Hmla píše:Tím nemyslím tebe Taro :-) Zúrodněno máš, bylo to hodně práce, ale vo tom to je..
No to teda nevím, kdes k tomu přišel, že mám zúrodněno, já mám pocit, že ani ne... :-)
Díky, Miroslave, teď nemám prostor si to osahat, ale určitě se k tomu vrátím. Od Petra a Jany moc příspěvky nečtu, ale na to video se taky podívám. Díky.
To videu nemůžu, je to šíleně hlavové :-) To tvoje přiblížení, Miroslave, už je lepší než citace Trungpy, ale jaxi, nevím...
Já mám asi ve zvyku se taky "koupat" a rochnit si :-), zvlášť v hudbě, největší relax u mě je, když můžu být sama a můžu si pustit hudbu, to je Příběh se vším všudy, nechávám se houpat, prožívám a ano, koupu se v něm... :-) Měla jsem to a ještě stále trochu mám i co se týká vztahu s někým, kdo mi je drahý :-) a stále nic, a stále nic :-)Zase to cítím v hrudi, takové těžko, které nedovoluje dýchat, spíše než těžko - plno.... :-)No a realita, tedy. Sedím tu momentálně sama u PC, klovu písmenka do slov, jak to zrovna pociťuji,jak se objevují myšlenky, manžel lítá na zahradě se sekačkou, dcera je zavřená vedle v pokojíku s přítelem a hihňají se, venku neprší, je relativně dobře, nic momentálně nemusím, mám na sebe čas a povídání tady s vámi mě naplňuje. Pohoda, klídek, tabáček :-) Stejně bych se s tebou, alespoň jednou, ráda setkala a taky s Hmlou, tak to třeba někdy vyjde, pokud byste chtěli i vy, můžeme něco zorganizovat...
Nejdůležitější je asi rovnováha mezi tím nahoře, v luftě a realitou..., protože být jen reálný mi přijde být studený jak psí čumák, lítat jen v luftě taky není ono, viz. Jana.
Dostala jsem do vínku hodně osmiček, i životní číslo je osm a to je především o rovnováze, ve všem. K tomu jméno a příjmení, které člověka taky dost ovlivňuje, když se osmička položí, znamená nekonečno, určité znamení, ascendent, to taky je hodně ovlivňující, panna, vodnář, celý můj život je jakoby boj o tom, která rovina nabude vrchu a udržet rovnováhu bývá, alespoň pro mne, někdy dost těžké :-) A taky, ženy to mají, co se pociťování a vyjadřování citů, pocitů jinak než muži, ti jsou více rozumoví, hlavoví a s vyjadřováních citů skoupí. Jsou hodně jiní, než my, ženy a i proto se tak "potřebujeme"... :-)
Chcete-li změnit svět, milujte muže, opravdu ho milujte. Vyberte si toho, jehož duše vás jasně volá, muže, který vás vidí a je natolik odvážný, aby se i trochu bál. Vem jeho ruku opatrně ke svému srdci. Kde může cítit teplo a odpočívat tam. Tam může uvolnit všechny své zátěže a vrátit se ke své duši.
Ale třeba taky: Odříkaného chleba největší krajíc.
Nikdy! Nebo navždy :-)
Ne, jeho způsob vyjadřování mi prostě nesedí, i když možná ví, vo co go, ale na vulgarity prostě nemám žaludek...., proto ho nečtu, a moc ani Janu....
To je taky takový pěkný zenový příběh o tom, jak si jeden myslel, že může vše, i oklepávat si popel z cigarety o sošku Budhy, protože vše je dovoleno, vše je a není Budha.... už nevím, jak to přesně bylo, ten příběh, ale při večeři mu představený nechal podat víno v nočníku a ejhle, našemu vše je dovoleno, to najednou nebylo vhod :-)
Nemusím a ani nemůžu vulgaritu, nebo pošetilé řeči opilého, dělá mi to zle....
Vůbec je to podivné, v poslední době. Je to od té doby, co mě Miroslav pomocí vlákna pro Evu a videí "obživnul".
Vnímám to v okolí, nejen tady, že nějak jak to napsat..., jako bych přitahovala k sobě lidi,aniž bych se o to snažila. Po x leté pomlce se ozval kamarád, že by mě rád viděl a sešel se se mnou. Tento týden jsem v čekárně u lékaře potkala bývalou kolegyni z práce, já tehdy nastupovala do mzdovky jako 18-ti letý absolvent střední školy, ona v té době už měla kolem padesátky..., dlouho jsme se neviděly a tak jsme probraly staré časy, děti, vnoučata, zdraví, nemoce.... , bylo to tak fajn se podívat do starých časů, myslím, že hlavně pro ni, protože jak už měla odcházet, čekal na ni syn, že ji odveze, nemohla se odtrhnout a třásla mi rukou s tak dojemným výrazem v tváři a očích... Když odešla, oslovila mě další čekající, s tak dychtivým výrazem v očích, jestli nejsem paní ta a ta, z Pustějova, řekla jsem, že ne. A ona, že se omlouvá, ale že jsem jí tak podobná... :-)
vostal petr píše: rozumný člověk či dítě se povětšinou zaměřuje na to co ho baví a ne na to co mu někdo podsunul za účelem nákýho zisku osvícení...
Děti nejsou zoufalci, což se pak ale o většině dospělých už moc říct nedá...
Jo, to, co baví, je zpravidla láskou. Děti se jí nebojí, proto jí dokáží být otevřené.
My děti se nebojíme, než nás někdo poučí o strachu. O lásce nic nevíme, ale jsme jí plné, než nás někdo poučí o jejím nedostatku. Otevřenost je naše přirozenost, než nás někdo poučí o nebezpečí uzavřenosti.