Poradna zdarma

ZÁKON LÁSKY



Jen ten kdo DÁ, dostane… Ve skutečnosti máme jen to, co DÁVÁME… Je to tak prosté. – Vrátí se ti jen to, co jsi dal druhým… Takový je ZÁKON LÁSKY…

Podle Buddhy existují 4 prvky lásky, které z ní dělají tu pravou

Podle buddhismu existují čtyři prvky lásky, které z ní dělají tu „pravou“. Aby vznikla skutečná a trvalá láska, musí se tyto prvky spojit.

Porozumět těmto čtyřem prvkem je snadné, díky nim je vztah pak mnohem radostnější a uspokojivější.

1.Maitri
„Poraz rozzlobeného tím, že se nerozzlobíš; podlého poraz dobrotou, lakomého štědrostí a lháře tím, že budeš říkat pravdu.“ – Buddha

Maitri se překládá jako laskavost či blahosklonnost. Není to jen touha udělat někoho šťastným, ale i schopnost udělat to. Možná jste pevně rozhodnuti někoho milovat, ale způsob, jakým milujete, ho dělá nešťastným.

Schopnost Maitri dokážete využít tak, že se do hloubky kouknete na toho, koho milujete a začnete hlouběji chápat, jaký člověk to je. Pochopením člověka, kterého milujete, se následně naučíte, jak ho milovat. Toto pochopení se zakládá na ambicích, touhách a problémech vaší lásky.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Dopřejte si čas být vnímaví a pozorovat vaši lásku. Naslouchejte její slovům a ptejte se na její naděje a ambice. To, že se o své lásce dozvíte více, vám pomáhá otevřít dveře k tomu, abyste jí porozuměli a mohli ji milovat smysluplněji a uspokojivěji.

2. Karuna
„Kdybychom dokázali jasně vidět zázrak jediného květu, změnil by se nám celý život.“ – Budha

Druhým prvkem opravdové lásky je Karuna, což znamená soucit. Je to schopnost ulevit bolesti jiných a také touha dělat to. I ona se zakládá na pochopení, ale pochopení útrap vaší lásky.

Pouze když skutečně porozumíte její utrpení, budete schopni jí v jeho zmírňování a usnadňování pomáhat.

Věnujte se meditaci, která vám pomůže pochopit vaši milovanou osobu a porozumějte tomu, co ji znepokojuje a jak byste jí mohli pomoci a podpořit ji.



Na rozvinutí tohoto prvku:

Komunikujte se svou milovanou osobou o tom, co ji trápí a ptejte se, zda jí nemůžete nějak pomoci přímo. Zahájení této komunikace, rozvíjení porozumění a touha pomáhat posílí váš vztah.

3. Mudita
„Žádná cesta ke štěstí neexistuje; štěstí je cesta.“ – Budha

Třetím prvkem je Mudita, která se překládá jako radost či štěstí. Tento prvek skutečné lásky patří k těm nejdůležitějším a jistým způsobem spojuje dohromady všechny čtyři prvky pravé lásky.

Když v lásce chybí radost či štěstí, pak ta láska není pravá. Pokud vám jde vaše láska na nervy nebo vás rozčiluje, pak to ve skutečnosti žádná láska není, nebo se láska vytratila.

Láska musí být naplňující a tím, co ji cítí, musí přinášet radost a štěstí.

Když jsme zamilovaní a zažíváme proto radost, naše láska sílí, a to je znamení, že láska je pravá. Když v lásce radost či štěstí chybí, tak to už žádná láska není.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Dopřejte si čas dělat věci, které vám oběma přinášejí radost, jak společně, tak i individuálně. Právě toto rozvíjení vlastní radosti vám umožňuje se dělit o radost s vaší láskou. Pro lásku v její nejčiřejší formě byste měli být schopni nacházet radost v sobě samých, jak i v sobě navzájem.

4. Upekša
„Cenou svobody je zkrátka rozhodnout se být.“ – Budha

Poslední ze čtyř prvků lásky je Upekša, což znamená svoboda. Když je láska opravdová, měli by mít oba ve vztahu svobodu a cítit se v něm svobodně. Oba by se měli cítit svobodně jako jednotlivci, aby mohli růst a rozvíjet se svým směrem.



Umožňuje jim to být sami sebou a mít čas sami pro sebe, s vědomím jistoty, že druhý dělá totéž. Svoboda by měla být i ve vztahu, aby neměli zábrany se dělit o úvahy a myšlenky bez obav z odsuzování.

Mít svobodu a zároveň schopnost být částí páru je znakem té nejopravdovější lásky.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Travte čas bez svého partnera tak, abyste nepociťovali potřebu se vzájemně kontrolovat. Dělejte věci, které vám dělají radost jako jednotlivci a na které jste hrdí. Když se potom znovu sejdete jako pár, mluvte o těchto věcech a o tom, proč vás dělají šťastnými.

Nějaký čas prožijte vyprávěním i o jiných svých myšlenkách a úvahách. Jednejte podle nich a plánujte aktivity, které ten člověk chce dělat. Vytvoření pocitu svobody ve vašem vztahu umožňuje růst oběma.

Závěr
Buddha mluvil o mnoha věcech, ale nejvíce se zaměřoval na lásku a život. Jeho učení o lásce nám ukazuje, že pravá láska by měla být něčím pozitivním a povznášejícím, měla by do našich životů přinášet radost a svobodu.

Když budete mít na paměti tyto čtyři prvky lásky, může vám to trochu usnadnit hledání pravé lásky pro sebe.

„Láska je dar nejvnitřnější duše člověka jiné duši, aby obě mohly být jedno.“ – Budha

https://mocvedomi.cz/podle-buddhy-exist ... tu-pravou/

LÁSKA BEZ PODMÍNEK A JAK SE TA MRŠKA PROJEVUJE

Bezpodmínečná láska neznamená, že si představím osobu, kterou nemám ráda a začnu se nutit říkat o ní hezké věci (Abraham Hicks).



Podmínky, které dáváme sobě

Pojďme se podívat, jak mazaně dáváme podmínky sami sobě, aniž bychom si toho všimli. Pokud cítím k někomu nebo k něčemu odpor a říkám si, že to bych neměla, že bych měla mít ráda všechny a všechno, je to obrovské násilí vůči sobě a je v tom krásně schovaná jedna podmínka a ta zní: “Budu ok, až budu milovat všechny bezpodmínečně.”. Celým svým tělem v tu chvíli dávám najevo, že nejsem ok a vesmír si říká, tak to je, tak ať je toho ještě víc. Nepřijetí, podmínky, nespokojenost… Snažím se o bezpodmínečnou lásku a začínám tím, že vytvářím podmínky. To nebude fungovat.

Začínáme u sebe

Chci-li zažívat bezpodmínečnou lásku, je načase si vyzkoušet být tak trošku zlobivá holka a dovolit si bez jediné výčitky svědomí někoho nebo něco fakt nemít ráda :-). Vědomě, bez posuzování. Já například nemám ráda určité ásany. Byly doby, kdy jsem se tento postoj “snažila” změnit. Nejen že se mi to nepovedlo, protože jsem bojovala sama proti sobě, což je boj vždy prohraný, ale ještě u toho nebyla ale vůbec žádná zábava. Zde bych opět zmínila Abrahama Hickse, který říká, že nemůžeme očekávat “zářivý, načechraný výsledek”, pokud cesta k němu je plná napětí, nervozity, urputného snažení a tlačení na pilu (tedy nespokojenosti).

Spokojenost je zdravá

Ve chvíli, kdy jsem začala praktikovat ásany, které se mnou rezonují, měla jsem z toho dobrý pocit, měla jsem radost, cítila jsem napojení. To, co se odehrává teď, bude se odehrávat navždy. Takže když jsem se vědomě otočila směrem ke spokojenosti, přizvala jsem do svého života více a více spokojenosti.



Rozšiřovat komfortní zónu

Tím nechci říct, že nemám ráda výzvy a rozšiřování komfortní zóny. Obojí je skvělé a vlastně nutné. Jen mějme u toho vždy na paměti, že…

"… z bodu spokojenosti se rozšiřuje komfortní zóna mnohem lépe, než z bodu nespokojenosti.

Tímto se vracíme zpátky k bezpodmínečné lásce vůči sobě. Láska, která neklade podmínky, je láska, která se dívá do zrcadla a niiiikdy neříká kritické věci, je to láska, která nahlíží na jakýkoli můj pocit nebo chování jako na takové, jaké to je, žádné posuzování, žádné, jak by to mělo být… Teď to je takto a je to tak zcela v pořádku, protože to je moje. UVOLNĚNÍ! Bezpodmínečná láska na Tebe v ásaně nekouká a neříká: “Ach, no to tedy nejsi moc pružná/silná, měla by ses víc snažit.” Je to Láska, která říká: “To je úžasné, že jsi tady, podívej, co Tvé tělo všechno dokáže. Všechno to napětí, které cítíš po těle, jsi také Ty. UVOLNĚNÍ! Jsi úžasná! Věříš mi?”.

Ano, věříš jí?

Rozvíjet toto u sebe znamená otevírat se prožitku bezpodmínečné lásky vůči druhým. Znovu připomínám, že to neznamená, že se budu nutit, aby se mi líbily věci, které se mi nelíbí. Je to pocit dostatečnosti, naplnění, které Ti dovolí přát druhým, aby byli šťastní bez ohledu na to, co právě dělají a kde jsou. Je to Láska, která vychází z naší podstaty. Každý jí máme v sobě. Nedá se vynutit, nedá se nacvičit, dá se k ní dospět cestou přijetí sebe bez jediné podmínky.



"Chvilka pro Tebe: V čem dáváš sama sobě podmínky? Proč?

Seděla jsem v letadle, když mi to došlo: aaaaaach, já ho miluju, ale úplně jinak, než jsem byla doposud zvyklá, já ho miluju ne proto, jaký je nebo jak se s ním cítím. Miluju ho a jsem naplněná láskou. Chci, aby byl šťastný, nejšťastnější. Jsem naplněná láskou. Děkuji.



https://www.yogalifehappylife.cz/laska- ... projevuje/

Láska: Jakmile definujete Lásku, ztratí
ona svoji sílu. Pokud ji někdo definuje
podle jejích činů, přemísťuje ji. Člověk
pozná Lásku tehdy, když žije bez ní.
Najde ji, když zjistí, že ji ztratil. Člověk
ztrácí Lásku tehdy, když ztrácí Sebe. Může
ji nalézt, když nalezne Sebe nebo ji může
nalézt během tohoto hledání.
(Emanuel)

Ježíš nás učí, že vědomí Já jsem je láska. Mojžíš nás učí, že Já jsem, naše ryzí vědomí a bytí, je Bůh. Apoštol Jan říká, že Bůh je láska, což apoštol Pavel zdůrazňuje: kdo nemá lásku, nemá nic. Kdo nemá lásku, nemá Boha a kdo nemá Boha, nemá opravdu nic, co by jej naplňovalo a chránilo.

Indové vyznávají důležitost lásky, když učí, že jedna z cest k Bohu je láskou. Blížíme se k Bohu a spojujeme se s ním v lásce, kterou k němu pěstujeme. V tom se shodují i se Starým zákonem a Ježíšem, kteří slibují věčný život v Bohu těm, kteří plní přikázání lásky k Bohu, k bližním i k sobě.

Láska je nedělitelná. Není možné milovat Boha a nemilovat své bližní i sebe. Přikázání lásky je proto shrnutím praxe bhakti jógy, cesty k Bohu láskou. V takto pěstované lásce se učíme žít v Bohu a její silou se k němu blížíme.

Láska není jen cit, ale mnohem víc: je božským principem, který je Bohem. Jako takový má i velkou moc a sílu: pomáhá uskutečňovat to, co plně milujeme. Přitahuje to svou skutečnou přitažlivou silou.

Láska sama nerozlišuje. Právě proto je potřebné milovat moudře, to co je hodno lásky, aby nás nemoudrá láska nepoutala k věcem a bytostem nebožským. Pak trpíme, ale nikoliv proto, že milujeme, ale proto, že milujeme nemoudře. K tomu přispívá nesprávné přesvědčení, že blaženost lásky nám poskytuje předmět nebo osoba, kterou milujeme. Pravda je, že dárcem štěstí a blaženosti je sama láska jako Bůh a nic jiného.

Indové učí, že nejvyšší Skutečnost, Bůh, je sat – čit – ánanda neboli bytí – vědomí – blaženost. Starý zákon učí, že Bůh je bytí a vědomí, vyjádřeno slovy: vědomí Já jsem. Ježíš a apoštolové k tomu dodávají lásku. Tak nám vzniká trojice bytí – vědomí a blaženost lásky. Ánanda Indů je blaženost lásky, která je Bohem.

Pokud se prožíváme – uvědomujeme jako vědomí Já jsem, prožíváme hluboký klid a mír tohoto vědomí, ale nutně nemusíme cítit blaženost, ánandu, pokud nemáme lásku. Láska v nejvyšší Skutečnosti vědomí Já jsem nemůže chybět. Bez ní není úplná, což ale platí i opačně: bez základu vědomí Já jsem se neobejde opět ani láska. Úplné dosažení Boha není jen ve vědomí Já jsem ani jen v lásce, ale výhradně v jednotě milujícího vědomí Já jsem. Musíme se naučit žít jak v lásce, tak ve vědomí Já jsem, pokud má být naše dosažení úplné.

Nejvyšší Skutečnost je proto blažeností lásky vědomí Já jsem.

Bytí – vědomí – láska patří k sobě. Jen v jejich jednotě je život ve věčné božské blaženosti. Láska je vlastní vědomí Já jsem. Ono, vědomí Já jsem září láskou, když odstraníme překážky, které brání jejímu vyzařování. Láska, její podstata nespočívá v dosažení toho, co nebo koho milujeme, ale v ní samé. Je Bohem a proto k blaženosti nepotřebuje nic jiného ani druhého, prostě proto, že má sama vše, co potřebuje. Naplňuje se sama sebou, je plná svým božstvím. Dává se všem a všemu bez rozdílů, ale ke svému naplnění nepotřebuje nic stvořeného. Není na ničem závislá, nic jí nechybí. Proto, kdo ji má, má vše, kdo ji nemá, nemá nic. Vše, co potřebuje, aby přinášela své božské dary, je svoboda, aby mohla v nás bez překážek vládnout a zářit sama sebou.

Kdo ji chce nalézt a žít v ní, nalezne ji v Sobě v jasném, svobodném vědomí Já jsem tak, že odstraní vše, co je s ní v rozporu a ponechá jí plnou svobodu. Pokud ji čímkoliv podmiňujeme, pak ji omezujeme a tak ji i sebe znesvobodňujeme.

Láska je vždy činná již tím, že svobodně a bez překážek v nás vládne a září. Nepotřebuje zevní skutky, aby se naplnila. Ona sama je skutkem nejvyšším. Je Bohem, noumenon, existuje sama o sobě a sebou. Milování je její činností, ale nikoliv jí samou. Nemůže nezářit sama sebou, ale její záře není zevně viditelná, ale existuje stejně jako existuje Bůh a také tak působí i když pro svou vnitřní slepotu ji nevidíme. Jako Bůh je láska vždy sama skutkem nejvyšším. Ten, kdo ji žije a je činný, již proto, že ji chová, nemůže se dopouštět ničeho zlého. Pravá charita je vždy výsledkem, vyjádřením Boha lásky v nás, ale sama není ještě láskou. Proto charita bez lásky se míjí svým účinkem, protože jí chybí Bůh. I kdybychom se druhým rozdali beze zbytku a nebyla v tom láska, opravdu bychom jim nepomohli.

Věřme proto samotné lásce a spoléhejme na její moc a nikoliv na to, co milujeme a co není samým Bohem. Nenalezneme ji a její štěstí a blaženost nikde jinde než v Bohu, prostě proto, že jí je sám Bůh. Proto ji hledejme tam, kde je: v nás – v Bohu. Pokud ji takto nalezneme, nemůže nepůsobit i když zůstáváme v klidu. Klid lásky rozhodně není nečinností, jak si ve své nevědomosti a pod vlivem svého materialismu myslíme, ale nepřetržitou činností, vyzařováním lásky a její božské moci.

Největší a pravou lásku máme všichni v sobě. Pokud ji necháváme svobodně působit, tak nás spolehlivě chrání před zlem ve všech jeho podobách. Střeží naši mysl zejména před nejhorším zlem, zejména citů, které se snaží zmocnit naší mysli. Kdo myslí a cítí v lásce, nemůže myslet a cítit něco zlého. Taková je moc Boha pravé lásky.

Láska a Já jsem jsou jedno, jediným Bohem. Udržujme proto oboje trvale v sobě a nerozdělujme, co Bůh spojil. Naše spočívání ve vědomí Já jsem se musí dít v lásce a s láskou a nikoliv v pouhém klidu sebe si vědomého, božského bytí. Já jsem, má-li být blažené, ánanda, nemůže mu chybět láska.

Nečekejme, že se objeví sama, ale připravujme jí vědomě cestu a prostor, aby se mohla plně projevit. Proto vše, co je s ní v rozporu, musí být odstraněno. Máme milovat spravedlivě, stejně v Duchu vědomí Já jsem Boha, bližní i sebe a dávat každému, co jeho jest.
http://www.pratelejirihovacka.cz/clanky ... laska.html

Lída píše:

Nic píše:Láska sama je tou největší dokonalostí, krásou, blahem...

Už jsem někde v diskusi psala, jak se podle mých zkušeností projevuje opravdová láska k druhým: ochotou jim naslouchat, hlubokým zájmem tomu druhému porozumět a být mu užitečný způsobem, který - podle jeho dosavadních reakcí - by pro něj mohl být přijatelný.

Když láska chybí, člověk se v diskusích snaží především pokaždé ´vyhrát´ a mít ´pravdu´. Znovu a znovu vnucuje svůj názor druhým a nezajímá ho, co by dotyčnému mohlo být v dané chvíli opravdu nápomocné. Nebere vůbec v úvahu, že to co by mohlo někomu druhému pomoci se případ od případu liší a že právě proto Probuzení často odpovídají na tutéž otázku každému tazateli trochu nebo úplně jinak.

Při neschopnosti pokusit se v diskusi pokaždé pozorně, se zájmem si přečíst, co ten druhý napsal, a zareagovat pak na to způsobem, který by mu mohl být v něčem užitečný, dochází znovu a znovu jen k neustálému opakování vlastního přesvědčení - tedy k uspokojování vlastní potřeby druhé poučovat a sám se tak utvrzovat ve svém přesvědčení.

Ty mluvíš o vztahu s dobrou vůlí, ale Láska je radostí a štěstím samotného Bytí. Láska je zmizení iluze dvojnosti, poznáním bytosti jako svého vlastního já v jiné formě, je štěstím pravého Já, blahem, ve kterém zcela zmizí iluze ega, veškeré touhy, chtění.

Stejně tak, jako je možné v jedné bytosti vidět zcela odlišné typy bytostí, stejně tak se nám může rozmanitě jevit cokoliv, diskuze, život...

Z těch nejtemnějších úrovní nevědomosti se nám život jeví jako těžký, strastiplný, nepřátelský, bez lásky, diskutující jako protivníci, kteří si potřebují něco dokazovat.

A při probuzení je láska - přesně tak jak to říkají mudrcové - doslova vším. Zmizí konatel - proto zmizí i jakákoliv vina. Zmizí všechny ty rozmanité motivace. Láska je jedinou skutečnou motivací.

Diskuze a celá ta iluze dvojnosti a hra na probouzení, je jen zábavnou podívanou, ve které ve skutečnosti vůbec o nic nejde, protože každá bytost v ní je ve skutečnosti Božstvím, které bere na sebe převlek individuality.

A i kdyby ta bytost udělala cokoliv, nemůže to její hodnotu a dokonalost nijak snížit.



3,40 "Když se na fotografii toho muže podívám, nosím jeho fotografii u sebe kvůli pobavenému výrazu v jeho očích..."

Je tak nádherné zakoušet jednotu s tím, co poznáváme jako lásku.

Ale být zajedno s tím, co soudíme, odsuzujeme, viníme, by bylo peklo.

Proto je Láska pro probuzení do Pravdy tak nezbytná.

Proto je tak osvobozující možnost rozhodnout se považovat vše za dobré, neb On to učinil.

Největší potřebou duše je dosáhnout
takového stupně Lásky k sobě samému,
který přinese jednotu, v níž budou
odstraněny soudy, které způsobily tolikou
bolest.

Proč je láska spojená s bolestí?



Pokud máte lásku spojenou s bolestí, tak vám říkám, že jste lásku doposud nezažili. Láska je radost, oslava života a nemá s bolestí nic společného. S bolestí je bezprostředně spojena manipulace, představy a očekávání, které mylně nazýváme láskou.

Nejhloupější věta, kterou říkáme je ta, že láska bolí. Tento falešný vzorec jsme převzali a uvěřili mu, to je vše. Ztotožnili jsme se s tím, že láska je bolest, a proto se jí bráníme. Uzavíráme se do sebe a pěstujeme si ochranný krunýř, aby nás nikdo nemohl zranit. Ze své úrovně vědomí si neuvědomujeme, že tak popíráme život a bráníme se mu.

Láska je život. Láska je to, z čeho vše ostatní vychází. Láska je naše existence.

Lásku spojujeme s bolestí, když nás někdo opustí, nebo když člověk, kterého milujeme, dělá něco, co nás trápí i zraňuje a my nechápeme proč. Jenomže tato bolest nepochází z lásky, ale ze strachu. Bojíme se, že budeme sami, že nás ten druhý opustí, že nás nemiluje, že nám nikdo neuvaří, neuklidí, nevypere, nepomazlí se s námi a tak dále. Bolest pochází ze strachu z toho, že o někoho přijdeme, že někoho ztratíme. Je to sobecký akt, protože myslíme pouze na sebe, nikoliv na druhého, a to nemá s láskou nic společného. Láska sama o sobě dává, nic si nebere. Romantické filmy nám předkládají příběhy o tom, jak láska vypadá. Písně mluví o lásce ve spojitosti s bolestí, ale to je jen iluze. Opravdová láska nebolí, ale léčí. Položte si ruku na srdce a zeptejte se sami sebe: Milovali jste někoho pro něj samotného, proto, že byl, pro jeho existenci?

Když budete mít štěstí, tak se s opravdovou láskou setkáte a pocítíte blaženost, otevřenost i volnost, která je nespoutaná, bez očekávání a svobodná. Na tento pocit nikdy nezapomenete, protože se liší od všech představ o lásce. Když na někom lpíte a máte očekávání, vždy dojde ke zklamání, které je spojeno s bolestí. Proto vás zvu k tomu, abyste otevřeli svá srdce, jedině tak se stanete láskou.

Možná jste četli knížku “7 klíčů lásky”, ve které se píše, že každý má svůj projev lásky. Nesouhlasím. Láskou buďto jste, nebo ne. Klíče nebo způsoby projevu jsou naučené vzorce náklonnosti, sympatií a radosti z přítomnosti druhého. Láska se nedá ohodnotit, protože je sama o sobě. Ve chvíli, kdy se jí snažíme projevit, ztrácí se, protože vše, co jde projevit, je pouze důkazem něčeho. Láska se dokázat nedá, ta je a je v každém z nás.

Když ji najdete v sobě, pochopíte, že nemá s bolestí nic společného. Jinak řečeno lásku naleznete, když naleznete sami sebe. Podíváme-li se na děti, uvidíme čirou lásku, a to proto, že jsou sami sebou. Postupně se to začne kvůli okolí měnit. Děti zapomenou na sebe a získají představu o lásce. Co to je, jak vypadá, jak se chová. Přitom ji mají v sobě, pouze na ni zapomněli. Lásku můžeme pocítit tehdy, kdy jsme našli sami sebe a v tu chvíli bereme i druhé takové jací jsou bez toho, abychom je chtěli měnit k obrazu svému.

Pokud opravdu milujete svého partnera, budete jej milovat i přesto, že nebude s vámi, protože vám půjde o jeho štěstí a ne o vlastní prospěch. To je opravdová láska. Láska, kterou většina lidí zná, potřebuje ujištění o její existenci, činy, dárky a tak dále. Tak jsme se to naučili a myslíme si, že, když nám partner nedá dárek na narozeniny či valentýna, podvádí nás a nemiluje. Nebo když zrovna nedělá to, co po něm chceme, zlobí se na nás a dělá to schválně. Nechápeme, že je to jeho volba a že naše manipulace ho k takovému chování pouze vede. Udělá to rád, když bude s láskou požádán, nikoliv když mu to bude nařízeno. To jsou zásadní momenty porozumění mezi ženou a mužem, které je potřeba pro kvalitní a zdravě fungující vztah pochopit. Pokud máte takovou situaci v partnerství, můžete se na mě obrátit a podíváme se na to prostřednictvím přímé konzultace.

Když si uvědomíme, že lásce se naučit nedá, že ta je, ať chceme, nebo nechceme, a upustíme od hloupých představ, jak má vypadat, náš život se promění a s ním i naše vnímání lásky.
https://www.michalsloncik.cz/