Otevři své srdce

Bódhičitta - probuzené srdce

Nový příspěvekod Tara » čtv 06. srp 2015 21:25:21

Jenom srdcem vidíme správně. To podstatné oči nevidí - Antoine de Saint Exupéry

Když mě bylo asi šest, dostala jsem lekci o bódhičittě od staré ženy, která se vyhřívala na slunci. Šla jsem okolo ní a cítila se opuštěná, smutná a zavržená a kopala jsem do všeho, co mi stálo v cestě. Usmála se na mě a řekla: „Děvče, nedovol, aby ti život zatvrdil srdce."

Rovnou jsem tak dostala tu nejpodstatnější radu. Okolnosti nás mohou zatvrdit do vzdoru a strachu, nebo obměkčit, učinit nás laskavějšími, nebo otevřít tomu, čeho se bojíme. Máme na vybranou.

Kdybychom se zeptali Buddhy co je to bódhičitta, asi by nám řekl, že je snazší tomu rozumět, nežli to vysvětlit. A doporučil by nám, abychom sami hledali, co to pro nás znamená a ještě by nás nalákal tím, že je to to jediné, co uzdravuje a co je schopno transformovat i to nejtvrdší srdce a zavilou, vystrašenou mysl.

Čita je v sanskrtu „mysl," ale také „srdce," nebo „postoj". Bódhi znamená „probuzený," osvícený," nebo „zcela otevřený". Někdy nazýváme otevřené srdce a mysl bódhičitty citlivým místem, zranitelným jako otevřená rána. Bódhičitta je částečně naše schopnost milovat. I ti nejkrutější lidé ji mají. I krvelačné šelmy milují svá mláďata. Jak říká Čögyam Trungpa rinpoče: „Každý něco miluje, třeba jenom chleba."

Bódhičitta je také soucit, schopnost vnímat cizí bolest. Kdyby to tak nebylo, nechránili bychom se před cizí bolestí, protože se jí bojíme. Stavíme si okolo sebe ochranné zdi našich názorů, předsudků a strategií, bariéry založené na hlubokém strachu z bolesti. Svými emocemi je ještě posilujeme: zlostí, toužením, lhostejností, žárlivostí, závistí, arogancí a pýchou. Naštěstí pro nás je to měkké místo v nás, naše schopnost milovat a pečovat, trhlinou v našem opevnění. Zcela přirozeně rozrušuje zdi, které si okolo sebe ze strachu stavíme. Naše praxe nás učí tyto trhliny nacházet. Probouzet bódhičittu v okamžicích lásky, vděčnosti, osamělosti i nedostatečnosti.

Podobné bódhičittě je krvácení zlomeného srdce. Někdy z takového zranění vznikne panika a úzkost, jindy zloba, odpor a obviňování. Pod touhle tvrdou skořápkou je ale citlivý a opravdový smutek. Ten nás spojuje se všemi, kteří kdy milovali, a může nás naučit soucitu. Umravnit nás, když jsme arogantní a obměkčit, když jsme hrubí. Probouzí nás, když bychom raději spali a protíná naši lhostejnost. Tahle trvalá bolest srdce je požehnáním, které když ho přijmeme, můžeme sdílet i s ostatními.

Buddha řekl, že nám osvícení není vzdálené. Dokonce, i když jsme na dně, není pro nás nedosažitelné. To je významné prohlášení. I obyčejní lidé jako my, zmatení a se závislostmi všeho druhu, mají mysl osvícení - bódhičittu. Otevřenost a vřelost bódhičitty je ve skutečnosti naší pravou podstatou. Dokonce, i když neuróza zakrývá naši moudrost, když jsme ve zmatcích a beznaději, bódhičitta je jako otevřené nebe. Věčně přítomná a neoslabená ani mraky, které ji mohou dočasně zastínit.

Možná tomu můžete jen těžko uvěřit, je ale pravda, že uprostřed utrpení a nejhorších časů můžeme vyvolat vznešené srdce bódhičitty. Je stále zde, v bolesti, stejně jako v radosti.

Jedna žena mi napsala, že se ocitla na Středním východě, obklopená ječícími lidmi, kteří ji a jejímu příteli hrozili kameny, protože jsou Američani. Samozřejmě se bála, je ale zajímavé co se stalo. Najednou se identifikovala se všemi lidmi v historii, kteří byli opovržlivě nenáviděni. Pochopila co to je, být opovrhován z jakýchkoliv důvodů, etnických, rasových, nebo podle pohlaví. Něco se v ní zlomilo a poznala, jak se cítí milióny utlačovaných lidí a uviděla to v nové perspektivě. Dokonce pocítila lidství, které ji spojuje i s těmi co ji nenávidí. Tenhle pocit hluboké sounáležitosti ke stejné rodině, to je bódhičitta.

Bódhičitta má dvě úrovně. Zaprvé je to absolutní, nepodmíněná bódhičitta, čerstvá zkušenost okamžiku, bez představ, názorů a postojů. Je to něco tak úžasně dobrého, že nejsme schopni to ani obsáhnout. Jako když víte na té nejvnitřnější úrovni, že nemáte co ztratit. Pak je tady relativní bódhičitta, naše schopnost mít srdce a mysl otevřené bolesti a neuzavírat se před ní.

Ti, kteří se cvičí v probouzení absolutní a relativní bódhičitty jsou bódhisattvové, bojovníci. Nikoliv bojovníci, kteří zabíjí a ničí, ale bojovníci nenásilí, kteří slyší pláč světa. Jsou to muži a ženy, ochotni cvičit se uprostřed problémů. Znamená to, že tito bódhisattvové vstupují do obtížných situací, aby zmírnili utrpení. Také to znamená, že jsou ochotni utnout své osobní reakce a sebeklamy ve prospěch odkrytí nezastíněné energie bódhičitty. Máme mnoho takových příkladů jako je Matka Tereza, nebo Martin Luther King, kteří poznali, že největší zlo pochází z naší vlastní agresivní mysli. Obětovali svůj život, aby to pomohli pochopit i jiným. A je spousta dalších obyčejných lidí, kteří se učí celý život otevírat své srdce a mysl, a pomáhají ostatním dělat to také tak. I my to můžeme dělat jako oni. Probouzet v sobě odvahu a lásku.

Máme formální i neformální metody k probouzení statečnosti a laskavosti. Máme praxe pro zvyšování schopnosti radovat se, milovat, plakat a uvolňovat kontrolu nad věcmi. Učí nás neuhýbat před nejistotou. A jiné nám pomáhají zůstat, když bychom se radši uzavřeli.

Ať jsme kdekoliv, můžeme být bojovníky. Praxe meditace, milující laskavosti, soucitu, radosti a vyrovnanosti jsou našimi zbraněmi. Můžeme jimi odkrýt citlivé místo bódhičitty. Ve smutku i vděčnosti, ve zlobě i strachu. V osamělosti, stejně jako v laskavosti.

Raději bychom praktikovali něco, co není tak nepohodlné. Současně ale chceme být uzdraveni. To nejde dohromady. Bojovník akceptuje to, že nikdy neví, co se stane. Snažíme se z touhy po bezpečí řídit nekontrolovatelné, chceme bezpečí a pohodlí. To ale nikdy nemůžeme zaručit. Nejistotě se nelze vyhnout. Je v každém dobrodružství, je tím co nás leká.

Výcvik v bódhičittě neslibuje žádný happyend. Spíš to „já," které hledá bezpečí a které se chce něčeho podržet, může konečně dospět. Hlavní otázkou bojovníka tedy není jak se vyhnout nejistotě a strachu, ale jak s tím pracovat. Jak nakládat s obtížemi, emocemi a nepředvídatelnými událostmi všedního dne.

Většinou se chováme jako ptáčata, která nechtějí opustit hnízdo. Sice zasmrádá a už dlouho neslouží své funkci, nepřichází nikdo, aby nás nasytil, nikdo nás nechrání ani nezahřívá, stejně ale doufáme, že se naše ptačí matka přece jen objeví.

Mohli bychom si udělat laskavost a konečně vypadnout. Je jasné, že to chce odvahu a pár dobrých rad. Možná se necítíme dost zralí na bódhisattvovský výcvik. Chceme ale dospět a mít přímý vztah k životu, nebo budeme žít a umírat ve strachu?

Všichni můžeme pociťovat rozechvělost, zlomené srdce, bolest a nejistotu. To všechno je znamením bódhičitty v nás. Jack Kornfield říká, že to viděl v Kambodži za vlády Rudých Khmerů. Padesát tisíc lidí se muselo před namířenou hlavní přihlásit ke komunismu a hrozila jim smrt, když budou pokračovat ve svých buddhistických praxích. Navzdory tomu postavili v utečeneckém táboře malý chrám a dvacet tisíc lidí se tam účastnilo obřadu pod otevřeným nebem. Nikdo nepřednášel žádné učení ani modlitby, jednoduše jen recitovali jedno z hlavních Buddhových učení:



Nenávist nelze zastavit nenávistí, ale jen láskou.

Tohle je starý a neměnný zákon.



Tisíce lidí tak recitovali a plakali s vědomím toho, že pravda těchto slov je větší, než jejich utrpení. Bódhičitta má takovou moc. Inspiruje a vede nás v dobrých i zlých časech. Je to jako objevit odvahu a moudrost, kterou jsme ani nevěděli, že máme. Tak jako alchymie mění kovy ve zlato, bódhičitta, pokud dovolíme, transformuje naše slova, činy a myšlenky v prostředky k osvícení a soucitu.



Pema Chödrön: The Places That Scare You: A Guide to Fearlessness in Difficult Times.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1122
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Bódhičitta - probuzené srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 07. srp 2015 13:47:28

Bódhičitta

Bódhičitta (tib. བྱང་ཆུབ་ཀྱི་སེམས་ byang chub kyi sems, skt. बोधिचित्त bodhicitta , čínsky 菩提心 pudixin, japonsky 菩提心 bodaishin, česky: osvícená mysl, osvícený přístup) je výraz používaný v buddhismu, především pak v buddhismu Velké cesty.


Relativní bódhičitta je altruistický stav mysli opírající se o soucit a lásku ke všem cítícím bytostem a také pomáhání těmto bytostem z kola samsáry až ke konečnému osvícení. Znamená to zdokonalování sebe sama skrze šest osvobozujících činností ku prospěchu všech bytostí. Relativní bódhičitta se dělí na dva typy:
1.Bódhičitta aspirace - chuť dosáhnout dokonalého osvícení ku prospěchu a nejlepší pomoci všem cítícím bytostem.
2.Bódhičitta rozvinutí šesti páramit.

Absolutní bódhičitta je rozpoznání podstaty mysli a z toho vzniklá spontánní aktivita bez úsilí, myšlenek a váhání. Tohoto stavu se dosáhne, pokud zmizí oddělenost mezi prožívajícím, prožívaném a samotném prožívání a tyto tři se stanou neoddělitelným celkem. V některých zdrojích se také pro absolutní bódhičittu používá výraz "absolutní moudrost" (prázdnota, v sans. šúnjatá).


Zřídla rozvoje bódhičitty

Pět činů, které způsobují nastavení mysli k dosažení stavu Buddhy:
Být v blízkosti přátel, kteří neporušili sliby samaja.
Nenásledování špatných myšlenek.
Následovat instrukce svého učitele.
Rozvíjet soucítění.
Vytrvalá praxe.

Dalších pět dodatečných činů:
Nevidět chyby v jiných.
Když je vidíme, nemyslíme o nich zle.
Bez arogance.
Bez žárlivosti k druhým.
Vidět všechny bytosti jako své děti.



Čtyři nezměřitelné vlastnosti bódhičitty (pro nezměřitelné počty bytostí)
Milující dobrota: (aby všechny bytosti dosáhly štěstí a příčiny štěstí).
Soucítění: (aby všechny cítící bytosti byly bez trpění a příčin utrpení).
Společná radost: (aby všechny cítící bytosti nebyly odděleny od pravdivého štěstí, ve kterém není utrpení).
Rovnost: (aby všechny cítící bytosti mohly žít bez lpění na blízkých a nechuti k druhým v překonání o rovnosti všeho, co žije).



Tyto dva aspekty bódhičitty by nikdy neměly být oddělovány. Jsou jako dvě ptačí křídla: k tomu, aby mohl pták létat, jsou nutná obě. Nelze dojít k osvícení ani skrze samotný soucit, ani pouhou realizací moudrosti. Dilgo Khjentse rinpočhe

Srdce učení mahájány je praxe prožívání bódhičitty, osvícené mysli. Bódhičitta v sobě zahrnuje dva aspekty – úsilí ve prospěch nás samých a úsilí ve prospěch druhých. Pokud skutečně provádíme praxi, rozvíjíme bódhičittu, která zahrnuje nás samé rovněž jako i všechny ostatní bytosti.

16. karmapa

http://www.mystika.info/news/bodhicitta-/

Návštěvník
 

Re: Bódhičitta - probuzené srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 18. lis 2015 8:17:44

Bódhičitta, tato hluboká něha vůči životu, se v nás probouzí tehdy, když se přestaneme schovávat před zranitelností své situace, před základní křehkostí existence. Jak řekl šestnáctý Gjalwa Karmapa: „Všechno to přijměte do sebe. Nechte bolest celého světa vniknout do svého srdce a proměňte ji v soucítění.” V těžkých chvílích je bódhičitta jediným účinným lékem. Když nenacházíme inspiraci a nejraději bychom všechno vzdali, tehdy se uzdravení skrývá v něžnosti, která leží v jádru samotného utrpení. Je to chvíle jako stvořená k tomu, abychom se dotkli ryzího srdce bódhičitty. Uprostřed osamění, uprostřed strachu, uprostřed pocitu, že nám nikdo nerozumí a všichni nás zavrhli, skrytě bije ryzí srdce smutku. Podobně jako drahokam, který může miliony let ležet pohřben v zemi, aniž by ztratil barvu, aniž by utrpěl sebemenší újmu, není naše vznešené srdce nijak ovlivněno vším tím naším zmatkem a povykem. Drahokam může být kdykoli vynesen na světlo a bude zářit, jako by nikdy nebyl zakopán. Se srdcem bódhičitty je to stejné – bez ohledu na to, jak moc jsme se oddali nelásce, sobectví a chamtivosti, nemůžeme o něj přijít. Je přítomné ve všem, co žije, neposkvrněné a neporušené. Myslíme si, že když sami sebe chráníme před utrpením, jsme k sobě laskaví. Ve skutečnosti tím ale jen stupňujeme svůj strach, zatvrzelost a odcizení. Vnímáme sami sebe jako oddělené od všeho ostatního. Tato oddělenost se nám stává vězením, které omezuje naší perspektivu na osobní strachy a naděje a naši lásku a péči na pár našich blízkých. Je to paradoxní, ale připravujeme si utrpení právě tím, že se snažíme chránit se před nepohodlím. Když se však neuzavřeme a připustíme, aby cosi v našem srdci povolilo, objevíme sounáležitost se všemi bytostmi.

Pema Čhódron
Návštěvník
 

Otevři své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 17. led 2016 14:42:46

Návštěvník
 

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 17. led 2016 14:44:27

Tarthang Tulku:

Jak otevřít své srdce


Jakmile se jednou naše srdce otevře, celá existence se nám bude zdát přirozeně krásná a harmonická.


Základní nauka duchovní cesty se rodí uvnitř našeho srdce. Když se srdce stane učitelem a dodá nám jistotu, pak naše duchovní potrava začne plynule proudit srdečním centrem, a osvobodí tak i vnitřní potenciál léčivé energie. Od toho okamžiku se jakékoliv zábavy a příjemné vjemy ve srovnání s tím začnou podobat pouhým bludičkám v bažinách. Je tedy nesmírně důležité, abychom se konečně dotkli hlubin svého srdce a začali naslouchat vnitřnímu tichu.

Většinou ale své myšlenky a pocity poznáváme i studiem v meditaci pouze povrchně. Neakceptujeme se takoví, jací jsme, ale trávíme svůj život sněním a ulpíváním na vnějších požitcích. Tyto fantazie nás přímo hypnotizují, a tím zároveň zabraňují, abychom se dotkli těch nejniternějších pocitů, skrytých pod vrstvami zklamání z nesplněných očekávání. Fantazírování tak odděluje mysl od těla.

Pokud je srdce uzavřeno, život se zdá prázdný. Čteme knihy, ptáme se na názory přátel či blízkých, hledáme útěchu v materiálních hodnotách, ale stále cítíme úzkost, nespokojenost a nenaplnění. Zábavy nás brzy nudí a my nenalézáme nic krásného, co by nás posléze stejně nezklamalo. I ta láska je prchavá záležitost, takže se zdá, že vůbec nic nemá význam ani smysl. Jednoduše se opět potácíme v problémech a zase hledáme jakousi metodu, techniku či způsob, jež by uvolnily naše napětí a tlak, které jsme si vytvořili svou vlastní nejistotou a strachem. Nakonec si třeba potají i zapláčeme.

Na dně oceánu lze nalézt kameny, jež voda omývá už tisíciletí, ale přesto jsou uvnitř suché. Podobně se my můžeme snažit sami sebe pochopit, ponořit se do studia různých idejí a filosofií, avšak pokud máme srdce uzavřené a studené jako kámen, pak se nás jejich pravý smysl ani nedotkne. Pokud neumíme být otevření, pak nikdo, ani ten největší učitel, nás nedokáže oslovit, ať jsme kdekoliv a děláme cokoliv.

I když jsme už dospělí, v každém stejně ještě zůstává kus dítěte. A toto dítě chce růst, tančit a vyzrát, ale chybí mu správná výživa. Zná totiž pouze jediný způsob, jakým si chce získat uspokojení, a to ten, že se neustále něčeho dožaduje a na něčem ulpívá. Ego stojí v pozadí každého jednání, neustále něco řídí, něčím nebo někým manipuluje anebo se něčeho snaží zmocnit.

Někdy pociťujeme ve své nespokojenosti úlevu, ale vzpomínky brzy vytvoří opět nové ulpívání. Snažíme se opakovat své minulé zkušenosti a hledáme stále nové způsoby, jak potěšit nebo uspokojit sebe či jiné. A přesto je náš život z velké části zoufalý a frustrující. Ačkoliv všichni toužíme po štěstí, jen málokdo ve zdánlivě nekonečném kolotoči očekávání a následných zklamání svého cíle dosáhne. Tento bludný kruh lze však ukončit. Jakmile se vzdáme lpění a žádostivosti, otevře se před námi možnost duchovního růstu a my můžeme najít opravdové štěstí. Pomysleme například na včely, které se živí nektarem květů, a přesto na květech nijak neulpívají.

Existuje tedy způsob bytí, v němž ego není. Můžeme přece pouze být, zapomenout na ego, odhodit je a úplně se uvolnit. Nepotřebujeme neustále myslet na to, co je "moje" a co "tvoje", na ztrátu či zisk. Pouze v sobě nechme rozpínat relaxující pocit klidu a radosti. Pak se začne rozšiřovat i naše bdělé vědomí -- vědomí osvobozené od ega, očekávání, posuzování a ztotožňování. Když se to naučíme, skutečný růst může začít.

Jakmile jednou vědomě rozpoznáme, že očekávání vede pouze ke zklamání a frustracím, pak nás neustálé ulpívání již nepoutá a my jsme konečně s to otevřít se vůči svým zkušenostem, protože uspokojení lze najít v čemkoliv. Například i obyčejná procházka nás může více rozradostnit než nějaká rafinovaná zábava. Dokud ale neotevřeme své srdce, nacházíme jen málo inspirace, vnitřního světla a vřelosti, jež by nám byly oporou, neboť si svým egoismem neustále podkopáváme půdu pod nohama. Nikdo kromě nás samých nám v podstatě nemůže pomoci, pokud my sami neuděláme první krok, nezaposloucháme se do svého vnitřního hlasu, nepovzbudíme se a nedodáme si sebejistoty tím, že vlastní srdce přijmeme jako své útočiště.

Začněte tedy tím, že se zaposloucháte do svého srdce, do svých pocitů a myšlenek, do svého vnitřního dialogu. Věnujte velkou pozornost všemu, co se ve vás odehrává. Nejdříve se samozřejmě budete příliš posuzovat a svou bezprostřední zkušenost odmítat pro nelibost, jež se ve vás díky tomu často objeví vůči sobě i druhým. Nebo se budete cítit otupěle a ztrnule, budete mít sevřené srdce nebo nebudete cítit vůbec nic. Proto velmi obratně, opatrně a s citem naslouchejte svým pocitům. To je velmi důležité. Naslouchejte svému srdci, doslova naslouchejte jeho tlukotu. Obyčejně si ani nejsme vědomi, jak rychle nebo pomalu naše srdce tepe. Nerozptylujte se myšlenkami a koncepty, naslouchejte jen svému vnitřnímu hlasu a najednou se budete cítit daleko volněji a radostněji.

Když nasloucháte velmi pozorně, můžete někdy dokonce zaslechnout něco i uprostřed ticha. Není to ovšem ten zvuk proudění vnitřní energie, který vnímáte, když tělo prochází přirozeným procesem uvolňujícího se napětí, nýbrž k vám hovoří vaše myšlenky. Jestliže jsou vaše smysly skutečně klidné a tiché a jste-li opravdu uvolnění i soustředění, pak můžete v sobě zaslechnout různé tóny. Někdy vysoké a pronikavé, jindy hluboké, to závisí jen na vaší individuální zkušenosti. Ve skutečnosti existuje deset různých tónů a každý z nich má svou specifickou vibraci. K tomu, abyste je ale mohli rozeznat, si musíte nejprve prohloubit soustředění a bdělost do takové míry, až budete naprosto pozorní a zcela se otevřete.

Je však důležité se o takovou zkušenost nijak nesnažit. Proto je třeba se uvolnit, vyhnout se roztěkanosti a neztrácet bdělé vědomí. Někdy se stává, že po delší meditaci, když už jste velmi klidní a pozorní, můžete v těle zaslechnout krásnou a jemnou hudbu, jakousi tichou hudbu mezi myšlenkami. Díky meditaci a své citlivosti se tuto hudbu naučíte vnímat.

Dokud nejsme schopni naslouchat uvnitř svému vyššímu jáství, musíme se naučit přijímat sami sebe a mít se rádi. Časem se naše srdeční centrum přirozeně samo otevře; a toto je začátek cesty otevřenosti, soucítění a našeho závazku. Jakmile jsou naše tělesná centra otevřena, je snadné poznat určité mentální a fyzické znaky nebo energie, jež mají vliv jak na emoce, tak na nervový systém. Pak doslova cítíme, jak je naše srdce otevřené a jak dobře s ním komunikujeme.

Jakmile se jednou naše srdce otevře, celá existence se nám bude zdát přirozeně krásná a v harmonii. To není nějaká další fantazie -- skutečně je možné tento pocit mít, a právě to je jádrem duchovní nauky. Samo srdce nám odhalí všechno poznání. Proč srdce, a ne mysl? Protože ego kontroluje hlavu, a srdce je proto daleko otevřenější a svobodnější.

Jakmile se srdce jednou otevře, žádný problém již není natolik velký, aby se nemohl vyřešit. Můžeme ztratit majetek, přátele i celou rodinu, ocitneme se sami a nebudeme mít nikoho, kdo by nás podpořil nebo vedl, a přesto najdeme oporu ve svých nejvnitřnějších pocitech, v tichém nitru. Tím, že použijeme vnitřních zdrojů, jsme schopni se snadněji vyrovnat s komplikovanými emočními a intelektuálními situacemi, protože se již nenecháme zaplést do žádného problému. I kdybychom dokonce měli čelit smrti, budeme pokojní, klidní a vyrovnaní.

Potřebujeme tedy jen povzbudit v sobě vřelé a pozitivní pocity. Tato vřelost není žádná povrchní ani sentimentální emoce, která by nás mohla vyvést z rovnováhy a která často podporuje paniku namísto klidu. Je to ve skutečnosti ryzí, nefalšovaná otevřenost, kterou cítíme jako hlubokou vřelost ve svém srdci, neboť srdce se již stalo naším útočištěm a pravým domovem.

A právě zde, v centru srdce, se naše přirozená podstata plně rozvíjí. Když se srdce otevře, všechny bloky zmizí a duch intuice prodchne tělo, a celé naše bytí se tím oživí. O tomto "duchu" se někdy hovoří jako o esenci lidské energie nebo jako o podstatě pravdy. Ale ať jej nazveme jakkoliv, dokud mu neumožníme, aby pronikl celým naším bytím, pak tělo může být aktivní, ale srdce zůstane uzavřené, a my tak zůstáváme sami sobě cizí.

Jsme-li schopni spojit mysl se srdcem a jednání s intuicí, pak náš život získá opravdový smysl. Problémy s emocemi se automaticky zmírní a my v sobě najdeme inspiraci, vhled, motivaci i sílu ke změně. Přirozeným způsobem začneme sami sebe obohacovat vlastní vnitřní energií, nově se motivovat a nabývat sebejistoty. Pohlédněme tedy do svého srdce a snažme se vidět, co se v něm děje. Toto je klíčová příprava k tomu, abychom v životě poznali pravdu.
Návštěvník
 

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. led 2016 15:07:16

9. Co je vlastně Srdce?
Posvátné texty jej popisují slovy:
Uprostřed prsou, v hrudníku a nad břichem se nachází šest orgánů různých barev (nejedná se
o čakry – pozn. v textu knihy). Jeden z nich, podobající se poupěti lotosu a umístěný na dva
prsty vpravo od středu hrudi, je Srdcem. Poupě směřuje dolů a uvnitř je drobounký vstupní
otvor, jež je místem neproniknutelné temnoty (nevědomosti), plným tužeb. Veškerý nervový
systém (nádí) je na něm závislý. Je to sídlo životních sil, mysli a světla (vědomí).
Samotné Srdce (hridajam), ačkoli je takto popisováno, znamená pravé Já (Self, átman).
Třebaže je označováno termíny jako bytí, vědomí, blaženost, věčnost a neomezenost (sat,
čit, ánanda, nitja, púrna) neobsahuje žádné rozdělení ve smyslu vnější a vnitřní, či nahoře
a dole. Tento stav, ve kterém všechny myšlenky docházejí svého konce, se nazývá Self. Když
je tento stav dosažen – takový, jaký je – odpadají tím všechny dohady o tom, zda je Srdce
umístěno v těle či mimo něj.
Návštěvník
 

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod Saruman » úte 26. led 2016 12:20:57

Návštěvník píše:Základní nauka duchovní cesty se rodí uvnitř našeho srdce. Když se srdce stane učitelem a dodá nám jistotu, pak naše duchovní potrava začne plynule proudit srdečním centrem, a osvobodí tak i vnitřní potenciál léčivé energie. Od toho okamžiku se jakékoliv zábavy a příjemné vjemy ve srovnání s tím začnou podobat pouhým bludičkám v bažinách. Je tedy nesmírně důležité, abychom se konečně dotkli hlubin svého srdce a začali naslouchat vnitřnímu tichu...

Niekomu vyhovujú takéto prozaické návody. Ja dávam prednosť jednoduchým technickým návodom,
kde sú veci jasne pomenované. Otvoriť svoje srdce pre mňa znamená otvoriť 4. čakru.
Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 105
Registrován: sob 10. říj 2015 14:59:32

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod arikiran » úte 26. led 2016 19:14:44

Kdyz se otevre srdce...mohu-li pouzit tohoto rceni...pak je to jemna vnitrni zalezitost, kterou nemusim jasne vnimat...ale poznam to!
Podle ceho?
Zmeni se me mysleni...coz je bomba!
Zmeni se me telo...DNA pocinaje....
A zmeni se muj svet...
Jak?
Samozrejme k lepsimu!
Zadne schizo-vymysly, ale konkretni hmatatelne veci
Jo, ukoly zustanou, ale uz na ne nejsi sam!
SRDCE JE S TEBOU...a srdce je mobil na Boha
a s Nim vydrzis,
i kdyz pridou zkousky a kanadske zertiky
Pokusitelu
Pootevrit trochu vic srdce je doporucenihodne
Trosku se otevres ty
A trosku se otevre Srdce
Jaxe to dela?
Vitas, Milujes a Oteviras se
kdejake kravine...jax to hodnotil jeste pred chvili
Ale ted to vidis jako darek od Mistra
...x...
...děkuji.em...
Uživatelský avatar
arikiran
 
Příspěvky: 845
Registrován: pát 22. led 2016 12:05:50

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 27. led 2016 20:03:33

♥♥♥ ČLOVĚČE,


VSTUP DO MÉHO SRDCE VE SVÉM NITRU.
NENÍ MÍSTA, NENÍ STAVU VĚTŠÍ LÁSKY, KRÁSY A RADOSTI!

HLEDÁŠ CESTU ZA MNOU A CÍTÍŠ SE SÁM
A PŘESTO JSEM V TOBĚ A JSEM TEBOU.

NENÍ SAMOTA, NENÍ SMUTEK, NENÍ BOLEST, KDE "JÁ JSEM"
HLEDÁTE MĚ, VYDÁVÁTE SE PO CESTÁCH ZA MNOU.

NIKAM NECHOĎTE, NIKDE MĚ NEHLEDEJTE.
JSEM VODOU VAŠÍ VLASTNÍ STUDNY.
JSEM PRAMENEM Z NĚHOŽ TRYSKÁ VODA VAŠEHO VLASTNÍHO SRDCE.
JSEM MLÉKEM Z NĚHOŽ ŽIJETE.

NENÍ MEZI NÁMI VZDÁLENOST.
JSEM JEDNO S VÁMI . JSEM ŽIVOTEM VAŠÍM.
MÁM SRDCE STÁLE OTEVŘENÉ A RUCE LÁSKY VZTAŽENÉ K OBJETÍ.

NEVYDÁVEJTE SE NA CESTU OD JEDNOHO KE DRUHÉMU.
BUDETE ZNAVENI, PROTOŽE ČLOVĚK ZE SVÉ LIDSKÉ PODSTATY,
BYŤ JEHO LIDSKÁ LÁSKA BYLA VELIKÁ, NEMŮŽE NAPLNIT VAŠE NITRO.

TO JE MŮJ CHRÁM - DŮM OTCE MÉHO,
KAM SE NAVRACÍ "SYN" Z MARNÝCH CEST,
ABY POZNAL, ŽE TO, CO HLEDAL, NALEZL TAM,
ODKUD ODEŠEL.

...DÁM TI PROŽÍT JEDNOTU SE MNOU.
VRAŤ SE DO MÉHO SRDCE, KTERÉ JE TVÝM VLASTNÍM.
DARUJ MNĚ SÁM SEBE PRO DRUHÉ.
BUDEŠ ROZDÁVAT A NEBUDE UBÝVAT.

VYPRÁZDNÍŠ VŠAK DŽBÁN SVÉHO EGA.
AŽ BUDE PRÁZDNÝ, NAPLNÍM JEJ PO OKRAJ SÁM SEBOU, A BUDEŠ MOCI TĚŠIT A NAPÁJET OSTATNÍ.

UKÁŽEŠ JIM SÁM NA SOBĚ ZDROJ UZDRAVENÍ A RADOSTI.
STANEŠ SE UZDRAVENÍM A RADOSTÍ PRO SVÉ BLIŽNÍ.

JSEM S TEBOU PO VŠECHNY DNY DO PŘEMĚNY TMY VE SVĚTLO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ.

MILOVAL JSEM TĚ DŘÍV, NEŽ JSI SE NARODIL,

DŘÍV, NEŽ SE ZRODILA HMOTA.

MILUJI TĚ A NEPŘESTANU MILOVAT...

JSEM ONLINE

AMEN ♥♥♥
Návštěvník
 

Re: Bódhičitta - probuzené srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 27. dub 2018 12:29:08

Mudita - radost z radosti


Radostivost
Jan Lípa


Motto: "Nad radost nic v světě není,
budiž zdráva radosti,
vstupujeme opojeni
ve Tvé krásné království."
Beethowen, 9. Symfonie - Óda na radost


Bezpříčinná radostivost byl stav, na který si ze svého dětství vzpomněl Gautama Buddha a který jej přived na Střední cestu, jak popisujeme v textu Vzpomínka na Buddhu. V Čechách pak dokonce na radostivosti založil mistr jedné z českých buddhistických škol celou nauku. Sám jsem se jednou ptal Evžena Štekla: Co kdybych navodil stav radostivosti a udržoval jej stále? Evžen odpověděl pro něj s charakteristickým důvtipem a vtipem: Teď si na to kápnul, dělat totiž můžeš cokoli! Mínil tedy ke cvičení čakramů a bdění. Ale jak je to tedy s onou radostivostí?

O radostivosti mluvil i Ježíš Kristus. Je jen škoda, že se zmínky o ní v Evangeliích prakticky nedochovaly. Výjimkou jsou názvy Evangelií, tedy slovo evangelium jako takové je odvozeno z řeckého euangelion - dobrá, radostná zpráva. Ježíš mluvil o tom, že vše se děje tak, jak má, Vše k větší slávě Boží, všechno je tedy v nejlepším pořádku. Mluvil ale také o překonání prvotního hříchu, jehož zatížení je pouze iluzorní, i tom, že všichni jsme již spaseni. Spása je naší přirozeností a naším normálním stavem. Spása je nám blíže, než bychom si mohli myslet. Je všem dostupná a nikdo z ní není vyčleněn. Je tu stále, je všude, je teď, j právě v onom přítomném okamžiku - v Teď. Přesto si ji v tzv. normálním stavu neuvědomujeme a musíme o ni bojovat. Setřít nános nevědomosti, který ji zakrývá a prozřít. Očistit, vyprázdnit svou mysl, jež je božské podstaty, či buddhovské? Je zajisté více než pozoruhodné, nakolik se Ježíšovo učení blíží vadžrajáně, nakolik je podobné, ba přímo až shodné a ve své době pochopitelně také zcela revoluční.

Je fakt, že s radostí jde všechno lépe, jak se říká. Pochopitelně i meditace či samotné celodenní bdění. Ovšem její úloha vychází ještě z něčeho jiného. Podíváme-li se na popisy vnorů, zjistíme, že první čtyři vnory výborně popisuje Slovo Buddhovo v negativním smyslu tak, že vypočítává, která z vásan a vlastností již v tom kterém vnoru chybí a je překonána, odstraněna. Čtyři vyšší vnory pak popisuje Kniha chudoby (121. sutta Majjhima Nikaya - Sbírky středních řečí nazvaná Krátká Buddhova řeč o prázdnotě - Cula-Suňňatta Sutta) jako formu rozšířeného vědomí či phova, přesun vědomí.

Před mnoha lety jsme se s Michalem Harantem pokoušeli o pozitivní definici jednotlivých čtyř nižších vnorů dle pro ně charakteristického průvodního jevu. Prvnímu vnoru pak bylo nutno přiřadit právě onu bezpříčinnou radostivost. Tou tedy začínají všechny vnory, jí začíná samotná meditace. Pro druhý vnor je charakteristický klid, pro třetí jasné vědomí a čtvrtý vyrovnanost. Z vyšších vnorů je pak pro pátý charakteristická neomezená sféra prostorová, pro šestý neomezená sféra vědomí, pro sedmý sféra nebytí a pro osmý pak rozhraní možného vnímání. Dosahování vnorů však nemusí probíhat tak, jak je mnohé texty a různí učitelé popisují a do značné míry tím i oddalují jejich dosažení, tedy postupným a časově dlouhodobým vstupem do jednotlivých vnorů, dle biblického: Sami do Království nebeského nemohou a jiným v tom brání. Ale mohou proběhnout v jednom okamžiku všechny najednou, či spíše okamžitě po sobě. V zásadě platí, že pokud se objeví první vnor, již tu jsou i všechny ostatní, jak může doložit autor tohoto textu z vlastní praxe. Naše mysl však musí být připravena - čistá, prázdná a bdělá!

Radostivostí se tak na jednu stranu dostáváme přímo do 1. vnoru, na stranu druhou ji koncentrace tohoto vnoru přímo poskytuje. Jedná se tak o vzájemné sepjetí, zpečetění obou. Radostivosti však můžeme dosahovat i jinak než jen koncentrací, například skrze podklady všímavosti - tedy bděním, ale může ji dobře zprostředkovat i vhodná četba. Na tomto místě je nutno zmínit a doporučit knihu Ohnivý keř od Kartla Weinfurtera, s níž měl autor těchto řádek vynikající zkušenosti i přesto, že jde o knihu křesťanské mystiky, tedy nebuddhistickou. Stejného účinku však můžeme dosáhnout i studiem Evangelií a dalších novozákonních textů, spisů Ramana Maharišihi či Fráni Drtikola nebo studiem vadžrajánových textů, tedy těch, které učí, že osvobození není nic neobvyklého, že je naším přirozeným stavem, že tu je, bylo a bude vždy.

Jednotlivé stupně vnorů a způsoby jejich dosahování popisuje 8. člen stezky. Avšak tento je nutno praktikovat společně s ostatními a nezapomínat na 7., který učí pozorování všímavosti, jíž je dosahováno osvícení, jak uvádějí buddhistické texty. Tedy lépe řečeno kombinací praxe 7. a 8. členu.

Jak taková radostivost vlastně vypadá? Nejlépe by se dala popsat jako mírný, klidný, vlídný a laskavý stav štěstí plynoucí z prožívání přítomného okamžiku - jasně zářícího, čistého a prázdného Teď. Nicméně je pochopitelně subjektivním prožitkem a třeba byste ji popsali jinými slovy. Záleží tedy především na zkušenosti.

Samotnou praxi radostivosti nacházíme v buddhistických textech a jejich návodech jako metta, karuná a muditá, na něž tímto odkazujeme, a proto na tomto místě nebude blíže rozebírána. Otázkou ovšem, která se nutně nabízí, je, zda vědomé, cílené navození bezpříčinné radostivosti je bezpříčinné. Ale to nás trápit nemusí, neboť praxe sama ukáže nejvíce. Jinou otázkou je, zda udržovat tento stav radostivosti či jakýkoli jiný stav nebo upřednostnit bdění. Ale i na to můžeme odpovědět podobně jako v článcích Mantram a Zvnitřnění - radostivost, podobně jako mantru, lze využít jako meditační podklad a to i během celého dne, např. pokud se nám něco bdění ztěžuje. Cesta onoho zmíněného českého mistra byla právě cestou stavů. Stav jako takový a jeho udržování je pak koncentrací, jíž lze zařadit do 8. členu Stezky, zatímco bdění je samo o sobě praxí 7. členu. Užití bdění je však předepisováno i pro člen 8. Je přeci jen základní a univerzální meditací předanou Gautamou Buddhou.

Radostivost pro radostivost samotnou může být jistě kouzelná záležitost. Radostivost tak může být vhodným doplňkem praxe. Nemusíme ji sice přímo vyvolávat a udržovat, ale rozhodně bychom ji vzhledem k jejímu významu měli zaznamenávat, všímat si jí. Nicméně, to je právě ta Síla, že To přijde samo, říkával Evžen Štekl. A pokud přijde, plně vědomě ji prožívat, koupat se v ní. Je jednou z podmínek vedoucích k poznání. Ty jsi To! A proto se radujte! Již jste spaseni!
http://silamoudrosti.unas.cz/cs/lipa/li ... ost_cs.php
Návštěvník
 

Re: Bódhičitta - probuzené srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 25. zář 2018 12:31:02

Stav duchovního probuzení, který umožňuje okamžité uvědomění pravdy.

Vzhledem k tomu, že v češtině pro duchovní osvícení žádný speciální jednoslovný termín neexistuje, lze tento výraz překládat jako sanskrtský pojem bódhi (duchovní probuzení), jenž odpovídá japonskému slovu „satori“ (nebo „kenšó“). Tento jev duchovní povahy nemá naprosto žádnou spojitost s nějakým optickým světelným jevem.

V případě autentické zkušenosti duchovního osvícení se tímto výrazem přesně míní mimořádný okamžik, kdy si lidská bytost výrazně uvědomí blažené božské prázdno (v sanskrtu „šúnjatá“, japonsky „ku“), které je samo (svou vlastností mikrokosmu) jako celý vesmír (makrokosmos, v němž se nachází).

Tento zásadní prožitek, jímž duchovní osvícení je, je jediný, který umožňuje bytosti okamžitě si uvědomit a pochopit skutečnou božskou povahu každé bytosti, věci nebo jevu.

Protože představa osvícení je mnohdy směšována s pojmem světelného jevu a nejrůznější světelné (fosfénové) projevy mylně považovány za osvícení, dospělo se k tomu, že ve většině případů je upřednostňován pojem „duchovní probuzení“, který je mnohem blíže pravdě.

Božská blažená prázdnota, kterou si v tu chvíli náhle uvědomíme, není, jak bychom se mohli domnívat, prázdnota nicoty, ale prázdnota nezachytitelného, nemožnosti myšlenkově i smyslově uchopit a zcela pojmout nevýslovnou nekonečnost, která se náhle odhalí za bytím i nebytím. Tato blažená prázdnota není nějakou konkrétní věcí, kterou by lidská bytost mohla pochopit. To lze jedině s podmínkou určitého překonání hranic ega a splynutím jí samé s tímto prázdnem v důsledku její transformace na prázdnotu.

Například dokonalé osvícení Buddhy Šákjamuniho je mezníkem počátku objevování toho, v čem spočívá jeho skutečná nesmrtelná povaha neboli jinými slovy jeho dharmy. Ve své vlastnosti základního přirozeného zákona makrokosmu je dharma nerozlučně spjata s karmou: lidská bytost může uskutečnit svou dharmu jedině v mezích své karmické situace. Buddha říkal: „Činy a schopnost lidské bytosti porozumět závisejí do velké míry na její karmě.“ Proto je Buddhovo dokonalé osvícení mezníkem počátku Buddhovy dharmy neboli jinými slovy toho, co bylo později nazváno „buddhismem“, jenž není ničím jiným než duchovní naukou duchovního osvícení.

Bez nevýslovné zkušenosti osvícení nelze hovořit o buddhismu. Ačkoliv je duchovní osvícení svou povahou vždy totožné se sebou samým, existují různé stupně duchovního osvícení.

Přirovnáme-li analogicky jev osvícení ke zdi, kterou chceme prohlédnout, je možné tak učinit a dostat se „za“ prostřednictvím maličké dírky, ale i úplným rozmetáním naší překážky, jako je tomu v případě dokonalého osvícení Buddhy. Mezi těmito dvěma extrémy nacházíme, co se osvícení týče, veškeré možné stupně jeho intenzity. Rozdíly v jasnosti a přesnosti náhledu, který je možné získat, jsou tudíž obrovské, a to i přesto, že předmět náhledu je ve všech případech stejný. Tento příklad nám umožňuje vysvětlit a snáze pochopit, jak a jakým způsobem mohou nastat tyto rozdíly ve stupni osvícení, ale zároveň vede k chybnému způsobu představování si záhadné reality duchovního osvícení jako nějakého předmětu, který může být vnímán vnějším subjektem. Navíc tento příklad může vzbudit falešný dojem oddělenosti mezi světem osvícení, blažené prázdnoty a absolutna – a světem jevovým, což bychom si v žádném případě neměli myslet. Pravé hluboké osvícení nám vždy odhaluje, že blažené prázdno a jevy, absolutno i relativita jsou jedním.

Jedinečná zkušenost opravdové skutečnosti se vždy odhaluje přesnou niternou zkušeností nevýslovně pociťované jednoty. „V tu chvíli je forma vnímána jako blažené prázdno a blažené prázdno je zakoušeno jako forma,“ říká pojednání východní moudrosti „Mahápradžňá paramitá hrdájasútra“, což v překladu znamená „Pojednání o podstatě srdce“. V této jedinečné chvíli si osvícený uvědomuje, že neexistují a že nikdy neexistovaly dva různé vesmíry. V těchto zásadních okamžicích je u osvíceného překonáno ego, ve fázi hlubokého osvícení (ego) zemře a náhle zmizí. Jeden starodávný text zenové moudrosti nám přináší dokonalé poznání toho, co se v tu chvíli děje: „Ten, kdo díky osvícení zemře ještě dříve, než zemře, nezemře nikdy, ani poté, co zemře.“

Vznešeným důsledkem tohoto zdánlivého zániku, této velké smrti, je velký nesmrtelný život, život v Bohu, plný míru, blaženosti a naprosté svobody.
https://www.jogin.cz/slovnik/duchovni-osviceni/
Návštěvník
 

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 08. čer 2019 9:06:48

Návštěvník
 

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 03. zář 2019 22:26:42

Návštěvník
 

Re: Otevři své srdce

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 27. zář 2019 8:12:46



Prázdnota ... a Srdce otevřené. Srdce otevřené znamená bez závoje mysli ... pak vstoupí Milost Já. Srdce otevřené znamená být v Tichu, bez mysli... když je tam mysl, není to Ticho. Mysl neustále těká a mění se... proto přijímá jen prožitky. Ticho znamená žádný pohyb, žádné změny. Já nikdy nevidí mysl... Já je to Srdce. Já neboli Srdce leží mimo mysl. Proto žádný pohyb, žádné změny, žádné nápady, žádná činnost mysli - to je Srdce.

Milost proudí neustále. Člověk ji přijímá podle vyspělosti své mysli. Uvnitř mohou být myšlenky, ale jdou si svou cestou. Nepůsobí žádný problém. Proč? Kdo odevzdal své Srdce božskému Já, není připoután ke své mysli.

Někdy je Srdce otevřené, jindy zavřené. Pokud ulpíme na myšlence, Srdce se hned zavře ... a pak ego vchází do filmu. Pokud máte pořád otevřené Srdce, žádný film se nekoná ... je tam neustále prožitek Já. Tolik lidí je na úrovni mysli. Někdy tam mysl není a v ten okamžik se otvírá Srdce, ale oni ten opravdový stav Já hned ztrácí za závojem mysli. Ten závoj je iluze. Pokud spočíváte pořád v Klidu a Blaženosti, neznáte dualitu ... to je pak božské Já. Je snadné tohle pochopit.

Spočívejte v míru ... nic víc není třeba! Pokud ulpíte na jakékoliv myšlence, ptejte se: "Kdo jsem já?" a buďte v Klidu ... buďte v Tichu.

Nepřemýšlejte, neusilujte, nevzpomínejte ... Já nemá žádné potřeby. Někteří lidé ztrácí zážitek Já kvůli připoutanosti k mysli, někteří ztrácí zážitek Já přemýšlením o svých zážitcích, někteří ztrácí zážitek Já diskutováním, někteří ztrácí zážitek Já tím, že se snaží zkoušet jiné. Falešné já zná tolik způsobů, jak naplňovat svoje plány, že člověk není schopen pochopit jeho činnost. Ale Gňáni vidí každý pohyb, každou myšlenku, každou akci falešného já ... proto nikdy neztrácí své Vědomí.

Svět nepotřebuje vaše zážitky, svět nepotřebuje vaší přítomnost, svět vás nepotřebuje! Protože všechno je iluze ... žádný svět není. Před narozením jste snad znali svět? Proč to zbytečné mluvení o světě, o lidech ... ztrácíte svou sílu, ztrácíte čas. Neznali jsme je před narozením a po smrti ty lidi zase opouštíme. Pomohou nám dosáhnout osvícení?

Osvícení nikdy nepřichází z našeho úsilí... Osvícení je velmi snadné. "Ale proč je to tak těžké, proč je to pro nás nemožné?". Zbytečně přemýšlíme, těkáme a lpíme - v tom je ten problém. Všechno je to zbytečné, protože všechno je dílem božského Já.

Je něco uvnitř? Ne, uvnitř nic není. Jenom výtvory podle vašich zájmů, tužeb či připoutanosti. Pokud nemá vaše mysl zájem o svět, automaticky se vrací tam, odkud přišla. Není potřeba úsilí. Pokud mysl nevychází ven, automaticky vstupuje do Já. Není potřeba úsilí ... mysl se sama vrací Domů. Tím domovem je Srdce.

Osvoboďte se od své mysli ... buďte stále volní. Jako letící pták. Buďte uvnitř svobodní. Nepotřebujete žádné myšlenky, žádné nápady, žádnou mysl ... protože moc božského Já není nikdy omezená. Pokud vás něco napadne, okamžitě vás to sváže a je pak těžké uniknout z těch pout.

Poznejte Boha bez své mysli. Sledujte svou mysl s pozorností a mysl zmizí. Když se něco objeví, ptejte se: "Kdo jsem já?". Bůh nemá mysl. Bůh nemá tvar ani jméno. Mysl nemůže poznat Boha.

Snažíte se odstraňovat všechny těžkosti a problémy. Kde však jsou? Jsou v mysli. Vy si ale myslíte, že problém je vně vás... on je jenom v mysli. Proto ať jdete kamkoliv, či cokoliv uděláte, problém to nevyřeší.

Hleďte dovnitř ... mysl jsou myšlenky. Myšlenka znamená tvar a jméno... každá myšlenka má tvar a jméno. Má-li to tvar či jméno, je to myšlenka, mysl. Hleďte dovnitř... povstává tolik myšlenek, statisíce myšlenek... Mysl má statisíce myšlenek... rychle se pohybují... tolik pohybu, tolik změn. Vy vidíte ty myšlenky, celou mysl. Ale Já leží mimo mysl - Bůh leží mimo mysl. Mysl vychází z Já, ale pokud přijde myšlenka, okamžitě kvůli ní zapomínáte na Já a na Boha. Myšlenka má tvar a jméno, Já nemá tvar ani jméno, takže se vzdalujete daleko od Já. Bůh nemá tvar, jméno, tělo, svět, mysl, vědomost, vědění, pohyb, změnu. Bůh nezná úsilí. Bůh je stále Přirozený a je všude.

Vaše mysl vychází z Já a pokud je připoutána k tělu, okamžitě si myslíte: "jsem tohle tělo" a ta myšlenka putuje po světě jménem těla. Každá vaše myšlenka se ztotožňuje s tvarem a jménem, a nikoliv s Já, proto každá myšlenka je problém, každá myšlenka je ego, každá myšlenka je iluze. Jak tedy poznat Já? Někdy si říkáte: "Jsem božské Já", ale myšlenka "Jsem božské Já" je také v mysli. Já nemá myšlenky... každá myšlenka je ego.

Pokud máte uvnitř Klid, pak ten Klid není výsledkem vašeho úsilí. Pokud tam nejste, pokud mysl tam není, pak zůstává pouze Já. Klid je energie Já. Proto Klid nepřichází z vašeho úsilí. Pokud tam není mysl, pokud mysl zmizí, zbyde Já. Pokud tam není pozorovatel, pak to je zážitek Já a to je váš přirozený stav. Zážitek Já není výsledkem vašeho úsilí, protože každá myšlenka je iluze.

Pokud si myslíte: "jsem božské Já", pak je to falešné já, je to ego. Vy jste božské Já, ale jak to můžete říct? Skrze myšlenku, skrze mysl? Ne. Mysl musí zmizet a musí tam být plné Vědomí... tohle není stav bdění, snění nebo hlubokého spánku. Není tam žádné úsilí, žádná metoda. Jakákoliv metoda meditace je jen v mysli.

Bůh vládne vesmíru ... Bůh ví všechno. Požehnání božského Já vstupuje do vašeho Srdce velmi přirozeně skrz Boha nebo Gurua. Není možné dostat požehnání skrz ego. Ego stále vytváří myšlenky, které jsou iluzí, proto nikdy nepozná Božské Já. Proto celý váš život, od narození až do smrti, je iluze. Celý váš život je k ničemu, protože nepoznáte nic trvalého ... jen pomíjivá lákadla, dočasnou úlevu, prchavé štěstí. Každý člověk žije jen kvůli pomíjivým věcem ... všechno je pomíjivé.

Pohleďte dovnitř, vynořují se statisíce myšlenek. Myslíte si, že tohle je život. Myslíte si, že ty myšlenky značí realitu. Žijete jimi, necháváte se jimi vést, jste k nim připoutaní po celý svůj život; ale ty myšlenky jste si stvořili sami. V hlubokém spánku se myšlenky netvoří, není žádný problém, žádné tělo, žádný svět. Před narozením a po smrti nevíte o těle ani o světě. Myslíte si, že víte všechno, ale je to znalost iluze. Ve vaší mysli jsou tisíce myšlenek. Bůh však spočívá mimo mysl.

Jak dosáhnout božského stavu? Pomocí mysli? Ne. Mysl a všechny myšlenky jsou daleko od božského Já. Mysl vytváří pouze iluzi. Vy si ale myslíte, že to všechno je reálné a pravdivé. Co je to ego? Vytváření myšlenek je ego. Vaše mysl, vaše myšlenky vytváří svět a vy žijete podle toho, jak jste si svět vytvořili. Chodíte sem, tam, sem, tam, ... ale všechno je iluze. "Och", myslíte si, "tohle je dobré, to mi pomůže, tohle potřebuji". Co znamená potřebovat? Co znamená jakékoliv slovo, jakákoliv idea, jakýkoliv pocit? Co je skutečnost? Nepřítomnost mysli, zmizení mysli je skutečnost. To je permanentní, to je stálé. Váš přirozený stav nezná smrt. V mysli jste dobří nebo špatní; v božském Já není dobré nebo špatné. Já nemá mysl, Já je pořád stejné. Proto ten, kdo chce Realizaci, má pracovat vždycky jen uvnitř.

Odkud přichází ty myšlenky? V hlubokém spánku myšlenky nemáte, někdy během meditace je nemáte. Proto najděte zdroj těch myšlenek. Pokud chcete nalézt zdroj těch myšlenek, musíte vstoupit dovnitř. Jak vstoupit dovnitř? Pokud máte nějakou touhu, mysl se okamžitě připoutá k té touze a vy jste venku, daleko od Já. Když se touha naplní, mysl se vnoří do Já a v ten okamžik zažíváte trochu spokojenosti, trochu radosti a klidu... ale je to pomíjivé, protože další myšlenka a další touha přichází... a tak to jde celý život stejnou cestou. Žádné řešení není trvalé, neexistuje spása. Proto vaším úkolem je vstoupit dovnitř.

Vaše mysl stále vytváří tisíce nápadů a tužeb, pořád se hýbe a mění. Je to jenom sen! Ten sen není božské Já, božské Já nemá sny! Proto se svými nápady a se svými touhami nikdy nevstoupíte do božského Já. Proto musíte dovnitř. Dovnitř neznamená hledět dovnitř, dovnitř neznamená vidět světlo, vidět prázdnotu. Dovnitř neznamená jít dovnitř, není kdo by tam šel. Skoncujte však se svou připoutaností, skoncujte se svými touhami - takto se vstoupí do Srdce.

Božské Já ví všechno... ví, co je pro vás dobré, ví, co potřebujete. Ego zbytečně vytváří nesmysly. Proto vaší povinností je to zastavit, odstranit! Potom přichází velmi přirozeně energie božského Já a sílí. Realizace Já znamená skoncovat s připoutáním k vlastní mysli. Odstraňujete své myšlenky a touhy z milosti božského Já nebo Gurua, nikoliv vlastním úsilím. Zastavte své myšlenky a všechno se děje z milosti božského Já nebo Gurua. Jděte, dělejte cokoliv bez připoutanosti a s Klidem a energie Já se bude zvětšovat. Nepřipoutanost k mysli - to je zážitek božského Já.

Člověk, který realizoval Já také vidí svět. Žije jako ostatní lidé. Jak? On není svázaný s žádnou myšlenkou. Není připoutaný k žádné metodě, k žádnému světlu, k žádné zkušenosti, k žádnému pocitu, k žádné věci. Není připoutaný, protože Já je nezávislé a není svázané s ničím. Jak se pak Realizovaní lidé pohybují po světě, jak mluví s ostatními, jak mohou radit hledajícím? Osvícený člověk nemá ego. Není připoutaný k žádné myšlence, pocitu ani zkušenosti... protože nemá ego, pouze božské Já.

Každá myšlenka má ego, proto každá myšlenka znamená problém. Ihned povstane dualita... dobré/špatné, láska/nenávist, obliba/odpor. Všechna dualita povstává zároveň s egem. Když však své ego odstraníte, pak jsou všechny myšlenky bez ega. Když odstraníte ego, zmizí dualita. Ten kdo nemá ego je božským Já. Ten pak vidí, že všechno je stejné, že všechno na světě je si rovno, protože tvůrce duality zmizel. Neexistují rozdíly, protože Já nezná rozdíly. Ego vždycky vytváří rozdíly, proto odstraňte své ego; pak není možné vidět rozdíly, protože v Já není tvůrce rozdílů. Proto musíte zabít své ego! Do té doby, než zabijete své ego, není žádný problém vyřešen. Pokud zabijete své ego ... zmizí dobré a špatné, láska a nenávist, a veškerá dualita ... pak jste božským Já.

Gňáni proto hovoří se všemi hledajícími Srdcem, upřímně a z celého božského Já. On nezná rozdíly, nevidí tvary ani jména, nezná svět. On nemá ego, nemá mysl, on je božské Já. Gňáni také vidí svět a hovoří s oddanými, cestuje na rozličná místa, ale zažívá pořád stejný stav božského Já. Gňáni zná pouze božské Já... všechno je božské Já.

Myslíte si: "Ach, každý je božské Já" a snažíte se vidět ve všem rovnost skrz své ego ... to je ale vyloučeno. Odstraňte své ego. Gňáni je pořád stejný. Vy myslíte na Boha, ale Gňáni na Boha nikdy nemyslí. V Bohu nejsou rozdíly... není rozdíl mezi Bohem a vámi.

Pokud si vytvoříte nějaký rozdíl nebo oddělenost - pak je to myšlenka, je to ego, je to dualita. Proto stop! BUĎTE ... bez myšlenek, bez zážitků, beze světla, bez vidění, bez prázdnoty. BUĎTE tím Klidem, BUĎTE tím Tichem. Žádný prožívající, žádný pozorovatel. Pokud tam máte pozorovatele, soustřeďte na něj svou pozornost a koncentraci a odstraňte ho. Je něco uvnitř? Pak BUĎTE s plným vědomím, s plnou pozorností ... pak všechno zmizí. Plné vědomí ... bez pozorovatele, bez prožívajícího. Pokud něco vidíte, je tam pozorovatel; pokud něco prožíváte, je tam prožívající. Proto odstraňte všechno co zahaluje božské Já; hleďte s plným vědomím, s plnou pozorností. Hleďte na mysl; neztrácejte pozornost. Každý nápad, každá idea zakrývá váš prožitek Já. Proto odstraňujte ... vše musí zmizet! Musíte mysl zabít pomocí plného Vědomí!

Zážitek Já není nikdy z vašeho úsilí. Vaše touhy, vaše duality, vaše podoba a jméno nikdy nepomohou k Realizaci. Božské Já je zde pořád ... mysl nebo úsilí nejsou třeba. Milost Já spaluje vaše ego, vaše myšlenky, vaší iluzi. Já odstraňuje vše, to je jeho práce. Vy si však myslíte, že to odstraňujete vy. Je to jen velké divadlo, velkofilm.

Vy myslíte, víte, říkáte neustále "já jsem", "já vím", "já mám", "já slyším", "já mluvím". Každá myšlenka obsahuje falešné já, proto musíte falešné já odstranit. Nemyslete na svou Realizaci Já, nepřemýšlejte o své mysli, nepřemýšlejte o světě. Zaměřte svou pozornost na falešné já, pak je snadné ho spálit. Vy máte pouze odstranit samotné falešné já ... nic víc není potřeba. Iluze spočívá na falešném já, takže když ho odstraníte, zbyde samotné božské Já a všechno je božské Já. Všechno... každá myšlenka, každá věc, svět, smyslové orgány a tělo, všechno je božské Já. Pokud neodstraníte falešné já, pak je všechno falešné. Falešné já nemá skutečnou existenci.

Nemusíte nikdy uvažovat o své duchovní velikosti nebo o svém zážitku Já nebo o svém Míru, protože je to božské Já. Je to váš přirozený stav, proto nepřichází z vašeho úsilí. Máte falešné já, proto si říkáte "Jsem skvělý člověk". Odstraňte své falešné já a mluvte pak o své velikosti... mluvte o své velikosti v hlubokém spánku. Hledající mají v sobě Milost ... skrze tu Milost odstraňte falešné já. BUĎTE nehybní... BUĎTE tím Tichem... Božské Já ví všechno. Hleďte na svou mysl skrze vnitřní Mír a Pozornost ... odstraňování se děje přirozeně. Pokud zpozorujete připoutanost k libovolné myšlence, ihned se ptejte "Komu?". Hleďte na svou myšlenku, na svou mysl, s vnitřním mírem a klidem, a každá myšlenka bude snadno odstraněna. Pokud se zeptáte "Komu?" - se jeví ten problém, tahle starost, tahle obtíž - falešné já padne. Ptejte se "Jeví se to mně?", "Kdo jsem já?" - tohle je přímá metoda. Jinak každá zkušenost, každá myšlenka, každá metoda je vytvářena falešným já.

Mysl je nekonečná; pokud ale naleznete zdroj mysli, je to její konec. Do té doby je mysl bez konce. Pokud poznáte zdroj mysli, pokud dojdete k rodišti myšlenek, jste u konce. Nyní je vaše božské Já jenom myšlenkou, protože mysl je nekonečná. Pokud však dojdete ke zdroji myšlenek, pak mysl se stane tečkou v nekonečném božském Já. Žádná mysl - jen božské Já. Potom vidíte a konáte přímo z Já.

Já je nekonečné... Bhagavan Šrí Ramana Mahariši řekl, že Já je neomezené a všudypřítomné, proto i když je někdo od něj daleko, není v tom problém, protože on je vždy všude. Proto žádnou mysl - jen bezbřehé nekonečné Já. Když dojdete ke zdroji mysli, ona zmizí a je tam nekonečné Já. Když mysl zmizí, tak nevíte kdo jste, co jste, a není svět na přemýšlení a probírání ... všude a všechno je jen Já. Pokud víte, kdo jste - to je omezené, to je to falešné já. Božské Já nemá myšlenky, otázky, odpovědi.

K realizaci Já může dojít každý, ale proč to tak dlouho trvá? V mysli je velmi mnoho chyb, proto to zpoždění. Příčinou toho zpoždění jste vy. Pokud neztratíte svůj vnitřní Klid, pokud máte plnou pozornost toho klidu, pak je to snadné a Realizace Já je možná během krátké doby. Neztraťte svůj vnitřní mír a vědomí... vnitřní mír a vědomí nikdy nedopustí přítomnost falešného já. Pokud ztratíte svůj Klid a Vědomí, božské Já je hned zakryto myšlenkami ... ale je to jen iluze a sen. Vy jste Bůh, ale jste slabí v mysli s falešným já. Kvůli svým myšlenkám, kvůli lákadlům, kvůli připoutanosti, kvůli zájmům, jste nyní slabí... slabí... slabí. Zahoďte tu slabost mysli ... tu připoutanost k myšlenkám. "Připoutejte se" k Srdci, k vnitřnímu Míru, k božskému Já! Budete-li "připoutáni" k božskému Já, nebudete mít žádný problém, ani obtíž s kýmkoliv na světě.

Nepřipoutanost je možná skrz vnitřní mír a sebedotazování - "Komu?", "Jeví se to mně?", "Kdo jsem já?". Pokud provádíte metodu jinou než je Klid nebo Sebedotazování, pak tu metodu jen vytváří falešné já. Falešné já zná dočasnou úlevu, dočasnou radost a pouze dočasné zážitky. Toto je přímá metoda pro kohokoliv, kdo upřímně chce Realizaci Já... jiné metody mohou pomáhat k pročištění mysli nebo k tělesnému zdraví. Touhy, připoutanost a přitažlivost věcí nikdy člověku nedovolí cvičit Realizaci Já, protože jsou výtvorem ega a mají velkou moc. Proto pokud vás přitahuje, připoutává či zajímá jakýkoliv tvar nebo jméno, pak zapomínáte a ocitáte se daleko od zážitku Já (Realizace Já). Pokud vás ale přitahuje, připoutává či zajímá božské Já (neboli Srdce), pak je jednoduché Realizovat Já ... do takových lidí vstupuje energie božského Já.

Všechny předměty, všechno znáte skrze mysl. Stejná mysl vidí Gurua a Boha, podoby a jména. Máte dobrý pocit, dobrý zážitek ... ale kdo? Mysl. Pokud máte jakýkoliv dobrý zážitek před jakýmkoliv Guruem nebo Bohem, nebo kdekoliv, v jakoukoliv dobu ... kdo ho má? Mysl. Takže poznáváte svět, všechny zážitky, Gurua, celý vesmír skrze mysl... jenom mysl.

Tahle mysl v hlubokém spánku zmizí. Kde je vaše mysl? Všecho zmizí... takže neznáte Gurua, neznáte Boha a neznáte svět. Proč? Mysl zná jen pokud to má tvar a jméno ... pokud to nemá tvar a jméno, neví nic. Pokud to má tvar a jméno, mysl se stane tím tvarem a jménem a pak je tam dobré či špatné, láska či nenávist, obliba či odpor, povstává dualita. Všechno, každá myšlenka, každý pocit, je mysl. Mysl samotná je iluze. V mysli není realita, protože je v ní tolik změn, tolik pohybu. Ten film letí tak rychle - jak můžete poznat božské Já? Chápete rady Guruů a čtete spousty knih. "Vím všechno", říkáte, ale kde je tahle znalost v hlubokém spánku? V tu dobu nevíte nic, všechno je pryč, všechno mizí. Proč? Protože tohle je jenom film.

Tolik lidí se pokouší o Realizaci Já svou myslí... mysl se pořád mění - mysl samotná je iluze. K čemu je dobrá změna uvnitř iluze? Mysl vidí tvary a jména - samé vlastní výtvory uvnitř i vně. Je tohle Osvícení? Mění se snad Osvícení? Vy jen vidíte film, ne plátno. Za myslí je božské Já. Jak můžete spatřit Já? Vidíte plátno, když hraje film?

Když zavřete oči, vidíte film uvnitř, když je otevřete, vidíte film venku. Neznáte božské Já. Kde je to Já? Ve filmu není... není ve světě, v žádné věci. Když máte mysl, všechno je mysl. Všechno je výtvor mysli, všechno!

Mysl je jako tma, Osvícení je jako když se svítí. Je snad tma, když se svítí? Já leží mimo mysl. Jak byste mohli vidět božské Já svou myslí, svými myšlenkami, svými nápady? Jak se můžete dostat mimo mysl? To jenom mysl říká "Vycházím z mysli, ano tohle je to Já"... to je výtvor mysli, činnost mysli. Žádnou myšlenkou není možné vidět, dosáhnout božského Já. Není třeba božské Já znát. Cvičení a metoda jsou potřebné k odstranění mysli. Cvičení a metoda jsou kvůli odstraňování ... odstraňování... ne přidělávání, ne vidění, ne poznávání.

Tolik hledajících cvičí mnoho hodin s velkými obtížemi a se spoustou myšlenek. "Nemohu se soustředit, co mám dělat? Ano, ještě to zkusím!". Zde nemůžete pochopit svou pozici, protože je to ego neboli falešné já, které se snaží. Je to to ego, které zažívá zklamání a vytváří cvičení a metodu a všechno kolem. Máte se soustředit na jednu myšlenku, a všechny myšlenky se stanou jednou myšlenkou ... ale ta jedna myšlenka je ego, falešné já ... stále je tam pozorovatel. Ten musí zmizet.

Řekněme, že hledající dosáhl stavu beze slov, ale ztrácí svou pozornost, nejsou tam myšlenky, ale je tam pozorovatel ... ještě je tam ego ... proto usíná. Pokud tam nejsou myšlenky, je to samadhi nebo hluboký spánek ve kterém není Vědomí. Vědomí božského Já leží mimo mysl. On tedy cvičí na hluboké úrovni, ale je to stav zapomnění (není tam svět) ... a ego tam zůstává.

Řekněme, že hledající vidí a poznává horu Arunáčalu ... ten nemá Pozornost Já. Je to také stav zapomnění ... nazažívá Pozornost Já. "Jak mám žít, když všechno zapomenu?", říkáte si možná. Ve spánku všechno zapomenete a nemáte Pozornost ani v bdělém stavu. Všechnu znalost ztrácíte v hlubokém spánku a také po smrti. Kde je Pozornost? Leží mimo mysl. Jak a kdy vidíte plátno v kině? Když neběží film, tak ho vidíte. Pokud vnímáte film, vnímáte jen mysl, ne božské Já. Proto nikdy nepochopíte žádného Gurua, žádného Boha, Pána, ... chápete jen své nápady, svá omezení, své změny. Já se nemění... Já leží mimo mysl.

Kdo dokáže skutečně vidět Gurua, kdo dokáže skutečně vidět Boha, kdo dokáže vidět dokonale svět? Ten, kdo má zážitek Já... jen ten vidí všechno skutečně a dokonale. Milost Gurua, milost Boží, milost Já vede k zážitku Já. Jak pomůže Gňáni k získání zážitku Já? On tam nemá film, jen zážitek Já. On nemá mysl, jen Osvícené Já. Proto zážitek Já máte z milosti Gňániho, ne z vlastního úsilí. Když do vás vstoupí milost Já, vaše úsilí a mysl zmizí... jen božské Já - váš přirozený stav - zůstává. Vy jste Já, nejste mysl... Milost přichází zpoza mysli. Když máte zážitek Já, film se zastaví. O přestávce vidíte plátno, ale film pak zase začne, pokud je tam ještě ego. Milost a energie Já vejdou do vašeho Srdce a hned je tam zážitek Já. Ten odstraňuje tendence a touhy - které tam překáží - velmi přirozeně a bez úsilí.

Pokud něco chcete ve světě nebo pro své tělo, tak to povstává ego a zakrývá váš zážitek Já... to mysl zakrývá Já. Božské Já nikdy neodchází ani se nemění, protože božské Já není součástí filmu. Bdělý stav, stav snění a hluboký spánek se přesouvají jeden po druhém po božském Já, ale nedotýkají se ho. Nepřipoutanost přichází s milostí a energií Já ... nikdy skrz mysl. Takže pokud máte vnitřní Mír a Ticho, pak nejste připoutaní. Je nutná pouze nepřipoutanost... ne se učit nebo něco znát. Tomu ale není možné dokonale rozumět, protože mysl to hned zakrývá vašimi zájmy, vašimi ideami - to ego usiluje o své naplnění. Proto... BUĎTE klidní ... Já všechno ví. Ono spaluje, Ono velmi přirozeně odstraňuje bez vašeho úsilí. Dokud neshoří celá vaše mysl, dokud neshoří celé vaše ego, bude existovat závoj iluze.

Všechno závisí na Bohu. Bez Boží Milosti neboli Milosti Já, není Realizace Já možná. Pokud praktikujete upřímně, pokud se odevzdáváte nebo věříte, děje se to z Milosti... mysl Milost nikdy nepozná.

Kdo je na celém světě váš nepřítel? Vaše ego. Kdo je ten nejnebezpečnější padouch na světě? Vaše ego. Kdo je hlavní příčinou potíží, zrození a smrti, všeho? Ten podvodník je ego. Vy ale toho nebezpečného padoucha přehlížíte, v tom je ten problém. Pozorujte své ego, pozorujte svou mysl. Všechny tendence, lákadla a touhy pomalu zmizí ... to ale není vaše dílo, dělá to Milost Já. Proto buďte v Tichu.

Bez účasti mysli mi řekněte kdo jste? Bez vaší mysli není svět. Povězte mi o Bohu, o svém těle a o světě, o čemkoliv, bez mysli? Proto, všechno je mysl ... ale mysl povstává z Já. Proto zážitek Já znamená smrt ega, smrt mysli. Realizace Já je konečná spása.

Voják jde do války ... když má strach, jak může bojovat? Ten, kdo zná touhy, lpění a lákadla, jak může bojovat s egem? Má velký strach ... a ten kdo má strach, ten voják ve válce umírá. A proto vy bojujte se svým egem. Pokud máte odvahu, bojujte se svým egem. Vy jste světlo všech světel celého světa. Vtrhněte dovnitř! Zabijte všechny své touhy a lpění ... ponořte se dovnitř k božskému Já. Nevycházejte ven ... není potřeba vycházet ven do světa. Zpřetrhejte svá pouta! Máte v sobě Sílu a Milost. Samotný nápad ihned přivolá pomoc Boha. Pokud své ego nezabijete, vždycky vás znovu napálí. Ego má spousty plánů, které není možno pochopit. Buďte svědkem ega. Je snadné přistihnout tu filmovou a divadelní produkci, když existuje svědek mysli. Když tam nemáte svědka, tak pořád hledáte a hledáte. Nevěřte své mysli. Nepřičítejte své mysli žádnou váhu.

Pokud máte vnitřní Klid a Pozornost, je to zážitek Já - váš přirozený stav. Buďte v Klidu ... víc není třeba. Sledujte svou mysl; pokud se objeví myšlenka, okamžitě se ptejte: "Kdo jsem já?". Buďte tím Tichem.
Návštěvník
 


Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků