Upřímné sebepoznávání

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2013 12:09:49

http://www.harmonievzivote.estranky.cz/ ... cesty.html

NÁSTRAHY A PASTI DUCHOVNÍ CESTY

Téma tohoto textu nemusí být pro každého úplně příjemné, ale věřím, že potřebné. Pojednáme o odvrácené straně sebepoznání. Zmíníme možné nástrahy, jámy, do nichž je možné s hlavou plnou ideálů a dobrých úmyslů velice snadné spadnout. A klidně se v nich ráchat roky a roky nevědouce, že namísto opravdového pokroku a poznání jen podporujeme neprospěšné vnitřní struktury.

Tato slepá místa jsou na západě už relativně známými oblastmi, tam mají přece jen s otevřenou spiritualitou delší zkušenost než u nás. Existuje pro ně dokonce speciální termín – spiritual bypass. Poprvé jej použil americký psycholog John Welwood v roce 1984. Označuje velmi častý jev, tedy použití spirituality, duchovní cesty jako určitého útěku, vyhýbání se bolestivým pocitům, stavům, nezahojeným ranám, traumatům, nárokům obyčejného života. Tento jev nejspíš pramení v naší běžné tendenci vyhýbat se všemu nepříjemnému. Což je na obecné úrovni pochopitelné, ovšem v rámci seberozvoje to je cesta nepříznivá. Spiritual bypass je možné považovat za jakýsi stín duchovní praxe, závětří, kam se schováváme před bolestí a tíživými nároky života. Naprosto většinou se nejedná o vědomý akt, ale na důsledcích to nic nemění. Tím, že o něm ale budeme mluvit, může to mnoha z nás ušetřit velké trápení a tápání.

V rámci duchovní praxe se spiritual bypass projevuje kupříkladu jako tendence k silnému, přehnanému, studenému nadhledu, odulpění, emocionální ztuhlosti a potlačení – jde tedy o určité, řekněme odseknutí se od prožívání, postoj nadhledu, který nepramení v moudrosti, ale ve strachu, což si často meditující neuvědomuje (či odmítá uvědomit).

Patří sem dále přehnaný důraz na pozitivno. Takový ten velice pozitivní náhled na vše, vše je fajn a krásné, úžasné a máme se všichni rádi, všechno je jedna pozitivní vibrace, vesmír, bůh je láska, cítím se každý den lépe a lépe. Možná to znáte sami, často to na člověka padá při návštěvě obchodů s new age proprietami, z letáčků a knih a povídání některých „super lidiček“. S tímto je spojen strach z hněvu, který je vnímán jako špatný, negativní. Velmi často je to problém mužů, kteří často slyší, jak mají být hodní, citlivý, empatičtí. Je v pořádku podporovat tyto vlastnosti, ovšem pokud je stejně tak podpořena výchova k umění práce s mužskou silou. Práce s hněvem, hlavně tím pramenícím z dávných dětských bolestí a chybějících pozitivních vzorů, je velké téma nejen pro muže.

Do tohoto ranku náleží také naivní, slepý soucit – přece všechno a všechny musíme mít rádi. Soucítění ale není podporování zlého, Ježíš nepřinesl pouze pokoj, ale i meč, soucítění může být i drsné, když je třeba. Kromě citlivého srdce k němu totiž neodmyslitelně náleží i rozlišující moudrost. Nastavení druhé tváře není v každé situaci nejvhodnější řešení. Když už si bereme za příklad křesťanskou tradici, připomeňme si obraz, kdy Ježíš zuřivě vyhání z chrámu penězoměnce. Rozhodně to není snadné téma s jednoznačným návodem na správný postup. Bude záležet vždy na konkrétní situaci.

Pokračujeme dále v popisu pastí a děr na duchovní cestě. Je to často nevyvážený rozvoj složek osobnosti. Nezřídka jsme intelektuálně (po zhltání nesčetných knih, přednášek a moudrých debat v čajovnách či hospodách) velice na výši, už v podstatě osvícení, ale naše emoční inteligence a též etické žití pokulhávají daleko za přemoudřelým egem. Ruku v ruce s tím jde často pocit, jak jsme již duchovně na výši, nás se ty „nízké“ věci už netýkají, jsme mimo dualitu, morální standardy jsou jen jednou z iluzí a forem apod.

V podstatě se dá říci, kde je spiritualita, tam je, či lépe řečeno hrozí, spiritual bypassing. Jak bychom to vlastně nazvali hezky česky? Duchovní úlet by bylo dosti trefné označení. Odborněji se doslova jedná o duchovní, spirituální překlenutí, přemostění. To zní asi trochu krkolomně, ale odpovídá anglickému termínu. Možná bychom česky mohli užít hezkého přirovnání duchovní berlička. Nejspíš bude asi nejvhodnější ponechat anglický termín. Ovšem slovo přemostění inspiruje k trefnému obrazu. Naše mentální krajina není rovná plocha. Je členitá, u někoho více, u jiného méně, ale najdeme zde jak hory se širým výhledem tak hluboká údolí, kam ani sluneční paprsky nedopadají. V těchto přehlubokých údolích žijí či spíše živoří prapodivné postavy. Skryté v jeskyních či pod hladinou temné vody. Jsou to zosobnění našich dávných traumat, potlačených, protože přece neslušných představ, pocitů, v propastech vzniklých po nepřítomném otci či matce létají démoni nejistoty, strachu, nepřijetí. Tato temná zákoutí, vzniklá často jako dětské reakce na náročné, bolestivé situace, jsou nyní obvykle zatarasena velkými kameny, někdy dokonce takřka zabetonována. Jsou to často místa, o kterých ani nevíme či nechceme vědět. Za svou poutí za světlem, vyšším vědomím, čistou myslí, mystickým spojením s bohem, kosmickou energií, je napůl nevědomky nezřídka raději překleneme, přemostíme. Divné, temné, zvrácené, hněvivé aspekty nás samých se moc nehodí do krámu. Ano, někteří mluvíme o transformaci svých temných stránek, ale zda tak skutečně činíme, je velmi diskutabilní. Můžeme roky a roky kráčet duchovní cestou, aniž bychom kdy do tohoto hlubokého údolí vůbec pořádně vkročili. Ovšem pokud to neuděláme my, existence sama nás nezřídka donutí k sestupu do podsvětí. A nebývá to zkušenost, kterou bychom přivítali s otevřenou náručí a zařadili do své sbírky spirituálních otevření a satori. Přesně naopak se může jednat o velice děsivé, temné, náročné období, kdy se rozpadáme a vědomí se dostává na samou hranici zdravého rozumu, někdy až za ni. Nazýváme tento čas temnou nocí duše, psychospirituální krizí, jazykem jungovské psychologie dochází k aktivaci stínových složek osobnosti, mocné síly, prazákladní energie zvané archetypy, se v tento čas prohání naším vědomím, skládačka naší osobnosti se chvěje, praská, hroutí se jako domeček z karet. Nejedná se většinou o mystické povznášející světelné zážitky, v nichž se naše já rozpouští v blažené kosmické jednotě. Existence ukazuje hledači absolutna, že má i svou temnou, zvrácenou, šílenou, destruktivní stránku. A je to stránka i nás samých. Rozhodně ne u každého musí tato fáze proběhnout takto dramaticky či nemusí třeba proběhnout vůbec. Je to velmi individuální, nepředvídatelné stejně jako je nepředvídatelná a neuchopitelná celá cesta ducha. Toto je zase velmi široké a důležité téma, kterému se komplexněji můžeme věnovat v samostatném textu. Nyní v rámci spirituálního přemostění si jej uvádíme, protože podhodnocení či nepřijímání vlastních negativit, temných stránek osobnosti, vyhýbání se starým šrámům, traumatům, bolestem či životním nárokům je jednou z jeho nejčastějších forem. Na naši omluvu, která nám ale před zákonem vesmíru příliš nepomůže, řekněme, že tak většinou nečiníme vědomě, naše snaha a úsilí o poznání, vnitřní rozvoj jsou většinou ryzí a upřímné. Ale neznalost zákona neomlouvá.

Na západ od našich hranic jsou past či spíše pasti duchovního zanedbání lépe známé, přece jen rozvoj spirituality je spojen s jejím boomem v 60. letech a k nám se dostal v podstatě se třicetiletým zpožděním. Toto zpoždění způsobuje, že jsme možná častěji dost naivní v očekáváních velkých výsledků. Možná je to i přirozená součást vývoje, určitá fáze, která ovšem může přetrvávat dlouhou dobu než si uvědomíme určité uvíznutí, zanedbání.

Víme, že sebepoznání nepřináší automaticky klid a pohodu. Často právě naopak, otevře, rozvíří kaly, rány, temnoty – tedy pokud je opravdové. Není to ozdůbka a příjemné, romantické téma pro čajovny a festivaly, šminka na naší masce, náš pečlivě vytvořený sebe obraz velice duchovních bytostí. Opravdová spiritualita není ono opium lidstva, jak trefně mluvili o náboženství soudruzi Marx, Mao a další, a proč spousta lidí hledí na duchovní scénu s despektem. Správně totiž vyciťují, že mnoha z nás slouží spíše jako útěk od bolavého sebe a od života na zemi. Není to mluvení o nepodmíněné lásce, zatímco v reálném životě city potlačujeme, protože nás bolí, pálí, ochromují. Spíše než co jiného jde o setkávání se s celostí sebe sama, různými aspekty bytí, i s bolestivými šrámy, nedokonalostmi, divnými pocity, strachem, úzkostí, hněvem, závistí.

Pokud se najdeme, tedy uvědomíme, v zajetí duchovního bypassu, na útěku před sebou v domnění, že právě k sobě jdeme, na cestě k transcendování a rozpuštění ega, když pořádně žádné nemáme, v zářných výšinách klidu a jednoty bez reálného uzemnění a kontaktu s životem, svým tělem a udusanými dětskými pocity, jsou často mnohem vhodnější přístupy psychoterapeutické než čistě meditativní. Ideálně s podporou terapeuta, který má vhled a zkušenost s oběma typy vnitřní práce. Není to žádná hanba, jedná se naopak o velké uvědomění a možnost skutečného posunu na vnitřní cestě. Jaké je hlavní motto, které má charakterizovat tuto fázi procitnutí? Opravdovost, přijetí, vnitřní poctivost.


Autor - Roman Žižlavský – spolupracuje s Psychoterapeutickým centrem Lávka jako mailový konzultant a poradce v oblastni psychospirituálního rozvoje.

Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2013 12:51:38

Ale co Vám doporučuji, je prodlévat ve vlastním vědomí. A jen potom přijde intuitivně z Vašeho nitra potřebné porozumění.

Nisargadatta Maharadž

Duchovní zrání lidské bytosti je procesem, v němž se mimo jiné probouzí a rozvíjí intuice. Ta postupně umožňuje člověku pronikat do záhad života, před nimiž zůstává rozum bezradně stát. Je však třeba zdůraznit, že schopnost intuitivního poznávání se rozvíjí pomalu, postupně a je třeba se naučit naslouchat jejím poselstvím. Hrozí zde totiž možnost záměny čisté intuice za nekontrolované impulzy z podvědomí či další formy tzv. pseudointuice. Pouze vnitřní vyzrálost a čistota umožní, aby člověk dokázal cestou intuice získávat důležité informace o vnitřním i vnějším životě.

Swami Šivananda

Navázat skutečně kontakt s Nadjá může hledající pouze prostřednictvím ryzí intuice, která je osvobozená od citového egoismu a překračuje intelektuální iluzi.

A to se stane ve stavu naprostého a dokonalého ticha.

Snadno lze podlehnout iluzi, že hlas ega je hlasem Nadjá. Někteří si vytvářejí vlastní mentální představy o své duchovní zkušenosti nebo osvícení, což může vést k naplnění ve své obrazotvornosti a falešné představě o své duchovní velikosti.

Paul Brunton

Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2013 21:52:29

Celá citace je

To je dost často vidět i v diskusích. Potřeba přesvědčovat druhé o své pravdě je jako droga. Čím víc jí podléhám, tím větší potřebu mám dokazovat druhému, že ten kdo se mnou nesouhlasí, se mýlí.

Je to jedna z nejzvláštnějších zkušeností, pozorovat, jak tahle snaha zaslepuje, úměrně potřebě obhájit svůj názor jako správný (proč vlastně?) Přitom to znemožňuje uvidět to, o čem mluvíme, z pohledu někoho jiného, kdo má v tom směru třeba taky už nějakou zkušenost. Když dokážu na chvilku úplně zapomenout na svoje přesvědčení a podívat se na to očima mého oponenta, může se stát, že mi najednou dojdou souvislosti, které by mi předtím vůbec nepadly. Najednou pochopím, proč tohle...AHA!!! ... a k čemu to vede... NO NE! TAK PROTO...

Naše zkušenosti nejsou a nemůžou být stejné, vede nás to každého trochu jiným způsobem, a tak tu věc nejspíš neuvidíme nakonec úplně stejně. Přesto, místo aby z našeho dialogu ve mně zbyla jen nějaká ta emoční reakce závislá na pocitu, kdo z nás obhájil svou "pravdu" líp, vyznělo to tentokrát jinak.

Je fajn si něco uvědomit, když to navazuje na dosavadní pochopení a posune ho o kousek dál.
Vypadá to snadné, jenže - není tak úplně snadné si všimnout, že už zas...
:D :phew:

Z toho je jasné, že jde o vlastní zkušenost
Návštěvník
 

Re: Afirmace

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. zář 2014 9:25:45

Já jsem


je nejvyšším vědomím člověka, je uvědoměním si své vlastní existence a individuality - JÁ JSEM. Kéterické neboli elektronické tělo, přesahující fyzické tělo o 80 až 100 centimetrů je stejného původu, jako je původ kosmu. Elektronické tělo je vlastním tělem ducha člověka, které se do podoby člověka formovalo uvědomováním si sebe sama. Ostatní verze "já", duši, jak jsme tyto obaly nazvali, si každý tvořil sám, když se vybaven darem svobodné vůle vydal na cestu stvořením.

Elektronické tělo je manifestace božské podstaty a svoji existenci má na rozhraní mezi absolutním a relativním vesmírem. Je složeno ze zlatě světelných vln o velice rychlých kmitočtech. Udržuje všechna ostatní těla pohromadě a reguluje správný tok energie z celé aury do vnitřního prostoru. Hlavní vertikální tok světelných vln prochází korunní čakrou, pulzuje podél páteře a jako hlavní proud síly dodává fyzickému tělu život. JÁJSEM určuje pulzaci fyzického srdce, zásluhou této síly dýcháme a můžeme pohybovat fyzickým tělem.

Z hlavního proudu vyzařují svazky zlatých paprsků, které ze sebe vyzařují další paprsky cirkulující kolem ostatních těl, které jsou touto silou drženy pohromadě. Do hlavního proudu směřují kořeny čaker, které metabolizují potřebné energie z univerzálního energetického pole. Do čaker elektronického těla se vážou vyšší úrovně kosmu, JÁ JSEM je napojeno na kosmické vědomí.

Pro JÁ JSEM neexistuje čas ani prostor, tato síla nepodléhá žádnému fyzikálnímu vlivu, všechny ostatní energie jsou ve vztahu k této síle v podřízeném postavení, proto ovlivní vše, co ve vesmíru existuje.JÁ JSEM je nevyšší princip života a vlastní sílu, jež je tajemstvím staletí.

To, co člověk neustále marně hledá mimo sebe, je ukryto přímo v něm. Je to nejvyšší a nejmocnější vědomí člověka, se kterým může člověk vědomě komunikovat a tak tuto sílu vědomě užívat a řídit.

Pro většinu lidí představuje pozvednout své vědomí do absotutna za cosi těžkého a pro ně samotné nemožného. Přesto se s nejvyššími silami může kontaktovat každý člověk, tyto síly může každý vědomě užívat. Veškeré tajemství spočívá v tom, že naše ryze duchovní mysl JÁ JSEM vnímá slova "já jsem" jako oslovení, jako své jméno. Slova "já jsem" v žádném případě neznamenají zdůraznění našeho ega.

Slovy "já jsem" oslovujeme své nejvyšší vědomí, tím jsme v pozornosti nejvyšších sil, které jsou připraveny uvést v činnost neomezené tvořivé síly, jejichž okamžitý pohyb naplňuje význam slov, která za oslovením následují. Ke svému nejvyššímu vědomí nemusíme promlouvat nahlas. JÁ JSEM reaguje na vyslovená nebo myšlená slova stejně a okamžitě uvádí do pohybu síly, jejichž účinky jsou vždy takové, jaký mají následující slova význam. Vždy naplní to, o co jsme si řekli.

Slova JÁ JSEM jsou nejsilnější tvořící slova života, proto velmi záléží na následujících slovech, která za oslovení JÁ JSEM použijeme. Když volíme správná slova, tvořivé síly nám přináší veliký užitek a požehnání. Pokud člověk pochopí význam těchto dvou slov, pozná sílu svého nitra, jehož činnost se rovná zázrakům.

Kristus tyto znalosti měl a ve svém pozemském životě je běžně používal. Každou svoji životně důležitou větu začínal slovy "já jsem". Zasvěcení učenci také o JÁ JSEM věděli, tyto znalosti však střežili v nejpřísnější tajnosti a předávali jen svým vybraným nástupcům.

Různými kontakty, které někteří lidé udržují s vyššími bytostmi, začaly být otevírány pokladnice dříve utajovaných a posléze zapomenutých duchovních znalostí a praktik, proto všechno, co je možné současnému člověku odhalit, nebude již nic skrýváno a střeženo jako tajné vědění. Nově načerpané vědomosti pravého duchovního směru lidé předávají dále ostatním.

Doba, ve které žijeme je dobou velkých změn, které zasahují do života každého člověka. Jednou z těchto přicházejících změn je zrychlování duchovního vývoje veškerého lidstva. Změny, které již nyní probíhají a které Zemi a nás všechny ještě čekají, jsou způsobeny kosmickou energií vyšších frekvencí, jíž se neustále naplňuje magnetické pole Země. Dříve byly vyšší frekvence zadržovány ochrannými clonami, chránícími lidstvo před jejich intenzitou, kterou by nervová soustava člověka nedokázala zvládnout. Nyní jsou ochranné clony postupně odstraňovány a mohutné síly duchovní energie, přinášející subatomární stavební částice, v neustále vyšší míře pronikají k lidem. Množství této energie neustále stoupá a bude nezadržitelně sílit. V různých částech světa začali lidé vědomě navazovat a udržovat kontakty s vyššími bytostmi a mnohým lidem začala být přístupná určitá místa v éterické úrovni Země.

Když duch definitivně opouští své fyzické tělo, v první fázi své fyzické smrti prochází vědomí hmotným tělem. Většinou je tato fáze vnímána tak, jako bychom procházeli temným tunelem. Pak vědomí prochází hlavním proudem pulzující síly podél páteře a definitivně opouští své fyzické tělo v oslňujícím světle korunní čakry.

Ukončení cesty koloběhu inkarnací a návrat zpět do duchovního světa je vzestup vnějšího vědomí do elektronického těla, čili splynutí vnějšího vědomí s vědomím JÁ JSEM. Je to návrat tam, odkud bez vyjímky všichni pocházíme a kam se jednou máme všichni vrátit. Je to návrat do duchovního světa, kam můžeme vstoupit bez ostatních bytostných obalů, jen v ryze duchovní podobě s vlastnictvím sil pozitivních vlastností, které si během inkarnací osvojíme.Pak můžeme při zachování si svého vědomí snést ještě vyšší kosmické síly.


VĚDOMÉ UŽÍVÁNÍ JÁ JSEM

Abychom docílili okamžitého spojení s JÁ JSEM, musí být naše záda, týl a hlava v jedné kolmé rovině, tím je zprůchodněn spirituální kanál, procházející páteří do korunní čakry. Pak s patřičnou úctou JÁ JSEM oslovíme. Na začátku vždy toto oslovení třikrát opakujeme, tím s JÁ JSEM docílíme vědomého kontaktu. Při třetím opakování tohoto oslovení místo odpovědi : "co si přeješ?" ucítíme ve spáncích mírný tlak a v oblasti srdeční čakry jemný, láskyplný pocit. Při opakování našeho přání již oslovujeme JÁ JSEM jen jednou.


UVEDU PŘÍKLADY


Pokud potřebujeme ochranu před negativními vlivy jiných lidí nebo negativními vlivy z astrálního prostředí, je třeba utvořit okolo sebe energetický obal, který negativní vlivy nepropustí. Utvoření ochranného obalu vypadá takto:

"JÁ JSEM, - JÁ JSEM, - JÁ JSEM, - ochranný elektronový obal okolo mne.

JÁJSEM, - ochranný elektronový obal okolo mne.

JÁ JSEM, - ochranný elektronový obal okolo mne."

Jakýkoliv ochranný obal nikdy nenarušuje naší svobodnou vůli, ale vytváří efekt silného ochranného brnění, které zabrání vzniku jakékoliv negativní energie. Ochranný obal můžeme utvořit okolo sebe, ale i okolo různých věcí nebo pomůcek. Například při práci s kyvadlem, kdy chceme mít jistotu, že kyvadlo nebude ničím ovlivňováno.

"JÁ JSEM, - JÁ JSEM, - JÁ JSEM, - ochranný elektronový obal okolo tohoto kyvadla, který zabrání jakémukoliv negativnímu ovlivnění lidské a duchovní činnosti, bez ohledu na moji psychickou a fyzickou formu."

Tuto nebo podobnou větu třikrát opakujeme.



Chceme-li docílit zdraví, za oslovení JÁ JSEM řekneme: "harmonická činnost každé buňky a každého orgánu mého těla"

nebo: " JÁ JSEM, - .....dokonalost a zdraví, které se projevuje v každém orgánu mého těla."



Psychické napětí zklidníme slovy: "JÁ JSEM, - ...klid a mír, harmonie, duševní vyrovnanost."



"JÁ JSEM, - radost ze života"

"JÁ JSEM, - zdravý spánek."

"JÁ JSEM vědomí kosmické lásky."



Když poznáme, jaká síla je v těchto dvou slovech ukryta, po vyslovení "já jsem" začneme kontrolovat své myšlenky a slova také v běžných rozhovorech.



zpracovala jsem podle knihy "Tajemství zbloudilých duší"

od Boženy Koubové


http://www.mojiandele.cz/ja-jsem/
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 16. led 2016 8:42:28

Buddhistické vnory.

Vstoupit do jednotlivých dimenzí lze praktickým úsilím meditačním skrze pohroužení neboli vnory (a to zejména vytvořením podmínek pro jejich vznik). Postupně je možno dosáhnout čtyř nižších vnorů, představujících jak stavy vědomí, tak i samostané světy prožitkových kategorií.

Pokud adept v této fázi nezemře, musí jít dále a uskutečnit ještě čtyři vyšší vnory. V pátém zažije nekonečný prostor („stav, který ve starém Egyptě představoval sokolí bůh Hor – Pán nekonečného prostoru“), v šestém vnoru nekonečné vědomí, sedmý je zván říší docela ničeho a osmý je pak hranicí možného vnímání.

"Při těchto zkušenostech", praví Mistr, "zažije adept všechno štěstí, po kterém kdy toužil". Existuje ještě devátý vnor, který jóginové znají jako samádhi, kdy je denní vědomí zničeno a nastupuje vědomí extatické, kdy je zažíváno samotné absolutno, jakožto Jednota veškerenstva.
http://www.buddhismusvcesku.estranky.cz ... uddhu.html
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod norek » sob 16. led 2016 9:29:30

já jsem vnor
ty jsi vnor
my jsme oba vnory
protože skáčeme
do budhovy nory
norek
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 16. led 2016 9:33:09

:D
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod reseek. » pon 29. led 2018 13:28:26

irulan píše:Z dávného a poněkud lapidárního mailu kamaráda (bez jazykových úprav):

„Když si člověk o sobě myslí, jak je mravnej, správnej a dobrej, znamená to jen, že se dosud naostro nesetkal s démonem egoismu, kterýho starý zasvěcenci nazývali strážce prahu. Ten střeží tu hlavní svatyni sebepoznání, kde se nalézá... NIC! Cestou tam nacházíš SKUTEČNÉ motivace vlastních činů, a vidíš, že vůbec nejsou tak ušlechtilý, jak si myslíš. To setkání se strážcem, kterej ti ukazuje podstatu tvých tzv. ušlechtilých motivací, je tak strašný, že ti vezme o sobě veškeré iluze! KAŽDÝMU, kdo má odvahu ho podstoupit!!! Člověk pochopí, že se nemůže pyšnit ničím, že je sám o sobě bídnej a ničemnej. Čemu se podobáš ve svý velikosti? H...! Teprve, když se s tim smíří, když to stráví, roste v něm pravá pokora, která se nedá falšovat předstíráním skromnosti, jak to mnozí tzv. duchoznalci dělaj. A taky pravá SVOBODA, protože mizí veškerej strach. A každej strach je vlastně strachem ze sebe!... Stačí rozebrat si svou motivaci zcela upřímně a bez předsudků a člověk žasne, jaký obludný ego se skrývá za zdánlivou ušlechtilostí.

Ve starých dobách podstupovali adepti mystérií cvičení, kde se učili nesoudit dle převládající morálky, ale jít ZA! Všechno to vedlo k tomu, aby se přestali prožívat, jak jsou dobří a mravní a lepší než ti ostatní, a teprv, když tenhle sebeblud opustili, přišlo osvícení. Dodnes je to stejný, jen se změnily prostředky.

Brát se vždy s odstupem. A hlavně musí být člověk obezřetný a demaskovat vlastní ušlechtilé motivace, které jsou ve skutečnosti obyčejnými egoistickými pohnutkami. (Udělal jsem pro někoho něco nezištně? Ne, udělal jsem to pro svůj dobrej pocit, pro kladný sebeprožitek, aby se ego mělo dobře! A podobně.) Strážce prahu hlídá dobře! Do skutečného duchovního světa ego prostě nepustí, takže je třeba dosáhnout nejhlubšího možnýho sebepoznání, jakýho je člověk schopen... a na prahu odložit vše, co mu umožňuje přežít v podmínkách obyčejného pozemského života, celou personu, pozemskou osobnost. To je trochu jako svlíknout se do naha. Hluboké sebepoznání je velmi otřesný zážitek, beroucí člověku poslední iluze o sobě. Zdrcující a depresivní, ale osvobozující a nevyhnutelný! Když projdeš tímto alchymickým stadiem putrefakce, neboli zhnití, víš, že chvála je jen stříbrný prach, kterej třeba sfouknout, abys mohl dál, a vůbec tě nenapadne, že by sis ji zasloužil... :-)

Celá naše moderní kultura je založená na potřebě sám sebe klamat, nalhávat si o sobě, že jsem lepší, než jsem. To jsou takoví týpci, kteří mají pocit, že oni jsou ti příkladní a mravní a musí těm druhým ukázat, jak se to dělá. Osud nás ale učí rozpoznávat, že sami sobě lžeme, abychom se sebou dokázali vůbec žít. Až se to po těžkých úderech osudu u těch šťastnějších případů jednoho dne překlopí a najednou zjišťujeme, že už nemáme potřebu sami sebe obelhávat, ale naopak potřebu být pravdiví. A to je potom teprv mazec! Pak zjišťuješ, že ti málokdo rozumí a považují tě za podivína, vyvrhele, blázna, protože už nejedeš jejich sebeklamnou hru, ale demaskuješ kulisy a kostýmy jejich divadla. Tim jim bereš jejich svět, jdeš proti jejich potřebě se vzájemně ujišťovat, jak jsou dobří. Proto seš na obtíž, ztrácíš kamarády... Pravda osvobozuje, ale taky vrhá člověka do samoty. :-)“

Mazec to je, ale je to nesrovnatelně uspokojivější než jet pořád dál postaru...
reseek.
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 12. bře 2018 18:01:57

Proč se nám pořád děje to samé? Aneb jak přepsat životní scénář

Anekdota popisuje neštěstí zbožného sedláka. Žena mu utekla, stodola vyhořela, kroupy zničily úrodu, kráva uhynula. Muž takto trápený osudem poklekl, otočil oči k nebi a zvolal: „Bože, zač mě trestáš?“ I otevřela se nebesa a mocný hlas pravil: „Ani nevím, nějak mě štveš!“

Obrázek

Psychologové vycházející ze směru zvaného transakční analýza používají termín „životní scénář“. Jde o intenzivní, leč nevědomý postup, snad by bylo možno říci algoritmus, podle něhož ovlivňujeme, nebo dokonce vytváříme své životní příběhy. Každý jsme sám sobě scénáristou. Leč jsme při této přinejmenším ne zcela vědomé činnosti ovlivňováni rozličnými vlivy včetně sociální dědičnosti, prostředí a výchovy.

Ptáka poznáš po peří, nezdvořáka po řeči a skutečnost, že jsme (u sebe nebo u druhých) narazili na vliv scénáře, ukazuje (mnohdy) řečnická otázka:

Proč se mi to pořád děje?!

Mezi další typické ukazatele vlivu životního scénáře patří:

☻ Opakování podobných konfliktů, úrazů, trestných činů, problematických partnerských voleb, špatných investic, stereotypní myšlení a pocity.
☻Lpění, nebo naopak bagatelizace problematických zážitků v dětství.
☻Velká závislost na autoritách, namátkou na rodičích, sousedech, na tom, co si lidé o mně myslí.
☻Magické očekávání – „jednou se stane zázrak a vše se obrátí k dobrému“, iluze o sobě, jež vedou k nereálnému sebehodnocení.
☻Šibeniční humor, cynismus, černo-bílé hodnocení – jen dobré, nebo špatné, nic mezi. Zevšeobecňování – „vždycky“, „nikdy“.


Výše zmíněný psychologický směr si potrpí na poetickou terminologii. Popisuje např. scénáře princů a princezen i žab. Který je úspěšnější, uhádnete snadno. Psycholog vám sdělí, že lidé se sice rodí jako princové a princezny, ale z mnohých se brzy stávají „žáby“. Je tu ovšem nevelká pravděpodobnost další, tudíž ještě pozdější změny k lepšímu. Inu, jako v pohádce, kde polibek vítěze může proměnit žábu v její výše zmíněný protiklad.

To, co nás žene, má na svědomí víc obětí než světová válka

Driver je anglicky popoháněč, hnací mechanismus, honák dobytka, eventuálně řidič automobilu. Vnitřní driver je v terminologii transakční analýzy významnou součástí životního scénáře. Ukazuje, nebo spíše velmi kategoricky prosazuje, jak máme reagovat na výzvy a stres, jež život přináší. Pohodoví tito „řidiči automobilu“ našeho bytí určitě nejsou. Spíše bývají „popoháněčem“, „hnacím mechanismem“ či „honákem“… Samozřejmě zde ne dobytka. Tradičně je uváděna pětice základních driverů. Američtí psychologové Kahler a Carpers o nich prohlásili: „Mají na svědomí víc obětí než světová válka.“

Obrázek
Buď silná! Buď perfektní! Pospěš si! Každý tě musí mít rád! Hlavně se snaž!

Driver, onen popoháněč, totiž „ví i neví“, co chce, a nedá pokoj, pokud to nedostane… A dostat to vlastně ani nemůže. Popohání nás k dosažení v podstatě ideálního cíle, jež je definován obecně. Už už máte dojem, že byl cíl dosažen, ale omyl. Nikdy nebylo tak dobře, aby nemohlo být ještě lépe. K lepšímu pochopení psychosomatického děsu, jež to vyvolává, dodávám, že nejde jen o soukromé ostruhy na sebe samotného. Zvnitřnělé drivery totiž mnohdy požadujeme i po ostatních lidech. Jsou to tito:

5 základních driverů, „popoháněčů“

1. Buď silný!
Nikomu nesmíš nikdy ukázat svoji slabost. A já sám, vždycky sám, si se vším musím poradit. To ovšem neznamená, že se nevypěním do poslední mydlinky, pokud mi v mém úsilí lidé nepomáhají, nebo je dokonce narušují. Jejich povinností je vycítit, kdy pomoc potřebuji a co nejnenápadněji mi ji poskytnout. Pak se rychle stáhnout do pozadí. Jinak bych ztratil svoji hrdost všestranné jedničky. Hodně mi záleží na vítězném image. Mimochodem scénář „musíš být za všech okolností silná“ mají mnohé „ženy do nepohody“. Tj. báječné ženské, jež bývají opouštěny partnery očarovanými bezbrannými kukadly bytostí, které neumí vyplnit složenku.

2. Buď perfektní!
Hlavně nesmíš nic pokazit. Nesmíš udělat sebemenší chybu. Kdyby se čirou náhodou chybička do tvého snažení vloudila, rozhodně ji nesmíš připustit. Však on se někdo najde, kdo za to (všechno) může. Pravda, k naprosté dokonalosti vždycky něco chybí. Z toho plyne moje nízké sebevědomí, podceňování se, hnidopišský perfekcionismus. Též obranné mechanismy svými důsledky neurotizující nejen vlastní Já.

3. Pospěš si!
Dělej všechno rychle. Včera bylo již pozdě, neztrácej čas, nikdo ti ho nenahradí. Ukaž těm slimákům okolo tebe, jaký jsi vítr. Kdo chvíli stál, již stojí opodál.

4. Každý tě musí mít rád!
Dělej lidem jen radost, jinak špatně dopadneš. I v krematoriu popřej pozůstalým hezký den. Pozdrav: „Krásné ránko!“ a popřej kouzelný den. Úsměv nic nestojí, ale mnoho dokáže. Pozor, pamatuj: Slibem nezarmoutíš! Nesmíš říkat ne, i když si to myslíš. Pěkně zní: „Možná, snad, pokusím se, budu se snažit…“

5. Hlavně se snaž!
To, co zvládneš, není nejpodstatnější. Snaha je to hlavní, co se počítá. Snaž se, abys byl nepostradatelný všude, kde se objevíš. Ostatně, když něco děláš, snaž se to udělat sám. Nikdo jiný se nemůže tak snažit udělat to dobře, jako se vynasnažíš ty. Také se snaž lidem ukázat, v čem a jak chybují, a jejich chyby napravovat.

Proč je tak těžké přepsat vlastní scénář

„Snaživý“ popoháněč občas souvisí s racionalizací zavedeného – leckdy i debaklového – scénáře. Zde často vystupuje s mezilidskými hrami „Ano, ale…“ a „To je hrozné, viďte…!“ Dotyčný „scénárista“ má problémy tak velké, že je nelze nepřipustit. Coby aperitiv zvolí lamento „to je hrozné, viďte…“ a popíše, jak – nezaviněně – trpí. Naznačíte mu, že kazí život mnohdy nejen sobě, ale i některým z jeho blízkých. Ve svém erbu nosí jedno, leč mnohdy i víc z pětice popoháněčů. Naznačíte, že změna by byla možná. Jen nestačí „hlavně se snažit“, ale změnit chování a životní styl. Poděkuje, leckdy i dodá, že jste mu otevřeli oči.

Následuje konstatování: Já o tom (už, přece) vím a snažím se s tím něco dělat, ale ono se to lehko řekne a je to tak těžké. V zásadě se mu scénář líbí, popoháněče přijal a každá změna může být k horšímu.

Kde se to pokazilo a co s tím

Neurotizující součástí scénáře jsou i zákazy přijímané jako okolím očekávaná nutnost již v dětství. Pokud rodiče dětské nápady předem odmítají: „Nevíš, o čem mluvíš,“ můžete si do dalšího života odnést příkaz: „Nepřemýšlej!“ Možná je v rodině ctěna zásada: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí.“ Z ní může vyplynout příkaz: „Neměj úspěch!“ „Nic moc si o sobě nemysli,“ lze do řeči příkazů přeložit jako: „Nepřemýšlej.“ „Nebuď důležitý!“ To může vyvolávat úzkost. Co když přece jen budu?

(autor PhDr. Tomáš Novák)
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 06. kvě 2018 13:08:57

Návštěvník píše: Potřeba přesvědčovat druhé o své pravdě je jako droga. Čím víc jí podléhám, tím větší potřebu mám dokazovat druhému, že ten kdo se mnou nesouhlasí, se mýlí.

Je to jedna z nejzvláštnějších zkušeností, pozorovat, jak tahle snaha zaslepuje, úměrně potřebě obhájit svůj názor jako správný (proč vlastně?) Přitom to znemožňuje uvidět to, o čem mluvíme, z pohledu někoho jiného, kdo má v tom směru třeba taky už nějakou zkušenost. Když dokážu na chvilku úplně zapomenout na svoje přesvědčení a podívat se na to očima mého oponenta, může se stát, že mi najednou dojdou souvislosti, které by mi předtím vůbec nepadly. Najednou pochopím, proč tohle...AHA!!! ... a k čemu to vede... NO NE! TAK PROTO...

Naše zkušenosti nejsou a nemůžou být stejné, vede nás to každého trochu jiným způsobem, a tak tu věc nejspíš neuvidíme nakonec úplně stejně. Přesto, místo aby z našeho dialogu ve mně zbyla jen nějaká ta emoční reakce závislá na pocitu, kdo z nás obhájil svou "pravdu" líp, vyznělo to tentokrát jinak.

Je fajn si něco uvědomit, když to navazuje na dosavadní pochopení a posune ho o kousek dál.
Vypadá to snadné, jenže - není tak úplně snadné si všimnout, že už zas... :D :phew:


:D
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod plm » pon 07. kvě 2018 8:15:53

Návštěvník píše:
vostalpetr píše:Proto já píšu o relaxaci,což je uvolnění nejen těla ale i jakéhokoliv pozorování,což je vlastně NEVĚDĚNÍ,


Ty jsi normálně jen zdrhl od toho pozorování, neosobního Pozorovatele jsi šoupl na vedlejší kolej a utápíš se jen v onom nevědění, nic víc. Vrátil jsi se jen ke stavu před započetím svého duchovního putování.

No a proč ne, když mu to vyhovuje?
plm
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. kvě 2018 8:42:01

Neosobní pozorovatel je nevědění,

proto se tam můžeš dostat leda přes nevědění,

tedy přes uvolnování pozornosti...

Ty tam zřejmě furt potřebuješ přicmrdávat toho osobního pozorovatele,

ale relaxace není totální destrukce osobního pozorovatele,

jen jeho maximální uvolnění, jinak by to byl spánek a to relaxace tedy není...

Takže žádný vobavy, pozornost tam je a je uvolněná,

protože neosobní pozorovatel je nevědění...
vostal petr
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod plm » pon 07. kvě 2018 8:56:48

vostal petr píše: neosobní pozorovatel je nevědění...

K nevědění je stejně jako k vědění nutné osobní já, které něco ví nebo neví.

Na rozdíl od neosobního pozorování prázdným prostorovým vědomím, které je neomezené

Samo tak zmizelo jakékoliv vědění i nevědění
plm
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. kvě 2018 9:08:17

plm píše:
vostal petr píše: neosobní pozorovatel je nevědění...

K nevědění je stejně jako k vědění nutné osobní já, které něco ví nebo neví.

Na rozdíl od neosobního pozorování prázdným prostorovým vědomím, které je neomezené

Samo tak zmizelo jakékoliv vědění i nevědění


No jistě,

k nevědění zcela nepochybně potřebuješ osobu,

proto taky relaxace není realizace, že jo,

ale neosobní pozorovaní je pak opět nevědění, ovšem poněkud jiné nevědění než v případě osoby...

Takže je to nevědění, jen poněkud jiné nevědění než v případě osoby...

No vono nic nezmizelo, že jo,

ale vědění je nevědění a nevědění je vědění...
vostal petr
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. kvě 2018 9:13:20

Samo tak zmizelo jakékoliv vědění i nevědění


To se stává že to zmizí,

když tam někdo přicmrdává úsilí a cvičí to...

Janě takhle mizí celej svět a to jen vo tom teoretizuje, ani to nemusí praktikovat...
vostal petr
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod plm » pon 07. kvě 2018 9:20:13

vostal petr píše:relaxace není realizace

:yes:

... na rozdíl od neosobního pozorování neomezeným prostorovým vědomím.
plm
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. kvě 2018 9:30:30

No jistě,

jen nějak furt nechápu proč ti z toho tak hrabe, stejně jako tý Janě z tý lásky...

nejspíš to bude tím zaměřováním pozornosti a úsilím, co do toho nasíráš...
vostal petr
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod plm » pon 07. kvě 2018 9:49:53

Samo tak zmizelo jakékoliv vědění i nevědění

a je tu klid a pohoda i ve chvílích, kdy se osobní já znovu zaktivovalo.

Bůhvíproč už nevzniká nutkání druhé napadat a urážet jen proto, že mají trochu jiné zkušenosti,
je to docela fajn, co si budem povídat :)
plm
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod vostal petr » pon 07. kvě 2018 10:45:11

Bůhvíproč už nevzniká nutkání druhé napadat a urážet jen proto, že mají trochu jiné zkušenosti,
je to docela fajn, co si budem povídat

ale nek. prostor je celkově Šiva, ale také jako celek je to Šakti,
To já neřeším, to je tvůj problém,



a sebeosvobozování neprobíhá na nějakém džnániskem principu neosobního pozorovatele,

ale na principu šaktickém,

jak funguje šakti víš,

a je to šakti co rozpouští ego,



Víc toho nevím, jsem jenom blbý ego, takže tě klidně i někam pošlu, jako ego bonus...
vostal petr
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 07. kvě 2018 10:56:11

vostal petr píše:Víc toho nevím, jsem jenom blbý ego

Proč teda tohle "blbý ego" pořád znovu vysvětluje něco, o čem nemůže mít ani ánunk, a poučuje o tom ostatní?

Bůchví :phew:
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 6 návštevníků