Svět

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. zář 2020 12:25:10

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 10. říj 2020 10:22:04

Najdi jistotu v nejistotě

Karel Spilko by o sobě řekl, že je jedním ze sedmi miliard nástrojů, skrze které poznává Bůh sebe sama a ochutnává tento svět. Vše je jeho slovy předem napsáno a život přirovnává ke hře, ve které zastáváme každý svůj part. On tu v rámci své role napsal několik knih o nedualitě, přednáší lidem a baví se tím, kdo Karel skutečně je. Povídáme si, jak s tímto nastavením prožívá rok 2020 a události, které přináší.


Je něco, co vás o sobě tento rok naučil?

Nechci říct, že nenaučil, ale spíš potvrdil, že úhel pohledu na tento svět, a každý z nás má svůj, mně pomáhá velmi jemně a lehce našlapovat. Samozřejmě že na pandemii a Covid existují mraky různých scénářů a námětů, proč se to stalo, ale já osobně se tím netrápím. Nechci říct, že bych to snižoval, ale nijak mě to nezasáhlo. Pomáhá mi koncepce, kterou předkládám. Ještě několik let zpátky byla má slova v české kotlině docela nepřijatelná a vypadalo to, že si Spilko vymýšlí. V tomto světě není nic jistého. Nic. Ani zítřek. Nevíme, jaká myšlenka nám za chvíli nastoupí do hlavy. Nevíme vůbec nic a snažíme se najít nějakou jistotu. Kdo najde jistotu v nejistotě, respektive si nejistotu připustí, tak může pandemii a karanténu brát sportovně. Můj přístup k životu probíhá skrze odmocňování, protože jsme ve hře a vše se mění. Důležité je, aby byl člověk v pohodě sám se sebou. To je nejdůležitější aspekt, ze kterého se odvíjí úplně všechno ostatní.

Vašimi slovy nemůžeme zažívat jen příjemné, jako bychom čekali, že se počasí nikdy nezmění. Co když ale někoho trápí úzkosti a strachy z nemoci nebo ztráty financí. Jak se sebou pracovat?

Hlavně se sebou nijak nepracovat a ještě na sebe vyvíjet tlak. Tvrdím, že vše bude tak, jak má být. I kdyby se Spilko stavěl na hlavu, tak nemůže zabránit tomu, co se má stát, a vynutit si to, co se stát nemá. Toto přijetí, nikoli vzdání se, současné situace a sami sebe takoví, jací jsme, s financemi jaké máme, je základní bod programu a bez toho se nemůže nic zlepšit. Neznám člověka, který by se jenom zlepšoval. Je to nahoru dolů. Mám hodně financí, nemám hodně financí. Klid nebo štěstí, které člověk hledá, nenajde v běhu života, ale v přístupu k životu, který je jednoduchý - děj se vůle tvá.

Čili věříte, že to celé řídí něco vyššího.

Naše podstata, Bůh, Šiva, nekonečná láska, to dokonale naprogramovala a Karel je k tomu vždycky jen přivedený a zírá. Současně každý den dělá Karel to, co si myslí, že má dělat. To je koncept, který přináší absolutní klid. Ať se rozhodnete pro variantu A, nebo B a nakonec skočíte na Céčko, tak to tak evidentně mělo být. A to je klid, protože Karla nebo Lenku řídí síla, která je naší podstatou a přesahuje jakékoli poznání. Nemůžeme ji poznat, protože nejde vidět. Všechno, co si myslíme, že jsme, nejsme. V duálu, ve fyzické realitě, to vždycky bude těžké. Když nebude pandemie, bude člověk smutný, že mu někdo ukradl třeba kolo. Nebo se ráno probudíte s rýmou a budete nemocní. Nebo se naopak budete radovat, jak jste zvládla den, a zítra se něco stane. Musíme počítat s tím, že se cesta mění a bude se měnit nikoli podle Karla, ale skrze Karla.

Ta vyšší síla, o kterou se opíráte, je konkrétně co?

Zdroj. Naše podstata. To je to nebo ten, kdo obývá tělo jako nástroj, který je naprogramovaný skrze naše vlastnosti, vzorce z dětství, návyky prostředí atd., a proto má život Karla nějaký koloběh. Skrze Karla ten zdroj, neboli naše podstata či vědomí, poznává samo sebe. Ochutnává skrze zkušenosti a situace úhel pohledu zvaný Karel. Díky tomu je sedm miliard různých úhlů pohledu.

Jak jste na to přišel?

Řekněte mi, jak se staly velké události vašeho života? Lidské bytosti, a nebudu to dehonestovat, se považují za lidské bytosti proto, aby se ta hra mohla hrát. To vědomí, Bůh, bytí hraje hru na zapomnění. Někdy se probudilo a chtělo poznat sebe, tudíž muselo vytvořit něco, skrze co se bude poznávat, a vytvořilo sedm miliard nástrojů, přičemž každý hraje svůj part. Vědomí se nastěhovalo do těla, zapomnělo na sebe, a Karel si od svých pěti let myslel, že je Karlem. Nato začalo celé strastiplné hledání štěstí, lásky a podobně. Jenže Bůh není blb, ale geniální umělec, a tak si udělal pojistku, aby na sebe nezapomněl tím, že vždycky přijde zklamání. Až když bude Karel natolik zklamaný, že složí šípy, které vystřílel, mysl se teprve začne obracet dovnitř.

Kdy u vás nastal moment, že jste svět tímto způsobem začal vnímat?

Byl jsem dřív manažer, později jsem měl prodejny potravin. V roce 2009 jsem z toho vystoupil a začal se bavit tím, že nevím, kdo je Karel. To hledání začne třeba ve čtvrtek odpoledne určitého roku a do té doby člověk neví. Lidé neustále tlačí na to, že to vše chtějí hned. Říkám jim, ať to nechají, protože je to automatický osobní proces, který u vhodných psychosomatik s nejvhodnějšími vlastnostmi dojde, anebo nedojde. Na tom vůbec nezáleží. Náš i váš zdroj je stejný a stejně tam všichni jednou vplujeme.

Tudíž žádný stres….

Pokračujte v životě tak, jak to jde, a uvidíme. Vždyť něco se přece jen stane. Bůh sám na sobě zažívá následky svých rozhodnutí a ochutnává sám sebe. Vytvořil prostředí a nástroje s pěti smysly, aby se mohla fyzická realita přepisovat. Někdo je empatický, někdo flegmatický. Potkáte se, s kým máte, a nepotkáte, s kým nemáte. Není to jednoduché? Je to tak úžasně jednoduché, že to lidská mysl ani nechce. Říká si „To neexistuje žádná svobodná vůle?“. Ale koho svobodná vůle? Jedinec tady není, stejně jako vlny na moři, které jsou všechny stejně plné vody. Proud unáší vlny tam, kam má. Je to kosmický vtip, že má Karel něco v rukou. Pokud si to myslí, přichází mu trápení. Když nám to vychází, říkáme si, jaká je to nádhera, a když něco nevychází, ptáme se, co jsme udělali špatně. Mělo to být tak, jak bylo, protože pro chod celku měla daná situace dopadnout takto. Lidé se ke mně chovají tak, jak je napsáno ve scénáři, protože skrze ně hovoří také Bůh. Není špatná cesta, dobrá cesta, je jen role a ta se hraje.

Má tedy ve vašem podání smysl pátrat po smyslu života?

Jestli je někdo naprogramovaný, že bude pátrat, tak bude pátrat a nebude moci té touhy zbýt. Jako když má někdo touhu vypít dva litry Jägermeistera. Kdo touhu může stáhnout z oběhu? Ten kdo ji přece vytvořil. A to není Karel, ta touha přišla a je součástí role. Tudíž pokud někdo pátrá po smyslu života, tak to má smysl. Tento koncept není proti ničemu, nechci filozofovat a mudrovat. Buďte pozorovateli sama sebe a hrajte tak, jak si myslíte, že máte hrát, a netrapte se. Uvidíte, že se dostaví svoboda.

Napsal jste řadu knížek o poznání. Předpokládám, že jste jich i spoustu přečetl. Pořád čtete?

Na základě tohoto poznání si knížky čtete už tak ze srandy. Každý napsal nějakou knížku ze svého úhlu pohledu a své role. Vy ji buď přijmete, nebo odložíte. Když něco přichází a líbí se mi to, řeknu ano, děkuji, když nelíbí, řeknu ano, děkuji a odložím to stranou. Ano tedy na vaši otázku - taky čtu. A taky mám, respektive Karel má, problémy, a taky se v tom plácá kluk jeden, ale já ho chápu. (Smích)

Co když má Karel hlavu plnou myšlenek a nedaří mu je ukočírovat?

Já je už delší dobu pozoruju. Je to jako být jednou nohou doma. Stejně jako když vás teď pozoruju a částí pozornosti se dívám na vás a částí jsem doma, vevnitř v tom obrovském prostoru, který jsem nikdy neviděl. Když mě zastaví policisté, řeknou si o občanský průkaz, tak jim ukážu datum narození a jsem dvacet procent doma a osmdesát venku. Když ale jedu autem sám, jsem osmdesát procent doma a dvacet venku, abych do něčeho nenarazil. Mám v tomto zřejmě už výhodu, byly roky dlouhého hledání, a teď už ten domov neopouštím.

Je to vaše kotva?

Ano, moje stabilita a kotva. Jednou nohou jsem zaparkovaný doma a dívám se skrze oči Karla ven do vnější reality a zároveň ve vnější realitě Karla hraju – podávám si ruce, zdravím se s lidmi. Ve vnější realitě však štěstí nenajdeme. Potěšení ano a střídavý klid také, ale ne to, co podvědomě hledáme, což je naše podstata, ať už ji pojmenujeme klid, láska nebo štěstí. To najdeme doma, odkud se díváme ven. Když jsou vlny vnější reality moc vysoké, tak se stáhneme zpátky domů. Dřív jsem hledal štěstí ve vztazích a druhých lidech, situacích, penězích, pěkném autě, ale to jsou takové chytáky. Je dobře si je užívat, nejsem žádný asketa, ale je dobré být mezi oběma světy rozkročený. Když jste moc ve svém já, já, já, tak vám to nebude fungovat, a když budete jako indičtí jogíni meditovat daleko od společnosti, tak zase budete moc vzadu.

Máte na závěr radu, jak tuto hru života hrát?

My jsme ke každé situaci dovlečeni a vymýšlíme si kolem ní různé nesmysly. Stejně se situace zase změní v jinou a jinou. Karel je tlačen a hopká po různých událostech a stále se chce rozvzpomínat proč, proč, proč? A proto je dobré ze seriálu vystoupit a přijmout všechno tak, jak to je. Navenek budeme hrát stejně, ale uvnitř už budeme hrát s vědomím. Karel je napsaný. Nemůžu si říct, že budu reagovat na tuhle větu takhle. Proto nedává smysl se jakkoli obviňovat. Já bych si s myšlením moc velkou hlavu nedělal. Ráno, když se probudíte, taky si neřeknete – dnes nebudu myslet. Už je myšleno. Pak přijde myšlenka, Karel se s ní ztotožní a jde do koupelny. Přijde další myšlenka - co si dá na snídani? Dá si kafe. To je celý příběh. My v tom hledáme složitosti. Nemáme se, co učit. Jen prožívat. Vědomě.

Karel Spilko se v minulosti živil jako manažer a provozoval prodejen potravin. Dnes vystupuje jako lektor v oblasti osobního rozvoje a spisovatel, který se zabývá tvořením vlastní reality a konceptem neduálního světa. Vydal například tituly Malý průvodce životem, Tvořivé myšlenky - řiďte si svůj život tak, jak sami chcete, Matrix jako příležitost nebo Probuď se ze snu.
http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... nejistote/
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 02. pro 2020 13:24:34

Pravda či skutečnost světa

31. Jako pavouk ze svých úst souká niť pavučiny a znovu ji do sebe vtahuje, tak i mysl promítá svět sama ze sebe a znovu jej do sebe vstřebává.

31. Jako pavouk, vládnoucí obdivuhodnou schopností vyloučit ze svých úst vlákna pavučiny a pak je vtáhnout zpět, i mysl rozvine svět z nitra sebe samé a pak jej vtáhne zpět do sebe.

(DG) Bhagaván: Stejně jako pavouk ze svého nitra spřádá vlákno pavučiny a opět jej do sebe vtahuje, tak mysl promítá svět ze sebe samé a opět jej v sobě rozpouští. (The Path of Sri Ramana, I, str. 184)

Otázka: Jaký je vztah mezi myslí a objektem? Liší se nějak mysl od objektu, který zprostředkovává, jako např. svět?

Bhagaván: Svět je uvědomován ve stavech snění a bdění čili je objektem vnímání a myšlení. Obojí jsou to mentální činnosti. Jestliže tu nebudou žádné činnosti, jako bdělé či snové myšlení, nebude žádné vnímání světa či uvažování o světě. Ve spánku, kde tyto činnosti nejsou, objekty a svět neexistují. Proto je „skutečnost světa“ vytvořená egem, a to jeho vynořením se ze spánku. A tato „skutečnost“ může být člověkem spolknuta či rozpuštěna, když se ve spánku navrací do své podstaty. Objevení se a zmizení světa lze přirovnat k pavouku, který vytvoří tenoučkou pavučinu a pak ji vtáhne do sebe. (Talks with Sri Ramana Maharshi, č. 25)

32. Když mysl prochází mozkem a pěti smyslovými orgány, z nitra se tím projektují jména a formy (světa). Setrvává-li mysl v Srdci, jména a formy se tam navrátí, ulehnou a skryjí.

32. Když se mysl vynoří, zprvu skrze mozek a pak skrze smysly, spolu s ní jsou z nitra ven vytlačeny i jména a formy. A naopak, když mysl odpočívá v Srdci, jména a formy zase vstupují do Srdce a zde odezní.

33. Tento svět, vrchovatě plný rozličných jmen a forem, bude existovat jako (nerozlišené) brahman, když budou jména a formy odstraněny. Nevědoucí člověk zakrývá Svrchované pomyslnými jmény a formami, čímž se klame a spatřuje Boha (brahman) jako svět.

33. Svět ve všem projevuje svoji rozdílnou různorodost skrze jména a formy. Když jména a formy navždy zaniknou, pak je (svět) brahman. Člověk s omezenou myslí zakrývá skutečného Boha (brahman) představami jmen a forem. Vidí jej jako svět a je zmatený a vystrašený.

(DG) Bhagaván: Říká se, že brahman je skutečné a svět je iluzí. A jinde se říká, že celý vesmír je vyobrazením brahman. Jak sladit tato dvě tvrzení? Z pohledu sádhaka je třeba říci, že svět je iluze. Jiná cesta není. Jakmile totiž člověk zapomene, že je brahman, které je skutečné, věčné a všudypřítomné, klame se tím, že o sobě smýšlí jako o těle ve vesmíru, který je naplněný pomíjejícími těly a pachtí se pod nákladem této iluze. Musí se mu připomínat, že svět je neskutečný a je klamem. Proč? Protože jeho náhled, v němž je zapomenutí na své Já, se zaobírá vnějším materiálním vesmírem, a proto, dokud do něj nevtlačíte, že všechen tento vnější hmotný vesmír je neskutečný, tak se nestočí sebezkoumáním do nitra. Jakmile si uvědomí, že je svým vlastním Já a také, že neexistuje nic jiného než jeho vlastní Já, bude na celý vesmír nahlížet jako na brahman. Bez jeho Já neexistuje žádný vesmír. Dokud člověk nespatřuje své Já, které je původem všeho, a místo toho hledí na vnější svět jako na skutečný a trvalý, musíte mu říkat, že všechen tento vnější vesmír je iluzí. Jinak mu nemůžete pomoci. Vezměte si papír – vidíme jen písmena a nikdo si nevšímá papíru, na němž jsou písmena napsaná. Papír existuje, ať už na něm písmena jsou či nejsou. Těm, co hledí na písmena jako na skutečná, musíte říci, že jsou neskutečná, jsou iluzí, protože spočívají na papíru. Moudrý člověk vidí oboje – papír i písmo – jako jedno. Tak je to i s brahman a vesmírem. (Letters from Sri Ramanasramam, 24. 8. 1946)

34. Svět vytváří klamná představa „jsem tělo“. Svět je jen zdánlivým projevením jmen a forem, které zdají skutečné, čímž se současně člověk spoutává touhami (po světě).

34. Svět, který je s námi ve spojení jako zdánlivé projevení jmen a forem, je prchavý jako záře blesku. Nejisté poznání „jsem tělo“ představuje falešný prostředek, který nás přiměje bažit po světu, jako by byl skutečný, a tím nás okamžitě chytá do mocné pasti svázanosti.

Muruganar: Svět nemůže vyvádět bez těla. Zmatené přesvědčení „já jsem tělo“ je mája, která projektuje představení jmen a forem. Klam, způsobující projevení jmen a forem a spatřovaný jako odlišný od svarúpy, je to, co tvrdí, že je svět skutečný. Jeho kořenem je prvotní nevědomost „jsem tělo“.



35. Tento svět dvojic a trojic, projevujících se jen v mysli, je klamný, stejně jako iluzorní ohnivý kruh, který ve tmě vzniká roztočením hořícího konce lana. V čirém pohledu Já neexistuje.

35. Tento svět jevů, skládající se z dvojic a trojic, září díky myšlenkám. Je klamný stejně jako zdánlivý kruh, vytvořený ve vzduchu roztočeným hořícím dřevem, a v čirém pohledu Já neexistuje.

David Godman: Dvojice představují protikladné opozice jako např štěstí a bída. Trojice jsou skupiny viděného, vidění a vidoucího či poznávaného, poznávání a poznávajícího. Kdekoli je v zde v textu použito slovo triputi (trojice), označuje to jednu z těchto dvou skupin.

Podobenství s pohybujícím se hořícím dřevem, které vytváří neskutečný obrazec, pochází z komentáře Gaudapady v Mandukjoupanišadě: Jako se hořící klacek jeví rovný či pokroucený, když se s ním hýbe, tak se i vědomí v pohybu jeví jako vnímající, vnímané a vnímání.

https://www.ramana-maharisi.cz/article/ ... t-sveta-iv
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 17. pro 2020 11:37:23

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. pro 2020 13:02:42

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 24. pro 2020 7:11:08

Zkoumání ega a zkoumání světa

Když naprosto důkladně prozkoumáme ego, spatříme, že je jen brahman. Ale když naproti tomu důkladně zkoumáme svět, nikdy tímto způsobem nespatříme, že je svět brahman.
Michael James

Obrázek
Michael James

Jistý přítel, který nyní pročítá knihu Ramana Maháriši: Korunní klenot advaity od Johna Grimese, mi přes WhatsApp aplikaci poslal dvě zprávy:

Jsem nadšený. Prvně jsem četl, či spíše prvně pochopil rozdíl mezi iluzorní podstatou světa a jedince.
Je to na stranách 147 a 148.

Spatřování lana jako hada a spatřování bílé ulity škeble jako žluté ulity, kvůli nepoznatelně zažloutlé sklenici v níž je ulita umístěná . Úžasné
vysvětlení, které mě dostalo. Brahman, projevující se jako svět, viděný však jako jakýsi skutečný svět, je klam, podobně jako spatřování lana coby hada. Jedinec, ačkoli je pouze brahman a také se pociťuje jako „já“, tak kvůli egu (zažloutlé sklenici) bere chybně „já“ jako „mé“.

Takže zatímco obojí představuje iluzi, tak iluze jedince tkví v aspektu či podstatě Já (Self), třebaže zakouší či vnímá (osobní) já. Když je odstraněna
nevědomost, bude poznáno, že je to brahman, které bylo celou dobu zakoušeno jako „já“, protože neexistují dvě já.

Následující text je úpravou odpovědi, kterou jsem mu napsal.

Předpokládám, že John Grimes měl pro použití těch dvou přirovnání dobré důvody, ale z toho, co jste napsal, nejsou jeho důvody zřejmé, takže nejsem schopný přesně porozumět, jaký s pomocí těchto dvou přirovnání dělá rozdíl. Pokud mohu soudit, tak by měly být použity obráceně. Totiž, že ať jakkoli podrobně zkoumáme svět, nikdy tímto způsobem nemůže zjistit, že svět je brahman, stejně jako když se jakkoli pozorně budeme přes žlutou sklenici
dívat na bílou ulitu, bude se nám stále zdát, že je žlutá. Naše ego je jako ta žlutá sklenice, protože dokud hledíme přes ego, vidíme pouze náma rúpa (jména a formy; jevy, které představují svět) a ne že je to brahman, které je jen čiré sat-čit-ánanda (bytí-vědomí-blaženost), nepotřísněné náma rúpa.
Když však dostatečně pozorně zkoumáme ego, zjistíme, že to není ego, které se zdá existovat, ale jen brahman, stejně jako když se pozorně podíváme na iluzorního hada, tak uvidíme, že to není hada, který se zdál existovat, ale jen lano. Svět (tedy úhrn všech jevů, ať už v přítomném, nebo nějakém jiném podobném stavu, když všechny jsou jen sny) je druhotnou iluzí, zatímco ego je primární iluzí, která této druhotné iluzí dává vznikat, protože ego samo je to, co si obou těchto iluzí všímá. Bez ega by žádný svět neexistoval, a dokud se zdá, že existuje ego, zdá se, že existuje nějaký či jiný svět. Ego se totiž zdá být jen s uchopením se nějakého těla jako „já“. A ať už jako „já“ uchopí jakékoli tělo, toto tělo existuje spolu s nějakým světem jako jeho součást. Proto je ego kořenem veškeré iluze.

Ego je určitou iluzí, která vyvstává bez jakéhokoli zprostředkujícího média, zatímco každá další iluze, jak například svět, se objevuje a je vnímána pouze přes zprostředkující médium ega. Vidění bílé ulity jakožto žluté, když se na ní hledí přes žlutou sklenici, je proto vhodným příkladem spatřováním brahman jako všech jevů, které utvářejí tento, nebo nějaký jiný, svět, když je brahman viděno přes zprostředkující ego.

Kdežto spatřování lana jako hada je v mnoha ohledech dobrým přirovnáním pro vidění brahman jako vnímajícího ega, protože stejně jako je had jen přímým (nezprostředkovaným), ale chybným vnímáním lana, tak i ego je přímým (nezprostředkovaným), ale chybným vnímáním brahman, naší skutečné podstaty.

Ovšem zatímco had je vnímám odděleným pozorovatelem, (a proto se zdá, že existuje jen před jeho zrakem), ego je vnímáno
samo sebou, (a proto se jeví existovat jen v jeho vlastním pohledu).

Myslím si, že možný důvod, proč John Grimes tyto přirovnání použil, tkví v tom, že se dívá na iluzi z hlediska dávných advaitistických úvah, podle nichž je kořenem problému nevědomost (avidjá), protože nevědomost je tím, co zatemňuje naše uvědomění brahman. Ovšem podle Bhagavánovy hlubší analýzy jen ego představuje nevědomost, zatímco bez ega tu žádná nevědomost není, a proto je jen ego kořenem problému.

Dávné advaitistické úvahy jsou správné potud, že pravou podstatou ega je nevědomost. Mnohými lidmi je však tato úvaha nepochopena ve smyslu, že nevědomost je to, co egu dává vznik. Ve skutečnosti není nevědomost nic než ego samo o sobě, a proto ji bez odstranění ega nemůžeme nijak jinak odstranit, a navíc, jelikož ego je jen chybným uvědoměním si sebe sama, může být odstraněno pouze uvědoměním si sebe sama tak, jak skutečně jsme.

Proto, jak nás všechny Bhagaván učil, vše, co k odstranění ega (spolu s jeho nevědomostí) potřebujeme udělat, je pečlivě se na něj podívat, a tím spatřit, že je jen brahman. To je nejlépe ilustrováno příkladem lana, které se zdá být hadem, protože vše, co potřebujeme udělat k odstranění iluze, že je to had, je pečlivě se podívat, a tím zpozorovat, že je to jen lano.

Toto přirovnání v případě ega znázorňuje tři pravdy:

1) to, co se zdá být egem, je ve skutečnosti jen brahman,

2) že nemůžeme vidět brahman samo o sobě tak dlouho, dokud jej vidíme jako ego,

3) (a co je nejdůležitější) že můžeme vidět brahman jaké je (tj. jako čiré a nekonečné sebe-uvědomění, kterým ve skutečnosti jsme) pouze zkoumáním ega.

Ačkoli je tato analogie lana, které se zdá být hadem, často používána k vysvětlení faktu, že co se zdá být světem, je ve skutečnosti jen brahman, také z ní vyplývá, že nemůžeme vidět brahman jaké je, dokud jej vidíme jako svět (jak to Bhagaván vysvětluje ve třetím odstavci Kdo jsem já?).

Toto přirovnání je pro svět použitelné jen v tomto rozsahu, protože pokud se jej snažíme dále rozšířit, zdá se nám to naznačovat, že bychom zkoumáním světa dokázali vnímat brahman jaké je, což evidentně není tento případ. Po této stránce je mnohem vhodnější tradiční příklad s viděním bílé ulity jako žluté, protože se na ni dívá člověk stižený žloutenkou (nebo, ve variantě používané Johnem Grimesem, protože ji vidíme přes
žlutou sklenici). Je to náš nedostatek jasného zření, a to kvůli vyvstání nás samých jako ega, co způsobuje, že vidíme brahman jako svět, stejně jako nedostatek jasného zření kvůli žloutence (či mezilehlé žluté sklenici) je příčinou, že vidíme bílou ulitu jako žlutou. Takže abychom viděli brahman jaké je, potřebujeme odstranit ego, stejně jako k vidění bílé ulity se musíme zbavit naší žloutenky (či mezilehlé žluté sklenice).

Z toho, co píšete, se zdá, že John Grimes poukazuje na jeden z nejdůležitějších rozdílů mezi egem a světem, a sice že ego si je vědomo samo sebe jakožto „já“ (jinými slovy – je si vědomé sebe sama), když Já je podstata brahman. Ego je sebe-vědomé, protože je popletenou směsicí čistého vědomí (čit), které je brahman, a přívlastků (upádhis), počínaje tělem, když všechny tyto přívlastky jsou ne-vědomé (džada). Proto se
ego nazývá čit-džada-granthi – uzel (granthi), vzniklý svázáním čit s džada. Tím se jeví, jako by bylo jediné (jeví se jako pocit „já jsem či existuji jako osoba – pozn. překl.).

Z těchto dvou prvků, z čit a z džada, které zahrnují ego, je skutečné jen vědomí (čit), protože je stálé a neměnné, zatímco k němu přidružený prvek džada se skládá jen z přídavků, které jsou pomíjivé a mají sklon ke změně. Proto se podstata skutečnost ega neskládá z nějakých jeho přechodných přídavků, ale pouze z jeho stálého sebe-uvědomění. Takže když ego patřičně dychtivě zkoumá samo sebe, uzří, že je jen čiré a nekonečné sebe uvědomění, a proto již dále nebude klamně spoutáno přídavky a nebude se považovat za omezené sebevědomí, nazývané ego.

Jelikož je čiré sebe-uvědomění (pradžňánam) brahman, jak je stvrzeno v mahávákja (velkém výroku): „pradžňánam brahman“ (Aijtaréja Upanišad, 3.3), skutečná podstata brahman bude odhalena, pouze když ego zkoumá sebe samo (svojí vlastní sebepozorností), a tím se rozplyne zpět do svého původního stavu – do čirého sebe-uvědomění.

Po napsání této odpovědi mi můj přítel zaslal fotokopie tří stránek knihy, na níž se odkazoval, a po jejich přečtení jsem pochopil, co chtěl John Grimes objasnit použitím oněch dvou analogií. V případě lana, podobajícího se na hada, je existence hada zcela skrytá, když se lano jeví být hadem, stejně jako je zcela skrytá podstata brahman, když se zdá být světem. Zatímco ve druhém případě bílé ulity, viděné přes žlutou sklenici, to co je žlutou sklenicí zakryto, není existence ulity jako takové, ale jen jeden z jejich aspektů, a sice její bělost, stejně tak jako objevením se ega není zakryta celá podstata brahman, ale jen jistý aspekt jeho podstaty, protože ego si je vědomo samo sebe jako „já“, když Já je podstatou brahman.

Ovšem současně si také sebe uvědomuje jako omezenou formu, jako tělo, které je v rozporu s bezforemnou, a proto nekonečnou formou brahman. Sebe-uvědomění je skutečnou podstatou brahman a stejné sebe-uvědomění září dokonce i v egu, ale nikoli ve světě. Jediná citnost, v níž na světě září (projevuje se) sebe-uvědomění, je ta v pohledu ega, které si je vědomo sebe sama jakožto osoby. Všichni další lidí a cítící bytosti světa se zdají být stejně vědomí sebe sama, ale předpokládané sebe-vědomí jiných lidí není egem zakoušeno přímo, ale je egem pouze odvozeno z jejich chování, což pro naše současné uvažování dostatečné.
Vždyť i všichni další lidé a cítící bytosti, vidění egem ve snu, se zdají být sebe-vědomé, ale když se ego ze snu probudí, zjistí, že všichni tito lidé a jejich sebe-uvědomění byli jen jeho vlastní mentální projekcí. Takže pokud je náš současný stav jen sen, jak tvrdí Bhagaván, pak všichni další lidé, které na tomto světě vidíme, a jejich zdánlivé sebeuvědomění, je stejně tak jen naší vlastní mentální projekcí.

Pro naše účely můžeme říci, že svět, jako takový, si není ničeho vědom, ani sám sebe, ani ničeho dalšího. Zatímco ego si je vědomo jak samo sebe, tak i dalších věcí.

Vědomí o jiných věcech není podstatou brahman, protože v čirém pohledu brahman jen ono samo existuje, takže tu pro něj není nic jiného, čeho by si bylo vědomo. Brahman si je proto vědomo samo sebe jen jako Já, a proto Bhagaván často říkal, že září jako Já jsem Já.

Kdežto ego si je sebe vědomo jako „já jsem tělo.“ Takže sebe-uvědomění brahman je ve světě skryto, zatímco v egu skryto není, je však zatemněné. Místo aby zářilo jako čiré sebe-uvědomění (vědomí samo sebe a ničeho jiného), tak září jako s přídavky smíchané sebevědomí „já jsem toto“, což způsobuje uvědomování si jiných věcí, než samo sebe.

Jinak řečeno – ego je sebeuvědomění, znečištěné vědomím jiných věcí (když všechny se zdají existovat jen v jeho pohledu, stejně jako vše, co je vnímáno ve snu, se zdá existovat jen pře zraky snícího), zatímco brahman je sebe-uvědomění, neznečištěné ani tím sebemenším povědomím o čemkoli jiném. Aby si bylo ego vědomo sebe sama jako brahman, což je to, čím vždy skutečně je, vše, co musí ego udělat, je stáhnout svoji pozornost od všeho ostatního a intenzivně ji zaostřit na sebe sama. Neboli – zdáme se být toto ego tak dlouho, dokud jsme si vědomi čehokoli jiného než sami sebe (jiného než naše čiré sebe-uvědomění, což je to, co ve skutečnosti jsme).

Když jsme natolik dychtivě sebe-pozorní, že si už nejsme vědomi ničeho jiného, spatříme, že jsme jen čiré sebe-vědomí, a proto se ego, kterým se zdáme být, navždy rozplyne v nekonečném světle čirého sebeuvědomění, které to, čemu říkáme brahman. Díváme-li se vně, abychom pozorovali něco jiného, než sebe, zdáme se být toto ego. Ale když se stočíme pozornost do nitra, abychom pozorovali jen sami sebe, uzříme, že nejsme nic jiného než čiré a nekonečné sebe-uvědomění.

Proto Bhagaván často říkal, že pozornost obrácená vně je ego či mysl a že když je ego či mysl stočená dovnitř, zůstává jako átma svarúpa – skutečná podstata nás samotných. Ve slovech, které Dévarádža Mudaliar zapsal v angličtině, třebaže Bhagaván ve skutečnosti mluvil jen tamilsky (a proto to, nač Mudaliar odkazuje jako na Já (Self), je to, co Bhagaván nejspíše nazval átma svarúpa, nebo možná jen svarúpa, což označuje naši skutečnou podstatu), čteme: „Mysl, nasměrovaná ven, má za následky myšlenky a objekty. Mysl stočená dovnitř se stává samotným Já.“ A jinde: „Mysl stočená do nitra je Já, směřující ven se stává egem a celým světem.“
http://happinessofbeing.blogspot.com/20 ... gh-we.html
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 16. led 2021 21:07:40

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 04. úno 2021 21:13:01

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Pedriito » čtv 04. úno 2021 21:41:36

Tohle vlákno bezpochyby každýho osvítí o tom žádná...
Pedriito
 

Re: Svět

Nový příspěvekod lklknml » pon 15. úno 2021 22:35:54

Docela zajímavý, tenhle proslov (channeling):
lklknml
 
Příspěvky: 2410
Registrován: ned 20. led 2019 18:12:05

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. zář 2021 6:39:01

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 22. říj 2021 19:32:56

Ajahn Brahm vtipně a moudře vysvětluje, jak se naučit pozitivní pohled na svět a jak nádherné věci pak můžeme vidět.

2:04 Zpomalte. Více uvidíte a bude to hezčí.
11:45 Zalévejte květiny, ne plevel.
21:50 Červ v hromadě hnoje.
33:57 Jak si vychutnat jídlo.
39:38 Přijměte chválu.
46:23 Koloběh života (po zimě jaro).
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 28. led 2022 13:41:57



... Kabir říká: "Mravenec spolkl slona." V tomto případě to může být pravda, ne? ... A nikdo nemůže pochopit, co tím myslí. Takže toto může mít význam: "Ego spolklo celý svět." A vy říkáte: "Ego není nic. Ego je nula." Tato nula však pohltila celý svět.
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 08. úno 2022 20:24:24

Obrázek

Maharádž: Všichni jste promočení, protože hustě prší. V mém světě je vždy pěkné počasí. Není tu noc ani den, teplo ani chladno. Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem.

Tazatel: Existují dva světy?

M: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

T: V čem se váš svět liší od mého?

M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm říci nic. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit.
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. úno 2022 7:39:57

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 16. úno 2022 17:00:30

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 25. úno 2022 7:33:13

Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. dub 2022 15:43:58



Ramesh Balsekar: Existuje svět v nepřítomnosti vědomí?
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. črc 2022 9:27:46

Mysl a hmota nejsou dvě oddělené věci



Žena se ptá, zda je to mysl nebo hmota, která vibruje na vyšší frekvenci. Rupert na to odpovídá
mysl a hmota nejsou dvě oddělené věci. Nejde o to, že hmota je vyšší nebo nižší frekvence než mysl, jde spíše o to, že hmota je to, jak činnost mysli vypadá z lokalizovaného hlediska. Hmota je vzhled mysli.

Nekonečné vibrování vědomí nebo pohyb vědomí je to, co nazýváme myslí. Uvnitř je to prožíváno jako myšlenky a pocity a navenek je to prožíváno jako svět. Mysl se tedy z naší lokalizované perspektivy jeví jako hmota. Ale to, na co se ve skutečnosti díváme, není hmota, je to zdání činnosti vědomí.

Když například sníme v noci, zdá se, jako bychom viděli hmotu, jako jsou domy, auta a stromy, ale všechny jsou ve skutečnosti vytvořeny z mysli snícího. Jsou činností mysli snícího. Vesmír, který se nám jeví, je tedy ve skutečnosti vytvořen z vědomí, pouze se zdá, že je vytvořen z hmoty z našeho omezeného a lokalizovaného pohledu.

Mohli bychom říci, že mysl je jedna vibrační frekvence nekonečného vědomí. Svět je další vibrační frekvencí nekonečného vědomí. Proto myšlenky, pocity, tělo, svět a vesmír jsou totéž – jsou to různé frekvence toho jednoho.

Všechno je projevem jednoho.


00:00 Vibruje mysl nebo hmota vyšší frekvencí?
01:12 Hnutí vědomí
02:25 Boží nekonečná mysl
03:04 Svět je tvořen vědomím
03:50 Konečná mysl a její vnímání
05:05 Liší se myšlenky, pocity, tělo a svět?
06:15 Frekvence neboli energie projevu
07:28 Vysněný svět
08:20 Je jen jeden
09:55 Skutečně existují myšlenky a pocity?
10:45 Měníme naše přesvědčení
Návštěvník
 

Re: Svět

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 20. srp 2022 9:16:58

Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 14 návštevníků