Poradna zdarma

Návštěvník píše: Kdysi jáčko pronesl, že nejlépe jak sám pochopit, je pokusit se to vysvětlit druhým :-) a měl pravdu.

Vysvětlit se to nedá. Ale je možné z toho udělat potravu pro mysl. Když je bez zkušenosti, tak si začne dělat představy, a ty pak brání v poznání. Zcela chápu Ramanu, který chtěl pomáhat jen tichem. Ale také mu bylo jasné, že s tím si mysl neporadí, že chce být nějak zaměstnána.

Návštěvník píše:No ale díky i za takové, co už.
Miroslav se taky někde oddává bažení si v tom svém, chjo, nejsou lidi, nejsou lidi

Když ti nejvíce vyhovoval Jáčko, tak proč nemluvíš s ním o tom, co tě zajímá?

Ten uz umrel, uz davno nekomunikuje, nechci ho rusit, kdyby chtel, aspon obcas by se ozval.

Návštěvník píše:, nejsou lidi, nejsou lidi

O tomto svém problému, že (pro tebe) nejsou lidi, ses zminovala již několikrát. Působí to dost sebestředně. Že nejsou lidi tak, jak bys je chtěla mít pro svou potřebu.
Hodně se toho u tebe také stále dokola opakuje - nebo-li také často meleš to svoje. Takové bloudění v kruhu.

Třeba ti osud pošle tvého speciálního učitele, ale třeba už je taky čas poznat, že svět (lidé venku) nikdy nemohou tvoje otázky zodpovědět. Je to velká frustrace, ale když se to akceptuje, tak se může - dříve či později - objevit pravda z tvého nitra.

Vysvětlit se to nedá. Ale je možné z toho udělat potravu pro mysl. Když je bez zkušenosti, tak si začne dělat představy, a ty pak brání v poznání. Zcela chápu Ramanu, který chtěl pomáhat jen tichem. Ale také mu bylo jasné, že s tím si mysl neporadí, že chce být nějak zaměstnána.

Pro intelekt se to vysvětlit skutečně nedá, to by byly jen slova, slova, slova, ale básníci, poetové, viz. nedávné povídání a zvlášť pasáž z Šienšanského mudrce, dokáží živoucností přiblížit to, co se sdělit chce. Jedním takovým básníkem pera je i Anker Larsen, dnešní ukázka kapitoly Volný, nebo i Eduard Tomáš, jeho Milarepa, Metafyzické příběhy, to jsou přímo živoucí obrazy, které dokáží PŘENÉST zkušenost....., i proto jsem psala, s povzdechem, proč je tak málo básníků a tak mnoho teoretiků.
Že je to velká škoda....
Takže dá se zkušenost přiblížit, přenést, pokud je ovšem ten, kdo naslouchá, otevřen stejné, nebo alespoň krůček, dva před touto úrovni, který je na naladěn, jen ona, ta úroveň, ještě ve skrytu dřímá, aby se při její "vůni" "úroveň" rozpomněla sama na sebe....

Kdo tento dar nemá, bohužel tam přenos nefunguje, byť v hlavě by to stokrát měl, jeho nitro tím nežije a tak není z čeho co zprostředkovávat, má to jen hlava...

Tak to, bohužel měl i jáčko. Jak to má teď, nevím, několik let už nejsme v přímém kontaktu.

Kdysi jsem četla takovou zajímavou myšlenku, tuším že to je z knihy V čirém Já, jaký je rozdíl mezi učitelem a Mistrem. Takový, že učitel tě s tím může seznámit, povykládat, ale aby byl někdo již Mistrem, Guruem, musí to i umět předat.

A to je kumšt.

Je to jako s živou a mrtvou vodou. Po mrtvé vodě nikdo neobživne....

To je taky jeden pěkný příběh od Ankera Larsena, jo jo jo jo :-)

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:, nejsou lidi, nejsou lidi

O tomto svém problému, že (pro tebe) nejsou lidi, ses zminovala již několikrát. Působí to dost sebestředně. Že nejsou lidi tak, jak bys je chtěla mít pro svou potřebu.
Hodně se toho u tebe také stále dokola opakuje - nebo-li také často meleš to svoje. Takové bloudění v kruhu.

Třeba ti osud pošle tvého speciálního učitele, ale třeba už je taky čas poznat, že svět (lidé venku) nikdy nemohou tvoje otázky zodpovědět. Je to velká frustrace, ale když se to akceptuje, tak se může - dříve či později - objevit pravda z tvého nitra.

Nebuj, ono to bude, jak to má být, o tom nemám pochyb.
Asi jsem sólista, nevím, jak bych akceptovala nějakého učitele, zvlášť, pokud by se stavěl do role učitele a ne přítele, důvěrníka, kamaráda. To by asi nefungovalo. A taky by mi musel vonět po Pravdě, stříbrném větru, .... ááááách, úplně jsem nasála tu vůůůůůni :-)

No a kde brát, když není :-) No já vím, že to je přesně tak, jak si zasloužím :-) a že se mnou by to neměl jednoduché, tak se možná někde bojí, a já se mu svým způsobem nedivím :-)
To by bylo asi o přežití jednoho, nebo druhého :-)

Ten název vlákna je přímo úchvatný k tomu, co se tu děje.

Tím posledním příspěvkem, no vlastně skoro vždy trochu více přehrávám, aby na to bylo lépe vidět, na tendenci, která je ve hře, abych lépe na ni viděla, o čem to je v latentním stavu u mne.

Jak jsem dopsala ten poslední příspěvek, šla jsem od PC k něčemu jinému, jak fyzicky, tak hlavně mentálně, začala jsem se zabývat něčím jiným a to, co jsem vypsala jsem měla za sebou jako kouř.... a najednou se mi připomněl jeden zenový příběh a potom i skutečnost, která jakoby ten zenový příběh kopírovala.

Byl o vzpurném, sebestředném žákovi, který si myslel, že může všechno. Často se svému učiteli stavěl. Došlo to až tak daleko, že ho jednou jeho učitel vyzval, že když je to tak, že může vše, aby mu přejel nohy vozíkem. A žák ve svatém hněvu, vzpupnosti svému učiteli nohy přejel a zlámal mu je obě dvě.
A jak se tak stalo a on uviděl, co díky své zatemnělé mysli udělal, projela jím strašlivá bolest a začal se svému učiteli s pláčem omlouvat...
Učitel, byť v bolesti, se jemně usmál a řekl: "Vítej zpátky, synu."


To jsou ta poučení...

Návštěvník píše:

Jana píše:Skutečný Mudrc si o sobě nic takového myslet nemůže, to by nebyl Mudrc.

Nisargadatta mluvil o tom, jaký je pohled mudrce. A má pravdu.

Ano, pohled mudrce tu může být, může tu být projev mudrce, stejně jako jakýkoliv projev, ale ten, kdo poznává Pravdu, sebe sama nemůže považovat za něco jiného, než jsi Ty.



Jestli by nebylo pošetilé, aby ten, kdo je bezrozměrný, spoutával svou svobodu do nějakých kriterií?

ale ten, kdo poznává Pravdu, sebe sama nemůže považovat za něco jiného, než jsi Ty.

Žádná Pravda neexistuje,

ta existuje leda pro ty, co chtěj druhý voblbovat svejma představama,

to co existuje je Já,

a Já není žádné Ty

jak si ty roky mylně představuješ...

Vostal Petr píše:

ale ten, kdo poznává Pravdu, sebe sama nemůže považovat za něco jiného, než jsi Ty.

Žádná Pravda neexistuje,

ta existuje leda pro ty, co chtěj druhý voblbovat svejma představama,

to co existuje je Já,

a Já není žádné Ty

jak si ty roky mylně představuješ...

Ty jsi Pravda.

Pokud nejsi, pak ani žádná Pravda není.

Žádná pravda není, to je blábol,
jak jsem psal již výše,

takže s nějakou pitominou "pravda" můžeš uspět jen u zblblých katolíků, kteří potřebují vyhastrošit svý koncepty na pravdu,
stejně jako ty...

Vostal Petr píše:Žádná pravda není, to je blábol,
jak jsem psal již výše,

takže s nějakou pitominou "pravda" můžeš uspět jen u zblblých katolíků, kteří potřebují vyhastrošit svý koncepty na pravdu,
stejně jako ty...

Nejsi? Neexistuješ? Pak ani není pravda, pak ani pravda neexistuje.
Ale dost možná, že máš pravdu, že pravda neexistuje.



Třeba to může být tak, naopak a ještě i úplně jinak.

Jaká je pravda o tom světle a blaženosti? Nejlepší blažené schrupnutí je v tichu a po tmě.

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:Skutečný Mudrc si o sobě nic takového myslet nemůže, to by nebyl Mudrc.

Nisargadatta mluvil o tom, jaký je pohled mudrce. A má pravdu.

Ano, pohled mudrce tu může být, může tu být projev mudrce, stejně jako jakýkoliv projev, ale ten, kdo poznává Pravdu, sebe sama nemůže považovat za něco jiného, než jsi Ty.



Jestli by nebylo pošetilé, aby ten, kdo je bezrozměrný, spoutával svou svobodu do nějakých kriterií?

Všichni tady už tvoje představy známe. Ale ty je stejně budeš stále dokola psát. Prostě děsivá, příšerná připoutanost ke svým představám.

Jana píše:

Vostal Petr píše:

ale ten, kdo poznává Pravdu, sebe sama nemůže považovat za něco jiného, než jsi Ty.

Žádná Pravda neexistuje,

ta existuje leda pro ty, co chtěj druhý voblbovat svejma představama,

to co existuje je Já,

a Já není žádné Ty

jak si ty roky mylně představuješ...

Ty jsi Pravda.

V tvé představivosti může být vším možným: Je ty, láska, blaženost, Já, skutečné Bytí, čisté Vědomí, ted pravda s velkým P. Co si asi ještě všechno budeš představovat, že je...

Na rozdíl od tebe ví, co je.

Tara píše:
Byl o vzpurném, sebestředném žákovi, který si myslel, že může všechno. Často se svému učiteli stavěl. Došlo to až tak daleko, že ho jednou jeho učitel vyzval, že když je to tak, že může vše, aby mu přejel nohy vozíkem. A žák ve svatém hněvu, vzpupnosti svému učiteli nohy přejel a zlámal mu je obě dvě.
A jak se tak stalo a on uviděl, co díky své zatemnělé mysli udělal, projela jím strašlivá bolest a začal se svému učiteli s pláčem omlouvat...
Učitel, byť v bolesti, se jemně usmál a řekl: "Vítej zpátky, synu."


To jsou ta poučení...

Ty se můžeš s takovou krutostí a bezohledností identifikovat?

V tvé představivosti může být vším možným: Je ty, láska, blaženost, Já, skutečné Bytí, čisté Vědomí, ted pravda s velkým P. Co si asi ještě všechno budeš představovat, že je...

Na rozdíl od tebe ví, co je.

Návštěvník píše:Na rozdíl od tebe ví, co je.

Já to vím taky co je, smradlavej hnůj.

Návštěvník píše:

Tara píše:
Byl o vzpurném, sebestředném žákovi, který si myslel, že může všechno. Často se svému učiteli stavěl. Došlo to až tak daleko, že ho jednou jeho učitel vyzval, že když je to tak, že může vše, aby mu přejel nohy vozíkem. A žák ve svatém hněvu, vzpupnosti svému učiteli nohy přejel a zlámal mu je obě dvě.
A jak se tak stalo a on uviděl, co díky své zatemnělé mysli udělal, projela jím strašlivá bolest a začal se svému učiteli s pláčem omlouvat...
Učitel, byť v bolesti, se jemně usmál a řekl: "Vítej zpátky, synu."


To jsou ta poučení...

Ty se můžeš s takovou krutostí a bezohledností identifikovat?

Především je ten příběh třeba brát jako esenci, obraz, o čem je a ano, mě se něco podobného stalo, ve vztahu s jáčkem, když jsme ještě často spolu hovořili a bolelo to moc.
Proto si to pomatuji a připomnělo se mi to včera spontánně po mém (divokém) psaní, kdy jsem opustila zaujetí sebou samou, svou sebestřednost, své pocity, myšlenky a ocitla se na značce toho, kdo mi je blízký....

Návštěvník píše:

Návštěvník píše:

Tara píše:
Byl o vzpurném, sebestředném žákovi, který si myslel, že může všechno. Často se svému učiteli stavěl. Došlo to až tak daleko, že ho jednou jeho učitel vyzval, že když je to tak, že může vše, aby mu přejel nohy vozíkem. A žák ve svatém hněvu, vzpupnosti svému učiteli nohy přejel a zlámal mu je obě dvě.
A jak se tak stalo a on uviděl, co díky své zatemnělé mysli udělal, projela jím strašlivá bolest a začal se svému učiteli s pláčem omlouvat...
Učitel, byť v bolesti, se jemně usmál a řekl: "Vítej zpátky, synu."


To jsou ta poučení...

Ty se můžeš s takovou krutostí a bezohledností identifikovat?

Především je ten příběh třeba brát jako esenci, obraz, o čem je a ano, mě se něco podobného stalo, ve vztahu s jáčkem, když jsme ještě často spolu hovořili a bolelo to moc.

Ty jsi mu přejela obrazně nohy?

Ty jsi mu přejela obrazně nohy?

Už jsi někomu blízkému ublížila? V zápalu (boje), aniž bys ublížit chtěla? Následovala jsi své emoce a ublížila mu? Třebas jen slovně, ale ublížila a pak jsi to najednou pocítila, "uviděla" to všechno, co se stalo a proč? A pocítila jsi bolest stejnou, možná ještě větší, než byla bolest toho člověka?

Pokud ne, těžko se mi to bude tobě vysvětlovat.

Můžeš si zkusit představit, ale hlavně procítit příběh, kdy např. matka nechtěně, z nepozornosti opaří své dítě...

Návštěvník píše:
V tvé představivosti může být vším možným: Je ty, láska, blaženost, Já, skutečné Bytí, čisté Vědomí, ted pravda s velkým P. Co si asi ještě všechno budeš představovat, že je...

Na rozdíl od tebe ví, co je.

Tam, kde láska není pravdou, blahem, ale jen pouhou představou, jsou i představy o lásce, kterou by bylo možné zakoušet jako pravdu, jen představou.
Proto je dobré zkoumat pravdu v sobě samém, zda je ve mně láska pravdou, nebo představou a pak může být teprve zcela jasné, jak to je.