Joshi: „Lidé žijící více v přítomnosti se uzdravují rychleji

Joshi: „Lidé žijící více v přítomnosti se uzdravují rychleji

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 25. úno 2017 12:34:03

„Lidé žijící více v přítomnosti se uzdravují rychleji."

Obrázek

„Život se nechystá, život se žije. Teď a Tady, “ říká průvodce přítomností Joshi, který se meditační a sebepoznávací praxi věnuje již více než 20 let. V roce 2007 objevil po dlouhém hledání překvapivou jednoduchost „neúsilí“ a bytí v přítomnosti. V současnosti můžete Joshiho vídat v Domě osobního rozvoje Maitrea v Praze. V rozhovoru pro Celostní medicínu ukazuje, jak léčivou silou prostého bytí můžeme prodchnout svůj každodenní život.

Joshi, prozradíš nám jednoduchý návod pro vstup do přítomného okamžiku?

„Jak se říká, co je jednoduché, nemusí být zároveň snadné. S bytím v přítomnosti to je velmi jednoduché, ale bohužel ne vždy snadné. Proč je to vždy jednoduché? Protože v přítomnosti jsme už nyní. Můžete si to jednoduše ověřit. Stačí, když si položíte otázku „Kde jsem?“. Ať už jste právě kdekoliv, vyjde vám, že jste „tady“. A pak se zeptejte „Kdy tady jsem?“ a kdykoliv se zeptáte, vyjde vám vždy „teď“. Teď a tady jsme tedy neustále. Nemusí to být jen v nějakou magickou chvíli nebo na nějakém magickém místě. A nepotřebujeme k tomu nic jiného než sami sebe. Proto říkám, že je to jednoduché. Velmi jednoduché.

Pokud zrovna prožíváme něco krásného, něco milého a zajímavého, je přebývání v přítomnosti snadné. Pokud však prožíváme něco, co se nám nelíbí, něco nepříjemného a ošklivého, je přebývání v daném okamžiku těžké. Máme totiž tendenci daný okamžik vytěsnit, potlačit, utéct z něj někam jinam. Přítomnost je nám v daný moment na obtíž a nechceme ji takto prožívat. Teprve zpětně si říkáme, že bychom chtěli (nebo měli) příště umět neutéct a vyrovnaně zůstat. Vracíme se do minulosti a přehráváme si její varianty znovu a znovu a nevšimneme si, že tím přicházíme o další přítomné chvíle. Tohle je přínosné si uvědomit a tím ze začarovaného kruhu vystoupit.“

Tvými kurzy a individuálními konzultacemi prošly stovky lidí. Máš vypozorováno, co je největší překážkou, která lidem brání prožívat krásu a sílu přítomného okamžiku?

„Často se nám stává, že se v danou chvíli nemusí dít vůbec nic nepříjemného, ale nám přicházejí představy a myšlenky o tom, co nepříjemného se dělo v minulosti nebo bude dít v budoucnosti. Prožíváme starosti a obavy, které nejsou způsobeny tím, co právě je, ale tím co bylo nebo možná bude. Nevnímáme krásu a život kolem sebe, jsme svou pozorností uvězněni ve svém vnitřním světě. Nejsme tedy ve spojení s tím, co je ve skutečnosti přítomné. Největší překážkou jsou nám tak naše neužitečné představy a to, že je považujeme za pravdivé.“

Náš server je zaměřen na alternativní přístup k léčení nemocí. Umím si představit, že bytí v přítomnosti má na člověka hojivý a uzdravující efekt. Můžeš to, prosím, trochu rozvést?

„Léčivý efekt vědomého přebývání v přítomnosti je klinicky dokázán. V USA probíhají studie již mnoho let, do nemocnic jsou zařazovány programy s prvky všímavosti (mindfullness). Lidé, kteří denně meditují, vědomě si všímají toho, co se právě děje, se uzdravují rychleji než ti, kteří tak nedělají. Je to také dobrá prevence, protože pokud jsme všímavější k tomu, co se nám zrovna děje, odhalíme přicházející nemoc dříve, než se rozjede do horších rozměrů.“

Jak si být vědom sám sebe i ve velmi vypjatých situacích? Někteří lidé říkají, že se jim dobře medituje doma nebo ve skupině; ale pod tíhou okolností se jejich bdělost v každodenním životě ztrácí…

„Takovéto ztrácení se ve vypjatých situacích je úplně běžné a přirozené. Nesmíme však mít pocit, že se ve svém životě ztrácíme příliš. Je důležité vědět, na jakém místě se dokážeme snadno zrelaxovat, uvolnit. Pro někoho to může být meditační koutek doma, pro někoho naopak někde venku v přírodě. Někdo potřebuje samotu a někdo spíše podporující skupinu. Důležité je znát ten svůj způsob a používat jej pravidelně, každý den, podobně jako si třeba čistíme zuby nebo obědváme. Dříve nebo později však potřebujeme také umět toto uvolnění přenášet do různých situací našeho života. Proto lidem doporučuji spíše než stále meditovat ve stejnou dobu a na stejném místě, meditovat raději velmi krátce (třeba jen minutu), ale za to několikrát denně a na různém místě. Tím prodchneme celý den, který může být chvílemi velmi stresující, také i chvílemi, které jsou velmi uvolňující. Nežijeme tak na nepříjemné houpačce, ale plynule, jako nádech a výdech, čímž dosahujeme toho, že se v nás napětí nehromadí.“

Asi se shodneme, že příliš velká snaha a úsilí všechno jenom zhoršuje. Jak se nejlépe UVOLNIT? Jak jen BÝT?

„Vraťme se k přirozené jednoduchosti. Narodili jsme se, žijeme, jsme. Život má v sobě veškerou moudrost a inteligenci. My máme tendenci vše kontrolovat a řídit, protože se bojíme, že se jinak vše rozpadne a ztratí v chaosu. Všimněte si, že když zasadíte semínko stromu a to semínko má pak základní přítomné podmínky jako je, prostor slunko a vláha, vyroste v krásný košatý strom. My sami sebe neustále zastřiháváme a formujeme, což vede spíše k něčemu podobnému bonsaji. Souhlasím s tebou, že přílišná snaha situaci často spíše zhoršuje. Pokud na něco moc tlačíme, vytváříme a přenášíme tlak i na své okolí. Nemůžeme se pak divit, že věci neplynou, ale řítí se neznámo kam nebo naopak drhnou a zasekávají se. Největší uvolnění nám přináší důvěra v život a jeho moudrost.“

Rozvine se podle tebe v budoucnu naše vědomí do té míry, že pro nás bude samozřejmé zřít svou budoucnost, tj. např. vědět, co se stane, ještě než se to stane?

„Záleží na každém z nás. Pokud chceme, můžeme svou budoucnost vidět a prožívat již teď. Stačí, když si uvědomíme, že svou budoucnost utváříme dnešními činy. Dnešek má tedy v sobě již kousek budoucnosti. Pokud si něco do budoucna přejeme, stane se to, pokud již dnes část svého přání realizujeme. Stačí jeden malý přítomný krok.

Přítomnost je to nejcennější, co máme. Je to velký dar, který stojí za to žít.“

Joshi, děkuji za rozhovor.
24.02.2017
autor: Mgr. Jiří Hamerský
další články v rubrice: Psychologie
https://www.celostnimedicina.cz/joshi-l ... z4ZhC6w918
Návštěvník
 

Jak na lehkost bytí?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. kvě 2017 20:23:37

Rozhovor s Martinem Bohušem o zkoumání přítomného okamžiku a objevování lehkosti a svobody uprostřed všednodennosti.

Obrázek

Martine, v čem spočívá ona lehkost bytí? A proč zrovna lehkost?

Lehkost bytí se objeví, když rozpoznám, čím opravdu jsem. Je to odhalení naší nejhlubší esence. Pokud bych to měl zkusit popsat, tak se dá říct, že to je uvědomění si toho, že jsem vědomou přítomností. Jsem naživu, jsem tu a uvědomuji si to. Jsem bytí, které si uvědomuje, že tu je a že si uvědomuje. Je neměnné, je zde neustále, nemá žádný tvar, nelze najít jako objekt, vše se z něj spontánně objevuje, vše je z něj utkáno. Vlastně to jediné čím je možné být - je bytí:) Ale my jsme nějak zapomněli a vtipně si mysleli, že lze BÝT i něčím jiným.

O lehkosti mluvím proto, že při takovém rozpoznání z člověka spadne obrovský balík představ, domněnek, omezení... Je to velká úleva to uvidět, ale zároveň je to zcela obyčejné.

A lehkost přináší i vhled do toho, jak vlastně ten celý život tady funguje, že je v nulové vzdálenosti ode mě. Nic nechybí. Ten svět, který prožívám, jsem vlastně také já. To není nějaký vnější fyzicky existující svět, je to spíš hra mysli. Nebo jinými slovy - je to ten proměnlivý aspekt vědomí.

A co je na tvém způsobu provázení lidí do přítomnosti vlastně netradičního?

Netradiční je na tom možná můj zcela jednoduchý a přátelský přístup, bez zbytečných tajemství. Vše co říkám, si lze ověřit, uvidět v bezprostřední zkušenosti. Ničemu z toho není potřeba jen slepě věřit. Mám jakýsi dar, lidem zprostředkovat velmi jednoduše to, o čem mluví velcí mistři či svaté knihy - dar nechat je to také ochutnat. Umím je tam "vzít".

Je to takový přímý způsob - bez zbytečných fantazií, bez vysněných cílů a tím se to také liší od mainstreamové spirituality či různých náboženství a duchovních cest.

Jaký typ lidí tedy na tvá setkání chodí a co hledají?

Chodí za mnou tři typy lidí. Za prvé to jsou lidé, kteří by tam mohli třeba stát a vykládat místo mě. Přijdou, protože se rádi setkají s někým, kdo to vidí stejně jako oni. Nepotřebují to již ukázat, ale i tak si seminář užijí třeba i díky mému netradičně jednoduchému přístupu. Dále přijdou lidé, kterým je můj pohled blízký, ale potřebují v tom ještě zapátrat, vnést více jasnosti apod. A do třetice jsou to lidé, kteří si myslí, že dostanou jednoduchý recept "jak být tady a teď", ale nemají dost otevřenosti to celé prokouknout. Ještě nechytili ten mechanismus, jak je ta tzv. iluze postavená. Ti se mi snaží nejčastěji vysvětlovat, že to je jinak, než jak to prezentuji:)

Já to poměrně rychle cítím, kdo jak to má a snažím se při semináři věnovat všem tak, aby si z něj každý něco odnesl.

Můžeš dát i teď nějaký tip na jednoduchý způsob, jak si přítomnost více užívat?

Ten nejjednodušší způsob je prostě si toho všimnout. Přítomnost je tu neustále. Vše se odehrává právě teď. Stačí se tedy jen podívat, co se děje. Vždy to je mozaika vjemů, pocitů, myšlenek. Barvy, zvuky, vůně, chutě, hmatové vjemy... Nic víc. A nic z toho nemá mít nějaký speciální tvar, aby to byla ta "správná" přítomnost. To je jedna z překážek, proč lidé mají pocit, že nejsou v přítomnosti - protože mají nějakou (vysněnou) představu, jak by to vypadat mělo.

Ale co když se někdo bojí všechno pustit a trpí obavami z budoucnosti?

V mém pochopení to není o tom, že někdo něco může pustit. Pouštění se buď stane nebo nestane. Takže bát se vše pustit je OK. A obávat se budoucnosti je taky OK. Ale samozřejmě pokud to někoho hodně trápí, že se bojí (domnělou!) kontrolu pustit nebo že se hodně bojí budoucnosti - tak může zkusit nesčetně způsobů, co s tím. Může to prozkoumat - z čeho strach je stvořen, kde je, kdy je apod. Nebo může jít na terapii a pohnout s tím tak (dnes je dostatek různých efektivních metod jak se strachy pracovat.)

Ale pro mě je přítomnost o tom, být s tím co je, tak jak to je čili i strach tu má své místo. Tím je možná můj způsob zkoumání přítomného okamžiku také netradiční, že přiznává vše co tu je.

Jak probíhají procházky, kterým říkáš NOW WALK a co se při nich děje?


Při NOW WALKU nemám připravený nějaký daný program, takže to bývá poměrně volné. Je to taková ochutnávka toho, co dělám. Pokud dorazí třeba někdo jen individuálně, tak mívá často potřebu něco ze sebe sdílet a já si to poslechnu a lehce do toho vnesu co cítím, že je třeba. Ale pokud dorazí více lidí či skupina, je NOW WALK takovou procházkou, kdy vás provedu jiným pohledem na život. Ozřejmím při tom pro někoho možná netušené mechanismy, z čeho je vlastně život resp. naše prožívání složeno a vždy nás to bere do hodně intenzivního až kouzelného prožitku.

V podstatě je to o tom, že se přesouváme z "myšlenkového světa", ve kterém nevědomě většinu života pozorností trávíme - do světa bezprostřední zkušenosti, dá se říci do světa smyslů.

Zeptám se ještě, jaké hodnoty jsou pro tebe v životě důležité a jaké jsi opustil?


Důležitá je pro mě důvěra v život samotný, přítomnost, svoboda, otevřenost a jasnost. Tyto hodnoty mě poslední roky provází nejsilněji. A čím dál více si cením i jedinečnosti - jako určitého práva žít život jakkoli ho chci žít, protože nikdy jiný ho za mě nežije.

Svoboda a její objevování je pro mě základní linkou života. Otevřenost a přítomnost mi pak otevírá dveře tam, kdy bych je jinak neviděl. A spíš než mlhavé představy a spousty líbivých slov, mi vyhovuje mít jasno, jak to se mnou, světem a životem je - a to na základě vlastní bezprostřední zkušenosti.

Díky těmto hodnotám se přirozeně rozvíjí další a já důvěřuji tomu procesu.

Já už si úplně nepamatuji, jaké hodnoty jsem dříve uznával, ale asi to bylo něco obecného a převzatého, dříve jsem toto neřešil. Co pozoruji, tak opouštím průběžně různé druhy lpění (na penězích, majetku, vztahu, identitě, zážitcích, vysněných představách atd.)

Díky důvěře v život, se učím být "s tím co je", tak jak to je. V tom objevuji svobodu.

Co můžeme udělat pro to, abychom byli „s tím co je“ spokojenější?


Můžeme zkusit cokoli (beztak to již nyní děláme!). Už teď se snažíme dělat vše tak, abychom byli šťastní - akorát třeba neznáme způsob, jak na to, aby to bylo opravdové a do hloubky. Spíše než, abychom se učili skrz vlastní zkušenost, je tendence přejímat názory druhých nebo jít ke spokojenosti skrz obecně známé prostředky jako je zábava, sport, látky ovlivňující vědomí, hromadění peněz, majetku, aut, dovolených, extra zážitků...

Ale trvalou spokojenost nic z toho nepřinese, tak to prostě nefunguje.

Doporučuju život zkoumat, s otevřeností se od něj učit a on nás sám povede k esenci spokojenosti.

Prozkoumat kdo jsem a co to vlastně přesně znamená být spokojený. Co takto ve svém prožitku označuji? Pro mě třeba jeden význam je "být v pokoji, s tím co je";)

Martine, díky moc za rozhovor.

..............................
Webové stránky a blog Martina a setkání Lehkost bytí a NOW WALK.
Návštěvník
 

Re: Joshi: „Lidé žijící více v přítomnosti se uzdravují rych

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 07. říj 2017 16:28:04



Vědomá přítomnost
Návštěvník
 

Re: Joshi: „Lidé žijící více v přítomnosti se uzdravují rych

Nový příspěvekod nop » ned 08. říj 2017 18:59:38

Když dva mluví totéž, dojdou možná k nestejným koncům. Poukazuji na příklad u Kundery, ale nečetl jsem celý román, jen recenze. Přesto na to poukazuji.
Rozhovor s Martinem Bohušem o zkoumání přítomného okamžiku a objevování lehkosti a svobody uprostřed všednodennosti.

Jak na lehkost bytí?

od Návštěvník » pon 01. kvě 2017 21:23:37
otázka: Martine, v čem spočívá ona lehkost bytí? A proč zrovna lehkost?

z odpovědi : Lehkost bytí se objeví, když rozpoznám, čím opravdu jsem.

Původní význam spočívá v použití spojení slov z díla Milana Kundery „Nesnesitelná lehkost bytí“. A ta dvě slova se používají, aniž by si čtenáři všimli, že ta lehkost bytí je u Kundery nesnesitelná. Komu je nesnesitelná? Hrdinově dívce.
Ona bere jejich vztah vážně, ale on je přelétavý a lehkomyslný. Má postoj nezodpovědného děvkaře. Pro ni je ale ta lehkost existence nesnesitelná.
K mistrovskému spojení neslučitelných pojmů můžeme Kunderovi blahopřát. Spojil tři slova tak, aby znepokojovala čtenáře a to je důvod konfliktu a úspěchu románu.
Čtenáře Poradny a advaitiny to nedráždí, naopak je těší jiné spojení, která najdou, totiž dvou slov: „lehkost bytí“ a to jim dělá radost.
Těší je, že se v literatuře nachází hezké spojení a dosadí si za to, co je napadne.
otázka: Martine, v čem spočívá ona lehkost bytí?

Neškodilo by přečíst si román a vypátrat v něm jak moudré je prožívat lehkost bytí podle Kundery jako lehkomyslný záletník.
=
# 2. Pocit beznadějného nepochopení jsem prožil také jindy, když jsem se setkal se seskupením „tady a teď“. I zvonění klíčů při sametu se chápalo dodatečně jako projev politické vůle „tady a teď“.
I v jednom zamilovaném francouzském filmu zastavuje auto v lese v noci s mužem a ženou, protože ona to chce „tady a teď“.
Výraz „tady a teď“ se ale používá v jednom zenovém učení v Japonsku, není původně politický ani milostný.
Dosazování nových významů bortí původní význam. A kdo zajistí, aby se slova používala tak jako na začátku?
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2289
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron