Láska

Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. lis 2013 23:24:35

Obrázek

Život skrývá tolik krás
ptám se tebe, co je v nás
malá červená planeto
po zimě jaro a léto
ty vznikneš náhle dokonalá
po krátký čas pak si tu s náma
potěšíš náš lidský zrak
a možná ani nevíš jak
tvůj krásný obal rozplyne se
aby chuť tvá, jenž poselství nese
nám zvěstovala tajemství
že v tom je pravé vítězství
že ty tak krásná dalas sebe
abych mohl poznat nebe
že ty i já jsme radostí
stvořeni druhým pro štěstí.
A v tom je pravé vítězství
v tom je věčné království.

:)
Návštěvník
 

LÁSKA

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 14. dub 2014 13:03:27

Obrázek


Láska buď je nebo není a má několik vlastností - je nekonečná, všudypřítomná, všemohoucí, absolutní a mimo mnoho dalších je i bezpodmínečná. Ale láska je jen jedna, a jejím vyjádřením je např. čisté a prosté "Miluji Tě". A to "miluji" je osobní, nevyvratitelné, pravdivé, absolutní a mimo jiné též bezpodmínečné.

Čili žádná "bezpodmínečná láska" jako speciální kategorie odlišná od jiné lásky neexistuje, přesto často termín "bezpodmínečná láska" používáme. Co to vlastně je? Je to prostě a jednoduše láska dávaná bez podmínek, nic víc a nic míň. A druhým či sobě buď dáváme lásku nebo místo ní dáváme podmínky.

Někteří lidé hledají za termínem „bezpodmínečná láska“ spoustu dalších komplikací a dodatečných vysvětlení, které často doplňují výčtem toho, proč taková láska je nemožná či nepravděpodobná. „Abych začal milovat bezpodmínečnou láskou, tak bych musel..." a vyjmenují deset podmínek, kterými podmiňují svou lásku. Bezpodmínečná láska je ale jen bezpodmínečná, prostě je, nečeká nic zpět a je dávaná z čistého srdce.

Pro názornost napíšu, co je to "podmíněná láska", která je opakem toho bezpodmínečného „miluji tě“: "Budu tě milovat, až se zlepšíš." "Miloval bych tě, ale když ty jsi tak hrozná." "Dokud budeš dělat takové věci, nebudu tě mít rád." "Abych tě mohl milovat, musíš přestat kouřit." „Budu tě milovat, až budeš milovat ty mě.“ „Když už mě nemiluješ, tak tě ani já nemiluji.“ „Miloval jsem tě, ale ty jsi se tak změnila."- jak vidíte, v podmíněné lásce je vždy nějaká podmínka (aby, abych) nebo výjimka (ale, až), kterou musí druhý splnit, abychom ho milovali a tak ta láska není přítomná v přítomném okamžiku, ale jen v minulosti či budoucnosti. Čili jednoduše NENÍ přítomná.

Bezpodmínečná láska JE naopak přítomná tady a teď a pro to, aby jí druhá osoba od nás dostala, nemusí udělat vůbec nic, nemusí se změnit, nemusí se zlepšit, nemusí nás milovat, nemusí se kát za minulost, je jedno, co v minulosti udělala nebo co chce udělat v budoucnosti, nečekáme žádnou protislužbu (např.sex). Prostě ten člověk má naší lásku bezpodmínečně, čili si neklademe žádnou podmínku k tomu, abychom jí byli ochotni dávat.

Mnoho lidí si myslí, že na světě není nikdo, kdo umí bezpodmínečně milovat, nebo se ti lidé dají spočítat na prstech jedné ruky, protože to jsou takoví svatí jako matka Tereza nebo dalajlama. Ale já věřím, že to umíme všichni, vždyť základní vlastností lásky je všudypřítomnost, vidím tu lásku na každém z nás. Každý člověk čas od času, místo od místa, či situace od situace dává svou lásku bezpodmínečně. Když se narodí miminko, tak na něj naprosto nic než bezpodmínečně dávaná láska neplatí, zkuste mu hrozit nebo mu něco slibovat nebo mu dávat nějaké podmínky, vysměje se Vám. Nebo jak milujeme naše domácí mazlíčky nebo přírodu nebo vesmír. Téměř všemu na světě jsme ochotní dát lásku bezpodmínečně, snad jen sobě samým nebo určitým druhým lidem ne, a zde vytváříme hory podmínek. Není to směšné?

Mnoho lidí si myslí, že milovat bezpodmínečně je těžké, ale bezpodmínečná láska je ta nejsnadnější láska na světě, milovat bezpodmínečně je to nejjednodušší milování. Všechny ty těžkosti a trable v lásce způsobují jen ty podmínky, které sobě či druhým klademe. Bez podmínek je to prostě jednoduché. Každé malé dítě umí milovat bezpodmínečně, nikde se to neučilo, nikdo mu nic nemusel vysvětlovat, prostě to umělo od narození, protože to je naší podstatou. Co jsme se ovšem museli naučit, je klást si ty podmínky. Takže návrat k bezpodmínečné lásce není o učení, ale o odnaučování, je to o zapomínání. Odnaučujeme se klást podmínky a zapomínáme je. Všimněte si, že stejně bezpodmínečně jako malé děti milují i staří a nemocní lidé, protože už zapomněli na všechen ten balast a zůstala jen ta podstata - bezpodmínečná láska.

A po teorii trochu praxe. Vyjadřujete lásku, kterou v sobě máte? Dokážete druhým lidem (nejen svým partnerům) říkat bezpodmínečně „miluji tě?“ Pokud ještě ne, můžete zkusit mezikroky.

Stydíte se za svou lásku nebo za to, že byste jí vyjádřili druhým? Ale přitom víte, že to v sobě máte, jenže se vám takové přímé vyjádření lásky zdá nebezpečné a nekonvenční? Tak zkuste říkat to „miluji tě“ bez hlasu či potichu.

Už jste se trochu srovnali s tím, že jste plní lásky a už si dokážete přiznat, že druhé lidi milujete? A dokážete jim to říkat v duchu? Můžete zkusit další krok, říct to nahlas. Možná je pro vás těžké vyjádřit to z očí do očí, protože byste se raději neviděli, tak to zkuste s pohledem bokem. Vynikající příležitost je při odejmutí. Mnoho lidí se také cítí bezpečněji, když místo „miluji tě“, zpočátku říkají třeba "s láskou" nebo "mám tě rád", obě vyjádření jsou nepřímá, ale je to prostě krok dál.

A když už se nestydíte za svou lásku a máte čistou mysl i čisté srdce, dokážete druhému do očí říct „miluji tě“. Je v tom obrovská síla a odvaha a to druzí lidé cítí, takhle vyjádřená láska jde přímo na komoru, k podstatě a dotýká se srdcí.
Návštěvník
 

Re: Nepodmíněná láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 14. dub 2014 14:28:23

Obrázek

Láska je jednotou vědomí a jeho moci

„Bez džňány nepoznáš lásku a bez lásky není džňána trvalá.“
Bhagavan Nitjánanda

Podstatou Nejvyšší skutečnosti i našeho pravého Já je slovy advaity: sat – čit – ánanda neboli bytí – princip uvědomovací – blaženost. Slovy nedvojné tantry: prakáša – vimarša – samarasa, tedy světlo vědomí – sebe si vědomá dynamika vědomí – homogenní ryzí blaženost. Tyto trojice nechápejme jako od sebe rozdělené, nebo dokonce substanciálně různé aspekty nebo kvality, ale naopak jako trojjedinou skutečnost (trika), kterou je vědomí. Ánanda a samarasa představuje ryze transcendentní, tedy neprojevenou a ničím nepodmíněnou samo sebou existující blaženost, blaho, lásku. Láska je tedy nejen zcela plnohodnotný aspekt Já i Boha (Nejvyšší skutečnosti), ale ve skutečnosti z pohledu hledajícího je tím nejžádanějším Božím projevem, neboť ve skutečnosti všichni, všechny bytosti, hledají jediné: Lásku. Nikoliv z nadsázky lze oprávněně říci, že všechny nejrůznější aktivity lidé provádějí pro jediné: dosáhnout podmíněné, omezené, a v konečném důsledku kvůli nevědomosti neuspokojivé střípky této Lásky.

Tato Láska – Blaženost – ale také pravé Dobro a Uspokojení, není ničím z projeveného, stejně tak, jako samo vědomí není ničím z projeveného. Tato ničím nepodmíněná Blaženost a Láska není ani citem prožívané lásky, ani lidským milováním druhých bytostí či tvorů, ale výrazem svobody ducha, svobody a plnosti našeho Já, kterým je samo vědomí. Je-li vědomí plné své moci, je svobodné a tato svoboda, která je současně i nejvyšším projevem moci vědomí, je ryzí s ničím neporovnatelná Blaženost – Láska – Uspokojení. Láska je Bůh. Lásku jako svůj vlastní stav bytí – vědomí přímo zakoušíme, když je naše Já svobodné a plno své moci. Proto také nauky uvádějí princip Lásky – Blaženosti až jako poslední v celé trojici. Proč, je zřejmé: v praxi jej na cestě poznáváme a sdílíme až později, tedy po dosažení poznání sebe sama v Já a po jeho ustálení v plnosti jeho moci a svobody – či z jiného pohledu neomezenosti. Pak zcela přirozeně spočíváme – sdílíme existenci čisté, ryzí ničím nepodmíněné Lásky. Tato ryze duchovní a vše projevené, tedy i naší omezenou schopnost milovat druhé citem a prožívat lidskou lásku, překračující duchovní blaženost je stavem našeho bytí – vědomí, je doslova námi samými, naším Já. Láska je náš plný stav bytí – vědomí, je plností uvědomění v našem pravém Já. Není jiné Lásky a blaženosti než Já, tedy vědomí. To, proč mnohdy naší zkušenosti chybí ryzí nepodmíněný prožitek věčné duchovní blaženosti Lásky, je nedostatek uvědomění v Já, včetně jeho moci, tedy svobody a neomezenosti. Pokud sice dosahujeme v různé míře uvědomění v Já, ale tato zkušenost poznání není plná své moci, tedy svobodná, je často bez onoho aspektu blaženosti ryzího bytí Lásky – Blaženosti. Obecně tantry hovoří o tom, že prvek blaženosti se stává plným a trvalým až v pozdějším duchovním vývoji. Ramana Maháriši hovoří například o „zrání“ samádhi, a obecně advaita i různé tantry uvádějí různé stupně dosažení džňáninů, které se liší právě stupněm moci vědomí a blažeností svého samádhi – spočívání v Já. Prostě Láska není nějaký různý nebo další aspekt Boží, ale je součástí trojjediné povahy skutečnosti Boha a Já. Láska je výsledkem růstu v duchovním poznání a svobodě.

Láska je Bůh, neboť Bůh je Vědomí a Moc. Dynamický vztah vědomí – moc je projevem – aktivitou Lásky. Proto také opětným sjednocením – spojením Já se svou mocí dosahujeme přímé zakoušení i posledního aspektu Božího: s ničím neporovnatelné svobodné a samo sebou existující Lásky – Blaženosti. Láska je naše vlastní bytí, naše vlastní existence, která je soupodstatná se vším, co je – s Bohem, světem i všemi bytostmi. Jediné, co ve skutečnosti jsme a prožíváme, je Láska a Blaženost vědomí a jeho moci.

Nelze ve skutečnosti milovat Lásku jako něco mimo nás samé a dosažené poznání a uvědomování v Já. Lze být Láskou, nikoliv ji dosahovat. Láska se nedosahuje, ale lze se jí otevřít díky plnému spočinutí v Já. Pokud jsme Láskou, tak zcela přirozeně vše a všechny milujeme, nikoliv proto, že je „my“ milujeme, ale proto, že jsme Láskou – Blažeností. Tuto pravou lásku k druhým, našim bližním, ale druzí mohou prožívat i jako nelásku či dokonce nepřátelství. Proč? Láska je spojením vědomí a jeho moci, je plností svobody ducha, a ta útočí na vše v nás, co tuto pravou Lásku, Blaženost a Svobodu nechce, a tak se v nás probouzí odpor proti působení tohoto mocného „kouzla“ ryzí svobodné Lásky. Často tak vidíme v těch, co se stali samotnou Láskou, nepřátele projevující se vůči nám neláskou a nepřátelstvím – máme přeci ty nepříjemné pocity, ne? V tom je pravá Láska zcela svobodná. Ona prostě je, a tak miluje vše a všechny, reakce milovaných však jsou vždy podmíněné na základě vlastního sjednocení s Láskou.

Nemáme se starat o to, zda druhé správně a moudře milujeme nebo nemilujeme, ale pouze o to, abychom byli láskou, tedy i vědomím – mocí. Pak zcela přirozeně i moudře milujeme, milujeme druhé, aniž bychom jim museli prokazovat cit lásky, dokonce můžeme být zevně i odtažití k dotyčnému, a přesto druhé milovat ryzí Láskou. To je nutné rozlišovat: pravou Lásku a pravé milování druhých od citové lásky k bytostem, ať už v podobě nelásky, nebo náklonnosti. Pravá Láska není ani náklonnost, ani averze, ale je stavem bytí – stavem naplněného sjednoceného Já, které se tak stalo zdrojem a vřídlem Boží Lásky samé.

City lásky jsou vždy klamné a nejsou Láskou, pokud současně my sami nejsme vědomě Láskou. Když zakoušíme cit lásky a neznáme své Já, nezakoušíme ve skutečnosti projev Boha, ale cit, jehož pouze prvotní zdroj je v Bohu. Dokud propadáme náklonnosti k jedněm a odporu k druhým, dotud nepoznáváme samotnou vždy přítomnou esenci Lásky, kterou je plné svobodné Já. Jakmile přestaneme své city dělit na ty „dobré“ a „zlé“, ale nahlížíme je všechny jako různé projevy původního nerozlišeného svobodného „citu“ svobodného vědomí, kterým je Láska – Blaženost, dotud nás všechny city znesvobodňují.

Pravou duchovní Láskou – Blažeností nejsou ani vyšší city projevené individuality, které lze zakoušet skrze srdeční centrum. Tato vyšší vzplanutí, jak říkáme „lásky“, ať již všeobjímající, nebo soucitné, nejsou pravou duchovní blažeností – Láskou samou, ale jejími citovými projevy povstávajícími stále z omezené osobnosti, nikoliv z Boha. Jsou „našimi“ prožitky lásky, ale nikoliv Láskou a její ničím nepodmíněnou blažeností. Skutečná duchovní Láska – Blaženost není ani „láskou ke všem tvorům a bytostem“, ani „soucitným pohledem – oním soucítěním“ na utrpení světa a jeho bytostí, které nás plní jistou nižší formou blaženosti.

Zejména křesťanští světci zaměňují tyto své prchavé zkušenosti lásky ve své hrudi za onu Boží lásku – proto ji také stále ztrácejí a pak zase trpí odloučením od milovaného Krista, apod.

Někteří buddhisté podobně zase zaměňují své soucítění se všemi živými tvory a z toho plynoucí jisté potěšení za pravou Lásku – Blaženost.

Duchovní Láska – Blaženost není ani „křesťanskou“ láskou ke Kristu mnohých světců, ani buddhistické soucítění, ale stav našeho bytí jako výsledek svobody vědomí. Tato Láska prostě Je a není k ní možné nic dalšího přidat, ani „soucítění s druhými“, ani „lásku ke všemu stvořenému“ – všechny tyto přídavky jsou pouze přídavky mysli a omezené osobnosti, nikoliv skutečnou Láskou a Blažeností vědomí. Láska je Láskou samou o sobě, je ničím nepodmíněná, jsoucí – existující – pulsující mocí vědomí.

Z pohledu pedagogiky duchovní praxe můžeme vidět dva přístupy. Ti, co praktikují výhradně intenzivní podobu stezky lásky a oddanosti, tzv. bhaktové, sice dosahují zkušenosti Boha jako Lásky, ale to jim současně v mnoha případech zabraňuje rozpoznání jejich pravé podstaty a plného poznání. Mnohdy je navíc orientovaná tato bhakti na božstvo ve tvaru, což je v konečném důsledku znesvobodňující, pokud se na tomto stupni ustrne. Je známo, že bhaktové jako Púndža dosáhli poznání Já až díky vlivu Ramany Mahárišiho.

Ti, co kráčejí stezkou sebepoznání, nejprve dosahují uvědomění v jejich pravém Já, jehož zkušenost prohlubují odstraňováním všech omezení vědomí, a tak v jejich zkušenosti „roste“ vědomé sjednocení a spojení s Bohem. Vědomí získává na „plnosti“, čímž poznávají i jeho další přirozené vlastnosti, jakými je i přirozený stav ničím nepodmíněné Lásky – Blaženosti.

Láska – Blaženost Já je ve skutečnosti právě projevem v Já spočívající inherentní moci vědomí. Proto tantry hovoří o tom, že vše projevené povstává z pohledu vědomí z Lásky – Blaženosti. Obnovením a návratem sil vůle, poznání a konání do svého základu v Já dosahujeme i poznání přirozenosti Lásky jako našeho stavu ničím nepodmíněné existence.

Jak milujeme? Spočíváním v Lásce milujeme vše a všechny zcela přirozeně, a to bez všech projevů zevních citů náklonnosti – lásky k jednotlivcům nebo beze slov sdělujících „miluji tě“. Opravdu milovat druhé můžeme pouze jako milování Sebe sama – naší pravé podstaty, kterou je i Láska – Blaženost. Pokud tedy nespočívám ve svobodném Já plném své vlastní inherentní Lásky – Blaženosti, která je uvědomována jako jediná skutečnost a podstata všeho existujícího, tak nemiluji, i kdybych projevoval city lásky, náklonnost a opakoval „miluji tě“.

Druhé opravdu milujeme pouze tehdy, pokud je nazíráme jako projev Lásky, kterou jsme my sami, která vyvěrá z jediného společného základu vědomí – bytí. Pak můžeme o sobě říci, že milujeme druhé, ale nejsme to „my“, ale Láska milující Sebe samu – Lásku – všude a ve všem, a tedy i v druhých. Takto milujeme druhé, aniž by to museli vůbec vědět, nebo si to uvědomovat, takto milujeme i své nepřátele, kteří k nám ve své nevědomosti a pádu promítají své zlé city. Takto milujeme beze slov a bez projevů citové náklonnosti. A jen to je pravou Láskou – v té také nejsme nikdy zklamáni – nemůžeme, je darem sama sobě, je Bohem v jeho svobodném projevu.

Chceš-li poznat Lásku, musíš poznat Sebe sama a dosáhnout plného uspokojení Boha v tobě, svobodu vědomí Já.

Jaká je ochrana před projevy nelásky a nepřátelství? Jediná: spočívání v Lásce – Blaženosti Já. Pokud spočíváme bez ega ponořeni v jediné skutečnosti, kterou je Láska – Blaženost, pak není a nemůže vzniknout prostor pro objevení se hnutí nelásky, závisti, žádosti, žárlivosti, chtění, či podobného. Tam, kde vládne Láska, tam nevládne nikdo jiný. Tato Láska – Blaženost je Láskou a Blažeností Moudrosti, neboť je Blažeností Já – ryzího svobodného vědomí – moci – jednoty Šivy-Šakti, jejichž věčné vzájemné objetí je zdrojem ničím nevyčerpatelné Lásky, kterou jsi ty sám.

Kdo si stěžuje, že nemá Lásku, může si stěžovat pouze na sebe, že Lásku odmítá a místo ní volí nižší projevy citů, které jsou v nejlepším případě pouze v souladu s Láskou – Blažeností.

Mudrc spočívající v ryzím stavu duchovní Lásky – Blaženosti v plnosti Já miluje všechny, neboť vše nazírá jako Lásku. Tato Láska je však moudrá a rozlišující, přesto stále milující. Kdo se nestal sám jedinou Blažeností – vědomím a bytím, marně hledá lásku jinde. Pravá láska není „v“ „nás“, ale je námi samými i podstatně vším co existuje. Nejsme ve skutečnosti ničím jiným než Láskou – Blažeností – vědomím a jeho mocí.
Návštěvník
 

Re: Nepodmíněná láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 21. dub 2014 0:03:13

Tři barvy lásky - Erós a agapé

Erós a agapé

Když Nový zákon mluví o lásce, používá zpravidla řecké slovo agapé. Význam tohoto slova se nám podaří pochopit teprve tehdy, když pochopíme Boží podstatu. Stručně vyjádřeno znamená agapé takovou podobu lásky, která není zapálena přeskočením nějaké jiskry způsobené setkáním mezi milujícím a milovaným (jak je to charakteristické pro sekulárně-romantické pojetí lásky), nýbrž se k druhému přiklání skrze milující skutky proto, že jej chce milovat. Agapé-láska nám umožňuje, že se láska může stát rozhodnutím.

V době Nového zákona existovaly – jako i dnes – i jiná pojetí lásky. Když Řek – nekřesťan mluvil o lásce, pak měl zpravidla na mysli erós. To se však v žádném případě nevztahovalo jen na pohlavní touhu. Tehdy se slovem erós označovala zcela obecná touha po tom, co člověk nemá, ale mít by měl či chtěl – tedy láska, která je uváděna do pohybu na základě setkání s milovaným. Erós-láska v tomto smyslu znamená: „Chci tě, potřebuji tě, toužím po tobě, protože bez tebe nejsem celý.“

Přístup založený na „erótu“

Obrázek

Rozlišení mezi přístupem založeným na erótu a přístupem založeným na agapé může sloužit jako základ pro typologii, která má dalekosáhlé a velmi praktické důsledky. Erós-láska je odkázána na to, že má svůj počátek v láskyplných pocitech vůči milovanému. Jen tak jsou pak lidé schopni také láskyplných myšlenek, ze kterých nakonec vyrůstají láskyplné skutky. Graficky je to vyjádřeno na prvním ze dvou na konci tohto oddílu uvedených schémat (pocity - myšlenky - skutky).

Pojetí lásky většiny lidí se orientuje podle tohoto přístupu založeného na erótu. Na počátku celého procesu jsou zde pocity. Pro mnoho křesťanů je obtížné projevovat vůči druhým skutky lásky, protože mají dojem, že takový postoj není upřímný. Jejich pocity těmto skutkům neodpovídají. V kategoriích přístupu založeného na erótu je také tato argumentace zcela logická. Bez pocitů zde nefunguje vůbec nic.

Obrázek


Přístup založený na „agapé“

Obrázek

Přístup založený na agapé mé jiné východisko. Protože agapé-láska se nezapaluje setkáním s milovaným, nýbrž vychází ze samotného milujícího, není v rámci tohoto přístupu zapotřebí, aby na počátku lásky stály láskyplné pocity. Při tomto přístupu se nejprve rozhodneme o druhém láskyplně smýšlet. Tohoto rozhodnutí vůle je každý člověk, který sám zakusil Boží lásku, schopen. Naše láskyplné myšlenky nás pak uschopňují k láskyplným skutkům. Tyto skutky pak posléze mají – když ne vždy, pak přeci jen v nesčetných případech – pozitivní dopad na naše pocity. Graficky je tento přístup založený na agapé znázorněn na druhém ze schémat uvedených na konci předchozího oddílu (myšlenky - skutky - pocity).

Všimněte si, že tento přístup v žádném případě nevylučuje naše pocity. Ty však nestojí na počátku, nýbrž na konci celého procesu. Jinými slovy: Pocity vyplývají z našich myšlenek a skutků. Agapé-láska znamená: Nemusíte čekat na to, až ve vás vystoupí láskyplné pocity, abyste mohli milovat druhé lidi. Protože Boží agapé-láska je ve vás, jste schopni se rozhodnout pro láskyplné myšlenky a láskyplné skutky. A pak se můžete klidně natáhnout s rukama za hlavou a s úžasem pozorovat, jak tato láska, která skrze vaše myšlenky a skutky proudí k druhým lidem, také příjemně ovlivňuje i váš citový život!

Jen na bázi tohoto přístupu založenému na agapé lze pak také pochopit Ježíšovo přikázání lásky k nepřátelům (Mt 5,44). Ježíš řekl: „Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?“ (Mt 5,46-47). Na sekulárně-romantickém pojetí lásky není skutečně nic zvláštního. Když už jednou funguje (to znamená, když silné pozitivní pocity stojí na počátku), prima! Ale jestliže by takovéto pocity neměly být přítomné, najednou nefunguje nic. Přístup založený na erotu nám nenabízí nic, co by nám mohlo pomoci v obdobích emočních krizí. Agapé-láska nás oproti tomu uschopňuje milovat i v takových situacích, kdy my sami jsme proniknuti silnými negativními pocity.

Praktické cvičení

Udělej si nyní chvilku čas a zkus si představit někoho, kdo je odkázán na tvoji lásku, ale vůči kterému je pro tebe náročné lásku vyjadřovat. A nyní se pokus v rámci svého vztahu k této osobě rozehrát dva myšlenkové scénáře: jeden inspirovaný přístupem založeným na erotu a druhý inspirovaný přístupem založeným na agapé. Přitom pozoruj, jaké praktické důsledky ten který scénář do tvého života přináší.

Dole na této stránce uvedený diagram je příkladem tohoto cvičení, který vznikl v rámci mých seminářů. Načrtni si podobný diagram přizpůsobený konkrétnímu vztahu, na kterém chceš pracovat.

Obrázek


Christian A. Schwarz

Z tohto zběžného pohledu na pojímání erótu v dějinách i v přítomnosti vyplývají zcela zředelně dvě věci. Především to, že mezi láskou a božstvím existuje určitý vztah, láska přislibuje neomezenost, věčnost, což je větší a naprosto jiná skutečnost nežli naše každodenní existence. Zároveň se také vyjasnilo, že cesta vedoucí ke zmíněnému cíli nespočívá v tom, že by se člověk nechal prostě přemáhat instinktem. Je třeba očištění a zrání, které se uskutečňuje i prostřednictvím odříkání. To neznamená odmítnutí erótu, není to jeho "otrávení", nýbrž jeho uzdravení a zaměření k jeho pravé velkoleposti... Ano, erós nás chce pozvednout "do extáze" vůči božskému, vyvést nás za hranice nás samotných, ale právě proto vyžaduje putování směrem vzhůru, putování charakterizované odříkáním, očišťováním a uzdravováním...

... Ve skutečnosti ale platí, že erós a agapé, tedy vzestupná a sestupná láska, se nedají nikdy vzájemně kompletně odtrhnout. Čím více obě zmíněné dimenze lásky dospívají k oprávněnému sjednocení v jediné skutečnosti lásky, tím více se také uskutečňuje pravá povaha lásky obecně. I když je erós na počátku především žádostivý, vzestupný, což je dáno ohromením z velkého příslibu štěstí, pak při přibližování se druhému si člověk stále méně klade otázky ohledně sebe a bude stále více usilovat o štěstí toho druhého, bude se stále více zabývat jím, daruje se a bude toužit "existovat pro" druhého. Tak se do erótu začleňuje prvek agapé. Pokud k tomu nedojde, erós upadá a nakonec ztratí i svou vlastní povahu. Na druhé straně platí, že člověk určitě nemůže žít výlučně v sestupné a dobropřejné lásce. Nemůže stále jen obdarovávat, musí také přijímat. Kdo chce darovat lásku, musí také sám lásku přijímat jako dar. Jistě, člověk se může, jak praví Pán, stát pramenem, z něhož prýští proudy živé vody (srov. Jan 7,37-38). Má-li se člověk opravdu stát takovým pramenem, musí se sám stále znovu napájet z onoho prvního a původního zdroje, jímž je Ježíš Kristus, z jehož probodeného srdce prýští Boží láska (srov. Jan 19,34).

Benedikt XVI., Deus Caritas est, čl. 5 a 7

http://www.farnostcheb.cz/index.php?opt ... Itemid=343
Návštěvník
 

Nepodmíněná láska - Jeff Foster

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 22. dub 2014 17:18:32

Obrázek

"Tato láska, toto hluboké a vždy-přítomné ticho, kterým jste, je tak obrovské, že pohltí všechno. Nevěnuje žádnou pozornost představám, jaké by mělo být. Nesnaží se udělat dojem, nezajímá se o odměny, přijetí nebo potvrzení. Nepředstírá, že je nadpřirozené, beze strachu, za bolestí, nemá žádný užitek ze slova "spirituální" nebo "osvícený", nejedná, jako kdyby bylo nade vším. Nezná žádné obcházení, žádné chytré triky, žádné způsoby, jak se oblbnout. Špiní si ruce.

Ano, je to nečistá láska. Vše nemilované, nechtěné a nesplněné mu uvízne pod nehty. Chce všechny své děti, ne jen ty hezké. Je to matka, otec, milenec, guru, po kterých jsme vždy toužili. Miluje, protože to je všechno co umí. Vydalo by ze sebe všechno jenom proto, aby bylo tady.

Předstíráme, že jsme beze strachu a nad lidskými starostmi jenom proto, že se bojíme. Předstíráme mírumilovnost a pohodu jenom proto, že uvnitř je bouře. Namáháme se, abychom ukázali druhým, jak daleko za hněv jsme došli, jen proto, že hněv v nás stále zuří a touží po tom, abychom se s ním setkali. Ukazujeme naše perfektní spirituální znalosti na veřejnosti, abychom zakryli své vnitřní pochybnosti. Je to perfektní rovnováha.

Kdo přestane předstírat? Kdo se potká se "stínem", nepochopenou "temnou stránkou" života, těmi vlnami nás, které nejsou samy o sobě negativní nebo hříšné nebo temné, pouze zanedbané a opuštěné a toužící po domově? Kdo se chce potkat se sirotky života? Kdo zničí své představy pro potěšení z nevědění? Je to takové úleva, když už déle nemusíme předstírat, že jsme cokoliv - ani "probuzený", ani "vědoucí", ani "šťastný zažívající" ani "spirituální expert" - a namísto toho znát sebe v hlubší rovině jako domov pro ty osiřelé části zážitků, o kterých jsme si vždy mysleli, že by "měly" zmizet.


Naše nechtěné děti nemohou zmizet, dokud jim nedáme úplnou volnost, aby se v nás mohly objevit. A když jsou opravdu svobodné, kdo by chtěl, aby zmizely? Když už déle nejsou nechtěné, je někde nějaký problém? I ti nechtění jsou zde chtění v nesmírnosti, kterou jsme. Je zde spousta prostoru.

Za probuzením je tahle milost, nevyslovitelné a srdcervoucí bezčasé přivítání všeho tak, jak to vyvstává. Špiněním sama sebe až dokud už se nejde špinit, láska čistí sama sebe."

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... o-kde-jsi/
Návštěvník
 

Láska, podstata našeho Bytí

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 16. led 2016 19:58:20

Láska, podstata našeho Bytí

Málokdy si uvědomujeme, co je láska a co je její podstatou. Vlivem výchovy v rodině i vlivem společnosti získáváme většinou mylné, zkreslené představy jak o životě samotném, tak právě o lásce. Mnohdy se pojem láska zužuje na lásku partnerskou, kterou někdy zaměňuje s fyzickou přitažlivostí.

Obrázek

Když se zeptáme, co je to láska, málokdo dokáže odpovědět. Můžeme ji charakterizovat jako cit, emoci, touhu být za jedno s celkem a dosáhnout jednoty, rozplynout se v ní. Definovat jí skutečně nelze, neboť lásku můžeme jen prožívat právě tady a teď. Krásně ji charakterizuje indický filosof Osho: „Láska je jako duha zářící všemi barvami.“ Minulost je odžita, budoucnost před námi a jen v přítomném okamžiku můžeme prociťovat lásku, vznášet se na křídlech lásky, zažívat lehkost Bytí. Láska je prapodstatou naší existence, forma nesmírně silné energie (jak se říká: Láska dokáže i hory přenášet), je nejsilnější energií Vesmíru.

Teď můžete namítat, proč se to tak neděje anebo jen v krátkém čase naší zamilovanosti. Hlavní příčinou je fakt, že neumíme žít naplno v přítomnosti, radovat se z přítomného okamžiku oproštěni od starých zkušeností, pocitů křivd, provinění a hlavně strachu.

Často se necháváme vtáhnout do minulosti, nepříjemných vzpomínek, které nás těžce zasáhly a nechaly nám šrámy na duši. A pak do nových vztahů vstupujeme s obavami minulých zkušeností. Proto je důležité zbavit se zátěže minulosti a naučit se žít v přítomnosti.

Jak na to? Mně se osvědčila a praktikuji cestu odpuštění ve smyslu propouštění veškeré tíhy a závislosti na minulosti a cesta rozpouštění veškerých forem strachu. A zároveň se učit zcela vědomě prožívat přítomnost.

Stačí k tomu málo – všímat si hezkých věcí kolem sebe a radovat se z nich.

Dále je důležité naučit se pracovat se svými emocemi. Když si uvědomíme, jak funguje myšlenka, máme jasný návod. Opakováním určité myšlenky zesilujeme její účinek. A tak negativní pocity, emoce (hněv, vztek, žárlivost,nenávist, pocity křivdy, obviňování, kritizování…) nechávejme odeznít, nezabývejme se jimi, jen je propouštějme a třeba i vydýchejme. Naopak pozitivní pocity, emoce prociťujme a sdílejme s ostatními.

A pak je důležité učit se být sami sebou, nechat vystoupit naše skutečné Já, naši svébytnost, jedinečnost. A opět se potřebujeme zbavit nánosů minulosti, kdy jsme se snažili zavděčit druhým, naplňovat jejich představy o nás (nejčastěji rodičům, abychom si zasloužili jejich „lásku“) a vtěsnali se do společenských norem. Mnohdy je k tomu potřeba dávka odvahy i vnitřní síly být sám sebou a ustát tuto vlastní svébytnost před vnějším světem a jeho stereotypy. S tím souvisí i učit se mít se rád, a to v tom nejhezčím a nejhlubším smyslu.

Skutečná láska je láska bez podmínek a očekávání. Prostě je, vyzařuje, září, dává, naplňuje. Je to stav Bytí, který přináší svobodu i zodpovědnost.

Opakem lásky je strach. Často si myslíme, že opakem lásky je nenávist. Láska a nenávist jsou dvě strany jedné mince, pozitivní a negativní. Proto tak snadno sklouzáváme z lásky do nenávisti. A tam, kde je láska není strach (vždyť láska nám dává křídla vzlétnout až ke hvězdám) a kde je strach, není láska.

Když se naučíme žít v přítomnosti, prožívat přítomný okamžik naplno, propustíme tíhu minulosti a zbavíme všech forem strachu, můžeme začít žít v čisté bezpodmínečné lásce. Když pochopíme sílu myšlenky, její fungování, i obrovskou sílu lásky, můžeme krok za krokem měnit svůj život podle svých nejkrásnějších představ.

Nic není nemožné, jen chtít změnit svůj život, své myšlení a být ochoten pro to něco dělat. Toto vše vyžaduje velkou dávku trpělivosti, odvahy a vnitřní síly. Odměnou je nám život v lásce, radosti, harmonii, vnitřním klidu a spokojenosti. Vždyť je to jen myšlenka a tu lze změnit.
http://www.viposobnosti.eu/inpage/laska ... seho-byti/
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. úno 2016 13:23:02

Obrázek

Když dokážete vidět své pravé já, nemůžete jinak než milovat to, co vidíte.

Jste schopni chápat nádheru své podstaty, svou dokonalost.

Tím zaplašíte všechny pochybnosti, které vám někdo jiný vložil do hlavy.

Don José Ruiz
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 05. úno 2016 16:41:03

Obrázek

Nebe nemusíte hledat, nebe je ve vás.
Štěstí nemusíte hledat, i to je ve vás.
Nemusíte hledat ani pravdu, vy jste pravda.
Není třeba hledat lásku, vy jste láska.
Prostě buďte sami sebou, svým skutečným já.
A v tom spočívá moudrost.

Don José Ruiz
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 04. kvě 2016 18:00:51

7 rozdílů mezi láskou a strachem

Mnozí moudří učitelé naší doby hovoří o lásce každý jinak, ale podstata je stejná: láska není ničím podmíněná. Mnohdy jsou to slova, která musíte číst, či slyšet, abyste došli probuzení. A jelikož nejsem známý mentor, jsem pouze žák, tak by má slova nemusela doputovat až do vašeho srdce. Proto použiji výstižné citace z knih, které mi daly mnoho.


Také si někdy říkáte, zdali se právě řídíte láskou, či strachem? Rozeznejte to pomocí slov Dona Miguela Ruize, autora Čtyř dohod.

Sedm rozdílů mezi láskou a strachem:

1. Láska nemá očekávání

Strach je plný očekávání.

2. Láska nemá povinnosti

Strach je plný povinností. Jednáme-li z povinnosti, náš odpor způsobuje, že trpíme. Nedaří-li se nám jednat na základě povinností, pociťujeme vinu.

3. Láska chová úctu nejen k druhým, ale také k nám samým


Strach si neváží ničeho, ani sebe. Jestliže lituji sám sebe, pak si sám sebe nevážím. Jestliže lituji tebe, nevážím si tě.

4. Láska je trpělivá

Strach je netrpělivý.

5. Láska nemá lítost

Strach je plný lítosti, zvláště sebelítosti.

6. Láska je odpoutaná

Strach je naplněn pouty a obavami, že o ně přijde.

7. Láska je laskavá

Strach je příliš zaměřen na sebe, než aby mohl být laskavý.

Když říkáme „potřebuji tě“, není to láska, ale touha po vlastnění, po majetku. Jestliže pociťujeme žárlivost a chceme ovládat druhé, nejde o pravou lásku. Majetnická láska je jako každá jiná potřeba lidského těla.

Dokud jsme byli děti mladší čtyř let, naše emocionální tělo bylo stvořeno k přijímání lásky. Potom nastala domestikace, objevil se strach a zaujal místo lásky. Pokaždé, když jsme začali projevovat svou lásku, něco v nás ji potlačilo. Cítili jsme, že nám někdo ublížil, a pak jsme se začali lásky bát. Omezili jsme svou lásku jen na pár lidí. U jiných jsme říkali: „Budu tě milovat, jestliže…“, to znamená „Budu tě milovat, když mi dovolíš, abych tě ovládal“. Tento druh lásky vyvolává podobně jako droga silnou závislost.

V lidském vztahu má jeden partner často větší potřebu lásky než druhý a předává mu moc.

Je to jako vztah drogově závislého s dealerem drog.

Dodavatel drogy má druhou osobu naprosto pod kontrolou a pomocí strachu s ní může manipulovat. Zlomené srdce je jako narkoman, který nemůže sehnat drogu. Vyvolává to stejné emoce. Je velmi běžné bát se milovat, protože se za malé potěšení žádá velká cena.

Oshovo učení říká, že ať milujete svého partnera, rodiče, své děti nebo přátele, vždy jde o jednu a tu samou lásku. Pouze vyjádření lásky je jiné, ale v samé podstatě má láska vždy stejný pramen ve vašem srdci. Uvědomte si, že láska není připoutaná, nelze někoho milovat a být na něm závislý. Pokud si uvědomíte, že to, co prožíváte, není láska, ale třeba strach nebo připoutanost, osvobodí vás to. Učiníte svobodné rozhodnutí, a vytvoříte sami se sebou novou dohodu, že se budete řídit pouze láskou. Pravda osvobozuje, poznání pravdy je jako když jste celý život slepí a najednou se vaše oči uzdraví a vy vidíte barvy, vidíte nádherné nebe a pestrost květů. Celou dobu jste cítili tu nádhernou vůni, ale neviděli jste, jak vypadají. Najednou to vidíte, už je jen necítíte, ale můžete jim dát tvar, teplotu a barvu.

Pokud někoho opravdu milujete, dáte mu svobodu.

Ať učiní své vlastní rozhodnutí, nechť se sám rozhodne, zdali vás zahrne do svého života a bude vás také milovat jako partnera, jako matku či otce, nebo jako přítele.

Nezoufejte, nelitujte se, protože nezáleží vůbec na tom, zdali vás někdo miluje, zdali vám lásku vrací stejnou měrou, protože všechno důležité již máte ve svém srdci. Radujte se ze své lásky, z toho co cítíte vy, neboť to vám nikdo nikdy nemůže vzít.

Martin Tichovský
Návštěvník
 

Milovat ego

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 04. črc 2016 18:38:00

Milovat ego

Obrázek

Už dříve jsme mluvili o výživě a péči o své duchovní Já. Ráda bych zvýšila vaši schopnost relaxovat a zjemnit energie celého vašeho bytí. To umožní, aby se vaše hranice, omezení, bloky a negativní myšlenky zjemnily, rozpustily a mohly být odstraněny z vašeho života a bytí. Úplné uvolnění může přinést myšlenky strachu, protože se vzdáváte kontroly, kterou máte nad svým bytím, a prostě jen jste ve Světle. To přináší větší vědomí svobody, což může být zastrašující, ale pamatujte, že všechny strachy jsou iluze, nepocházejí z vašeho skutečného Já a jsou vámi zveličeny, aniž byste si uvědomili, že se staly mocnějšími, než ve skutečnosti jsou.

Toto je velmi zajímavý bod, který vyžaduje další pozornost. Když strach vznikne, má velmi malou moc, je to v zásadě neutrální myšlenka, ale vy jste se naprogramovali, abyste rozpoznali myšlenku, která má negativní obsah, a vložili do ní obrovské množství energie. Je to téměř, jako byste milovali ten strach a chtěli, aby byl významnou součástí vašeho života. Když se zamyslíte nad způsobem, jakým jste se naprogramovali, zdá se to být nesmyslné, ale vy jste si mysleli, že strach je dobrý a že ho ve svém životě potřebujete a že podporováním (energetizováním) strachu se vyrovnáváte s problémy, což pomůže v určité situaci. Kdyby nějakému zvířeti bylo zle, položili byste ho na špinavou podestýlku, nechali ho ve tmě a obklopili ho negativními energiemi? Ve většině lidí by nemocné zvíře vyvolalo pocity a myšlenky soucitu a touhy obklopit ho Láskou. Ať už si myslíte nebo zažíváte cokoli, je zapotřebí, abyste sami sebe obklopili Láskou, protože ta bude působit léčivě, pozvedne vaše energie a bude transformovat váš život. Posilovat láskyplné myšlenky a nezaplést se do myšlenek negativních či ustrašených, je klíčem k přeprogramování sebe sama a své mysli a vaše štěstí bude moci růst.

Abyste zcela zklidnili celou svou bytost a své energie, musíte zapojit Lásku, přijmout ji a koupat se v ní. Přítomnost lásky „rozváže“ vaše energie a umožní vám rozšíření, je to něco jako hluboký výdech. Když myslíme negativně a nejsme pevně zakotveni v Lásce, naše energie se stáhne, její rozšíření je malé. Je to způsobeno nedostatkem životní síly, která vámi prochází. Nepřetržitou přítomností životní síly nebo světla Stvořitele se vaše energie stává přitažlivou, pružnou a rozšiřuje se, může se projevovat s lehkostí, přizpůsobovat se změnám a zůstat vyrovnaná, podobná stromu kývajícímu se ve větru, navěky zakořeněném a soustředěném v Boží energii.

To, co brání procesu relaxace na duchovní a energetické úrovni, je ego. Můžeme si ego představit jako nedočkavé dítě o Vánocích, které si chce rozbalit všechny dárky. Dárky jsou myšlenky stvořené myslí; ego je obzvláště přitahováno k myšlenkám či dárkům, které mu dodávají sílu nebo umocňují strach ve vašem bytí. Ego není špatná energie, v podstatě je jako dítě, neumí to lépe. Nemá, kdo by ho vedl a proto se baví tím, že ovládá váš život neustálým připomínáním vašich neúspěchů a chyb. Pokaždé, když myslíte negativně na sebe nebo ostatní, je to vaše ego, které uplatňuje svou moc a hraje si s vámi, aby vidělo, co to udělá. Představíme-li si ego jako dítě, které nemá rodiče a dostalo se do party puberťáků, kteří se baví prováděním nezbedností, pak mu začneme rozumět. Děti jsou čisté a jsou snadno ovlivnitelné; vaše ego je čistou energií Stvořitele, ale vy jste mu dovolili, aby si osvojilo negativní návyky, hrálo hry s vaším životem a sabotovalo vaši pravdu. Kdybyste si všimli, že se takto chová vaše dítě, vynaložili byste veškeré úsilí, aby změnilo své špatné návyky a poučili byste ho o tom, co je dobré a pravdivé. Ale jste zcela spokojeni s tím, že dovolujete svému egu, aby si užívalo všechnu tu legraci na váš účet, aniž byste řekli jediné slovo či námitku. Toto je látka k zamyšlení, vyžaduje to vaše pochopení.

Je zapotřebí, abyste své ego bezpodmínečně milovali, jako by to bylo dítě. Nemilujete ho pro ten chaos, který způsobilo, ale pro pravdu, která v něm je, pokud je spořádáno a vedeno. Je důležité ego nekárat a neodmítat ho, ale odpustit mu pro jeho schopnost vést vás, s vědomím, že změny se mohou odehrávat s lehkostí, která přinese štěstí do vašeho života i vašemu egu. Vaše ego si myslí, že ho uspokojuje moc, kterou má, ale ve skutečnosti je to ztracené dítě hledající lásku, pozornost a uznání. Můžeme vidět, že ego není spokojené, jak stále vytváří strach, protože tím není schopné dostat to, po čem touží.

Abychom rozpustili moc ega a umožnili celé své bytosti uvolnění, je třeba egu pomoci zklidnit se v Lásce. Nyní vám připomínám, že jsem vás obklopila Láskou a rozprostřela jsem svou milující náruč kolem celého vašeho bytí jako jemné růžové světlo; musíme si pamatovat a uvědomit si moc, jakou má Láska – její velikost a svrchovanou přítomnost. Prociťte mou Lásku vpíjející se do vašeho bytí a zhluboka dýchejte. Postupně, jak Láska jemné růžové barvy proniká vaší bytostí, umožňuje vám snadno se uvolnit, rozvazuje uzly a pomáhá rozšiřování.

Podívejte se do své srdeční čakry, je tam symbol Lásky – může to být cokoli, co si přejete, čím by vaše srdeční čakra měla být. Ten symbol má svůj vlastní tep, charakter a dech života. Nechte ho, ať se projeví, ať vyzařuje.

Nyní si představte symbol, který představuje vaše ego, může to být, cokoli chcete; vyjadřuje charakter a způsob projevu vašeho ega. Vykreslete si ho ve své mysli. Pak, až budete vydechovat, představte si, jak tento symbol s lehkostí vplouvá a rozplývá se ve vaší srdeční čakře. Nechť se symbol vašeho ega usadí ve světle a lásce vašeho srdce a prociťujte mou lásku, která vás zcela objímá. Dovolte si uvolnit se v té energii; časem byste si měli povšimnout, že dosahujete nové úrovně duchovní relaxace.

Můžete si tuto techniku také připomenout, kdykoli pocítíte negativní myšlenku nebo emoci nebo vzrůstající vliv ega. Když dovolíte egu, aby se uvolnilo, tak zbytek vašeho bytí bude relaxovat, uzdravovat se a radovat se z rozrůstání lásky.

S požehnáním a vděčností za vaši pozornost paní Kuan Jin.

Zdroj: http://www.omna.org
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 20. říj 2016 13:09:09

Láska je bránou k osvícení

Obrázek

Vaše srdce bude otevřenější, když se naučíte mít více rádi sebe sama. Milujte vše, co k vám patří, dokonce i ty myšlenky a pocity, které považujete za „negativní". Když pocítíte zlobu nebo pochyb­nosti, milujte je stejně, jako milujete své pocity radosti a míru.

Milujte své lidství stejně jako božství. Milujte svou nejistotu i negativní pocity. Cítíte-li, že nedokážete odpustit nebo milovat, milujte i to. Milujte vše, čemu říkáte „má nedokonalost". Pocity totiž nezměníte tím, že je budete popírat nebo nenávidět. Změ­níte je jedině tím, že je budete milovat. Když milujete své nega­tivní pocity, mohou se vyvíjet do své pozitivní podoby.

Milujte všechny své myšlenky, včetně těch omezených nebo naplněných strachem. Myslete na ně jako na malé děti, které potřebují lásku a ujištění. Uvědomíte-li si negativní myšlenku, neobviňujte se za to. Milujte všechny své negativní myšlenky a ony nad vámi budou mít čím dál menší moc. Máte-li něco, nač byste rádi přestali myslet, začněte se milovat, i když máte tyto nechtěné myšlenky, a tak je mnohem snáze zastavíte. Vedle každé negativní vyšlete nějakou pozitivní myšlenku; jediná pozitivní myšlenka totiž dokáže vyrušit účinky stovek negativních.

Své negativní pocity můžete milovat a zvýšit tak jejich vibrace za jejich limitní hranice až do světla, nebo je můžete nenávidět a vzdorovat jim. Vaše nenávist však ještě posílí moc, kterou nad vámi mají. Milujte své lidství. To jste sem přišli prožívat, z něj se přišli učit. Milujte své slabosti, jako milujete své přednosti. Vaše takzvané slabosti představují právě ty oblasti, které potřebují nej­více vaši lásku, aby se mohly rozvinout. Láska k vašim negativním pocitům rozšíří váš svět a otevře vám nové možnosti.

Zdroj: www.skola-esoteriky
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 28. říj 2016 16:05:29

Co by udělala láska?

Existuje jedna otázka, která má prioritu nad všemi ostatními. Pokud si zrovna nevíte rady, nemůžete se rozhodnout, co a jak dělat, položte si otázku: „Co by udělala láska? Jak by se rozhodla? Jak by situaci vyřešila láska?“

Obrázek

Pouhé toto jednoduché položení otázky mění naprosto perspektivu, se kterou jsme před problém přistoupili. Enstein řekl, že problém není možné vyřešit na stéjné úrovni vědomí, na kterém vznikl. Pak se zdá, že jen sama tato otázka mění úroveň našeho vědomí a dává nám odpověďi, které nám do té doby nebyly přístupné.

Láska a strach

Mám přesvědčení, že existují v životě jen dvě základní volby. Láska a strach. Pro kterou se v daný okamžik rozhodujeme, podle toho vypadá právě náš život. Podle které se řídíme, to ovlivňuje úrověň našeho štěstí a bohatství v životě. Je to volba mezi tím, že život je přátelský a dávající nám vše, co právě potřebujeme nebo přesvědčením, že život je nepřátelský, nemá nás rád a je třeba bojovat o své místo v něm.

Obrázek

Hlubokou pravdou, kterou, ale častěji vůbec nevídíme je, že všechny strašné věci v životě se ve skutečnosti nedějou nám, ale pro nás. Ano, pro naše dobro. Tento závěr vychází z fundamentálního paradigmatu, jak funguje svět. Fyziky je potvrzeno, že svět není hmotný, to už víme. Hmota a vše kolem nás je totiž energie. Nemizí, mění svou formu, prostě je. To co už se neví tak jistě je, co je to ta energie, kde se vzala, z čeho je, kdo ji řídí.

Možná není odpověď tak těžká. Když totiž zanalyzujeme učení všech velkých lidí na zemi, od Budhy po Ježíše a všech náboženství, zjistíme, že za různou formou je stejný obsah. Učení o LÁSCE. Energie je láskou.

Mě osobně se tento životní postoj líbí, dává mi smysl a klid pro mou duši. Chtěl bych, aby se mým vlastním vyznáním. Mým Bohem. A pokud je energie láska a já jsem tvořen shluky energií, pak jsem tvořen láskou. Mé pravé já je bezpodmínečná láska. Dobro. Bůh. Nejvyšší inteligence sama. Moudrost světa. To jsme my sami. Každý z nás je tvořen touto energií. A každý z nás, tak jak jsme, jsme láskou. Říkejme tomu klidně duše. Pravé já. Milující já. Šťastné já.

Vše je jedno


Pokud jsme ve spojení s tímto pravým já, s velkou láskou v sobě, poznáváme, že vše je v jednotě. Vše je jedno. A my jsme v bezpečí, v rovnováze, v klidu a pohodě. Při tomto spojení nám vůbec nic nechybí, máme k dispozici vše. Máme moudrost, nadhled, pochopení, naslouchání, jsme laskaví, milí a přející. Rozhoduje láska.

Self-image

To, s čím se v životě většina z nás potkává častěji (já zatím rozhodně je naše druhé já. Náš sebe-obraz. Naše osobnost. Toto naše nepravé já, podmíněné já, vymyšlené a naučené já. To je náš intelekt, pravda našeho ega. Toto naše vymyšlené já se chová jinak než pravé já. Je podmíněné. Také miluje, ale jen když jsou splněné podmínky. Ono totiž rádo soudí, hodnotí, obhajuje, vysvětluje, porovnává a nedá pokoj dokud nemá pravdu. Soudí vše kolem a neustále. A nejvíc samo sebe, nás. A čím více soudí nás, tím více soudí druhé. Oj, jak dobře to znám.

Čím více nejsme spokojeni sami se sebou, tím více se nám nám nelíbí ani chování druhých.

Čím více chceme změnit sebe tím více taky měníme ty druhé. Je to nekonečný boj, souboj a vyčerpávající zápas. Tento boj Ego vede zdánlivě ke štěstí a lásce. To nám naše ego namlouvá. Pravdou je, že k lásce a štěstí nikdy dojít nemůže. Láska je totiž smrtí ega. A to ego nikdy nedopustí. Nechce umřít, naše vymyšlené já nechce nikdy umřít.

Proto je po tisíce let honba lidstva za štěstím a láskou přítomna a zatím nekončí. Vzali jsme si totiž za parťáka na tuto cestu naše nepravé já, naše ega. A radíme se s nimi. Jak naivní.

Tady a teď

Pokud uvidíme, že láska je tu přítomna pořád, nikdy nikam neodešla, protože je v nás, jen ji nevidíme, nemáme k ní přístup, pak se můžeme přestat honit, spěchat a hledat ji někde venku. Je tu, stále s námi, po našem boku, připravena nám radit, pomáhat nám, vést nás životem, dát nám život sám.
Žijte svůj život v lásce. Mějte se rádi právě takoví jací jste, nebo i nejste. Je to jedno. Je to denní praxe. Tak vzhůru do toho. Rád vám společně s dalšími lektory k tomu pomůžu i na Cestě pravého muže.


– David
Návštěvník
 

Re: Nepodmíněná láska

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 17. led 2017 10:05:58

Člověk může snadno zapomenout,
že byl stvořený pro "létání"...


Většina ptáků byla stvořena, aby létala.
Být na zemi je pro ptáka omezení.
Pták se nevyznačuje ani tak tím, že umí chodit po zemi,
jako spíše tím že je schopen létat.

A tak je to i s člověkem.
Každý člověk byl stvořen, aby žil a byl milován.
Takže žít a nebýt milován je omezení.
Žít nemilován je, jako když ptákům zastřihnou křídla,
a zbaví je tak jejich schopnosti létat.

Je mnoho věcí, které nám zastřihávají křídla,
a pokud je člověk neřeší, může snadno zapomenout,
že byl kdy pro létání stvořený.
Ve životě člověka navíc vládne mnoho strachů,
protože lidé nevěří, že jsou Bohem milováni.

I ty jsi byl ale stvořen, stvořena,
abys byl milován,
abys byla milována

Bůh nabízí lásku,
která trvá...


Pravá láska má jeden výjimečný rys:
není proměnlivá a vratká, ale má určitý úkol, účel a trvá.
Ze své přirozenosti je láska trvalá.

Duch Boží nabízí světu lásku,
která rozptyluje nejistotu a překonává strach ze zrady.
Lásku, jež v sobě nese věčnost.
Znamením přítomnosti Ducha svatého je láska.

Ideje nebo slova, kterým chybí láska,
přestože vypadají důvtipně,
nemohou být z Božího Ducha.
z knihy Wm. Paula Younga "Chatrč"
Návštěvník
 

Re: Láska je světlo

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 23. říj 2017 9:33:18

LÁSKA MŮŽE UZDRAVOVAT JENOM TO, CO SE UKÁŽE


Otevření se druhému v lásce vyplaví na povrch také všelijaké podmíněné vzorce a překážky, které mají tendenci toto spojení uzavřít: naše nejhlubší zranění, lakota a beznaděj, nejhorší strachy, nedůvěra a ty necitlivější emoční spouštěcí body. Jak se vztah vyvíjí, zjistíme obvykle, že nemáme úplný přístup k tomu nejlepšímu v nás a zůstává to uzavřené v našich podmíněných vzorcích. Naše láska začne uvadat.

Důležité je si uvědomit, že všechna ta emoční a psychologická zranění, která si z minulosti neseme, mají v podstatě něco společného v tom, že jsme se necítili dostatečně milováni. Došlo k tomu už v prvních vztazích – s těmi kdo se o nás starali – kdy jsme měli úplně citlivé tělo i mozek. Výsledkem bylo, že se vztahové vzorce ega vyvinuly převážně jako ochranné schéma – enneagramy, jako prostředek izolace od zranitelné otevřenosti, kterou s sebou láska nese. Ve vztahu pak ego funguje jako mechanismus pro přežití, pro zajištění našich potřeb a přitom odvracet hrozbu zranění, manipulace, kontroly, odmítání a opuštění, takovým způsobem, jako když jsme byli děti. To je normální a zcela pochopitelné.

Abychom se tedy ve vztahu přiblížili k tomu nejlepšímu co je v nás, potřebujeme určitou alchymii – zbavit se svých podmíněných obraných vzorců. Dobrá zpráva je, že tato alchymie, která se vytvoří mezi dvěma lidmi, pokračuje pak jako ještě větší alchymie v každém z nich. To je příležitost ke spojení a integraci dvou pólů lidské existence: nebe, toho obrovského prostoru dokonalé a nepodmíněné otevřenosti, a země, naší nedokonalé a omezené lidské formy, formované světskými příčinami a podmínkami. Jak se bránící a řídící ego vaří a taví pod vlivem lásky, začne se objevovat nádherný evoluční výsledek – ryzí osoba jako ztělesnění kvalit velmi lidského chování, transparentní k otevřené upřímné bytosti, přímo uprostřed omezující pozemské podmíněnosti.

Nehledej ve mně dokonalost. Přiznávám svoji nedokonalost a chápu ji jako součást mého nekonečného růstu. Na tomto stupni tvého života je absolutně zbytečné, se všemi nakupenými sračkami ve tvé skříni, chodit okolo nich a snažit se sám sebe klamat svojí dokonalostí. Z toho syrového materiálu, který jsi analyzoval, rosteš a získáváš energii. Zpracuješ se sám skrz naskrz, trháním a ničením, a nalezneš prázdnotu. Ta dovolí, aby vstoupil bůh. Tady to ale – ego, předsudky a omezení – je tvůj syrový materiál. Když ho zpracuješ a vyčistíš, můžeš se vědomě otevřít. Jinak se nikdy nedostaneš k ničemu, co by tě reprezentovalo… Jediné co je v tobě schopno vytvořit jednotu, je lépe se poznávat, když každý den pracuješ na tom, aby ses hlouběji otevřel, a říkáš „nuže dobrá, jsem vznětlivý,” nebo „dobře, jsem agresivní,” či „ano, mám rád peníze,” a „k nikomu nic necítím”. Jakmile poznáš, že to všechno jsi ty, budeš se moc nadýchnout a dovolit všemu, aby se otevřelo.

„Ten, kdo si myslí, že žije spirituálně, je idiot”. To samé platí o vztahu. Dávejte pozor, abyste si nemysleli, že máte „spirituální vztah”. Zatímco milující spojení přináší záblesky toho nejlepšího v nás, neustále to kazíme tím, že ho obracíme v komoditu, v magické okouzlení, které je nám tak příjemné. Z něho pak plynou všechny iluze o romantické lásce. Pojetí vztahu jako duchovní nebo emoční „záplaty” úplně odstraňuje možnost nalézt hlubší radost, skutečnou úlevu a čestné spojení s druhým. Jedním z darů hlubokého intimního spojení je, že uvádí tento proces přirozeně do pohybu.Nikdo ale nechce být demontován. Lidé se proto snaží tento proces zastavit dvěma způsoby: ÚTĚKEM a DUCHOVNÍM OBEJITÍM.

Problém s útěkem, když začne být vztah obtížný, je v tom, že se tím odvracíme také sami od sebe a od svých potenciálních průlomů. Útěk od těch syrových zranění v nás, se kterými si nevíme rady, je formou sebe‑odmítání a sebe‑opouštění, které obrací naše citlivé tělo v opuštěný strašidelný dům. Čím víc před stíny prcháme, tím víc se ve tmě objevují a tím je dům strašidelnější. Čím je strašidelnější, tím víc nás děsí. To je bludný kruh, ve kterém se sami od sebe oddělujeme a máme ze sebe strach.

Obrázek

Jednou z nejhorších věcí, se kterou se ve vztahu setkáváme, je hluboký pocit nelásky, kdy nevíme, že jsme milování hodní jen proto, že jsme takoví, jací jsme, kdy se cítíme nedostatečně a neznáme svoji hodnotu. Je to syrové zranění srdce, které nás odpojuje od naší opravdové podstaty, vnitřní dokonalosti. Děláme přirozeně všechno pro to, abychom se tomu vyhnuli, napravili to anebo neutralizovali a nikdy už takovou bolest nezakoušeli.

Druhým způsobem jak se vyhnout nárokům vztahu je duchovní obejití, kdy použijeme duchovní ideje anebo praxe abychom se vyhnuli lidským potřebám, pocitům, osobním věcem a vývoji, nebo je předčasně překročili. Určitý segment současné duchovní scény je například infikován cejchem tzv. „advaita, jednostranným transcendentalismem, který používá neduální termíny a ideje k tomu, abychom se vyhnuli náročné osobní transformaci.

Advaita je velmi ošidná, protože užívá absolutní pravdu ke znevážení relativní pravdy, prázdnotu k devalvaci formy a jednotu ke znevažování individuality. Tuto tendenci ilustruje následující citát dvou současných populárních učitelů: „Uvědomte si, že co se jeví jako láska k druhému, je ve skutečnosti láskou k self (Bohu), protože ostatní neexistují,” a „Jinakost ostatních je pouze iluzí, čistě jen v lidské říši, v říši forem.” Všimněte si devalvace formy a lidské říše ve druhém citátu. Prohlášením, že skutečná je jen absolutní láska, čili opomíjí spojení dvou lidských bytostí, kladou tito učitelé rovnítko mezi pouhé ego nebo iluzi.

Hluboké intimní spojení nevyhnutelně vyjevuje všechna naše minulá milostná zranění. Mnozí duchovní praktikanti se proto snaží zůstat neosobní a nezávislí nad potyčkami ve svém vztahu – aby nemuseli čelit a pracovat se svými vlastními nezahojenými bolestmi. To je ale udržuje v podvědomí a projevují se pak jako nutkavé nejasné chování, nebo vysychání vášně a šťavnatosti vztahu. Intimní osobní spojení se nemůže vyvíjet, dokud si ta stará zranění, která ho blokují, nepřiznáme a neuvolníme.

Stejně, jako může být krásný moment spojení dvou bytostí, je alchymická hra spojování nebe a země ve vztahu ještě jemnějším a hezčím tancem: neztrácet naši dvojnost v jednotě a také nejednotě v dvojnosti. Osobní intimita vyrůstá ze základu tancujících dualit: osobní a nadosobní, známé a neznámé, smrti a zrození, otevřenosti a karmického omezení, srozumitelnosti a chaosu, ďábelských sporů a nebeského blaha. Střet a souhra těchto polarit, se všemi šoky a překvapením, je kvasem, který dovoluje hlubší transformaci tím, že nás nutí se probouzet, odhazovat předsudky a rozšiřovat náš pocit kdo jsme, a učí nás pracovat se všemi nejrůznějšími částmi našeho lidství.

Když jsme uprostřed toho kvasu, může to vypadat jako ďábelské spiknutí. Konečně jsme našli někoho, koho opravdu milujeme a najednou se začnou objevovat ty nejhorší věci: strach, nedůvěra, neláska, deziluze, vztek, obviňování a zmatek. To, že to vynáší na světlo naše zranění a obrany, je ale dobrodiním lásky. LÁSKA MŮŽE UZDRAVOVAT JENOM TO, CO SE UKÁŽE. Pokud zůstanou naše zranění skryta, nelze je uzdravit. To nejlepší z nás se nemůže vyjevit bez toho, aby se však současně neukázalo i to nejhorší.

Milovat druhého znamená odhodit všechny své narcistické zájmy, filmy, naděje a strachy, takže se můžeme zčerstva podívat a vidět jeho „syrovost a posvátnost,” tak jaký je. Vyžaduje to odevzdání anebo porážku, jak říká George Orwell: „Být poražen a zničen životem.” Poražené je zde samozřejmě ego se svými strategiemi pro přežití. Jen tak se vyčistí cesta, aby mohla objevit opravdivá celistvá osoba, schopná skutečného kontaktu v celé jeho šíři.

Vznešenost této porážky zobrazuje básník R.M. Rilke na čtyřech řádcích, kde popisuje, jak Jákob zápasí s andělem:

Výhra nesvádí člověka,
Pro kterého je růstem,
Být odhodlaně poražen,
Stále vyššími bytostmi.


Ve vztahu se dvě partnerské vyšší bytosti postupně uvolňují z vězení podmíněných vzorců – to je ta odhodlaná porážka. Jakmile se to začne ve vztahu šířit, odpadají stará očekávání, zastavují se staré filmy a začne se mezi oběma objevovat mnohem širší přijímání, než si dovedli vůbec představit. Když jsou ochotní čelit všemu a přijímat cokoliv stojí mezi nimi – zranění z minulých starých vztahů, osobní patologie, obtíže naslouchat a rozumět jeden druhému, různé hodnoty a citlivosti – všechno ve jménu lásky a jejího ponechání zde, pak jsou zváni ke „vstupu do reality”. Pak se mohou začít jeden s druhým setkávat otevřeně v otevřeném, čerstvém a nevytvořeném poli současnosti, na poli lásky, které navždy vibruje nepředstavitelnými možnostmi.

Obrázek

A to je zázrak, pro nějž Bohu stálo za to, nás stvořit.

Swami Rudrananda
Návštěvník
 

Co dělá láska s vaší myslí a tělem?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 11. pro 2017 13:28:04

Láska je terapie

Terapie je především o tom, aby vám někdo naslouchal a snažil se vás pochopit. Váš partner je osoba, ze které by mohl být váš nejlepší terapeut, když se potřebujete vypořádat s některými osobními problémy, jako jsou deprese, úzkost nebo smutek. Vztah dvou lidí je přece o tom umět si navzájem naslouchat, mít jeden pro druhého pochopení a dokázat si pomoct.

Láska je přírodní úlevou od bolesti

Víte, že když se s člověkem, kterého milujete, budete objímat 20 až 30 vteřin, budete tak účinně bojovat proti bolesti, a zejména proti bolesti hlavy? Je také vědecky prokázáno, že i sexuální stimulace je velice účinná, když se chcete zbavit bolestí, problémů se zády, příznaků artritidy či křečí.

Láska bojuje proti nemocem

S láskou souvisejí gesta, jako jsou držení se za ruce, objímání, líbání nebo intimnosti s partnerem. Tyto činnosti posilují imunitu, protože během jejich konání se zvyšuje tvorba endorfinů. Lidé, kteří se cítí být milováni, jsou silnější a mají mnohem větší motivaci k boji proti bolestem a nemocem.

Láska pečuje o srdce

Studie prokázaly, že projevy lásky výrazně snižují riziko srdečních problémů. Oxytocin, známý také jako hormon lásky, pomáhá proti depresím, snižuje úzkost, stres a krevní tlak a zlepšuje sebevědomí. A tak milujte a nechte se milovat!

Láska zabíjí nespavost

Uvolnění hormonu lásky oxytocinu a endorfinu podporuje lepší spánek, protože tyto hormony vedou k uvolňování kortizolu, což je hormon zodpovědný za stres. Navíc kvalitní sex je tak trochu sportovní výkon, po kterém usnete příjemným vyčerpáním jako miminko.


Láska podporuje dlouhověkost

Být v páru činí lidi zdravější. Zamilovaní lidé, kteří žijí v závazném vztahu nebo v manželství, mají tendenci žít déle. Važte si proto svého protějšku, i když vás občas pěkně štve. I tak je prospěšný vašemu zdraví a to za to stojí, nemyslíte?

Autor: MP
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. črc 2018 8:11:43

ZÁKON LÁSKY



Jen ten kdo DÁ, dostane… Ve skutečnosti máme jen to, co DÁVÁME… Je to tak prosté. – Vrátí se ti jen to, co jsi dal druhým… Takový je ZÁKON LÁSKY…
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. srp 2018 11:28:38

Podle Buddhy existují 4 prvky lásky, které z ní dělají tu pravou

Podle buddhismu existují čtyři prvky lásky, které z ní dělají tu „pravou“. Aby vznikla skutečná a trvalá láska, musí se tyto prvky spojit.

Porozumět těmto čtyřem prvkem je snadné, díky nim je vztah pak mnohem radostnější a uspokojivější.

1.Maitri
„Poraz rozzlobeného tím, že se nerozzlobíš; podlého poraz dobrotou, lakomého štědrostí a lháře tím, že budeš říkat pravdu.“ – Buddha

Maitri se překládá jako laskavost či blahosklonnost. Není to jen touha udělat někoho šťastným, ale i schopnost udělat to. Možná jste pevně rozhodnuti někoho milovat, ale způsob, jakým milujete, ho dělá nešťastným.

Schopnost Maitri dokážete využít tak, že se do hloubky kouknete na toho, koho milujete a začnete hlouběji chápat, jaký člověk to je. Pochopením člověka, kterého milujete, se následně naučíte, jak ho milovat. Toto pochopení se zakládá na ambicích, touhách a problémech vaší lásky.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Dopřejte si čas být vnímaví a pozorovat vaši lásku. Naslouchejte její slovům a ptejte se na její naděje a ambice. To, že se o své lásce dozvíte více, vám pomáhá otevřít dveře k tomu, abyste jí porozuměli a mohli ji milovat smysluplněji a uspokojivěji.

2. Karuna
„Kdybychom dokázali jasně vidět zázrak jediného květu, změnil by se nám celý život.“ – Budha

Druhým prvkem opravdové lásky je Karuna, což znamená soucit. Je to schopnost ulevit bolesti jiných a také touha dělat to. I ona se zakládá na pochopení, ale pochopení útrap vaší lásky.

Pouze když skutečně porozumíte její utrpení, budete schopni jí v jeho zmírňování a usnadňování pomáhat.

Věnujte se meditaci, která vám pomůže pochopit vaši milovanou osobu a porozumějte tomu, co ji znepokojuje a jak byste jí mohli pomoci a podpořit ji.



Na rozvinutí tohoto prvku:

Komunikujte se svou milovanou osobou o tom, co ji trápí a ptejte se, zda jí nemůžete nějak pomoci přímo. Zahájení této komunikace, rozvíjení porozumění a touha pomáhat posílí váš vztah.

3. Mudita
„Žádná cesta ke štěstí neexistuje; štěstí je cesta.“ – Budha

Třetím prvkem je Mudita, která se překládá jako radost či štěstí. Tento prvek skutečné lásky patří k těm nejdůležitějším a jistým způsobem spojuje dohromady všechny čtyři prvky pravé lásky.

Když v lásce chybí radost či štěstí, pak ta láska není pravá. Pokud vám jde vaše láska na nervy nebo vás rozčiluje, pak to ve skutečnosti žádná láska není, nebo se láska vytratila.

Láska musí být naplňující a tím, co ji cítí, musí přinášet radost a štěstí.

Když jsme zamilovaní a zažíváme proto radost, naše láska sílí, a to je znamení, že láska je pravá. Když v lásce radost či štěstí chybí, tak to už žádná láska není.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Dopřejte si čas dělat věci, které vám oběma přinášejí radost, jak společně, tak i individuálně. Právě toto rozvíjení vlastní radosti vám umožňuje se dělit o radost s vaší láskou. Pro lásku v její nejčiřejší formě byste měli být schopni nacházet radost v sobě samých, jak i v sobě navzájem.

4. Upekša
„Cenou svobody je zkrátka rozhodnout se být.“ – Budha

Poslední ze čtyř prvků lásky je Upekša, což znamená svoboda. Když je láska opravdová, měli by mít oba ve vztahu svobodu a cítit se v něm svobodně. Oba by se měli cítit svobodně jako jednotlivci, aby mohli růst a rozvíjet se svým směrem.



Umožňuje jim to být sami sebou a mít čas sami pro sebe, s vědomím jistoty, že druhý dělá totéž. Svoboda by měla být i ve vztahu, aby neměli zábrany se dělit o úvahy a myšlenky bez obav z odsuzování.

Mít svobodu a zároveň schopnost být částí páru je znakem té nejopravdovější lásky.

Na rozvinutí tohoto prvku:

Travte čas bez svého partnera tak, abyste nepociťovali potřebu se vzájemně kontrolovat. Dělejte věci, které vám dělají radost jako jednotlivci a na které jste hrdí. Když se potom znovu sejdete jako pár, mluvte o těchto věcech a o tom, proč vás dělají šťastnými.

Nějaký čas prožijte vyprávěním i o jiných svých myšlenkách a úvahách. Jednejte podle nich a plánujte aktivity, které ten člověk chce dělat. Vytvoření pocitu svobody ve vašem vztahu umožňuje růst oběma.

Závěr
Buddha mluvil o mnoha věcech, ale nejvíce se zaměřoval na lásku a život. Jeho učení o lásce nám ukazuje, že pravá láska by měla být něčím pozitivním a povznášejícím, měla by do našich životů přinášet radost a svobodu.

Když budete mít na paměti tyto čtyři prvky lásky, může vám to trochu usnadnit hledání pravé lásky pro sebe.

„Láska je dar nejvnitřnější duše člověka jiné duši, aby obě mohly být jedno.“ – Budha

https://mocvedomi.cz/podle-buddhy-exist ... tu-pravou/
Návštěvník
 

Re: Nepodmíněná láska

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. pro 2018 17:41:47

LÁSKA BEZ PODMÍNEK A JAK SE TA MRŠKA PROJEVUJE

Bezpodmínečná láska neznamená, že si představím osobu, kterou nemám ráda a začnu se nutit říkat o ní hezké věci (Abraham Hicks).

Obrázek

Podmínky, které dáváme sobě

Pojďme se podívat, jak mazaně dáváme podmínky sami sobě, aniž bychom si toho všimli. Pokud cítím k někomu nebo k něčemu odpor a říkám si, že to bych neměla, že bych měla mít ráda všechny a všechno, je to obrovské násilí vůči sobě a je v tom krásně schovaná jedna podmínka a ta zní: “Budu ok, až budu milovat všechny bezpodmínečně.”. Celým svým tělem v tu chvíli dávám najevo, že nejsem ok a vesmír si říká, tak to je, tak ať je toho ještě víc. Nepřijetí, podmínky, nespokojenost… Snažím se o bezpodmínečnou lásku a začínám tím, že vytvářím podmínky. To nebude fungovat.

Začínáme u sebe

Chci-li zažívat bezpodmínečnou lásku, je načase si vyzkoušet být tak trošku zlobivá holka a dovolit si bez jediné výčitky svědomí někoho nebo něco fakt nemít ráda :-). Vědomě, bez posuzování. Já například nemám ráda určité ásany. Byly doby, kdy jsem se tento postoj “snažila” změnit. Nejen že se mi to nepovedlo, protože jsem bojovala sama proti sobě, což je boj vždy prohraný, ale ještě u toho nebyla ale vůbec žádná zábava. Zde bych opět zmínila Abrahama Hickse, který říká, že nemůžeme očekávat “zářivý, načechraný výsledek”, pokud cesta k němu je plná napětí, nervozity, urputného snažení a tlačení na pilu (tedy nespokojenosti).

Spokojenost je zdravá

Ve chvíli, kdy jsem začala praktikovat ásany, které se mnou rezonují, měla jsem z toho dobrý pocit, měla jsem radost, cítila jsem napojení. To, co se odehrává teď, bude se odehrávat navždy. Takže když jsem se vědomě otočila směrem ke spokojenosti, přizvala jsem do svého života více a více spokojenosti.

Obrázek

Rozšiřovat komfortní zónu

Tím nechci říct, že nemám ráda výzvy a rozšiřování komfortní zóny. Obojí je skvělé a vlastně nutné. Jen mějme u toho vždy na paměti, že…

"… z bodu spokojenosti se rozšiřuje komfortní zóna mnohem lépe, než z bodu nespokojenosti.

Tímto se vracíme zpátky k bezpodmínečné lásce vůči sobě. Láska, která neklade podmínky, je láska, která se dívá do zrcadla a niiiikdy neříká kritické věci, je to láska, která nahlíží na jakýkoli můj pocit nebo chování jako na takové, jaké to je, žádné posuzování, žádné, jak by to mělo být… Teď to je takto a je to tak zcela v pořádku, protože to je moje. UVOLNĚNÍ! Bezpodmínečná láska na Tebe v ásaně nekouká a neříká: “Ach, no to tedy nejsi moc pružná/silná, měla by ses víc snažit.” Je to Láska, která říká: “To je úžasné, že jsi tady, podívej, co Tvé tělo všechno dokáže. Všechno to napětí, které cítíš po těle, jsi také Ty. UVOLNĚNÍ! Jsi úžasná! Věříš mi?”.

Ano, věříš jí?

Rozvíjet toto u sebe znamená otevírat se prožitku bezpodmínečné lásky vůči druhým. Znovu připomínám, že to neznamená, že se budu nutit, aby se mi líbily věci, které se mi nelíbí. Je to pocit dostatečnosti, naplnění, které Ti dovolí přát druhým, aby byli šťastní bez ohledu na to, co právě dělají a kde jsou. Je to Láska, která vychází z naší podstaty. Každý jí máme v sobě. Nedá se vynutit, nedá se nacvičit, dá se k ní dospět cestou přijetí sebe bez jediné podmínky.

Obrázek

"Chvilka pro Tebe: V čem dáváš sama sobě podmínky? Proč?

Seděla jsem v letadle, když mi to došlo: aaaaaach, já ho miluju, ale úplně jinak, než jsem byla doposud zvyklá, já ho miluju ne proto, jaký je nebo jak se s ním cítím. Miluju ho a jsem naplněná láskou. Chci, aby byl šťastný, nejšťastnější. Jsem naplněná láskou. Děkuji.

Obrázek

https://www.yogalifehappylife.cz/laska- ... projevuje/
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 08. kvě 2019 7:49:29

Láska: Jakmile definujete Lásku, ztratí
ona svoji sílu. Pokud ji někdo definuje
podle jejích činů, přemísťuje ji. Člověk
pozná Lásku tehdy, když žije bez ní.
Najde ji, když zjistí, že ji ztratil. Člověk
ztrácí Lásku tehdy, když ztrácí Sebe. Může
ji nalézt, když nalezne Sebe nebo ji může
nalézt během tohoto hledání.

(Emanuel)
Návštěvník
 

Re: Láska

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 18. kvě 2019 14:57:18

Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: MSN [Bot] a 1 návštěvník