Upřímné sebepoznávání

Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod irulan » pon 15. dub 2013 18:39:58

Z dávného a poněkud lapidárního mailu kamaráda (bez jazykových úprav): „Když si člověk o sobě myslí, jak je mravnej, správnej a dobrej, znamená to jen, že se dosud naostro nesetkal s démonem egoismu, kterýho starý zasvěcenci nazývali strážce prahu. Ten střeží tu hlavní svatyni sebepoznání, kde se nalézá... NIC! Cestou tam nacházíš SKUTEČNÉ motivace vlastních činů, a vidíš, že vůbec nejsou tak ušlechtilý, jak si myslíš. To setkání se strážcem, kterej ti ukazuje podstatu tvých tzv. ušlechtilých motivací, je tak strašný, že ti vezme o sobě veškeré iluze! KAŽDÝMU, kdo má odvahu ho podstoupit!!! Člověk pochopí, že se nemůže pyšnit ničím, že je sám o sobě bídnej a ničemnej. Čemu se podobáš ve svý velikosti? H...! Teprve, když se s tim smíří, když to stráví, roste v něm pravá pokora, která se nedá falšovat předstíráním skromnosti, jak to mnozí tzv. duchoznalci dělaj. A taky pravá SVOBODA, protože mizí veškerej strach. A každej strach je vlastně strachem ze sebe!... Stačí rozebrat si svou motivaci zcela upřímně a bez předsudků a člověk žasne, jaký obludný ego se skrývá za zdánlivou ušlechtilostí.

Ve starých dobách podstupovali adepti mystérií cvičení, kde se učili nesoudit dle převládající morálky, ale jít ZA! Všechno to vedlo k tomu, aby se přestali prožívat, jak jsou dobří a mravní a lepší než ti ostatní, a teprv, když tenhle sebeblud opustili, přišlo osvícení. Dodnes je to stejný, jen se změnily prostředky.

Brát se vždy s odstupem. A hlavně musí být člověk obezřetný a demaskovat vlastní ušlechtilé motivace, které jsou ve skutečnosti obyčejnými egoistickými pohnutkami. (Udělal jsem pro někoho něco nezištně? Ne, udělal jsem to pro svůj dobrej pocit, pro kladný sebeprožitek, aby se ego mělo dobře! A podobně.) Strážce prahu hlídá dobře! Do skutečného duchovního světa ego prostě nepustí, takže je třeba dosáhnout nejhlubšího možnýho sebepoznání, jakýho je člověk schopen... a na prahu odložit vše, co mu umožňuje přežít v podmínkách obyčejného pozemského života, celou personu, pozemskou osobnost. To je trochu jako svlíknout se do naha. Hluboké sebepoznání je velmi otřesný zážitek, beroucí člověku poslední iluze o sobě. Zdrcující a depresivní, ale osvobozující a nevyhnutelný! Když projdeš tímto alchymickým stadiem putrefakce, neboli zhnojení, víš, že chvála je jen stříbrný prach, kterej třeba sfouknout, abys mohl dál, a vůbec tě nenapadne, že by sis ji zasloužil... :-)
Celá naše moderní kultura je založená na potřebě sám sebe klamat, nalhávat si o sobě, že jsem lepší, než jsem. To jsou takoví týpci, kteří mají pocit, že oni jsou ti příkladní a mravní a musí těm druhým ukázat, jak se to dělá. Osud nás ale učí rozpoznávat, že sami sobě lžeme, abychom se sebou dokázali vůbec žít. Až se to po těžkých úderech osudu u těch šťastnějších případů jednoho dne překlopí a najednou zjišťujeme, že už nemáme potřebu sami sebe obelhávat, ale naopak potřebu být pravdiví. A to je potom teprv mazec! Pak zjišťuješ, že ti málokdo rozumí a považují tě za podivína, vyvrhele, blázna, protože už nejedeš jejich sebeklamnou hru, ale demaskuješ kulisy a kostýmy jejich divadla. Tim jim bereš jejich svět, jdeš proti jejich potřebě se vzájemně ujišťovat, jak jsou dobří. Proto seš na obtíž, ztrácíš kamarády... Pravda osvobozuje, ale taky vrhá člověka do samoty. :-)“
http://karelfunk.bloger.cz/Prace-na-svem-vyvoji/Predpoklady-meditace-Strazce-prahu-ego-do-duchovna-nepusti
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1132
Registrován: ned 10. čer 2012 17:38:29

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod irulan » pon 15. dub 2013 19:34:53

Je mozné šlapat obě najednou?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1132
Registrován: ned 10. čer 2012 17:38:29

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod rafael » pon 15. dub 2013 22:11:32

Ono je to ještě dál. Tohle je cesta hlavy, kdy se vysype úplně všechno, co si myslíme o sobě, o druhých, o světě, o politicích :D , přestaneme cokoliv soudit a hlava je prázdná, lehká, bezstarostná, ale pro ego je vyprahlou pustinou, ve které chybí zážitky, osobní důležitost.
Cesta srdce je spočinutí v tichu, kde myšlenky neruší. Myšlenky se mohou objevovat, ale v tichu srdce nemají žádnou váhu, jsou čisté, nevinné.
V tichu srdce se probouzí Vědomí Krista, vědomí Lásky, která dává poznat dokonalost samotné existence. A vše, co existuje, tuhle Kristovu krásu obsahuje.

Nejsme ani to h..., ale zároveň je to, co JE, tím nejlepším, co může existovat.
Neztrácíme přátele, protože v nich poznáváme tutéž existenci, kterou jsme my sami. Jsou pro nás Láskou, která dává svobodu. Je jedno, jak se kdo chová, tváří, co si myslí, jak vypadá, je jedno, jestli se už nikdy neuvidíme. V každém je stejná Kristova dokonalost samotné existence a proto nemůžeme o nikoho přijít. :)


ano je to přesně tak jak píšeš.. v ostatních vidíš sám sebe, stejnou energii jak ty nazýváš krista, někdo JÁ, někdo budha.. ano myšlenky občas přijdou, ale nepatří ti, jsou mimo, a jak se objeví zase odejdou pryč..ticho je odstraní samo.. myšlenky jsou nepřipoutané, jsou jako ptáček který přiletí, nemůžeš ho vzít do ruky, vidíš ho..a pak sám odletí..

ego nenachází nic, je jen ticho, ego nic neprožívá, nic neříká, ale pozor stále tam je.. to ticho je ego, jak říkají guruové, "ticho je první myšlenka ega".. když zmizí vnímání ticha, pak až je to co hledáme..musí zmizet ticho i jeho vnímání..ticho a vnímání ticha je obojí ego které stojí..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 604
Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. dub 2013 15:52:54

vostalpetr píše:Proto já píšu o relaxaci,což je uvolnění nejen těla ale i jakéhokoliv pozorování,což je vlastně NEVĚDĚNÍ,


Ty jsi normálně jen zdrhl od toho pozorování, neosobního Pozorovatele jsi šoupl na vedlejší kolej a utápíš se jen v onom nevědění, nic víc. Vrátil jsi se jen ke stavu před započetím svého duchovního putování.
VZDAL JSI TO. 8)
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod rafael » úte 16. dub 2013 17:57:20

To "pozor" se objeví kdykoliv se objeví ulpění na jakékoliv myšlence.

Pokud není ulpívání, není ego.

Především je třeba pustit i ten "pozor", pak se může udělat pohov, volno, zpívat a může nastat realizace vostálníkovy mahajogy.

Tedy objeví se poznání toho života osvobozeného od všech pozorů.

Ale pozor, nesmí v tom žití chybět samička od pozoru - pozornost.

A pokud někdo nemá rád tu představu věnovat tomu, co je, pozornost, tak stačí mít rád, rád, rád a nic víc nemusí.

:D


ano vnitřní pozornost, ta je ta síla která vše odstraňuje, sílá JÁ, krista, budhy..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 604
Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod rafael » úte 16. dub 2013 18:33:10

vostalpetr píše:No to určitě,
neosobní pozorovatel je pitomost,

Nic jsem nevzdal,
jen vše odevzdal,
dokonce i to tak slavné pozorování a bdělost a jiné duchovní pitominy


pitomost?? určitě není.. hledej ji tu vnitřní pozornost a najdeš ji.. vnitřní pozornost není výmysl ani mýtus.. někdo tomu říká energie, někdo světlo, někdo láska, někdo hloubka meditace atd. myslíš si že slunce za mraky nesvítí? a přece tam je, a budu ti tvrdit že slunce tam není protože sem ho neviděl a ty ano, vidím jen mraky, tím pádem není slunce,když ale budu čekat a budu se dovnitř do nitra dívat na mraky,budu stát na zemi a uvidím, že malinko občas slunce vysvitne, že mraky pustí paprsek, pak se budu soustředit a čekat na paprsky,budu se dívat na nebe,paprsky pak budou častější a častější, čím více čekám na paprsky slunce za mraky tím více mraky řídnou a propouští sluníčko častěji a častěji a slunce ohřívá zemi na které stojím..až se jednou stane že paprsek svítí pořád, je ale malý, tenký, pokud se budu na paprsek dívat on to pozná a bude zesilovat a mraky budou mizet a řídnout, odplují postupně, stále se pak budou vracek občas mráčky, jako beránci, někdy zlobiví černí někdy bílí jako sníh..až jednoho dne zjistím, že stojím na zemi ale ten paprsek slunce z nebe jsem vlastně JÁ, budha, kristus, tao.. že JÁ svítím.. že svítím na tento svět, který představuje mysl, že ty mraky jsou mysl, ale slunce svítí na mraky a ty odplouvají a některé se už nevracejí, jiné zase ano, ale to slunce je vyhání pryč.. a až to slunce bude trvalé, silné a nebe bez mraků, země bude osvícená sluncem, pak slunce splyne se vším a pochopí že mraky byly jen sen které bránili svitu na zemi a země splyne s nebem a země a nebe se stane jedním..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 604
Registrován: stř 02. led 2013 14:13:54

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. dub 2013 22:20:52

vostalpetr píše:Tedy co chci říct je to, že (síla) Já je naprosto všude,

hezkx řečeno, síla (Já), je opravdu všude, ale uvnitř sebe ji poznáš nejlíp
A když to nazýváš síla, tak jistě víš, co obnáší to slovo "síla"
síla je třeba pohyb odněkud někam, nebo změna z jedné kvality v kvalitu jinou, nebo uchopení něčeho, nebo manipulace s něčím jiným, ba i manipulace sám se sebou atd.

:)
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 17. dub 2013 8:43:48

vostalpetr píše:Pro mě síla Já není pohyb,
i když se to z pohledu osoby takto jeví,
proto osoba taky neustále má tendenci se silou hýbat a manipulovat

Proto z pohledu osoby je silou Já klid - uvolnění,
není to dívání se žádným směrem je to negace všech směrů (Maharadž)

Pokud se někdo někam záměrně dívá (směřuje pozornost) tak provádí manipulaci

Všechny duchovní praktiky které se učí, jsou jen projevy transformačního procesu, které má provádět síla Já,
nikoliv ovšem nějaká tendence a síla já (ego)

Prostě síla Já je něco jiného nežli síla já, i když to já je duchovně poučené od nějakého mistra že má dělat to či ono

A rozdíl je třeba už jenom v té dynamice a statice

Ty jsi se dal na reiky?
Proč ne, i to je cesta...
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod irulan » pát 19. dub 2013 8:02:38

takže je to jako když chceš někomu říct, jak se díváš z výšky, když jsi velký, ale nemůžeš vysvětlit, jak vyrůst...když to ani nejde..
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1132
Registrován: ned 10. čer 2012 17:38:29

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod teonik » pát 19. dub 2013 11:07:15

ahoj Irulan
tvůj příměr je trefný
ale není to beznadějné

jednou vyrosteme všichni,či spíš bych řek,že rosteme pořád a žádná výška není ta konečná výška...

no a svět,sebe-člověka,bližní.. a své myšlení mám na hraní a na to,abych na tom svou výšku ověřoval a pruboval...

možná sama budeš překvapena,až si ověříš,jax vyrostla...
.......................
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 822
Registrován: sob 12. lis 2011 8:18:16
Bydliště: havířov

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron