Strach

Re: Strach

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 26. lis 2018 10:51:51

PŘÍČINA STRACHU

Psychologický pocit strachu nemá nic společného se skutečným a bezprostředním ohrožením. Strach se projevuje různými způsoby. Přichází ve formě obav, nervozity, napětí, úzkosti, hrůzy, fobií atd. Psychologický pocit strachu je vždycky strach z něčeho, co by se mohlo stát, nikoli strach z toho, co se děje v přítomném okamžiku. Zatímco vy jste tady, vaše mysl je v budoucnosti. To vyvolává pocit úzkosti. A jestliže se ztotožňujete se svou myslí a nejste v kontaktu s přítomným okamžikem, pocit úzkosti bude vaším stálým společníkem. Člověk se může vždycky vyrovnat s přítomností, ale nemůže se vyrovnat s něčím, co existuje jen v jeho představách - nemůže se vyrovnat s budoucností. Dokud se ztotožňujete se svou myslí, váš život je ovládán vaším egem. Díky své imaginární povaze a navzdory svým obranným mechanizmům je ego velmi zranitelné a proto se neustále cítí ohrožené.

Obrázek

Tak je tomu i tehdy, když se navenek chová sebejistě. Nezapomínejte, že emoce jsou reakcí těla na procesy mysli. Jaké informace dostává vaše tělo od vašeho ega - od vašeho falešného já ? Jsem v nebezpečí. A jakou emoci takové informace vyvolávají ? Samozřejmě že strach. Zdá se, že strach má mnoho příčin. Můžete mít strach ze ztráty, neúspěchu nebo úrazu, ale každý strach je nakonec projevem strachu vašeho ega ze smrti a zničení. Ego vidí smrt za každým rohem. V tomto stavu ztotožnění s myslí ovlivňuje strach ze smrti všechny aspekty vašeho života. Dokonce i něco tak triviálního a „normálního“, jako je naše nutkavá potřeba mít vždycky pravdu - to jest obhajovat názor, s nímž se ztotožňujeme - je způsobena strachem ze smrti. Když se ztotožňujeme s určitým názorem, naše ego je vážně ohroženo, když se zjistí, že nemáme pravdu. Takže jako ego si nemůžeme dovolit nemít pravdu. Nemít pravdu znamená umřít. Z toho důvodu vznikají války a hroutí se manželství. Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí, zbavíte se nutkavé a hluboce nevědomé potřeby mít pravdu za každou cenu. Budete schopni říci, jak se cítíte nebo co si myslíte, ale nebude v tom nic defenzivního ani agresivního. Váš pocit osobní totožnosti bude vycházet z vašeho skutečného já, nikoli z vaší mysli.

Tolle - Moc přítomného okamžiku
Návštěvník
 

Re: Strach

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 02. pro 2018 14:41:41

Návštěvník
 

Re: Strach

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 07. led 2019 13:50:45

Návštěvník
 

Re: Strach

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 07. led 2019 14:10:27

Strach
Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativními projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi.

Strach může mít různé stupně podle intenzity:

obava, bázeň je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat
hrůza, děs, zděšení je velmi intenzivní strach vystupňovaný v afekt

Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení.

Strach jako emoce je velmi snadno přenosný, například při požáru ve velké zalidněné prostoře (v divadle apod.) se strach rychle rozšíří i na další lidi a vypukne panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli, před čím. Strach také podporuje sugestibilitu, člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí nebo slyší něco hrůzného – rčení říká, že strach má velké oči. Právě sugestibilita strachu je jedním z hlavních kořenů vzniku různých pověstí, strašidelných příběhů, historek o zjevení apod.

Existují také chorobné formy strachu – nepotlačitelný strach z konkrétních předmětů a situací se označuje jako fobie (klaustrofobie – strach z malých uzavřených prostor, arachnofobie – strach z pavouků atd.).

Společenská role strachu

Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcí kojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost.


https://cs.wikipedia.org/wiki/Strach


Nejde jen o obavy „v hlavě“, ale o jakýsi poplach v celém těle...

https://www.kafe.cz/laska-a-vztahy/ziju ... 23982.html
Návštěvník
 

Re: Strach

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. led 2019 17:05:49

No ale není to pěkný, když vám vlasy stojej na hlavě hrůzou, po zádech vám běhá mráz či snad totálně vytuhnete jak ta Lotova žena v Sodomě...

Když jsem jednou takhle jako malej kluk vytuh strachy, tak mě to úplně fascinovla, že se vůbec nemohu pohnout, koukal jsem co to mý tělo dělá a vono bylo ztuhlý jak kuře na mrazáku...

Já bych se tedy strachu nebál, je zajímavej...
vostal petr
 

Předchozí

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků