Upřímné sebepoznávání

[Návštěvník]

Aby slupky spadly, a spadly zcela, je u většiny třeba hodně času a hodně konfrontací, a také hodně bolesti.

Toto je vnímání z pohledu ega: čas, osoby, které musí trpět, aby...atd.
Mudrc vnímá svět jako manifestaci Absolutna. Nic se ve skutečnosti neděje.
(Samozřejmě i to vnímání z ega je manifestací Absolutna. )

[Tara]

Aby slupky spadly, a spadly zcela, je u většiny třeba hodně času a hodně konfrontací, a také hodně bolesti.

Toto je vnímání z pohledu ega: čas, osoby, které musí trpět, aby...atd.
Mudrc vnímá svět jako manifestaci Absolutna. Nic se ve skutečnosti neděje.
(Samozřejmě i to vnímání z ega je manifestací Absolutna. )

Budiž lehce mudrcům :-)
Kolik z nás je mudrců? Kolik z nás zná žijícího mudrce?

[Návštěvník]

Aby slupky spadly, a spadly zcela, je u většiny třeba hodně času a hodně konfrontací, a také hodně bolesti.

Toto je vnímání z pohledu ega: čas, osoby, které musí trpět, aby...atd.
Mudrc vnímá svět jako manifestaci Absolutna. Nic se ve skutečnosti neděje.
(Samozřejmě i to vnímání z ega je manifestací Absolutna. )

Mudrcův život probíhá mezi moudrostí a láskou. Obojí jsou nutné, nebot láska bez moudrosti je pošetilost (každý den zde prezentováno) a moudrost bez lásky je tvrdost (taky často zde prezentováno: Však uvidíš, jak budeš trpět...)

Pro vyjasnění:

Moudrost říká: Nejsem nic.

Láska říká: Jsem všechno.

[Návštěvník]

Kolik z nás je mudrců? Kolik z nás zná žijícího mudrce?

Co je to mudrc?

[Návštěvník]

Kolik z nás je mudrců? Kolik z nás zná žijícího mudrce?

Co je to mudrc?

Řekněme někdo, kdo je již VOLNÝ.... :-)

[Návštěvník]

jsem volný, jsem mudrc?

[Návštěvník]

jsem volný, jsem mudrc?

Tady by měla přijít rána do palice :-)

[Návštěvník]

jsem volný, jsem mudrc?

Tady by měla přijít rána do palice :-)

Ale kdež. Legrace musí bejt.

[Návštěvník]

Však ona přejde :-)

[Návštěvník]

Však ona přejde :-)

Proč by měla přejít?

[Návštěvník]

Však ona přejde :-)

Proč by měla přejít?

Nemusí, klidně si sranduj, když tě to baví :-)

[Jana]

Aby slupky spadly, a spadly zcela, je u většiny třeba hodně času a hodně konfrontací, a také hodně bolesti. Právě bolest, ztráta záchytných bodů, ztráta všech iluzí o tom, jak to je a hlavně iluzí o sobě, coby středobodu Vesmíru je tím nejlepším a nejrychlejším řezbářem. Bolest je průvodní esencí, jako u porodu, v bolesti se rodí nové...
Při spočívání v krajině blaženosti jako blažená osoba, blažený jedinec se nové nezrodí, nemůže...
Vše má své a vše je dobře...

Z mého pohledu je tohle naprostý nesmysl. Co se musí stát se spáčem, kterému se zdá těžký strastiplný sen, aby se z něj probudil?

K probuzení nepotřebuje ve svém snu větší drama, stačí trochu víc světla.

Spojení se světlem poznání je velkou blažeností. Blaho probouzení není záležitostí snové osoby, ale je to přímo aspekt pravého skutečného Já.

Tedy ne víc bolesti a trápení, ale víc světla je třeba k osvícení.

[Návštěvník]

Aby slupky spadly, a spadly zcela, je u většiny třeba hodně času a hodně konfrontací, a také hodně bolesti. Právě bolest, ztráta záchytných bodů, ztráta všech iluzí o tom, jak to je a hlavně iluzí o sobě, coby středobodu Vesmíru je tím nejlepším a nejrychlejším řezbářem. Bolest je průvodní esencí, jako u porodu, v bolesti se rodí nové...
Při spočívání v krajině blaženosti jako blažená osoba, blažený jedinec se nové nezrodí, nemůže...
Vše má své a vše je dobře...

Z mého pohledu je tohle naprostý nesmysl. Co se musí stát se spáčem, kterému se zdá těžký strastiplný sen, aby se z něj probudil?

K probuzení nepotřebuje ve svém snu větší drama, stačí trochu víc světla.

Spojení se světlem poznání je velkou blažeností. Blaho probouzení není záležitostí snové osoby, ale je to přímo aspekt pravého skutečného Já.

Tedy ne víc bolesti a trápení, ale víc světla je třeba k osvícení.

No já se někdy probudím, když už to právě v tom snu není k vydržení :-)
Nevím, jak světlo by mohlo spícího probudit? Světlo podle mě je Milost a ano, ona nakonec, Milost, "dopustí" probuzení, ale ne dřív, než "může"...

Když osoba spí a neví o tom, že spí a zdají se jí škaredé sny, tak se buď probudí sama, když už to nemůže vydržet, to napětí, nebo se sen přesmykne do úplně jiného snového děje a probudí nás budík, ale jak světlo může způsobit probuzení, to teda nevím.
Stejně je to, když se zdají krásné sny, to si v tom hovíme a rochníme si a užíváme si, ale pak stejně zazvoní budík a zase se probudíme a už to "nemáme"

Ale!!!!!!

Probudíme se jako snová osoba z jedné snové reality do jiné, ale také snové reality, protože - jako OSOBA, ztotožněná s představou samostatně existující jednotky. O probuzení ve smyslu osvobození se od jha = tíživosti EGA nemůže být ani řeči.
Zatím.


Tak by mě fakt zajímalo, jak více světla způsobí, nebo napomůže k osvobození (nepochybuji o tom), co se musí udít, aby se tak stalo a jak se to může udít....?

[Návštěvník]

Silný reflektor přímo do obličeje, to jsi probuzený okamžitě

[Jana]

No já se někdy probudím, když už to právě v tom snu není k vydržení :-)

Hm, ano, tahle možnost tady je, ale neřekla bych, že takové probuzení je to ONO. Divoká mysl s divokými sny ve spánku těla bude po takovém probuzení těla sotva v meditativním stavu.

Nevím, jak světlo by mohlo spícího probudit?

Užijeme-li analogie, tak když uprostřed hluboké noci vstoupíš do místnosti plné spáčů a rozsvítíš světlo, tak sotva se kdo z nich neprobudí.

To, co udržuje stále stejný probuzený stav při spánku, bdění i snění, je světlo Krista zářící v srdci.

Světlo podle mě je Milost a ano, ona nakonec, Milost, "dopustí" probuzení, ale ne dřív, než "může"...

Moc pěkné, díky. Ano Světlo je milost, Světlo je Boží láska, Kristus. A otevřít své srdce téhle milosti, znamená dát tomu všemu, co existuje, včetně sobě samému milost. Tedy nikoho a nic nesoudit, neodsuzovat, nekritizovat. Všemu, všem i sobě odpustit. Milost je bezvýhradné přijetí. Milost je bezpodmínečná láska.

"Pokud někomu dovolíte, aby byl sebou samotným a jestli i Vám ten někdo dovolí být sebou samými, pak toto je láska.
A všechno ostatní je mučení."

Otevřít se Boží milosti znamená netlačit na nikoho a ani na sebe, abychom přestávali být sami sebou.

Stejně je to, když se zdají krásné sny, to si v tom hovíme a rochníme si a užíváme si, ale pak stejně zazvoní budík a zase se probudíme a už to "nemáme"

Ale!!!!!!

Probudíme se jako snová osoba z jedné snové reality do jiné, ale také snové reality, protože - jako OSOBA, ztotožněná s představou samostatně existující jednotky. O probuzení ve smyslu osvobození se od jha = tíživosti EGA nemůže být ani řeči.
Zatím.

Ano, nejde o to, aby snová postava prožívala jiný sen, jde o to, aby se v našem srdci probudil Kristus - Boží láska.

[Jana]

Silný reflektor přímo do obličeje, to jsi probuzený okamžitě

Pak se Ježíš nemohl divit, že ho po takovém zásahu Světla lidi toužící po spánku a snění pžitloukli na kříž.

[Jana]

Tak by mě fakt zajímalo, jak více světla způsobí, nebo napomůže k osvobození (nepochybuji o tom), co se musí udít, aby se tak stalo a jak se to může udít....?

Světlo je nejen Láska, ale i Pravda. Asi hlavní věcí je ztratit strach podívat se pravdě do očí. Přijmout pravdu o své osobě - že není ničím skutečným.

Těžko přijatelné také může být poznání, že není pravda v tom, co si myslíme, že víme, že není štěstí v tom, co si myslíme, že máme, že není žádná síla, moc a velikost v tom, co si myslíme, že jsme.

[Návštěvník]

Aby slupky spadly, a spadly zcela, je u většiny třeba hodně času a hodně konfrontací, a také hodně bolesti. Právě bolest, ztráta záchytných bodů, ztráta všech iluzí o tom, jak to je a hlavně iluzí o sobě, coby středobodu Vesmíru je tím nejlepším a nejrychlejším řezbářem. Bolest je průvodní esencí, jako u porodu, v bolesti se rodí nové...
Při spočívání v krajině blaženosti jako blažená osoba, blažený jedinec se nové nezrodí, nemůže...
Vše má své a vše je dobře...

Z mého pohledu je tohle naprostý nesmysl. Co se musí stát se spáčem, kterému se zdá těžký strastiplný sen, aby se z něj probudil?

K probuzení nepotřebuje ve svém snu větší drama, stačí trochu víc světla.

Spojení se světlem poznání je velkou blažeností. Blaho probouzení není záležitostí snové osoby, ale je to přímo aspekt pravého skutečného Já.

Tedy ne víc bolesti a trápení, ale víc světla je třeba k osvícení.

Z mého pohledu je obojí nesmysl. Tvrdost a pošetilost.

[Návštěvník]

Aby slupky spadly, a spadly zcela, je u většiny třeba hodně času a hodně konfrontací, a také hodně bolesti.

Toto je vnímání z pohledu ega: čas, osoby, které musí trpět, aby...atd.
Mudrc vnímá svět jako manifestaci Absolutna. Nic se ve skutečnosti neděje.
(Samozřejmě i to vnímání z ega je manifestací Absolutna. )

Budiž lehce mudrcům :-)
Kolik z nás je mudrců? Kolik z nás zná žijícího mudrce?

Tady žádného mudrce nenajdeš, jen o sobě přesvědčená, vševědoucí ega.

[Návštěvník]

Z mého pohledu je obojí nesmysl. Tvrdost a pošetilost.

Je to možné. Pak zkus přispět svým, jiným pohledem osvětlit, jak to je