Nedostatek pokory ve vztahu k mistrovi je jasnou známkou, že žák mistra neuznává za mistra a že se mu nechce jakýmkoliv způsobem odevzdat. Navíc, kdo není pokorný ani ve vztahu k mistrovi, není pokorný vůbec. Je proto pyšný a lpí na svém egu. Jinými slovy nerozpouští, ale posiluje své ego, a proto, jak zdůrazňuje Maháriši, ani nemá milost. Nikoliv, že by mu ji mistr nebo Bůh odpíral, ale proto, že ji pro nedostatek pokory není schopen přijmout.
To je celej Vacek....
Pokora není nic složitýho a hlavně nevím, proč tomu říkat pokora,
je to poznání, že když pustím vlastní vůli, že pak budu fungovat v režimu boží vůle,
jenže
taoisti tomu říkaj wu wei,
a to znamená bez touhy, záměru a zisku a klidně řeknu i bez poznání
To ale rozhodně neznamená, že si před každým sednu na zadek,
klid mysli je myslím dobře popsán Duškem, když hovoří o krokodýlovi,
je to velmi uvolněný stav A PROTO JE TAKÉ velmi bdělý stav
Jak můžeme správnou pokoru vystihnout? Takto. Je hlubokým vnitřním pochopením a prožitkem: „Vím, že nic nevím, vím, že nic nejsem, jsem bezmocný a plně závislý ve své spáse z této nevědomosti, nesvobody a utrpení na Bohu a svém mistrovi“.
popis "pokory" je poznání, že nejsem konatel
ale píšu kydy, stav "pokory" JE STAV KDY NEJSEM KONATEL...