Stránka 1 z 6

Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: čtv 19. lis 2015 8:33:24
od nop
...To, co je tím nejsilnějším magnetem, který nic nezastaví, je láska k Bohu. Láska ke zdroji všeho. ...
Jak říká Einstein: "Všechno má smysl, i když tomu nerozumíme." ....

I Tvé reakce na to všechno, sem patří a jsou v pořádku.

Nejde jen o to, že tu něco je a že máme reakce. Ale také o to, jak se vyspořádáme, jaké ty reakce jsou.
Cituji z internetu slova psychologa Jana Majera:

Proč je tu tak smutno

Svět kolem nás je v pohybu a jede na negativní energii. Včera jsem odpovídal neteři, která mi napsala strohý mail: „Honzi, já se hrozně bojím, co se to děje?“ Během chvilky jsem do mobilu naťukal zprávu:

Neboj. Když ti bylo asi sedm, děly se strašné věci kousek od nás, v bývalé Jugoslávii. Když se narodila tvoje máma, přijeli sem Rusáci s tankama. Tohle je normální svět. Je nebezpečný, ale nebezpečná je i cesta autem z Moravy do Prahy, když jedeš za náma. Svět vždycky nebezpečný byl a bude, bez nebezpečí by nebyla evoluce. Všichni šílej, ale bez toho by řešení nevzniklo. Podívej se místo Facebooku a zpráv kolem sebe, slunce svítí, jídlo máme, doktoři fungujou, voda z kohoutku teče...

Napsala, že jí to pomohlo. Ano, aby byl svět bezpečným místem, museli toho lidé hodně udělat, mnohé pochopit, mnohé obětovat a také se s mnohým smířit. A budou to dělat dál. To samé platí pro náš vnitřní svět.....

Ke článku připsal motto: „Kdo neměl dobrého otce, musí si ho vytvořit.“ Friedrich Nietzsche

Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: čtv 19. lis 2015 8:59:58
od Návštěvník
nop píše: „Kdo neměl dobrého otce, musí si ho vytvořit.“ Friedrich Nietzsche


Obrázek

Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: pon 18. led 2016 12:40:39
od Návštěvník
Jeden z nejpozoruhodnějších příběhů klinické smrti

Mellen-Thomas Benedict je umělec, který přežil zážitek blízké smrti v r. 1982. Byl mrtev více než hodinu a půl. Během této doby vystoupil ze svého těla a šel do světla. Protože se zajímal o vesmír, byl vzat daleko do vzdálených hlubin existence, a dokonce za, do energetické pustiny nicoty za velký třesk. Významný výzkumník zážitků blízké smrti dr. Kenneth Ring řekl: „Jeho příběh je jedním z nejpozoruhodnějších, se kterými jsem se setkal při svém rozsáhlém výzkumu zkušeností blízké smrti.“

Příběh zážitku blízké smrti Mellen-Thomase Benedicta

V r. 1982 jsem zemřel na rakovinu. Můj stav nebyl operovatelný. Zvolil jsem si neprojít chemoterapií. Bylo mi dáno šest až osm měsíců života. Předtím jsem byl stále zoufalejší kvůli jaderné krizi, ekologické krizi a tak dále. Dospěl jsem k víře, že příroda udělala chybu – že jsme pravděpodobně rakovinným organismem na planetě. A to mne nakonec zabilo.

Před mým zážitkem blízké smrti jsem vyzkoušel všechny možné alternativní léčebné metody. Nepomohla žádná. Takže jsem se rozhodl, že je to mezi mnou a bohem. Nikdy jsem opravdu boha neuznával. Ani jsem se nezabýval nějakou spiritualitou. Ale má blížící se smrt mne poslala na cestu hledání více informací o spiritualitě a alternativní léčbě. Přečetl jsem různá náboženství a filosofie. Daly mi naději, že na druhé straně něco existuje.

Neměl jsem žádné zdravotní pojištění, takže úspory mé ženy zmizeli přes noc na testy. Nechtěl jsem svoji rodinu do toho zatáhnout a tak jsem se rozhodl vypořádat se s tím sám. Skončil jsem v hospicu a byl jsem požehnán andělem pro svoji pečovatelku, které budu říkat „Anne“. Stála při mně ve všem, co následovalo.

Do světla

Vzbudil jsem se ve 4:30 ráno a věděl jsem, že je to ono. Umíral jsem. Zavolal jsem pár přátelům a řekl jim sbohem. Probudil jsem Anne a přiměl ji slíbit, že mé mrtvé tělo zůstane nedotčeno po šest hodin, protože jsem četl, že když zemřete, dějí se různé zajímavé věci. Opět jsem usnul. Další věcí, kterou si pamatuji, bylo, že jsem byl zcela při vědomí a vstával. Přesto mé tělo leželo v posteli. Zdálo se, že jsem obklopen temnotou, přesto jsem mohl vidět místnost v domě, a střechu a dokonce i pod dům.

Svítilo světlo. Obrátil jsem se k němu a byl jsem si vědom jeho podobnosti tomu, co další popsali v zážitcích blízké smrti. Bylo to nádherné a reálné, lákavé. Chtěl jsem jít ke světlu, jak bych asi chtěl jít do ideální náruče mé matky nebo otce. Jak jsem se vydal ke světlu, věděl jsem, že když do světla půjdu, budu mrtev. Takže jsem řekl/cítil: „Počkejte prosím. Rád bych si předtím, než půjdu, s vámi promluvil.“

Celý zážitek se zastavil. Objevil jsem, že tento zážitek řídím. Má žádost byla splněna, rozmlouval jsem se světlem. To je nejlepší způsob, jakým to mohu popsat. Světlo se změnilo na různé postavy, jako Ježíš, Buddha, Krišna, archetypální obrazy a znamení. Zeptal jsem se jakousi telepatií: „Co se tu děje?“

Byly mi přeneseny informace, že naše víra utváří jakousi zpětnou vazbu, které se nám dostává. Pokud jste buddhista nebo katolík nebo fundamentalista, dostanete zpětnou vazbu vašich vlastních obrazů. Začal jsem si být vědom matice vyššího já, kanálu ke zdroji. Všichni máme vyšší já, nebo část nadduše naší bytosti, kanál. Všechna vyšší já jsou spojena jako jedna bytost. Všichni lidé jsou spojeni jako jedna bytost.

Byla to ta nejkrásnější věc, kterou jsem kdy viděl. Bylo to jako všechna láska, kterou jste kdy chtěli, byl to ten druh lásky, která léčí, uzdravuje, regeneruje. Byl jsem připraven v tu chvíli jít. Řekl jsem: „Jsem připraven, vezměte si mne.“ Pak se světlo změnilo na nejnádhernější věc, kterou jsem kdy viděl: mandalu lidských duší na této planetě. Viděl jsem, že jsme nejnádhernější stvoření – elegantní, exotická… vše.

Nedokážu prostě říct dostatečně, jak to změnilo můj názor na lidské bytosti, během okamžiku. Řekl jsem/pomyslel si/cítil: „Ach bože, nevěděl jsem.“s údivem jsem zjistil, že v žádné duši neexistuje žádné zlo. Lidé mohou dělat strašlivé věci kvůli nevědomosti a nedostatku, ale žádná duše není zlá. "Co všichni lidé hledají – co je vyživuje – je láska,“ řeklo mi světlo. „Co lidi deformuje je nedostatek lásky.“

Odhalení pokračovala a pokračovala. Zeptal jsem se: „Znamená to, že lidstvo bude spaseno?“ Jako zvuk trumpety se sprškou rotujících světel světlo „promluvilo“ a řeklo: „Zachraňujete se, vykupujete a léčíte se sami. Vždy jste tak dělali a dělat budete. Byli jste stvořeni s mocí tak činit před počátkem světa.“ V tom okamžiku jsem pochopil, že jsme již byli spaseni.

Poděkoval jsem světlu boha z celého srdce. Nejlepší věcí, která ze mne mohla vyjít, bylo: „Ach drahý bože, drahý vesmíre, drahé velké já, miluji svůj život.“ Zdálo se, že mne světlo vdechlo ještě hlouběji, absorbovalo mne. Vstoupil jsem do další sféry, opravdovější než ta minulá, a byl jsem si vědom enormního proudu světla, velkého a plného, hlubokého. Zeptal jsem se, co to bylo. Světlo odpovědělo: „To je řeka života. Napij se této manové vody, aby naplnila tvé srdce.“ Byl jsem zhluboka, v extázi.

Pustina nicoty

Náhle se zdálo, že na tomto proudu života rychle mizím od planety. Viděl jsem Zemi odlétat. Sluneční soustava prosvištěla kolem a zmizela. Letěl jsem středem galaxie, absorboval cestou více znalostí, dozvěděl jsem se, že tato galaxie – a celý vesmír – je plná mnoha různých druhů života. Viděl jsem mnoho světů. Nejsme ve vesmíru sami. Zdálo se, jako by všechna stvoření ve vesmíru proletěla kolem mne a zmizela ve světelné tečce.

Pak se objevilo druhé světlo. Jak jsem procházel do druhého světla, mohl jsem vnímat navždy, mimo nekonečno. Byl jsem v pustině, v přistvoření, počátku času, prvním slovu nebo vibraci. Odpočíval jsem v oku stvoření a zdálo se, že jsem se dotkl tváře boha. Nebyl to náboženský pocit. Byl jsem prostě jedním s absolutním životem a vědomím.

Jel jsem po proudu přímo do středu světla. Cítil jsem se obklopen/pohlcen světlem, jak mne opět nabíralo svým nádechem. A zjevná byla pravda, že neexistuje žádná smrt; že nic se nerodí a nic neumírá; že jsme nesmrtelné bytosti, součást přirozeného živého systému, který se recykluje do nekonečna.

Trvalo by mi roku vstřebat zážitek pustiny. Bylo to méně než nic, přesto větší, než cokoliv. Stvoření je bůh zkoumající božské já prostřednictvím všemožných představitelných způsobů. Prostřednictvím každého kousku vlasu na vaší hlavě, prostřednictvím každého listu na každém stromě, prostřednictvím každého atomu. Bůh zkoumá božské já. Viděl jsem vše jako já všeho. Bůh je tu. O tom to celé je. Vše se skládá ze světla; vše je živé.

Světlo lásky

Nikdy mi nebylo řečeno, že se musím vrátit. Prostě jsem věděl, že se vrátím. Bylo to pouze přirozené, podle toho, co jsem viděl. Jak jsem se začal vracet do životního cyklu, nikdy mi nepřišlo na mysl, ani mi nebylo řečeno, že bych se měl vrátit do stejného těla. Nezáleželo na tom. Měl jsem naprostou důvěru ve světlo a životní proces.

Jak se proud spojil s velkým světlem, požádal jsem, abych nikdy nezapomněl odhalení a pocity toho, co jsem zjistil na druhé straně. Smýšlel jsem o sobě jako o lidské bytosti a byl jsem šťasten, že jí jsem. Podle toho, co jsem viděl, bych byl šťasten, kdybych byl v tomto vesmíru atomem. Atomem. Takže být lidskou součástí boha… to je nejfantastičtější požehnání. Je to požehnání mimo naše nejdivočejší představy o tom, co může požehnání být.

Pro každičkého z nás je být lidskou součástí této zkušenosti nádherné, velkolepé. Každičký z nás, nehledě na to, kde jsme, ždímáni či ne, je požehnáním pro planetu, přesně tam, kde jsme. Takže jsem prošel procesem reinkarnace a očekával jsem, že budu někde dítětem.

Ale reinkarnoval jsem se zpět do tohoto těla. Když jsem otevřel oči, byl jsem velmi překvapen, že jsem zpět v tomto těle, zpět v místnosti s někým, kdo na mne dohlíží, se slzami v očích. Byla to Anne, má pečovatelka z hospicu. Našla mě mrtvého třicet minut předtím. Nevíme, jak dlouho jsem byl mrtev, pouze že mne našla před třiceti minutami. Ctila mé přání, aby mé nově mrtvé tělo nechala o samotě. Může dosvědčit, že jsem byl opravdu mrtev.

Nebyl to zážitek blízké smrti. Věřím, že jsem pravděpodobně zažil smrt samotnou, nejméně hodinu a půl. Když jsem se probudil a viděl venku světlo, zmateně jsem se pokusil k němu jít, ale vypadl jsem z postele. Slyšela hlasité „žuchnutí“, vběhla dovnitř a našla mne na podlaze. Když jsem se vzpamatoval, byl jsem překvapen a vyděšen tím, co se stalo. Zprvu jsem na zážitek neměl žádné vzpomínky. Neustále jsem vypadával z tohoto světa a neustále se ptal: „Žiju?“ Tento svět se zdál být více snem, než to, co se stalo.

Během tří dnů jsem se opět cítil normálně, jasněji, přesto jinak, než předtím. Mé vzpomínky na cestu se vrátily později. Ale po svém návratu jsem nemohl najít u žádné lidské bytosti, kterou jsem kdy viděl, nic špatného. Před svoji smrtí jsem odsuzoval, věřil, že lidé jsou velmi podělaní. Všichni, až na mne.

Asi o tři měsíce později mi jeden přítel řekl, že bych se měl nechat otestovat na rakovinu. Takže jsem tam šel. Cítil jsem se zdravě. Stále si pamatuji, jak lékař na klinice vypadal „před“ a „po“ testech. Řekl: „Nemohu najít žádnou známku rakoviny.“ Vypadal nezaujatě. Ale na mne to dojem udělalo. Věděl jsem, že je to zázrak.

Poučení

Zeptal jsem se boha: „Jaké je nejlepší náboženství na planetě? Které je správné?“ Bůh řekl s velkou láskou: „Nezáleží na tom.“ Jaká to neuvěřitelná slušnost. Nezáleží na tom, jakého jsme vyznání. Náboženství přicházejí a odcházejí. Mění se. Buddhismus zde nebyl vždy. Katolicismus tu nebyl vždy, a všechna jsou o tom stát se osvíceným. Do všech systémů nyní přichází více světla. Mnozí budou vzdorovat a bojovat o to, jedno náboženství proti jinému, a budou věřit, že mají pravdu.

Když bůh řekl: „Nezáleží na tom,“ pochopil jsem, že se musíme starat my, protože jsme starostlivé bytosti. Zdroj nezajímá, jestli jste protestant, buddhista nebo žid. Každý je odrazem, aspektem celku. Přeji si, aby to všechna náboženství pochopila a nechala se na pokoji. Není to konec jednotlivých náboženství, ale žijte a nechte žít. Každý má jiný pohled a vše se to přičítá k velkému obrazu.

Přešel jsem na druhou stranu se spoustou strachu ohledně toxických odpadů, jaderných raket, populační exploze, deštných pralesů. Vrátil jsem se a miloval každý problém. Milují jaderné odpady. Miluji hřibový oblak. Je to ta nejsvětější mandala, kterou jsme do dnešního dne kdy manifestovali, jako archetyp. Více než jakékoliv náboženství nebo filosofie na Zemi, tento strašlivý, nádherný mrak nás všechny náhle svedl dohromady, na novou úroveň vědomí.

Když víme, že možná můžeme vyhodit planetu do vzduchu padesátkrát, konečně pochopíme, že jsme nyní všichni spolu. Po jistou dobu museli nechat vybuchovat více bomb, aby se do nás dostali. Pak jsme začali říkat: „Už to nepotřebujeme.“ Nyní jsme v podstatě v bezpečnějším světě, než jsme kdy byli, a bude ještě bezpečnější.

Takže jsem se vrátil a miloval toxické odpady, protože nás svedly dohromady. Tyto věci jsou tak velké. Mýcení deštných pralesů se zpomalí, a za padesát let bude na planetě více stromů, než jak tomu bylo dlouhou dobu. Když se zabýváte ekologií, dělejte to; jste součástí systému, který se stává povědomým. Dělejte to vší silou, ale nebuďte deprimovaní nebo sklíčení. Země se nachází v procesu své domestikace, a my jsme buňkami těla. Nárůst populace se dostává velmi blízko optimálnímu množství energie, která způsobí posun ve vědomí. Tento posun ve vědomí změní politiku, peníze, energii.

Velká záhada života má málo společného s inteligencí. Vesmír není intelektuálním procesem. Intelekt pomůže; ale naše srdce jsou naši moudřejší částí. Od svého návratu jsem zažíval světlo spontánně. Naučil jsem se, jak se do toho prostoru dostat ve své meditaci téměř kdykoliv. Můžete to dělat také. Nemusíte nejdříve zemřít. Jste na to již vybaveni. Tělo je ¨nejnádhernější světelnou bytostí, která existuje. Tělo je vesmír neskutečného světla. Nepotřebujeme rozmlouvat s bohem; bůh již komunikuje s námi v každém okamžiku!


Celý text tohoto příběhu: http://www.near-death.com/experiences/r ... ion04.html
Osobní stránka Mellen-Thomase Benedicta: http://www.mellen-thomas.com

Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: stř 06. črc 2016 15:32:04
od Návštěvník
SMRT JE JEN ILUZE - život pokračuje v jiném paralelním vesmíru!


Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: stř 06. črc 2016 16:18:01
od Návštěvník
barrandov Byl jsem mrtvý - Tajemství života a smrti - Dokument CZ dabing


Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: ned 04. zář 2016 8:39:11
od arikiran
smrt je pěkné téma
já o smrti nic nevím prakticky, ještě jsem neumřel a ani na žádnou svou smrt si nepamatuju...
viděl jsem pár tzv mrtvých lidí
a hromady info mám zprostředkovaných...

jsem v situaci počítačové Hry, kdy se blížím na vrchol nějakého kopce..za kterým jsem ještě nebyl a co tam je znám jen z vyprávění spoluhráčů....jejich řeči jsou ovšem kdovíjaké, nejspíš řízené Animátorem a můžou mi nakukat kde co, že tam je peklo, že tam je ráj, že tam čeká maminka a tatínek, nebo světlo...nebo tma...

zkrátka a dobře, když si tam nevylezu sám a nerozhlídnu se, tak můžu spekulovat nebo věřit nebo založit stranu Smrt na Hrad, nope, co?

samosebou mám jistý typ, ale ten vám neprozradím...což je s podivem, neb obvykle vykecám , kde co..a navíc, kdybych se s tím typem spletl a po smrti to bylo jinak, tak už mě vaše posměšky nezasáhnou...nebo jo?

ale aspon vám napovím, pro mě je inspirací na hraně zítřka...
...... .......

Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: čtv 08. zář 2016 21:17:39
od vostálník
Na smrt se nejlépe připravíme

sepsáním závěti

zakoupením hřbitovního místa, volné hrobky či si vystavíme mauzoleum

zakoupením pohodlné polstrované rakve v naší oblíbené barvě

připravíme si pyžamo, katáček na zuby a bačkory

neuškodí mít i cestovní balíček s jídlem to kdyby nám vyhládlo

připravíme si drobáky pro převozníka, nejlépe drachmy

vyzpovídáme se z hříchů

smíříme se s bohem

řekněme všem s bohem

zaujmeme polohu mrtvoly a uvolníme se

nečekáme, nebot čekat na smrt je podobné jako čekat na Godota

pokud smrt stále nepřichází, je nejlépe otevřít okno a jít jí naprosti



Jinak žít si můžete jak se vám zamane,

nebot vás stejně čeká další inkarnace,

inkarnování je totiž oblíbená zábava JÁ

a na vaši touhu se již neinkarnovat JÁ z vejšky kašle, nebot se inkarnuje JÁ, nikoliv já...

Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: pát 09. zář 2016 8:18:35
od .Petra
vostálník píše:
inkarnování je totiž oblíbená zábava JÁ

a na vaši touhu se již neinkarnovat JÁ z vejšky kašle, nebot se inkarnuje JÁ, nikoliv já...


:yes: :D

Re: O smrti

Nový příspěvekNapsal: úte 13. zář 2016 11:02:36
od čuk
Na smrt se nejlépe připravíme

sepsáním závěti


Tak to se pleteš, totiž;

na smrt se nejlépe připravíme,
tak žě si ji představíme, stejně
tak jako nirvánu - božský to dudlík

na tlamu. No a to je ta potíž,
neb kdo by se vracel k pregnantu?

Že by kdo myslel na Frantu, anebo na Kabíra?
Ach, jen ta víra...

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: stř 07. čer 2017 16:32:48
od Návštěvník
Umírání je šťastnější zážitek, než si většina lidí představuje

Umírání je pozitivnější zkušenost, než si většina lidí vůbec myslí, tvrdí psychologové. Nedávný průzkum YouGov ukázal, že 68 procent lidí ve Velké Británii se bojí smrti - ale podle autorů nové studie je umírání „méně smutné a děsivé - a šťastnější - než si myslíte.“

Obrázek

Výzkumníci z University of North Carolina analyzovali blogy nevyléčitelně nemocných pacientů a poslední slova vězňů v cele smrti. Nemluvili o osamělosti a starostech, ale naopak o „naplnění láskou, sociálních spojeních a smyslu všeho,“ říkají vědci.

Studie publikovaná v odborném časopise Psychological Science, na kterou se odkazuje deník The Independent, srovnává skutečná slova umírajících s podobnými komentáři dobrovolníků, kteří byli požádáni, aby si představili, že mají jen několik měsíců života.

Život po životě je reálný? Vědci naznačují, že smrtí vše nekončí
Odborný asistent Kurt Gray a jeho kolegové použili algoritmy pro skenování obou skupin a jejich slov a spojovali je s pozitivními a negativními emocemi. Zjistili, že když se smrt přiblížila, měla slova používaná umírajícími stále více pozitivní emocionální tón, více se zajímali o významná témata, jako je rodina a náboženství.

„Když si představíme naše emoce, jak se blíží smrt, myslíme hlavně na smutek a děs,“ vysvětluje doktor Gray. „Lidé jsou neuvěřitelně přizpůsobiví - a to jak fyzicky, tak psychicky – a prostě jdeme každodenním životem ať umíráme, nebo ne. V naší představivosti je umírání osamělé a nesmyslné, ale poslední příspěvky na blogu nevyléčitelně nemocných a poslední slova k odsouzených k trestu smrti jsou naplněna láskou, sociálním spojením a smyslem všeho.“

Vědci dodávají, že svůj výzkum prováděli na pacientech v terminálním stádiu rakoviny a amyotrofické laterální sklerózy (ALS), vězni pak pocházeli z cely trestu smrti v Texasu. Jejich výpovědi shromáždilo americké ministerstvo spravedlnosti.

http://magazin.eurozpravy.cz/192058-umi ... edstavuje/

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: pát 23. čer 2017 6:16:16
od Návštěvník
Rupert Spira - Co se stane s Vědomím po smrti?


Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: sob 23. zář 2017 18:00:41
od Návštěvník
Duše neumírá, ale odchází do vesmíru, tvrdí vědci

Dva přední světoví vědci se domnívají, že našli odpověď na otázku, která trápí lidstvo už od počátků. Přišli totiž s teorií, která prý dokazuje, že lidská duše je nesmrtelná a po naší smrti odchází do vesmíru. Informace o ní publikují na své webové stránce.



Americký fyzik doktor Stuart Hameroff a britský matematik sir Roger Penrose ve své teorii tvrdí, že mozek je biologický počítač a lidské vědomí je program, který v tomto „počítači“ běží. A tento program neboli duše nepřestává fungovat ani po naší smrti.

Na kvantové studii vědomí, která tyto závěry přinesla, pracují oba vědci od roku 1996. Podle teorie je duše uchovávána ve vláknitých strukturách mozkových buněk, které se nazývají mikrotubuly.

Teorie také říká, že jakmile lidé vstoupí do fáze známé jako klinická smrt, ztratí mikrotubuly nacházející se v mozku svůj kvantový stav, ale zároveň zachovají informaci, která je v nich uložená. Jinými slovy duše po smrti člověka nezemře, ale vrátí se do vesmíru.

„Řekněme, že srdce přestane bít, krev přestane proudit; mikrotubuly ztratí svůj kvantový stav. Kvantová informace uvnitř mikrotubul nebude zničena, nelze ji zničit, pouze se rozšíří a rozptýlí do vesmíru jako celku. Pokud je pacient resuscitován, oživen, vrátí se tato kvantová informace zpět do mikrotubul, načež pacient řekne: ‚Měl jsem prožitek blízké smrti.‘ Pokud se nepodaří pacienta oživit a zemře, je pravděpodobné, že tato kvantová informace může existovat mimo tělo, možná i nekonečně dlouho jako duše,“ řekl doktor Hameroff v dokumentu televizní stanice Science Channel.

Kromě toho, že je podle nich duše pouhým programem, tito vědci tvrdí, že to, co lidé chápou pod pojmem vědomí, je ve skutečnosti výsledkem účinků „kvantové gravitace“ v těchto takzvaných „mikrotubulech“. Vědci tento proces pojmenovali „orchestrovaná objektivní redukce“ (Orch-OR).

Sir Roger Penrose je profesorem matematiky na matematické institutu univerzity v Oxfordu. V roce 1988 získal společně se Stephenem Hawkingem Wolfovu cenu za fyziku. Stuart Hameroff je profesorem na univerzitě v Arizoně a nejvíce se proslavil právě studiem vědomí.

https://www.singularityweblog.com/stuar ... ciousness/

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: ned 24. zář 2017 8:50:11
od Návštěvník


Rupert Spira - Čas a smrt

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: čtv 28. zář 2017 7:34:36
od Návštěvník
Život po životě? Hřejivé, milující světlo. Smrti se nebojím, děsí mě život, říká Raymond Moody

Obrázek

Nenarodil jsem se do věřící rodiny, jako dítě jsem nebyl nábožensky založený, říká psychiatr Raymond Moody, autor známého bestselleru Život po životě, v němž před více než čtyřiceti lety popsal zážitky lidí, kteří přežili klinickou smrt. Přesto podle svých slov dospěl k pocitu, že posmrtný život existuje a dodnes ho to nepřestává udivovat. Se svou zkušeností, která se podobá bez ohledu na náboženství a kulturní zázemí, se mu od 60. let minulého století svěřily tisíce lidí. Většinou v klinické smrti zažívali takové pocity lásky a pohody, že se do života vrátit ani nechtěli.

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: čtv 28. zář 2017 11:41:51
od Návštěvník

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: ned 29. říj 2017 13:20:23
od Návštěvník


ŽIVOT PO ŽIVOTĚ - tři důkazy

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: ned 03. pro 2017 14:03:42
od Jana


r.PNG


:)

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: pon 04. pro 2017 10:57:41
od Návštěvník
Posmrtný život existuje

Obrázek

Americký neurochirurg Dr. Eben Alexander, který pracuje 25 let na Harvard Medical School, onemocněl r. 2008 na zánět mozkových blan a dostal se na týden do komatu. Zažil při tom cestu do posmrtného, nadpřirozeného světa. Svědčí o tom tento týden v týdeníku Newsweek, kde píše o své nové knize na toto téma:

"Jako neurochirurg jsem nevěřil na fenomén předsmrtných zážitků, píše autor. Jako neurochirurg rozumím tomu, co se děje v mozku u lidí, kteří se blíží smrti, a vždycky jsem byl přesvědčen, že existuje dobré vědecké vysvětlení pro nadpřirozené cesty na nebesa, které zažívají lidé, kteří o vlásek unikli smrti.

Na podzim r. 2008, po sedmi dnech v komatu, kdy lidská část mého mozku, neokortex, byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti.

Neexistuje vědecké vysvětlení, jak je možné, že zatímco mé tělo leželo v komatu, moje mysl - mé vědomí, mé vnitřní já - bylo naprosto při životě. Zatímco neurony mého kortexu stoprocentně ochromily bakterie, které na ně zaútočily, moje vědomí, osvobozené od mozku, se vydalo na cestu do širší, nové dimenze vesmíru, do dimenze, o níž jsem nikdy nevěřil, že existuje a před zážitkem komatu bych ji odmítl jako nemožnost.

Avšak ta dimenze - kterou popsali četní svědci, kteří se dostali na pokraj smrti - skutečně existuje.

Všechny hlavní argumenty proti předsmrtným zážitkům uvádějí, že tyto zážitky jsou důsledkem minimálního, dočasného či částečného špatného fungování kortexu. Avšak k mé předsmrtné zkušenosti došlo v situaci, kdy tomu nebylo tak, že by můj kortex špatně fungoval - můj kortex byl prostě stoprocentně vypnutý. Je to jasné z vážnosti a doby trvání mé meningitidy a je to zdokumentováno CT skeny mého mozku a neurologickými vyšetřeními.

Na základě dnešního lékařského porozumění mozku je absolutně nemožné, abych během svého komatu zažil jakékoliv, třeba jen omezené vědomí.

Trvalo mi dlouhé měsíce, než jsem se vyrovnal s tím, co se mi přihodilo. Nejen prostě s tím, že bylo lékařsky nemožné, aby byl během svého komatu při vědomí, ale - a to bylo důležitější - i s tím, co se dělo během té doby.

Na začátku svého dobrodružství jsem byl v mracích. Velkých, nadýchaných, oranžovobílých mracích, které byly kontrastně vidět proti tmavěmodré obloze.

Vysoko nad mraky - neobyčejně vysoko - létala přes oblohu hejna průhledných, světélkujících bytostí a zanechávala za sebou dlouhé stopy.

Byli to ptáci? Andělé? Ta slova se prostě na ty bytosti nehodí. Byly to bytosti vyšších forem.

Seshora se šířil zvuk, obrovský a zvučný. Byl téměř hmotný, bylo to jak déšť, který cítíte na kůži, ale nezmoknete.

Slyšel jsem vizuální krásu stříbrných těl oněch světélkujících bytostí a viděl jsem radostnou dokonalost toho, co zpívaly. Zdálo se, že není možné pozorovat cokoliv v tomto světě, aniž by se člověk nestal jeho součástí.

A je to ještě podivnější. Po většinu mé cesty byl se mnou kdosi jiný. Žena. Byla mladá a pamatuju se, jak vypadala, naprosto podrobně. Měla vysoké lícní kosti a hluboké modré oči. Zlatohnědé kadeře rámovaly její krásnou tvář. Když jsem ji poprvé uviděl, letěli jsme na nesmírně složitém povrchu, který jsem po chvíli poznal jako motýlí křídlo. Kolem nás byly miliony motýlů.

Oděv té ženy byl jednoduchý, ale jeho barvy - měly tutéž zahlcující, nesmírně pronikavou živost, jako všechno ostatní. Dívala se na mě pohledem, za který byste se vzdali celého dosavadního svého života. Nebyl to romantický pohled ani pohled přátelství. Bylo to něco vyššího.

Aniž by použila slov, promluvila na mě. To, co říkala, mnou proletělo jako vítr a okamžitě jsem porozuměl, že je to pravda.

To, co říkala, mělo tři části, a pokud by se to dalo přeložit do lidské řeči, bylo by to toto:

"Jsi milován, navždy, pořád."
"Nemusíš se ničeho bát."
"Není nic, co bys udělal špatně."


Naplnilo mě to obrovským a šíleným pocitem úlevy. Bylo to, jako by mi někdo předal pravidla hry, kterou jsem hrál celý život, aniž bych jí pořádně rozuměl.

"Ukážeme ti tady mnoho věcí," řekla žena znovu, beze slov, ale tím, že jejich pojmovou esenci přímo včlenila do mě. "Ale nakonec se vrátíš."

Na to jsem měl jedinou otázku:

Vrátím se kam?

Ptal jsem se beze slov této bytosti:
Kde jsem?
Kdo jsem?
Proč jsem tady?

Odpověď vždycky přišla v explozi světla, barvy, lásky a krásy, které mou prošly jako obrovská vlna.

Pak jsem se dostal do obrovského prostoru, naprosto temného, nekonečného, ale zároveň nekonečně útěšného. Přestože tam byla naprostá tma, zároveň byl ten prostor plný světla. To světlo pocházelo ze zářící koule, která byla jakýmsi "tlumočníkem" mezi mnou a touto obrovskou přítomností.

Jsem si vědom toho, že je to naprosto neuvěřitelné, jenže to bylo všechno naprosto skutečné.

Moderní fyzika nám praví, že vesmír je nedělitelnou jednotou. Před mým předsmrtným zážitkem byly takové pojmy jen abstrakcemi. Dnes jsou pro mě realitou. Nejenže je svět vesmír definován jednotou, je také - teď to vím - definován láskou.

Strávil jsem desítky let jako neurochirurg v jedné z nejprestižnějších lékařských institucí v této zemi. Vím, že mnoho mých kolegů zastává názor, jaký jsem zastával i já, že mozek, a to právě kortex, vytváří vědomí, a že žijeme ve vesmíru, v němž neexistují emoce. Avšak to je nyní rozdrceno. Po zbytek života budu zkoumat pravou podstatu vědomí a budu se snažit ujasňovat, že jsme něčím daleko víc než fyzickým mozkem.


Knihu dr. Ebena Alexandera Proof of Heaven: A Neurosurgeon's Journey into the Afterlife (Důkaz nebe: Cesta jednoho neurochirurga do posmrtného života), vydává nakladatelství Simon & Schuster 23. října 2012.
http://www.blisty.cz/art/65461.html

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: pát 29. pro 2017 14:05:05
od Návštěvník
Život po smrti? Reinkarnace je možná, tvrdí vědci

Obrázek

Zatímco někteří vědci mluví o reinkarnaci jako o mýtu, část expertů se domnívá, že nalezla věrohodné důkazy, kterými je možné prokázat, že jde o skutečný fenomén. Mezi ně patřil i bývalý profesor psychiatrie na University of Virginia School of Medicine a bývalý předseda katedry psychiatrie a neurologie doktor Ian Stevenson.

Reinkarnace je obecný náboženský koncept, který naznačuje, že po smrti se duše, mysl a vědomí zemřelého přenese do těla novorozence. Ačkoliv to zní jako fantazie, někteří vědci se domnívají, že je to proveditelný koncept.

Profesor Stevenson věnoval až do své smrti v roce 2007 většinu své kariéry snaze nalézt důkazy o reinkarnaci. Tvrdil, že objevil během své kariéry více než 3000 příkladů reinkarnace, o které se podělil i s vědeckou komunitou.

Ve studii s názvem „Mateřská znaménka a vrozené vady odpovídající ranám zemřelých osob" Stevenson používal metodu rozpoznávání obličeje pro analýzu podobnosti mezi subjektem a jejich údajnou předchozí inkarnaci, a zároveň se věnoval studiu mateřských znamének.

„Asi 35 procent dětí, které tvrdí, že si pamatují předchozí životy, mají mateřská znaménka a nebo vrozené vady, které odpovídají ránám osoby, o kterých uvádí, že si její život pamatují. Byly zkoumány případy 210 těchto dětí," napsal s tím, že tyto vrozené vady byly většinou velmi vzácné povahy. Z jeho studie cituje server Express.

„Ve 43 z 49 případů, ve kterých byl získán lékařský dokument (obvykle posmrtná zpráva), potvrdily materiály korespondenci mezi ranami a mateřskými znaménky (nebo vrozenými vadami)," uvedl ve své práci.

V samostatné studii Stevenson zveřejnil rozhovory se třemi dětmi, které tvrdily, že si pamatují aspekty svých minulých životů. Děti uvedly 30-40 prohlášení týkajících se vzpomínek, které ony samy nezažily, a po jejich ověření bylo zjištěno, že až 92 procent z nich bylo správných.

https://stars24.cz/magazin/veda/1360-zi ... vrdi-vedci

Re: Smrt a umírání

Nový příspěvekNapsal: úte 13. úno 2018 16:46:05
od Návštěvník