ODKAZY

Pravidla fóra
POLEMICKÉ FÓRUM

ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 8:22:47

Obrázek













CO MŮŽE UDĚLAT SNOVÁ OSOBA PRO SVÉ PROBUZENÍ ZE SNA ???



NIC....





.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 8:24:05

" Nedělejte dočista NIC, nechte TO na vás působit, užívejte si chvíle, pusťte TO, oč stále usilujete, ze čím se ženete a ve chvíli, kdy tak učiníte, ono si vás TO najde."

Osho





Když nic nepožadujete od světa, ani od Boha,
když nic nechcete, nic nehledáte, nic neočekáváte,
tak potom k vám přijde Nejvyšší Stav naprosto neočekáván a nezván.

Šrí Nisargadatta Maharadž
Přílohy
ftípek.jpg
ftípek.jpg (30.57 KiB) Zobrazeno 8761 krát
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 8:29:26

http://www.oslikuv.net/skola/main.htm



Škola Slepého Osla

Praktické rady
Meditace čtyř elementů [Zpět] - [Tisk]

Tohle je možná nejdůležitější článek z celých mých stránek. Nejdůležitější však pro ty, kteří cvičí a praktikují. Jen ti mohou docenit a poznat jeho přínos... uvidět něco co se nedá s ničím srovnat.

Takže cvičící a praktikující... možná praktikujete dlouhou dobu a nějak se tak v tom placatíte bez zjevných výsledků. Právě pro vás je tento článek článkem, který jste tak dlouho potřebovali najít. Protože tento článek odhaluje ten skrytý kámen úrazu a vašeho nezdaru, či marného úsilí. Tak čtěte velice pozorně.

Zakladním kamenem úrazu většiny praktikujících je to, že se snaží sebe někam dostat, nebo sebe nějak změnit. Tedy oni sami jsou v pohybu a snaží se měnit pak relativně a souběžně vznikající okolí, které díky tomuto pohybu zažívají jako realitu. Dále je nutné pochopit, že nejprve si musíte vy sami v sobě vytvořit subjekt a objekt, poutníka, cíl a cestu k němu a následně jim přiřadit patřičně smyšlené vlastnosti, aby to všechno mělo smysl... tedy aby byla uskutečněna a naplněna pýcha... musí být poutník něčím nedokonalý, cíl co nejzářivější a cesta co nejtěžší... a třeba si i najít vzory... atd. Je však nutno vidět tohle všechno jen jako mentální produkt pohybující se mysli. A je-li sám pozorovatel v pohybu, nikdy nemůže najít pravdu... nikdy nenajde spočinutí, protože jeho vnímání okolí se mění zároveň s tím jak si utváří filtry pro své vnímání.

Takže marné je někam utíkat, uchylovat se do klášterů, postit se, hledat a týrat se... protože dokud není zastavené to kolo utváření... máte v ruce jen vlastní halucinace, jež nemohou být stálé a trvalé... Ať už jsou to zážitky, pocity, emoce kladné či záporné... vše se odvíjí od toho jak si je vytváříte, aby hlavní směr byl zachován. Většina lidí nevidí ten princip, kterým si vše podmiňují... vytvářejí si vždy nějaké měřítko či matrici, s pomocí které pak vyhodnocují to co se děje... a je-li to v souladu s matricí zažívají štěstí a radost a není-li to v souladu zažívají muka a utrpení. Samozřejmě jistou matrici nám již vnutila společnost, jistou jsme si přinesli z minula a jistou si utváříme tady... bez matrice byli by všichni postaveni mimo soud, a byli by blažení... Blaženost je však stav, který znamená povznesení se z kola bludného střídání štěstí a neštěstí, života a smrti.

Ale nebudu vám to vyvětlovat, protože veškerá komunikace probíhá na procesu představivosti... a blaženost je něco co si neumíte představit... takže to pak většinou dopadne, že si to zařadíte jako nějaké zářivé emocionálně fantasticky zažívané štěstí... a to je právě další kámen úrazu. Protože jste lapení jen ve smyslovém zažívání... jehož výsledek je stále relativní vzhledem ke splnění vašich vlastních ideálů jež jste si předtím stanovili. Bez těch vašich měřítek načerpaných většinou zase ze smyslového zažívání byste nemohli nikdy nic posoudit a nemuseli byste nic zažívat.

Ano tato volba tu opravdu je... dá se vzdát veškerého zažívání... opravdu nemusíte nic zažívat a můžete spočinout v blahu... Ale abyste to dokázali, musíte mít nejprve zkušenost, a sílu jít bezesmyslnou pustinou abyste zastavili ten motor co vás nutí vytvářet nesčetně podmínek proto, abyste tu mohli o něčem snít a někam směřovat... nesčetně podmínek, proč si nezasloužíte nebo nemůžete být šťastní. Být šťastný stále je nuda, být nešťastný stále je nuda... takže jediné co se dalo vymyslet, je koloběh kdy jedno střídá druhé, v přímo úměrné intenzitě toho předcházejícího. Takže jen zvyšujete kontrast a napětí střídající uvolnění... a myslíte si, že to chce něco víc, větší intenzitu větší odvaz... více a více nacpat do těch trubek požitkářství... zvýšit průtok, citlivost...

A právě tohle všechno se tady provádí ať už v materiálním, či duchovním směru... prostředky jsou různé... materialisté investují do vnějšího a duchovní zas do vnitřního... Materialisté potřebují něco mít aby se mohli radovat... duchovní zas mít jemnější cit, aby se dokázali radovat i z věcí které přímo nemají. Ale všichni se opírají jen o zažívané a prožívané a zrychlují svůj pohyb až do doby dokud nevysají všechny své prostředky a pak koukají, jak všechno oč usilovali a získali je jim odebráno... že vše oč usilovali... a čeho dosáhli, bylo podmíněné a relativní vzhledem ke společenské matrici v dané dimenzi... a že z hlediska univerzálního promarnili jen čas... A taky to sami uvidíte, až přijde den D. Mohli byste to vidět už dnes, a poučit se... jenže to byste se museli nejprve zastavit. A zastavit se... to se některým jeví jako rouhání proti vysněnému a jiným jako dávání příležitosti ostatním... Lepší je bojovat a rvát se, něco dokázat... dokázat něco, hlavně však to co někdo jiný ocení... než neuspět a zemřít pak jako nikdo.

Takže syndrom nějakého pokroku a blud zdokonalování čehokoliv a jiné hry jsou tu jen proto, aby vašemu utrpení dávali smysl. Vy chcete a musíte mít smysl, jinak byste se zbláznili... nedokážete se na chvíli zastavit a být jen tak beze smyslu pro bytí samotné. Budete se bránit zastavení toho promítacího kola stínů... budete se odvolávat na všechny možné zákony... a chtít mě potrestat, kdybych vám naordinoval rychlou a bezpečnou metodu, kdy během pár dní by se to ve vás překrystalizovalo a narodili byste se jako jiní. A já to násilím nebudu dělat, a vy nejste schopni takového odevzdání... protože jste jako rozmazlené děti... ani nevíte co chcete... a dokud skutečně nevíte co opravdu chcete... kolo vás semele. Nejprve musíte najít sílu a pevnost, najít pevnou půdu pod nohama, stát se pevní a vytrvalí jako skála, neměnní a stálí jako zlato. A k tomu by vám měl pomoci první element... jež je charakteristický svou pevností nehybností a bezvolí...

Všichni se ženou vpřed... sami svými předsudky minulými utvářeni... a ženouce se k neskutečnému... padají nakonec vysílením do propasti smrti. Abyste se zklidnili musíte jít vzad... zpět k tomu odkud se to všechno rodí... Ne k vysněnému cíli... ale k počátku. Tak počíná si moudrý, aby odhalil všechny své pohnutky a příčiny jejichž skrytý a zakletý koloběh mu nedává smyslu ani klidu. Ví a uvažuje... dokud se já sám měním, mění se i vše okolo... abych našel základní nit musím se zastavit.

Element Země :

Dáme se tedy do toho... Vůle hýbe duchem.... kdo ovládne svou vůli neporuší ducha... Až dosud jste jednali až na impuls vůle... nikdy jste nebyli ještě před vůli samotnou... ještě nikdy jste neviděli jak věci skutečně vypadají, když si o nich nic nemyslíte... Proto abyste tohle viděli a poznali, s čím to vlastně zacházíte, k čemu se nutíte směřovat a čeho se bojíte... abyste viděli odhalili stav bez nadějí a bez vůle... musíte ztuhnout, zkamenět, zastavit se...

Takže si sedněte... a mějte na paměti vlastnosti charakterizující kámen... uvolněte se a nechte se prorůst kamenem... tuhněte a tvrdněte... a všímejte si co vás od kamene odvádí... všímejte si jakéhokoliv pohybu, emocí, pocitů a tohle všechno konfrontujte vlastnostmi kamene... který nemá žádnou vůli se hýbat a někam jít něco dělat, který nemá ani oči ani uši, ani myšlenky pocity a emoce... stávejte se jen kamenem, bezvládně ležícím někde u silnice pohozeným... na dně rozvodněné řeky ležícím... přes který se jen převaluje všechno co se děje... necháváte plynout a jdete dovnitř, stále do sebe... nic nemůžete měnit... nemáte vůli... ať se děje co se děje... kamenu to nevadí...

ZAPAMATUJTE SI: Neustále konfrontovat nějakou snahu a vůli... uvědomováním si nehybnosti a ztuhlosti kamene... a neustále konfrontovat prožívání emocí, bolestí a svědění... uvědomováním si toho, že kámen necítí... Neustále se přesouvat ve vědomí do kamene, neustále se nechat jím prorůstat, a kamennět. Myšlenka určuje tok energie... takže když jste v tom dobří... opravdu se stanete kamenem... Když to děláte... ucítíte nejprve všechno co máte kde zablokované... každá buňka vašeho těla bude brnět a jako by pálit... budete mít pocit, že jste moc těžcí abyste se udrželi pohromadě a nezbortili... budete jasně cítit kde je co zablokované, protože to nebude chtít zkamenět. Tady je nutná trpělivost a neustále se promítání do role kamene... a indiferentnost a zahazování své volby a vůle... Nejprve to bude těžké a pak čím dál snazší... jako když se člověk učí chodit... Děti se to naučí samy... ale dospělý člověk z vozíku, bude se ptát jak... jak to má udělat aby se na těch nohách sakra udržel!!! Musí překonat mnoho bloků... a většinou to vzdá a zůstane na vozíku... Pak když budete vytrvalí a cvičením získáte zkušenosti a inspiraci v tom co jak nejlépe a nejefektivněji působí, pak toho stavu bude možné dosáhnout během pár sekund... jako když vypnete vypínač.

Až dokážete tento stav dosáhnout, poznáte to tak, že jste uvolnění a tělo ač bylo těžké a hrozilo mu zborcení a uhoření, rozkočení či cokoliv... je nyní prázdné lehké... které nic nevyruší... vše jako by se ustálilo... zklidnilo, vyrovnalo a vyjasnilo. Myšlenky samy ustaly, když jsme je konfrontovali neschopností jim vyhovět... Tento stav je charakteristický tím, že nic vás neruší... ani to co vás kdysi přitahovalo nejvíce ani to co vás kdysi odpuzovalo nejvíce... nic se vás nedotýká, nic s vámi nepohne... jste jen svědci... kamenné sochy, pouhá dlaždice na náměstí... nemáte žádné přání, jsou zbytečná... když se nemůžete hýbat, když nemáte vůli ani možnost se pohnout... všechno vyhasne a na místo toho nastoupí spokojenost... a naskočí vám úsměv sjednoceného člověka...

Až tohle dokážete, pak teprve můžete přejít k elementu vody... přechod popíšu příště. Zatím pilně cvičte. Nevýhodou tohoto cvičení je, že vás může vyrušit jen pohyb... takže toho klidu dosahujete jen když se sami nehýbete... ale nebojte... s elementem vody... se naučíte dosahovat tohohle i za pohybu těla... tedy při práci, při sportu... nebudete již tak unaveni a váš výkon bude větší... a s dalšími elementy i za pohybu mysli... atd.

Držím tedy palce.

Ještě bych uvedl, že tohle je základ, a že sami to budete mít těžké... protože je jen jedinná věc co vás bude rušit... a to je vědění o možnosti kdykoliv tohle skončit a jít dělat něco jiného... "užitečnějšího, smysluplnějšího" a právě na toto vědění bude vsázet všechno ten, který vás drží v kole smrti. Kdybych vytvořil pro vás podmínky, abyste o toto vědění a naději se nemohli opřít... pak bych se dostal do sporu s listinou základních lidských práv a svobod a byl bych odsouzen za týrání a mučení. Proto se v Tibetu vyučuje, až adept dokáže se odevzdat plně nauce a prokáže své nasazení mistrovi. Nicméně tohle už dávno znaly čarodějnice při svém iniciačním rituálu... se prostě spoutaly do koženého vaku, který jim znemožňoval jakýkoliv pohyb... a nechali se zavěsit na neurčitý počet dní do pustého lesa... bez pomoci... a dozoru... A až se v nich vůle a odpor ega zlomil... protože se neměl o co opřít ani koho si přivolat na pomoc, otevřely se jim dveře poznání samy... Udělat to já dnes někomu, kdo je zvyklý na láskyplné zacházení a zhýčkané pohodlíčko seminární... a někdo ho najít dřív než se to zlomí... pak bych šel já do vězení a on do blázince. A to já si na triko nevezmu... takže sami musíte dokázat své nasazení... Ti co však vydrží, budou odměněni víc, než ti nejbohatší a nejslavnější, či nejúspěšnější lidé tohoto světa. Dal jsem vám metodu, jež je šetrná a pomalá... v té razantní... a rychlé... byste museli projít a vymáchat se v kotli svých emocí a pocitů... vystupňovaných až na hranici šílenství... Jo... jo... nic není zadarmo... teda v pekle... a vykoupit se z něj... to je práce nejtěžší... pak už je vše zadarmo... pak... tedy jakmile už nemáte svou vůli ani naději... je opravdu vše zadarmo... Takže pokud volíte pomalou metodu, kterou uvádím... nečekejte výsledky za týden... jasný? Než se zbavíte všech bloků... to chvíli potrvá... a ta chvíle je přímo úměrná vašemu nasazení... Vám stačí... když vás začne bolet noha... zazvoní telefon... a už cvičení ukončujete... máte-li takový přístup... pak se nedivte, že vaší sklizní bude jen pochybnost a pocit promarněného času... buď se blíží blaho nebo se vy jemu vzdalujete... nic mezi tím není... dát si pohov... znamená... dát protivníkovi šanci, aby opevnil pozice tam kde se mu hroutí... byť by toho dosáhl pocitem, že se vám dnes vyjímečně daří a stačí tedy jen chvilka... a zítra, jindy to prý doženete.... pamatujte že zbraně... tedy pocity a emoce... musíte s kamennou tváří i myslí nechat jen plynout... jako by nebyly vaše...

Pro inspiraci třeba afirmace, které jsem používal já... Je nutné neustále si vsugerovávat, že jste neschopní pohybu... jako by zalití něčím co vás těsně obléhá a svírá... a dále, že kolem vás plyne čas a vy tak už sedíte stovky let... střídá se den a noc, jaro a zima... evoluce... vesmíry... a vy jen nedotknutelně tomu všemu přihlížíte... jako by v nějaké časové kapsli. (jako ve filmu Stroj času si to promítejte) Neustále stáčet pozornost do tělesné pozice a pozorovot tělo jako neschopné pohybu... musíte o tom přesvědčit svou mysl... prostě dokud se ve vás nezničí naděje, že je možné vstát a sezení ukončit... nikdy se nestane to o čem mluvím... Musíte zlomit jen odpor mysli něco dělat... dokud se tohle nezlomí, nikdy neuvidíte jak lehké a přirozené je sezení... dokud se tohle ve vás nezlomí... nebude pro vás cvičení tím na co se těšíte nejvíce... Až se to zlomí, pak je možné sedět bez bolesti i celý den a být v takové pohodě a uvolnění o jakém se vám nesnilo.

Já jsem se třeba stával sochou Buddhy, zlatou a nehybnou vystavenou všemu co se děje kolem... a jen nehybně pozoroval. Možná vám pomůže ze začátku mít otevřené oči, abyste konfrontovali snící mysl prostředím... Prostě být jen svěděk... a soutředit se a prohlubovat uvolnění... kterému nejvíce nesvědčí víra, naděje či jiná možná budoucnost... je dobré se nechat zasypat do hrobu, těsně svázat, zalít do betonu, nebo jen být stoletým patníkem na rušném náměstí... a prostě selhat v jakémkoliv úsilí a snaze... Takový čerstvě zasypávaný nebožtík bez rakve... nyní může si navíc skvěle uvědomovat co bylo v životě to cenné a co bylo marněním času... kde jsou majetky, přátelé, rodina, zdraví... zážitky z dovolených, sexuální... alkoholické... čím bych se blýsknul před nebeskou bránou? Na co bych se vymluvil když bych viděl jak jsem přestavěl ten chrám Otce na prasečák?

A na závěr bych ještě uvedl, že tohle není technika ani metoda... a že je to přirozený průběh, který se děje automaticky... to co uvádím je jen metoda jak vyšachovat ze hry to co tomu přirozenému až kamennému uvolnění stojí v cestě. A tedy jak na vaše napětí... napětí mezi vašimi sny a skutečností, které je zdrojem štěstí i neštěstí a které vy proto sami neustále v sobě vytváříte a na němž s nasazením života lpíte... nedivte se pak že klidu nenajdete.

Praktické poznámky k elementu Země :

Afirmace "vše je vpořádku tak jak má (mělo) být" vede k uvolnění a pocitu bezpečí a k otevření se.

Je třeba si uvědomit, že subjekt i objekt a cíl k dosažení je utvářen myslí. A neustále tohle bořit... nehledě na možné variace a vynalézavost mysli... stále se věnovat zdroji a né jeho projevům. 2 měsíce jsem ztratil tím že jsem chtěl utéct někam jinam... za světlem za lepším... byť bez fyz. těla, než jsem si uvědomil, že to co hledám není někde jinde, ale schováno ve mě. Pak teprve pozornost teče dovnitř nerušeně sama. Další měsíc tím, že jsem neměl rovná záda... trubky byly přiškrceny a nešlo nahodit celkové vyladění potřebné k přerodu z fyzické do jiné sféry.

Kamennost možná nejlépe zakotví ve tvaru pyramidy jež je tak těžká, hladká, přesná a pevná... mající těžiště v solar plex... že s ní ani zemětřesení nepohne. A kamennost se urychlí, necháte-li zkamenět jako první mysl... tak že je jako paralyzovaná nějakým jedem...

Mnohé bloky a projevy odporu byly překonány nahlížení z bodu "nejsem". A tedy rušení zažívajícího jež byl podhoubím všech bloků. Toho se "zmizení" se dá dosáhnout upřením soustředěné pozornosti na místo kde jste tak intenzivně, že zmizíte a zůstane jen okolí. Pak doporučuji zamilovat si to rozšíření, to vibrování zvukem co ucho neslyší... a odevzdat se mu aby si s vámi udělalo co chce... prostě ho milovat víc než cokoliv jiného byť by to znamenalo pocit smrti...

K dosažení bezvůle... je dobré představit si že jste zavěšení v oblasti kde vrchní část hlavy lomí se v zadní část hlavy... na oku a visíte v prostoru... uvadající bez síly a usychající bez chutí... jako mrtvoly bilancující do hrobu spouštěni pak... podřizujete se všemu, přijímáte vše... protože už není kudy kam... vše selhalo... Vše muselo selhat, protože to bylo vaším produktem... tohle je ten nejtemnější úsek. Dokud však jím neprojdete a nedosáhnete stavu bez vůle... nemůžete začít s elementem vody... jež je již jen o radosti z poddajnosti. Teprve až budete bez vůle jste připraveni na to aby vás to samo vtáhlo... a všechno ostatní se už děje samo... bez "jak". Zkrátka prohlubování zdarma a bez osobní práce... no není to fantastické!!! Stačí se jen nechat unášet... a nevytvářet odpor...

Škoda že jsem se nevyfotil před a po... abyste viděli proměny jichž ani vizáž není ušetřena... kdykoliv jdu teď nyní kolem zrcadla, mám radost... a nejvíce na co se těším je sezení... všechny ostatní oblasti života... mají jiný svěží punc spokojenosti... celkově je vše jiné... a člověk začně vnitřně medovatět, nežebrá, ale přetéká...

Beznadějný případ

Rozpustit se v lávě...

Stát se součástí toho kde jste tak aby tělo zmizelo...













Otázka : Říkáte, že veškerý konflikt je v myšlení. Takže je nutné nemyslet. Vypnout myšlenky a pozorovat je. Hledat posledního pozorovatele. Ale kdo je ten poslední pozorovatel? Jsem to já? Já pozoruji, ale kdo pozoruje mne? Říká se, že posledním pozorovatelem je čisté vědomí - Já. Ale to je jen teorie. Jak zažít, co má být zažito? Už to trvá příliš dlouho a výsledky se nedostavují. V čem je příčina? I když často zůstávám v tichu a je to živé ticho, přesto, jako by bylo něco za tím. A já nedokážu tu neviditelnou stěnu překročit. Prosím příteli, jestli jste dál než já, poraďte mi co dělat, aby pravda byla zažita.




Odpověd : Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebevymalovávanější… zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebeignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já.

Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… i nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání jsem všechny nahlížel jako na související jevy s utrpením… byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… jako Bůh který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka… jež nic nedává, ale všechno krásné bere…

Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… pocit existence nějakého já.

A to ještě bez vidiny a motivu že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… když ti to říkám, a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 8:32:57

TMAVOMODRÁ TMA

Audio přednáška Šrí Nisargadatta Maharadže číslo 29
3. února 1980

V této promluvě je dán popis Šrí Krišny. K čemu je přitahováno pět smyslových orgánů a pět funkčních orgánů? Ke Šrí Krišnovi. Je to vědomí, ke kterému jsou přitahovány. Tělo má cenu jen díky vědomí. Jen protože je tu vědomí, můžeme vnímat vesmír. To znásobuje jeho důležitost. Všechny orgány jsou velmi aktivní. Pro koho tak se zápalem pracují? Je to pro Šrí Krišnu. Naslouchání příběhů o Krišnovi, zpívání oddaných zpěvů (bhadžanů) se rozvine zalíbení k Němu. Lidé mají různé vize Krišny v mnoha podobách podle toho, jaká je jejich přitažlivost k Němu. S každým následujícím dnem se u každého rozrůstá zájem o "Já". Jinými slovy se zvětšuje láska k našemu Bytí. Protože Krišna není nic než naše vědomí, láska k Němu, vize a společnost Krišny, den co den roste. Gópis neboli ženy z vesnice, kde žil Krišna, spatřily Krišnu a zamilovaly se do Něj. Je tu snad někdo, kdo by neměl rád své vlastní vědomí? Gópis zde představují duchovní proměnu. Byly zcela ponořené v Krišnovi neboli vědomí. Krišna či vědomí značí Sebe-lásku, lásku Být. Ten, kdo si je vědom důležitosti vědomí, medituje na něj a je v něm ztracen (ponořen). To se týkalo i žen, které byly vdané. Láska ke Krišnovi je láska k našemu Bytí. Všechny smyslové orgány zbožňují sloužit Krišnovi neboli vědomí. Dokonce i staří lidé, kteří zakusili chuť meditace, po ní poté toužili víc a víc. Během tohoto procesu se stali zajedno s "Já" a byli osvobozeni. Vysvobození zde značí splynutí s Krišnou ještě během života v těle. Šrí Krišna je popsán jako temně modrý, s tmavou pletí a s myslí ponořenou do této tmavé modře.

Náš pocit (novinka) "Já jsem" je Krišna a mysl spojená s Ním. Díky intenzivní oddanosti byl meditující ponořen ve formě Šrí Krišny, temné modři a rozpoznal "Toto je To". Co vidí lidské bytosti, když nepoužívají k vidění své oči? Vy všichni zde jste duchovně hledající, ale nevěnujete pozornost tomu, co je nepředstavitelné. Ono je před pozorností. Co vidíte se zavřenýma očima? Temně modrou, tmavou a krásnou. Tuto tmavost lze spatřit, aniž byste používali oči. Každý ji může uvidět. Tento princip je samotným životem těla, je jeho ochráncem. To je forma Krišny neboli Shyamy (jméno Krišny značící temnou modř). Ale i ti nejupřímnější hledající se stěží dokáží v této "formě" stabilizovat.

Dokud je zde temná modř Krišny, je tu mysl, životní dech a vědomí v těle. Zapamatujte si toto: v nepřítomnosti Krišny ve vás neexistuje ve vás ani vědomí. Stane-li se Krišna neviditelný, pak vaše vnímání či samotný život skončil. Konec života nastane v nepřítomnosti temné modře se zavřenýma (vyhaslýma) očima. Dochází k nějaké činnosti za nepřítomnosti Krišny ve vás?

Existují statisíce lidí, kteří meditují nebo provádějí pokání, ale zřídkakdy se někdo ztotožní s Krišnou či temnou modří (Shyam) a splyne s Ním. Byly zde zmíněny Gopis neboli ženy z vesnice, kde žil Krišna. Ony se rozplynuly do svého vědomí. Nemyslely na nic jiného než na Krišnu a splynuly s Ním duševně. Krišna vynikal tím, že si užíval spojení se všemi naráz, a přitom zůstával v celibátu. Nad tímto meditujte. Meditace na tuto temnou modř (Shyam) vám přinese klid a skutečný odpočinek. Temně modrá barva či tmavost je spjata s nesmírnou hloubkou.

Je tu nějaký rozdíl mezi Krišnou, který je tmavý, a Shyam, jenž také vyjadřuje tmavou (barvu)? Viděl někdy někdo Shyam či Krišnu, jenž je formou "Já"? Zde by měla být vaše odpověď ano, protože vidění je nezbytný předpoklad projevu světa. Místo abyste mrhali čas na jiné věci, měli byste následovat Gópis (oddané ženy Krišny), které zapomněly na sebe, zatímco meditovaly na své vědomí (Krišnu). Jaký je váš vztah s tímto Krišnou neboli vědomím? Je vaším vlastním "Já". To je vaše pravé obeznámení se s vaším "Já". Vaše schopnost vnímat to (vědomí) se zavřenýma očima je jedinou předzvěstí (důkazem) vaší existence neboli existence vašeho vědomí. Chceme být naživu, děláme vše pro své vědomí. Pro toho, kdo zná své vědomí a sjednotí se s ním, se život stane snadný a hladký.
Zření Shyam neboli Krišny je tak jasné, volné a jako první, ještě než spatříte cokoliv jiného. Jste připraveni zřít toto nádherné Shyam (vědomí)? Je zde někdo, kdo je připraven obdržet tento nevyčíslitelný poklad? Jaké to je, když nelze vidět světlo a ani tmu? Vychází-li ráno Slunce, je to ze světla či ze tmy? Slunce nezná tmu a tma nezná Slunce. Tato hluboká modř, tak krásně temná, je vybraným výtažkem Světců. Má-li někdo v oblibě spatřovat tohoto Krišnu, pak tu je naprostá uvolněnost. Zření Krišny odstraňuje veškeré tělesné napětí (ztuhlost). Shyam poskytuje světlo k vidění všeho. Znovu opakuji, že pro zření Krišny nejsou zapotřebí fyzické oči. Jak může být od Krišny oddělen ten, kdo se zde ustálí a jeho zájmem je pouze Krišna? Vaše přesvědčení je spojením s Krišnou. Skutečný odpočinek je být zajedno s touto temnou modří. Četli jste to již někde? Je to tak snadné. Tato hluboká modř je popisem inkarnace Krišny stejně tak jako Rámy. Temně modrá barva vypadá jako černá, není tomu tak? Se zavřenýma očima věnujte pozornost této temné modři. Meditujte na ni. Opravdový hledající zná blízkost Krišny a stává se s Ním zajedno. Nevědomá osoba hledá Boha za pomoci baterky. Jaký je náš vztah k temně modrému Krišnovi? Je to naše vlastní pravé "Já". Naše vědomí je vyjádřením našeho "Já". Lopotíme se den co den pro jeho existenci.
Temná modř je místem odpočinku a nakonec samotným pravým odpočinkem. Buďte si jisti, že získáte zkušenost podle toho, jaké je vaše přesvědčení o pravdě.
Nezapomínejte, že tmavá modř, jež je Krišnou, je také zodpovědná za tlukot vašeho srdce. Mohu vám pouze říci, abyste vyplnili temnou modř svou plnou pozorností a svými mentálními modifikacemi. Předtím, než otevřete své oči a spatříte cokoliv dalšího, musíte potkat či vnímat Krišnu, není to tak? Krišna je ten, kdo je viditelný bez vidění. Krišna si hraje ve všech živých bytostech, ale zřídkakdy je někým v lidské formě povšimnut.
Zcela ojediněle někdo přizná: "Rozpoznal jsem tě, nyní se mi nemůžeš vyhýbat." Toto se vám musí přihodit, a jakmile se to stane, pak je jakákoliv oddělenost navždy vykořeněna. Pak bude vaše žití žitím Krišny. Bude s vámi během všech vašich zkušeností. Potom vaše vysvobození, vaše nepodmíněnost a vaše realizování Absolutna, to vše bude patřit Krišnovi.
Zapomeňte na všechny Bohy kromě temné modři Shyamy a splyňte s ním zcela láskyplně. Oddané ženy z vesnice, kde žil Krišna, se přeměnily do formy Krišny. Nechte své mentální modifikace splynout s temnou modří. I když Světci spatří Krišnu, stanou se s Ním zajedno. Posloucháním příběhu, kde se velebení Krišna, se posluchač s Ním sjednocuje. Pro toho, kdo rozvíjí lásku k přítomnosti Krišny, nemají chvály a uznání lidí vůbec žádnou hodnotu. Jsou zde falešní Guruové, kteří jsou pyšní na to, že jim lidé přikládají velký význam. Pravý oddaný se vytrácí v Krišnově lásce. Stává se zajedno s vizí Krišny. Pouze si to vyslechněte a zapamatujte. Vše toto je tak jednoduché a snadné a není zapotřebí hledat pomoc ostatních během jakékoliv fáze realizace Absolutna. Uvědomění jakéhokoliv duchovního stavu zde bude díky Krišnovi. Ostatní metody jsou složité a pomalé. Nebudu již více hovořit o tomto tématu. Tak hluboké rozpravy by neměly být dlouhé, stačí k nim minimum slov. Znovu opakuji, ztrácet se v Krišnovi je důležité, ale meditace na temnou modř je stěží udržitelná vzhledem k vyrušujícím zářivým vizím a scénám. Rušící záře obsahuje v sobě svět. Krišna má v Sobě vše. Rovněž svou individualitu byste v Něm měli cítit. To, co zůstává po pozbytí vaší individuality, je vaše projevená forma, jež je Krišnovou formou. Jakmile jsou významní duchovní adepti přitahováni ke slávě Krišny, jsou přeměněny ve Světce. To však není žádné překvapení. I ti, co si to nezaslouží, mohou realizovat to samé. To je velikost Krišnovy velkoleposti. Stejně jako stromy, jež rostou v blízkosti santalového stromu v džungli, nasají příjemnou vůni, podobně blízkost a meditace na temnou modř dává meditujícímu Krišnovu krásu. Protože byl Krišna synem Vasudevy, je nazýván Vasudev, což je jedno z Jeho mnoha jmen. "Vasa" značí vůni a "déva" znamená Bůh. Uvědomíme si, neboli ucítíme své vědomí, z toho důvodu se může naše vědomí pojmenovat jako Vasudeva. Přesvědčení o temné modři jakožto Pánu Krišnovi vám dává velkolepost jednoty s Bohem. I ti, co si to takzvaně nezaslouží, získají nedvojnost v Absolutnu. Jediným požadavkem je vaše naprostá oddanost bez ohledu na to, zda tělo bude či nebude žít.
Nyní jste si vyslechli něco o Krišnově velkoleposti. Jediné, co se vyžaduje, je naprostá oddanost. Jakmile vás přitáhne krása a záře temné modři, sjednotíte se s ní. Velkolepost Krišny se projevuje ve vás. Avšak vaše oddanost by měla být naprostá. Za tímto účelem byste měli uctívat pouze to a jedině to a nic dalšího. Opakuji zde, bez zření Shyam nemá životní dech žádnou existenci. Krišnu můžete zřít do té doby, dokud jste naživu. Vyslechněte si to a zapamatujte si to. Metoda k tomu je velice jednoduchá a můžete ji dělat sami, aniž byste někoho obtěžovali. Máte štěstí, že jste obdrželi toto know-how. I to samo je velice vzácné. Ostatní vám dávají pokyny, abyste dělali to či ono, ale nezdůrazní významnost temné modři a meditace na ni. Pouze pár (Mistrů) dokáže vést druhé, co se týče velkoleposti Krišny a jejího dosažení. Není tomu tak? Ten, kdo se ztratil ve velkoleposti Šrí Krišny, nabyl formu Krišny jak projeveného, tak neprojeveného. Pro takového oddaného to znamenalo dovršení veškerého poznání. Byl to konec veškerého učení se. Díky meditaci na Krišnu se stabilizujete ve svém pravém "Já". Toto vše jste si vyslechli, nyní je na vás, nakolik úspěšně to rozvinete.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 8:38:42

Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 8:45:27

POZNÁMKA :

Znovu opakuji, ztrácet se v Krišnovi je důležité, ale meditace na temnou modř je stěží udržitelná vzhledem k vyrušujícím zářivým vizím a scénám.

((citát z článku TMAVOMODRÁ TMA od Maharadže))



Ve většině případů učí mistři KONCENTRACE
(((Maharadž koncentraci na bytí, či temnou modř, Ramana (Kdo jsem já ?)))
Koncentrace pak vede k uvědomění vnitřního aspektu Jáství Atman,
dále pak k uvědomění vnějšího aspektu Jáství Brahman
a Jednoty

V případě relaxace, kdy pozornost není nikam směřována,
je realizován Brahman součastně s Atmamem
a průběh takovéto relaxace je pak popsán dzogčhenem nebo 4. budhistickými vnory,
v podstatě se jedná o relaxaci mysli a popisy různých fází "uvolnění"


Zhlediska "rozpouštění připoutaností" (vasán)
je (dle mého názoru) efektivnější relaxace,
kdy dochází k samorozpouštění vasán,
podobně jako v TND, kdy je praktikující donucen nepraktikovat, ale pouze jen odevzdaně být bez jakékoliv praxe,
a tento stav odevzdanosti pak sám rozpouští vasány.

Relaxace je tedy rovnou stav odevzdanosti, bez jakékoliv snahy o nějaké úsilí, cíl, výsledek apd.






UPOZORNĚNÍ - UNIVERZÁLNÍ VĚDOMÍ ((BRAHMAN)):



]Otázka: Slyšel jsem, že prý evoluce lidstva směřuje od "já" k "my". Tedy, že individuální vědomí se stane univerzálním vědomím. Je to pravda?

Maharadž: Ve skutečnosti je to jen omyl, kvůli kterému si myslíte, že jste nějakou oddělenou entitou. Každý funguje ve vědomí (vědění). Vy také. Pokud pochopíte, že nejste tělo, tak se vaše vědomí stane univerzálním. Všechna omezení zmizí. Pokud rozbijete vázu, tak prostor, který byl uvnitř vázy, se stane tak velkým jako prostor v místnosti. A pokud strhnete zdi, tak se stane vesmírným prostorem, mahádakaš. Stejným způsobem, pokud je vědomí ega (Já jsem to nebo ono atd.) zlomeno, tak se stanete univerzálním vědomím, stanete se Vším. Ale musíte pochopit, že toto vědomí je také stále jen iluze, nevědomost. Ve výsledku je nevědomost zdrojem vědomí či vědění. Takže zdroj samotného vědomí je nevědomost či zapomenutí na konečnou skutečnost. Stanete se absolutním stvořením, vědomím (věděním) světa, ale to je stále jen iluze. Ego, které se stane univerzálním vědomím, je nejhorší ego. "Já jsem stvořitelem světa, jsem všemocný atd." Jenže tento stvořitel stvořil jen iluzi, tak k čemu to je? Vědění vytváří jen víc iluze. Toto pochopení musí s pomocí Gurua uzrát a samotné toto vědění bude vstřebáno do reality.

V konečné realitě není ani vědomí (vědění), ani nevědomost. Tím jste vy, to je vaše pravá přirozenost. Jen kvůli nevědomosti říkáte: "Já jsem to nebo ono." A opět jen kvůli nevědomosti říkáte: "Já jsem vědomí." To je překážka na cestě ke skutečnosti. Takže tvrzení "Individuální vědomí se musí stát univerzálním" je správné. Ale musíte ho zcela pochopit. Pokud řeknete "Já nejsem toto malinké stvoření, jsem všudypřítomný," tak přemýšlejte "Kde nejsem?" Jste stejně v lidech nevědomých i v těch, co mají vědění. Každé stvoření na světě má toto vědomí (vědění). Tak proč bych měl říkat "já vím, já jsem realizoval atd."? To jenom krmí iluzi. Je správně řečeno, že individuální vědomí se musí stát univerzálním. Ale mysl či ego je pro vás překážkou, protože nechce zemřít. Zbořte hranice, které jste si sami sobě vytvořili vlastním myšlením. Pociťujte, že jste stvořitelem světa a že ho tedy můžete také zničit. Zbořte hranice, které na vás uvalila iluze a stanete se skutečností. To je jednota, ne-dualita, bez mysli. Proč by se měl oceán trápit bublinkami na svém povrchu? Ví, že bublinky nejsou nic jiného než oceán, a oceán nic nezískává nebo neztrácí, když tu bubliny jsou nebo nejsou.

Stejně tak ani konečná skutečnost není ovlivněna ničím. Nic se jí nemůže stát. Nemůže být menší nebo větší. Jenom iluze ega ji před vámi skrývá. Slunce se nemusí znepokojovat mraky, protože mu nemohou zabránit ve svícení. Stejně tak, skutečnost nemá nic společného s iluzí ega, která vás učinila tak malými. Promítací plátno se nestará o to, jestli je promítaný film dobrý nebo špatný. Pro toho, kdo se dostal z kruhu nevědomosti, neexistuje ani dobro ani zlo. Realizovaná bytost žije ve světě, ale ten se ji nijak nedotýká. Proč se jí nedotýká? Protože ví, že to je iluze. Jak se vás může dotknout něco, co není skutečné? Jen kvůli nevědomosti říkáte, že se vás svět může dotknout. Ale pokud se probudíte, nic vás nebude obtěžovat nebo ovlivňovat. Ve snu vidíte lva a bojíte se ho, ale pak se vzbudíte. Kam se poděl ten strach? Stejným způsobem pláčete, když je zraněno vaše ego. Ale když se vzbudíte, tak všechno najednou zmizí. Ve skutečnosti, když je vaše ego zraněno, tak postupujete na cestě k realitě. Nevědomý pláče, když se zboří jeho dům, ale realizovaný si řekne: "Teď je celý svět můj, můžu spát, kde se mi zachce." Všechna omezení a pouta zmizí z vaší mysli.

Být univerzálním vědomím (a tedy univerzální myslí) je dobré znamení. Ale zde vědění znamená, že jste ve všech bytostech a věcech. Pokud například zkusíte využít tuto sílu ke čtení myšlenek druhých lidí, tak upadnete zpět do iluze. Nevědomí lidé budou okouzleni vaší schopností předpovídat nebo číst myšlenky a ego se tak stane silnějším a bude říkat: "Já mám vědění, ostatní jsou nevědomí." Proto pochopte, že univerzální vědomí vám v tomto případě přinese víc problémů, protože přirozeností vědomí je expanze, vědět stále víc a víc. Chápejte, že jste univerzálním vědomím, ale nezkoušejte použít tyto síly nebo se ego vrátí s ještě větší silou, a ačkoli jste byli blízko skutečnosti, tak na tom budete hůře, než kdybyste byli nevědomí.

Jakmile máte k dispozici sílu, tak mysl sílí a dychtí jí použít. "Mohu udělat to nebo ono. Mohu vidět to nebo ono. Mohu způsobit déšť atd." Když se vám toto otevření stane, tak víte "já jsem stvořitel, to je má vůle" atd. Ale pokud se vaše pochopení nachází na úrovni "já", tak je to ego. Takže ať už k vám přijdou jakékoli síly, nepoužívejte je. Realizovaná bytost říká: "Vím, že nic nevím." Pokud řeknete "já jsem všechno, znám mysl všech lidí", tak je to stále ego. A když je tady síla, tak každý vždy touží ji použít. Na této úrovni musíte být velice bdělí. Nepřijměte ego síly. Mít univerzální vědomí je dobrým znamením, ale vězte, že univerzální bytost je také stále jen iluze. Nebezpečí tkví v tom, že si člověk myslí, že je všemocný. Nechte všechny tyto věci být a pochopte, že nic není. Univerzální vědomí znamená "velká iluze". Přijmout velkou iluzi znamená získat mnoho problémů. Ten, kdo má korunu, nese váhu problémů.

Proč vládnout iluzi? Iluze je nic, takže jste pánem ničeho. Kde je pak vládnutí? Tak k čemu je univerzální vědomí? Vězte, že je nic. Všechno je nic. Vědomí samotné není skutečné. Potopte své ego, nebojte se toho. Ten, kdo říká "jsem všemocný", jen troubí trumpetou na poušti.

Běžte ven z ega. Nebuďte příliš velký, nebo prasknete jako přefouknutý balón. Kdykoli mysl prohlašuje "Je to pravda", postavte se proti tomu a řekněte "Ne, to není pravda". Nenechte svého nepřítele vejít k sobě domů. Jakmile sami sebe otevřete vědění, tak máte pocit, že můžete vědět všechno. Ale buďte pozorní. Nejdříve pochopte svou vlastní mysl, nebo zapomenete sami sebe. Budete jakoby pod vlivem silné emoce. Budete dělat horší věci, než jste si kdy mysleli, že můžete udělat.

Slyšel jsem o světci z Bombaje, který prováděl zázraky. Uměl chodit po vodě nebo skrze oheň bez toho, aniž by se popálil atd. Ale jednoho dne, a takový den vždy přijde, přestaly jeho síly fungovat a lidé se mu začali tak vysmívat, až nakonec spáchal sebevraždu. Nevědomí lidé mohou dohnat mudrce k zbláznění. Stal se jejich kořistí. Nevědomí lidé rozšiřují všemožné smyšlenky o světcích. Například, že světec by neměl cítit bolest. Ale světec je živý. Není to mrtvola. Musí proto cítit popálení po styku s ohněm. Světec cítí bolest, ale ví, že jí cítí tělo ne on sám, protože se neztotožňuje s tělem. Ale pokud tak zvaný světec říká, že necítí bolest, tak to stále mluví jeho ego. Toto tělo není mrtvola, je živé, a proto musí cítit bolest. Tak dlouho svítí žárovka, dokud je připojená elektřina. Stejně tak se to má s tělem. Dokud je k tělu připojena síla, tak musí cítit bolest nebo něco jiného. Někteří světci spadnou do této pasti, pokud si opravdu myslí, že nemají cítit vůbec nic.


Přeložil: David
Zdroj: Šrí Randžit Maharadž: Iluze vs. realita. Shri Sadguru Siddharameshwae Adhyarma Kendra 1999, str. 15 - 20.









když je toto, je i tohleto, a když není toto, není ani tohohle."
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 12:22:32

Obrázek

Pohoda
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 12:25:07

Obrázek

Veget
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 10. říj 2012 12:26:55

Obrázek

Blaho
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » pát 12. říj 2012 23:23:31

Osho - Mé probuzení

Vzpomínám si na ten osudový den, 23.března 1953. Mnoho životů jsem se snažil - pracoval na sobě, usiloval, dělal, co bylo jenom možné - a k ničemu nedošlo. Nyní chápu, proč k ničemu nedošlo. Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po němž jsem šplhal. Překážkou bylo samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez hledání. Hledání je nezbytné, ale pak přijde okamžik, kdy hledání musí odpadnout. Člun je potřebný k tomu, aby nás přenesl přes řeku, ale pak přijde okamžik, kdy musíte z člunu vystoupit, úplně na něj zapomenout, nechat ho za sebou. Úsilí je potřeba. Bez úsilí nejde nic. Ale jenom s úsilím též nic nejde.

Krátce před 23.březnem 1953, sedm dní před tímto dnem, jsem na sobě přestal pracovat. Tento okamžik přichází, jakmile poznáte marnost veškerého úsilí. Již jste udělali vše, co bylo možné, a k ničemu nedošlo. Již jste udělali vše, co bylo v lidských silách. Co ještě víc můžete dělat? V naprosté beznaději člověk zanechá veškerého hledání. Toho dne hledání ustalo, nic jsem nehledal a nic neočekával, a toho dne se to začalo dít. Objevila se nová energie - přišla odnikud. Nepřicházela ze zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla ve stromech i ve skalách, na obloze, ve slunci i ve vzduchu - byla všude. Hledal jsem tak usilovně a myslel si, jak je daleko, a přitom byla tak blízko. Právě proto, že jsem hledal, nebyl jsem schopen vidět to, co bylo blízko. Hledání se vždy týká toho, co je v dálce, co je vzdálené - a toto vzdálené nebylo. Stal jsem se dalekozrakým a ztratil jsem schopnost vidět to, co je blízko. Oči jsou zaostřeny dodaleka, na obzor, a ztrácejí tak schopnost vidět to, co je úplně blízko, hned vedle vás. Toho dne, kdy přestalo úsilí, jsem přestal existovat i já. Poněvadž nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, nemůžete existovat bez zápasu.

Fenomén ega, neboli já, není věc, ale proces. Není to něco, co by ve vás sídlilo. V každém okamžiku to musíte vytvářet. Je to jako na kole. Šlapete-li do pedálů, kolo jede dál a dál, přestanete-li šlapat, kolo se zastaví. Setrvačností ještě kousek dojede, ale jakmile přestanete šlapat, již se začne zastavovat. Nemá už dost síly, energie, aby někam dojelo. Směřuje k pádu, ke kolapsu. Ego existuje proto, že neustále šlapeme na pedály touhy, neustále se snažíme něčeho dosáhnout, neustále sami sebe honíme. Právě v tom spočívá fenomén ega - honit se, hnát se do budoucnosti, hnát se za tím, co bude zítra. Ego je tvořeno honbou za tím, co neexistuje. A poněvadž vychází z toho, co neexistuje, je jako přelud. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než touze. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než žádostivosti.

Ego není v přítomnosti, je v budoucnosti. Jste-li v budoucnosti, pak se ego zdá velmi skutečné. Pokud jste v přítomnosti, je ego jen přelud a začne mizet. Toho dne, kdy jsem přestal hledat . . . není správné, když řeknu, že jsem přestal hledat, lépe je říci, že "hledání přestalo". Dovolte mi to zopakovat: "Lépe je říci - ´toho dne, kdy hledání přestalo´." Neboť pokud s tím přestanu "já", pak "já" bude znovu tady. A přestat s hledáním bude znamenat nový předmět usilování, novou touhu. Touha tu tedy bude dál, jenom v jemnější formě. Touhu nemůžete zastavit, můžete ji pouze pochopit. Její zastavení spočívá v opravdovém pochopení. Nezapomeňte, že touhu nemůže nikdo zastavit a skutečnost přijde jen tehdy, je-li touha zastavena. To je tedy dilema. Co dělat? Touha je tady a buddhové nepřestávají tvrdit, že touha musí být zastavena, přičemž zároveň říkají, že vy touhu zastavit nemůžete. Co tedy dělat? Člověk je postaven před dilema. Člověk touží, pochopitelně. Dozví se, že touhu je nutno zastavit - dobrá. Ale vzápětí je mu řečeno, že touha být zastavena nemůže. Co potom? Touha musí být pochopena. Můžete ji pochopit, můžete prostě poznat její marnost.

Je zapotřebí přímého vnímání. Je nutné bezprostřední pochopení. Přezkoumejte touhu, zjistěte, čím je, a poznáte její neskutečnost, poznáte, že neexistuje. Touha odpadne a spolu s ní odpadne i něco ve vás. Touha a ego existují ve vzájemné součinnosti, úzce spolu souvisí. Ego nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez ega. Touha je projektována egem a ego je introjikováno touhou. Existují společně, jsou to dva aspekty téhož fenoménu. Toho dne, kdy toužení přestalo, cítil jsem se zcela beznadějně a bezmocně. Nebyla tu žádná naděje, neboť tu nebyla žádná budoucnost. Nebylo v co doufat, neboť všechny naděje se ukázaly jako marné, nikam nevedly. Je to chození v kruhu. Naděje se točí před vámi, vytváří nové obrazy, stále na vás volá: "Tak pojď, poběž rychle, ať toho dosáhneš." Ale ať utíkáte, jak chcete, stejně ničeho nedosáhnete. Proto to Buddha nazývá přelud. Je to jako obzor v dálce. Zdá se, že tam je, ale ve skutečnosti neexistuje. Pokud k němu jdete, utíká před vámi. Čím rychleji běžíte, tím rychleji se pohybuje. Čím pomaleji jdete, tím pomaleji se pohybuje. Ale jedno je jisté - vzdálenost mezi vámi a obzorem zůstává úplně stejná. Nemůžete ji zmenšit ani o píď. Nemůžete zmenšit vzdálenost mezi vámi a vaší nadějí. Naděje je obzor. Zkoušíte se přemostit k obzoru, k naději, k vymyšlené touze. Touha je most, snový most - poněvadž obzor neexistuje, nemůžete k němu postavit most, můžete o mostu pouze snít. Nemůžete se spojit s tím, co neexistuje.

Toho dne toužení přestalo, toho dne jsem touhu prohlédl a pochopil, byla prostě marná. Byl jsem beznadějný a bezmocný. Ale právě v tom okamžiku se začalo něco dít. Začalo se dít právě to, kvůli čemu jsem se tolik životů snažil a co nikdy nepřišlo. Ve vaší beznaději je jediná naděje, ve vaší bezžádostivosti je jediné naplnění a v pocitu naprosté bezmoci vám najednou bude celá existence nápomocná. Ona čeká. Může čekat donekonečna, neboť nemá naspěch. Je věčností. V okamžiku, kdy vy sami nejste, kdy odpadnete, kdy zmizíte, k vám veškerá existence přispěchá a celého vás prostoupí. A poprvé se věci začnou dít. Sedm dní jsem žil ve stavu beznaděje a bezmoci, ale zároveň cosi začalo vznikat. Mluvím-li o beznaději, nemám na mysli obvyklý význam toho slova. Chci tím prostě říci, že ve mně nebyla žádná naděje. Naděje nebyla přítomna. Neříkám, že jsem byl zoufalý a smutný. Ve skutečnosti jsem byl šťastný, velmi klidný, tichý a soustředěný. Beznadějný, ale ve zcela novém významu. Nebyla tu naděje, jak by tu tedy mohla být beznadějnost. Obojí zmizelo. Beznadějnost byla absolutní, totální. Zmizela naděje a s ní i její protipól, beznadějnost. Byla to úplně nová zkušenost - být bez naděje. Nebyl to negativní stav. Musím užívat slova - nebyl to však negativní stav. Byl absolutně pozitivní. Nebyla to jen nepřítomnost, bylo cítit něčí přítomnost.

Něco se do mě vlilo, něco mě zaplavilo. A říkám-li, že jsem byl bezmocný, nemám tím na mysli slovníkový význam tohoto slova. Chci tím prostě říci, že jsem byl prost svého já. Tohle mám na mysli slovem bezmocný. Poznal jsem, že nejsem, tudíž mi na mně nezáleží, nezastávám žádné vlastní stanovisko, nemohu "stát na svém" - neboť neexistuje nic, na čem bych mohl stát. Byl jsem v nekonečné, bezedné hlubině. Nebyl tu však strach, neboť nebylo co chránit. Nebyl tu strach, neboť tu nebyl nikdo, kdo by se bál. Těch sedm dní bylo dny obrovské transformace, absolutní přeměny. Poslední den se přítomnost nové energie, nového světla a nové radosti stala natolik intenzivní, že byla téměř nesnesitelná - jako bych měl explodovat, jako bych se měl z té blaženosti zbláznit. Západní společnost pro to má to pravé slovo - zfetovaný. Nebylo možné dát tomu, co se dělo, nějaký smysl. Byl to naprosto nesmyslný svět - jen stěží ho lze popsat či kategorizovat, jen stěží lze najít vhodná slova, jazyk, vysvětlení.

Všechny svaté knihy se náhle zdály zbytečné a marné, všechna slova, která by tuto zkušenost mohla popsat, vypadala bezbarvě, nevýrazně. Bylo to tak živé. Byla to úplná záplava blaženosti. Celý den byl zvláštní, přímo fantastický. Byl to obrovský zážitek. Minulost zmizela, jako kdyby ke mně nikdy nepatřila, jako kdybych o ní jen někde četl, jako kdyby se mi o ní jenom zdálo, jako kdyby to byl příběh někoho jiného, který mi někdy někdo vyprávěl. Ztratil jsem svou minulost. Byl jsem vytržen ze svého příběhu. Ztratil jsem vlastní životopis. Stal jsem se ne-bytím, které Buddha nazývá anatta. Mizely hranice, mizelo omezení. Mizela mysl, byla už milióny kilometrů daleko. Bylo těžké ji uchopit, hnala se pryč, stále dál a dál, a nebylo potřeba ji zadržet. Byl jsem k tomu všemu zkrátka úplně lhostejný. Bylo to v pořádku. Nebylo zapotřebí zůstávat ve spojení s minulostí. K večeru už to nešlo snést - zraňovalo to, působilo to bolest. Bylo to jako bolest matky těsně před porodem dítěte - porod bolí. V těchto dnech jsem byl zvyklý chodit spát až kolem dvanácté nebo jedné hodiny v noci, ale v tuto chvíli bylo nemožné zůstat vzhůru. Moje oči se zavíraly, bylo těžké udržet je otevřené. Něco bylo velmi blízko, k něčemu se schylovalo. Těžko říci, co to mohlo být - mohla to být třeba moje smrt - ale nebyl tu žádný strach. Byl jsem připraven. Těch sedm dní bylo tak nádherných, že nic víc nebylo potřeba, byl jsem připraven zemřít. Ty dny byly natolik blažené a já natolik spokojený, že kdyby přišla smrt, byl bych ji přivítal. Něco se tedy chystalo, něco jako smrt, něco velmi drastického, něco, co bude buď smrtí, nebo novým zrodem, ukřižováním nebo vzkříšením. Něco, něco obrovského jako by čekalo přímo za rohem. A nebylo možné udržet oči otevřené. Byl jsem zfetovaný. Šel jsem spát okolo deváté. Avšak nebyl to spánek.

Nyní chápu, co má Pataňdžálí na mysli, když říká, že spánek a samádhi jsou podobné. Jen s jedním rozdílem - že v samádhi bdíte i spíte zároveň. Jste probuzení, ale zároveň spíte. Celé tělo je uvolněné, každá buňka je zcela relaxovaná, vše odpočívá, a přece ve vás světlo uvědomění září jasně a nezastřeně. Zůstáváte bdělí a přitom relaxovaní, uvolnění, ale zcela probuzení. Tělo je v nejhlubším možném spánku a vědomí dosahuje svého vrcholu. Setkává se tu vrcholek vědomí s údolím těla. Šel jsem spát. Byl to zvláštní spánek. Tělo spalo a já jsem byl vzhůru. Bylo to velmi zvláštní - jako kdyby byl člověk rozpůlen do dvou směrů, dvou dimenzí; jako kdyby tu došlo k polarizaci a já byl oběma póly zároveň. Setkalo se tu pozitivní a negativní, spánek a vědomí, život a smrt. O tomto okamžiku se říká, že jde o "setkání stvořitele a stvořeného". Je to tajemství. Najednou vás to zasáhne až k samotným kořenům, otřese to vašimi základy. Po této zkušenosti nemůžete zůstat stejný. Do vašeho života to vnese nový pohled, novou kvalitu.

Kolem dvanácté hodiny se mé oči náhle otevřely - já jsem je neotevřel. Spánek byl něčím přerušen. Vnímal jsem silnou přítomnost něčeho v pokoji kolem sebe. Byl to velmi malý pokoj. Všude kolem sebe jsem cítil pulsující život, silné vibrace - bylo to skoro jako hurikán, jako záplava světla, radosti a extáze. Vtáhlo mě to do sebe. Bylo to natolik skutečné, že vše ostatní se stalo neskutečným. Zdi pokoje se staly neskutečné, dům se stal neskutečný, mé vlastní tělo se stalo neskutečné. Vše bylo neskutečné, neboť tu nyní poprvé byla skutečnost. Proto těžko můžeme pochopit, když Buddha nebo Šankara říkají, že svět je mája, přelud. Poněvadž my známe jen tento svět a nemáme žádné srovnání. Pro nás je to jediná známá skutečnost. O čem to ti lidé mluví - toto že je mája, iluze? Je to jediná skutečnost. Dokud nepoznáte to skutečně skutečné, nelze jejich slova pochopit, zůstanou jen teorií. Vypadají jako domněnky. Ten člověk nám tu zřejmě předkládá nějakou teorii o tom, že "svět je neskutečný". Když na západě řekl Berkley, že svět je neskutečný, procházel se zrovna s jedním ze svých přátel, člověkem rozumově založeným. Tento přítel byl člověk pochybovačný, skoro až cynik. Sebral ze země kámen a pustil ho Berkleymu na nohu. Berklye vykřikl, noha začala krvácet a cynický přítel řekl: "Tak co, je svět opravdu neskutečný? Říkáš, že je svět neskutečný. Proč tedy křičíš? Tento kámen je neskutečný. Proč křičíš? Proč si držíš nohu a proč máš ve tváři bolest? Přestaň s tím. Všechno je to přece neskutečné!" Tento typ lidí nemůže pochopit, co má Buddha na mysli, když říká, že svět je přelud. Nemyslí tím to, že můžete procházet zdí. To neříká. Ani neříká, že můžete jíst kameny a bude to stejné jako jíst chleba. Tohle neříká. Říká, že existuje skutečnost. A jakmile ji jednou poznáte, pak tato takzvaná skutečnost proti ní vybledne a stane se prostě neskutečnou. Máte-li vizi vyšší reality, pak přijde srovnání, jinak ne.

Ve snu je sen skutečný. Sníte každou noc. Sen je jednou z činností, které děláte neustále. Žijete-li šedesát let, tak z toho dvacet let spíte a téměř deset let sníte. Deset let života - nic jiného tak intenzivně neděláte. Deset let nepřetržitého snění - jen se nad tím zamyslete. Každou noc . . . A každé ráno si řeknete, že to bylo neskutečné, třebaže v noci ve spánku bude sen znovu vypadat jako skutečný. Ve snu je těžké uvědomit si, že je to sen. Zato ráno je to velmi snadné. Jak to? Jste tatáž osoba. Ve snu existuje jen jedna realita, jedna skutečnost. Je tu nějaké srovnání? Můžeme snad říci, že je to neskutečné? Neskutečné ve srovnání s čím? Je to jediná skutečnost. Jedno je stejně neskutečné jako druhé, není tu srovnání. Ale ráno, jakmile otevřete oči, je tu jiná skutečnost. Nyní můžete říci, že to vše bylo neskutečné. Ve srovnání s touto skutečností se sen stane neskutečným. Je tu probuzení a ve srovnání s Touto skutečností Tohoto probuzení se dřívější skutečnost stane neskutečnou. Tuto noc jsem poprvé pochopil význam slova mája. Ne že bych to slovo dřív neznal. Ne že bych si jeho smysl neuvědomoval. Stejně jako vy jsem si byl významu slova vědom, ale nikdy dříve jsem ho nechápal.

Jak můžete chápat bez zkušenosti? Této noci se otevřely dveře do nové skutečnosti, zpřístupnila se nová dimenze. Náhle tu byla zcela jiná skutečnost, nová skutečnost, něco skutečně skutečného - říkejte tomu, jak chcete - bůh, pravda, dhamma, či tao. Bylo to nepojmenovatelné, ale bylo to tady - tak temné a tak jasné, a přitom tak pevné, že se toho člověk mohl dotknout. Téměř mě to tam dusilo. Bylo to příliš intenzivní a já jsem nebyl schopen to vstřebat. Najednou jsem potřeboval vyběhnout ven. Dusilo mě to. Bylo to tak silné! Zabije mě to! Když tu ještě chvilku zůstanu, zadusí mě to! Takhle to vypadalo. Vyběhl jsem z pokoje ven na ulici. Bylo prostě zapotřebí být venku pod širým nebem, s hvězdami, se stromy, se zemí a s přírodou. Jakmile jsem vyběhl ven, pocit, že se udusím, zmizel. Místnost byla příliš malá na tak velkou věc. I nebe bylo příliš malé. Bylo to větší než nebe. Ani nebe nestačilo. Ale cítil jsem se již lépe. Šel jsem volnou chůzí směrem k nejbližší zahradě. Byla to však zcela jiná chůze. Gravitace jako by zmizela. Šel jsem, běžel nebo prostě letěl, bylo těžké to rozeznat. Nebyla tu gravitace, necítil jsem žádnou tíhu - jakoby mě nesla nějaká síla. Byl jsem v moci nějaké nové energie. Poprvé jsem nebyl sám, poprvé jsem již nebyl jedinec, poprvé kapka splynula s oceánem. Nyní byl celý oceán můj a já jsem byl oceánem. Nebyly tu hranice. Objevila se ohromná síla. Jako bych byl schopen vykonat naprosto cokoli.

Já jsem tu však nebyl, byla tu pouze ta síla. Došel jsem k zahradě, kam jsem byl zvyklý chodit každý den. Na noc se zahrada zamykala. Bylo pozdě, téměř jedna hodina v noci. Správce zahrady spal. Do zahrady jsem se mohl dostat jen jako zloděj, přes vrata. Něco mě tam však táhlo a nebylo v mých silách se tomu ubránit. Byl jsem tam prostě nesen, byl jsem tam unášen. Tohle mám na mysli, když neustále opakuji: "Nechte se řekou unášet, nesnažte se ji postrkovat." Byl jsem uvolněný, byl jsem ve stavu, kdy jsem nechával vše běžet. Já jsem tu nebyl. Bylo tady TO. Nazveme-li to bůh, pak tu byl bůh. Raději to nazývám TO, neboť bůh je slovo příliš lidské, pošpiněné častým používáním, znesvěcené mnoha lidmi. Křesťani, hinduisté, mohamedáni, kněží i politikové, ti všichni slovo bůh znehodnotili. Dovolte mi říkat tomu TO. TO bylo tady a já jsem byl unášen pryč . . . V okamžiku, kdy jsem vstoupil do zahrady, se všechny věci rozzářily, bylo tu vše - požehnání, blaženost. Poprvé jsem uviděl stromy - jejich zeleň, jejich život i samu mízu, jež v nich koluje. Celá zahrada spala, také stromy spaly. Ale já jsem viděl zahradu živou, i nepatrné stéblo trávy bylo tak krásné. Rozhlédl jsem se kolem. Jeden ze stromů byl nádherně rozzářený. Přitahoval mě, táhlo mě to k němu. Já jsem si ho nevybral, sám bůh ho vybral. Šel jsem k němu a posadil se pod něj. Jak jsem tu seděl, věci se začaly zklidňovat.

Celý vesmír se stal požehnáním. Těžko říci, jak dlouho jsem setrval v tomto stavu. Když jsem se vrátil domů, byly čtyři hodiny ráno, musel jsem tam tedy být aspoň tři hodiny. Byla to však věčnost. Nemělo to nic společného s časem. Bylo to bezčasové. Ty tři hodiny se staly celou věčností, věčností bez hranic. Nebyl tu čas, nebylo tu plynutí času. Byla tu čistá skutečnost - nenarušená, nedotčená, neměřitelná. A toho dne se stalo něco, co přetrvávalo dál - ne jako souvislost, ale jako spodní proud. Ne jako něco nepřetržitého - každým okamžikem to přicházelo znovu. Každým okamžikem tu byl zázrak. Této noci jsem nebyl v těle. Od té doby již nejsem v těle, ale vznáším se kolem něj. Stal jsem se velmi silným, ale zároveň i velmi křehkým. Získal jsem velkou sílu, ale nebyla to síla Mohammeda Aliho. Nebyla to síla skály, ale síla růže - tak křehké ve své síle, tak citlivé a jemné. Skála vydrží dlouho, zatímco květina po nějaké době uvadne, ale přesto je květina silnější než skála, neboť je v ní víc života. Podobné je to s kapkou rosy lesknoucí se na stéble trávy v ranním slunci - taková nádhera a krása, a přece za chvíli zmizí. V půvabu se jí nic nevyrovná, ale přijde větřík, a kapka rosy bude navždy ztracena. Buddhové mají sílu, která není z tohoto světa. Jejich síla je silou lásky. Jako u květu růže nebo kapky rosy. Jejich síla je velmi křehká, zranitelná. Jejich síla je síla života, nikoli síla smrti. Jejich síla nezabíjí. Jejich síla tvoří. Jejich síla není silou nenávisti a agrese, ale silou soucítění. Od té doby jsem se už do těla nevrátil, jen se kolem něho vznáším. Proto říkám, že to byl obrovský zázrak.

Každým okamžikem žasnu nad tím, že tu ještě jsem. Neměl bych tu být. Každou chvíli bych měl odejít, ale stále jsem tady. Každého rána otevřu oči a říkám si: "To jsem pořád ještě tady?" Zdá se to totiž skoro nemožné. Zázrak má pokračování. Jednou někdo řekl: "Osho, jsi tak křehký a jemný a citlivý na vůni šampónů a olejů na vlasy, že to vypadá, že tě nebudeme smět vidět, dokud všichni nebudeme plešatí." Na plešatosti není konec konců nic špatného. Být plešatý je krásné. Stejně jako "černý je krásný", tak také "plešatý je krásný". Ale je pravda a musíte si na to dát pozor, že jsem křehký, jemný a citlivý. V tom je moje síla. Pustíte-li kámen na květinu, kameni se nic nestane, ale květina bude zničena. Přesto však nemůžete říci, že by kámen byl mocnější či silnější než květina. Květina bude zničena, neboť byla živá. S kamenem se nic nestane, neboť je mrtvý. Květina bude zničena, neboť nemá sílu ničit. Prostě zmizí a uvolní cestu kameni. Kámen sílu ničit má, neboť kámen je mrtvý. Pamatujte si, že od onoho dne již nejsem v těle. S tělem mě spojuje jen jemné vlákno. A já nepřestávám žasnout, že mě tady vesmír, celek, ještě chce, neboť tu již nejsem sám od sebe, ze své vlastní vůle. To, co mě tu drží a dovoluje ještě chvíli setrvat na tomto břehu, musí být vůle celku. Možná, že se celek mým prostřednictvím chce s vámi o něco podělit.

Od toho dne se svět stal neskutečný. Objevil se jiný svět. Když říkám, že svět je neskutečný, nemyslím tím, že by stromy byly neskutečné. Stromy jsou naprosto skutečné, ale to, jak na ně pohlížíte, je neskutečné, nepravdivé. Stromy samy o sobě neskutečné nejsou - existují v bohu, existují v absolutní realitě - ale díváte se na ně tak, že je doopravdy nevidíte. Vidíte něco jiného, vidíte přelud. Vytváříte si kolem sebe svůj vlastní sen, a dokud se z něho neprobudíte, budete stále snít. Svět je neskutečný, neboť svět, který znáte, je světem vašich snů. Jakmile sny odpadnou, pak se prostě setkáte se světem, který tu je, se skutečným světem. Nejsou tu dvě věci, bůh a svět. Bůh je světem, pokud máte jasný zrak, nezastřený svými sny, nezastřený prachem svých snů, nezahalený závojem spánku. Máte-li čistý zrak, jasnost a vnímavost, pak je tu pouze bůh. Někde je bůh zeleným stromem, někde jinde zářící hvězdou, někde kukačkou či květinou, dítětem nebo řekou. Je tu pouze bůh. V okamžiku, kdy začínáte skutečně vidět, je tu pouze bůh. Ale nyní můžete vidět cokoli, a nebude to pravda, ale vymyšlená lež. Takový je význam slova přelud. Ale když skutečně vidíte, když dokážete třebas jen na zlomek sekundy skutečně vidět, když si dovolíte vidět, pak naleznete skryté, všudypřítomné požehnání, všude kolem vás - v oblacích, na slunci i na zemi.

Je to nádherný svět. Ale já nemluvím o vašem světě, mluvím o svém světě. Váš svět je ošklivý, váš svět je světem vytvořeným vaším já, váš svět je vymyšleným světem. Skutečný svět jste použili jako plátno, na které si promítáte své vlastní představy. Když říkám, že je svět skutečný, úžasně krásný, nekonečně zářivý, že je světlem, radostí a oslavou, míním tím svůj svět - nebo svět váš, pokud odhodíte své sny. Jakmile odložíte své sny, uvidíte tentýž svět, jaký viděli všichni buddhové. Když sníte, sníte zcela soukromě. Všimli jste si toho? Sny jsou soukromé. Nemůžete je sdílet ani se svými nejbližšími. Nemůžete svoji ženu, svého muže nebo přátele pozvat do svého snu. Nemůžete říci: "Přijď dnes v noci do mého snu. Rád bych, abychom snili spolu." Není to možné. Sen je soukromá záležitost, a proto je iluzorní, nemá objektivní platnost. Bůh je však univerzální. Jakmile vystoupíte ze svých soukromých snů, je bůh tady. Byl tady stále. Jakmile jsou vaše oči jasné, je tu náhlé osvícení - náhle jste zaplaveni krásou, vznešeností a milostí. Toto je cíl, toto je osud.

Znovu to zopakuji. Nikdy toho nedosáhnete bez úsilí a nikdy toho nikdo nedosáhl s úsilím. Bude třeba velkého úsilí, a teprve pak přijde okamžik, kdy se úsilí stane zbytečné. Ale zbytečným se stane až tehdy, když se dostanete až na jeho vrchol, ne dříve. Když dojdete až na samotný vrcholek svého úsilí - vše, co jste mohli udělat, jste už udělali - pak tu najednou nebude potřeba nic dalšího udělat. Potom své úsilí odložíte. Ale nikdo ho nemůže odložit dřív, úsilí může odpadnout teprve na samotném konci. Chcete-li se úsilí zbavit, jděte až na jeho konec. Proto neustále říkám, abyste vynaložili tolik úsilí, kolik jen můžete, a dali do toho veškerou energii a celé své srdce. A pak jednoho dne poznáte, že teď už vás úsilí nikam nedovede. Toho dne úsilí neodložíte vy, ale úsilí odpadne samo od sebe. A jakmile odpadne, přijde meditace. Meditace není výsledek vašeho úsilí, meditace je dění. Jakmile odpadne úsilí, je tu náhle meditace . . . její požehnání, blaženost a sláva. Existuje jako přítomnost, která září a obklopuje vás i všechno kolem. Vyplňuje celou zemi i celou oblohu. Taková meditace není výsledek lidského úsilí. Lidské úsilí je příliš omezené. Její blaženost je však nekonečná. Nemůžete ji řídit. Může k ní pouze dojít, a to jen tehdy, jste-li v naprostém odevzdání. Může k ní dojít, jenom když tu vy nejste.

Jakmile jste "ne-já" - nemáte žádné touhy, nikam nesměřujete - jakmile jste pouze teď a tady, nic konkrétního neděláte, pouze jste, pak přijde meditace. Přijde jako vlna a ta se stane přílivem. Přijde jako bouře a odnese vás pryč do zcela nové skutečnosti. Nejprve však musíte vykonat vše, co vykonat lze, a pak se musíte učit nekonat. Nekonání je tím nejvyšším konáním a úsilí o bezúsilnost je tím nejvyšším úsilím. Vaše meditace, vyvolaná zpěvem manter či sezením v tichu a potlačováním sebe sama, je jen velmi průměrnou meditací. Je vytvořená vámi a nemůže vás tudíž přesáhnout. Je vlastoručně vyrobena a výrobek nikdy nemůže překonat svého tvůrce. Vyvolali jste ji sezením, jógickými pozicemi, zpíváním "ráma, ráma, ráma" nebo "bla, bla bla", čímkoli. Násilím jste donutili mysl, aby se zklidnila. To je vynucený klid. To není ten klid, který přijde, jakmile tu nejste. To není to ticho, které přichází, když téměř neexistujete. To není ta nádhera, která na vás sestoupí jako holubice. Říká se, že když byl Ježíš v Jordánu křtěn Janem Křtitelem, sestoupil na něho bůh, neboli duch svatý, v podobě holubice. Ano, přesně tak to je. Jakmile tu nejste, sestoupí na vás klid a mír . . . mihotajíc křídly jako holubice . . . zasáhne vaše srdce a usídlí se tam, usídlí se tam již navždy. "Vy" znamená konání, "vy" znamená překážku. Meditace je tu tehdy, když tu není ten, kdo medituje. Jakmile mysl ustane ve všech svých aktivitách - jakmile pozná, že jsou marné - pak to neznámé vámi pronikne a celého vás zaplaví. Aby tu mohl být bůh, musí se zastavit mysl. Aby mohlo přijít poznání, musí ustoupit vědomosti. "Vy" musíte zmizet, musíte uvolnit cestu. Musíte být prázdní, neboť jenom pak můžete být naplněni.

Této noci jsem se stal prázdným i naplněným. Stal jsem se nebytím a stal jsem se bytím. Této noci jsem zemřel a byl znovuzrozen. Ale ten, kdo byl znovuzrozen, nemá nic společného s tím, kdo zemřel. Není tu žádná spojitost. Na první pohled to vypadá spojitě, ale spojitost tu není. Ten, kdo zemřel, zemřel totálně a nezůstalo z něho nic. Věřte mi, nezůstalo z něho nic, ani stín. Zemřel úplně, totálně. Není tomu tak, že bych byl prostě modifikovanou rúpou, nějakou transformovanou, modifikovanou formou něčeho starého. Ne, není tu žádná spojitost. Osobnost, která žila mnoho životů, která žila tisíce let, tohoto dne, 23. března, prostě zemřela. A existovat začala jiná existence, zcela nová, absolutně bez spojitosti s tím starým. Náboženství vám přináší totální smrt. Možná proto jsem celý den před touto událostí cítil naléhavost něčeho takového jako smrti, jako bych měl zemřít. A také jsem skutečně zemřel. Poznal jsem mnoho jiných smrtí, ale s tímhle to nemělo nic společného. Vždy šlo o částečnou smrt.. Někdy zemřelo tělo, někdy část mysli nebo ega, ale co se týče osobnosti, ta přetrvávala. Mnohokrát obnovená, mnohokrát okrášlená, tu a tam trochu pozměněná. Ale přetrvávala a spojitost tu byla dál. Této noci však byla smrt totální. Byl to den, kdy smrt i bůh přišli zároveň.







(Tento článek je úryvkem z knihy The Discipline of Transcendence. Překlad L.Vinklerová. V anglickém originále ho lze nalézt pod názvem "My Awakening" na http://www.realization.org)
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » sob 13. říj 2012 19:15:22

Buddhova slova o nirváně


Podle Majjhima Nikaya 72 volně zpracoval Petr Pavlík


Je zde, mnichové, cosi nezrozeného, v život nepovstalého, nezformovaného. Kdyby toho nebylo, nebylo by cesty ven z toho, co je zrozené, v život povstalé, stvořené, zformované.

Tento mír je to nejvyšší - je to ustání, oproštění se od všech motivů něčím se stávat, konec chytání se opory, svoboda, vyhasnutí lpění - to je nirvána.

Posedlý chtivostí, zmítán nenávistí a zaslepen nevědomostí, s pobloudilou myslí - tak člověk jedná ke své vlastní škodě i ke škodě druhých, tak zažívá zármutek a strast.

Kdo však odloží chtivost, nenávist a nevědomost, kdo pak nejedná ke škodě své ani ostatních, ten již nebude vystaven dalšímu utrpení, zármutku a strasti.

Takto je nirvána zde a nyní viditelná, nadčasová, vlastním vyzkoušením přítomná, jasný cíl představující, moudrými osobně prožívaná.

Ono vyhasnutí chtivosti, vyhasnutí nenávisti, vyhasnutí nevědomosti - právě to se nazývá nirvána.






















http://www.lampa.cz/texty.html


Budhova krátká řeč o prázdnotě

To, co si dneska budeme říkat, je celé obsaženo v jediné Buddhově řeči. V buddhistických písmech najdete spoustu zajímavých věcí - ze života, z Buddhovy spásné nauky, nebo docela jen tak, co tam kdo přidal, protože celé to skvělé učení vznikalo postupně za pochodu, jak tenkrát chodili mniši velikou indickou zemí a potkávali dobré a špatné. Někdy si povíme, jaký osud pak ty sutry měly a o celém tom zákulisí. Zatím nám stačí, že ve sbírce středně dlouhých řečí, kterých je něco kolem dvou stovek, existuje jedna nenápadná, poměrně krátká sutra, která se jmenuje Buddhova řeč o prázdnotě nebo ještě lépe Krátká Buddhova řeč o prázdnotě.

V Čechách měla pozoruhodný osud, neboť ji za první republiky přeložil pod názvem Kniha chudoby František Drtikol. Přestože dnes už ten překlad asi nebude moderní, dýchá z něj doposud jasné pochopení a mám ho moc rád, protože je navíc krásný a skrývá v sobě zvláštní kouzlo. I když už teď máme nejméně dva další uznávané překlady, od Ňánamoliho a Thanissara, pilných a obětavých mnichů, kteří pečlivě brousili a vážili každé slovíčko, přesto budeme citovat s malými opravami právě ten Drtikolův, na jeho památku a také jako uznání toho, kam až sám došel.

Buddhova řeč o prázdnotě se nazývá „Krátká“ proto, že je tu ještě druhá stejného jména, která je o trochu delší. Kupodivu ta dlouhá není lepší než ta krátká a dali ji tam nejspíš proto, že ta krátká se tehdy některým mnichům nezamlouvala, jak byla břitká a pádná. Asi toužili mít věci přece jen trochu komplikovanější, a proto se pokusili trumfnout ji tou dlouhou, konkurenční. Jenomže tím vyšlo ještě více najevo, jakou údernou sílu měla ta původní krátká řeč.



Kniha chudoby

Z němčiny přeložil František Drtikol v r. 1936.

To jsem slyšel. Onoho času dlel Vznešený u Sávatthí ve východním háji na terase Migárovy matky.

Tu odebral se ctihodný Ánando jednoho večera po ukončení koncentrace tam, kde meškal Vznešený, pozdravil uctivě a sedl si stranou. Sedě stranou, pravil ctihodný Ánando takto k Vznešenému:

Jednou, ó Pane, dlel Vznešený v krajině Sákjů u Nagarakarn, hradu v území Sákjů. Tenkrát jsem, ó Pane, od Vznešeného sám slyšel, sám porozuměl, co chudoba je, Ánando, v tom čase jsem nejvíce poznal.

Slyšel jsem, ó pane, dobře, správně jsem srozuměl, správně pamatoval, správně podržel? Zajisté jsi, Ánando, správně slyšel, správně srozuměl, správně pamatoval, správně podržel. Jako tenkráte, Ánando, tak i dnes, co chudoba jsem nejvíce poznal. Jako asi, Ánando, tato terasa Migárovy matky je bez slonů, krav, koňů, bez zlata a stříbra, bez společnosti žen a mužů a vykazuje jen bohatství zástupem mnichů jako jediným předmětem, tak rovněž také, Ánando, zanechal mnich myšlenku "vesnice", zanechal myšlenku "člověk", vezme myšlenku "les" jako jediný předmět. V myšlence "les" povznese se mu srdce, mysl, rozjasní se, rozveselí se, ukonejší se, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která z myšlenky "vesnice" povstávají, ta tu nejsou, rozdělení, která z myšlenky "člověk" povstávají, ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstává, totiž myšlenka "les" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento druh myšlení o myšlenku "vesnice", ví: chudším se stal tento způsob myšlení o myšlenku "člověk" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "les" jako jediným předmětem. O co pak tady méně jest, o to vidí se chudším, a co tady ještě zbývá, o tom ví: zůstává to, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí ta pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj. Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "člověk", zanechal myšlenku "les", vezme myšlenku "země" jako jediný předmět. V myšlence "země" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Asi tak, Ánando, jako kůže z býka nožem dobře oškrábána, dobře uhlazená, rovněž tak, Ánando, mnich, co na této zemi je jako vyvýšeniny a prohlubiny, řeky, pustá a lesnatá území, vrchy a údolí, to vše ze své duše vypustil. Myšlenku "země" vezme jako jediný předmět. V myšlence "země" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která z myšlenky "člověk" povstávají, ta tu nejsou, rozdělení, která z myšlenky "les" povstávají, ta tu nejsou, jen jedno rozdělení zůstalo, totiž myšlenka "země" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "les" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "země" jako jediným předmětem. O co pak tady méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zbývá, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj. Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "les", myšlenku "země", myšlenku "neomezená sféra prostorová" vezme jako jediný předmět. V myšlence "neomezená sféra prostorová" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která z myšlenky "les" povstávají, ta tu nejsou, rozdělení, která z myšlenky "země" povstávají, ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstává, totiž myšlenka "neomezená sféra prostorová" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "les", chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "země" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "neomezená sféra prostorová" jako jediným předmětem. A o co méně tady je, o to vidí se chudším, a co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechá mnich myšlenku "země", zanechá myšlenku "neomezená sféra prostorová", myšlenku "neomezená sféra vědomí" vezme jako jediný předmět. V myšlence "neomezená sféra vědomí" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která povstávají z myšlenky "země", ta tu nejsou, rozdělení, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra prostorová", ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstalo, totiž myšlenka "neomezená sféra vědomí" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "země", ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra prostorová" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "neomezená sféra vědomí" jako jediný předmět. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy Ánando sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "neomezená sféra prostorová", zanechal myšlenku "neomezená sféra vědomi", myšlenku "sféra nebytí" vezme jako jediný předmět. V myšlence "sféra nebytí" se mu povznese srdce, rozveselí se, ukonejší se, uklidní. Tak pozná rozdělení, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra prostorová", ta tu nejsou, rozděleni, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra vědomí ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstalo, totiž myšlenka "sféra nebytí" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra prostorová", ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra vědomí" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "sféra nebytí" jako jediný předmět. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "neomezená sféra vědomí", zanechal myšlenku "sféra nebytí", myšlenku "rozhraní možného vnímání" vezme jako jediný předmět. V myšlence "rozhraní možného vnímání" povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná rozdělení, která povstávají z myšlenky "neomezená sféra vědomí", ta tu nejsou, rozděleni, která povstávají z myšlenky "sféra nebytí" ta tu nejsou a jen jedno rozdělení zůstává, totiž myšlenka "rozhraní možného vnímání" jako jediný předmět. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "neomezená sféra vědomí", chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "sféra nebytí" a jen jediné bohatství vykazuje myšlenkou "rozhraní možného vnímání" jako jediný předmět. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "sféra nebytí", zanechal myšlenku "rozhraní možného vnímání", duchovní jednotu bez představy vezme jako jediný předmět. V duchovní jednotě bez představy povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná: rozdělení, která povstávají z myšlenky "sféra nebytí", ta tu nejsou, rozdělení, která povstávají z myšlenky "rozhraní možného vnímání", ta tu nejsou a jen jedno rozdělení tady zůstalo, totiž toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "sféra nebytí", ví: chudším stal se tento způsob myšlení o myšlenku "rozhraní možného vnímání" a jen jediné bohatství vykazuje toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. O co tady tedy méně jest, o to vidí se chudším. A co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak tedy, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá chudoba na něj.

Dále pak, Ánando, zanechal mnich myšlenku "sféra nebytí", zanechal myšlenku "rozhraní možného vnímání", duchovní jednotu bez představy vezme jako jediný předmět. V duchovní jednotě bez představy povznese se mu srdce, rozveselí se, ukonejší, uklidní se. Tak pozná: také tato duchovní jednota je složená, je dohromady vymyšlená: co ale je dohromady složeno, dohromady vymyšleno, to je proměnlivé, musí zaniknouti, to poznává. V takovém vědění, v takovém poznání odpoutá se mu srdce od bludu přání, odpoutá se mu srdce od bludu bytí, odpoutá, se mu srdce od bludu nevědomosti. V osvobozeném je osvobození, toto poznání vyvstane. "Zničeno jest zrozování", ukončena askeze, vykonáno dílo, není více tento svět. Tak pozná: rozděleni, která povstávají z bludu přání, ta tu nejsou, rozdělení, která povstávají z bludu nevědomosti, ta tu nejsou a jen jedno rozdělení tady zůstává, totiž toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. On ví: chudším stal se tento způsob myšlení o blud přání, ví: chudším stal se tento způsob myšlení o blud bytí, ví: chudším stal se tento způsob myšlení o blud nevědomosti a jen jedno bohatství vykazuje toto tělo zde, zatížené šesti smysly, jako podmínka života. O co tedy tady méně jest, o to vidí se chudším, a co tady ještě zůstalo, o tom ví: zůstává toto, zůstává ono. Tak, Ánando, sestoupí tato pravá, nezničitelná, veskrze čistá, nejvyšší chudoba na něj.

Kdo v minulých časech, Ánando, jako asket nebo kněz si získal veskrze čistou, nejvyšší chudobu, získal si tuto veskrze čistou, nejvyšší chudobu právě jako asket nebo kněz. Kdo v příštích časech, Ánando, získá veskrze čistou nejvyšší chudobu, získá právě tuto veskrze čistou nejvyšší chudobu. Kdo v tomto čase, Ánando, získá veskrze čistou, nejvyšší chudobu jako asket nebo kněz, ten získá právě tuto veskrze čistou, nejvyšší chudobu. Proto tedy, Ánando: chtějme veskrze čistou, nejvyšší chudobu si vydobýti. Tak máte se cvičiti.

Tak pravil Vznešený. Spokojen těšil se ctihodný Ánando ze slova Vznešeného.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » pon 10. pro 2012 19:52:53

PUNDŽA - SJEDNOCENÍ S PRAVDOU

Všechny poučky a všechna písma to říkají, když nás vyzývají :

Odmítněte nás !

Je tu výslovně řečeno : Odmítněte mne !

To je to dobrodiní, kterého se vám dostalo. Jinak se svých představ nevzdáte.


Budete-li cvičit, unaví vás to, a když budete unavený, opustíte všechno.
V takovém okamžiku jste svobodný.
Oprostit se od všeho znamená svobodu.
Vše co děláte vás vyzývá : Zbav se mne ! Zbavit se tužen je svobodou....

Všechno odmítněte, a potom odmítněte i to samotné odmítání,
To je pak svoboda...

Všechno, co máte udělat je ZBAVIT SE TOUHY.....



Odmítněte všechno co může být odmítnuto, včetně této věty.
Co zůstane ?

Nepřijímejte žádná slova ani proslovy.
Všechna má slova jsou jen prsty ukazující k onomu nepoznanému, jež nedovedu popsat,

Odmítněte má slova a uvidíte, co máte vidět....
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » pát 21. pro 2012 8:02:54




http://www.oslikuv.net/skola/cl055.htm

Né nějaké pomáhání... ale zničení toho co to utrpení vnímá zažívá. Protože všechno má společného jmenovatele... vnímání, zažívání... takže když se odsekne vnímání... je tu svoboda od prožívání a tedy od utrpení... To že někomu dáte najíst... nic není... ale to, že někoho navěky zbavíte hladu tomu říkám pomoc. No a největší skutek, který pro existenci lze udělat je zničit vlastní ego. Kdyby u toho začali všichni ti duchovní... neměli by už co na práci.... takhle si jen tvoří a tvoří svou další a další... byť v jejich zdání šlechetnou práci. A čím jsou otevřenější tím větší utrpení v srdci cítí a tím více chtějí pomáhat a to nikdy neskončí. Svět nelze napravit... nelze... každá snaha se projeví zhoršením věci. Každý soud vás odsoudí... k otročině ho zažívat!

Když půjdete zpět po paprsku pozornosti... všímáním si odkud pramení... zjistíte že objekty mizí... nejsou pro jeho existenci potřebné ani důležité... zjistíte že nevidíte okem... a neslyšíte uchem... že žádné oko není potřeba... Tvrdit, že vidíte okem je asi takový nesmysl jako tvrdit, že když se vám zdá sen, tak v tom snovém tělíčku je nějaké fyzické oko, kterým vidí ten fyzický mozeček ty nějaké fyzické věci... takhle to ovšem nefunguje. Když budete precizně věnovat pozornost jí samotné... sami uvidíte, že to co vidíte není tím co jste si vždycky mysleli... a že to není vůbec takové jak se vám to jevilo. Nastanou pak zmatky... ten přechod je vždy zmatek... protože není snadné se s tím vyrovnat... a už vůbec to pochopit. Existovat ve dvou realitách najednou... to moc dobře nejde...



.....Touha být, něco vnímat a něco vidět se ukrývá a maskuje... a nutí vás v okovech za sebe samu bojovat a zažívat cokoliv... a vy jste slepí... a bojujete s tím a trápíte se tím... místo abyste porazili touhu samotnou... a tak tímto marněním a ustavičným strádáním nikdy nedosáhnete pokoje. Odetněte to nyní. Ona je ten největší tyran... vytváří program, který by všichni chtěli a kterém by snili... program a iluzi získávání a tedy věčného nedostatku... neřešte následky ale piďte se po příčinách vnímání nedostatku a hladu... a dojdete k touze samé a tou je oheň "já". To ona v touze po dalším svém bytí vytváří tu oddělenost i napětí i nutkání dosahování dobrého a slastného pro ni a uchopování i sílu držení... a motiv ke spění od jednoho k druhému... ale vždy mezi tím a oním dobrým a zlým... Nikdy ne mimo to... proto ona jediná je příčinou toho všeho protikladu.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 06. bře 2013 19:41:31

Nekonečný prostor je skutečností (realitou) známou jako nejvyšší duch či Jáství.
které září bez egoismu jako vědomí uvnitř já, jako jediný ve všech bytostech

To, co je za čtvrtým stavem vědomí (atman) je pouze TOTO.
Meditujte na TO jako na prostor absolutního vědomí,
které září a proniká vše uvnitř i vně osvícení čtvrtého stavu,
podobno protoru,

který součastně proniká nejvnitřnější modrou částí zářícího plamene i nekonečný prostor kolem něho.
Pravý stav je ten, který září všude, stejně tak jako prostor proniká a přsahuje plamen (atman)
Není třeba věnovat pozornost světlu. Postačí vědět, že skutečnost je stav bez ega

Ramana Mahariši
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 24. dub 2013 18:25:55

Podívejte se na drahé kameny, výstava je zdarma,
http://www.vystavamineralu.cz/9-kontakt
http://www.vystavamineralu.cz
Největší výstava drahých kamenů v Evropě čeká na vaši návštěvu! Unikátní expozice, v níž jsou zastoupeny vzácné minerály, fosilie i dekorační výrobky z kamene a dřeva, zaujme jak sběratele, tak rodiny s dětmi. Mezi tisícovkami vystavených exponátů obzvlášť vyniká tunová křišťálová koule nebo obří ametystové geody z Brazílie. Poklady z hlubin Země vám dodají energii a oslní vás svou krásou – není divu, že většina návštěvníků se na naši výstavu opakovaně vrací! Výstava minerálů na adrese Drnovská 968/36 v Praze-Ruzyni (nedaleko OBI) je otevřena denně od 10 do 20 hodin a vstup na ni je zcela zdarma. Momentálně navíc probíhá mimořádná akce, kdy lze vystavené drahé kameny koupit se slevou až 70 procent!
Otevírací doba v období: leden - prosinec
pondělí – neděle 10:00 - 20:00
Tuto výstavu minerálů doporučuji všem sběratelům. Jedná se o stálou expozici, kde jsou vystavené mimořádné kusy minerálů. Minerály jsou vystavené ve vitrínách a perfektně nasvícené. Jsou zde k vidění jednak mimořádné zahraniční vzorky - opravdu krásné akvamarýny a elbaity na podložkách (viz foto), tak i tuzemské vzorky minerálů. České minerály opravdu stojí za to. Jsou zde vystavené kusy, které již dnes nejsou prakticky k sehnání na mineralogických burzách. Musím zmínit především krásné veliké millerity z Kladna, emplektity z Krupky a bezkonkurenční acháty z Horní Halže. Doporučuji jen odolným !!! Měl jsem co dělat, abych se z toho nezbláznil. Opravdu krásné kameny !! Výstava je opravdu rozlehlá. Je v několika velikých místnostech, ve kterých jsou mimořádné zahraniční minerály ke koupi. Jedná se především o ametystové drůzy, křištály, záhnědy a mnoho dalších. Tuzemských minerálů je zde bohužel však ke koupi méně. Neodolal jsem a koupil jsem si tu ametystovou drůzu vážící 45 kg. Více informací naleznete na webových stránkách:( http://www.minasgerais.cz ) .Fotografie jsou focené z mobilu přes sklo. Však se pochochejte...
(http://mineraly-sbirka.wgz.cz/rubriky/v ... aha-ruzyne )
http://www.vystavamineralu.cz/6-exponaty#
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » úte 07. kvě 2013 20:57:53

Tvoje vlastní osobní náboženství

Utišující dárek lidstvu

Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.

To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.

Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.

Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom, pozoruji cokoliv co nastane, jako něco co se děje podle Kosmického řádu,
bez toho abych kohokoliv obviňoval.

Může být život jednodušší?

Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.

Ramesh S. Balsekar
25.května, 2009




MEDITACE A RELAXACE - ze satsangu s Rameshem Balsekarem

16.06.2012 - překlad Ivan Wiesner

Marylin: Moje druhá otázka se týká meditace. Ve Vaší knize Mír a Harmonie v denním životě na různých místech zmiňujete meditaci a já si zapsala to, co jste říkal. Pokud budu schopná něco z toho přečíst bude to O.K.?
Ramesh: Jistě.
Marylin: Říkáte - pohodlně si sedněte, zavřete oči, dejte jasný povel svalům celého těla, aby se vědomě uvolnily.
Představte si, že jste ukotveni v JÁ, uvědomte si, že nic neděláte, prostě pozorujte myšlenku, tiše si buďte vědomí, otevření a pozorní ke každé myšlence, pohybu a pocitu, pouze je nezaujatě pozorujte. Mějte jasné uvědomení toho, jak se myšlenka objevuje a odchází.
Vystupte ze sebe do Totality Bytí a Přítomného okamžiku. Dovolte nezaujatě pozorujícímu vědomí, aby vidělo obsah vědomí.
Zaměřte se na interval mezi dvěma myšlenkami, buďte v Já jsem. Dovolte periodě ticha v tomto intervalu přinést hlubokou relaxaci, lehkost, hloubku a svobodu.
Prázdná mysl si je intenzivně vědoma toho Co - je v daném okamžiku.
Proud myšlenek plyne, aniž by na něčem ulpíval.
Zapomeňte na čas a zůstaňte ukotveni v JÁ.
Ponořte se do meditace bez jakéhokoliv očekávání.
Ramesh: To všechno bylo na jednom místě?
Marylin: Ne.
Ramesh: Nebo jste to shromáždila z celé knížky?
Marylin: Shromáždila jsem to na různých místech. (-:
Ramesh: To, co tím chci říct, je, že to mezi sebou úplně nesouvisí. Každá z těch myšlenek má svůj vlastní odkaz.
Marylin: To je pravda.
Ramesh: Každá z těch věcí má svůj odkaz. Pozorování myšlenek má svůj odkaz. Ta nejdůležitější věc, z mého pohledu, je začít meditaci úplným fyzickým a mentálním uvolněním. To je pro mě opravdu důležité. Úplná relaxace. Úplné odevzdání. A potom pozorujte myšlenky tak, jak k nim dochází.
Vlastně, Marylin, ted , když jsi přišla s tímto tématem, tak mě napadá když se úplně uvolníš, všechny svaly jsou v tu samou chvíli uvolněné a mysl také, to k čemu dochází je, že opouštíš sebe a vstupuješ do JÁ , které není ničím omezené. Budeš překvapená, jak dlouho potrvá, než dojde k myšlence, kterou bys měla pozorovat.
Pokud jsi úplně uvolněná, fyzicky i mentálně, bude chvíli trvat, než dojde k myšlence. Úplné uvolnění, tělesné i mentální je opravdu důležité.
Marylin: Takže je třeba udělat všechno pro to, abychom dosáhli tohoto stavu úplného uvolnění.
Ramesh: Řekněte sami sobě, chci, aby se celé tělo uvolnilo v tu samou chvíli. Mluvím o tom proto, že některé teorie doporučují, abyste uvolnili postupně jeden sval za druhým, ale pokud řeknete svému krku, aby se uvolnil, tak během doby, než dojdete k chodidlům, bude váš krk zase napjatý. (-: Rozumíš, co tím myslím?
Podle mé teorie se celé tělo musí uvolnit v tu samou chvíli, řekněte svému tělu, ať všechno najednou pustí.
Marylin: Jsem opravdu ráda, že to říkáte.
Ramesh: A pokud to budeš dělat, postupně se to stane praxí, která to usnadní.
Pokud se celé tělo uvolní v tu samou chvíli, mysl se uvolní také, tělo a mysl jdou společně a pokud jsou tělo a mysl úplně uvolněné, bude to chvíli trvat, než dojde k pozorování myšlenek, protože myšlenky nevstoupí snadno do organismu těla a mysli, který je úplně uvolněný.
A pokud některá myšlenka přijde, bude pravděpodobně hlubší než běžné myšlenky, protože v tu chvíli jste opravdu otevření Zdroji. Pokud jsou vaše tělo a mysl úplně uvolněné, jste otevřeni jakémukoliv podnětu ze Zdroje.
Marylin: Měla jsem tento druh zážitků, když jsem nezamýšlela meditovat, jenom jsem se dívala na slunce, jak vychází nebo zapadá a myslela jsem, že se to nepočítá, jinými slovy, k takovým zážitkům dochází v přítomnosti (něčeho mimořádného).
Ramesh: Ale stále to bude zážitek. Ty mluvíš o zážitku, já nemluvím o zážitku. Já mluvím o meditaci. O sezení v meditaci.
Pokud při sezení v meditaci praktikuješ to, co jsem říkal, úplné uvolnění těla a mysli v tu samou chvíli, potom jediné co děláš je, že pouze pozoruješ myšlenky tak, jak k nim dochází, aniž by ses do nich zaplétala.
To co chci říct je, že pokud jsou celé tvé tělo a mysl uvolněné, bude chvíli trvat, než dojde k myšlence a protože je tvá mysl opravdu uvolněná, tak možnost, že se do ní zaplete, je opravdu malá.
Marylin: A co když si během tohoto procesu najednou vzpomenu, ach můj Bože, měla jsem domluvenou důležitou schůzku nebo něco podobného.
Ramesh: To je myšlenka. To je myšlenka, ke které je velmi nepravděpodobné, že by došlo, pokud jsi úplně uvolněná. To je přesně ten druh myšlenky, u které je velmi nepravděpodobné, že by přišla, pokud jsou tvé tělo a mysl úplně uvolněné. Pochopíš to, jenom když to sama zkusíš a dojde k tomu. Není to nic, o čem bys mohla přemýšlet.
Marylin: O.K. A co když přijde?
Ramesh: Myslíš, když nějaká myšlenka přijde? Pokud přijde, tak ji pouze pozoruješ a nezaplétáš se do ní v průběhu času.
Nezaujatě pozoruješ myšlenku tak, jak přichází a pokud myšlenka nezíská žádnou podporu z toho, že by se do ní ego zapletlo, je odsouzená k zániku.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 13. čer 2013 23:03:51

"...unikáme před smrtí, ve víře, že zde musí být nějaká konečná a trvalá zkušenost, která by tomu všemu dodala význam. Zdá se ale, že nejsme nikdy schopni trvale udržet jakýkoli prožitek a pocity strádání nás dále nutí se vracet. To může být nekonečně frustrující. Chceš opravdu nalézt, to, co hledáš? Pokud už hledáš tak dlouhou dobu, možná že jsi ztratil představu o tom, co by to mělo vlastně být. Možná předpokládáš, že nalezení je vzdálené, a pokud by přišlo, udeřilo by tě do tváře, aniž by sis toho všimnul!

Je zde prostě touha po klidu. Po uvolnění všech hranic a omezení. Složit všechny břemena a zmizet. Vlastně se zdá, že to, po čem ve skutečnosti toužíme je smrt. Toužíme po ní a přece vynakládáme tolik energie a úsilí aby jsme unikli před její hrozbou. Vynakládáme tolik času abychom se udrželi byli zaneprázdnění, v dychtění po dalším zážitku, cvičení - cokoli, co nám zabrání pocítit prázdnotu přímo teď. Chováme představu, že prázdnota, nebo to, že se nic neděje je nudné, depresivní nebo děsivé. Možná očekáváme, že je to příliš snadné. A tak pokračujeme v honbě a hledání něčeho lepšího či komplikovanějšího, abychom naplnili bezednou díru prázdnoty, a bezvýznamnosti, které jsme si zrovna vědomi.

Ačkoliv nás to děsí, stejně toužíme po prostém uvolnění a upadnutí do prázdnoty. Toužíme po konci toho všeho. Jaký mír, jaká relaxace by to byla..
A pak přichází myšlenka ,,Ale jak to mohu udělat?" Ale ono není třeba to dělat. Ta prázdnota je tu už právě teď. To uvolnění a mír je přítomný právě teď. Vždycky to tak bylo, dokonce i když jste od toho utíkali či po tom toužili. Vše už to skončilo a vlastně to ani nikdy nezačalo. Prostě jste se ztotožnili se vší tou aktivitou, místo toho abyste si uvědomili, že to, čím vskutku jste, nikdy aktivitu nevyvíjí. Identifikovali jste se s osobou, která se zdá žít život v čase. To, čím opravdu jste, se nikdy nezrodilo a nežije život.

Kým skutečně jste, je nekonečná smrt, právě teď přítomná. Je to smrt, které se snažíte uniknout, ale také smrt po které toužíte. Je to konec všeho, co víte a čemu věříte. Všechno to vědění a víra je omezení, a zábrana, kterou jste s sebou nosili tak dlouho. Je to pocit oddělenosti, který vytváří zdání jakoby jste byli ve vězení. Právě teď ale nic z toho nemá žádný význam ani závažnost. Právě teď nic nemá smysl. Právě teď nic nevíte. Právě teď není, kdo by žil. Je tu jen samotný Život. Život, který dýchá. Život, který se dívá, mluví, sedí...

Když upadneme do smrti, zůstává jen Život...

Unmani
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod malesrdce » pát 14. čer 2013 2:22:55

vostalpetr píše:

Otázka : Říkáte, že veškerý konflikt je v myšlení. Takže je nutné nemyslet. Vypnout myšlenky a pozorovat je. Hledat posledního pozorovatele. Ale kdo je ten poslední pozorovatel? Jsem to já? Já pozoruji, ale kdo pozoruje mne? Říká se, že posledním pozorovatelem je čisté vědomí - Já. Ale to je jen teorie. Jak zažít, co má být zažito? Už to trvá příliš dlouho a výsledky se nedostavují. V čem je příčina? I když často zůstávám v tichu a je to živé ticho, přesto, jako by bylo něco za tím. A já nedokážu tu neviditelnou stěnu překročit. Prosím příteli, jestli jste dál než já, poraďte mi co dělat, aby pravda byla zažita.

Odpověd : Nedělej nic, tedy ani nedělání. Veškerá cílená činnost, snaha a úsilí, jež je skrytá touha já po něčem jiném než je samo já… ať už je to pocit sebevymalovávanější… zapřít sebe sama… prostě nebýt… žádné já to nevyřeší, nedokáže… protože není co vyřešit, co dokázat… problém s dosahováním zmizí, jakmile se touha po dosažení vytratí. Ego si dává všelijaké cíle… dokud má cíle má i pozornost. Usušit ten zdroj a vykořenit lze jen vhledem do toho, že všechno co lze vnímat nikomu nepatří a je prázdné. To se dá jen tehdy když je nahlédnuto svým touhám pod pokličku a pochopen zdroj a princip vznikání utrpení na základě zkoumání sebe sama. Já jsem prostě nakonec musel zvolit sebeignoraci, protože všechno co jsem dělal živilo já.

Takže jsem se ve své pozornosti ignoroval ať se mi jevilo ve vědomí cokoliv… soustředil jsem pozornost jen na nicotu, prázdnotu… ticho od vědomí sebe sama… byť by se mi slibovalo jakékoliv bytí celého vesmíru jako krásné. Musel jsem zabít všechno… i nevinné, i rostliny… celý vesmír... celý sen. Všechny krásné vzpomínky, i západy slunce i svítání jsem všechny nahlížel jako na související jevy s utrpením… byl jsem nazván vrahem a necitou sám před sebou… jako Bůh který se rozhodne zrušit veškerou existenci svého vlastního snu je obžalován ze zrady… ze sadismu… atd… Nikomu bych to období nepřál… jaká to je vyprahlá a nehostinná procházka… jež nic nedává, ale všechno krásné bere…

Jediné řešení bylo ukončit vědomí sebe sama… pocit existence nějakého já.

A to ještě bez vidiny a motivu že to k něčemu bude. Já jsem už nic nechtěl… když ti to říkám, a ty to budeš zkoušet…. už něco chceš, už si od toho něco slibuješ… a tak ti nebude nikdy fungovat nic… dokud půjdeš za svým snem.


Vostále, to, kde jsi vyhrabal? Víš vůbec o tom, že ten tázající jsem já osobně? :) Na Jeho odpověď do konce života nezapomenu. Tolikrát jsem na ní rozjímal a tolikrát ještě budu.
Zřím šťastnou cestu...
Zřím šťastný návrat...
Uživatelský avatar
malesrdce
 
Příspěvky: 24
Registrován: sob 03. zář 2011 23:12:43

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » stř 19. čer 2013 5:02:51


„Nekonečno právě teď“: Francis Lucille




----------------------------------------------

Francis Lucille je jedním ze současných učitelů přímé cesty ke sjednocení s Tím, čím Jsme, neustálého žití v současném okamžiku. V angličtině vyšly tři jeho knihy, Eternity Now (Nekonečno právě teď), The perfume of Silence (Vůně ticha) a Truth Love Beauty (Pravda Láska Krása).

Tady je ukázka jednoho rozhovoru z knihy „Nekonečno právě teď“:


Co můžeme očekávat z našich setkání?

Naučit se neočekávat. Nic neočekávat je velké umění. Jakmile už nežijete naplněni očekáváním, žijete v nové dimenzi. Jste osvobozeni. Vaše mysl je svobodná. Vaše tělo je osvobozené. Nezbytným prvním krokem je intelektuální pochopení, že nejsme psycho-fyzickou bytostí v procesu toho, co se děje; tohle pochopení ale nestačí. Fakt, že nejsme tělem, se musí stát aktuální zkušeností, která pronikne a osvobodí naše svaly, naše vnitřní orgány a dokonce i naše buňky. Intelektuální pochopení, které odpovídá náhlému, kratičkému rozpoznání naší pravé přirozenosti, přináší záblesk čisté blaženosti; jestliže ale máme plné poznání, že nejsme tělem, pak blažeností jsme.

Jak můžu na smyslové rovině vnímat, že nejsem tělo?

Všichni prožíváme momenty štěstí, které jsou provázeny vnímáním prostorovosti a uvolněnosti. Než jsme vnímali tělo, jsme byli ve stavu bezčasosti, ve stavu ryzí a bezdůvodné blaženosti – fyzické vnímání je jeho pouhým důsledkem. Tato blaženost se vnímá sama. V této chvíli jsme nebyli omezeným tělem v prostoru, nebyli jsme osobou. Poznávali jsme sebe sama přímo v tom okamžiku. Všichni známe tuto bezdůvodnou blaženost. Pokud hluboce prozkoumáme to, co nazýváme svým tělem, objevíme, že jeho pravou podstatou je tato blaženost. Pak už nemáme potřebu, chuť, ba ani možnost hledat štěstí ve vnějších věcech.

Jak se dá dojít k takovému hlubokému zkoumání?

Neodmítejte tělesné vjemy a emoce, které se vám objevují. Nechte je, ať se ve vědomí plně rozvinou, bez vměšování vůle nebo zaměřenosti na nějaký cíl. Postupně se osvobodí potenciální energie, která je uvězněná ve svalovém napětí, tím se vyčerpá dynamika psychosomatické struktury a vrátí se základní stabilita. Takovéto pročišťování tělesného vnímání je velké umění. Vyžaduje to trpělivost, odhodlání a odvahu. V oblasti vnímání se to projeví pozvolným rozšiřováním těla do okolního prostoru, somatická struktura bude současně prostupována tímto prostorem. Prostor není prožíván jen jako pouhá absence objektů. Jakmile se pozornost osvobodí od vnímání, které ji udržuje v nevolnictví, rozpozná sebe samu jako samo-zářící prostor, který je pravou podstatou těla. V tom okamžiku dojde ke zrušení duality mezi tělem a prostorem. Tělo se rozšířilo do velikosti vesmíru a všechny hmatatelné i nehmatatelné věci jsou obsaženy v srdci. Nic není k tělu vnější. Všichni máme toto „tělo blaženosti“, toto „probuzené tělo“. Jsme celiství, žádná část nechybí. Stačí prozkoumat své království a vědomě se ho ujmout; nežijte dál v ubohé chatrči omezeného těla.

Ve chvílích ticha mívám kratičké záblesky této oblasti, pak odejdu do práce a ocitnu se v prostředí, které není ani královské, ani míruplné, a můj klid okamžitě zmizí. Jak si můžu svou vyrovnanost udržet natrvalo?

Ať ve vědomí vyvstává cokoliv, není to nic jiného než vědomí – vaši spolupracovníci, zákazníci i nadřízení, naprosto všechno, včetně domu i s nábytkem a vybavením. Nejprve to pochopíte intelektuálně, potom si ověříte, že to tak je. Přijde chvíle, kdy se už neztrácí důvěrné vyciťování tohoto laskavého prostoru, který je kolem vás; svůj domov nacházíte všude, dokonce i v přeplněné nádražní čekárně. Vypadnete z toho, jen když se zabýváte minulostí nebo budoucností. Nezůstávejte v této chatrči. Tahle nezměrnost na vás čeká právě tady, právě v téhle chvíli. Už jste se s touto současností obeznámili a jakmile jste jednou ochutnali harmonii, která spočívá pod projevením, dovolte, aby se ve vašem vstřícném uvědomování svobodně rozvíjelo vnímání vnějšího světa i pocitů vašeho těla - až do okamžiku, kdy se spontánně samo odhalí pozadí této hojnosti.

Toto převrácení perspektivy je analogické k tomu, co umožní znenadání rozpoznat v obraze stromu andělskou tvář – v jednom z těch obrazů z počátku dvanáctého století, které tak uchvacují děti. Nejprve vidíme jen strom, a pak – upozorněni titulkem pod obrazem, že je tam ukrytý anděl – začneme pečlivě pátrat v listoví, až nakonec uvidíme anděla, kterého jsme měli celou dobu přímo před očima. Důležité je vědět, že je tam anděl, kde je ukrytý, a zažít jednou proces, kdy strom postupně ztrácí svou podobu až do bodu, kdy se začnou ukazovat samotné křivky, z nichž se jeho tvar skládá, až se tyto linie přeuspořádají a svěří nám tajemství obrazu. Jakmile je jednou půda připravená, následné zvraty perspektivy jsou snadnější a snadnější, až nakonec vidíme anděla i strom takříkajíc současně. Obdobně to probíhá, když je znovu rozpoznána naše pravá podstata: stávající rozdíly mezi nevědomostí a probuzením postupně začínají být stále méně zřetelné, až ustoupí základní takovosti bytí.

Začínám si uvědomovat, jak jsem celá slepená s tělem, s tím, co vnímám, a s pocitem, že jsem samostatný jedinec.
Jak se ta slepenost projevuje?

Cítím se, jako kdybych byla zhypnotizovaná sama sebou, svou pýchou, svými emocemi, hlavně svým hněvem a neklidem v těle.

V pořádku. Jen co si začnete uvědomovat, že jste zhypnotizovaná, hypnóza ustane.

Jak to? Není mi to jasné.

Ptejte se sebe, kdo je zhypnotizovaný. Pátrejte hluboko. Kdo je to? Kde je? Dojdete k závěru, že žádnou takovou entitu není možné najít. Když prozkoumáte svou mysl i tělo, objevíte několik představ, se kterými se ztotožňujete, na příklad: „Jsem žena“, „Jsem lidská bytost“, „Jsem právnička“, atd. Můžete také rozpoznat určité pocity ve svém těle, určité oblasti, které jsou méně průzračné, hutnější, což rovněž zjistíte. Ale podíváte-li se blíž, začne být zřejmé, že nejste těmito pocity ve svém hrudníku, ani myšlenkou, že jste žena, protože myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí, a to, čím doopravdy jste, je trvalé. A v této chvíli hypnóza skončí. Že se tyto myšlenky a pocity objevují, je menší problém než to, že se s nimi ztotožňujete. Jakmile si je začnete uvědomovat, oddělíte se od nich. Jste volná. V této svobodě se nenacházíte nikde. Je důležité zůstávat v této ne-lokalizaci, protože máme sklon rychle se znovu ztotožnit, jakmile jsme upustili od předchozího sebeztotožnění, stejně jako opice, která se nepustí, dokud se nechytí další větve.

Uvidíte, jak nádherné je žít v v této atmosféře, nepřipoutaná, bez ulpívání. Zpočátku se to zdá být trochu zvláštní, i když váš nový přístup nevytváří bariéry vůči ničemu. Můžete plně fungovat jako matka nebo jako právnička, cítit své tělo a tak dále. Být ničím, být prostorový, nikde, je velmi praktické. Značně to zjednoduší život. Nespokojte se s pouhým pochopením. Přeneste své pochopení do praxe. Zkuste být nikým. Pusťte se větví.

Není pak návrat do těla a do každodenního života obtížný?

Nikdy jste nebyla ve svém těle, takže otázka návratu do těla se vůbec neobjeví. Vaše tělo je ve vás. Vy nejste v něm. Vaše tělo se vám jeví jako série smyslových vjemů a představ. To se děje tak, že vy víte, že máte tělo, když ho cítíte, nebo o něm přemýšlíte. Tyto vjemy a myšlenky se objevují ve vás, v čisté vědomé pozornosti. Vy se neobjevujete v nich – na rozdíl od toho, co vás učili rodiče, učitelé, a téměř celá společnost, ve které žijete. V očividném protikladu k vaší faktické zkušenosti vás učili, že jste ve svém těle coby vědomí a že toto vědomí je funkcí, projevem mozku, orgánu vašeho těla. Navrhuji vám, abyste příliš nedůvěřovala tomuto vědění z druhé ruky a abyste si to ověřila sama svou vlastní, ničím neovlivněnou zkušeností. Vzpomínáte si, jak – když jste byla mladá – vám titíž lidé radili, čím dosáhnete štěstí – učte se pilně, najděte si dobrou práci, vdejte se za správného muže?

Tyhle recepty nefungují, jinak by jste tu nepokládala tyto otázky. Návody nefungují, protože vycházejí z mylného pohledu na skutečnost, z hlediska, které jsem vám doporučil zkoumat.

Sama si zjistěte, jestli se objevujete ve svém těle, v mysli, anebo jestli se naopak ony objevují ve vás. Je to obrat v pohledu, podobný jako při odhalení onoho anděla ve stromě. Třebaže se tato změna může zprvu jevit jako velmi malá, je revoluční a přináší důsledky, které přesahují naši představivost a jsou nezměrné. Pokud upřímně přijmete možnost, že onen strom může být ve skutečnosti andělem, anděl se vám objeví sám a váš život začne být kouzelný.

Můžete nám povědět něco o tom, jak intuitivně žít ze srdce?

Nebuďte osobou, nebuďte ničím. Potom, co jste pochopila, že nejste jedinec, žijete pravdu, která z toho vyplývá. Když vás už nezatěžuje představa nebo pocit, že jste osobou, ať už myslíte nebo nemyslíte, jednáte nebo nejednáte, žijete pravdu z plnosti srdce.

Jsem pak – pokud jde o to – ve správném vztahu k sobě a ke světu?

Ó ano. Jste ve správném vztahu, který je zahrnující. Svět – stejně jako vaše tělo a mysl – jsou ve vašem pravém já zahrnuty. Láska je zahrnutí. Pochopení je prostřední krok, ale konečným cílem, pravým středem je srdce.

Představuje srdce - v tom podobenství s opicí - ono místo, které se nachází mezi předchozí a následující větví?

Pokud ochotně pustíte větev, které se držíte, aniž byste se chytala další, pak padáte do srdce. Musíte přijmout umírání, dovolit všemu, co znáte, aby zmizelo – všechno, čemu jste se naučili, všechno, co máte, včetně svého života, nebo alespoň všechno, o čem si myslíte, že vaším životem momentálně je. To chce kuráž. Je to druh sebevraždy.

Je to vážně takové? Pamatujete si například chvíle, které předcházely vašemu prozření?

Ano.

Bylo to takové?

Ano.

Děkuji. Měl jste předtím nějakou představu, co se má stát?

Ano i ne. Ano, protože jsem cítil pobídku. Ne, protože až do této chvíle jsem znal jen relativní štěstí, relativní pravdu a relativní pochopení a nedokázal jsem si představit to absolutní, to nevýslovné. Já je za všemi koncepty, za všemi projekcemi. Proto také nedokážeme k tomu směřovat vlastními silami a musíme čekat, až nás to vybídne. Ale když nás to vybídne, musíme radostně a bez váhání souhlasit. A toto rozhodnutí je na nás, je to to jediné rozhodnutí, ve kterém skutečně máme svobodnou volbu.

Jedním z důvodů, proč to odsouvám a nejsem tomuto vyzvání přístupná, je strach, že se tím můj život radikálně změní.

Ó, ano. K tomu dojde.

I moje rodina se změní?

I vaše rodina. Změní se všechno.

Obávám se, že mě opustí určití lidé a nahradí je jiní.

Mohu vás ujistit, že ničeho nebudete litovat.

Existuje možnost být vybídnut a odmítnout to?

Ano, v tom máte svobodu.

Objeví se nová výzva?

Ano. Buďte připravená. Buďte dostupná. Jste dostupná, jakmile chápete, že pro to, abyste získala Vládu, nemůžete sama udělat nic. Jakmile vezmete na vědomí svou naprostou bezmoc, stanete se vyprázdněným prostorem. Stanete-li se prázdným prostorem, jste svatyní. Pak může vstoupit Moc, usednout na trůn a omilostňovat vás věčnou přítomností.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Re: ODKAZY

Nový příspěvekod vostalpetr » pát 21. čer 2013 16:39:34

Základ roste sám od sebe - Brian Lake

Zkus si jeden den všímat prostoru okolo "sebe" a v "tobě". Dívej se a všímej si prostoru, skrz který chodí naše těla. Poslouchej prostor mezi zvuky, které slyšíme.

KdYž Vám bude někdy připadat, že je někde nějaky zádrhel nebo problém, nevěřte tomu:) nevěřte všem těm blábolům které se objevují a tváří se jako něco podstatneho..problémy a trápení a divné nálady pochodují občas důležitě okolo a tváří se drsně a smrtelně vážně:) ale nebojte se jim vysmát:))

Život je zajímavá věc a stojí za to ho trošku prozkoumat. Ale ne skrze mysl! Myslím tím podívat se na něj opravdu bezprostředně čili bez prostředníka — bez mysli. Prostě se dívat a uvidíte věci. Uvidíte barvy a tvary. Ano ale ty barvy a tvary nejsou někde "venku" někde "jinde" - jsou prostě tam kde jste právě vy. Nemusíte nic dělat pro to aby tu byly. Děje se to samo. A i vidění se děje samo. No koneckonců pak zjistíte že vše se děje samo:)) Ale zpět k barvám a tvarům...stejně bezusilovně a okamžitě znáte význam všech těch obrázků, všech těch kombinací tvarů a barev..význam ač sám neviděn jako něco vnějšího nebo jako objekt, je znán a je zde a dává tomu všemu smysl. A vy nemusíte dělat vůbec nic. Prostě jen bezusilovně umožňujete všemu aby to zde bylo. Brian Lake tomu říká Čistý Živoucí Prostor. A't se vám to zdá pravděpodobné nebo ne, vy sami jste tento Živý Prostor.

No je to holt velká šaráda a habaďůra, tak se tím moc netrapte a buďte šťastní, máte přirozené právo tomu všemu nevěřit ani za mák, to vám říkám:)))

Hezký den. Guarada.
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 381
Registrován: ned 16. říj 2011 0:17:38

Další

Zpět na Cokoliv je libo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: miroslav a 25 návštevníků