Stín

[Návštěvník]

Tak přeci jen se Nisargadatta o stínu zmiňuje:

Není tu nic, co bych měl či neměl dělat, ale každou minutou se podílím na
všem. Láska a vztek jsou rozděleny stejnoměrně mezi všemi, stejně jako práce
a zábava. Moje nesmírnost a majestátnost, má čistá energie a mé všechno,
dosáhnuvší zlatého jádra, odpočívá ve stínu blaženosti. Mé čisté vědomí září
v nesmírné kráse.
http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisar ... oznani.pdf

[Návštěvník]

Nyní jsem navždy svoboden. Jsem blaženost, bez záště, beze strachu. Má božská vědomá forma nyní nezná žádných hranic. Patřím všem a každý náleží mně.
Oni „všichni“ nejsou ničím jiným než mými vlastními individualitami, a tyto
pak dohromady tvoří mé božské bytí. Není tu nic dobrého či špatného, žádný
profit, nebo ztráta, nic vysokého ani nízkého, natož moje, nebo to, co mi nepatří. Nikdo mi neoponuje a já neoponuji druhým, protože tu není nikdo jiný než Já.

Blaženost se ukládá do postele blaženosti. Odpočinek samotný se změnil v blaženost

[Návštěvník]

Když pro to nenajdeš slova, tak je to ono.

Jak je vidět, Nisargadatta je našel.

[Linda]

Dokud člověk nepochopí, v čem spočívá rozdíl mezi ochotou Probuzených odpovídat tazatelům na jejich otázky a mezi potřebou osobního duchovního já znovu a znovu publikovat svoje vlastní názory v diskusích na internetu a snažit se tím ostatní přesvědčit, že má pravdu, rozhoduje o jeho aktivitách v podvědomí uložený stín a je zřejmě zbytečné pokoušet se mu to vysvětlit.

Nicméně může být docela poučné to po nějakou dobu sledovat.

[.petra]

Když pro to nenajdeš slova, tak je to ono.

Jak je vidět, Nisargadatta je našel.

Jakže to řekl? Všechno, co se dá pojmenovat, není ono. Nebo: Může se to popsat jen negacemi - Tohle to není a to taky ne atd. atd.atd.
Naslouchat!

[.petra]

Dokud člověk nepochopí, v čem spočívá rozdíl mezi ochotou Probuzených odpovídat tazatelům na jejich otázky a mezi potřebou osobního duchovního já znovu a znovu publikovat svoje vlastní názory v diskusích na internetu a snažit se tím ostatní přesvědčit, že má pravdu, rozhoduje o jeho aktivitách v podvědomí uložený stín a je zřejmě zbytečné pokoušet se mu to vysvětlit.

Pokoušet se mu to vysvětlit je opravdu zbytečné. Ale třeba se z toho poučí jiní.

[.petra]

Když pro to nenajdeš slova, tak je to ono.

Jak je vidět, Nisargadatta je našel.

Jakže to řekl? Všechno, co se dá pojmenovat, není ono. Nebo: Může se to popsat jen negacemi - Tohle to není a to taky ne atd. atd.atd.
Naslouchat!

P.S. Dále řekl, že je i za láskou, a také, že když se dosáhne temného zdroje, tak už je všude doma. Dosáhla jsi temného zdroje?

A co přišlo nakonec?

"Zapomente mne, zapomente moje učení. Ale doporučuji vám, abyste setrvávali ve vašem vlastním vědomí. A jen pak přijde potřebné porozumění intuitivně z vašeho nitra."

Tedy, že to, co říkal. není důležité. Tedy: Nepřipoutávat se k tomu - např. věčným opakováním vytržěných oblíbených citacích. (Tohle samozřejmě nepochopíš, ale je to pro ostatní.)

[Návštěvník]

Jakže to řekl? Všechno, co se dá pojmenovat, není ono. Nebo: Může se to popsat jen negacemi - Tohle to není a to taky ne atd. atd.atd.
Naslouchat!

P.S. Dále řekl, že je i za láskou, a také, že když se dosáhne temného zdroje, tak už je všude doma. Dosáhla jsi temného zdroje?

A co přišlo nakonec?

"Zapomente mne, zapomente moje učení. Ale doporučuji vám, abyste setrvávali ve vašem vlastním vědomí. A jen pak přijde potřebné porozumění intuitivně z vašeho nitra."

Tedy, že to, co říkal. není důležité. Tedy: Nepřipoutávat se k tomu - např. věčným opakováním vytržěných oblíbených citacích. (Tohle samozřejmě nepochopíš, ale je to pro ostatní.)

A jak je vidět, není to nic platné, už ho na tomhle vlákně cituješ nejméně podruhé.



Co je ve mně, vidím v tobě.

[.petra]

Dokud člověk nepochopí, v čem spočívá rozdíl mezi ochotou Probuzených odpovídat tazatelům na jejich otázky a mezi potřebou osobního duchovního já znovu a znovu publikovat svoje vlastní názory v diskusích na internetu a snažit se tím ostatní přesvědčit, že má pravdu, rozhoduje o jeho aktiviách v podvědomí uložený stín a je zřejmě zbytečné pokoušet se mu to vysvětlit.

Nicméně může být docela poučné to po nějakou dobu sledovat.

[Jana]

Dokud člověk nepochopí, v čem spočívá rozdíl mezi ochotou Probuzených odpovídat tazatelům na jejich otázky a mezi potřebou osobního duchovního já znovu a znovu publikovat svoje vlastní názory v diskusích na internetu a snažit se tím ostatní přesvědčit, že má pravdu, rozhoduje o jeho aktiviách v podvědomí uložený stín a je zřejmě zbytečné pokoušet se mu to vysvětlit.

Nicméně může být docela poučné to po nějakou dobu sledovat.

Dokud je tady připoutanost k mysli, k tělu, představě osoby, tak se pořád jeví, že je tady něco špatně, co by mělo být jinak, a to je právě iluze ega, které nepoznává celistvost. Skrz ego není jasné, že jsi Já, o kterém není třeba si nic myslet, není potřeba ho kritizovat, měnit, vylepšovat, napravovat, tlačit ho, aby se chovalo podle nějakých představ.

Ta nádherná svoboda a štěstí pravého Já je tady právě TEĎ.

A díky za ni. Díky za tu možnost ji poznávat. Díky za možnost poznávat, jakou je láskou.

Záleží jen na nás, jestli věnujeme pozornost stínům žbrblavé nespokojené kritické mysli, nebo lásce.

Záleží jen na nás, jestli je moc nad naším životem ponechána napospas egu, nebo Boží milosti.

[.petra]

Jakže to řekl? Všechno, co se dá pojmenovat, není ono. Nebo: Může se to popsat jen negacemi - Tohle to není a to taky ne atd. atd.atd.
Naslouchat!

P.S. Dále řekl, že je i za láskou, a také, že když se dosáhne temného zdroje, tak už je všude doma. Dosáhla jsi temného zdroje?

A co přišlo nakonec?

"Zapomente mne, zapomente moje učení. Ale doporučuji vám, abyste setrvávali ve vašem vlastním vědomí. A jen pak přijde potřebné porozumění intuitivně z vašeho nitra."

Tedy, že to, co říkal. není důležité. Tedy: Nepřipoutávat se k tomu - např. věčným opakováním vytržěných oblíbených citacích. (Tohle samozřejmě nepochopíš, ale je to pro ostatní.)

A jak je vidět, není to nic platné, už ho na tomhle vlákně cituješ nejméně podruhé.

To, co ty nikdy citovat nebudeš. Tak, at mají ostatní možnost to srovnat.

[.petra]

a mezi potřebou osobního duchovního já znovu a znovu publikovat svoje vlastní názory v diskusích na internetu a snažit se tím ostatní přesvědčit, že má pravdu, rozhoduje o jeho aktiviách v podvědomí uložený stín

Toho si určitě už každý všiml.
Obzvlášt' výmluvná byla ta výměna pořadí příspěvků.

[Návštěvník]

Vše, co člověk nabídne druhým, nabízí ve skutečnosti sám sobě; a kdyby jenom tato pravda byla pochopena, našel by se snad někdo, kdo by ještě chtěl něco druhému odmítnout?

N. Maharadž

[dodo]

Teprve plným integrováním stínu může dojít k Poznání, třeba i hned v zápětí.

Integruj stín a nech se překvapit.

Integráciou tieňov, či temnoty do vedomia, dochádza k jeho zatemňovaniu, so všetkými neprospešnými, či nežiadúcimi dôsledkami tohto.

[Návštěvník]

viewtopic.php?f=3&t=7640

[Návštěvník]

viewtopic.php?f=3&t=7640

Stin

Jeslize potlacuji Stin v sobe...v celkem dobre myslene myslence, ze su jen Svetlo a Laska...zacne se tento Stin projektovat do meho okoli...a v celku hodni lide na me zacnou utocit...k memu podivu...a nespokojenosti

Neni efektivni proti vsem tem lidem bojovat ci je mazat...jako lepsi vidim praci s vlastnim Stinem...i kdyby mela zacit treba jen tocenim se doleva nobo pouzitim nadavky beze studu a upejpani...

Zapocetim teto prace Prijimani Stinu prekvapive ustoupi jeho projekce

Jak to rika Spira: kdo mas Odvahu, zapocni...!
...vxl...

Mně se po mnoha létech vzorného chování a myšlení nakonec – zaplaťpámbu – ukázalo, že teprve když se objeví hluboký zájem začít rozpoznávat, proč v jednotlivých situacích reaguju, jak reaguju, začne se dostávat do vědomí to negativní, co jsem celou dobu automaticky potlačovala. A když mi došlo, že všechno to odporné, negativní, které jako by ve mně doteď vůbec nebylo (protože to bylo odmítané a ignorované = Stín), je taky forma Bezformového, objevila se ochota začít tomu v sobě naslouchat.
Byla to panečku síla

Všechno co v sobě člověk od malička potlačoval, protože to rodiče i kantoři označovali jako fuj fuj (a potom už potlačování fungovalo automaticky, neustálým ušlechtilým sebeukázňováním – v nejlepším úmyslu, samozřejmě), se po tomhle pochopení a ochotě se na to zadívat a věnovat tomu pozornost začalo valit do vědomí...

Nebylo pro mě zpočátku vůbec snadné přijímat svůj Stín v celé jeho syrovosti, jenže se ukázalo, že Stín jsou vlastně potlačené reakce zraněného vnitřního Dítěte a že když se začnou s pochopením přijímat, Stín se začne rozpouštět.

Potíž je hlavně v tom, že je toho v nás nastřádaného hodně. Především v křesťanských rodinách, kde se všechno negativní považovalo za hříšné a tvrdě se to odmítalo.

Tady je o tom pěkný článek, umožňuje pochopit, jak to v nás funguje a jak se dostat od neuvědomovaného popírání a odmítání k přijetí viewtopic.php?f=157&t=7533&p=120706&hilit=St%C3%ADn#p120705

[Jana]

......Všechno co v sobě člověk od malička potlačoval, protože to rodiče i kantoři označovali jako fuj fuj (a potom už potlačování fungovalo automaticky, neustálým ušlechtilým sebeukázňováním – v nejlepším úmyslu, samozřejmě), se po tomhle pochopení a ochotě se na to zadívat a věnovat tomu pozornost začalo valit do vědomí...

Nebylo pro mě zpočátku vůbec snadné přijímat svůj Stín v celé jeho syrovosti, jenže se ukázalo, že Stín jsou vlastně potlačené reakce zraněného vnitřního Dítěte a že když se začnou s pochopením přijímat, Stín se začne rozpouštět.

Potíž je hlavně v tom, že je toho v nás nastřádaného hodně. Především v křesťanských rodinách, kde se všechno negativní považovalo za hříšné a tvrdě se to odmítalo.

Tenhle příspěvek byl napsán 20. března 2016 a kolik se do dnešního dne těch stínů rozpustilo? O kolik je současný život zářivější, šťastnější? Už se od okamžiku ochoty naslouchat příčinám temnot nikdy temnota nevyvalila? Nebo to bylo naopak?

Není to spíš tak, že na co se zaměří pozornost, to se posílí?

Tahle dlouhá cesta rozpouštění stínů nemá konce. Můžeme se stát mistry nalézání příčin, nalézání viníků za naše stíny, můžeme ze svého splínu obvinit církev, společnost, školu, rodiče, ale jedinou příčinou toho všeho je ztotožnění s představou, že jsme tím, komu se to děje - věříme, že jsme obětí stínů.

Nepomůže žádná věda, nepomohou metody ani psychologů, ani psychiatrů, pomůže jen poznání pravdy, kdo jsme.

Odložit, ba přímo zavrhnout dosavadní evoluční postup dlouhé cesty, na které dosud pracoval tolik trapných let, a nastoupit krátkou duchovní cestu uvědomění. Uvědomění si toho, čím odjakživa člověk je - svého vlastního božství.
viewtopic.php?f=165&t=1212&p=73644#p73644

[Návštěvník]

Není to spíš tak, že na co se zaměří pozornost, to se posílí?

Je to právě naopak.

Jedná se o všímavost, která se praktikuje nejprve v meditaci a postupně se prohlubuje, takže ke všemu, co v nás vyvstává jako spontánní reakce na to, co se právě děje, dochází i v každodenním životě.

[Jana]

Není to spíš tak, že na co se zaměří pozornost, to se posílí?

Je to právě naopak.

Jedná se o všímavost, která se praktikuje nejprve v meditaci a postupně se prohlubuje, takže ke všemu, co v nás vyvstává jako spontánní reakce na to, co se právě děje, dochází i v každodenním životě.

Jak naopak? Na co zaměříš pozornost, to se neposílí, ale potlačí?

Meditace všímavosti (někdy také meditace vhledu či vipassana) - je uvědoměním, čím všechno ve své podstatě je.

Tedy to, co by skrz filtr mysli se jevilo jako nepřijatelné, se v tichu srdce uvědomuje jako prázdné,

to, co se skrz filtr připoutané mysli jeví jako temný stín, je v osvícené mysli světlem.

[Linda]

Není to spíš tak, že na co se zaměří pozornost, to se posílí?

Je to právě naopak.

Jedná se o všímavost, která se praktikuje nejprve v meditaci a postupně se prohlubuje, takže ke všemu, co v nás vyvstává jako spontánní reakce na to, co se právě děje, dochází i v každodenním životě.

Proto je tak důležité setkávat se s Probuzenými, kteří své žáky této všímavosti = pozornosti k vyvstávajícím obsahům vědomí učí a upozorní je pokaždé, kdy jejich pozornost ochabla, takže si své aktuální sebeztotožnění neuvědomili.

Po celá léta na to své žáky upozorňovali i Eduard a Míla Tomášovi - od rána do večera, při jakékoliv práci, kterou jsme právě dělali.

A tak místo aby došlo k navyklému, automatickému sebeztotožnění s tím, co bylo v minulosti potlačené a ovlivňovalo nás to z podvědomí, aniž bychom si to uvědomili, dostane se to do vědomí a neosobním pozorováním se to rozpouští.