Poslední kapka
Napsal: pát 19. pro 2014 22:47:21Blíží se konec roku, tak jsem si říkal, že sem přihodím něco. Poslední kapku, můžete to brát jako poslední kapku, po které už nikdy nebudete chtít číst vůbec nic, co jsem napsal, nebo to bude poslední kapka, kdy už to nevydržíte a řeknete si - tak jo, jdu do toho, ryu.nin je ten, koho hledám... a nebo to můžete brát jako poslední kapku v tomto roce, poslední kapičku - příspěvek k tématu Pravda, osvícení a podobně.
Tak tedy, uvědomil jsem si, že nekonečné spory tady, jak jsem to tu dřív víc pročítával, se týkají samozřejmě definice pravdy, lásky, buddhy, osvícení, atd.
Ega, definice ega. Takže tu máme spory ohledně toho, co je to ego, co je to pravé já, co je to láska, co je to Buddha a podobně.
Možná mi někdo dal nálepku buddhista, nebo nálepku špatný buddhista, nebo nálepku dogmatik, atd. Ale, co je pod těmi nálepkami?
Co je to ego? Právě přesně to neudělám, co jsem dělal dřív - snažit se druhé přesvědčit o něčem. Jeden definuje ego jako ---- říkejme tomu A. Jiný tvrdí, ne, ego není A, ego je B, jiný tvrdí, ne ego není ani A ani B ale to, co tu předvádíte. A jiný zase, ne, ne, je to X. A já na to dřív, ne , ego je z hlediska buddhismu něco jako P, ale může to být i Q nebo V. A co to je Pravda, někdo se ptá? A hned tu je spousta zajímavých reakcí, pár lidí se shodne, že to je J, ale jinému se nelíbí, že to tvrdí B. Kdyby to tvrdil C, tak by D připustil, že Pravda je J, ale protože to říká špatná osoba, tak to je jinak.
A co se týká Buddhy, tak to je taky jen řada sporů.
Samozřejmě, jako buddhista vám může definovat Pravdu, Buddhu, osvícení... ale proč?
Pravda tu je - nebudu říkat, co to je, ale že tu je, na tom se možná shodneme. Kdo nevěří, že tu je pravda, to je většinou skeptik, který nevěří v nějaké zásadní poznání a tihle lidé sem nechodí, ale i takoví tu jsou, to je jisté. Baví je zpochybňovat.
Je tu taky Buddha, na tom se taky většina lidí tady shodne, ale kde je BUddha, jak vypadá, na tom se už neshodne skoro nikdo s nikým. Mohl bych vám říkat, co to je Buddha, kdo to je Buddha, ale - víte
co, přijďte si na to sami.
A co to je osvícení? Musím být osvícený, abych mohl říkat, co to je osvícení? Je to paradoxní, tohle osvícení, ale přít se o tom nebudu, proč taky - osvícení tu je taky, ale tomu už víc lidí věřit nebude.
A mé oblíbené téma a praxe - zazen. To je samozřejmě něco, co je trnem v oku mnohým, když slyší, že bez zazenu, bez dhjány není buddhismus. Ale přít se o tom nemá smysl. Zazen je nakonec něco, co není zazen, není to něco, co je v rozporu s něčím jiným, je to stav vesmíru, původní stav vesmíru. Ne nějaký oddělená věc, nebo koncept. A na to samozřejmě dostanu stovky reakcí v tom smyslu, že to není třeba cvičit. Samozřejmě že to není třeba cvičit! Kdo kdy tvrdil, že to je třeba cvičit? Buddha nemusí cvičit zazen, ale je fakt , že mnoho lidí, co si říkají buddhisté, cvičí zazen. Proč to dělají? Opět - nechám na vás. Cvičit zazen není ani dobré, ani špatné. ALe pokud to někomu vadí, že někdo cvičí zazen a říká tomu buddhismus, mohlo by mu taky vadit, že někdo řídí auto a říká tomu řízení auta. Ano, řízení auta je něco jiného než " řízení auta". TO je fakt. Zazen není názor, je to fakt, je to skutečnost a o skutečnosti není sporu. Buddha není názor, ale skutečnost. Kdo se může přít o skutečnosti? Chcete popírat to, co je? Můžete storkát tvrdit, že úpřed vámi není zeď, ale zkuste tou zdí projít, aniž byste udělali větší povyk než udělá víla, která si uprostžed spánku povzdychne.
Takže veškerý spor o buddhismu, o osvícení, o Pravdě, není spor o buddhismu, o osvícení a o Pravdě, ale je to spor o slovech. Je to lingvistický problém, ne skutečný problém, není to otýázka skutečnosti, ale otázka myšlení, otázka zacházení s pojmy, otázka komunikace.
Jde o to, že když si zvolíte někoho, za svého učitele, musíte mu věřit, že má nějakou autentickou způsob komunikace Pravdy, komunikace osvícení. Falešný způsob komunikace osvícení zanmená, že ten člověk buď říký, co ho napadne, a nebo říká to, co si někde přečetl. Ani jedno nemůže autenticky komunikovat osvícení. Takže jak vzniká schopnost komunikovat Pravdu autenticky, jedině tak, že máme zkušenost Pravdy. Ale musíte věřit někomu, že tu zkušenost má, jinak ta komunikace nebude dávat smysl. A když mu věříte, může vám říct, že to vy máte zkušenost Pravdy. Pokud je vaše mysl zakalená, budete zmatení, ale budete tomu učiteli věřit, že je osvícený a že vám naznačuje , co je Pravda. Když je vaše mysl čistá, žádná slova vaši Pravdu , vaši zkušenost nezkalí, nezpochybní, nezviklají.
Jana říká o Pravdě, že to je Láska. Když věříže, že Jana má zkušenost PRavdy, pak akceptujete její způsob komunikace, mluvíte pak taky o Lásce. ALe když jí nevěříte, pak její slovo Láska vám zní jako jinému Hořkost, nebo Zmatek nebo POchybnost. Já jsme tu nedávno napsal něco , co může znít nepříjemně, dysharmonicky. ALe když řeknu je Buddha je volovina, a vy věříže, že mám zkušenost PRavdy, pak s tou volovinou budte pracovat. Když mi nevěříte, tak i kdybych z úst vyplivl tisíc perel, tak pro vás ty perly budou jen nepořádek, na kterém uklouznete a zlomíte si nohu.
Kdo vám tedy něco říká o osvícení? Musíte si uvědomit, jestli tomu člověku věříte. Když mu věříte, pak může dělat chyby v komunikaci, ale směr je pro vás jasný. Může to být směr do pekla. A když mu nevěříte, může být stokrát osvícený, ale jeho slova jsou pro vás jen polovičaté, pochybné názory.
Nakonec není důležité tooik, co říkáme, ale co děláme, protože slova vždycky pouze nahrazují skutečnost, ale nikdy ji nemůžou plně zastoupit. Jsou jen dočasnou nálepkou, dokud se neprobudíme. Pak jsou slova opět jen nálepkou, ale my už víme, že slova nikdy nebyly, nikdy nebyly Pravda samotná. Takže se můžeme vesele smát a vesele milovat a vesele se zlobit. Je to jedno. Ale - pokud máje potenciál druhé probouzet, nemůžeme podceňvoat sílu slov a už vůbec ne sílu našich skutků. Lidé, nepodceňujte nikdy svou pravou podstatu, protože je bez hranic a v ní je zdroj pravdy nejen pro vás, ale pro všechno dění ve vesmíru a za hranicemi vesmíru. Vánoce jsou svátky , které oslavují narození Ježíše Krista, který byl ve spojení s podstatou vesmíru, tak jako my všihni. Ale Ježíš měl určitou cennou zkušenost, můžete tomu říkat osvícení. Takže Vánoce jsou oslavou nalezení pravdy, protože bez jeho nalezení pravdy bychom Ježíše neznali, natož ho oslavovali. Vánoce jsou tedy oslavou nalezení pravdy. Která je v nás. Ticho vánoční - které je k nalezení snad jen u vás doma večer, při lampičce a v tichém rozjímání, je oslavou nekonečné moudrosti. Vánoce jsou tedy svátky, které nám připomínají hlubokou moudrost, která je naší vlastní podstatou. Bez utišení tuto moudrost nevidíme, nechápeme. Proto přeju všem, aby v krásných momentech ticha a rozjímání našli svůj zdroj a nezapoměli ho bez váhání rozdat do všech stran. Všiczni dokážeme v tichosti sáhnout po zdroji Lásky. A všichni v tom okamžiku dokážeme tuto Lásku vrátit. Vrátit je špatný výraz - odrazit - aniž bychom ji popřeli. Vyzařovat, protože jsme ji našli. Děkuju za vaši moudrost, vaší podstatnou tichost, vaši pravou lásku. Není lehké ji vydolovat přes vrstvy zlosti, negace, zbytečných hádek, ale je tam. Je tam. Stačí být chvíli zticha. A už mlčím.
Tak tedy, uvědomil jsem si, že nekonečné spory tady, jak jsem to tu dřív víc pročítával, se týkají samozřejmě definice pravdy, lásky, buddhy, osvícení, atd.
Ega, definice ega. Takže tu máme spory ohledně toho, co je to ego, co je to pravé já, co je to láska, co je to Buddha a podobně.
Možná mi někdo dal nálepku buddhista, nebo nálepku špatný buddhista, nebo nálepku dogmatik, atd. Ale, co je pod těmi nálepkami?
Co je to ego? Právě přesně to neudělám, co jsem dělal dřív - snažit se druhé přesvědčit o něčem. Jeden definuje ego jako ---- říkejme tomu A. Jiný tvrdí, ne, ego není A, ego je B, jiný tvrdí, ne ego není ani A ani B ale to, co tu předvádíte. A jiný zase, ne, ne, je to X. A já na to dřív, ne , ego je z hlediska buddhismu něco jako P, ale může to být i Q nebo V. A co to je Pravda, někdo se ptá? A hned tu je spousta zajímavých reakcí, pár lidí se shodne, že to je J, ale jinému se nelíbí, že to tvrdí B. Kdyby to tvrdil C, tak by D připustil, že Pravda je J, ale protože to říká špatná osoba, tak to je jinak.
A co se týká Buddhy, tak to je taky jen řada sporů.
Samozřejmě, jako buddhista vám může definovat Pravdu, Buddhu, osvícení... ale proč?
Pravda tu je - nebudu říkat, co to je, ale že tu je, na tom se možná shodneme. Kdo nevěří, že tu je pravda, to je většinou skeptik, který nevěří v nějaké zásadní poznání a tihle lidé sem nechodí, ale i takoví tu jsou, to je jisté. Baví je zpochybňovat.
Je tu taky Buddha, na tom se taky většina lidí tady shodne, ale kde je BUddha, jak vypadá, na tom se už neshodne skoro nikdo s nikým. Mohl bych vám říkat, co to je Buddha, kdo to je Buddha, ale - víte
co, přijďte si na to sami.
A co to je osvícení? Musím být osvícený, abych mohl říkat, co to je osvícení? Je to paradoxní, tohle osvícení, ale přít se o tom nebudu, proč taky - osvícení tu je taky, ale tomu už víc lidí věřit nebude.
A mé oblíbené téma a praxe - zazen. To je samozřejmě něco, co je trnem v oku mnohým, když slyší, že bez zazenu, bez dhjány není buddhismus. Ale přít se o tom nemá smysl. Zazen je nakonec něco, co není zazen, není to něco, co je v rozporu s něčím jiným, je to stav vesmíru, původní stav vesmíru. Ne nějaký oddělená věc, nebo koncept. A na to samozřejmě dostanu stovky reakcí v tom smyslu, že to není třeba cvičit. Samozřejmě že to není třeba cvičit! Kdo kdy tvrdil, že to je třeba cvičit? Buddha nemusí cvičit zazen, ale je fakt , že mnoho lidí, co si říkají buddhisté, cvičí zazen. Proč to dělají? Opět - nechám na vás. Cvičit zazen není ani dobré, ani špatné. ALe pokud to někomu vadí, že někdo cvičí zazen a říká tomu buddhismus, mohlo by mu taky vadit, že někdo řídí auto a říká tomu řízení auta. Ano, řízení auta je něco jiného než " řízení auta". TO je fakt. Zazen není názor, je to fakt, je to skutečnost a o skutečnosti není sporu. Buddha není názor, ale skutečnost. Kdo se může přít o skutečnosti? Chcete popírat to, co je? Můžete storkát tvrdit, že úpřed vámi není zeď, ale zkuste tou zdí projít, aniž byste udělali větší povyk než udělá víla, která si uprostžed spánku povzdychne.
Takže veškerý spor o buddhismu, o osvícení, o Pravdě, není spor o buddhismu, o osvícení a o Pravdě, ale je to spor o slovech. Je to lingvistický problém, ne skutečný problém, není to otýázka skutečnosti, ale otázka myšlení, otázka zacházení s pojmy, otázka komunikace.
Jde o to, že když si zvolíte někoho, za svého učitele, musíte mu věřit, že má nějakou autentickou způsob komunikace Pravdy, komunikace osvícení. Falešný způsob komunikace osvícení zanmená, že ten člověk buď říký, co ho napadne, a nebo říká to, co si někde přečetl. Ani jedno nemůže autenticky komunikovat osvícení. Takže jak vzniká schopnost komunikovat Pravdu autenticky, jedině tak, že máme zkušenost Pravdy. Ale musíte věřit někomu, že tu zkušenost má, jinak ta komunikace nebude dávat smysl. A když mu věříte, může vám říct, že to vy máte zkušenost Pravdy. Pokud je vaše mysl zakalená, budete zmatení, ale budete tomu učiteli věřit, že je osvícený a že vám naznačuje , co je Pravda. Když je vaše mysl čistá, žádná slova vaši Pravdu , vaši zkušenost nezkalí, nezpochybní, nezviklají.
Jana říká o Pravdě, že to je Láska. Když věříže, že Jana má zkušenost PRavdy, pak akceptujete její způsob komunikace, mluvíte pak taky o Lásce. ALe když jí nevěříte, pak její slovo Láska vám zní jako jinému Hořkost, nebo Zmatek nebo POchybnost. Já jsme tu nedávno napsal něco , co může znít nepříjemně, dysharmonicky. ALe když řeknu je Buddha je volovina, a vy věříže, že mám zkušenost PRavdy, pak s tou volovinou budte pracovat. Když mi nevěříte, tak i kdybych z úst vyplivl tisíc perel, tak pro vás ty perly budou jen nepořádek, na kterém uklouznete a zlomíte si nohu.
Kdo vám tedy něco říká o osvícení? Musíte si uvědomit, jestli tomu člověku věříte. Když mu věříte, pak může dělat chyby v komunikaci, ale směr je pro vás jasný. Může to být směr do pekla. A když mu nevěříte, může být stokrát osvícený, ale jeho slova jsou pro vás jen polovičaté, pochybné názory.
Nakonec není důležité tooik, co říkáme, ale co děláme, protože slova vždycky pouze nahrazují skutečnost, ale nikdy ji nemůžou plně zastoupit. Jsou jen dočasnou nálepkou, dokud se neprobudíme. Pak jsou slova opět jen nálepkou, ale my už víme, že slova nikdy nebyly, nikdy nebyly Pravda samotná. Takže se můžeme vesele smát a vesele milovat a vesele se zlobit. Je to jedno. Ale - pokud máje potenciál druhé probouzet, nemůžeme podceňvoat sílu slov a už vůbec ne sílu našich skutků. Lidé, nepodceňujte nikdy svou pravou podstatu, protože je bez hranic a v ní je zdroj pravdy nejen pro vás, ale pro všechno dění ve vesmíru a za hranicemi vesmíru. Vánoce jsou svátky , které oslavují narození Ježíše Krista, který byl ve spojení s podstatou vesmíru, tak jako my všihni. Ale Ježíš měl určitou cennou zkušenost, můžete tomu říkat osvícení. Takže Vánoce jsou oslavou nalezení pravdy, protože bez jeho nalezení pravdy bychom Ježíše neznali, natož ho oslavovali. Vánoce jsou tedy oslavou nalezení pravdy. Která je v nás. Ticho vánoční - které je k nalezení snad jen u vás doma večer, při lampičce a v tichém rozjímání, je oslavou nekonečné moudrosti. Vánoce jsou tedy svátky, které nám připomínají hlubokou moudrost, která je naší vlastní podstatou. Bez utišení tuto moudrost nevidíme, nechápeme. Proto přeju všem, aby v krásných momentech ticha a rozjímání našli svůj zdroj a nezapoměli ho bez váhání rozdat do všech stran. Všiczni dokážeme v tichosti sáhnout po zdroji Lásky. A všichni v tom okamžiku dokážeme tuto Lásku vrátit. Vrátit je špatný výraz - odrazit - aniž bychom ji popřeli. Vyzařovat, protože jsme ji našli. Děkuju za vaši moudrost, vaší podstatnou tichost, vaši pravou lásku. Není lehké ji vydolovat přes vrstvy zlosti, negace, zbytečných hádek, ale je tam. Je tam. Stačí být chvíli zticha. A už mlčím.
