Nepodmíněná láska

Láska, podstata našeho Bytí

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 16. led 2016 18:58:20

Málokdy si uvědomujeme, co je láska a co je její podstatou. Vlivem výchovy v rodině i vlivem společnosti získáváme většinou mylné, zkreslené představy jak o životě samotném, tak právě o lásce. Mnohdy se pojem láska zužuje na lásku partnerskou, kterou někdy zaměňuje s fyzickou přitažlivostí.

Když se zeptáme, co je to láska, málokdo dokáže odpovědět. Můžeme ji charakterizovat jako cit, emoci, touhu být za jedno s celkem a dosáhnout jednoty, rozplynout se v ní. Definovat jí skutečně nelze, neboť lásku můžeme jen prožívat právě tady a teď. Krásně ji charakterizuje indický filosof Osho: „Láska je jako duha zářící všemi barvami.“ Minulost je odžita, budoucnost před námi a jen v přítomném okamžiku můžeme prociťovat lásku, vznášet se na křídlech lásky, zažívat lehkost Bytí. Láska je prapodstatou naší existence, forma nesmírně silné energie (jak se říká: Láska dokáže i hory přenášet), je nejsilnější energií Vesmíru.

Teď můžete namítat, proč se to tak neděje anebo jen v krátkém čase naší zamilovanosti. Hlavní příčinou je fakt, že neumíme žít naplno v přítomnosti, radovat se z přítomného okamžiku oproštěni od starých zkušeností, pocitů křivd, provinění a hlavně strachu.

Často se necháváme vtáhnout do minulosti, nepříjemných vzpomínek, které nás těžce zasáhly a nechaly nám šrámy na duši. A pak do nových vztahů vstupujeme s obavami minulých zkušeností. Proto je důležité zbavit se zátěže minulosti a naučit se žít v přítomnosti.

Jak na to? Mně se osvědčila a praktikuji cestu odpuštění ve smyslu propouštění veškeré tíhy a závislosti na minulosti a cesta rozpouštění veškerých forem strachu. A zároveň se učit zcela vědomě prožívat přítomnost.

Stačí k tomu málo – všímat si hezkých věcí kolem sebe a radovat se z nich.

Dále je důležité naučit se pracovat se svými emocemi. Když si uvědomíme, jak funguje myšlenka, máme jasný návod. Opakováním určité myšlenky zesilujeme její účinek. A tak negativní pocity, emoce (hněv, vztek, žárlivost,nenávist, pocity křivdy, obviňování, kritizování…) nechávejme odeznít, nezabývejme se jimi, jen je propouštějme a třeba i vydýchejme. Naopak pozitivní pocity, emoce prociťujme a sdílejme s ostatními.

A pak je důležité učit se být sami sebou, nechat vystoupit naše skutečné Já, naši svébytnost, jedinečnost. A opět se potřebujeme zbavit nánosů minulosti, kdy jsme se snažili zavděčit druhým, naplňovat jejich představy o nás (nejčastěji rodičům, abychom si zasloužili jejich „lásku“) a vtěsnali se do společenských norem. Mnohdy je k tomu potřeba dávka odvahy i vnitřní síly být sám sebou a ustát tuto vlastní svébytnost před vnějším světem a jeho stereotypy. S tím souvisí i učit se mít se rád, a to v tom nejhezčím a nejhlubším smyslu.

Skutečná láska je láska bez podmínek a očekávání. Prostě je, vyzařuje, září, dává, naplňuje. Je to stav Bytí, který přináší svobodu i zodpovědnost.

Opakem lásky je strach. Často si myslíme, že opakem lásky je nenávist. Láska a nenávist jsou dvě strany jedné mince, pozitivní a negativní. Proto tak snadno sklouzáváme z lásky do nenávisti. A tam, kde je láska není strach (vždyť láska nám dává křídla vzlétnout až ke hvězdám) a kde je strach, není láska.

Když se naučíme žít v přítomnosti, prožívat přítomný okamžik naplno, propustíme tíhu minulosti a zbavíme všech forem strachu, můžeme začít žít v čisté bezpodmínečné lásce. Když pochopíme sílu myšlenky, její fungování, i obrovskou sílu lásky, můžeme krok za krokem měnit svůj život podle svých nejkrásnějších představ.

Nic není nemožné, jen chtít změnit svůj život, své myšlení a být ochoten pro to něco dělat. Toto vše vyžaduje velkou dávku trpělivosti, odvahy a vnitřní síly. Odměnou je nám život v lásce, radosti, harmonii, vnitřním klidu a spokojenosti. Vždyť je to jen myšlenka a tu lze změnit.
http://www.viposobnosti.eu/inpage/laska ... seho-byti/
Návštěvník
 

Re: Nepodmíněná láska

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. led 2017 9:05:58

Člověk může snadno zapomenout,
že byl stvořený pro "létání"...


Většina ptáků byla stvořena, aby létala.
Být na zemi je pro ptáka omezení.
Pták se nevyznačuje ani tak tím, že umí chodit po zemi,
jako spíše tím že je schopen létat.

A tak je to i s člověkem.
Každý člověk byl stvořen, aby žil a byl milován.
Takže žít a nebýt milován je omezení.
Žít nemilován je, jako když ptákům zastřihnou křídla,
a zbaví je tak jejich schopnosti létat.

Je mnoho věcí, které nám zastřihávají křídla,
a pokud je člověk neřeší, může snadno zapomenout,
že byl kdy pro létání stvořený.
Ve životě člověka navíc vládne mnoho strachů,
protože lidé nevěří, že jsou Bohem milováni.

I ty jsi byl ale stvořen, stvořena,
abys byl milován,
abys byla milována

Bůh nabízí lásku,
která trvá...


Pravá láska má jeden výjimečný rys:
není proměnlivá a vratká, ale má určitý úkol, účel a trvá.
Ze své přirozenosti je láska trvalá.

Duch Boží nabízí světu lásku,
která rozptyluje nejistotu a překonává strach ze zrady.
Lásku, jež v sobě nese věčnost.
Znamením přítomnosti Ducha svatého je láska.

Ideje nebo slova, kterým chybí láska,
přestože vypadají důvtipně,
nemohou být z Božího Ducha.
z knihy Wm. Paula Younga "Chatrč"
Návštěvník
 

Re: Nepodmíněná láska

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 02. črc 2017 8:50:05

VZTAH JAKO DUCHOVNÍ CESTA

Jen velmi málo lidí zažívá štěstí ve vztahu. Domníváte se, že můžete být šťastnější s někým jiným, než sami se sebou. Tato představa je ale absurdní! Pravda je taková, že s jiným člověkem můžete být šťastní jen do té míry, do jaké dokážete být šťastní sami se sebou. Proč by tomu mělo být jinak?

Pokud chcete, aby váš vztah sloužil vašemu duchovnímu růstu, ze všeho nejdřív se musíte vzdát romantické fantazie, že někdo jiný může být zdrojem vašeho štěstí. Pokud jste šťastní, být s partnerem může vaše štěstí ještě zvětšit. Ale když šťastní nejste, společnost partnera jen umocní váš pocit neštěstí. Být ve vztahu s někým jiným je stejně náročné, ne-li náročnější, než být sám.

Prosím vás, mějte v tom jasno. Rozhodnutí být ve vztahu by nemělo být založené na touze nemuset se dívat na své Já, ale na ochotě proces sebepoznání zintenzívnit. Tím, že budete žít ve vztahu, neuniknete sami před sebou. Spíš naopak: Život ve vztahu vás donutí setkat se se sebou tváří v tvář.

Žijete-li s někým, pravděpodobně v sobě navzájem spouštíte nevyléčená zranění. Abyste takové situace zvládali, oba musíte být schopní přiznávat se ke svým myšlenkám, pocitům, slovům a činům a neobviňovat z vlastní bolesti nebo nepříjemných pocitů toho druhého. Oba musíte být zodpovědní za to, co prožíváte, protože jinak si na sebe navzájem začnete promítat zlost a strach a zanedlouho se váš vztah ocitne v krizi.

PŘEKONÁNÍ HRANIC

Duchovní vztah je založený na vyhraněném citu pro hranice. Přesně víte, co je a co není vaše zodpovědnost. Takový vztah však vede zároveň k prohlubující se důvěře, kde se hranice mezi Já a tím druhým začnou rozpouštět.

Když se ve vztahu respektují hranice, lze je překonat. Když cítíte, že vás partner respektuje, je pro vás snadné chovat se k němu laskavě a nesobecky. Není v tom žádné obětování se nebo sebezapření. Jedná se spíš o růst vaší lásky, kdy se učíte starat se o štěstí druhého stejně hluboce jako o své vlastní.

Nad své Já se ale nemůžete povznést, pokud nevíte, kdo jste nebo kdo je ten druhý. Jakmile znáte pravdu o sobě i druhém, začne dělicí čára mizet. Nakonec zůstane jen jediné bytí, ve vás i v druhém. Jedno Já, Věčný, přítel, Ten soucitný.

HLUBŠÍ PONOR DO LÁSKY

Jestliže už víte, co znamená pokládat štěstí jiného člověka za stejně důležité jako vaše, můžete to začít uplatňovat i v jiných vztazích. Díky tomu, že bezpodmínečně milujete sami sebe, dokážete milovat bez podmínek i jiné lidi. Není to pro vás vyčerpávající, ale naopak vás to nabíjí energií, protože láska, kterou rozdáváte, se vám vždycky vrátí zpátky v podobě vděčnosti.

Vidět v druhých nevinnost a krásu a dávat jim najevo, že je v nich vidíte, je ten největší dar, jaký můžete někomu dát. Pokud vidíte nevinnost a krásu nejen v někom, kdo se k vám chová hezky, ale i v tom, kdo vás nechápe nebo na vás útočí, pak víte, že jste zakotvení v Kristově vědomí bez podmínečné lásky.
V takovém stavu neodpíráte lásku nikomu, kdo ji potřebuje, i když se zdá, že o ni žádá urážlivým způsobem. Vaší úlohou ale není milovat jen ty, které máte rádi a které obdivujete. Chce se po vás, abyste milovali i své nepřátele. V konečném důsledku neexistuje nikdo, kdo by si nezasloužil vaši lásku.
Ti, kdo zpochybňují vaši schopnost milovat, jsou vašimi největšími učiteli. Tlačí vás až za hranice vašich možností, nutí vás projít zdmi strachu a odsuzování.

Kráčíte-li cestou, kterou jsem vám ukázal, učíte se nedívat až tak na to, jak se k vám druzí chovají, ale spíš na to, jak se vy chováte k nim. Nesoustředit se na slova a činy druhých, ale na své vlastní.
Jiným lidem můžete projevovat buď lásku, nebo strach. Vaší úlohou je projít svým strachem a dopracovat se k vědomí neotřesitelné lásky.

Když umíte přistupovat ke svému vlastnímu strachu se soucitem, pak dokážete stejně laskavě přistupovat i ke strachu druhých. Už nereagujete emocionálně nebo rozpolceně, ale trpělivě a vyrovnaně. Ve svém srdci víte, že jedině láska je skutečná. Všechno ostatní je jen iluze.

KONEC UPADNUTÍ V NEMILOST

V rajské zahradě jsou Adam a Eva nevinní. Cítí, že si zaslouží Boží lásku. Jakmile přestanou cítit svoji cenu, jsou vyhnaní z ráje. To, co bylo snadné, začne být těžké. Z hry se stává dřina. Naplnění se stává obětí.
Je-li vaše vůle oddělená od Božské vůle, nemůžete vytvořit nic, co by bylo užitečné pro vás či pro kohokoli jiného. Jestliže se bojíte nebo stydíte, hledejte způsob, jak se k strachu a studu postavit se soucitem a jemně je odevzdat do náruče lásky.

Bůh nechce, abyste bojovali. Bůh nechce, abyste si něco vyčítali. Bůh chce jen, abyste byli pokorní a pochopili, že nemůže vytvořit nic, co by mělo skutečnou cenu na základě omezeného vědomí ega.
Touha mít moc a ovládat vás vyvádí z rajské zahrady. Ruší váš vztah s Božskou přítomností.
Důvěřovat Bohu znamená důvěřovat nejhlubší součásti své bytosti. Znamená to spoléhat se na vaše neomezené, nevyčerpatelné Já – ne, ne na tu vaši část; která potřebuje záruky, neboť té se věřit nedá a ani ona není schopná důvěry – ale na vaše prvotní, základní Já, které cítí, že je hodné lásky. To je spojení mezi vámi a Bohem. Když spočinete ve svém spojení s Bohem, když se čím dál víc spoléháte na své základní Já a méně na své ego, přestáváte bojovat. Přestáváte přinášet oběti.

Nezapomínejte, že cesta z ráje vede na Golgotu. Dřív nebo později vás svět připraví o všechno kromě toho, co dokážete dát sami sobě. Nevydávejte se na křížovou cestu. Je to zbytečné a marné. Pokud jste to nezjistili už na příkladu mého života, pochopte to alespoň teď.

Cesta probuzení vede od nevědomé nevinnosti k upadnutí v nemilost, od viny přes zodpovědnost k odpuštění sobě samému. Nevinnost se neposkvrňuje získáváním zkušeností, ale zkušenosti ji nakonec vykoupí. Až se Adam a Eva vrátí do ráje, budou opět nazí, ale budou vědět to, co předtím nevěděli.
Pravdu můžete poznat jen tak, že jí budete. To zahajuje i ukončuje cestu stávání se. Nakonec se vrátíte tam, odkud jste vyšli – do rajské zahrady, kde musí každý získat zpět svoji nevinnost a naučit se tvořit společně s Bohem.

Paul Ferrini – Svobodná láska
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník