CESTA LÁSKY A ODDANOSTI
1. Ardžuna se opět tázal Vznešeného: "Kteří lidé jsou pokročilejší v poznávání Boha - ti, kdož Tě neustále uctívají jako projeveného Boha, nebo ti, kdož hledají neosobní projevené božství?"
2. Vznešený odpověděl: "Ti, kteří svou myslí jsou soustředěni na Mou božskou podobu a s pevnou vírou Mne obětavě uctívají, pokročili v této oddanosti nejvíce.
3. I ti, kteří uctívají božství neosobní, neprojevené, neviditelné, všudypřítomné, nepředstavitelné, neměnné a věčné,
4. Hledajíce Mne s vyrovnanou myslí, se zkrocenými smysly a s láskou plynoucí jako nepřetržitý proud oleje dolévaný do lampy - i ti dojdou ke Mně.
5. Avšak jejich duchovní úsilí je těžké, neboť dosáhnout Boha neviditelného je pro lidskou duši úkol velmi nesnadný.
6. Vysvobozuji, Ardžuno, ty, kteří jsou oddáni jen Mně, kteří obětují všechny své činy jen Mně, kteří jdou za Mnou jako za jediným svým cílem, kteří rozjímají se srdcem prostým
7. a svou mysl upínají jen ke Mně. Tyto oddané rychle vysvobozuji z oceánu zrození a smrti.
8. Věnuj Mi tedy své srdce a odevzdej Mně svůj rozum! Tak budeš žít ve Mně jako já sám - na věky!
9. Polevuje-li tvé soustředění a padá-li šíp tvé mysli mimo cíl, s láskou se Mi odevzdej! Zvykni si pozvolna odpoutávat pozornost od vnějšího světa a láskou Mne dosáhneš!
10. Kdyby i toto rozjímání a láska byly nad tvé síly, tedy hleď na všechnu svou práci jako na dílo pro mne, neboť i svými činy můžeš dosáhnout dokonalosti!
11. Nedokážeš-li ani toto, tedy důvěřuj své oddanosti ke Mně! Nespoléhej na věci pozemské, ale podmaň si sebe sama, zakotvi v sobě a obětuj Mi plody svých činů!
12. Lepší je vědění než slepý zvyk. Lepší než vědění je rozjímání, avšak nad samo rozjímání vyniká obětování plodů vlastní práce, protože přináší vnitřní mír.
13. Kdo nezná nenávist, kdo je přátelský ke všem bytostem, soucitný a nesobecký, kdo netouží po bohatství, kdo je klidný ve štěstí i v neštěstí,
14. kdo odpouští a má pevný cíl, kdo své myšlení a vědění zasvěcuje jen Mně - kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.
15. Kdo neruší své okolí a ani svým okolím se nedá rušit, kdo je zbaven strachu, závisti, palčivé touhy a žádostivosti - kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.
16. Kdo je nezávislý, čistý, bdělý, odpoutaný od všeho marného počínání a lhostejný ke strastem - kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.
17. Kdo nechválí sebe ani nehaní jiné, kdo je povznesen nad smutek a radost, nad dobro a zlo - kdo je Mi takto oddán, je milovaným druhem Mým.
18. Kdo je stejně vlídný k příteli jako k nepříteli, stejně klidný ve cti jako v potupě, kdo nedbá horka ani chladu, radosti ani bolesti, kdo je věrný, ale ode všeho odpoutaný,
19. kdo rovnovážně přijímá chválu i hanu, kdo je mlčenlivý, spokojený, pevné mysli a kdo nalezl domov ve Mně - kdo je Mi takto oddán, je vskutku milovaným druhem Mým.
20. Ale nade vše milí jsou Mi ti věrní, kteří neustále žízní po nápoji Mé nesmrtelnosti a ve Mně hledají pramen nevysychající!"
BHAGAVADGÍTA
BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » pon 02. čer 2014 11:22:42
CESTA ROZLIŠOVÁNÍ
1. Ardžuna prosil Kršnu: "Ó, Vznešený, pouč mě o duchu a o přírodě a také o tom, čemu se říká pole a kdo je ten, jenž na něm sklízí!" Kršna odpověděl: "Pole, na němž uzrávají plody dobrých i zlých skutků, je toto tělo, Ardžuno, a duch, jenž dobře zná jeho ornici, semeno a sklizeň, je žencem na tomto poli.
2. Velký žnec jsem Já, poněvadž znám všechna pole života. Kdo pochopí tuto dvojí podstatu bytí, je moudrý.
3. Slyš několik slov o tomto poli, o jeho složkách, o jeho silách!
4. Tato pravda byla opěvována mnoha mudrci v rozličných zpěvech a jasných verších plných moudrosti a přesvědčivosti.
5. Pole lidských zkušeností obsahuje: pětici velkých živlů viditelných i neviditelných - pět smyslů, mysl, nižší já, inteligenci a neprojevenou skutečnost.
6. A také žádostivost, nenávist, radost, bolest, soudnost, pevnost a tělesnou schránku. Toto vše tvoří pole života - činnosti.
7. Moudrostí se sklízí bohatá žeň: nezdolná pokora, skromnost ducha, nenásilnost, milosrdnost, oddanost k učiteli, čistota, vytrvalost a sebevláda.
8. Tato moudrost znamená lhostejnost k volání smyslů, nepřipoutanost k osobnosti a také poznání, že narození, stáří, nemoc a smrt jsou utrpením.
9. Je to odpoutání a neztotožňování sebe sama s jinou bytostí, jakkoliv milovanou. Je to vyrovnaný klid a jas ve zkouškách příjemných i nepříjemných, radostných i bolestných.
10. Je to vytrvalá oddanost ke Mně, získaná neochvějným rozjímáním, jež oddaného člověka spojuje se Mnou. Je to únik do ústraní a netečnost k davu.
11. Je to ustavičné sledování duchovní pravdy a poznání, co je účelem vědění. Prohlašuji, že hledání těchto věcí je moudrostí, kdežto opak je pošetilostí.
12. Vyjevím ti opět, co je cílem moudrosti. Poznáš-li tento cíl, dosáhneš nesmrtelnosti. Je to nejvyšší duch bez počátku, beze jména, poněvadž žádné slovo nenazývá TO bytím a žádné slovo nenazývá TO nebytím.
13. Věz, TO má všude ruce a nohy, TO má všude oči a uši, TO je všude, TO prolíná všemi vesmírnými věcmi!
14. TO dává světlo mocí všech smyslů, avšak samo je beze smyslů, TO je nekonečnost, a přece TO udržuje a zachovává tento pomíjivý svět. TO je beze všech vlastností, a přece všech vlastností užívá.
15. TO je ve všem bytí, za vším bytím, je neměnné ve změně. TO, jehož podstatou je jemnost, je nepostižitelné! Je daleko, a přece je tak blízko.
16. TO se projevuje v rozporuplné tvářnosti mnoha bytostí, a přece zůstává celé. TO udržuje všechny věci. TO stravuje všechny věci. TO rodí všechny věci.
17. TO je Světlo za světlem. TO je temnější než sama temnota. TO je Poznáním. TO je předmětem Poznání. TO je cílem Poznání. TO je v srdci všeho a všech!
18. Takto jsem krátce promluvil o poli Poznání, o sklizni vědění a jeho užitku. Porozumějí-li tomu Moji uctívatelé, budou se podílet na Mé bytosti.
19. Věz ještě, že Příroda a věčné vědomí jsou bez počátku a konce a že z Přírody se rodí všechny tvary, všechny kvality a všechny jejich změny.
20. O Přírodě se praví, že stvořila naše tělo a jeho citlivé smysly, je to však duch, jenž zní v našich radostech a bolestech.
21. Neboť jen duch, ztajený v Přírodě a připoutaný k jejím vlastnostem, volá: ,Jsem šťasten! Jsem sklíčen! Jsem sveden na scestí!, Tak vstupuje osobnost do koloběhu dobrých a zlých osudů.
22. Věz, že věčné vědomí dlí v tomto duchu i v tomto těle jako svědek, vůdce, udržovatel, jako TO, jež zná vše a jež je nejvyšším pánem a svrchovaným duchem!
23. Kdo takto porozuměl věčnému vědomí a podstatě tohoto světa, osvobodil se, ať žije jakkoliv. Pravda spálí všechny jeho činy i nezbude tu nic, co by ho nutkalo k návratu do bludiště opětovaných narození.
24. Někteří snad pocítí onoho svrchovaného ducha, ono jádro Moudrosti v srdci, očištěném rozjímáním. Jiní k němu dospějí po stezce Vědění, jiní po cestě činů, bez touhy po odměně.
25. Jiní konečně, když sami nedospěli k poznání svrchovaného ducha, dovídají se o něm od ostatních a nalézají v něm své útočiště, a pak jej uctívají jako svou záštitu. I ti, pravím, přemohou smrt!
26. I věz, Ardžuno, že vše, co tu je, vyklíčilo ze semene ducha zasetého žencem sklizně na poli života!
27. Pravdivě vidí ten, kdo vidí nejvyššího Ducha v každé věci a nesmrtelnost v každé smrti.
28. Kdo vidí, že nejvyšší je stejně přítomen ve všem bytí, jak by mohl ublížit sám sobě či jiným?
29. Takový člověk poznává, že jen Příroda plodí činy, a nikoliv duch, jenž je bez činů.
30. Ví-li člověk, že všechny životy vycházejí z jednoho jediného a zase se v jedno jediné vracejí, dosahuje posléze sám nejvyššího Brahma.
31. Tento nejvyšší duch, Ardžuno, je čistý, přívlastky neposkvrněný, a ačkoliv se halí v tělo, je nepočatý a nečinný.
32. Jako je neposkvrněná jemná průzračnost ovzduší, jež obklopuje všechny věci, tak není ničím dotčen ani výsostný Duch, jenž je ztajen ve všech tvarech života.
33. Jako jediné slunce ozařuje celý svět, tak duch osvětluje celé tělo vědomím.
34. Kdo moudře rozlišuje mezi tělem a duchem osvětlujícím tělo, zná způsob jak se osvobodit od pozemských pout a přijít k Nejvyššímu."
1. Ardžuna prosil Kršnu: "Ó, Vznešený, pouč mě o duchu a o přírodě a také o tom, čemu se říká pole a kdo je ten, jenž na něm sklízí!" Kršna odpověděl: "Pole, na němž uzrávají plody dobrých i zlých skutků, je toto tělo, Ardžuno, a duch, jenž dobře zná jeho ornici, semeno a sklizeň, je žencem na tomto poli.
2. Velký žnec jsem Já, poněvadž znám všechna pole života. Kdo pochopí tuto dvojí podstatu bytí, je moudrý.
3. Slyš několik slov o tomto poli, o jeho složkách, o jeho silách!
4. Tato pravda byla opěvována mnoha mudrci v rozličných zpěvech a jasných verších plných moudrosti a přesvědčivosti.
5. Pole lidských zkušeností obsahuje: pětici velkých živlů viditelných i neviditelných - pět smyslů, mysl, nižší já, inteligenci a neprojevenou skutečnost.
6. A také žádostivost, nenávist, radost, bolest, soudnost, pevnost a tělesnou schránku. Toto vše tvoří pole života - činnosti.
7. Moudrostí se sklízí bohatá žeň: nezdolná pokora, skromnost ducha, nenásilnost, milosrdnost, oddanost k učiteli, čistota, vytrvalost a sebevláda.
8. Tato moudrost znamená lhostejnost k volání smyslů, nepřipoutanost k osobnosti a také poznání, že narození, stáří, nemoc a smrt jsou utrpením.
9. Je to odpoutání a neztotožňování sebe sama s jinou bytostí, jakkoliv milovanou. Je to vyrovnaný klid a jas ve zkouškách příjemných i nepříjemných, radostných i bolestných.
10. Je to vytrvalá oddanost ke Mně, získaná neochvějným rozjímáním, jež oddaného člověka spojuje se Mnou. Je to únik do ústraní a netečnost k davu.
11. Je to ustavičné sledování duchovní pravdy a poznání, co je účelem vědění. Prohlašuji, že hledání těchto věcí je moudrostí, kdežto opak je pošetilostí.
12. Vyjevím ti opět, co je cílem moudrosti. Poznáš-li tento cíl, dosáhneš nesmrtelnosti. Je to nejvyšší duch bez počátku, beze jména, poněvadž žádné slovo nenazývá TO bytím a žádné slovo nenazývá TO nebytím.
13. Věz, TO má všude ruce a nohy, TO má všude oči a uši, TO je všude, TO prolíná všemi vesmírnými věcmi!
14. TO dává světlo mocí všech smyslů, avšak samo je beze smyslů, TO je nekonečnost, a přece TO udržuje a zachovává tento pomíjivý svět. TO je beze všech vlastností, a přece všech vlastností užívá.
15. TO je ve všem bytí, za vším bytím, je neměnné ve změně. TO, jehož podstatou je jemnost, je nepostižitelné! Je daleko, a přece je tak blízko.
16. TO se projevuje v rozporuplné tvářnosti mnoha bytostí, a přece zůstává celé. TO udržuje všechny věci. TO stravuje všechny věci. TO rodí všechny věci.
17. TO je Světlo za světlem. TO je temnější než sama temnota. TO je Poznáním. TO je předmětem Poznání. TO je cílem Poznání. TO je v srdci všeho a všech!
18. Takto jsem krátce promluvil o poli Poznání, o sklizni vědění a jeho užitku. Porozumějí-li tomu Moji uctívatelé, budou se podílet na Mé bytosti.
19. Věz ještě, že Příroda a věčné vědomí jsou bez počátku a konce a že z Přírody se rodí všechny tvary, všechny kvality a všechny jejich změny.
20. O Přírodě se praví, že stvořila naše tělo a jeho citlivé smysly, je to však duch, jenž zní v našich radostech a bolestech.
21. Neboť jen duch, ztajený v Přírodě a připoutaný k jejím vlastnostem, volá: ,Jsem šťasten! Jsem sklíčen! Jsem sveden na scestí!, Tak vstupuje osobnost do koloběhu dobrých a zlých osudů.
22. Věz, že věčné vědomí dlí v tomto duchu i v tomto těle jako svědek, vůdce, udržovatel, jako TO, jež zná vše a jež je nejvyšším pánem a svrchovaným duchem!
23. Kdo takto porozuměl věčnému vědomí a podstatě tohoto světa, osvobodil se, ať žije jakkoliv. Pravda spálí všechny jeho činy i nezbude tu nic, co by ho nutkalo k návratu do bludiště opětovaných narození.
24. Někteří snad pocítí onoho svrchovaného ducha, ono jádro Moudrosti v srdci, očištěném rozjímáním. Jiní k němu dospějí po stezce Vědění, jiní po cestě činů, bez touhy po odměně.
25. Jiní konečně, když sami nedospěli k poznání svrchovaného ducha, dovídají se o něm od ostatních a nalézají v něm své útočiště, a pak jej uctívají jako svou záštitu. I ti, pravím, přemohou smrt!
26. I věz, Ardžuno, že vše, co tu je, vyklíčilo ze semene ducha zasetého žencem sklizně na poli života!
27. Pravdivě vidí ten, kdo vidí nejvyššího Ducha v každé věci a nesmrtelnost v každé smrti.
28. Kdo vidí, že nejvyšší je stejně přítomen ve všem bytí, jak by mohl ublížit sám sobě či jiným?
29. Takový člověk poznává, že jen Příroda plodí činy, a nikoliv duch, jenž je bez činů.
30. Ví-li člověk, že všechny životy vycházejí z jednoho jediného a zase se v jedno jediné vracejí, dosahuje posléze sám nejvyššího Brahma.
31. Tento nejvyšší duch, Ardžuno, je čistý, přívlastky neposkvrněný, a ačkoliv se halí v tělo, je nepočatý a nečinný.
32. Jako je neposkvrněná jemná průzračnost ovzduší, jež obklopuje všechny věci, tak není ničím dotčen ani výsostný Duch, jenž je ztajen ve všech tvarech života.
33. Jako jediné slunce ozařuje celý svět, tak duch osvětluje celé tělo vědomím.
34. Kdo moudře rozlišuje mezi tělem a duchem osvětlujícím tělo, zná způsob jak se osvobodit od pozemských pout a přijít k Nejvyššímu."
- Návštěvník
BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » pon 02. čer 2014 11:23:26
CESTA SIL PŘÍRODY
1. Vznešený se opět ujal slova: "Zjevím ti teď vědění všech vědění, jež mnohé světce odměnilo po pozemském životě Nejvyšší Dokonalostí.
2. Protože si osvojili toto vědění, nevracejí se zpět do koloběhu životů. Splynuli se Mnou a osvobodili se od nových zrodů a skonů.
3. Velká Příroda, podstata hmotného jsoucna, ó potomku králů, je Mé lůno. Do něho zasévám sémě, z něhož se rodí mnohotvarý život.
4. Jsem lůno všech lůn. Jsem sémě, z něhož klíčí život všech druhů.
5. Sattva - čistota, Radžas - činorodost a Tamas - temnota, milý Ardžuno, jsou ony tři přírodní síly, jež poutají nesmrtelnou duši ve zhmotnělém tvaru.
6. Zářivá a bezúhonná Čistota už sama sebou váže lidského tvora ke štěstí a vědění.
7. Vášnivá Činorodost vzbuzuje žízeň, touhu a slepou připoutanost k činům, Ardžuno. Tím pevně poutá ztělesněnou duši.
8. Ale nevědomá Temnota, zplozená klamem, potomku králů, mate všechny bytosti, neboť udržuje duši v netečnosti, nedbalosti, tuposti a spánku.
9. Čistota spojuje člověka s blahem a štěstím. Činorodost prahne po činech, ale Temnota, Ardžuno, zatemňuje všechno poznání a vězní duši v klamu.
10. Čistota, královský princi, někdy povstává a vítězí nad Činorodostí a Temnotou. Jindy Činorodost povstává a nabývá vrchu nad Čistotou a Temnotou. A někdy Temnota, zmatením rozumu, poráží zase Čistotu a Činorodost.
11. Proniká-li každou branou těla světlo poznání, tu věz, Ardžuno, že Čistota má vládu nad takovým obydlím!
12. Lakota, vzrušená mysl, přemíra činů, neklid a touha přebývají zase tam, kde sídlí vášnivá Činorodost, ó ture mezi muži!
13. A beznaděj, tupost, zmatek a sebeklam pučí vždy tam, královský synu, kde panuje nevědomá Temnota.
14. Zemře-li člověk pod perutěmi Čistoty, je vynesen do neposkvrněných končin lidí pravdymilovných.
15. Setká-li se duše člověka se smrtí v panství Činorodosti a vášně, bude v novém životě stále puzena k činnosti. Ale ten, kdo zemře v nevědomosti, je určen k novému zrodu z lůna nerozumu.
16. Sladké je ovoce Čistoty, hořké je ovoce Činorodosti a vášně, ale jedovaté je ovoce nevědomé Temnoty.
17. Z Čistoty vykvétá moudrost, z Činorodosti chtivost, kdežto zmatek, sebeklam a tupost jsou trojím plodem temné nevědomosti.
18. Ti, kdož jdou za Čistotou, jdou vzhůru, kdož milují Činorodost, přešlapují na místě, avšak nevědomci, tonoucí v Temnotě, klesají na nejnižší stupeň.
19. Člověk, jenž chápe, že jen tyto tři síly vládnou životu a že nad nimi věčně dlí nejvyšší Pán, poznal Moji duchovní přirozenost.
20. Kdo se povznesl nad tuto trojici sil, z nichž jeho tělo povstalo, je osvobozen od zrození, stáří a smrti a dospívá již v tomto životě k nesmrtelnosti."
21. Ardžuna se opět tázal: "Podle čeho se pozná ten, kdo se povznesl nad tyto tři vlastnosti? Jak si počíná a jak je přemáhá, Pane?"
22. Vznešený odpověděl: "Přemáhá je ten, potomku králů, kdo netouží po výhodách Čistoty, ani po plodech Činorodosti, ani po ovoci klamu zplozeného Temnotou a nemá je ani v nenávisti.
23. Přemáhá je ten, kdo se od nich odvrací, a přece si je vědom jejich hry, kdo nalézá v sobě sebe sama a nikdy nekolísá.
24. Přemáhá je ten, kdo pohlíží stejně na radost jako na bolest, stejně na kámen jako na hroudu zlata, stejně na chválu jako na hanu a kdo je stálý v náručí lásky či v opuštěnosti samoty.
25. Přemáhá je ten, kdo je stejný ve cti jako v potupě, stejný k příteli jako k nepříteli a kdo není nutkán k ziskuchtivým činům. Věz, že takový člověk se opravdu vyprostil z vlivů tohoto světa!
26. Když se vymanil z moci těchto přírodních sil, slouží Mi pak takový člověk s naprostou oddaností a je hoden toho, aby se spojil se Mnou.
27. Neboť věz, že Já ztělesňuji ono dokonalé jsoucno, onu neměnnou podstatu Nesmrtelnosti, onu věčnou Cestu k Pravdě, onu Blaženost, jež se vymyká všemu srovnání!"
1. Vznešený se opět ujal slova: "Zjevím ti teď vědění všech vědění, jež mnohé světce odměnilo po pozemském životě Nejvyšší Dokonalostí.
2. Protože si osvojili toto vědění, nevracejí se zpět do koloběhu životů. Splynuli se Mnou a osvobodili se od nových zrodů a skonů.
3. Velká Příroda, podstata hmotného jsoucna, ó potomku králů, je Mé lůno. Do něho zasévám sémě, z něhož se rodí mnohotvarý život.
4. Jsem lůno všech lůn. Jsem sémě, z něhož klíčí život všech druhů.
5. Sattva - čistota, Radžas - činorodost a Tamas - temnota, milý Ardžuno, jsou ony tři přírodní síly, jež poutají nesmrtelnou duši ve zhmotnělém tvaru.
6. Zářivá a bezúhonná Čistota už sama sebou váže lidského tvora ke štěstí a vědění.
7. Vášnivá Činorodost vzbuzuje žízeň, touhu a slepou připoutanost k činům, Ardžuno. Tím pevně poutá ztělesněnou duši.
8. Ale nevědomá Temnota, zplozená klamem, potomku králů, mate všechny bytosti, neboť udržuje duši v netečnosti, nedbalosti, tuposti a spánku.
9. Čistota spojuje člověka s blahem a štěstím. Činorodost prahne po činech, ale Temnota, Ardžuno, zatemňuje všechno poznání a vězní duši v klamu.
10. Čistota, královský princi, někdy povstává a vítězí nad Činorodostí a Temnotou. Jindy Činorodost povstává a nabývá vrchu nad Čistotou a Temnotou. A někdy Temnota, zmatením rozumu, poráží zase Čistotu a Činorodost.
11. Proniká-li každou branou těla světlo poznání, tu věz, Ardžuno, že Čistota má vládu nad takovým obydlím!
12. Lakota, vzrušená mysl, přemíra činů, neklid a touha přebývají zase tam, kde sídlí vášnivá Činorodost, ó ture mezi muži!
13. A beznaděj, tupost, zmatek a sebeklam pučí vždy tam, královský synu, kde panuje nevědomá Temnota.
14. Zemře-li člověk pod perutěmi Čistoty, je vynesen do neposkvrněných končin lidí pravdymilovných.
15. Setká-li se duše člověka se smrtí v panství Činorodosti a vášně, bude v novém životě stále puzena k činnosti. Ale ten, kdo zemře v nevědomosti, je určen k novému zrodu z lůna nerozumu.
16. Sladké je ovoce Čistoty, hořké je ovoce Činorodosti a vášně, ale jedovaté je ovoce nevědomé Temnoty.
17. Z Čistoty vykvétá moudrost, z Činorodosti chtivost, kdežto zmatek, sebeklam a tupost jsou trojím plodem temné nevědomosti.
18. Ti, kdož jdou za Čistotou, jdou vzhůru, kdož milují Činorodost, přešlapují na místě, avšak nevědomci, tonoucí v Temnotě, klesají na nejnižší stupeň.
19. Člověk, jenž chápe, že jen tyto tři síly vládnou životu a že nad nimi věčně dlí nejvyšší Pán, poznal Moji duchovní přirozenost.
20. Kdo se povznesl nad tuto trojici sil, z nichž jeho tělo povstalo, je osvobozen od zrození, stáří a smrti a dospívá již v tomto životě k nesmrtelnosti."
21. Ardžuna se opět tázal: "Podle čeho se pozná ten, kdo se povznesl nad tyto tři vlastnosti? Jak si počíná a jak je přemáhá, Pane?"
22. Vznešený odpověděl: "Přemáhá je ten, potomku králů, kdo netouží po výhodách Čistoty, ani po plodech Činorodosti, ani po ovoci klamu zplozeného Temnotou a nemá je ani v nenávisti.
23. Přemáhá je ten, kdo se od nich odvrací, a přece si je vědom jejich hry, kdo nalézá v sobě sebe sama a nikdy nekolísá.
24. Přemáhá je ten, kdo pohlíží stejně na radost jako na bolest, stejně na kámen jako na hroudu zlata, stejně na chválu jako na hanu a kdo je stálý v náručí lásky či v opuštěnosti samoty.
25. Přemáhá je ten, kdo je stejný ve cti jako v potupě, stejný k příteli jako k nepříteli a kdo není nutkán k ziskuchtivým činům. Věz, že takový člověk se opravdu vyprostil z vlivů tohoto světa!
26. Když se vymanil z moci těchto přírodních sil, slouží Mi pak takový člověk s naprostou oddaností a je hoden toho, aby se spojil se Mnou.
27. Neboť věz, že Já ztělesňuji ono dokonalé jsoucno, onu neměnnou podstatu Nesmrtelnosti, onu věčnou Cestu k Pravdě, onu Blaženost, jež se vymyká všemu srovnání!"
- Návštěvník
BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » pon 02. čer 2014 11:27:15
CESTA MOUDROSTI
1. Kršna pravil: "Život je věčný fíkovník, jenž má kořeny nahoře v nebi a větve dole u země. Posvátné chvalozpěvy jsou jeho listy. Kdo zná tento strom, je znalcem véd.
2. Větvemi sahá tento strop k nebi i k zemi. Jeho mízou jsou tři přírodní vlastnosti, které urychlují rašení jeho pupenů. Kořeny tohoto stromu pronikají k lidskému srdci a dávají podnět k činům dobrým i zlým.
3. Lidské oči nevidí změny v jeho koruně, ani jeho vrchol, ani jeho počátek, ani to, co jej udržuje a podpírá. Ty však ostrou sekyrou lhostejnosti rozštípni ve dví tento pevně zakořeněný strom klamu,
4. abys našel cíl, od něhož se moudrý člověk nikdy neodchyluje! Neboť Já nesídlím v tomto věčně rostoucím stromě, nýbrž v onom nekořenném jádru, z něhož tento velikán vyklíčil.
5. V onom jádru, v oné Věčné Podstatě sídlí ti osvícení, kteří se oprostili od klamu, pýchy a lidských pout, od dobra a zla, od radosti a strasti, a kteří žijí ve skutečném Já, zhasivše navždy lampu svých žádostí.
6. Kde slunce nezáří, kam ani měsíc nevchází a kde ani jiný oheň neplane, tam je Mé nejzazší obydlí. Kdo k němu dospěl, nikdy se nevrací.
7. Rodím se v lidské duši jako zlomek věčnosti a vábím k sobě pět smyslů a mysl tkvící v přírodě. Takto zahalen dlím v každém člověku.
8. Jako vítr vane nad květinou a odvívá její vůni, tak i Věčný Duch přenáší ze života do života tresť Nejvyššího.
9. Neboť On dlí ve sluchu, zraku, hmatu, chuti a čichu a citlivé mysli, a tak poznává svět.
10. Pošetilci nepozorují, jak duch přechází z těla do těla, jak v něm sídlí a jak se těší z podívané na hru přírody a její vlastnosti. Jen ti, kdož mají oči osvíceny moudrostí, poznávají jeho přítomnost.
11. Ti, kteří vedou odříkavý život, to vše jasně vidí. Ale běda! Lidé, kteří podlehli kouzlu klamu a jejichž mysl není očistěna, nepoznávají Pravdu, i když si ukládají mnohá odříkání.
12. Věz, že Mou slávou je sláva slunce, které osvětluje celý svět, Mým světlem je světlo měsíce a Mou září je zář ohně!
13. Zúrodňuji zemi svou silou, která udržuje všechny věci. Každá bylina je živena Mou stříbrnou životní trestí, jíž je naplněn kalich měsíce.
14. Stávám se ohněm života, žiji ve všech tvorech a jsem jejich dechem. Živím v nich sebe sama.
15. Jsem srdcem všech bytostí, jejich pamětí a jejich vnímáním. Sídlím v nich i tehdy, když je paměť a smysly opustily, jsem cílem všeho chápání. Jsem první mezi posvátnými knihami, vší Moudrostí a svědkem všeho Vědění.
16. Každá bytost je dvojí - věčná a přechodná. Zhmotnělý projev je prchavý, ale Moje jemná nepostižitelná skutečnost trvá navěky!
17. Nade vším však přebývá ono svrchované vědomí, nedělitelná bytost a neměnný Pán, jenž proniká všemi světy a všechny světy udržuje.
18. Protože překonávám pomíjivé a jsem i za nepomíjejícím, oslavují Mě védy jako Nejvyššího.
19. Kdo Mě ctí ve všech tvarech a způsobech života, ten, ó potomku králů, dosáhl veškeré moudrosti!
20. Odhalil jsem ti, nevinný Ardžuno, tajemství všech tajemství. Kdo mu porozumí, osvojí si nejvyšší moudrost a splní všechny své povinnosti!"
1. Kršna pravil: "Život je věčný fíkovník, jenž má kořeny nahoře v nebi a větve dole u země. Posvátné chvalozpěvy jsou jeho listy. Kdo zná tento strom, je znalcem véd.
2. Větvemi sahá tento strop k nebi i k zemi. Jeho mízou jsou tři přírodní vlastnosti, které urychlují rašení jeho pupenů. Kořeny tohoto stromu pronikají k lidskému srdci a dávají podnět k činům dobrým i zlým.
3. Lidské oči nevidí změny v jeho koruně, ani jeho vrchol, ani jeho počátek, ani to, co jej udržuje a podpírá. Ty však ostrou sekyrou lhostejnosti rozštípni ve dví tento pevně zakořeněný strom klamu,
4. abys našel cíl, od něhož se moudrý člověk nikdy neodchyluje! Neboť Já nesídlím v tomto věčně rostoucím stromě, nýbrž v onom nekořenném jádru, z něhož tento velikán vyklíčil.
5. V onom jádru, v oné Věčné Podstatě sídlí ti osvícení, kteří se oprostili od klamu, pýchy a lidských pout, od dobra a zla, od radosti a strasti, a kteří žijí ve skutečném Já, zhasivše navždy lampu svých žádostí.
6. Kde slunce nezáří, kam ani měsíc nevchází a kde ani jiný oheň neplane, tam je Mé nejzazší obydlí. Kdo k němu dospěl, nikdy se nevrací.
7. Rodím se v lidské duši jako zlomek věčnosti a vábím k sobě pět smyslů a mysl tkvící v přírodě. Takto zahalen dlím v každém člověku.
8. Jako vítr vane nad květinou a odvívá její vůni, tak i Věčný Duch přenáší ze života do života tresť Nejvyššího.
9. Neboť On dlí ve sluchu, zraku, hmatu, chuti a čichu a citlivé mysli, a tak poznává svět.
10. Pošetilci nepozorují, jak duch přechází z těla do těla, jak v něm sídlí a jak se těší z podívané na hru přírody a její vlastnosti. Jen ti, kdož mají oči osvíceny moudrostí, poznávají jeho přítomnost.
11. Ti, kteří vedou odříkavý život, to vše jasně vidí. Ale běda! Lidé, kteří podlehli kouzlu klamu a jejichž mysl není očistěna, nepoznávají Pravdu, i když si ukládají mnohá odříkání.
12. Věz, že Mou slávou je sláva slunce, které osvětluje celý svět, Mým světlem je světlo měsíce a Mou září je zář ohně!
13. Zúrodňuji zemi svou silou, která udržuje všechny věci. Každá bylina je živena Mou stříbrnou životní trestí, jíž je naplněn kalich měsíce.
14. Stávám se ohněm života, žiji ve všech tvorech a jsem jejich dechem. Živím v nich sebe sama.
15. Jsem srdcem všech bytostí, jejich pamětí a jejich vnímáním. Sídlím v nich i tehdy, když je paměť a smysly opustily, jsem cílem všeho chápání. Jsem první mezi posvátnými knihami, vší Moudrostí a svědkem všeho Vědění.
16. Každá bytost je dvojí - věčná a přechodná. Zhmotnělý projev je prchavý, ale Moje jemná nepostižitelná skutečnost trvá navěky!
17. Nade vším však přebývá ono svrchované vědomí, nedělitelná bytost a neměnný Pán, jenž proniká všemi světy a všechny světy udržuje.
18. Protože překonávám pomíjivé a jsem i za nepomíjejícím, oslavují Mě védy jako Nejvyššího.
19. Kdo Mě ctí ve všech tvarech a způsobech života, ten, ó potomku králů, dosáhl veškeré moudrosti!
20. Odhalil jsem ti, nevinný Ardžuno, tajemství všech tajemství. Kdo mu porozumí, osvojí si nejvyšší moudrost a splní všechny své povinnosti!"
- Návštěvník
BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » pon 02. čer 2014 11:28:00
CESTA SIL BOŽSKÝCH A DÉMONSKÝCH
1. Opět promluvil Vznešený: "Neohroženost, čistota srdce, vytrvalost ve cvičení a vědění, velkodušnost a dokonalá vláda nad smysly, oddanost, čtení svatých písem a sebekázeň,
2. trpělivost, pravdivost, jasný klid, sebezapření, mírumilovnost, soucit, laskavost, pokora, pevné předsevzetí a neznalost škodolibosti a závisti,
3. velkomyslnost, statečnost, čistota a přátelskost - toto, ó potomku králů, jsou vlastnosti předurčené pro stav božský!
4. Ale kdo je domýšlivý, sobecký, zpupný, hašteřivý a nevědomý, Ardžuno, je zrozen pro stav zkázy!
5. Ti, kdož jsou ozdobeni vlastnostmi božskými, jsou hodni osvícení, ale duše zatemnělé jsou vrhány do pout otroctví. Buď dobré mysli, Ardžuno, neboť jsi zrozen pro stav nebeský!
6. Na tomto světě se lidé rodí ve dvojím vtělení: ve vtělení božském a ve vtělení démonském. Vtělení božské jsem již vyložil. Teď poslyš o duších démonských.
7. Tyto duše nevědí, jak smysly klamou, ani co je svádí z pravé cesty. Neznají čistoty ani obřadu, neboť v nich není poznání.
8. Říkají, že není ve světě ani pravdy, ani řádu ani Prozřetelnosti, že vesmír nemá základů a že vše je jen pouhou hrou náhody.
9. A tak jsou tyto nevědomé duše bez vedení a libují si v krutých činech. Narodily se jako nepřátelé tohoto světa jen proto, aby jej ničily.
10. V jejich tepnách vře sžíravá žádostivost. Tonou v marnivosti, domýšlivosti a okázalosti. Podlehli klamu a věčně bloudí v kole svých hříšných činů.
11. Jsou zatíženy nespočetnými starostmi až do smrti a jsou stálí jen ve své chtivosti.
12. Jsou chyceni v pasti klamných nadějí, bičováni hněvem a žádostí a sníží se ke každému prostředku, aby se domohli bohatství a požitků.
13. Říkají: ,Toto bohatství jsem získal dnes. Tohoto cíle dosáhnu zítra. Toto štěstí je mé a tamhleto bude také moje.,
14. ,Tohoto nepřítele jsem zničil a ostatní nepřátele zničím také! Já jsem pán, raduji se, všeho jsem dosáhl, jsem mocný a šťastný!,
15. ,Já jsem bohatý a urozený. Kdo se mi vyrovná? Chci obětovat, chci udílet almužny, chci užívat!, Takto jsou oklamáni nevědomostí.
16. A tak pomateni pošetilými představami, chyceni do sítě klamu, omámeni domnělou radostí, jsou vrháni do bezedné propasti.
17. Opojeni pánovitou pýchou a bohatstvím, vykonávají oběti jen podle jména, jen pro okázalost a nedbají jejich pravého účelu.
18. Posedlí zlobou, sobectvím, panovačností, nestoudností a lakotností, tito zlomyslní lidé nenávidí Mě, jenž sídlím v jejich tělech i v tělech jejich bližních.
19. Tyto zbloudilé duše, klesající na nejnižší stupeň společnosti, vrhám stále a stále do tohoto světa, aby se tu rodili z lůn démonských.
20. Zapleteni do tenat věčných zrodů beze Mne, řítí se stále hlouběji a hlouběji do propastných temnot.
21. Trojí branou se vchází do pekla - branou neřesti, branou zloby a branou chtivosti.
22. Člověk, jenž se vyhýbá těmto třem temným branám, činí dobře, neboť přijde k Nejvyššímu, ó synu králů.
23. Ale kdo nedbá zákonů svatých knih a jedná jen pod tlakem žádostivosti, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani Nejvyššího.
24. Proto jednej tak jak ukládají svaté knihy, neboť jimi poučen, splníš svůj úkol!"
1. Opět promluvil Vznešený: "Neohroženost, čistota srdce, vytrvalost ve cvičení a vědění, velkodušnost a dokonalá vláda nad smysly, oddanost, čtení svatých písem a sebekázeň,
2. trpělivost, pravdivost, jasný klid, sebezapření, mírumilovnost, soucit, laskavost, pokora, pevné předsevzetí a neznalost škodolibosti a závisti,
3. velkomyslnost, statečnost, čistota a přátelskost - toto, ó potomku králů, jsou vlastnosti předurčené pro stav božský!
4. Ale kdo je domýšlivý, sobecký, zpupný, hašteřivý a nevědomý, Ardžuno, je zrozen pro stav zkázy!
5. Ti, kdož jsou ozdobeni vlastnostmi božskými, jsou hodni osvícení, ale duše zatemnělé jsou vrhány do pout otroctví. Buď dobré mysli, Ardžuno, neboť jsi zrozen pro stav nebeský!
6. Na tomto světě se lidé rodí ve dvojím vtělení: ve vtělení božském a ve vtělení démonském. Vtělení božské jsem již vyložil. Teď poslyš o duších démonských.
7. Tyto duše nevědí, jak smysly klamou, ani co je svádí z pravé cesty. Neznají čistoty ani obřadu, neboť v nich není poznání.
8. Říkají, že není ve světě ani pravdy, ani řádu ani Prozřetelnosti, že vesmír nemá základů a že vše je jen pouhou hrou náhody.
9. A tak jsou tyto nevědomé duše bez vedení a libují si v krutých činech. Narodily se jako nepřátelé tohoto světa jen proto, aby jej ničily.
10. V jejich tepnách vře sžíravá žádostivost. Tonou v marnivosti, domýšlivosti a okázalosti. Podlehli klamu a věčně bloudí v kole svých hříšných činů.
11. Jsou zatíženy nespočetnými starostmi až do smrti a jsou stálí jen ve své chtivosti.
12. Jsou chyceni v pasti klamných nadějí, bičováni hněvem a žádostí a sníží se ke každému prostředku, aby se domohli bohatství a požitků.
13. Říkají: ,Toto bohatství jsem získal dnes. Tohoto cíle dosáhnu zítra. Toto štěstí je mé a tamhleto bude také moje.,
14. ,Tohoto nepřítele jsem zničil a ostatní nepřátele zničím také! Já jsem pán, raduji se, všeho jsem dosáhl, jsem mocný a šťastný!,
15. ,Já jsem bohatý a urozený. Kdo se mi vyrovná? Chci obětovat, chci udílet almužny, chci užívat!, Takto jsou oklamáni nevědomostí.
16. A tak pomateni pošetilými představami, chyceni do sítě klamu, omámeni domnělou radostí, jsou vrháni do bezedné propasti.
17. Opojeni pánovitou pýchou a bohatstvím, vykonávají oběti jen podle jména, jen pro okázalost a nedbají jejich pravého účelu.
18. Posedlí zlobou, sobectvím, panovačností, nestoudností a lakotností, tito zlomyslní lidé nenávidí Mě, jenž sídlím v jejich tělech i v tělech jejich bližních.
19. Tyto zbloudilé duše, klesající na nejnižší stupeň společnosti, vrhám stále a stále do tohoto světa, aby se tu rodili z lůn démonských.
20. Zapleteni do tenat věčných zrodů beze Mne, řítí se stále hlouběji a hlouběji do propastných temnot.
21. Trojí branou se vchází do pekla - branou neřesti, branou zloby a branou chtivosti.
22. Člověk, jenž se vyhýbá těmto třem temným branám, činí dobře, neboť přijde k Nejvyššímu, ó synu králů.
23. Ale kdo nedbá zákonů svatých knih a jedná jen pod tlakem žádostivosti, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani Nejvyššího.
24. Proto jednej tak jak ukládají svaté knihy, neboť jimi poučen, splníš svůj úkol!"
- Návštěvník
BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » pon 02. čer 2014 11:28:39
CESTA TROJÍ LIDSKÉ PŘIROZENOSTI
1. Nyní se tázal Ardžuna: "Kam dospívají, Kršno, ti, kdož nedbají přikázání Písem, ale naplněni vírou, konají oběti podle vlastních představ? Dostanou se pod vládu Čistoty, Činorodosti nebo Temnoty?"
2. Kršna odpověděl: "Člověku je vrozena, podle způsobu života, trojí víra, podložená Čistotou, Činorodostí nebo Temnotou. Slyš dobře, vyjevím ti tuto trojí víru!
3. Kázeň se u každého člověka řídí podle přirozenosti jeho srdce, Ardžuno. Jakou má lidský tvor kázeň, takovou má i povahu, neboť člověk je plodem své sebekázně.
4. Člověk čistý má na zřeteli věci nebeské, člověk vášnivý se oddává démonům a nevědomý člověk uctívá temné duchy a běsy.
5. Ti, kdož si ukládají přísná cvičení nepřikázaná svatými knihami, kdož jsou opojeni sami sebou a posedlí touhou po moci, kdož propadli okázalosti a sobectví -
6. ti jsou vpravdě Mými trýzniteli, neboť Mne týrají... Vždyť přece sídlím v jejich srdci a v každé části jejich těla. Věz, že jsou to uctívači temných mocností.
7. I v tom, co lidé jedí a pijí, se obrážejí jejich vlastnosti, a tak i pokrm je trojí. A trojí je i jejich duchovní snažení, jejich náboženské cvičení a jejich způsob obětování.
8. Pokrm chutný, jemný, lahodný a vydatný, prospívající životu, odvaze, síle a zdraví, je milý lidem Čistoty.
9. Pokrm hořký, kyselý, slaný, velmi horký, ostrý a silně kořeněný má rád člověk vášnivý. Z takového jídla vzniká utrpení, žal a nemoc.
10. A to, co zapáchá a je bez chuti, co není čerstvé, co je nečisté - toť pokrm, jejž miluje nevědomec!
11. Cesta člověka čistého a pravdymilovného je cestou pevného předsevzetí. Kdo po ní jde, nemyslí na odměnu, nýbrž na dosažení cíle.
12. Cesta, na níž se hledá odměna a marnivost, je cestou člověka vášnivého, ó nejlepší z reků!
13. A cesta, na níž se nedbá ani přikázání, ani modliteb, ani obřadů, ani lásky k bližnímu, je cestou nevědomých.
14. Úcta k bohům a bráhmanům, úcta k učení světců, čistota, čestnost, zdrženlivost a přátelskost - toť Pravá sebekázeň.
15. Řeč pravdivá, ušlechtilá, nepohoršující a čistá, která si bere příklad ze svatých knih - toť kázeň řeči.
16. Klid, laskavost, mlčenlivost, sebevláda a čistota pohnutek - toť kázeň mysli.
17. V této trojí kázni se s velkou oddaností cvičí člověk Čistoty, který se nedá zlákat vnadidlem sobeckého zisku.
18. V okázalém cvičení kvůli vážnosti, poctám či z pokrytectví si libuje zase člověk vášnivě činorodý.
19. A pošetilé sebemučení či trýznění druhých uspokojuje člověka nevědomého.
20. I v dávání darů by se měla zachovávat pravidla. Dary se mají dávat člověku, který si je zaslouží, na vhodném místě a ve vhodné době, ale dárce nemá za to očekávat vděčnost.
21. Člověk vášnivý dává dary nerad nebo očekává za ně odměnu.
22. A dar, jenž byl darován na nevhodném místě a v nevhodnou dobu, osobám, které si to nezaslouží - to znamená bez dárcovy úcty - vyznačuje dárce nevědomého.
23. ÓM, TAT, SAT je trojí označení nejvyšší Pravdy, ztělesněné ve třech knihách posvátných zpěvů: v knihách obřadů, svatých hymnů a obětí.
24. Proto ti, kdož se drží svatých knih, vyslovují ÓM při obětování, při udílení darů a při náboženských cvičeních, a tak stále postupují na cestě svého zdokonalování.
25. A jestliže při oběti, pokání a dobročinnosti vyslovují slovo TAT, aniž při tom touží po odměně, přibližují se vysvobození.
26. Slova SAT se užívá k označení skutečnosti a čistoty. A také se, Ardžuno, slova SAT užívá k označení chvályhodného skutku zasvěceného Nejvyššímu.
27. Vytrvalost v obětech, odříkání a udílení darů se rovněž nazývá SAT. A také každému projevu zbožnosti se říká SAT.
28. Cokoli se obětuje bez víry, cokoli se daruje bez víry, cokoli se činí bez víry, je ASAT - neskutečno. Neskutečno jak na tomto světě, tak i na Onom."
1. Nyní se tázal Ardžuna: "Kam dospívají, Kršno, ti, kdož nedbají přikázání Písem, ale naplněni vírou, konají oběti podle vlastních představ? Dostanou se pod vládu Čistoty, Činorodosti nebo Temnoty?"
2. Kršna odpověděl: "Člověku je vrozena, podle způsobu života, trojí víra, podložená Čistotou, Činorodostí nebo Temnotou. Slyš dobře, vyjevím ti tuto trojí víru!
3. Kázeň se u každého člověka řídí podle přirozenosti jeho srdce, Ardžuno. Jakou má lidský tvor kázeň, takovou má i povahu, neboť člověk je plodem své sebekázně.
4. Člověk čistý má na zřeteli věci nebeské, člověk vášnivý se oddává démonům a nevědomý člověk uctívá temné duchy a běsy.
5. Ti, kdož si ukládají přísná cvičení nepřikázaná svatými knihami, kdož jsou opojeni sami sebou a posedlí touhou po moci, kdož propadli okázalosti a sobectví -
6. ti jsou vpravdě Mými trýzniteli, neboť Mne týrají... Vždyť přece sídlím v jejich srdci a v každé části jejich těla. Věz, že jsou to uctívači temných mocností.
7. I v tom, co lidé jedí a pijí, se obrážejí jejich vlastnosti, a tak i pokrm je trojí. A trojí je i jejich duchovní snažení, jejich náboženské cvičení a jejich způsob obětování.
8. Pokrm chutný, jemný, lahodný a vydatný, prospívající životu, odvaze, síle a zdraví, je milý lidem Čistoty.
9. Pokrm hořký, kyselý, slaný, velmi horký, ostrý a silně kořeněný má rád člověk vášnivý. Z takového jídla vzniká utrpení, žal a nemoc.
10. A to, co zapáchá a je bez chuti, co není čerstvé, co je nečisté - toť pokrm, jejž miluje nevědomec!
11. Cesta člověka čistého a pravdymilovného je cestou pevného předsevzetí. Kdo po ní jde, nemyslí na odměnu, nýbrž na dosažení cíle.
12. Cesta, na níž se hledá odměna a marnivost, je cestou člověka vášnivého, ó nejlepší z reků!
13. A cesta, na níž se nedbá ani přikázání, ani modliteb, ani obřadů, ani lásky k bližnímu, je cestou nevědomých.
14. Úcta k bohům a bráhmanům, úcta k učení světců, čistota, čestnost, zdrženlivost a přátelskost - toť Pravá sebekázeň.
15. Řeč pravdivá, ušlechtilá, nepohoršující a čistá, která si bere příklad ze svatých knih - toť kázeň řeči.
16. Klid, laskavost, mlčenlivost, sebevláda a čistota pohnutek - toť kázeň mysli.
17. V této trojí kázni se s velkou oddaností cvičí člověk Čistoty, který se nedá zlákat vnadidlem sobeckého zisku.
18. V okázalém cvičení kvůli vážnosti, poctám či z pokrytectví si libuje zase člověk vášnivě činorodý.
19. A pošetilé sebemučení či trýznění druhých uspokojuje člověka nevědomého.
20. I v dávání darů by se měla zachovávat pravidla. Dary se mají dávat člověku, který si je zaslouží, na vhodném místě a ve vhodné době, ale dárce nemá za to očekávat vděčnost.
21. Člověk vášnivý dává dary nerad nebo očekává za ně odměnu.
22. A dar, jenž byl darován na nevhodném místě a v nevhodnou dobu, osobám, které si to nezaslouží - to znamená bez dárcovy úcty - vyznačuje dárce nevědomého.
23. ÓM, TAT, SAT je trojí označení nejvyšší Pravdy, ztělesněné ve třech knihách posvátných zpěvů: v knihách obřadů, svatých hymnů a obětí.
24. Proto ti, kdož se drží svatých knih, vyslovují ÓM při obětování, při udílení darů a při náboženských cvičeních, a tak stále postupují na cestě svého zdokonalování.
25. A jestliže při oběti, pokání a dobročinnosti vyslovují slovo TAT, aniž při tom touží po odměně, přibližují se vysvobození.
26. Slova SAT se užívá k označení skutečnosti a čistoty. A také se, Ardžuno, slova SAT užívá k označení chvályhodného skutku zasvěceného Nejvyššímu.
27. Vytrvalost v obětech, odříkání a udílení darů se rovněž nazývá SAT. A také každému projevu zbožnosti se říká SAT.
28. Cokoli se obětuje bez víry, cokoli se daruje bez víry, cokoli se činí bez víry, je ASAT - neskutečno. Neskutečno jak na tomto světě, tak i na Onom."
- Návštěvník
BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » pon 02. čer 2014 11:30:03
CESTA ODŘÍKÁNÍ
1. Nyní promluvil Ardžuna: "Dlouhovlasý Kršno, hubiteli nepřátel, rád bych se poučil o tajemství, i o tom, co je zřeknutí!"
2. A Kršna odpověděl: "Zřeknutí - odvrat od světa, znamená zanechat činnosti, k níž nás vábí naše touha, říkají mudrci. A vzdát se ovoce činů, toť sebezapření.
3. Někteří učitelé hlásají, že by se člověk měl vystříhat veškeré zištné činnosti, poněvadž taková činnost je zlem. Druzí zase praví, že by se činy měly omezit jen na oběti a sebekázeň.
4. Slyš tedy Má slova, tygře mezi muži! Je trojí konečná pravda o tom, jak se zříci světa.
5. Nemělo by se upouštět od obětí, darů a sebekázně. Naopak takové činy by se měly konat, neboť očišťují moudrého člověka.
6. Ale i tyto činy, Ardžuno, musí být konány s myslí zaměřenou k jedinému cíli - jako povinnost a bez touhy po odměně. Toť Mé poslední slovo, toť Můj bezpodmínečný zákon!
7. Neodchyluj se proto od svého přirozeného úkolu! Neboť opustit svůj úkol znamená být oklamán nevědomostí.
8. Kdo se vzdává svého úkolu z obavy před tělesnou námahou a namlouvá si, že se tak zřekl touhy, jedná jen pudově a nikdy nedosáhne výsledku svého sebezapření.
9. Koná-li člověk práci proto, že má být vykonána, a nikoliv pro odměnu, nalezl, Ardžuno, ušlechtilou cestu dobra.
10. Klidný duch, jenž se povznáší nad všechny pochybnosti, nevyhýbá se úkolům nepříjemným, ani nevyhledává úkoly příjemné.
11. Žádný tvor se neobejde bez činnosti, ale kdo se zříká touhy po odměně, může být právem zván člověkem svobodným.
12. Trojí je ovoce každého činu: sladké, hořké a bez chuti. Toto ovoce sklízí člověk i ve svých budoucích životech, ale tyto plody nezrají pro ty, kdož se jich zřekli, odpoutáni od touhy po odměně.
13. Poznej, mocný Ardžuno, i patero příčin každého činu, jak tomu učí stará moudrost!
14. Tělo, osobnost, různé smysly i jejich činnost a božstvo, jež sídlí za každým z těchto smyslů - toť pět příčin, z nichž se rodí každý čin,
15. ať je to čin těla, mysli nebo řeči, ať je to čin dobrý nebo zlý.
16. Zatemnělého rozumu je ten, kdo soudí, že původcem činů je on sám.
17. Kdo se nepokládá za původce činů, není poskvrněn žádným činem. Nebude vázán tímto skutkem, i kdyby pobil celé vojiště.
18. Poznání, poznané a poznávající jsou trojí pobídkou k činnosti, jako na poli umění tvoří jeden celek tvoření, výtvor a výtvarník.
19. Ve starém učení rozlišují vědění, činitele a sám čin podle trojice jednotlivých vlivů, které usměrňují veškerý život.
20. Vědění, které se zrodilo z Čistoty, vidí jednu nezničitelnou podstatu ve všech bytostech a vidí ji nerozlišenou a neoddělenou v odděleném.
21. Vědění, které se zrodilo z vášně a činorodosti, má za to, že každá bytost je odlišná, od druhých odloučená a navždy oddělená.
22. A temná nevědomost zastírá mysl těch, kdož neznají Jediného a ulpívají na odděleném zlomku poznání, jako by to byla pravda celá.
23. Čin vykonaný s klidnou myslí a bez touhy po odměně, čin konaný ani s chutí, ani s nechutí, je vskutku činem člověka čistého.
24. Čin člověka vášnivě činorodého kypí touhou a je naplněn úsilím a pýchou.
25. A čin člověka nevědomého je bezohledný, slepý a zhoubný.
26. Člověk odpoutaný od vší touhy, prodchnutý pevným předsevzetím a nedotčený úspěchem či neúspěchem je vskutku dobrý a ctnostný.
27. Člověk milující moc, jenž prahne po odměně, a je chtivý, zlomyslný, nečistý, hned pyšný, hned zkormoucený, se narodil v domě Činorodosti a vášně.
28. A věrolomný, hrubý, nestoudný, zrádný, zlovolný, malomyslný a líný je nevědomý člověk Temnoty.
29. Pouč se, jak i rozum a vytrvalost jsou poznamenány trojicí vlastností, které ti nyní vyložím!
30. Rozum čistý je ten rozum, který zná cestu práce i cestu nečinnosti, činy pravé i nepravé, který ví, čeho se má obávat i čemu důvěřovat, který ví, co zotročuje i co osvobozuje.
31. Rozum vášnivý je ten rozum, který jasně neodlišuje náboženství od nevěrectví, práci od lenosti a právo od křivdy.
32. A onen rozum, jenž má nevěrectví za náboženství a všechny věci za to, čím nejsou, je zahalen tmou nevědomosti.
33. Dobrá je ta vytrvalost a sebevláda, která vede mysl, životní síly a smysly člověka k jejich pravému poslání.
34. Vášnivá je ta vytrvalost, Ardžuno, která žene člověka k tomu, aby hledal zisk v náboženství, v radovánkách nebo v bohatství.
35. A vytrvalost, s níž tupý člověk snáší jařmo zlých činů, strachu, zármutku, sklíčenosti a sebeklamu, protože se z tohoto jha nedovede vyprostit - toť jediná vytrvalost člověka Temnoty!
36. Teď, ó ture mezi muži, tě poučím o trojím štěstí. Štěstí čistého člověka pramení z dlouholetých cvičení vedoucích k sebepoznání; je trvalé, neochvějné a zahání smutek.
37. Toto štěstí získané uskutečněním pravdy v sobě, počaté v sebepoznání, je zprvu hořké jako jed, ale prožívané v zralosti je sladké jako nektar nesmrtelnosti, neboť bylo přetaveno v klidné mysli.
38. Štěstí člověka vášnivého je štěstí, které si samy smysly připravují ze svých žádostí. Na počátku chutná jako pokrm bohů, ale nakonec se mění v jed.
39. A štěstí člověka nevědomého pochází z klamu a v klamu také končí - povstává ze spánku, lenosti a nevědomosti.
40. I bozi a všechny ostatní bytosti úpějí pod jhem těchto tří vlastností, které pramení z lůna přírody.
41. Mezi čtvero kast jsem rozdělil povinnosti podle jejich odlišných rysů.
42. Bráhmanova přirozenost se projevuje těmito vlastnostmi: souladem mysli a smyslů, čistotou, trpělivostí a sebekázní, přímostí a čestností, věděním, sebepoznáním a pevnou vírou.
43. Statečnost, síla, vytrvalost, dovednost, neohroženost a velkodušnost jsou vlastnosti vrozené bojovníkům - kšatrijům.
44. Třetí stav vaišjů - obchodníků a rolníků má přirozený sklon k obchodu, zemědělství a chovu dobytka. Přirozenou schopností čtvrtého stavu šúdrů - jímž jsou dělníci rukou, je práce a služba.
45. Jde-li každý z těchto stavů po své cestě, dojde dokonalosti. Poslyš jak!
46. Kdo koná svou práci, koná bohoslužbu, v níž nalézá Toho, jenž zplodil všechny věci a všemi věcmi proniká.
47. Neboť lépe je kráčet vlastní cestou, třeba nedokonalou, než dokonale konat povinnosti druhých. Kdo plní úkol podle své přirozenosti, nedopouští se zla.
48. Nikdo by se neměl vyhýbat práci, jež přísluší jeho přirozenosti, i když ji dělá nedokonale, Ardžuno, neboť všechny činy jsou zastíněny nedostatky, jako oheň je zahalen kouřem.
49. Člověk, jenž přemohl sám sebe, jehož duch není nikde upoután a jehož touhy se zklidnily, odříká se tím světa a dosahuje Nejvyšší Dokonalosti. Stává se duší nepoutanou činy.
50. Poslyš, Ardžuno, jak člověk v tomto stavu dokonalosti vyvane do brahma, do onoho konečného dovršení všeho poznání!
51. S věčným Duchem splyne ten, kdo má čistou duši, kdo navždy zkrotil tělo a smysly, kdo zůstává hluchý k volání světa a lhostejný k předmětům libým i nelibým.
52. Kdo se uchýlí do samoty a bude jen střídmě jíst; kdo s tělem podmaněným, s řečí a myslí zvládnutou pohrouží se všemi myšlenkami do rozjímání.
53. Takový člověk je odvrácen od každé vzpomínky na pozemské statky, je klidný, vyrovnaný, zříká se všech rozmarů své osobnosti, své moci, pýchy, touhy, hněvu a bohatství a je způsobilý, aby vstoupil do brahma.
54. Teď je jeho trůnem trůnem samotné brahma a on sám je naplněn neskonalým mírem. Nezná smutek ani touhu. Zří tutéž bytost v každé bytosti. Vroucně Mě miluje a touto oddaností se ztotožňuje se Mnou.
55. Zbožnou oddaností člověk pochopí, že Jsem, co Jsem a kdo Jsem. A když takto poznal Mou podstatu, bez odkladu vchází do Mne.
56. Ač koná všechny své povinnosti, přece skrze Mou milost dospívá do onoho věčného, neměnného stavu, neboť se uchýlil ke Mně.
57. Jeho vědomí je prosyceno Mnou a on všechny své činy obětuje Mně. Ve Mně vidí cíl své práce. Proto i ty se cele upni ke Mně.
58. Drž se jen Mne a budeš se podílet na Mé milosti a zdoláš všechny překážky! Jestliže však v sebeklamu a pýše Mě nebudeš chtít slyšet, jistojistě zahyneš!
59. Pravíš-li v pýše: ,Nebudu bojovat,, marné je tvoje rozhodnutí! Neboť sama tvá přirozenost tě nutí k boji!
60. Jsi v osudových okovech ukovaných vlastní přirozeností, a čemu by ses ve svém klamu chtěl vyhnout, Ardžuno, to i proti vlastní vůli vykonáš!
61. Bůh, Ardžuno, dlí v jádru všech věcí a v srdci všech bytostí. Roztáčí všechny věci jako loutky v kolotoči Času.
62. Hledej proto, královský princi, celým srdcem útočiště v Něm a Jeho milostí dojdeš Nejvyššího Míru a Věčného Klidu!
63. Takto jsem ti vyjevil moudrost, hlubší všech hlubin. Uvažuj o ní cele a jednej, jak usoudíš!
64. Vyslechni však ještě jednou Má nejdůvěrnější slova, Slova Slov, která ti pro tvoje dobro sdělím, protože jsi milovaným druhem Mým.
65. Mysli na Mne, služ Mně, obětuj Mně, uctívej Mě a dojdeš ke Mně! Závazně ti to slibuji, neboť jsi Mi drahý.
66. Zanech všech jiných povinností a přikázání, zcela se mi odevzdej a následuj Mne! Chci tě vysvobodit z hříchu. Buď proto dobré mysli!
67. Avšak nikdy nesmíš toto učení prozradit tomu, kdo se necvičí v sebekázni, ani tomu, kdo Mně neslouží, ani tomu, kdo je malověrný!
68. Kdo však v nejvyšší oddanosti ke Mně sdělí toto učení Mému vyvolenci, ten nepochybně přijde ke Mně.
69. Není mezi lidmi nikdo, kdo by Mně mohl prokázat službu šlechetnější. A na celém světě není nikdo, kdo by Mi byl dražší.
70. A zdůrazňuji, že i ten, kdo bude uvažovat o našem posvátném rozhovoru, povznese se k důstojenství člověka, jenž ke Mně přichází cestou Vědění.
71. Člověk dobromyslný a věřící, jenž bude stále naslouchat těmto slovům, bude rovněž vysvobozen a vynesen do světa spravedlivých.
72. Vyslechl jsi, Ardžuno, Má slova s pozornou myslí? Zmizel už klam tvé nevědomosti, ó uchvatiteli štěstí?"
73. Ardžuna odpověděl: "Můj klam zmizel, Kršno, a díky Tvé milosti jsem si uvědomil všechny možnosti jak dosáhnout dokonalosti. Jsem pevný, moje pochyby jsou navždy rozptýleny. Chci být poslušen Tvých slov!"
74. Zde končí rozhovor mezi Ardžunou a Kršnou a tu Sandžaja, obraceje se ke králi Dhrtaráštrovi, pronáší tato závěrečná slova: "Takto jsem vyslechl onu vznešenou a úchvatnou rozmluvu mezi Kršnou a velkoduchým Ardžunou a její dosah je tak mocný, že mi z toho vstávají vlasy na hlavě.
75. Skrze milost, kterou mi udělil básník Vjása, vyslechl jsem tak z úst samého Kršny toto nejvyšší a nejhlubší tajemství o jednotě všeho.
76. Ó králi, stále a stále mi tanou na mysli ta svatá, zářivá slova pronesená Kršnou a Ardžunou a moje radost nemá konce!
77. A když si stále a stále vybavuji v mysli divuplnou Kršnovu podobu, veliký je můj úžas, ó králi, a moje radost nemá konce!
78. Kdekoliv je Kršna, Pán božské jednoty, kdekoliv je lučištník Ardžuna, tam je i Krása, Síla, Sláva, Lidskost a Věčná Spravedlnost. Taková je moje víra!"
1. Nyní promluvil Ardžuna: "Dlouhovlasý Kršno, hubiteli nepřátel, rád bych se poučil o tajemství, i o tom, co je zřeknutí!"
2. A Kršna odpověděl: "Zřeknutí - odvrat od světa, znamená zanechat činnosti, k níž nás vábí naše touha, říkají mudrci. A vzdát se ovoce činů, toť sebezapření.
3. Někteří učitelé hlásají, že by se člověk měl vystříhat veškeré zištné činnosti, poněvadž taková činnost je zlem. Druzí zase praví, že by se činy měly omezit jen na oběti a sebekázeň.
4. Slyš tedy Má slova, tygře mezi muži! Je trojí konečná pravda o tom, jak se zříci světa.
5. Nemělo by se upouštět od obětí, darů a sebekázně. Naopak takové činy by se měly konat, neboť očišťují moudrého člověka.
6. Ale i tyto činy, Ardžuno, musí být konány s myslí zaměřenou k jedinému cíli - jako povinnost a bez touhy po odměně. Toť Mé poslední slovo, toť Můj bezpodmínečný zákon!
7. Neodchyluj se proto od svého přirozeného úkolu! Neboť opustit svůj úkol znamená být oklamán nevědomostí.
8. Kdo se vzdává svého úkolu z obavy před tělesnou námahou a namlouvá si, že se tak zřekl touhy, jedná jen pudově a nikdy nedosáhne výsledku svého sebezapření.
9. Koná-li člověk práci proto, že má být vykonána, a nikoliv pro odměnu, nalezl, Ardžuno, ušlechtilou cestu dobra.
10. Klidný duch, jenž se povznáší nad všechny pochybnosti, nevyhýbá se úkolům nepříjemným, ani nevyhledává úkoly příjemné.
11. Žádný tvor se neobejde bez činnosti, ale kdo se zříká touhy po odměně, může být právem zván člověkem svobodným.
12. Trojí je ovoce každého činu: sladké, hořké a bez chuti. Toto ovoce sklízí člověk i ve svých budoucích životech, ale tyto plody nezrají pro ty, kdož se jich zřekli, odpoutáni od touhy po odměně.
13. Poznej, mocný Ardžuno, i patero příčin každého činu, jak tomu učí stará moudrost!
14. Tělo, osobnost, různé smysly i jejich činnost a božstvo, jež sídlí za každým z těchto smyslů - toť pět příčin, z nichž se rodí každý čin,
15. ať je to čin těla, mysli nebo řeči, ať je to čin dobrý nebo zlý.
16. Zatemnělého rozumu je ten, kdo soudí, že původcem činů je on sám.
17. Kdo se nepokládá za původce činů, není poskvrněn žádným činem. Nebude vázán tímto skutkem, i kdyby pobil celé vojiště.
18. Poznání, poznané a poznávající jsou trojí pobídkou k činnosti, jako na poli umění tvoří jeden celek tvoření, výtvor a výtvarník.
19. Ve starém učení rozlišují vědění, činitele a sám čin podle trojice jednotlivých vlivů, které usměrňují veškerý život.
20. Vědění, které se zrodilo z Čistoty, vidí jednu nezničitelnou podstatu ve všech bytostech a vidí ji nerozlišenou a neoddělenou v odděleném.
21. Vědění, které se zrodilo z vášně a činorodosti, má za to, že každá bytost je odlišná, od druhých odloučená a navždy oddělená.
22. A temná nevědomost zastírá mysl těch, kdož neznají Jediného a ulpívají na odděleném zlomku poznání, jako by to byla pravda celá.
23. Čin vykonaný s klidnou myslí a bez touhy po odměně, čin konaný ani s chutí, ani s nechutí, je vskutku činem člověka čistého.
24. Čin člověka vášnivě činorodého kypí touhou a je naplněn úsilím a pýchou.
25. A čin člověka nevědomého je bezohledný, slepý a zhoubný.
26. Člověk odpoutaný od vší touhy, prodchnutý pevným předsevzetím a nedotčený úspěchem či neúspěchem je vskutku dobrý a ctnostný.
27. Člověk milující moc, jenž prahne po odměně, a je chtivý, zlomyslný, nečistý, hned pyšný, hned zkormoucený, se narodil v domě Činorodosti a vášně.
28. A věrolomný, hrubý, nestoudný, zrádný, zlovolný, malomyslný a líný je nevědomý člověk Temnoty.
29. Pouč se, jak i rozum a vytrvalost jsou poznamenány trojicí vlastností, které ti nyní vyložím!
30. Rozum čistý je ten rozum, který zná cestu práce i cestu nečinnosti, činy pravé i nepravé, který ví, čeho se má obávat i čemu důvěřovat, který ví, co zotročuje i co osvobozuje.
31. Rozum vášnivý je ten rozum, který jasně neodlišuje náboženství od nevěrectví, práci od lenosti a právo od křivdy.
32. A onen rozum, jenž má nevěrectví za náboženství a všechny věci za to, čím nejsou, je zahalen tmou nevědomosti.
33. Dobrá je ta vytrvalost a sebevláda, která vede mysl, životní síly a smysly člověka k jejich pravému poslání.
34. Vášnivá je ta vytrvalost, Ardžuno, která žene člověka k tomu, aby hledal zisk v náboženství, v radovánkách nebo v bohatství.
35. A vytrvalost, s níž tupý člověk snáší jařmo zlých činů, strachu, zármutku, sklíčenosti a sebeklamu, protože se z tohoto jha nedovede vyprostit - toť jediná vytrvalost člověka Temnoty!
36. Teď, ó ture mezi muži, tě poučím o trojím štěstí. Štěstí čistého člověka pramení z dlouholetých cvičení vedoucích k sebepoznání; je trvalé, neochvějné a zahání smutek.
37. Toto štěstí získané uskutečněním pravdy v sobě, počaté v sebepoznání, je zprvu hořké jako jed, ale prožívané v zralosti je sladké jako nektar nesmrtelnosti, neboť bylo přetaveno v klidné mysli.
38. Štěstí člověka vášnivého je štěstí, které si samy smysly připravují ze svých žádostí. Na počátku chutná jako pokrm bohů, ale nakonec se mění v jed.
39. A štěstí člověka nevědomého pochází z klamu a v klamu také končí - povstává ze spánku, lenosti a nevědomosti.
40. I bozi a všechny ostatní bytosti úpějí pod jhem těchto tří vlastností, které pramení z lůna přírody.
41. Mezi čtvero kast jsem rozdělil povinnosti podle jejich odlišných rysů.
42. Bráhmanova přirozenost se projevuje těmito vlastnostmi: souladem mysli a smyslů, čistotou, trpělivostí a sebekázní, přímostí a čestností, věděním, sebepoznáním a pevnou vírou.
43. Statečnost, síla, vytrvalost, dovednost, neohroženost a velkodušnost jsou vlastnosti vrozené bojovníkům - kšatrijům.
44. Třetí stav vaišjů - obchodníků a rolníků má přirozený sklon k obchodu, zemědělství a chovu dobytka. Přirozenou schopností čtvrtého stavu šúdrů - jímž jsou dělníci rukou, je práce a služba.
45. Jde-li každý z těchto stavů po své cestě, dojde dokonalosti. Poslyš jak!
46. Kdo koná svou práci, koná bohoslužbu, v níž nalézá Toho, jenž zplodil všechny věci a všemi věcmi proniká.
47. Neboť lépe je kráčet vlastní cestou, třeba nedokonalou, než dokonale konat povinnosti druhých. Kdo plní úkol podle své přirozenosti, nedopouští se zla.
48. Nikdo by se neměl vyhýbat práci, jež přísluší jeho přirozenosti, i když ji dělá nedokonale, Ardžuno, neboť všechny činy jsou zastíněny nedostatky, jako oheň je zahalen kouřem.
49. Člověk, jenž přemohl sám sebe, jehož duch není nikde upoután a jehož touhy se zklidnily, odříká se tím světa a dosahuje Nejvyšší Dokonalosti. Stává se duší nepoutanou činy.
50. Poslyš, Ardžuno, jak člověk v tomto stavu dokonalosti vyvane do brahma, do onoho konečného dovršení všeho poznání!
51. S věčným Duchem splyne ten, kdo má čistou duši, kdo navždy zkrotil tělo a smysly, kdo zůstává hluchý k volání světa a lhostejný k předmětům libým i nelibým.
52. Kdo se uchýlí do samoty a bude jen střídmě jíst; kdo s tělem podmaněným, s řečí a myslí zvládnutou pohrouží se všemi myšlenkami do rozjímání.
53. Takový člověk je odvrácen od každé vzpomínky na pozemské statky, je klidný, vyrovnaný, zříká se všech rozmarů své osobnosti, své moci, pýchy, touhy, hněvu a bohatství a je způsobilý, aby vstoupil do brahma.
54. Teď je jeho trůnem trůnem samotné brahma a on sám je naplněn neskonalým mírem. Nezná smutek ani touhu. Zří tutéž bytost v každé bytosti. Vroucně Mě miluje a touto oddaností se ztotožňuje se Mnou.
55. Zbožnou oddaností člověk pochopí, že Jsem, co Jsem a kdo Jsem. A když takto poznal Mou podstatu, bez odkladu vchází do Mne.
56. Ač koná všechny své povinnosti, přece skrze Mou milost dospívá do onoho věčného, neměnného stavu, neboť se uchýlil ke Mně.
57. Jeho vědomí je prosyceno Mnou a on všechny své činy obětuje Mně. Ve Mně vidí cíl své práce. Proto i ty se cele upni ke Mně.
58. Drž se jen Mne a budeš se podílet na Mé milosti a zdoláš všechny překážky! Jestliže však v sebeklamu a pýše Mě nebudeš chtít slyšet, jistojistě zahyneš!
59. Pravíš-li v pýše: ,Nebudu bojovat,, marné je tvoje rozhodnutí! Neboť sama tvá přirozenost tě nutí k boji!
60. Jsi v osudových okovech ukovaných vlastní přirozeností, a čemu by ses ve svém klamu chtěl vyhnout, Ardžuno, to i proti vlastní vůli vykonáš!
61. Bůh, Ardžuno, dlí v jádru všech věcí a v srdci všech bytostí. Roztáčí všechny věci jako loutky v kolotoči Času.
62. Hledej proto, královský princi, celým srdcem útočiště v Něm a Jeho milostí dojdeš Nejvyššího Míru a Věčného Klidu!
63. Takto jsem ti vyjevil moudrost, hlubší všech hlubin. Uvažuj o ní cele a jednej, jak usoudíš!
64. Vyslechni však ještě jednou Má nejdůvěrnější slova, Slova Slov, která ti pro tvoje dobro sdělím, protože jsi milovaným druhem Mým.
65. Mysli na Mne, služ Mně, obětuj Mně, uctívej Mě a dojdeš ke Mně! Závazně ti to slibuji, neboť jsi Mi drahý.
66. Zanech všech jiných povinností a přikázání, zcela se mi odevzdej a následuj Mne! Chci tě vysvobodit z hříchu. Buď proto dobré mysli!
67. Avšak nikdy nesmíš toto učení prozradit tomu, kdo se necvičí v sebekázni, ani tomu, kdo Mně neslouží, ani tomu, kdo je malověrný!
68. Kdo však v nejvyšší oddanosti ke Mně sdělí toto učení Mému vyvolenci, ten nepochybně přijde ke Mně.
69. Není mezi lidmi nikdo, kdo by Mně mohl prokázat službu šlechetnější. A na celém světě není nikdo, kdo by Mi byl dražší.
70. A zdůrazňuji, že i ten, kdo bude uvažovat o našem posvátném rozhovoru, povznese se k důstojenství člověka, jenž ke Mně přichází cestou Vědění.
71. Člověk dobromyslný a věřící, jenž bude stále naslouchat těmto slovům, bude rovněž vysvobozen a vynesen do světa spravedlivých.
72. Vyslechl jsi, Ardžuno, Má slova s pozornou myslí? Zmizel už klam tvé nevědomosti, ó uchvatiteli štěstí?"
73. Ardžuna odpověděl: "Můj klam zmizel, Kršno, a díky Tvé milosti jsem si uvědomil všechny možnosti jak dosáhnout dokonalosti. Jsem pevný, moje pochyby jsou navždy rozptýleny. Chci být poslušen Tvých slov!"
74. Zde končí rozhovor mezi Ardžunou a Kršnou a tu Sandžaja, obraceje se ke králi Dhrtaráštrovi, pronáší tato závěrečná slova: "Takto jsem vyslechl onu vznešenou a úchvatnou rozmluvu mezi Kršnou a velkoduchým Ardžunou a její dosah je tak mocný, že mi z toho vstávají vlasy na hlavě.
75. Skrze milost, kterou mi udělil básník Vjása, vyslechl jsem tak z úst samého Kršny toto nejvyšší a nejhlubší tajemství o jednotě všeho.
76. Ó králi, stále a stále mi tanou na mysli ta svatá, zářivá slova pronesená Kršnou a Ardžunou a moje radost nemá konce!
77. A když si stále a stále vybavuji v mysli divuplnou Kršnovu podobu, veliký je můj úžas, ó králi, a moje radost nemá konce!
78. Kdekoliv je Kršna, Pán božské jednoty, kdekoliv je lučištník Ardžuna, tam je i Krása, Síla, Sláva, Lidskost a Věčná Spravedlnost. Taková je moje víra!"
- Návštěvník
Re: BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » stř 21. říj 2015 13:31:50
"Štěstí, jež je zpočátku jako jed a nakonec chutná jako nektar a které se rodí z čistého poznání toho, co je Já, o takovém štěstí se praví, že má svůj původ v Čistotě." Bhagavadgíta 18.37.
Štěstí je vnímáno myslí bytosti. Každá vnímající bytost má stejnou schopnost prožívat štěstí a každá bytost po něm touží. Nevědomá mysl na základě svého rozpoznávání a uvažování vytváří určité hodnocení aktuálního stavu představy. Pocit štěstí je vyjádřením kvality oné představy. Pocit štěstí bytosti, jejíž představa je rozdělená na Já a Nejá, vychází z různých vztahů, které mysl mezi jednotlivými částmi stanovuje. Na základě pozorování obrazu nastavuje mysl způsoby naplnění svých představ, a pokud se pozorované a očekávané naplnění představ shoduje, potom se objevuje pocit štěstí. Pokud je pozorovaný a očekávaný stav v rozporu, potom dochází ke ztrátě pocitu štěstí. Tehdy se mysl snaží určitými zásahy do představy změnit pozorovaný stav, a tak uvést pozorovaný a očekávaný stav opět do shody. Mnohdy se však očekávaný stav nevědomě upravuje tak, aby došlo ke shodě s pozorovanou skutečností a pocit štěstí je potom nahrazen nižšími stupni, jako je spokojenost až snesitelnost.
Tento způsob prožívání je velice nepraktický. Pocit štěstí je závislý na naplnění jakýchsi vykonstruovaných vztahů mezi oddělenými částmi pozorované představy. Protože pozorovaná představa je většinou závislá na neovlivnitelných skutečnostech, je málokdy dosaženo pocitu štěstí. Pokud je někdy pocitu štěstí dosaženo, je jeho existence neustále ohrožována dalšími změnami v pozorované představě a také jakýmsi zevšedněním, kdy se prožívané štěstí stane běžným jevem a jeho výjimečnost se vytratí.
Pokud je pozorovaná představa vnímána ve své jednotě jako obraz vytvářený myslí, potom je taková bytost vždy minimálně spokojená. Zkušenosti takových bytostí (osvícených, seberealizovaných, osvobozených) však hovoří o tom, že taková bytost neustále setrvává ve stavu blaženosti, který nemůže být ohrožen žádnou změnou prožívané představy.
http://svetmysli.net/sm.exe?lng=cz&pg=10
Štěstí je vnímáno myslí bytosti. Každá vnímající bytost má stejnou schopnost prožívat štěstí a každá bytost po něm touží. Nevědomá mysl na základě svého rozpoznávání a uvažování vytváří určité hodnocení aktuálního stavu představy. Pocit štěstí je vyjádřením kvality oné představy. Pocit štěstí bytosti, jejíž představa je rozdělená na Já a Nejá, vychází z různých vztahů, které mysl mezi jednotlivými částmi stanovuje. Na základě pozorování obrazu nastavuje mysl způsoby naplnění svých představ, a pokud se pozorované a očekávané naplnění představ shoduje, potom se objevuje pocit štěstí. Pokud je pozorovaný a očekávaný stav v rozporu, potom dochází ke ztrátě pocitu štěstí. Tehdy se mysl snaží určitými zásahy do představy změnit pozorovaný stav, a tak uvést pozorovaný a očekávaný stav opět do shody. Mnohdy se však očekávaný stav nevědomě upravuje tak, aby došlo ke shodě s pozorovanou skutečností a pocit štěstí je potom nahrazen nižšími stupni, jako je spokojenost až snesitelnost.
Tento způsob prožívání je velice nepraktický. Pocit štěstí je závislý na naplnění jakýchsi vykonstruovaných vztahů mezi oddělenými částmi pozorované představy. Protože pozorovaná představa je většinou závislá na neovlivnitelných skutečnostech, je málokdy dosaženo pocitu štěstí. Pokud je někdy pocitu štěstí dosaženo, je jeho existence neustále ohrožována dalšími změnami v pozorované představě a také jakýmsi zevšedněním, kdy se prožívané štěstí stane běžným jevem a jeho výjimečnost se vytratí.
Pokud je pozorovaná představa vnímána ve své jednotě jako obraz vytvářený myslí, potom je taková bytost vždy minimálně spokojená. Zkušenosti takových bytostí (osvícených, seberealizovaných, osvobozených) však hovoří o tom, že taková bytost neustále setrvává ve stavu blaženosti, který nemůže být ohrožen žádnou změnou prožívané představy.
http://svetmysli.net/sm.exe?lng=cz&pg=10
- Návštěvník
Re: BHAGAVADGÍTA
od Návštěvník » pát 08. kvě 2020 20:41:40
Nejvyšší vědění
Kršna vysvětluje: Vyjevím ti teď vědění, které je nejvyšší ze všech a jejímž poznáním mnozí světci dosáhli na tomto světě nejvyšší dokonalosti. Tím, že dosáhli tohoto vědění a splynuli se mnou, nebudou zrozeni v době stvoření ani zničeni v době úpadku. Ve mně sídlí velké brahma; zárodek přinášející zrod všech živých bytostí, ó Bhárato. Jsem zárodek všech zárodků a otec všech druhů. Jsem velké brahma přinášející zrod všem, ó synu Kaunté.
Tři guny[red 1]
Sattva,[red 2] radžas[red 3] a tamas[red 4] jsou tři guny zrozené z prakrti,[red 5] které poutají v těle to, co tam pobývá a je nezhubitelné, ó silnoruký.
Sattva, tím, že je čistá, podporuje zdraví a osvícení a váže lidské bytosti ke štěstí a vědění, ó bezúhonný.
Radžas, tím, že je činorodá, vzbuzuje vášeň a poutá to, co sídlí v těle k činnosti, ó synu Kaunté. Ale tamas, tím, že je zrozena z nevědomosti a klamu, udržuje to, co sídlí v těle v netečnosti, lhostejnosti a spánku, ó Bhárato.
Sattva nás váže ke štěstí, radžas nás nutí k činnosti ale tamas zatemňuje poznání a udržuje nás v nevědomosti, ó Bhárato.
Když radžas a tamas převažují sattva povstává, když sattva a tamas převažují, radžas povstává, když sattva a radžas převažují, tamas povstává, ó Bhárato.
Tam, kde světlo poznání proniká každou branou těla věz, že sattva převládá. Chamtivost, vzrušení, přepracování, neklid a tužby vznikají tam, kde převládá radžas, ó nejlepší z Bháratů.
Temnota, netečnost, lhostejnost a sebeklam vznikají tam, kde začala převládat tamas ó blahoslavený Kurů.
Převládá-li sattva v době úmrtí, vystupuje to, co sídlí v těle do nejvyšších, neposkvrněných světů těch, kteří poznali nejvyššího.
Převládá-li radžas v době úmrtí, tak se zrodí mezi ty, kteří jsou vázáni k činnosti a převládá-li tamas v době úmrtí zrodí se se zárodkem nevědomosti.
Říká se, že dobré skutky jsou plody sattvy plodem radžas je bolest a plodem tamas je nevědomost. Ze sattvy povstává moudrost a z radžas chamtivost. Lhostejnost, sebeklam a nevědomost povstávají z tamas. Ti, kdo jsou pevni v sattvě jdou vzhůru, uprostřed zůstávají ti, u kterých převažuje radžas, ale ti, u kterých převažuje ta nejnizší guna, klesají dolů do temnot. Ten, kdo poznal, že nikdo jiný než guny nás ovládají a poznal, že mocnější než guny je neprojevený mudbhávan, dospěl ke mně. Kdo se povznesl nad tyto tři guny, které ovládají tělo, je osvobozen od zrození, smrti, stárnutí a bolesti a stává se nesmrtelným.
Přemožení tří gun
Ardžuna říká: podle čeho se pozná ten, kdo se povznesl nad tyto tři guny? Jak jedná ten, kdo přemohl tyto tři guny, ó vznešený pane. Kršna vysvětluje: ten, kdo neodmítá osvícení, činnost ani sebeklam když povstanou, ani po nich netouží, když zaniknou, ó Pándavo. Ten, kdo je upevněn v sama sobě, gun si nevšímá, neruší ho a je jimi nedotčen. Ví, že jsou to guny, které jednají. Ten, kdo pohlíží stejně na radost a bolest, stejně na kámen a zlato, stejně na chválu a hanu a ten, kdo je stejný ve štěstí a neštěstí. Ten, kdo je stejný ve cti a potupě, stejný k příteli a nepříteli a jedná bez závislosti na výsledku. Věz, že ten se vyprostil z vlivu gun. Ten, kdo je mi neochvějně oddán se vyprostil z vlivu těchto gun a je hoden toho, aby splynul s brahma.
Neboť já jsem příbytek brahma, nesmrtelná, neměnná a věčná dharma, nesrovnatelná blaženost.
Kršna vysvětluje: Vyjevím ti teď vědění, které je nejvyšší ze všech a jejímž poznáním mnozí světci dosáhli na tomto světě nejvyšší dokonalosti. Tím, že dosáhli tohoto vědění a splynuli se mnou, nebudou zrozeni v době stvoření ani zničeni v době úpadku. Ve mně sídlí velké brahma; zárodek přinášející zrod všech živých bytostí, ó Bhárato. Jsem zárodek všech zárodků a otec všech druhů. Jsem velké brahma přinášející zrod všem, ó synu Kaunté.
Tři guny[red 1]
Sattva,[red 2] radžas[red 3] a tamas[red 4] jsou tři guny zrozené z prakrti,[red 5] které poutají v těle to, co tam pobývá a je nezhubitelné, ó silnoruký.
Sattva, tím, že je čistá, podporuje zdraví a osvícení a váže lidské bytosti ke štěstí a vědění, ó bezúhonný.
Radžas, tím, že je činorodá, vzbuzuje vášeň a poutá to, co sídlí v těle k činnosti, ó synu Kaunté. Ale tamas, tím, že je zrozena z nevědomosti a klamu, udržuje to, co sídlí v těle v netečnosti, lhostejnosti a spánku, ó Bhárato.
Sattva nás váže ke štěstí, radžas nás nutí k činnosti ale tamas zatemňuje poznání a udržuje nás v nevědomosti, ó Bhárato.
Když radžas a tamas převažují sattva povstává, když sattva a tamas převažují, radžas povstává, když sattva a radžas převažují, tamas povstává, ó Bhárato.
Tam, kde světlo poznání proniká každou branou těla věz, že sattva převládá. Chamtivost, vzrušení, přepracování, neklid a tužby vznikají tam, kde převládá radžas, ó nejlepší z Bháratů.
Temnota, netečnost, lhostejnost a sebeklam vznikají tam, kde začala převládat tamas ó blahoslavený Kurů.
Převládá-li sattva v době úmrtí, vystupuje to, co sídlí v těle do nejvyšších, neposkvrněných světů těch, kteří poznali nejvyššího.
Převládá-li radžas v době úmrtí, tak se zrodí mezi ty, kteří jsou vázáni k činnosti a převládá-li tamas v době úmrtí zrodí se se zárodkem nevědomosti.
Říká se, že dobré skutky jsou plody sattvy plodem radžas je bolest a plodem tamas je nevědomost. Ze sattvy povstává moudrost a z radžas chamtivost. Lhostejnost, sebeklam a nevědomost povstávají z tamas. Ti, kdo jsou pevni v sattvě jdou vzhůru, uprostřed zůstávají ti, u kterých převažuje radžas, ale ti, u kterých převažuje ta nejnizší guna, klesají dolů do temnot. Ten, kdo poznal, že nikdo jiný než guny nás ovládají a poznal, že mocnější než guny je neprojevený mudbhávan, dospěl ke mně. Kdo se povznesl nad tyto tři guny, které ovládají tělo, je osvobozen od zrození, smrti, stárnutí a bolesti a stává se nesmrtelným.
Přemožení tří gun
Ardžuna říká: podle čeho se pozná ten, kdo se povznesl nad tyto tři guny? Jak jedná ten, kdo přemohl tyto tři guny, ó vznešený pane. Kršna vysvětluje: ten, kdo neodmítá osvícení, činnost ani sebeklam když povstanou, ani po nich netouží, když zaniknou, ó Pándavo. Ten, kdo je upevněn v sama sobě, gun si nevšímá, neruší ho a je jimi nedotčen. Ví, že jsou to guny, které jednají. Ten, kdo pohlíží stejně na radost a bolest, stejně na kámen a zlato, stejně na chválu a hanu a ten, kdo je stejný ve štěstí a neštěstí. Ten, kdo je stejný ve cti a potupě, stejný k příteli a nepříteli a jedná bez závislosti na výsledku. Věz, že ten se vyprostil z vlivu gun. Ten, kdo je mi neochvějně oddán se vyprostil z vlivu těchto gun a je hoden toho, aby splynul s brahma.
Neboť já jsem příbytek brahma, nesmrtelná, neměnná a věčná dharma, nesrovnatelná blaženost.
- Návštěvník
- Absolutno
Příspěvků: 36
• Stránka 1 z 2 • 1, 2
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků