Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Návštěvník]

Rozhovor s Eduardem Tomášem

Odevzdáš-li i radost, jsi v Jednotě.

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.

.................................


Rozhovor s Nisargadattou

Q: If what I am, as I am, the person I take myself to be, cannot be happy, then what am I
to do?
M: You can only cease to be — as you seem to be now. There is nothing cruel in what I say.
To wake up a man from a nightmare is compassion. You came here because you are in pain,
and all I say is: wake up, know yourself, be yourself. The end of pain lies not in pleasure.
When you realize that you are beyond both pain and pleasure, aloof and unassailable, then
the pursuit of happiness ceases and the resultant sorrow too. For pain aims at pleasure and
pleasure ends in pain, relentlessly.

Q: In the ultimate state there can be no happiness?

M: Nor sorrow. Only freedom. Happiness depends on something or other and can be lost;
freedom from everything depends on nothing and cannot be lost. Freedom from sorrow has
no cause and, therefore, cannot be destroyed. Realize that freedom.

[Návštěvník]

Být šťastný a štěstí rozdávat, to je rytmus lásky (z knihy Já Jsem To)


Tazatel: Přijel jsem před několika měsíci z Evropy, abych vykonal pra­videlnou návštěvu svého Gurua poblíž Kalkaty. Teď se vracím zpátky a můj přítel mne pozval, abych se s vámi setkal. Jsem rád, že jsem přišel…

Maharádž: Co jste se od svého Guru naučil a jakou praxi jste pro­váděl?

T: Je to vážený starý muž a je mu kolem osmdesáti let. Filosoficky je přívržencem Védanty a praxe, kterou vyučuje, spočívá ve vybuzení nevě­domých energií mysli a přivedení skrytých překážek a bloků do vědomí. Moje vlastní sádhana byla zaměřena na můj osobní problém z dětství. Má matka mi neuměla dát pocit bezpečí a lásky, který je tak důležitý pro normální vývoj dítěte. Byla to žena, která nedokázala být matkou.

Byla úzkostná, neurotická a vnitřně nejistá a já byl pro ni starostí a břemenem, které nebyla schopná unést. Nechtěla, abych se vůbec narodil. Nechtěla, abych rostl a vyvíjel se, chtěla, abych se vrátil zpět do lůna a nikdy se nenarodil, abych neexistoval. Bránila každému mému životnímu pohybu, usilovně bojovala proti jakémukoli mému pokusu překročit omezený kruh jejích životních zvyklostí. Jako dítě jsem byl citlivý a láskyplný. Nade všechno na světě jsem prahnul po lásce, ale ta prostá, instinktivní láska matky k dítěti mi byla odepřena. Dítě hledající svou matku – z toho se stal ústřední motiv mého života, ze kterého jsem nikdy nevyrostl. Šťastné dítě a šťastné dětství se pro mne stalo posedlostí a náruživě jsem se zají­mal o těhotenství, porod a dětství. Stal jsem se uznávaným porodníkem a měl jsem podíl na vývoji metody bezbolestných porodů. Šťastné dítě šťastné matky – to byl můj celoživotní ideál. Ale má matka tu byla stále – sama nešťastná a nepřející a neschopná mne vidět šťastného. Projevo­valo se to zvláštním způsobem. Kdykoli mi nebylo dobře, ona se cítila lépe. Jakmile jsem byl v pohodě, jí zas bylo zle a proklínala mne i sebe. Jako kdyby mi nikdy neodpustila můj zločin, že jsem se narodil, vyvolá­vala ve mně pocit viny, že žiji. Neustále mi v skrytu vlastně vzkazovala: „Žiješ, protože mně nenávidíš. Jestliže mně miluješ, umři.“ A tak jsem prožíval život, ve kterém mi místo lásky byla nabízena smrt. Jako věčné dítě jsem byl uvězněn ve své matce, a proto jsem si nedokázal nikdy vy­tvořit smysluplný vztah k ženě, neboť nesmiřitelný obraz mé matky stál vždy mezi námi. Hledal jsem útěchu ve své práci a také jsem ji našel, ale nedokázal jsem se vyhrabat z propasti dětství. Nakonec jsem se dal na duchovní cestu a jdu po ní už mnoho let. Ale svým způsobem je to zas to staré hledání matčiny lásky, ať už se jí říká Bůh, Átma či Nejvyšší Sku­tečnost. V zásadě chci milovat a být milován. Bohužel, takzvaní duchovní lidé jsou proti životu a jsou zcela pod vlivem mysli. Když jsou vystaveni životním potřebám, začnou klasifikovat, abstrahovat a vytvářet koncepty a je to pro ně důležitější, než život sám. Chtějí po vás, abyste se koncent­roval na koncepty. Místo spontánního sjednocení v lásce vám doporučují namáhavou a pracnou koncentraci na nějakou tezi. Ať už je to Bůh, Átma, já nebo něco jiného, vyjde to nastejno! Ne někoho milovat, ale na něco myslet. Já nepotřebuji teorie a systémy, kterých je tolik a všechny jsou přitažlivé či přesvědčivé. Potřebuji rozhýbat srdce a obnovit život, nikoliv nový způsob myšlení. Žádné nové způsoby myšlení nejsou, ale pocity mohou být pořád čerstvé. Když někoho miluji, medituji o něm spontánně a intenzivně, vřele a naplno, což mysl nemůže řídit.

Slova jsou dobrá k tomu, aby dávala tvar citům. Slova bez citů jsou jako šaty, v nichž nikdo není, chladná a zplihlá. Moje matka ze mne vysála všechny city a moje zdroje vyschly. Mohu tu u vás najít bohatost a hojnost emocí, které potřebuji ve stejném množství jako dítě?

M: Kde je vaše dětství teď? A jaká je vaše budoucnost?

T: Narodil jsem se, vyrostl jsem a umřu.

M: Máte samozřejmě na mysli své tělo. A svou mysl. Ale já nemluvím o vaší fyziologii a psychologii. Tělo a mysl jsou součástí přírody a pod­léhají jejím zákonům. Já mluvím o vašem hledání lásky. Mělo nějaký začátek? A bude mít konec?

T: To opravdu nemohu říct. Hledání je tady – od prvního až do posled­ního okamžiku mého života. Ta touha po lásce je tak ustavičná a bez­nadějná!

M: Když hledáte lásku, co přesně hledáte?

T: Hledám jednoduše tohle: milovat a být milován.

M: Myslíte ženu?

T: Obvyklou odpovědí je samozřejmě žena. Ale nemusí to být nutně žena. Může to být přítel, učitel, rádce – jde o ryzost a čistotu citu.

M: Čemu byste dal přednost – milovat, nebo být milován?

T: Raději bych měl obojí! Ale chápu, že milovat je něco většího, vzneše­nějšího, hlubšího. Být milován je skvělé, ale tím člověk neroste.

M: Můžete milovat sám od sebe, nebo vás k tomu musí někdo přimět?

T: Člověk musí samozřejmě potkat někoho milého. Moje matka mne nejen nemilovala, ale ani nebyla milá.

M: Co dělá člověka milým? Není to snad to, že je milován? Nejdříve milujte, a teprve potom se shánějte po důvodech.

T: Může to být i obráceně. Milujete to, co vás dělá šťastným.

M: Ale co vás dělá šťastným?

T: Na to není žádné pravidlo. Celá ta věc je vysoce individuální a nepředvídatelná.

M: Dobře. Ať se na to díváte z kterékoli strany, je jasné, že dokud nemi­lujete, nejste šťastný. Ale dělá vás láska vždycky šťastným? Není spojo­vání lásky se štěstím spíš vaše dávná, dětská představa? Copak netrpíte, když trpí ten, koho milujete? A přestanete snad milovat, protože trpíte? Musí jít láska a štěstí ruku v ruce? Copak je láska jenom očekáváním štěstí?

T: Jistěže není. V lásce může být mnoho utrpení.

M: Takže co je láska? Není to spíš stav bytí, než stav mysli? Abyste mohl milovat, musíte vědět, že milujete? Nemiloval jste svou matku nevědomě? Není snad vaše touha po její lásce a po příležitosti ji milovat výrazem vaší lásky? Není snad láska natolik vaší součástí, jako je vědomí součástí bytí? Hledal jste lásku své matky, protože jste ji miloval.

T: Ale ona mne nenechala, abych ji miloval.

M: Nemohla vás zastavit.

T: Tak proč jsem byl celý život nešťastný?

M: Protože jste nešel ke kořenům svého bytí. Vaše naprostá nevědomost překryla vaši lásku a štěstí a nutila vás hledat to, co jste nikdy neztratil. Láska je vůle, vůle sdílet svoje štěstí se všemi. Být šťastný a štěstí rozdá­vat – to je rytmus lásky.

[Pedriito]

No tak jsi zas splnila plán, a můžeš šťastná do hajan brou noc.
Ať tě blechy štípou celou noc!

[Návštěvník]

999 otázek a odpovědí na cestě Poznání - Eduard Tomáš

Čtvrté, zrevidované, opravené a slovníčkem pojmů doplněné vydání základního a nejobsažnějšího autorova metodologického díla. Kniha vznikla z přímých otázek návštěvníků E. Tomáše v letech 1982 až 1987. Otázky jsou proto řazeny chronologicky, nikoliv věcně nebo podle tematických okruhů. Jsou však živé, kladené žáky nejrůznějších duchovních cest a směrů a také nejrůznějších úrovní a nestejné vnitřní pokročilosti. Kniha se proto hodí pro všechny stupně hledání - od mentálních analýz až po realizaci Pravdy.

To samé platí pro rozhovory s Nisargadattou: I Am That.

[Jana]

999 otázek a odpovědí na cestě Poznání - Eduard Tomáš

Čtvrté, zrevidované, opravené a slovníčkem pojmů doplněné vydání základního a nejobsažnějšího autorova metodologického díla. Kniha vznikla z přímých otázek návštěvníků E. Tomáše v letech 1982 až 1987. Otázky jsou proto řazeny chronologicky, nikoliv věcně nebo podle tematických okruhů. Jsou však živé, kladené žáky nejrůznějších duchovních cest a směrů a také nejrůznějších úrovní a nestejné vnitřní pokročilosti. Kniha se proto hodí pro všechny stupně hledání - od mentálních analýz až po realizaci Pravdy.

Tohle nejsou slova Eduarda Tomáše, pouze dovětek k jeho promluvám.

Nicméně, položme si otázku: "Co je ta vnitřní pokročilost?"

Je to míra osvobození od mysli poblázněné špatnými myšlenkami, je to tak? A jestli ano:

Co je mysl poblázněné špatnými myšlenkami?

Je to mysl zaměřená na jedno „já jsem toto“, „já jsem tamto“, obává se ztrát a vyžaduje zisk

Poblázněním mysli je například víra v myšlenku: "Jsem na vyšší úrovni, než Ty", "jsem lepší, než ty" nebo naopak myšlenka: "Jsi na nižší úrovni, než já", "jsi horší, než já", nebo taky potřeba dokázat, že jsi na nižší úrovni, než já, potřeba dokázat, že Tvá mysl je poblázněnější, než moje mysl, protože tím získám pocit zisku, pocit, že " jsem na vyšší úrovni, než Ty".

Ovšem kvalita mysli, a dokonce ani připoutanost k ní, s tím, kdo jsi, jsem, jsme, nemá vůbec nic společného. Mysl a ani tělo nemá vůbec žádný vliv na to, kdo jsi, kdo jsme.

Protože myšlenka: „já jsem toto“, „já jsem na vyšší nebo nižší úrovni, než Ty" , je NEJVĚTŠÍ NEVĚDOMOST.

Co říká, Miroslave, Péťo, když už jsme na vlákně "Rozhovory s Eduardem Tomášem", Eduard Tomáš, že je největší nevědomostí?

[Návštěvník]

999 otázek a odpovědí na cestě Poznání - Eduard Tomáš

Čtvrté, zrevidované, opravené a slovníčkem pojmů doplněné vydání základního a nejobsažnějšího autorova metodologického díla. Kniha vznikla z přímých otázek návštěvníků E. Tomáše v letech 1982 až 1987. Otázky jsou proto řazeny chronologicky, nikoliv věcně nebo podle tematických okruhů. Jsou však živé, kladené žáky nejrůznějších duchovních cest a směrů a také nejrůznějších úrovní a nestejné vnitřní pokročilosti. Kniha se proto hodí pro všechny stupně hledání - od mentálních analýz až po realizaci Pravdy.

Tohle nejsou slova Eduarda Tomáše, pouze dovětek k jeho promluvám.

Odkud to víš?

Ale samozřejmě máš právo na svůj osobní názor jako každý jiný, Jani.

Když tě různá vnitřní pokročilost tolik vadí, tak by ses mohla sama sebe zeptat, proč to tak je.

[Návštěvník]

NEJVĚTŠÍ NEVĚDOMOST.

Co říká, Miroslave, Péťo, když už jsme na vlákně "Rozhovory s Eduardem Tomášem", Eduard Tomáš, že je největší nevědomostí?

Tohle téma pro začátečníky už nepotřebuju řešit, Jani. Až to i ty budeš mít vyřešeno, přestaneš se tím zabývat.

[Já.na]

Představa, že jsem toto něco - začátečník, pokročilý, je pobláznění nevědomé myslí. Nebavíme se o iluzi, o představách, kdo jsme, poznávejte uvědoměním nejhlubší pravdu. A v nejhlubší pravdě poznáváme co? Kdo jsi? Kdo jsem?

[miroslav]

Protože myšlenka: „já jsem toto“, „já jsem na vyšší nebo nižší úrovni, než Ty" , je NEJVĚTŠÍ NEVĚDOMOST.

Co říká, Miroslave, Péťo, když už jsme na vlákně "Rozhovory s Eduardem Tomášem", Eduard Tomáš, že je největší nevědomostí?

Co říká pan Tomáš, že je největší nevědomostí to nevím, pochybuji, že by definoval různé stupně nevědomosti.

Ty máš zřejmě nepřekonatelný problém s tím pojmem pokročilost.
Třeba učebnice Angličtiny - pro začátečníky pro pokročilé. A říkat že je někdo na nižší úrovni angličtiny než já je největší nevědomostí značí, že to dotyčný nemá v hlavě úplně v pořádku.
Stejně tak je to s duchovní cestou, duchovním pokrokem, poznáváním, osvobozováním.

Ty už jsi pomalu zblblá jak ten Veil.
"Už to je, nikdo není, jen se to jeví, nikdo si to neuvědomuje atd."
Duchovní cesta je podvod.

[Návštěvník]

Představa, že jsem toto něco - začátečník, pokročilý, je pobláznění nevědomé myslí. Nebavíme se o iluzi, o představách, kdo jsme, poznávejte uvědoměním nejhlubší pravdu. A v nejhlubší pravdě poznáváme co? Kdo jsi? Kdo jsem?

A tyhle tvoje představy připadají jiným jako pobláznění začátečničké mysli, Jani.

[Jana]

Představa, že jsem toto něco - začátečník, pokročilý, je pobláznění nevědomé myslí. Nebavíme se o iluzi, o představách, kdo jsme, poznávejte uvědoměním nejhlubší pravdu. A v nejhlubší pravdě poznáváme co? Kdo jsi? Kdo jsem?

A tyhle tvoje představy připadají jiným jako pobláznění začátečničké mysli, Jani.

Péto, díky.

Začátečnická mysl, známá také jako “Shoshin” v zen buddhismu, je koncept, který odkazuje na otevřenost, nadšení a nezaujatost, když studujeme nebo přistupujeme k něčemu poprvé. Tento termín pochází z knihy zenového mistra, která opěvuje nadšení a motivaci začátečníků.

Začátečnická mysl je stav mysli, kdy je člověk otevřený učení se novým věcem bez předsudků nebo předchozích očekávání. Je to stav, kdy je člověk plně přítomen a plně se soustředí na to, co se děje právě teď a tady.

V kontextu meditace a duchovní praxe je začátečnická mysl považována za ideální stav pro hluboké učení a porozumění. Je to stav mysli, který umožňuje hlubší vhled, protože není omezen předchozími zkušenostmi nebo předsudky.

Mysl je soubor rozumu, vnímání, vůle, paměti, představivosti a cítění. Termín „mysl“ je do značné míry abstraktní a v různých kontextech se jeho definice a vlastnosti mění.

No, a možná by bylo k věci, neutvrzovat se v nesmyslných představách, že víme, jak to ta druhá osoba na rozdíl od nás má špatně, ale sdílet nejhlubší poznání, jak to ve skutečnosti je.

[Pedriito]

[Jana]

Protože myšlenka: „já jsem toto“, „já jsem na vyšší nebo nižší úrovni, než Ty" , je NEJVĚTŠÍ NEVĚDOMOST.

Co říká, Miroslave, Péťo, když už jsme na vlákně "Rozhovory s Eduardem Tomášem", Eduard Tomáš, že je největší nevědomostí?

Co říká pan Tomáš, že je největší nevědomostí to nevím, pochybuji, že by definoval různé stupně nevědomosti.

Největší nevědomostí je myšlenka, že jsme tělo a mysl. Tedy tahle myšlenka je největší překážkou v poznání Pravdy.

Ty máš zřejmě nepřekonatelný problém s tím pojmem pokročilost.

Vůbec ne. Když je v Tobě jasné uvědomění, co říká Eduard Tomáš, že nejsi tělo, nejsi mysl. Jsi něčím takovým, co by se mohlo kasat, že je nějak pokročilé?

Třeba učebnice Angličtiny - pro začátečníky pro pokročilé.

Při ztotožnění s tělem a myslí jsme, tedy z pohledu ega, se samo sebou můžeme považovat za začátečníky a pokročilé.

Jenže v poznání Pravdy jde právě o osvobození od ztotožnění s myslí, nikoliv uvíznou ještě v hlubším ztotožnění a stát se egem na vysoké duchovní úrovni. Tomu říká Trungpa duchovní materialismus - který je vizí nějakého zisku, vizí získání například vyšší pokročilé duchovní úrovně.

[Návštěvník]

Představa, že jsem toto něco - začátečník, pokročilý, je pobláznění nevědomé myslí. Nebavíme se o iluzi, o představách, kdo jsme, poznávejte uvědoměním nejhlubší pravdu. A v nejhlubší pravdě poznáváme co? Kdo jsi? Kdo jsem?

A tyhle tvoje představy připadají jiným jako pobláznění začátečničké mysli, Jani.

Začátečnická mysl je stav mysli, kdy je člověk otevřený učení se novým

No, to jo, tak by to mělo správně být. Ale když je začátečnícká mysl poblázněná tím, že si myslí, že už má hotovo, tak už není ničemu otevřená.

[Návštěvník]

Největší nevědomostí je myšlenka, že jsme tělo a mysl. Tedy tahle myšlenka je největší překážkou v poznání Pravdy.

Ano, to je to první, co se říká začátečníkům.

Ale ono to jde jaksi dál... Tedy pokud někdo na tom začátku neustrnul.

[Ja.na]

Největší nevědomostí je myšlenka, že jsme tělo a mysl. Tedy tahle myšlenka je největší překážkou v poznání Pravdy.

Ano, to je to první, co se říká začátečníkům.

Ale ono to jde jaksi dál... Tedy pokud někdo na tom začátku neustrnul.

Péťo, zkus popsat, co se říká pokročilým. Jaké je to nejpokročilejší poznání, kdo jsi?

[miroslav]

No, to jo, tak by to mělo správně být. Ale když je začátečnícká mysl poblázněná tím, že si myslí, že už má hotovo, tak už není ničemu otevřená.

Je to tak.

Jana je toho jevu skvělým příkladem.

To je to riziko, nebezpečí veřejného publikování hlubších pravd, že z toho lidé mohou takhle zblbnout a pak působí jako odstrašující příklad pro případné další potenciální vhodné adepty, kteří se, když to vidí, raději věnují něčemu jinému co má smysl.
Proto dnes duchovňáctví u mnoha normálních a racionálních lidí budí odpor a přitahuje jen různě duševně potrefené a slabé jedince, kteří nedokáží jinak v reálném světě uspět. Je to zprofanování a inflace duchovnosti a Jana k tomu snaživě přispívá.

To dříve, co pamatuji, nebylo. Ani trochu.

[Návštěvník]

Největší nevědomostí je myšlenka, že jsme tělo a mysl. Tedy tahle myšlenka je největší překážkou v poznání Pravdy.

Ano, to je to první, co se říká začátečníkům.

Ale ono to jde jaksi dál... Tedy pokud někdo na tom začátku neustrnul.

Péťo, zkus popsat, co se říká pokročilým. Jaké je to nejpokročilejší poznání, kdo jsi?

Rozhovor s Eduardem Tomášem

Odevzdáš-li i radost, jsi v Jednotě.

Jaké je to být v Jednotě, blažené?

Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.

.................................


Rozhovor s Nisargadattou

Q: If what I am, as I am, the person I take myself to be, cannot be happy, then what am I
to do?
M: You can only cease to be — as you seem to be now. There is nothing cruel in what I say.
To wake up a man from a nightmare is compassion. You came here because you are in pain,
and all I say is: wake up, know yourself, be yourself. The end of pain lies not in pleasure.
When you realize that you are beyond both pain and pleasure, aloof and unassailable, then
the pursuit of happiness ceases and the resultant sorrow too. For pain aims at pleasure and
pleasure ends in pain, relentlessly.

Q: In the ultimate state there can be no happiness?

M: Nor sorrow. Only freedom. Happiness depends on something or other and can be lost;
freedom from everything depends on nothing and cannot be lost. Freedom from sorrow has
no cause and, therefore, cannot be destroyed. Realize that freedom.

[Jana]

No, to jo, tak by to mělo správně být. Ale když je začátečnícká mysl poblázněná tím, že si myslí, že už má hotovo, tak už není ničemu otevřená.

Je to tak.

Jana je toho jevu skvělým příkladem.

To je to riziko, nebezpečí veřejného publikování hlubších pravd, že z toho lidé mohou takhle zblbnout a pak působí jako odstrašující příklad pro případné další potenciální vhodné adepty, kteří se, když to vidí, raději věnují něčemu jinému co má smysl.
Proto dnes duchovňáctví u mnoha normálních a racionálních lidí budí odpor a přitahuje jen různě duševně potrefené a slabé jedince, kteří nedokáží jinak v reálném světě uspět. Je to zprofanování a inflace duchovnosti a Jana k tomu snaživě přispívá.

To dříve, co pamatuji, nebylo. Ani trochu.

Miroslave, co konkrétně vidíš jako odstrašující?

Co je cílem duchovních nauk?

Stát se pokročilým a ještě pokročilejším, nebo nalézt naši šťastnou a svobodnou přirozenost?

Co vidíš jako svůj úspěch v reálném světě? V čem je Tvůj život jiný než těch neúspěšných?

[Pedriito]

Ke všemu, co se člověk rozhodne dělat, je třeba patřičný cit. Například taková věc jako je strojařina. Zaučoval jsem na pracovišti vyučeného nástrojaře a za rok nebyl schopen se vše dobře naučit. Šel od válu. Přišel profesí kuchař, a za tři měsíce bylo hotovo. Našel pro to cit, zajímalo ho to, bavilo... Ten nástrojař měl pasivní přístup, prostě povinnost, žádná vášeň. Znal teoreticky všelicos v branži, rád vedl odborné řeči, ale v praxi to nedával. A tak to je se vším, duchovna nevyjímaje.
:-)