Jak zastavit utrpení?

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 28. led 2018 13:51:37

dodo píše:Zatváraním očí a zapchávaním uší, si nepomôžeš.

:)

:yes:
Návštěvník
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 28. led 2018 21:09:19

Jak zastavit utrpení?
Rozpouštěním příčin, které mají za následek utrpení.

Jak je rozpustit?
Když se rozpoznají, uvědomují se a tiše se pozorují, rozpouštějí se samy.

Jak je to možné?
Kdykoliv je tu jen jejich pozorování čistým vědomím, automaticky se rozpouštějí,
jelikož zmizelo automatické ztotožňování vědomí s iluzorním zažívajícím/trpícím já...
Návštěvník
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 29. led 2018 9:49:19

Možná zmizí ztotožňování s trpícím já, ale kdo za něj zaplatí složenky?
Návštěvník
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 29. led 2018 10:07:13

Návštěvník píše:Možná zmizí ztotožňování s trpícím já, ale kdo za něj zaplatí složenky?

Složenky se dají platit i bez trpícího já. Stejně jako se bez něj dá dělat i všechno ostatní, co je potřeba.
Návštěvník
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 30. led 2018 11:01:43

Že by se někdo nad mým trpícím já smiloval a zaplatil složenky beze mě?
Návštěvník
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Jana » úte 30. led 2018 17:32:34

Netuším, jestli Tě nenamíchnu tím, co o tomhle říkávají mudrcové, že jakmile poznáš, kdo jsi, tak zmizí všechny problémy a Vesmír se stará.

Nebo také slovy Bible:

Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
( Matouš 6,33. 33)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 9866
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. úno 2018 18:42:13

Proč nejsme spokojení?

Jsme závislí sami na sobě? Hledáme spokojenost a klid jinde než je? Co se to vlastně děje uvnitř naší hlavy? "Poslechněte" si postřehy Paula Heddermana:

Obrázek

Používám často výraz sebetvoření (selfing). Poukazuji tím na to, co se děje v naší hlavě, ve světě myšlenek. K sebetvoření dochází, když myšlenkám nasloucháme. Mezi slyšením a nasloucháním je rozdíl. Slyšení je pouhé slyšení. Ale naslouchání se vyznačuje tím, že obsahuje zaměřenou pozornost.

Naslouchání sebetvoření (selfing) vytváří pocit, že jsme „já“ (self). Pocit, že jsme dlouhotrvající samostatnou, oddělenou bytostí. Tenhle pocit tu nějaký čas po narození nebyl. Objevil se až později, musel být vytvořen. Složitý mentální proces se spouští až po prvních rocích života a vytváří pocit „já“. Toto tvoření samotné je pocitem, že jsme „já“.

Sebetvoření je jen pouhým vnitřním procesem. Všechny tělesné procesy, ať už vědomé, nebo nevědomé, probíhají pořád. Jsou to opakující se děje, neuděláte je jen jednou. Představa tvoření sebe sama je zrovna taková. Sebetvoření neustále pokračuje, protože jde o snahu podmíněné mysli stát se tím, čím nikdy být nemůže.

Nikdy nebude dlouhotrvající samostatnou, oddělenou entitou. Zkouší se tak alespoň tvářit pomocí neustálého „stávání se“. Proto pořád žvaní. Kdyby žvanění skutečně přestalo, došlo by k přerušení procesu tvoření pocitu já. Jak by řekli v zenu: „V tu chvíli byste spatřili svou skutečnou tvář.“ Uviděli byste, čím opravdu jste, což je prázdnota (no-thingness).

Sebetvoření ale neustále pokračuje, protože svůj cíl nemůže nikdy splnit. Nikdy se nemůže stát tím, čím se snaží stát, protože tím prostě není. Žádná dlouhotrvající, samostatná, oddělená bytost tady neexistuje. Nezáleží na tom, jak moc se jí stává – nikdy se jí nestane. Vždycky je to proces stávání se, děj. Sebetvoření.

Dějem je podle mého vše. Jenže když nasloucháte procesu sebetvoření, získáte pocit, že jste existovali už před jeho začátkem. Jde o vytváření pocitu předchozí existence. Pocit „já“ je jen výtvorem procesu. Výtvorem, který si myslí, že existoval už před procesem svého vzniku. Máte pocit, že jste tu byli před, během a po skončení sebetvoření. Takový neurčitý pocit, že jste tohle já. Je tu pocit vlastní historie, který je ale vykonstruovaný. Není skutečný, je uměle vytvořený. Je stvořený nasloucháním, nikoliv pouhým slyšením sebetvoření. Slyšení prostě probíhá, jste si vědomi. Ke slyšení zkrátka dochází. V určitém smyslu slyšíte a vidíte myšlenky, ale teprve naslouchání jim je závislostí na já.

Když mysl (vědomí) sebetvoření naslouchá, je závislá na já, což je prvotní závislost. Závislost mysli na já. Tahle závislost má za následek vyvolání pocitu neklidu, podrážděnosti a nespokojenosti. Snaží se totiž spolehnout na něco, co je nespolehlivé. Žádné já tu není.

Tato nespokojenost a neklid spouští pohon hledání. Hledání nikdy nepřestane, protože hledá naplnění ve snaze stát se něčím, čím nikdy nemůže být. Pohon stávání se nikdy nenaplní svůj účel. Nikdy nemůže být tím, čím touží být. Ale zároveň je tu vždy bytí. Bytí tu je. Je k dispozici v každém okamžiku. Ať už sebetvoření probíhá či ne, bytí je prvotním kontextem. Když začne mysl spočívat na bytí, místo na „já“, tak konečně spočine. Spočívá na něčem, co je spolehlivé. I když je „zaneprázdněná a činná“, je tu klid.

Je tu uvolnění, kterého pocit já nemůže nikdy dosáhnout. Ani když půjdete na několik masáží za den, nezažijete tak hlubokou relaxaci, jako když mysl spočine… Když spočine na Mysli (vědomí) místo na já.

„Já“ je představou a výtvorem pouhé části mysli. Výtvor samotný nemůže nikdy přesáhnout celý systém, v kterém vzniká. A nikde mimo systém samotný neexistuje. „Já“ existuje jen ve světě přeludů: „Tam“, „tehdy“, vnitřního „tady a teď“, minulosti a budoucnosti“. „Vnitřní tady“ ani není tady. Je jen kombinací „tam“ a „tehdy“. Když si myslíte, že jste zde, nacházíte se ve „vnitřním tady“, pohybujete se v uplynulé události nebo v budoucí spekulaci. Žádné „Tady“ ve skutečnosti neexistuje, je to jen váš vlastní „výmysl“.

Když mysl spočine, klid je k dispozici, mysl je tak nějak v pohodě. První k čemu potom dojde, je selhávání pohonu hledání. Dojde mu šťáva, protože v chodu ho drží zájem a pozornost mysli.

Pozornost mysli se zaměřuje na to, za co se považuje. Pokud se považuje za tělo, budete dost hltat váš příběh jako postavičky. Když ale přijde někdo jiný a začne vám vyprávět příběh o vlastní figurce, jste vůči tomu imunní. Když myšlenky, které druhou osobu rozčilují, budu považovat za své vlastní, rozčílím se také. Když je vnímám jako cizí, tak se mě nedotýkají.

Co nás tedy vyvádí z rovnováhy? Myšlenky samotné to nebudou. Je to ztotožnění s tím, kdo je tvoří, nebo ztotožnění s tím, koho se týkají. Říká se tomu „područí našeho já“. Není to já, které nás svazuje, ale my se k němu přivazujeme. Žádné já tu není, ale vy jste svázáni představou, že jím jste. Na tenhle svazek musí být neustále nanášeno nové lepidlo, protože není skutečný.

Nejdřív by tu muselo být něco, co by mohlo být svázáno. Já tvrdím, že jsme ničím (no-thing), které ani svázat nelze. Představa, že jsme něčím, tímto tělem, je tím, k čemu je mysl sebetvořením přivázána. Zájem a pozornost krouží kolem nás jako kolem hlavní postavy příběhu života.

Proto nevnímáme, že se život děje, ale vnímáme ho tak, že se děje nám. Je to šílený egocentrický bludný kruh. Tahle šílenost se projevuje neustálým hledáním, neustálou snahou nalézt úlevu. Je to ale snaha najít úlevu „pro“ někoho, místo „od“ něčeho.

Když se ztotožňujeme s představou, že jsme tímhle já, budeme se snažit osvobodit jako „tohle já“, místo abychom se osvobodili od „tohoto já“. Je to přesný opak. Nevěřím, že můžeme být svobodní jako tohle já. To je vyloučené.

Text je zkráceným přepisem titulků k videu Paula Heddermana "Co je Sebetvoření a co Mysl". Titulky vytvořil Sy_, do podoby článku přepsal Vašek H., editoval Joshi. Paulův web: http://zenbitchslap.com/
Návštěvník
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod vostal petr » pon 05. úno 2018 19:07:10

Ale zároveň je tu vždy bytí. Bytí tu je. Je k dispozici v každém okamžiku. Ať už sebetvoření probíhá či ne, bytí je prvotním kontextem. Když začne mysl spočívat na bytí, místo na „já“, tak konečně spočine. Spočívá na něčem, co je spolehlivé. I když je „zaneprázdněná a činná“, je tu klid.

Vcelku OK,

až tedy na to bytí, to co je k dispozici není bytí, ale neustálý pocit bytí, tedy ne neustálý, stačí se na něj zaměřit a pak zde je k dispozici,

ostatně tak jako všechno, na co zaměříme pozornost...

Nejdřív by tu muselo být něco, co by mohlo být svázáno. Já tvrdím, že jsme ničím (no-thing), které ani svázat nelze. Představa, že jsme něčím, tímto tělem, je tím, k čemu je mysl sebetvořením přivázána. Zájem a pozornost krouží kolem nás jako kolem hlavní postavy příběhu života.


A pak taky, to neustále sebetvoření také nevytváří náký ego, ale vytváří to univerzální mysl (vědomí),

proto to také může rozpustit leda ten kdo to stvořil a stále tvoří, tedy univerzální mysl (vědomí)

tudíž pokud se do toho pustí náký nadšený ego,

tak prostě pohoří...
vostal petr
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod vostal petr » pon 05. úno 2018 19:17:11

Vono taky to, co je svázané není ego,

ale uni. vědomí jenž svázalo sebe samou sebou samým,

to jen ego vo sobě vypráví, že je ničím,

a fakt nevím, k čemu je to tomu egu asi tak dobrý, leda tak k ničemnostem...

zatímco u. vědomí o sobě hovoří jako o vědomí, jenž se omezilo...
vostal petr
 

Re: Jak zastavit utrpení?

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 24. bře 2018 11:18:03



Utrpení není nutností
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník