Strach

Strach

Nový příspěvekod Jana » úte 05. lis 2013 18:15:48

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Jak překonávat strach

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 20. lis 2013 21:58:26

Strach lze snáze překonat, půjdete-li mu naproti
Strach prožíváme v těžkých a zátěžových situacích, ale i při běžných událostech jako je například pohovor či prezentace v práci. Když se naučíme se strachem pracovat, usnadní nám to v mnoha chvílích život.
Každý z nás je šťastný vždy, když překonává sám sebe.
Každý z nás je šťastný vždy, když překonává sám sebe.

Velmi často prožíváme strach při dosahování našich přání a tajných snů. Nalézt pouhé odhodlání je pro mnohé z nás velmi vysilující.

„O co větší úsilí musíme vyvinout, o co víc překážek překonat, o to je vítězství sladší. Není to totiž jen vítězství materiální, ale především vítězství sama nad sebou. Každý z nás je šťastný vždy, když překonává sám sebe, má důkazy o svých kvalitách, o svých povahových vlastnostech jako je statečnost a vůle, o své vysoké lidské ceně. To mu zpětně dává ještě více sil nastavit si laťku výš nebo řešit i jiné věci s odvahou a vytrvalostí. Proto je nesmírně důležité “dát to“. Odvaha něco „dát“ je totiž základem pocitu štěstí,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Zdeňka Sládečková, která pomáhá s překonáváním strachu a obav i olympionikům.

Jděte svému strach naproti
Pocit štěstí je rozhodně důvod, proč je dobré posunovat hranice toho, co dokážeme. Máme možnost vybrat si mezi dvěma cestami. Jedna z nich je žít svůj pohodlný zaběhnutý život a k výzvám se obracet zády.

Hodně lidí si dopředu říká, že by sice „chtělo“, ale že to „nedokážou“. Podobné negativní naprogramování na strach je pak brzdí a oni ztrácejí sebevědomí. Druhý přístup je proaktivní. Znamená jít svému strachu naproti, zmapovat ho a zjistit, co se s ním dá dělat.

„Je důležité využívat strach správně. Nedávat se ze strachu na ústup, ale vždy ho brát jako výzvu, zmobilizovat své schopnosti a dovednosti a zdolat překážky a problémy. Jakmile člověk ovládne svůj strach, zjistí, že je schopen ovládat i jiné emoce a ty pozitivní si maximálně užít,“ radí psycholožka.

Nebraňte se pomoci druhých
Někdy stačí udělat malý krůček k tomu, abyste zjistili, že jste se báli úplně zbytečně. Každý z nás má jinak nastavenou laťku toho, co dokáže, aniž by cítil strach. Někdo se bojí pavouků, jiný výšek a třetí si neumí představit jízdu výtahem. Všichni mají ale společné, že mohou se svým strachem něco udělat.

Proto pokud trpíte nějakou fóbií, nejlepší cesta, jak jí zbavit, je postupně vyhledávat situace, ve kterých máte strach. Vlastní psychickou přípravou, s pomocí druhých nebo i odborníka, můžete po troškách strach zmenšovat. Nejlepší je postupovat po jednotlivých krocích, pomalu a trpělivě a odvahu si dodávat třeba opakováním povzbudivého „to dám.“

„Síla do života je nám dána individuálně, ale můžeme na sobě po celý život pracovat. To, co vždy pomáhá, je – nebýt na příliš vysoké cíle sám. Ani na osmitisícovku se nechodí osamoceně, “ vysvětluje Sládečková.

Základem silného sebevědomí je paradoxně to, že člověk přijme, že nemusí být vždy a ve všem ihned a napoprvé dokonalý. Jedině takto, tedy i s přijetím možného neúspěchu, se přestaneme stydět za to, když se úspěch nedostaví hned na první pokus. Jestliže se neúspěchu nebojíme, a poprvé to nevyjde, jediné, co se může stát je, že „ to dáme“ až na druhý či třetí pokus.

Jak překonat strach:
1. Především je nutný pozitivní přístup. Řekněte si, že první krok jste už udělali. Rozhodnutí pracovat se strachem je už úspěch sám.
2. Zmapujte si, co všechno můžete pro překonání strachu udělat. Klidně si sepište seznam.
3. Body seřaďte podle obtížnosti.
4. Naplánujte si, jak zrealizujete nejsnadnější bod. Řekněte o tom svým přátelům, požádejte o doprovod, pomoc. Určitě ocení, že se chystáte se svým problémem bojovat. A pro vás bude přítomnost druhého motivující!
5. Využijte různé metody pro povzbuzení. Zkuste změnit denní režim nebo třeba jídelníček. Vyzkoušet můžete speciální relaxační cvičení na uvolnění stresu. A nebo Energy drinky, jež příznivě ovlivňuje naši psychickou a fyzickou rovnováhu.
6. Ať už jste první krok zvládli nebo nezvládli, můžete být na sebe hrdí. Výzva vás nezahnala do kouta, ale zkusili jste to. „Máš-li strach, tak si na něj sáhni,“ praví staré čínské přísloví. My doporučujeme říkat si „To dáš!“
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/15130 ... proti.html
Návštěvník
 

Re: Jak překonávat strach

Nový příspěvekod rafael » čtv 21. lis 2013 21:24:09

kdo vytváří strach? je nutné ho najít, pokud ho najdeme kdo vytváří strach , tak toho odstraníme a strach odejde sám.. za tím vším je ego mysl.. nikdo jiný
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 607
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Strach

Nový příspěvekod Petra » sob 12. dub 2014 8:56:07

http://cs.wikipedia.org/wiki/Strach

Wikipedie: Strach

Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativními projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi.

Strach rozlišujeme na atavistický, který je vrozený (strach z bouře, ze tmy, z některých zvířat) a naučený (strach ze stáří, osamělosti, ztráty zaměstnání atd.).

Strach může mít různé stupně podle intenzity:

obava, bázeň je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat
hrůza, děs, zděšení je velmi intenzivní strach vystupňovaný v afekt
opakem strachu je odvaha

Strach je třeba odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení.

Strach jako emoce je velmi snadno přenosný, například při požáru ve velké zalidněné prostoře (v divadle apod.) se strach rychle rozšíří i na další lidi a vypukne panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli, před čím. Strach také podporuje sugestibilitu, člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí nebo slyší něco hrůzného – rčení říká, že strach má velké oči. Právě sugestibilita strachu je jedním z hlavních kořenů vzniku různých pověstí, strašidelných příběhů, historek o zjevení apod.

Existují také chorobné formy strachu – nepotlačitelný strach z konkrétních předmětů a situací se označuje jako fobie (klaustrofobie – strach z malých uzavřených prostor, arachnofobie – strach z pavouků atd.).

Společenská role strachu

Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcí kojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost.

Přestože strach se původně vyvinul jako negativní, varující emoce, pro mnohé lidi jsou určité formy strachu příjemné a často si jej úmyslně vyvolávají – sledováním, čtením či vyprávěním hrůzostrašných příběhů (hororů), ale také provozováním tzv. extrémních sportů.

Některé pohádky vyprávějí o lidech, kteří neznají strach, nejznámější je Nebojsa.
Petra
 
Příspěvky: 1665
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Strach

Nový příspěvekod Petra » sob 12. dub 2014 9:13:13

Jestliže Bůh stvořil člověka, tak stvořil i strach. A věděl proč.

Strach z bolesti např. popálení, rána elektrickým proudem, skřípnutí ve dveřích atd. učí člověka opatrnosti a je tedy přirozenou ochranou těla.

Strach ze strachu je neschopnost přijmout strach jako Boží projev a z toho vyplývá neschopnost s ním správně zacházet.
Petra
 
Příspěvky: 1665
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Strach

Nový příspěvekod Pavla » sob 12. dub 2014 9:20:34

Petra píše:Jestliže Bůh stvořil člověka, tak stvořil i strach. A věděl proč.

Strach z bolesti např. popálení, rána elektrickým proudem, skřípnutí ve dveřích atd. učí člověka opatrnosti a je tedy přirozenou ochranou těla.

Strach ze strachu je neschopnost přijmout strach jako Boží projev a z toho vyplývá neschopnost s ním správně zacházet.


ano
Pavla
 
Příspěvky: 817
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Strach

Nový příspěvekod Petra » sob 12. dub 2014 9:55:30

V mládí jsem bohužel neměla strach, neznala ho, a na základě toho jsem se zcela hloupě vydávala do nebezpečných situací, které mohly končit smrtí nebo trvalým ublížením na těle - jak se to občas u mladých lidí, kteří neznají strach, stává.
Teprve poznáním strachu, souvisejícího s poznáním cennosti lidského těla a zdraví, se mohla zrodit opatrnost a odvaha. Nebetyčný rozdíl.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1665
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: Strach

Nový příspěvekod Jana » stř 30. pro 2015 19:35:07

Strach

Co je to strach? Strach může existovat jen v poměru k něčemu, ne v izolaci, samostatně, jako takový. Jak se mohu bát něčeho, co neznám - jak se mohu bát smrti? Mohu mít strach jen z toho, co znám. A řeknu-li: mám strach ze smrti, mám vlastně strach z onoho neznámého, ze smrti a nebo je to strach před ztrátou, před opuštěním toho, co jsem znal? Můj strach není strachem ze smrti, nýbrž strachem ze ztráty spojení s věcmi, které mi patří. Můj strach je vždy ve vztahu s tím, co znám a ne s něčím neznámým. Má otázka nyní je: jak se osvobodit od strachu před známým, od strachu před ztrátou rodiny, mé pověsti, mého charakteru, mého majetku, mých zálib a tak podobně. Snad řeknete, že strach vzniká ze svědomí, ale vaše svědomí je vytvořeno vaším zpodmiňováním a tak svědomí je zase jen výsledkem známého. Co znám? Vědomosti, to znamená mít ideje, mínění o věcech, mít pocit souvislosti v poměru ke známému a nic více. Ideje jsou vzpomínky, výsledky zkušeností, zážitků, což je jen odpověď na pohnutku, na výzvu. Bojím se před známým, tj. strachuji se, abych nepřišel o lidi, myšlenky, nápady a věci. Mám i strach, abych neobjevil, co vlastně jsem, abych neutrpěl ztrátu, bojím se před bolestí, k níž by mohlo dojít, kdybych ztratil či nezískal a nebo kdyby nebylo pro mne potěšení. Je tu strach z bolesti. Fyzická bolest je nervová reakce, ale bolest psychická, duševní povstane, lpím-li na věcech, které mne uspokojují a potom dochází ke strachu, že mne někdo nebo něco o ně připraví. Nedojde k duševní bolesti, pokud není porušeno to, co je psychicky v nás uloženo. Jsme totiž pouze hromádkou uložených zkušeností a prožitků, které nás chrání před vážnou formou rozrušení a my nechceme být rozrušováni. Proto se bojíme před tím, aby tyto obranné zásoby nebyly porušeny. Náš strach je tedy strachem před známým. Bojíme se o nasbírané duševní i fyzické obranné zkušenosti, jež jsme shromažďovali za tím účelem, abychom odvrátili bolest a předešli strasti. Ale strach je již v tom shromažďování, sbírání prostředků k odvrácení duševních útrap. Vědění rovněž odvrací bolest. A tak jako vědomosti lékařské pomáhají před fyzickými bolestmi, tak naše víry brání nás před bolestmi duševními a proto máme strach, že ztratíme svoji víru, ačkoliv nemáme žádných důkazů o účinnosti té víry. Snad netrváme na některé s těch tradičních věr, protože naše vlastní zkušenosti nám daly sílu a sebedůvěru, pochopení. Ale ty víry a ty poučky, které jsme shromáždili, jsou v podstatě stejné - jsou jen pomůckami k odvrácení bolesti. Strach trvá tak dlouho, jak dlouho jsou tu poznatky, jež tvoří strach ze ztráty. Proto strach před neznámem je strachem před ztrátou známého, jež bylo nahromaděno. Hromadění bez vyjímky znamená strach a strach je utrpení, ale v tom okamžiku, když řeknu: "nesmím ztratit" - již je tu strach. Ačkoli můj úmysl pro sbírání, hromadění je odvrátit bolest, je bolest již dána procesem hromadění. Už samy ty věci , které mám, dávají vznik strachu, který je bolestí. Semínko obrany už je důvodem, příčinou útoku. Chci vytvořit silnou vládu, což znamená ozbrojené síly, což značí válku - a zničení zabezpečení. A když tedy poznám takto marnost žádosti zajištění, zabezpečení - pak přestanu shromažďovat. Řeknete-li však, že to uznáváte, ale nemůžete zanechat toho hromadění, pak jste prokazatelně nedošli k úplnému pochopení té skutečnosti, že v hromadění je bolest.

Strach existuje v průběhu hromadění a víra v ně je součástí onoho procesu. Zemře mi syn - a já věřím v reinkarnaci, abych se tak psychologicky bránil proti ještě většímu bolu, ale v mém procesu víry je už obsažena pochybnost. Zevně shromažďuji věci - a přivolávám válku, vnitřně shromažďuji víru a přichází bolest. Potud, pokud chci být zajištěn, pokud chci mít své bankovní konto, zábavu atd., pokud se chci něčím stát fyziologicky nebo psychologicky, potud tu musí být strach - bolest. Právě to, co podnikám k odvrácení bolesti, to ke mně přivádí strach a bol.

Ke strachu dochází, když toužím po tom, abych žil podle nějakého zvláštního vzoru. Žít beze strachu značí, žít bez nějakého zvláštního vzoru. Jakmile si žádám žít nějakým určitým stylem, je to určitým způsobem zdrojem strachu. Potíží je touha žít v určitém rámci. Což nemohu ten rámec rozlomit? Mohu, ale jen když vidím pravdu - pravdu, že rámec způsobuje strach a tento strach že zesiluje onen rámec. Řeknu-li však: musím zlomit onen rámec, protože se chci osvobodit od strachu - pak zase jen sleduji jiný vzor a to opět vyvolává strach. Jakákoli činnost z mé strany, opřená o žádost prolomit rámec, vytvoří pouze další vzor a tudíž strach. Jak mohu ten rámec zlomit, aniž bych vědomě nebo nevědomě vzhledem k němu něco podnikl? To znamená, že nesmím jednat, nesmím činit žádný pohyb, hnutí, abych rozlomil ten rámec. Co se mne stane, budu-li prostě ten rámec pozorovat, aniž bych cokoli s ním učinil? Uvidím, že mysl sama je tím rámcem, tím vzorcem. Mysl žije v obvyklém vzoru, který si sama vytvořila. Proto - mysl sama je strachem. Cokoli totiž mysl učiní či způsobí, buď posiluje starý vzor nebo vytváří nový. Jinými slovy - cokoli mysl podniká, aby se zbavila strachu, vytváří tím strach.

Strach nalézá různé úniky. Nejběžnější druh úniku je identifikace, že? Ztotožnění se s určitou zemí, společností, či idejí. Nepozorovali jste jak reagujete na průvod, ať už vojenský nebo procesí věřících, nebo když vlast je v nebezpečí přepadení? Ztotožníte se ihned se svou zemí, s určitou osobou, s určitou ideologií. Jindy jsou zase doby, kdy se ztotožňujeme se svým dítětem, svojí ženou, nebo některou zvláštní formou činnosti či nečinnosti. Ztotožnění je totiž procesem sebezapomnění. Pokud jsem si vědom sebe, vím, že tu bude bolest, stálý zápas a strach. Mohu-li se však ztotožnit s něčím větším, s něčím cenným, ať už je to krása, život, pravda, víra, vědění, pak - aspoň dočasně jsem zapomněl sebe sama, že? Mohu-li se identifikovat se svou rodinou, se skupinou, s určitou politickou stranou, s určitou ideologií, vždy je tu dočasný únik. Proto identifikace, ztotožnění je právě tak formou úniku od sebe, jako je jí ctnost, což je taktéž formou útěku od sebe sama. Člověk, který jde cestou ctnosti, uniká od svého já, ale je úzkoprsé mysli. Mysl v tomto případě není ctnostná, protože za ctností nelze jít. Čím více se snažíte být ctnostným, tím více posilujete své já. Strach s jeho velkým množstvím různých forem, musí vždy nalézt nějakou náhradu, někde se musí zachytit a tím vzrůstá zápas. Čím silněji se ztotožníte s některou náhražkou strachu, tím silněji budete zápasit o to, na čem lpíte, protože za tím vším je strach.

Víte, co je strach? Není to vlastně nepřijetí toho, co je? Musíme ovšem správně chápat to slovo "přijetí". Nemůže být otázkou přijetí toho, co vnímám, že je. Teprve když nerozeznávám jasně to, co je, teprve pak dochází k procesu "přijetí". Proto strach je nepřijetím toho, co je. Jak mohu já, jenž není než hromádkou reakcí, odpovědí, vzpomínek, nadějí, poklesu mysli, marnosti a zklamání - býti schopen dostat se za to vše? Může být mysl vědoma, jestliže není zastavena překážkami? Víme, že není-li překážek, jsme mimořádně šťastni. Což nevíte, že dokonale zdravé tělo je samo onou radostí ze života? Leč víte, že mysl, je-li zcela uvolněna, bez zábran, když střed poznávání - ono já - není přítomno, je rovněž zdrojem určité radosti? Nepoznali jste snad onen stav, kdy já je nepřítomno?

K porozumění, k osvobození od já může dojít jen tehdy, když se na to já mohu dívat celkově, uceleně a to je možné jen, když chápu celý proces činnosti, vzbuzované procesem tužeb a přání, jež je výrazem myšlenky - neboť myšlenka se nijak od přání neliší - aniž by tu došlo k souhlasnému přijetí nebo k odmítnutí, nebo k potlačení. Mohu-li pochopit toto, pak vím, kde najdu možnost dostat se za hranice, které mé já omezují.

http://cebrac.sweb.cz/krishnamurti/strach.htm
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Strach

Nový příspěvekod Jana » stř 30. pro 2015 19:37:49

Jak se nebát strachu
(Volný přepis části videa)

Strach nás věrně provází od kolébky až do hrobu a čas od času na nás vybafne :) Jak se ho přestat bát? Pojďte se s ním seznámit! Je to něco jiného, než myslíme.


Co má strach společného s naším životem? S tvořivostí a s úspěchem se štěstím? Proč je vlastně užitečné se o strachu více dozvědět? Strach je jedna z věcí, které nás tu a tam provází věrně po celý život. Čas od času se nám v životě objeví. Od kolébky až do smrti, občas přichází a odchází… Stejně jako třeba .. láska…

Ani přítel ani nepřítel
Podíváme se, co se může stát, kdybyste měli jiný vztah ke strachu. Kdyby strach nebyl ani Váš přítel, ani Váš nepřítel. Kdyby byl jako počasí, občas fouká, občas ne, občas prší , občas ne, občas máme strach, občas ne. Uvidíte, jak by se změnil, Váš život, kdyby Váš vztah ke strachu byl takto neutrální. Strach by vám nezkazil den, byl by součástí vašeho nádherného života. Jako třeba počasí.



Co je STRACH?
Dvě naprosto různé věci, oběma říkáme strach. Kdo se v tom má vyznat :)
1.Reakce na přítomné nebezpečí.
První z těchto věcí je když se ocitneme v reálném a přítomném nebezpečí. Máme v sobě zabudovaný fyziologický mechanizmus, automatický systém, který pomáhá chránit naše tělo. Pokud se objeví jasné a přítomné nebezpečí na které je třeba okamžitě reagovat, tak stejně jako to má každé jiné zvíře, tento mechanizmus i u nás nastartuje a jsme ve stavu zvýšené pozornosti, jsme u toho, co se děje, vidíme jasně a nepřemýšlíme, jednáme.

Srdce začne pracovat rychleji, více krve začne proudit ve svalech a máme více síly se prát nebo utéct. Krev je přesměrována pryč z těch částí mozku, které používáme k přemýšlení, protože v těchto okamžicích není užitečné o nebezpečí přemýšlet, v situaci, kdy jsme v jasném a přítomném nebezpečí je třeba jednat. Tělo chce reagovat automaticky. Nechceme se racionálně rozhodovat, jestli máme nebo nemáme utéct před rozzuřeným tygrem, jestli máme nebo nemáme zareagovat,když se na nás vyřítí protijedoucí anutomobil nebo nám do cesty skočí srnka. Máme v sobě zabudovaný biologický mechanizmus, který převezme řízení a my jednáme. Všechny ty věci – srdce buší, potíme se, někdy se i odlehčíme .. to všechno má jasný smysl. Naše tělo se chrání. O tom to je. (Povídat o tom v práci kolegům a vybarvit celý hrdinský příběh můžeme až pak …)

Tomu stavu kdy jsme v jasném a přítomném nebezpečí, říkáme strach. To, co se v těle děje je dokonale užitečné a funkční. Zostří se naše smysly, zrychlí se naše reakce, používáme svoji inteligenci a ne pomalou logiku a intelekt, reagujeme na to, co se děje, jsme tady a teď.

Když se budete bavit s lidmi, kteří milují extrémní sporty, zjistíte, že milují tento stav. Že milují tento strach, že jsou to okamžiky, kdy jsou tady a teď, kdy jsou naplno živí. Naplno přítomní. Jsou schopní dokázat mnohem více. Tito lidé mají velmi intimní vztah k tomuto stavu, k tomuto strachu. Milují tento stav. Milují jak se cítí v tom stavu kdy tělo jede na autopilot a všechny smysly jsou dokonale naladěné… Říkají tomu flow, cítí jednotu, lidé se v těchto okamžicích – někdy blízko smrti – cítí v jednotě se vším. Je to stav, kdy se naše malé já, naše osobnost, naše ego vytvořené naším přemýšlením – rozplývá – protože krev přestává proudit do těch kousků mozku, které přemýšlejí a tak se naše přemýšlení vypne a jsem v tom. V životě.

Tohle není doporučení abyste se pouštěli do nebezpečných situací, nepotřebujeme strach, abyste byli naplno živí. Není to zdaleka jediný způsob jak se pustit do života :) Ale pro spoustu z nás je tento strach místo, ve kterém jsme si na to sáhli. Kdy jsme si to zažili a tak si to někteří spojíme se strachem – naše flow.

Pozn. Můžete najít spoustu technik, jak se strašit, abychom se dostali do flow a byli výkonější a úspěšní. Je to nepochopení toho, jak přirozeně fungujeme. Co je příčina a co je důsledek. A je v tom ještě jedna chyba, chceme něco tvořit ale místo toho se začneme zabývat sebou a uděláme z toho projekt na rozvoj naší osobnosti. Přestane to být o tvoření. Když tyhle dvě věci začneme plést dohromady, všechno je najednou komplikované a těžké. Tvorba nebí osobní věc :)

Kdyby to byla jen jedna jediná věc, která nám způsobuje nejvíce stresu, vyčerpává nás a je úplně zbytečná, víte co by to bylo? Určitě ano – většina z nás se jí věnuje pravidelně věnujeme celé hodiny téměř denně:) Ať už tomu říkáme ego, osobní myšlenky, nebo prostě “já”, je to snaha na tom “já”, na sobě pracovat, zlepšovat to, motivovat, ladit. Stručně a jasně – přemýšlet o sobě. Tohle přemýšlení nás spolehlivě odvádí od flow života a ztrácíme se sami v sobě, místo abychom žili naplno a tvořili. Strach je velmi oblíbené téma těchto našich vnitřních rozhorů:)

Zabýváme se strachem, bojíme se ho vyhýbáme se mu, namísto abychom si všimli, že je to prostě jeden ze stavů, kterými v našich životech procházíme. Život je tvrdý sport a tak občas na něco narazíme. V tom není žádný problém.

2.Reakce na imaginární příběhy
Problém z toho začne být, když o tom začneme „příliš „přemýšlet – máme pak hlavu plnou strašidelných myšlenek na to, co všechno by se mohlo stát špatně ( v tomhle jsem opravdu dobří :), a tak cítíme strach. Co si myslíme, to prožíváme. Tenhle „strach“ je něco jiného, než naše automatická reakce. Protože v tomto případě tu není žádné přítomné nebezpečí. Jen si ho představujeme. V našich životech ale prožíváme své myšlenky. Naše myšlenky vytvářejí naše pocity. Tento náš jiný strach je pocit, který v nás vytvářejí strašidelné myšlenky. To je všechno. Nic jiného.

Možná bychom mu měli říkat jinak – bojíme se, strašíme se, děsíme se :) Všechno jsou to slovesa a to je docela příhodné, protože tohle musíme dělat. Musíme stále myslet strašidelné myšlenku, abychom se strašili :) Když toho necháme přestane to. Je to docela únavné…

Tento strach není o tom, že je tu jasné a přítomné nebezpečí, vytváříme si imaginární nebezpečí ve svých představách, a pak ho promýšlíme a rozvíjíme, řešíme, hrajeme si s nimi – i když to by asi tak nikdo nepojmenoval, protože nám u toho není hravě a fajn, ale zabýváme se dokola staršidelnými představami a tak cítíme strach, bojíme se.

Lidé se snaží něco s tímto strachem dělat, pracovat s ním, milovat ho, vyhýbat se mu, překonávat ho, bojovat s ním, příjmat ho… Nemá to ale vůbec žádný smysl – jediný důsledek je, že se bojíme o něco déle :) Není tu nic, čím bychom se mohli reálně zabývat. Je to jen hra s našimi myšlenkami, v tomto případě podivná hra, protože to bolí. Není na první pohled snadné to rozpoznat, ale jen na první pohled. Jen dokud o tomto strachu nic nevíme. Dokud nevíme, že naše pocity jsou velmi užitečné a dávají nám vždy okamžitě vědět, jak kvalitní jsou naše myšlenky – tedy když se bojíme, máme myšlenky, které nejsou kvalitní – žijeme v iluzi, že náš strach nám pomáhá a ukazuje nám na nějaké riziko, nebezpečí… Nikdy to tak není. Ale je snadné to splést, protože kdybychom se podívali pomocí přístrojů na někoho, kdo se bojí, viděli bychom spoustu aktivity – elektrické signály v mozku, chemické a hormonální změny, adrenalin… Tělo zareague stejně jako by tu bylo aktuální nebezpečí – omezí naše možnosti, krev přestane zásobovat část mozku, kterou přemýšlýme – a přitom když promýšlíme situace, které nejsou reálné aktuální nebezpečí, může být docela užitečné být schopený přemýšlet kvalitně:) Vypadalo by to na přístrojích podobně, jako když jsme v nebezpečí, a přitom se jen zabýváme strašidelnými myšlenkami. Naše automatická reakce když jsem v nebezpečí je velice užitečná věc, stav kdy se bojíme nemá na rozdíl od toho vůbec žádný význam.

Poznáte to snadno
Když jsme ve stavu reálného, přítomného nebezpečí, nemáme pocit strachu! Nemáme na to totiž čas. Naše tělo jedná. Dělá všechno aby se chránilo.

Bát se můžeme pouze, když tu žádné přítomné nebezpečí není, protože abychom se mohli bát, musíme o tom přemýšlet.

Závislost na strachu
Když naše strašidelné myšlenky přejdou, naše tělo se rychle zase vrátí do přirozeného stavu. Samo. Jako by se nic nestalo. Všechno je zase jako před tím. Pokud ale nemáme potřebu se těmto myšlenkám věnovat stále dokola, trvale si vytvářet tento stav, kdy se strašíme. Neustále zapínáme v našem těle tyto reakce. Stále dokola promítáme strašidelné myšlenky do svého vědomí. A tak trvale zásobujeme svůj mozek a své tělo hormony a adrelnalinem a vším co s tím souvisí. Takže se nám může stát, že začneme být závislí na té chemii, závislí na pocitu strachu.

Necítíme se příjemně, když se chvíli nebojíme. Když chvíli nemáme ten obvyklý stres. Protože jsem si na něj zvykli. Je pro nás normální. Když se na chvíli zklidníme a tělo se vrátí k přiroenému stavu, necítíme se ve své kůži. Najdeme si rychle něco jiného, čeho se bojíme, čím se strašíme. Zdá se nám, že něco není v pořádku, když necítíme ten normální stres. Každý máme nějaké své oblíbené téma, nějaké oblíbené věci, kterými se strašíme.

Takže to vypadá třeba takhle – bojíme se o peníze. Můsíme se rozhodnout o své kariéře a je to pro nás hodně důležité a čím víc se nemůžeme rozhodnout, tím víc se strašíme. Žijeme ve stresu, naše tělo je v neustálém stavu jako by tu bylo nějaké přítomné nebezpečí, naše schopnost jasně myslet je omezená, ale my věříme, že nejlepší cesta z tohoto stresu je konečně se nějak rozhodnout.

V takovém stavu většina z nás dělá zásadní rozhodnutí :)

Jsme ve stavu, kdy nevíme pro co se rozhodnout a bojíme se toho rozhodnutí ale věříme, že když si vybereme, když se rozhodneme, budeme mít konečně pokoj. Že stres konečně zmizí. A tak se v této nejméně vhodné chvíli rozhodneme… Krátkodobě opravdu náš stres odejde. Protože když se konečně rozhodneme, na chvíli se přestaneme strašit a děsit tím, že nejsme rozhodnutí. Ale pak se nám uleví a začneme se cítit nesví – protože jsem si tak zvykli na svůj stres a necítíme se bez něj dobře, najdeme si něco dalšího, čím se budeme zabývat teď.

Není vůbec důležité, čeho se bojíme
Věříme, že je důležité čeho se bojíme. Věříme, že záleží na tom, čeho se bojíme. Tohle je ale omyl. Jediné, na čem záleží je vědět, že se bojíme. Tedy že si přehráváme nějaký vymyšlený strašidelný příběh a tak prožíváme strach. Když se začneme zabývat tím, o čem je ten příběh, budeme si ho přehrávat déle. Zastavovat se u strašidelných scén, pouštět si je dokola a zkoumat jestli jsou pravda… A tak se také budeme déle bát. V kombinaci s dalším omylem – věříme, že tento pocit je důležitý – budeme se k těmto myšlenkám automaticky vracet a přehrávat je a vylepšovat stále dokola, dokud nás něco jiného nevyruší…



Tak třeba můj oblíbený strach byl o peníze. Když jsem měl málo peněz, občas jsem se bál o peníze. Jakoby to dávalo smysl. Jakoby to bylo logické. Mám jen tolik peněz a potřebuju platit tyhle všechny věci… Na první pohled to má jasné řešení – mít více peněz. A také lépe hospodařit. Ale, v roce 2005, jsem si všiml, že jsem se najednou začal bát o peníze skoro pořád a přitom jsem měl v tom roce víc peněz než kdykoli před tím ve svém životě.

Když se začnete dívat na pravdu – co se skutečně děje – dojde vám obrovská věc –

Peníze nemohou vyřešt problém s myšlením.
Udělat rozhodnutí nemůže vyřešit problém s myšlením.
Najít partnera nemůže vyřešit problém s myšlením.
( i když to tak vypadá, protože když se zamilujete a jste plní jiného myšlení, prožíváte jiné myšlení :) Ale problém se strachem se nevyřeší, protože dříve nebo později se zase začnete něčím strašit. Prostě jste na to zvyklí. A pak vás napadne – že máte asi špatného partnera, když vám to nevyřešilo problém. Budete ho chtít změnit, předělat, vychovat – aby dělal tamto a nedělal tohle. A pak byste se asi přestali bát … Zkuste si to uvědomit sami na sobě. Když se bojíte, když se něčím strašíte – je vlastně jedno čím. Když uvidíte, že naše pocity způsobují naše myšlenky, řešením nemůže být něco změnit ve světě okolo nás, ale uklidnit se.

Uvidíte, že všichni jsou v pořádku, jenom příliš přemýšlíme. 99,99% času jsme v pořádku a strašíme se a příliš o všem přemýšlíme a vyrábíme si stres, a ten zbytek se o nás postarají mechanizmy zabudované do našeho těla.

Ani myšlení nemůže vyřešit problém s myšlením. Uvidíte, že tu ale vlastně není žádný problém, pouze nechápeme, co se děje a tak děláme nesmyslné věci. Klíčem je pochopení.

Můžeme dělat stále dokola na co jsme zvyklí nebo si můžeme všimnout, co má a co nemá smysl. Můžeme si všimnout, že strašidelné myšlenky přicházejí a odcházejí stejně jako jakékoli jiné myšlenky a my je prožíváme a pod všemi těmi myšlenkami je stále naše přirozené zdraví, naše přirozená moudrost, nikdy nikam neodchází, hned jak se naše myšlení uklidní, a to se přirozeně děje samo, ucítíme, že jsme v pořádku. Že jsme neustále všichni na světě vpořádku, jen příliš přemýšlíme.

Shrnutí
Strach je vlnka, myšlenka, která prochází naším vědomím, a kterou ve svém těle prožíváme. Nic víc ani nic míň. Neříká nám nic o tom, co se okolo nás děje. Říká nám, že myšlenky, která se nám honí v hlavě nejsou pravdivé. Není v tom žádný problém, když se nám takovéto myšlenky v hlavě objevují. Jen nemá cenu je zvát aby zůstaly na oběd a na večeři a na prázdniny…

Strach nám neříká, co bychom měli nebo neměli dělat, (Jdi za svým strachem a překonej ho! Nebo : mám strach, to znamená že se do toho nemám pouštět! Nic takového. Strach není zpráva od boha, od naší moudrosti, hlubší inteligence, co máme dělat, neříká nám to nic o tom, co se okolo nás děje. Říká nám, že kvalita myšlení v ten okamžik je nízká. Tohle stačí pochopit a všechno se změní.

To ale neznamená, že to nebolí, když jsme v tom:) Dokud se bojíme, budeme prožívat strach.

Můžete se v tom začít vrtat a dělat celou spoustu věcí, abyste se toho zbavili, ale až uvidíte, že to není nijak důležité, přejde to samo. Nemusíme s tím dělat vůbec nic.

Není to na nás, abychom si volili, co se nám objevuje v hlavě. Ale když chápeme, co se děje, že myšlenka je energie, která prochází přes naše vědomí a my ji prožíváme v těle všemi smysly a vnímáme ji jako skutečnost, nebude nám to připadat nijak zajímavé a důležité znovu a znovu si ty stejné myšlenky pouštět a promýšlet. Myšlenky prostě projdou a přijdou nové. Vy jste tam tu myšlenku nedali, nemusíte ani nic dělat s tím, aby odešla. Myšlenky plynou, to je jejich vlastnost.

Uvidíte, že když myšlenky volně plynou, jejich kvalita se zlepšuje. Naprosto přirozeně se tak vracíme ke svému dokonalému fungování. Zpátky do přítomnosti. Z příběhů zpátky do života.

http://centrumzmen.cz/bojite-se-nekdy/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Strach

Nový příspěvekod Jana » stř 30. pro 2015 19:42:32

Jak se zbavit strachu
(Eckhart Tolle TV, únor 2012, z audionahrávky, překlad OrgoNet.)

Otázka mladého muže:
Co je strach? Zdá se, že má mnoho forem. Dnes ráno jsem se probudil, měl jsem jít na vaší přednášku a položit vám otázku a zachvátil mě strach ...

Eckhart Tolle:

Když nasměrujete svou pozornost dovnitř do sebe v okamžiku, kdy pociťujete strach, můžete si zjistit odpověď pro sebe sám. Přesto budu pokračovat ve své řeči (:-)))))))....

Dám vám malý návod, jak si sám zjistíte pro sebe odpověď, protože jenom taková odpověď je pravdivá, která pochází z vašeho prožitku: Je třeba jisté pozornosti, když strach vzniká: Hleďme, jak to vzniklo? Jaký to byl proces, který k tomu vedl? A nevyhnutelně najdete – jsem si jistý, že najdete – nějaké myšlenkové pochody ne o tom, co se děje právě teď, ale co by se mohlo stát v nějakém budoucím okamžiku. Tak, jako dnes ráno, kdy u vás vznikl strach. Právě v tom okamžiku – když ten okamžik mentálně opustíte a vaše mysl začne uvažovat o budoucnosti – Zvládnu to? Co chytrého tam řeknu? - vznikne strach. Ale když tu stojíte v tuto chvíli, díváte se na mě, není tady nic ke strachu, že ne?

Strach je jenom předtím, než se to stane. Ale strach dřív, než se to stane, je strach z budoucnosti, není to strach z přítomnosti. A protože budoucnost vlastně neexistuje, existuje pouze přítomnost, tak je to strach z ničeho. Nemá žádný podklad v realitě, protože až ta budoucnost přijde, bude to zase přítomnost ... a v přítomnosti není čeho se bát.

Takže strach vzniká, když se necháte stáhnout jistými myšlenkami ve své myslí, když se identifikujete s myšlenkami, a když se mentálně vzdálíte od přítomnosti. To je původ strachu. Hovořil jsem teď o psychologickém strachu.

Je ještě něco, čemu se říká také strach. Dochází k tomu, když nastane skutečné a reálné nebezpečí. Například se tu najednou objeví divoké zvíře, nebo na vás namířím pistoli – neudělám to (:-)))) – můžete zažít jisté stažení, nebo vám začne rychle bít srdce – něco se děje a budete muset rychle utéct nebo bojovat nebo cokoliv. To není opravdový strach, to je instinktivní reakce organismu, protože bude nutná nějaká akce. Možná budete utíkat, a tak se už vytváří energie. Tomu se také říká strach, ale není to opravdový strach, o kterém mluvíme, a je dost vzácný. Čelit takové situaci, kde vznikne tato reakce, je vzácné. Takže, 99,9% vašeho strachu je strach psychologický, a platí to úplně pro každého.

Pokud jde o lidi, kteří žijí na nějakém nebezpečném místě, na to se mě prosím zeptejte jinou otázkou, rád se k tomu vyjádřím, protože je to duchovně poučné. Kdybyste žili v místě, kde je každodenně absolutní chaos, jak je to teď na některých místech planety, kdybyste žili v Afghánistánu nebo v Somálsku, a nevěděli, zda se dožijete konce dne, v které chvíli vás nějaký ostřelovač zastřelí, v tom je také krásné duchovní poučení. Ale o tom teď tady nebudeme mluvit, protože to není vaše realita. Vaší realitou je psychologický strach.

Jak tedy odstraníte psychologický strach? Pozorujete, jak vzniká, a kam vás v tu dobu vaše mysl zavádí, a kam následujete svou mysl svou pozorností. Jakmile si všimnete, že k tomu dochází, a vzniká strach, můžete si říci: OK. Jaká je realita? Kde je ten strach v tuto chvíli? Protože tato chvíle je vše, co teď je. Pak přestanete následovat své myšlenky, a začnete věnovat pozornost této chvíli. Jinými slovy, přítomnost. Stanete se přítomným. Budete soustředěn na tento moment, nikoliv na budoucnost.

Jste mladý člověk, a mladí lidé mají tendenci soustředit se na budoucnost. Kdyby vám bylo 70 nebo 80, pravděpodobně byste byl soustředěn spíše na minulost. Ale oba stavy jsou dysfunkční ... (:-))) Nemyslím to nijak osobně, ta dysfunkce je kolektivní. Takže je třeba, aby posun pozornosti byl do stavu soustředění na přítomnost, a nikoliv na minulost či budoucnost. S tím přichází obrovský posun ve vědomí, který znamená, že můžete stále zacházet s budoucností – s takzvanou budoucností – můžete připravovat věci, činit postupné kroky, plánovat, samozřejmě to všechno budete dělat. Můžete se obracet do minulosti, protože někdy si samozřejmě potřebujete vzpomenout na věci z minulosti, můžete se poučit z chyb, které jste udělali v minulosti – včera jsem udělal tohle, ale už to neudělám, protože to bolí (:-))), to je v pořádku. Ale už tam nežijete, ani v minulosti ani v budoucnosti. Žasli byste, jak mnoho lidí žije v minulosti nebo v budoucnosti. Oni tam opravdu žijí, to je šílené (:-))), ale je to normální ... Normální šílenost není pokládána za šílenost, protože je to normální.

Takže, vaše cvičení spočívá v tom soustředit svou pozornost stále více na přítomný okamžik. Jaký krok můžete udělat teď? Žijete teď, ne dnes večer, ne zítra, ale teď. To neznamená, že nikdy nemyslíte na budoucnost nebo minulost, samozřejmě ještě občas ano, ale už tam nežijete. Žijete v přítomnosti.

To je převratné, protože v normálním dysfunkčním stavu žijete v minulosti a budoucnosti, a pouze příležitostně navštěvujete přítomnost. A když příležitostně navštívíte teď, najednou se cítíte tak dobře, život je dobrý, cítíte radost, intenzívní pocit života, vidíte krásu i v malých věcech, umíte mít laskavý vztah k jiným bytostem, aniž byste od nich něco chtěli. Konáte dobro a laskavost bez jakýchkoliv postranních myšlenek, čeho byste chtěli dosáhnout, když pomůžete té osobě – to by vás vedlo zase do budoucnosti. Cítíte radost z pomáhání, a není to prostředek k dosažení cíle, je to samo o sobě cílem. To všechno zažíváte.

I lidé, kteří žijí v minulosti a budoucnost, občas příležitostně navštíví přítomnost. Jinak by byli totálně nešťastní. Takhle jsou nešťastni jenom na 90%. (:-))) Takže, když navštíví teď, cítí se obzvláště živí a radostní, nebo mají kreativní vhledy? Protože pro ten okamžik se jejich mysl zastavila a byla tu otevřenost. Vše se dá změnit. Proč být příležitostným návštěvníkem v teď a žít v minulosti a budoucnosti? Můžete to obrátit, být příležitostně v minulosti a budoucnosti a žít teď. A to je jediný způsob, jak se osvobodit od strachu.

Můžete příležitostně pocítit strach, ale vždycky je to spojeno s myšlenkovým procesem, nebo jím vyvoláno. V člověku může být také nahromaděn minulý strach. Protože pokud jste žili mnoho let ve strachu, pak je to energetické pole ve vás vestavěno a je součástí toho, čemu já říkám tělo bolesti (pain body). Strach ve vás pak žije, je to emocionální energie, a mnoho těl bolesti je vystavěno zejména ze strachu. Když se podíváte na některé lidí, kteří jsou ovládáni svým tělem bolesti, když se podíváte do jejich očí, vidíte tam tělo bolesti plné strachu: „Co ode mě chce? Proč se na mě usmívá? (:-))) Ty určitě něco chceš?“ Je mnoho zemí, kde kolektivní tělo bolesti je velmi silné, a když se tam usmějete na lidi na ulici, tak málem utečou nebo zavolají policii.

Takže, je velký posun, když se dostanete z toho, že se nikde necítíte skutečně jako doma, nebo velmi zřídka, protože jste pořád v minulosti nebo v budoucnosti. Jedině když žijete teď, můžete se cítit opravdu doma tam, kde jste, na světě. Mnoho lidí si říká, tady je něco špatně. Samozřejmě, když nejsou doma sami v sobě. Taková je praxe.

Když vyvstane strach z vašeho těla bolesti, který byl vyvolán třeba jednou malou myšlenkou, třeba co by se mohlo stát příští týden – malá myšlenka může vyvolat náhlý obrovský příliv strachu, úplně v nepoměru k té myšlence – to znamená, že zafungovalo vaše tělo bolesti. Když se to stane, musíte u toho být přítomni a pozorovat, jaké pocity máte ze strachu jako energie. Když ho pozorujete, čili jste svědky přítomnosti, i tak může ovládnout vaši mysl a přivést ještě více strachuplných myšlenek – vaše mysl to miluje, a je to vše, co zná. Takže, kdybyste měli pocítit nahromaděné minulé strachy, vyvolané určitými myšlenkami, někteří lidé mají dokonce záchvaty paniky, což je extrémní projev strachu, třeba uprostřed noci, OK – je tu přítomnost ...
Pomáhá, když zvete přítomnost do svého života i mimo strach, takže když přijde strach, je ve vás dostatek přítomnosti, abyste byli schopni ho pozorovat. Když nezvete přítomnost do svého života v neutrálních situacích, nebudete mít dostatek přítomnosti, když se objeví strach. To je velmi ohrožující.

Takže, je to vlastně velmi prosté. Buďte doma v teď, to znamená, spojte se s tím, kým doopravdy jste za aktivitou své mysli.
VYSTAVIL ORGONET V 20:53
http://dotekticha.blogspot.cz/2012/02/j ... rachu.html
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak překonávat strach

Nový příspěvekod Jana » pon 11. led 2016 14:26:49

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Jak překonávat strach

Nový příspěvekod Jana » pon 11. led 2016 14:59:39

Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10696
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Strach

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 14. úno 2016 7:38:52

ET - Oproštění od strachu a úzkosti

Návštěvník
 

Re: Strach

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 26. lis 2018 10:51:51

PŘÍČINA STRACHU

Psychologický pocit strachu nemá nic společného se skutečným a bezprostředním ohrožením. Strach se projevuje různými způsoby. Přichází ve formě obav, nervozity, napětí, úzkosti, hrůzy, fobií atd. Psychologický pocit strachu je vždycky strach z něčeho, co by se mohlo stát, nikoli strach z toho, co se děje v přítomném okamžiku. Zatímco vy jste tady, vaše mysl je v budoucnosti. To vyvolává pocit úzkosti. A jestliže se ztotožňujete se svou myslí a nejste v kontaktu s přítomným okamžikem, pocit úzkosti bude vaším stálým společníkem. Člověk se může vždycky vyrovnat s přítomností, ale nemůže se vyrovnat s něčím, co existuje jen v jeho představách - nemůže se vyrovnat s budoucností. Dokud se ztotožňujete se svou myslí, váš život je ovládán vaším egem. Díky své imaginární povaze a navzdory svým obranným mechanizmům je ego velmi zranitelné a proto se neustále cítí ohrožené.

Obrázek

Tak je tomu i tehdy, když se navenek chová sebejistě. Nezapomínejte, že emoce jsou reakcí těla na procesy mysli. Jaké informace dostává vaše tělo od vašeho ega - od vašeho falešného já ? Jsem v nebezpečí. A jakou emoci takové informace vyvolávají ? Samozřejmě že strach. Zdá se, že strach má mnoho příčin. Můžete mít strach ze ztráty, neúspěchu nebo úrazu, ale každý strach je nakonec projevem strachu vašeho ega ze smrti a zničení. Ego vidí smrt za každým rohem. V tomto stavu ztotožnění s myslí ovlivňuje strach ze smrti všechny aspekty vašeho života. Dokonce i něco tak triviálního a „normálního“, jako je naše nutkavá potřeba mít vždycky pravdu - to jest obhajovat názor, s nímž se ztotožňujeme - je způsobena strachem ze smrti. Když se ztotožňujeme s určitým názorem, naše ego je vážně ohroženo, když se zjistí, že nemáme pravdu. Takže jako ego si nemůžeme dovolit nemít pravdu. Nemít pravdu znamená umřít. Z toho důvodu vznikají války a hroutí se manželství. Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí, zbavíte se nutkavé a hluboce nevědomé potřeby mít pravdu za každou cenu. Budete schopni říci, jak se cítíte nebo co si myslíte, ale nebude v tom nic defenzivního ani agresivního. Váš pocit osobní totožnosti bude vycházet z vašeho skutečného já, nikoli z vaší mysli.

Tolle - Moc přítomného okamžiku
Návštěvník
 

Re: Strach

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 02. pro 2018 14:41:41

Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků