Upřímné sebepoznávání

Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod irulan » pon 15. dub 2013 17:39:58

Z dávného a poněkud lapidárního mailu kamaráda (bez jazykových úprav): „Když si člověk o sobě myslí, jak je mravnej, správnej a dobrej, znamená to jen, že se dosud naostro nesetkal s démonem egoismu, kterýho starý zasvěcenci nazývali strážce prahu. Ten střeží tu hlavní svatyni sebepoznání, kde se nalézá... NIC! Cestou tam nacházíš SKUTEČNÉ motivace vlastních činů, a vidíš, že vůbec nejsou tak ušlechtilý, jak si myslíš. To setkání se strážcem, kterej ti ukazuje podstatu tvých tzv. ušlechtilých motivací, je tak strašný, že ti vezme o sobě veškeré iluze! KAŽDÝMU, kdo má odvahu ho podstoupit!!! Člověk pochopí, že se nemůže pyšnit ničím, že je sám o sobě bídnej a ničemnej. Čemu se podobáš ve svý velikosti? H...! Teprve, když se s tim smíří, když to stráví, roste v něm pravá pokora, která se nedá falšovat předstíráním skromnosti, jak to mnozí tzv. duchoznalci dělaj. A taky pravá SVOBODA, protože mizí veškerej strach. A každej strach je vlastně strachem ze sebe!... Stačí rozebrat si svou motivaci zcela upřímně a bez předsudků a člověk žasne, jaký obludný ego se skrývá za zdánlivou ušlechtilostí.

Ve starých dobách podstupovali adepti mystérií cvičení, kde se učili nesoudit dle převládající morálky, ale jít ZA! Všechno to vedlo k tomu, aby se přestali prožívat, jak jsou dobří a mravní a lepší než ti ostatní, a teprv, když tenhle sebeblud opustili, přišlo osvícení. Dodnes je to stejný, jen se změnily prostředky.

Brát se vždy s odstupem. A hlavně musí být člověk obezřetný a demaskovat vlastní ušlechtilé motivace, které jsou ve skutečnosti obyčejnými egoistickými pohnutkami. (Udělal jsem pro někoho něco nezištně? Ne, udělal jsem to pro svůj dobrej pocit, pro kladný sebeprožitek, aby se ego mělo dobře! A podobně.) Strážce prahu hlídá dobře! Do skutečného duchovního světa ego prostě nepustí, takže je třeba dosáhnout nejhlubšího možnýho sebepoznání, jakýho je člověk schopen... a na prahu odložit vše, co mu umožňuje přežít v podmínkách obyčejného pozemského života, celou personu, pozemskou osobnost. To je trochu jako svlíknout se do naha. Hluboké sebepoznání je velmi otřesný zážitek, beroucí člověku poslední iluze o sobě. Zdrcující a depresivní, ale osvobozující a nevyhnutelný! Když projdeš tímto alchymickým stadiem putrefakce, neboli zhnojení, víš, že chvála je jen stříbrný prach, kterej třeba sfouknout, abys mohl dál, a vůbec tě nenapadne, že by sis ji zasloužil... :-)
Celá naše moderní kultura je založená na potřebě sám sebe klamat, nalhávat si o sobě, že jsem lepší, než jsem. To jsou takoví týpci, kteří mají pocit, že oni jsou ti příkladní a mravní a musí těm druhým ukázat, jak se to dělá. Osud nás ale učí rozpoznávat, že sami sobě lžeme, abychom se sebou dokázali vůbec žít. Až se to po těžkých úderech osudu u těch šťastnějších případů jednoho dne překlopí a najednou zjišťujeme, že už nemáme potřebu sami sebe obelhávat, ale naopak potřebu být pravdiví. A to je potom teprv mazec! Pak zjišťuješ, že ti málokdo rozumí a považují tě za podivína, vyvrhele, blázna, protože už nejedeš jejich sebeklamnou hru, ale demaskuješ kulisy a kostýmy jejich divadla. Tim jim bereš jejich svět, jdeš proti jejich potřebě se vzájemně ujišťovat, jak jsou dobří. Proto seš na obtíž, ztrácíš kamarády... Pravda osvobozuje, ale taky vrhá člověka do samoty. :-)“
http://karelfunk.bloger.cz/Prace-na-svem-vyvoji/Predpoklady-meditace-Strazce-prahu-ego-do-duchovna-nepusti
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1130
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod irulan » pon 15. dub 2013 18:34:53

Je mozné šlapat obě najednou?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1130
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod rafael » pon 15. dub 2013 21:11:32

Ono je to ještě dál. Tohle je cesta hlavy, kdy se vysype úplně všechno, co si myslíme o sobě, o druhých, o světě, o politicích :D , přestaneme cokoliv soudit a hlava je prázdná, lehká, bezstarostná, ale pro ego je vyprahlou pustinou, ve které chybí zážitky, osobní důležitost.
Cesta srdce je spočinutí v tichu, kde myšlenky neruší. Myšlenky se mohou objevovat, ale v tichu srdce nemají žádnou váhu, jsou čisté, nevinné.
V tichu srdce se probouzí Vědomí Krista, vědomí Lásky, která dává poznat dokonalost samotné existence. A vše, co existuje, tuhle Kristovu krásu obsahuje.

Nejsme ani to h..., ale zároveň je to, co JE, tím nejlepším, co může existovat.
Neztrácíme přátele, protože v nich poznáváme tutéž existenci, kterou jsme my sami. Jsou pro nás Láskou, která dává svobodu. Je jedno, jak se kdo chová, tváří, co si myslí, jak vypadá, je jedno, jestli se už nikdy neuvidíme. V každém je stejná Kristova dokonalost samotné existence a proto nemůžeme o nikoho přijít. :)


ano je to přesně tak jak píšeš.. v ostatních vidíš sám sebe, stejnou energii jak ty nazýváš krista, někdo JÁ, někdo budha.. ano myšlenky občas přijdou, ale nepatří ti, jsou mimo, a jak se objeví zase odejdou pryč..ticho je odstraní samo.. myšlenky jsou nepřipoutané, jsou jako ptáček který přiletí, nemůžeš ho vzít do ruky, vidíš ho..a pak sám odletí..

ego nenachází nic, je jen ticho, ego nic neprožívá, nic neříká, ale pozor stále tam je.. to ticho je ego, jak říkají guruové, "ticho je první myšlenka ega".. když zmizí vnímání ticha, pak až je to co hledáme..musí zmizet ticho i jeho vnímání..ticho a vnímání ticha je obojí ego které stojí..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 610
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. dub 2013 14:52:54

vostalpetr píše:Proto já píšu o relaxaci,což je uvolnění nejen těla ale i jakéhokoliv pozorování,což je vlastně NEVĚDĚNÍ,


Ty jsi normálně jen zdrhl od toho pozorování, neosobního Pozorovatele jsi šoupl na vedlejší kolej a utápíš se jen v onom nevědění, nic víc. Vrátil jsi se jen ke stavu před započetím svého duchovního putování.
VZDAL JSI TO. 8)
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod rafael » úte 16. dub 2013 16:57:20

To "pozor" se objeví kdykoliv se objeví ulpění na jakékoliv myšlence.

Pokud není ulpívání, není ego.

Především je třeba pustit i ten "pozor", pak se může udělat pohov, volno, zpívat a může nastat realizace vostálníkovy mahajogy.

Tedy objeví se poznání toho života osvobozeného od všech pozorů.

Ale pozor, nesmí v tom žití chybět samička od pozoru - pozornost.

A pokud někdo nemá rád tu představu věnovat tomu, co je, pozornost, tak stačí mít rád, rád, rád a nic víc nemusí.

:D


ano vnitřní pozornost, ta je ta síla která vše odstraňuje, sílá JÁ, krista, budhy..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 610
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod rafael » úte 16. dub 2013 17:33:10

vostalpetr píše:No to určitě,
neosobní pozorovatel je pitomost,

Nic jsem nevzdal,
jen vše odevzdal,
dokonce i to tak slavné pozorování a bdělost a jiné duchovní pitominy


pitomost?? určitě není.. hledej ji tu vnitřní pozornost a najdeš ji.. vnitřní pozornost není výmysl ani mýtus.. někdo tomu říká energie, někdo světlo, někdo láska, někdo hloubka meditace atd. myslíš si že slunce za mraky nesvítí? a přece tam je, a budu ti tvrdit že slunce tam není protože sem ho neviděl a ty ano, vidím jen mraky, tím pádem není slunce,když ale budu čekat a budu se dovnitř do nitra dívat na mraky,budu stát na zemi a uvidím, že malinko občas slunce vysvitne, že mraky pustí paprsek, pak se budu soustředit a čekat na paprsky,budu se dívat na nebe,paprsky pak budou častější a častější, čím více čekám na paprsky slunce za mraky tím více mraky řídnou a propouští sluníčko častěji a častěji a slunce ohřívá zemi na které stojím..až se jednou stane že paprsek svítí pořád, je ale malý, tenký, pokud se budu na paprsek dívat on to pozná a bude zesilovat a mraky budou mizet a řídnout, odplují postupně, stále se pak budou vracek občas mráčky, jako beránci, někdy zlobiví černí někdy bílí jako sníh..až jednoho dne zjistím, že stojím na zemi ale ten paprsek slunce z nebe jsem vlastně JÁ, budha, kristus, tao.. že JÁ svítím.. že svítím na tento svět, který představuje mysl, že ty mraky jsou mysl, ale slunce svítí na mraky a ty odplouvají a některé se už nevracejí, jiné zase ano, ale to slunce je vyhání pryč.. a až to slunce bude trvalé, silné a nebe bez mraků, země bude osvícená sluncem, pak slunce splyne se vším a pochopí že mraky byly jen sen které bránili svitu na zemi a země splyne s nebem a země a nebe se stane jedním..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 610
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. dub 2013 21:20:52

vostalpetr píše:Tedy co chci říct je to, že (síla) Já je naprosto všude,

hezkx řečeno, síla (Já), je opravdu všude, ale uvnitř sebe ji poznáš nejlíp
A když to nazýváš síla, tak jistě víš, co obnáší to slovo "síla"
síla je třeba pohyb odněkud někam, nebo změna z jedné kvality v kvalitu jinou, nebo uchopení něčeho, nebo manipulace s něčím jiným, ba i manipulace sám se sebou atd.

:)
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 17. dub 2013 7:43:48

vostalpetr píše:Pro mě síla Já není pohyb,
i když se to z pohledu osoby takto jeví,
proto osoba taky neustále má tendenci se silou hýbat a manipulovat

Proto z pohledu osoby je silou Já klid - uvolnění,
není to dívání se žádným směrem je to negace všech směrů (Maharadž)

Pokud se někdo někam záměrně dívá (směřuje pozornost) tak provádí manipulaci

Všechny duchovní praktiky které se učí, jsou jen projevy transformačního procesu, které má provádět síla Já,
nikoliv ovšem nějaká tendence a síla já (ego)

Prostě síla Já je něco jiného nežli síla já, i když to já je duchovně poučené od nějakého mistra že má dělat to či ono

A rozdíl je třeba už jenom v té dynamice a statice

Ty jsi se dal na reiky?
Proč ne, i to je cesta...
Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod irulan » pát 19. dub 2013 7:02:38

takže je to jako když chceš někomu říct, jak se díváš z výšky, když jsi velký, ale nemůžeš vysvětlit, jak vyrůst...když to ani nejde..
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 1130
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod teonik » pát 19. dub 2013 10:07:15

ahoj Irulan
tvůj příměr je trefný
ale není to beznadějné

jednou vyrosteme všichni,či spíš bych řek,že rosteme pořád a žádná výška není ta konečná výška...

no a svět,sebe-člověka,bližní.. a své myšlení mám na hraní a na to,abych na tom svou výšku ověřoval a pruboval...

možná sama budeš překvapena,až si ověříš,jax vyrostla...
.......................
Ja krásné,když vše kolem svítá-také svítat

JSEM-SILOU PŘEDSTAVIVOSTI!
........................................................
teonik
 
Příspěvky: 821
Registrován: sob 12. lis 2011 7:18:16
Bydliště: havířov

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod rosada » stř 24. dub 2013 20:10:37

rafael píše:
pitomost?? určitě není.. hledej ji tu vnitřní pozornost a najdeš ji.. vnitřní pozornost není výmysl ani mýtus.. někdo tomu říká energie, někdo světlo, někdo láska, někdo hloubka meditace atd. myslíš si že slunce za mraky nesvítí? a přece tam je, a budu ti tvrdit že slunce tam není protože sem ho neviděl a ty ano, vidím jen mraky, tím pádem není slunce,když ale budu čekat a budu se dovnitř do nitra dívat na mraky,budu stát na zemi a uvidím, že malinko občas slunce vysvitne, že mraky pustí paprsek, pak se budu soustředit a čekat na paprsky,budu se dívat na nebe,paprsky pak budou častější a častější, čím více čekám na paprsky slunce za mraky tím více mraky řídnou a propouští sluníčko častěji a častěji a slunce ohřívá zemi na které stojím..až se jednou stane že paprsek svítí pořád, je ale malý, tenký, pokud se budu na paprsek dívat on to pozná a bude zesilovat a mraky budou mizet a řídnout, odplují postupně, stále se pak budou vracek občas mráčky, jako beránci, někdy zlobiví černí někdy bílí jako sníh..až jednoho dne zjistím, že stojím na zemi ale ten paprsek slunce z nebe jsem vlastně JÁ, budha, kristus, tao.. že JÁ svítím.. že svítím na tento svět, který představuje mysl, že ty mraky jsou mysl, ale slunce svítí na mraky a ty odplouvají a některé se už nevracejí, jiné zase ano, ale to slunce je vyhání pryč.. a až to slunce bude trvalé, silné a nebe bez mraků, země bude osvícená sluncem, pak slunce splyne se vším a pochopí že mraky byly jen sen které bránili svitu na zemi a země splyne s nebem a země a nebe se stane jedním..


Hezká alegorie. Ale taky je možné uvědomění, že slunci žádné mraky nevadí. Když se na to díváš jako slunce, tak jisto jistě víš, že mraky se jednoho dne rozplynou.
Ke konci mám však výhrady: Slunce je vždy trvalé, Slunce už teď vše chápe, Slunci mraky nevadí, ví že mraky mají v Něm svůj původ.
Uživatelský avatar
rosada
 
Příspěvky: 1242
Registrován: úte 20. zář 2011 9:22:05

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 24. dub 2013 23:39:04

Návštěvník
 

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Linda » sob 07. zář 2013 13:12:01

Návštěvník píše:
kalimero píše:Nemůžeš mu pomoci, když nechce. Jeho problémy jsou skutečné, jsou pro něj pravdou a on miluje se o svou pravdu dělit s ostatními.

To je dost často vidět i v diskusích. Potřeba přesvědčovat druhé o své pravdě je jako droga. Čím víc jí podléhám, tím větší potřebu mám dokazovat druhému, že ten kdo se mnou nesouhlasí, se mýlí.

Je to jedna z nejzvláštnějších zkušeností, pozorovat, jak tahle snaha zaslepuje, úměrně potřebě obhájit svůj názor jako správný (proč vlastně?) Přitom to znemožňuje uvidět to, o čem mluvíme, z pohledu někoho jiného, kdo má v tom směru třeba taky už nějakou zkušenost. Když dokážu na chvilku úplně zapomenout na svoje přesvědčení a podívat se na to očima mého oponenta, může se stát, že mi najednou dojdou souvislosti, které by mi předtím vůbec nepadly. Najednou pochopím, proč tohle...AHA!!! ... a k čemu to vede... NO NE! TAK PROTO...

Naše zkušenosti nejsou a nemůžou být stejné, vede nás to každého trochu jiným způsobem, a tak tu věc nejspíš neuvidíme nakonec úplně stejně. Přesto, místo aby z našeho dialogu ve mně zbyla jen nějaká ta emoční reakce závislá na pocitu, kdo z nás obhájil svou "pravdu" líp, vyznělo to tentokrát jinak.

Je fajn si něco uvědomit, když to navazuje na dosavadní pochopení a posune ho o kousek dál.
Vypadá to snadné, jenže - není tak úplně snadné si všimnout, že už zas... :D :phew:
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 904
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod papadev » sob 07. zář 2013 13:13:12

Konfrontace nazoru je zapeklita vec

Ano,kdyz se nas nekolik diva na oblacek--jeden vidi slona,druhy zajice,atd..a nekdo jen oblacek...
Pak,jax napsala,je mozno hledat uhly pohledu druhych a po jejich nalezeni si sve poznani oblacku rozsirit--obohatit..
Anebo zarputile trvat na svem slonovi...

Ale kdyz mam stul a na nem zehlicku,s kterou sem notabene pred chvili zehlil,a druhy rekne,ze je na stole slon...budu muset vynalozit mnohem vic energie,chci-li jeho,pro me takrka nesmyslny pohled,pochopit

A jeste jinak to vyzni,kdyz jim nejakou pro me dobrutku--a druhy mi ji vytrhne z ruky,rka ze to je jedovate....to uz neni hra nazoru--tou uz je hra o zivot...

A prave mira Ponoreni do teto hry-zvysuje mou nevedomost a slepotu--zavislost a pripoutanost--a kdo vi co jeste--nez nastane zase Vynorovani,a ono nastene,neb tu hru nelze prohrat( pouze ma spekulace)
... ... ...x
EXIMALULUFE
ŠTAVISSIKRAŠTA
POSOGRAMA
HAHOAD
Díky Mistři
...
(2-5-3-3)
...
papadev
 
Příspěvky: 493
Registrován: pon 06. kvě 2013 6:00:50

Re: Upřímné sebepoznávání

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 10. zář 2013 8:18:42

Mám rád výrok Buddhy: „Co bolí vás, bolí i druhé. Co popuzuje vás, popuzuje i druhé.“

Abych uvedl několik příkladů – nikdo nemá rád, když se vtipkuje na jeho účet; nikomu není příjemné, když ho za jeho zády pomlouvají. Nikdo nemá rád, když ignorujeme, že nás pozdravil, když ho v hovoru snižujeme nebo ho přerušíme v tom, co říká či dělá. Každého zraňuje hrubost, dráždí hněvivá řeč, každého rozruší, když se na něho spěchá nebo vyvíjí nátlak. Jeden západní mystik to shrnuje v prostém výroku: „Buďte laskaví, buďte laskaví, buďte laskaví.“ To je souhrn a podstata.

Co nám brání, abychom to dělali? Jedním slovem: samskáry. Samskára je, prostě řečeno, nutkání, automatická reakce, kterou můžeme považovat za trvalou součást charakteru člověka. Ale samskára sama neměnná není; je to proces. Není to nic víc než mínění, stále znovu a znovu tisíckrát opakované, která vedlo ke slovům, tisíckrát opakovaným, a vyústilo v jednání, tisíckrát opakované. Člověk, který má na příklad samskáru hněvu, se snadno rozhněvá kvůli čemukoliv. Jeho chování má velmi málo společného s vnějšími událostmi: vlivem podmíněnosti se hněv prostě stal způsobem, kterým jeho mysl reaguje na život. Tím, že měl hněvivé myšlenky, říkal nelaskavé věci a nakonec se nechal unést nepřátelským chováním, udělal ze sebe hněvivého člověka. V jeho mysli se vyhloubil jistý druh neurobiologického krátkého spojení, kterým vědomí automaticky plyne ke stále stejně podmíněné odpovědi.

To, co nazýváme osobností, není nic jiného než sbírka samskár. Na jedné straně to znamená, že máme velmi málo svobody v tom, co děláme, i ve svém uvažování. Ale na druhé straně to znamená, že osobnost ve skutečnosti není neměnná, i ona představuje určitý proces. I když samy sebe považujeme za pořád stejné, přetváříme se každým okamžikem tím, co myslíme, právě tak, jako každá tělesná buňka je neustále ve stavu opravování a proměn.

Je to důsledek našich samskár, že obvykle opravujeme stále tutéž starou vratkou strukturu. Ale každá myšlenka je ve skutečnosti příležitost ke změně.

Když vás někdo provokuje a vy mu rozezleně odpovíte, ve skutečnosti posilujete svou samskáru hněvu. I když se tomu člověku potom vyhýbáte, tak svou samskáru posilujete. Ve všech vašich budoucích vztazích bude působit mnohem víc disharmonie a bude daleko těžší ji přemoci.

Pro ilustraci existuje zvlášť silné podobenství. Dokud nejsme svobodní od našich nutkavých popudů, jsme jako loutky, navlečené na prsty; samskáry jsou loutkáři. Můžeme si myslet, že jsme se rozhodli rozhněvat se – ale to všechno dělá samskára hněvu. Vsune svoje prsty do našich rukou a hlavy – dejme tomu tam, kde je v mozku amygdala – a manipuluje nás, takže mlátíme nádobím, třískáme dveřmi a používáme slova, která jsou všechno jen ne vlídná. Je to výstižný obraz, protože je to samotný nervový systém, který se dostal do podmíněnosti. Tato podmíněnost se dá odbourat a když se zruší, jsme volní.

Jestliže jednáte podle samskáry, ona zesílí.

Samskáry pronikají hluboko do podvědomí. Můžeme s veškerou upřímností prohlásit „Víckrát se tak nerozzuřím!“ Ale to říká kdo? Sklony dřímající v podvědomí si neuvědomujeme a pokud je letmo zahlédneme, nedokážeme je rozpoznat jako to, čím jsou. Jedině pod povrchem vědomí, v soustředěné pozornosti uvnitř začínáme objevovat samskáry, které nemají na sobě svůj make-up. Po dlouhou dobu je naše vidění v těchto hloubkách nejasné. Ale když se dostanete do těsné blízkosti samskáry, objeví se určité vnější příznaky.

Za prvé je tu údobí bezděčného zaměření. Začne se opakovat nějaký podmíněný způsob chování, kterého budete později litovat, a vaše podvědomí číhá na vhodnou příležitost. Za druhé vám dá víc práce soustředit se na něco. Vaše pozornost bude přebíhat sem a tam; zejména bude těžké udržet pozornost u toho, o čem chcete soustředěně uvažovat. Pozornost bude toulavá a nebudete-li bdělí, můžete se nechat unášet roztržitostí po dlouhou dobu, nebo i usnout.

Stejně jako silniční značky, i tyto příznaky mají svůj přesný význam: „Jeď pomalu. Řiď opatrně. Samskáry působí.“ To je doba, kdy je třeba být zvlášť pozorný ve všem svém jednání. Pravidelně se v sebereflexi neosobně, bez výčitek, ale poctivě dívat na svoje reakce, a věnovat přitom všemu svou naprostou pozornost a zaujetí. Dávat pozor, abychom se nedostali do uspěchanosti nebo nepustili své smysly úplně z řetězu. A především se nenechat chytit do chorobného přemítání o sobě samých. Když to uděláme, zveme samskáru, aby vstoupila a zůstala tak dlouho, jak jí bude libo.

Pokud jsme na příklad byli po mnoho let netrpěliví, pak učit se trpělivosti může být mučivé. Samskáry mohou prorazit kdykoli, kdekoli a neberou ohled na nic. Přepadnou nás zezadu. Když nahlédneme pod povrch a uvidíme, jak mocné ty síly ve skutečnosti jsou, může to být strašně skličující. Ale má to i kladnou stránku: je to příležitost, na kterou jsme čekali. Vždycky, když jsme postaveni tváří v tvář samskáře, je to příležitost změnit sebe sama.

Když nás lidé provokují, jsme unavení, naše trpělivost je u konce. Právě to je šance naučit se větší trpělivosti. A i kdyby se to jednou nepovedlo, máme jistotu, že se objeví další příležitost.

Samskára nás může mnohokrát překvapit, ale dokud dokážeme takto jednat, pak se cvičíme. I když to tak na první pohled nevypadá, samskára slábne a naše osobnost se začíná měnit.

Eknath Easwaran
Návštěvník
 

Další

Zpět na Inspirativní myšlenky

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků