Návštěvník píše:Možná každá mluvíme a vlastně i jakoby upřednostňujeme, jinou stránku věci, ty více mluvíš o vnějších reakcích a ano, shodneme se v tom, i jsem to psala, že mnohdy je lepší nezareagovat, což je ale také reakcí, já spíše hovořím o té vnitřní stránce věci, že soucítící vždy vnitřně zareaguje bez ohledu na to, jak se projeví nebo neprojeví zevně.
Jeho srdce zareaguje, protože nemůže jinak...
Vnímat znamená klidně, neosobně se dívat na to, co právě je, a díky tomu i vycítit úroveň, na které někdo druhý reaguje.
Návštěvník píše:Možná každá mluvíme a vlastně i jakoby upřednostňujeme, jinou stránku věci, ty více mluvíš o vnějších reakcích a ano, shodneme se v tom, i jsem to psala, že mnohdy je lepší nezareagovat, což je ale také reakcí, já spíše hovořím o té vnitřní stránce věci, že soucítící vždy vnitřně zareaguje bez ohledu na to, jak se projeví nebo neprojeví zevně.
Jeho srdce zareaguje, protože nemůže jinak...
emoce je – tedy podle mé zkušenosti a pozorování – spontánně nasměrovaná energie, která může být nadšená, odmítavá, vždycky se tím ale vyjádří určitý postoj k něčemu. Obvykle člověk buď emoce projevuje, nebo je potlačuje - z různých důvodů, podle svých priorit. Jenže když začne být naprosto jasné, že jejich potlačováním dochází jen k tomu, co popisuješ jako zmrtvění, a že se tím vůbec nic nevyřešilo, může se objevit ještě další možnost - začít je naopak znovu v sobě přijímat... A první, nezbytný krok k tomu je začít si je znovu uvědomovat. Hodně v tom může pomoci, když se přímo uvidí, že ta momentální emoce je taky projev Božské Energie. Pak už se daří snáz každou tu emoci, která se mi objeví, nejen nepotlačit, ale vzít ji do náručí - jako Jeho projev. S vděčností za to uvědomění...
Jenže tím se asi během let automatická potřeba emocionálně zareagovat nějak sama zklidňovala – vůbec nevím, proč, snad díky té vděčnosti a přátelskému přístupu k tomu emocionálnímu skladišti, které si Vesmírná Energie v tomhle tvaru předtím vytvořila. A současně začalo ve vzácných chvilkách prosvítat něco, co můžem vidět u docela malinkého prcka – živá intenzivní pozornost, která z něj vyzařuje, když si prohlíží a otlapává prstíčkama nějakou novou hračku, která se objevila v kočárku nad ním... Nejsou v něm vůbec žádné emoce, je tichoučký, přesto je v něm úžasná živost, pozornost, zájem...
Přijde mi, že podobná energie vyzařuje z některých probuzených – třeba z Adyashantiho. V jeho projevu nevnímám emoce, ale velmi jemnou, pozornou, živou energii - i když ne tak intenzivní jako z těch mimin, která jsou najednou něčím plně zaujatá... objevují svět... jakoby v úplném zastavení :-)
https://www.youtube.com/watch?feature=p ... stM0y1vZmI
Aspoň na mě to tak působí
Návštěvník píše:
Ale není na místě i soucit s těmi, kteří zatím nemohou dovolit citům se takto spontánně projevovat?
Návštěvník píše:Ale není na místě i soucit s těmi, kteří zatím nemohou dovolit citům se takto spontánně projevovat? Kteří s nimi pracují tak, jak to odpovídá jejich úrovni?
Návštěvník píše:K poznávání, že mezí hlubokým cítěním a emocemi je zásadní rozdíl:
Slzy soucítění, které spontánně vstoupí do očí, jsou projevem lásky, která je všeobjímající... není zaměřená jen na určitou osobu...
Není to emoce.
Návštěvník píše:Co je emoce?
Na rozdíl od zcela neosobního soucítění je emoce vždycky osobní reakcí ega - pozitivní, nebo negativní reakcí na určité dění nebo osobu.
Emoci pokaždé spustí naše podvědomí, ve kterém jsou uložené všechny zkušenosti osobního já plus z nich vyplývající emoce.
Pro začátek je tedy užitečné si uvědomit, že emoce je reakcemi ega - na rozdíl od soucítění.
Tara píše:Návštěvník píše:K poznávání, že mezí hlubokým cítěním a emocemi je zásadní rozdíl:
Slzy soucítění, které spontánně vstoupí do očí, jsou projevem lásky, která je všeobjímající... není zaměřená jen na určitou osobu...
Není to emoce.
♥
Návštěvník píše:Co je emoce?
Na rozdíl od zcela neosobního soucítění je emoce vždycky osobní reakcí ega - pozitivní, nebo negativní reakcí na určité dění nebo osobu.
Návštěvník píše:Tara píše:Návštěvník píše:K poznávání, že mezí hlubokým cítěním a emocemi je zásadní rozdíl:
Slzy soucítění, které spontánně vstoupí do očí, jsou projevem lásky, která je všeobjímající... není zaměřená jen na určitou osobu...
Není to emoce.
♥
Dokázat v sobě rozlišovat hluboké cítění od egem podmíněných emocí nemá nic společného se škatulkováním.
Není to ale tak, že by všechny myšlenky a emoce byly podníceny egem. Změní se v egoické až tehdy, když se s nimi ztotožníte a ony vás ovládnou, jinými slovy když se stanou vaším „já“.
Dokázat v sobě rozlišovat hluboké cítění od egem podmíněných emocí nemá nic společného se škatulkováním.
Ale komu je to tak důležíté to rozlišovat? Egu?
Návštěvník píše:Není to ale tak, že by všechny myšlenky a emoce byly podníceny egem. Změní se v egoické až tehdy, když se s nimi ztotožníte a ony vás ovládnou, jinými slovy když se stanou vaším „já“.
Potíž je ovšem v tom,.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Není to ale tak, že by všechny myšlenky a emoce byly podníceny egem. Změní se v egoické až tehdy, když se s nimi ztotožníte a ony vás ovládnou, jinými slovy když se stanou vaším „já“.
Potíž je ovšem v tom,.
Potíž nevidím. Jde o to, se s myšlenkami a pocity - i s těmi sebenádhernějšími a nejduchovnějšími - neztotožnovat. Nechat je přijít a zase odejít.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 11 návštevníků