Poradna zdarma

Jana píše:

.Petra píše:

Jana píše:
Nejde o to, dokázat, že někdo má nebo nemá pravdu, ale jde o to tu pravdu rozkrývat.

Ramana by na to zřejmě řekl:" Kdo ji chce rozkrývat? Najděte ho a potom uvidíte, jestli budete chtít ještě něco rozkrývat."
Ego a jeho starosti s pravdou a rozkrýváním...

Ramana se té hry na rozkrývání pravdy účastnil stejně jako kdokoliv z nás,.

To je opravdu hloupá představa.

Jo, pustit všechno.

Ale jak to vypadá v praxi, pustit všechno?

Třeba takhle:

http://www.exoticindiaart.com/artimages ... e/zq62.jpg

ryu.nin píše:Petro, ta otázka Kdo ji chce rozkrývat, to není argument, to je učení.

Učení to není. Je to upozornění, že si ego dělá zbytečné starosti, když chce rozkrývat pravdu. Nemůže ji nikdy rozkrýt.

.Petra píše:

ryu.nin píše:Petro, ta otázka Kdo ji chce rozkrývat, to není argument, to je učení.

Učení to není. Je to upozornění, že si ego dělá zbytečné starosti, když chce rozkrývat pravdu. Nemůže ji nikdy rozkrýt.

Co je podle tebe učení?

Dhjána - meditace. Padmasana - lotosová pozice.

No to není "můžeš pustit", to "musíš pustit", jinak tu nemá smysl o něčem debatovat.

Buddhova praxe a filozofie je jen brána, kterou procházíš, ale nebereš ji s sebou. Je to jako miska, kterou nevypiješ spolu s čajem. Ale jak lze pít čaj bez misky?

ryu.nin píše:

.Petra píše:

ryu.nin píše:Petro, ta otázka Kdo ji chce rozkrývat, to není argument, to je učení.

Učení to není. Je to upozornění, že si ego dělá zbytečné starosti, když chce rozkrývat pravdu. Nemůže ji nikdy rozkrýt.

Co je podle tebe učení?

Duchovno se nedá naučit ani učit.

Podle toho čemu říkáš duchovno.

Ryunine asi jsi tady asi delší dobu nebyl
a tak jsi možná pozapomněl na některá specifika zdejšího prostředí.

Jardo, bezapomněl, jen zkouším komunikovat s větším nadhledem.

Co se týká učení, je to klišé, ale je to tak. Na konci cesty je to, co tam bylo na začátku. Takže je to učení a současně neučení. Není tu nic k naučení. A to je třdba se naučit.
Skrz naskrz.

Vostalpetře, relaxuj a Buddhu neřeš. On se řeší sám.

vostalpetr píše:

Duchovno se nedá naučit ani učit.

No já bych s tím souhlasil,

ovšem Ramana učil pomocí té otázky duchovno,

vždyt říkal, že máš hledat ego, a to tak dlouho, dokud nezjistíš že neexistuje


((šikovným lidem jako např. Jana pak stačí na to ego hodit jedním okem a už pak vidí, že ego neexistuje))


Debility ala Goro a Jana nejsou tedy neznámou novinkou,

vždyt to třeba ten Ramana opravdu takto učil,



v poněkud přiblblém přesvědčení, že duchovno lze učit a se i naučit....


O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,

přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání...



Pokud bych měl takovýmto způsobem někomu vysvětlovat cestu z Prahy do Kolína,

tak by asi nejspíš skončil budto v Aši, v lepším případě pak v Liberci

Podle mně učení zejména znamená:
převzetí či získání informace(í) - vědění
získání, osvojení návyku, nebo dovednosti- zvládání činností, kumšt, odbornost praktická, takto zautomatizovaná naučená činnost se posléze stává rutinou.

Atmavičára žádný z těchto zminovaných prvků nevykazuje.
Atmavičarou nelze nic získat, není žádnou formou přidávání něčeho(vědomosti, dovednosti) k výchozímu stavu. Jde pouze o změnu perspektivy vnímání, která nemůže být naučena, pouze za určitých podmínek nastane sama od sebe. Sebedotazování je pouze principem jednobodovosti mysli, stejně jako láska, odevzdání. Zda jednobodovost mysli bude, nebo nebude prohloubena až k samadhi nelze žádným způsobem ovlivnit, predikovat, osobně do toho zasahovat. Kdyby se to dalo naučit, stačilo by pár let tréninku atmavičary a důsledkem by byla realizace Já, což se takto neděje. Nemusíš ji trénovat a nikdy o ní slyšet a může spontánně nastat a naopak tomu můžeš "chodit naproti" a stane se leda hovno.

Proto samozřejmě špatně pochopeny výroky:

"O sebedotazování pak říkal, že to je cesta od A až k Z,

přičemž jinde zase říká, že sebedotazování končí v sebeodevzdání..."

můžou vést k domění, že jde o náké učení či vysvětlení principielně shodné jako v případě popisu cesty z Prahy do Kolína.

Všechny ty odpovědi typu hledej ego, hledej toho kdo se má odevzdat, kdo jsem já, apod., nejsou ničím jiným, než malinko jinou formulací odpovědi- nemůžeš udělat vůbec nic proto, aby zmizelo ztotožnění s tělem, které vytváří dojem hledajícího a hledaného. Jediné, jak malinko, opravdu malinko, téměř nepatrně, ale i nepatrně je mnoho:-) lze jít naproti je nechodit naproti, nedělat nic konkrétního ve smyslu akce či úsilí. Samozřejmě jsou to ty džnána věci co se obecně doporučují jako je např. prohlubování všímavosti k vznikajícím obsahům mysli, vytvářet odstup od činností mysli, tedy co nejčastěji se navracet do pozice svědka konání, kdy vzniká mezera, odstup od konatele. Tak tyto činnosti(spíše se dá říci:přesuny pozornosti) nejsou učením se v pravém smyslu, spíše bdělostí bez snahy být bdělý. S určitým vnitřním prohloubením ke kterému prostě dochází toto myslím následuje automaticky. Trochu se zapomíná na tu bhakti část, bez které se atmavičara nejspíše nepovede, tedy odevzdání ve smyslu opouštění sebe sama- ne já se odevzdávám, ale nechat prostor, vnitřně dovolit, aby to mohlo nastat, a zase nejde to udělat z fleku,tím, že si řeknu nechám to působit, tak to bude působit. Jde o určité vnitřní naladění, energetickou kvalitu, která bud je nebo není.atd.,atd.,....

vostalpetr píše:

Duchovno se nedá naučit ani učit.

No já bych s tím souhlasil,

ovšem Ramana učil pomocí té otázky duchovno,

Ramana řekl někdy, že něco učí? O tom silně pochybuju. Joganandovi řekl, že nějaká všeobecná nauka je k ničemu.
Posluchači si z jeho slov vytvořili učení, protože si myslí, že to potřebují.
Já v jeho slovech žádné učení nevidím.
Když se mne někdo zeptá, kde je nejbližší trafika, a já mu to řeknu , tak jsem ho učila?

vostalpetr píše:

Duchovno se nedá naučit ani učit.

No já bych s tím souhlasil,

ovšem Ramana učil pomocí té otázky duchovno,

vždyt říkal, že máš hledat ego, a to tak dlouho, dokud nezjistíš že neexistuje

To neřekl.

Když se ho lidé ptali na všelijaké nablblé duchovní otázky, tak jim řekl, at nejdřive najdou toho, kdo to chce vědět, a potom se uvidí, co bude - jestli se ještě budou potřebovat na něco ptát.

Všechna ta slova, co tu byla napsána, mnou nebo jinými, můžeme brát buď jako hozenou rukavici k chytré argumentaci, nebo příležitost komunikovat pravdu. JInak co píše Roman, tak to je nejspíš víceméně uplně totéž co dharma - v dharmě není co získat, co ztratit, co nalézt, nejde ji ukázat, nelze ji nevidět, nelze ji vidět, nelze ji učit, nelze ji neučit, nelze ji praktivat a nelze ji nepraktikovat. A zazen je totéž co dharma - ale jsou tu návody, jak praktikovat a nepraktikovat, jak nalézt, aniž bychom nalezli, atd. K tomu, aby taková a podobnýá slova dopadla na úrodnou půdu, je potřeba něčí naprostá upřímnost, dokonce je zapotřebí naprosté upřímnosti učitele a naprosté upřímnosti žáka. Pak správné slovo dopadne na správné místo v srdci a dharma zazáří naplno.

Kdo ví, co mám na mysli, nepotřebuje s tímto argumentovat. Kdo neví, bude mít námitky.

ryu.nin píše:Kdo ví, co mám na mysli, nepotřebuje s tímto argumentovat...

platí to pro všechny?

No tos mě tedy fakt pobavil,

že přesuny pozornosti dle nákých návodů nejsou činností...

Mno psal jsem, že tyto činnosti lze spíše nazvat přesuny pozornosti, než činnosti v pravým slova smyslu. Je třeba činnost, když si zpětně uvědomím nějakou svou reakci, emoci???

P.S. Jinak ta úvaha celá se zejména týkala toho, zda lze tyto činnosti, přesuny pozornosti, ale zejména akt atmavicary nazvat učením či nikoliv.

To si piš že jo...

Uvědomit si můžeš jen to, k čemu nasměruješ pozornost

Ale jo, prostě todle je jen o slovíčku činnost, kde v pasivním zpětným uvědomění něčeho(třeba, když si zpětně uvědomíš emoci, která před chvílí absorbovala celou tvou pozornost) moc tu činnost nevidím. Tedy to slovo činnost jako náký aktivní jednání. Ale ok, může bejt, každej vnímá obsah a význam slov různě.

Otázkou pak je,

co jsi tedy odevzdal ?

Já říkám, že jsi nic neodevzdal, pouze jsi se naučil plout na vlně svý touhy

No otázka je spíš jestli vůbec můžeš něco odevzdat a co. Můžeš odevzdat odevzdávajícího? Protože dokud je tu představa, že já něco odevzdávám, tak asi nepůjde o odevzdání. Odevzdání(v tom duch. slova smyslu) chápu jako spíš vnitřní stav akceptace, dovolení(opak snahy o změnu duch. stavu, být duchovnějším, altruističtějším, apod.) něco jako "děj se vůle boží" at je jakákoliv.

Jsou to vytrženiny ze spontánního průběhu realizace

Atmavicara je princip realizace, respektivě technologický popis principu uvědomění Já(at v osobním či neosobním aspektu)

Já to chápu jako stav bez osobní vůle

Stav bez osobní vůle? Tady myslíš asi stav bez ztotožnění s tělem, tedy sahadza, pak už ale otázka odevzdání pozbývá smyslu. O odevzdání se můžeme bavit jen v kontextu egoismu, menšího či většího, to je fuk.

pro začátek je prostě dobrý pustit jakoukoliv vůli který jsi si vědom,

tedy jakýkoliv záměr, snahu, cíl, pozorování

Je to stejná blbost jako jako trvdit opak- tedy praktikuj a realizuješ. Stejná kokotina s obráceným znaménkem, nic nedělej a realizuješ. Nemůžeš pustit sám sebe, jen to za určitých podmínek nastane. Někdo dokonce tvrdí, že je to náhoda:-). Ty podmínky samo nejsou ty, že rezignuješ na jakýkoliv akt ze své strany a budeš dělat mrtvího brouka a ono to přijde právě proto, že nic zrovna neděláš. Může a nemusí, ta zatatost v relaxaci je obrácená strana mince úsilí.