Ti pomáhá přinášet chvilkovou úlevu, ale od stínů v Tvé mysli Ti stejně nepomohla. Možná i proto, že věříš, že stíny v mysli jsou povinnou výbavou pro život.

Může se stát, že si uvědomíš pravdu, probudíš se a uvědomíš si, že Tvůj život je Boží, že v něm žádné osobní stíny nejsou. Možná se o tohle poznání tady podělíš, protože něco takového přeješ úplně každé bytosti. Pak každý, kdo Tě má rád, Ti tohle osvobození bude přát, bude mít radost z toho, že Tě nic netrápí, ale možná se najdou i nevěřící Tomášové, lišky zošklivující si hrozny představou kyselosti, závistivci a nepřejícníci, kteří Ti budou tvrdit, že to je špatně, že vědí s jistotou, že jsi své stíny zametla pod koberec.

Ti první mají bránu do Království nebeského otevřenou, a ti druzí, dokud Tvá radost nebude i jejich radostí, ji nenaleznou, i kdyby se na hlavu postavili.

[Návštěvník]

Jakmile poznáš, kdo jsi,

Abys měla šanci poznat, kdo jsi, tak musíš nejdříve integrovat stín. Jinak to, co se domníváš poznávat, není ono. Ale když ti to stačí...Není důvod ti tvoje přesvědčení vymlouvat.

Každý, kdo to čte, si musí sám rozhodnout - či lépe - se může sám přesvědčit, co je pravda a co je namlouvání si.

Takže k čemu se o tom dál dohadovat.

[vostal petr]

Lído, je to moc pěkné, že tady prezentuješ metodu, která Ti pomáhá přinášet chvilkovou úlevu, ale od stínů v Tvé mysli Ti stejně nepomohla.

To je moc pěkný, že tady prezentuješ různé duchovní metody,

škoda jen že jsi žádnou z nich u sebe nikdy nepoužila,

tedy kromě sebeoblbnutí vizualizacema a představama,

sice ti to přináší chvilkovou úlevu,

ale k realizaci samé tě to neposunulo ani vo chlup,

spíše naopak...

Jen si si takto vyrobila poměrně velký stín preferencí žádoucího a potláčením nežádoucího a komplex

velkej jak Brno...

A že ho nevídíš ???

No to je jasná věc, stín a připoutanosti nejsou vidět, stejně jako to ego není vidět,

ale jsou vidět jejich projevy...

[armin]

Upíři nevrhají stín, takže ho ani nemohou vidět a dále nejsou vidět v zrcadle. Tedy nemají žádnou sebereflexi

To není o nikom konkrétním. To je jen postřeh k psychologickému archetypu upíra.

[Jana]

Upíři nevrhají stín, takže ho ani nemohou vidět a dále nejsou vidět v zrcadle. Tedy nemají žádnou sebereflexi

To není o nikom konkrétním. To je jen postřeh k psychologickému archetypu upíra.

Upíři létají ve tmě, proto nemohou vrhat stín. Emocionální upír má šanci emocionálně vysávat jen toho, v kom se mu onu temnotu nevědomosti podaří probudit. Podaří se mu probudit projekci nevědomé osobní mysli, že "něco je špatně".

[Návštěvník]

Jakmile poznáš, kdo jsi,

Abys měla šanci poznat, kdo jsi, tak musíš nejdříve integrovat stín. Jinak to, co se domníváš poznávat, není ono. Ale když ti to stačí...Není důvod ti tvoje přesvědčení vymlouvat.

Každý, kdo to čte, si musí sám rozhodnout - či lépe - se může sám přesvědčit, co je pravda a co je namlouvání si.

Takže k čemu se o tom dál dohadovat.

integrovat stín

A podařilo se? Integroval se stín osobní mysli v osvícení? Už ve tvé mysli není žádný stín, že o té integraci jako cestě k osvícení píšeš?

[Návštěvník]

Upíři nevrhají stín, takže ho ani nemohou vidět a dále nejsou vidět v zrcadle. Tedy nemají žádnou sebereflexi

To není o nikom konkrétním. To je jen postřeh k psychologickému archetypu upíra.

Archetyp psychického upíra

Jsou to lidé, kteří působí velice šarmantním, okouzlujícím a moudrým dojmem. Dokáží upoutat Vaši pozornost jediným pohledem. Očarují Vás a tráví s Vámi svůj čas, ale je to proto, že nejsou schopni žít sami. Tito lidé totiž ztratili důvěru v sebe sama (např. kvůli nedostatku podpory v dětství), nemají žádnou sebeúctu ani ctižádost. Protože ale nesnesou být sami a chtějí si získat respekt druhých, nasazují si masku dokonalých lidí. Tím si získají náklonnost člověka a vysávají z něj energii.

Obrana a pomoc

Pokud znáte někoho, kdo odpovídá popisu psychického upíra, ale i tak s ním chcete trávit svůj čas, stražte si své hranice a nenechte se očarovat jeho falešnou maskou.

http://www.bonella.cz/sex-a-vztahy/arch ... azich.html

[Návštěvník]

Emoční upíři a jak se jim bránit

Jste velmi empatiční a vnímavý. Jste ochotní naslouchat. Máte někdy pocit, že jste jak houba a nasajete všechny emoce ze svého okolí? Jste ideální "kořistí" pro tzv. emoční upíry.

Emoční upíři jsou všude mezi námi. Mohou to být kolegyně či kolegové z práce. Kamarádi. Příbuzní. Na první dojem mohou být velmi bystří, talentovaní a charismatiční. Ale zároveň velmi nebezpeční. Oni si toho většinou nejsou vědomi. Jestliže to dělají vědomně, většinou tak posilují svoje ego a cítí se pak silněji a lépe. Někdy začnou být tito lidé na energii druhých doslova závislí, ne vždy si to však uvědomují. Často v druhých úmyslně vyvolávají hněv, stud a rozpaky, provokují, kritizují, ponižují, intrikují, chovají se despoticky, nadřazeně a otravují své okolí, potom čerpají životní energii z projevů sebeobrany napadeného. Čím silnější emoce vyvolají (pláč, křik, stud, strach, zuřivost…), tím lépe pro jejich uspokojení. V tomto okamžiku se energie napadeného prudce uvolní. Tito požírači emoční energie nemají slitování, nutně potřebují svou každodenní dávku. Pokud si nenastavíte hranice, vysají vás.

Jak to funguje?

1. Vydírání, pocity viny, strach: v kontaktu s tímto člověkem máte pocit, že nikdy nic není dobře, že neexistuje cesta, abyste udělali něco tak, aby ho to uspokojilo. Vždy budete mít pocit viny, že jste něco udělali špatně. Jeho cílem není vám dokázat, že jste neschopní, ale vyvolat ve vás právě ty špatné emoce, kterými se on živí. Udělá se vám špatně od žaludku, rozbolí vás hlava nebo přinejmenším vás přivede do rozpaků. Potřebuje vaší pozornost. Nepomáhá vysvětlování ani domluvy. Pokud se budete na něj soustředit, bude vás vysávat. Vedle takového člověka se budete cítit stále více vyčerpaní a nebudete vědět proč. Jedinou cestou a záchranou pro vás je nepouštět si takového člověka k tělu. Nerozčilujte se, držte si odstup a jednoduše mu oznamte, že to nehodláte dál řešit a bavit se s ním na to téma. Bude to stále zkoušet a tak raději odejděte do jiné místnosti a nebo prostě úplně pryč.

2. Oběť: člověk, který neustále naříká a běduje nad životem. Lituje se a soustředí se jen na sebe. O vás se mu vůbec nejedná. Nic se mu v životě nedaří, smůla se mu lepí na paty, provází ho neustálá prohra, beznaděj, deprese. Všichni jsou na něj zlí a každý mu ubližuje. Takový člověk vás začne vysávat v momentě, kdy s ním budete soucítit. Od takových lidí je potřeba se citově distancovat. Můžete jim jen pokyvovat bez účasti a zkrátka, myslete si své. Oni velice rychle pochopí, že z vás nic nemají a najdou si jinou oběť.

Ja se bránit - všeobecné rady

Nemusíte být na upíry příkří. Pro začátek stačí klasická asertivita nebo model nenásilné komunikace podle Marshalla Rosenberga:

nejprve dotyčného oceňte za důvěru, kterou do vás vkládá tim, že se vám svěřuje
pak přejděte k tomu, co vnímáte jako problém, hovořte však pouze ze svého úhlu pohledu, např. "mám dojem..." "já to vnímám..."
vyjádřete svoje potřeby, např. "rád/a bych, abys mi věnoval/a pozornost, stejně jako ji věnuji já tobě" ... nebo ... "když pořád mluvíš negativně, vysává mě to"
navrhněte model pro budoucnost "můžete se domluvit tak, že budeme sdílet přibližně stejnou míru osobních věcí" ... a nebo ... "co kdyby ses zkusil/a dívat na svět trochu pozitivněji"?
Vyvarujte se vyčítavého tónu, ale mluvte důsledně. Pokud bude protějšek ochotný spolupracovat, můžete si gratulovat. Jeho emoční vampirismus není tak silný. Pokud vás však zahrne obviňováním nebo nadávkami, sdělte, že za takových podmínek se nebudete stýkat. Máte právo na vlastní život a nejste odpovědní za emoce druhých lidí.
https://www.naturis.cz/emocni-upiri-a-jak-se-jim-branit

[Návštěvník]

[Návštěvník]

Archetyp

Struktura psychiky

Podle C. G. Junga můžeme psychiku rozdělit na několik vrstev. Pod úrovní běžného vědomí se nachází vrstva osobního nevědomí, ta však spočívá ještě na hlubší vrstvě, nazvané kolektivní nevědomí. Modernější pojmenování pro tuto vrstvu zní objektivní psýché. Obsahem této vrstvy jsou způsoby chování, které jsou společné všem individuím, proto Jung volí označení kolektivní nevědomí. Pojem objektivní psýché vyjadřuje totéž: univerzální strukturu lidského druhu. Můžeme je používat jako synonyma. Protipólem kolektivního nevědomí je kolektivní vědomí: kulturní svět sdílených hodnot a norem.

O obsahu nevědomí můžeme hovořit jen potud, pokud jsme schopni prokázat jeho obsahy. (Jung) Zatímco obsahy osobního vědomí jsou citově zabarvené komplexy, obsahy kolektivného nevědomí jsou archetypy. Archetypy jsou "vrozené vzorce imaginace a cítění"


Archetypy:

Persona
Budeme-li postupovat od povrchu směrem do hloubky, setkáme se nejprve s archetypem persony. Persona je jednoduše řečeno naší maskou, kterou sice nejsme, ale domníváme se, že jí jsme a naše okolí se to domnívá také. Persona je mostem mezi námi a společností (světem kolektivního vědomí). Odpovídá naší společenské roli, s níž se více či méně identifikujeme.

Anima a animus
Komplementárním protikladem persony je dvojice archetpyů Anima / Animus. Komplementární proto, že zatímco persona představuje most k vnějšímu světu, anima (v případě muže) a animus (v případě ženy) představují spojení s nitrem a nevědomím. Jedná se o obraz ženství v psýché muže a obraz mužství v psýché ženy, který poznáváme skrze projekci na osobu opačného pohlaví.

Persona, animus a anima jsou struktury vztahů. Struktury identity tvoří já a stín.

Já a Stín
Já odpovídá naší identitě: sebeobrazu, s kterým se ztotožňujeme, zatímco stín tomu, co bylo výchovou zavrženo jako neslučitelné s představou já, tudíž to, s čím se identifikovat nechceme. Přesto obě části tvoří komplementární dvojici protikladů, z nichž jedna byla vynešena na "světlo vědomí" a druhá "zavržena do tmy." Stín může obsahovat i potenciálně přínosné kvality, které jáskému sebeobrazu chybí.

Dítě
Za předznamenání Bytostného Já můžeme považovat achetyp dítěte. Je to symbol nadčasové, potenciální celosti, která je tváří v tvář moci přírody nepatrná a zranitelná, má však nekonečný potenciál - jako hořčičné semínko (nekonečně malé a nekonečně velké). Je to symbol počátku a konce, toho co je nebo bylo, než vzniklo "já" a toho, co je nebo bude, až "já" zanikne. Tento paradox se zjevuje mýtem o věčném návratu nebo o cestě hrdiny tam a zase zpátky (Tolkienův Hobit).

Hrdina
Hrdina je archetypem vítězství vědomí nad nevědomím, světla nad temnotou. Můžeme jej považovat za aktualizaci potenciálu, které v sobě nese archetyp dítěte, který však vyžaduje hrdinský čin, konflikt s protichůdnými silami nevědomí, které na sebe v pohádkách berou podobu příšer nebo osudových překážek (Odysseus navracející se do rodné Ithaky). Nad nimi musí zvítězit důvtipem a odvahou.

Koré
K tomu, aby hrdina procitl z dítěte a vypravil se na svou hrdinskou pouť, potřebuje povzbuzení a pokyn od archetypu Koré (puer, panny). Kóré je pro muže součástí jeho animy (tudíž ji většinou poznává jen jako projekci), pro ženu je však součástí její hlubší ženské podstaty, která tvoří komplementární dvojici s archetypem matky (Démétér - Koré, matka - dcera, stáří - mládí). Tato ženská dyáda je metaforou nekonečného řetězu života, která z ženy snímá pocit tíže a izolace a poskytuje jí pocit katarze a znovuzrození.


Stařec a Matka
O tom, kam hrdina směřuje, jaký je smysl jeho cesty, je poučen archetypem moudrého starce, personifikací neomezeného ducha, moudrosti a životního smyslu. K archetypu starce je komplementární archetyp matky, milující a starostlivý, ale také divoký a nespoutaný zdroj všeho života a veškeré mnohotvárnosti psychiky: ochraňuje, ale i pohlcuje, jako bohyně Kálí život dává i bere. Matka jakoby říkala "odkud", stařec "kam". Pokud matka představuje zemi, hmotu a genetickou nebo osudovou dannost, pak stařec představuje nebe, transcendenci, moudrost a neomezenou svobodu ducha. V grafologii odpovídá archetyp matky symbolicky vlevo (odkud) a stařec vpravo (kam).

Bytostné Já
Ústředním, pořádajícím archetypem, k němuž hrdina směřuje, je Bytostné Já, centrální archetyp řádu, který se může promítat jako slunce nebo Bůh. Jeho typickým zobrazením je kruhovitá mandala, často obsahující symboliku kvaternity (čtvernosti). Tento archetyp je nejméně empiricky doložitelný, avšak pojmově nenahraditelný z hlediska popisu obecné struktury psýché a archetypů. Je spojen s nejvyšší mírou numinozity.

http://ografologii.blogspot.com/2008/05/archetypy.html

[Návštěvník]

Archetyp

Struktura psychiky

Já a Stín
Já odpovídá naší identitě: sebeobrazu, s kterým se ztotožňujeme, zatímco stín tomu, co bylo výchovou zavrženo jako neslučitelné s představou já, tudíž to, s čím se identifikovat nechceme. Přesto obě části tvoří komplementární dvojici protikladů, z nichž jedna byla vynešena na "světlo vědomí" a druhá "zavržena do tmy." Stín může obsahovat i potenciálně přínosné kvality, které jáskému sebeobrazu chybí.

[Návštěvník]

Taře:

Někomu vadí, když se dělím o svoje zkušenosti, o to, co mi pomáhá,
někomu ne a projeví o to co píšu zájem - třeba v sz.

A i kdyby to pomohlo jen jedinému, který je už tak daleko, že to umí použít, tak se to vyplatilo.
Obdobně to popisuje Nisargadatta. Když se setrvává v "já jsem", tak začnou lízt všechny ty podvědomé, zastrčené obsahy nahoru - do vědomí. Má se to přijmout, pozorovat, prozkoumat. Bez stálé vědomé pozornosti to podle něj nejde. Tedy to samé, co vás učili Tomášovi.

[Linda]

Integrování stínů není příjímáním negativního hodnocení těch druhých, ani sebe sama, je to prosvětlování stínů láskyplností.

Z Hawkinsovy knihy
Dissolving the Ego, Realizing the Self
Rozpouštění ega, realizace JÁ

Jak lze integrovat svoje negativní pocity a zvyšovat tak vibrační úroveň, na které se právě nacházíme?
Plným uvědoměním si každého negativního pocitu, který se v nás právě objevil, jeho přijetím a pokojným pozorováním:

Z Hawkinsovy knihy
Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání

Tazatel:
Jsem učitel a studenti mě někdy obtěžují. Jako jejich učitel chci tu svou rozmrzelost překonat, abych jim mohl být užitečný. Co doporučujete?

Dr. Hawkins:
Za prvé přijmout fakt, že jste naštvaný a že je v pořádku být otrávený. Je to cena za lidské vědomí. Nechte rozmrzelost plně vyvstat, aniž byste ji nějak nazýval nebo ji vztahoval k určité osobě. Místo abyste ji odmítal, můžete požádat, aby se jí objevilo víc. Vnímejte, že je to prostě energie negativity. Toto pozorování ji odosobní. Pak se sám sebe zeptejte, jestli jste ochotný od této energie upustit? Energie se tím přesune do vyšších vibrací.