Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Návštěvník]

Jestli se nemýlím, většina tady chápe, co jsem napsal. Dva návštěvníci to sem i napsali, že to chápou - na rozdíl od tebe a Doda...

Kdy už se odvoláváš na pana Tomáše, tak jsem sem zkopíroval kousek z úvodu do Tajných nauk Tibetu - kde se o té pokročilosti či nepokročilosti - připravenosti či nepřipravenosti píše:

Miroslave, zdá sa, že sa považuješ za pokročilého na základe toho, že si prívržencom čohosi „tajného“.

Tahle tvoje reakce, dodo, nemá ve srovnání s tím, co napsal Miroslav, žádnou velikost. Je to jen malichené urážení.

[Návštěvník]

Jestli se nemýlím, většina tady chápe, co jsem napsal. Dva návštěvníci to sem i napsali, že to chápou - na rozdíl od tebe a Doda...

Kdy už se odvoláváš na pana Tomáše, tak jsem sem zkopíroval kousek z úvodu do Tajných nauk Tibetu - kde se o té pokročilosti či nepokročilosti - připravenosti či nepřipravenosti píše:

Miroslave, zdá sa, že sa považuješ za pokročilého na základe toho, že si prívržencom čohosi „tajného“.

Tahle tvoje reakce, dodo, nemá ve srovnání s tím, co napsal Miroslav, žádnou velikost. Je to jen malichené urážení.

P.S.
To sis mohl odpustit a jen napsat, že znáš jiné tajné nauky Tibetu, kde se tvrdí něco jiného. Co kdo bude považovat za fakta, se přenechá čtenáři.

[Jana]

Prožívat utrpení je špatně?

Maharadž: Štěstí je soulad mezi vnitřním a vnějším. Na druhé straně, sebe ztotožnění s vnějším způsobuje utrpení.

Tazatel: Jak dochází ke sebeztotožnění?

Maharadž: Já zná svojí podstatou jenom samo sebe. Chybí mu zkušenosti, a tak se kdekoliv projevuje jenom jako samo Já. Učí se tedy žít samo (vairágja). Při správném chování se dostaví silný vnitřní pocit (mukmukšutva) a to ho pohne ke hledání vlastního zdroje. Svíčka těla se zapálí a vše je náhle jasné a světlé (átmaprakáša)

Tazatel: Jaká je pravá příčina utrpení?

Maharadž: Je to sebeztotožnění s omezením (vjaktitva). Pocity jako takové, ať jsou jakkoliv silné, nezpůsobují utrpení. Je to mysl, poblázněná špatnými myšlenkami, která se zaměří na jedno „já jsem toto“, „já jsem tamto“, obává se ztrát a vyžaduje zisk a tím vším trpí.

http://boddo.cz/meditace/nisargadatta.html

Takže být šťastný je v pořádku, je to soulad mezi vnitřním a vnějším. Je to život v souladu s pravdou.

Prožívat utrpení je pobláznění špatnými myšlenkami.

A v poblázněnosti špatnými myšlenkami se pak může jevit jako únik před realitou být šťastný.

A je tady zároveň i jasné, co je to za špatnou myšlenku, která způsobuje takovou nevědomost:

Je to mysl, poblázněná špatnými myšlenkami, která se zaměří na jedno „já jsem toto“, „já jsem tamto“, obává se ztrát a vyžaduje zisk a tím vším trpí.

Je to myšlenka:

"Já jsem na rozdíl od jiných duchovně pokročilý."

Proto taková mysl nedovolí poznávat Boží království, které je v nás, nedovolí poznávat, že Boží království je klidem a trvalým štěstím. Čím jiným.

[Návštěvník]

Prožívat utrpení je špatně?

Na to, jak to s tím utrpením opravdu je, můžeš přijít jen ty sám/sama. Je to obvykle velmi dlouhá cesta.

[Návštěvník]

762.

Jak mohly vznikat náboženské války? Proč to Bůh dovolil?

Války nedělá Bůh, dělá je sobectví. Až zaniknou ega, nebo se aspon oslabí, bude po válkách jak náboženských, tak i jiných.

Tazatel: Proč existuje ve světě tolik utrpení?

Nisargadatta: Egoismus je příčinou všeho utrpení, žádný jiný důvod neexistuje.

[Návštěvník]

762.

Jak mohly vznikat náboženské války? Proč to Bůh dovolil?

Války nedělá Bůh, dělá je sobectví. Až zaniknou ega, nebo se aspon oslabí, bude po válkách jak náboženských, tak i jiných.

Tazatel: Proč existuje ve světě tolik utrpení?

Nisargadatta: Egoismus je příčinou všeho utrpení, žádný jiný důvod neexistuje.

I utrpení, ke kterému dochází ve stáří přirozeným stárnutím těla a v důsledku i toho poruchami různých jeho částí?

[miroslav]

„Je to marná námaha, pretože dav čitateľov je rovnaký na celom svete. Ľudia vašej krajiny sa podobajú tým ktorých som poznal v Číne, Indii ...a tí sa nijak nelíšia od Tibeťanov.
Hovorte im hlboké pravdy a oni zívajú.
Tajné Náuky môžete vykrikovať na ulici a zostanú tajné tým, ktorí počujú slová, ale nerozumejú ich zmyslu.
„Tajomstvo“ nie je závislé na Majstrovi, ale na tom, kto ho počúva...“
Nakoniec to uzavrel slovami „Skúste to.“

Je to tak. Taky jsem to zkusil.

Jana sice nezívá, naopak urputně hájí svoje přesvědčení, chybné pochopení hlubších nauk.
Alespoň že si v tom připadá šťastná a v klidu.

Není zdaleka jediná. Na dnešní duchovní scéně je takových jako hub po dešti.
Rostou u vás už houby?

[Jana]

Maharadž: Štěstí je soulad mezi vnitřním a vnějším. Na druhé straně, sebe ztotožnění s vnějším způsobuje utrpení.


Tazatel: Jaká je pravá příčina utrpení?

Nisargadatta Maharadž: Je to sebeztotožnění s omezením (vjaktitva). Pocity jako takové, ať jsou jakkoliv silné, nezpůsobují utrpení. Je to mysl, poblázněná špatnými myšlenkami, která se zaměří na jedno „já jsem toto“, „já jsem tamto“, obává se ztrát a vyžaduje zisk a tím vším trpí.

Tazatel: Proč existuje ve světě tolik utrpení?
Nisargadatta Maharadž: Egoismus je příčinou všeho utrpení, žádný jiný důvod neexistuje.

V tom, co říká Nisargadatta Maharadž není žádný rozpor. Ovšem za utrpení, které jako bytosti prožíváme, nemůže žádný egoismus, který by byl mimo nás. Je to egoismus vlastní mysli bytosti, která prožívá utrpení.

Nisargadatta Maharadž: Pocity jako takové, ať jsou jakkoliv silné, nezpůsobují utrpení.

Ani pocity bolesti nezpůsobují samy o sobě utrpení. Utrpení způsobuje jenom vlastní poblázněná egoistická mysl.

A soucitem je pochopení, že ono egoistické ztotožnění se jeví jako realita.

[Pedriito]

762.

Jak mohly vznikat náboženské války? Proč to Bůh dovolil?

Války nedělá Bůh, dělá je sobectví. Až zaniknou ega, nebo se aspon oslabí, bude po válkách jak náboženských, tak i jiných.

Tazatel: Proč existuje ve světě tolik utrpení?

Nisargadatta: Egoismus je příčinou všeho utrpení, žádný jiný důvod neexistuje.

Jinak to nejde. Někde tu Jana psala, jak je dítě blažené v náruči matky. No naše holka rok protrpěla, protože se jí v tomto období nevytvořil enzym, co štěpí laktózu. Takže rok prožila v bolestivých křečích břicha při trávení mateřského mlíka. A nějaká speciální odmítala. To, co ji dávalo život, ji zároveň bylo těžkým utrpením. Z náruče a konejšení jsme ji za těch 12 měsíců téměř nesundali, ve dne v noci. Sousedi z toho křiku byli hotoví, jedni se kvůli tomu odstěhovali... Po tý době se to v ní rozvinulo a byla už v poho. Říkali jsme si, už nikdy žádný mimino. Ale když jsme viděli, jak si hraje sama... No.. A kluk pak rok prokřičel, asi o půltón níž... Takže i to se stává.. a sestra s miminkem kroutila hlavou, neb bylo jak usměvavý andělíček, tichounce si jen tak broukalo :-)

[Jana]

Mně stačí ke štěstí to, co je.

To, že nemáš zájem hledat Pravdu, už je tady asi skoro každému jasné. Nemusíš hledat Pravdu, to je ok.

Ano. Není důvod hledat Pravdu, když nejvyšší pravdou jsi Ty, která jsi Božským Já. Je potřeba Tě opravdu hledat?

[Pedriito]

Jo, akorát jsem k tomu zapoměl připsat, že je druh utrpení, co si člověk postupně za stavajícího zrození "vyslouží" svým životním stylem, způsobem smýšlení, jednání... sám sobě a často nejen sám sobě. Protože on ani okolí o duchovnu jaksi nemají páru. Kdy sobectví - přeceňování, podceňování, nedoceňování, ne-cit, nesoucit, zvrácená logika.... hraje prim. Od zdola nahoru a zpět. Proto rozbroje mezi lidmi i národy..
A je druh jaksi "přirozeného utrpení", jež při nejlepší vůli jedinec neovlivní. Ať duchovňák či neduchovňák.
Ale i to při daru hlubšího vhledu chápat lze. :-)

[Návštěvník]

Realizovaní tvrdí, že fyzická bolest sama o sobě není utrpením, ale naše reakce na ni může být zdrojem utrpení.

Buddhismus učí, že utrpení (v sanskrtu “dukkha”) vzniká z připoutanosti nebo lpění. Když se setkáme s bolestí, naše přirozená reakce je odmítnutí nebo odpor. Tento odpor může vést k utrpení, protože se snažíme vyhnout nebo změnit něco, co je součástí naší současné zkušenosti.

Osvícení nebo probuzení je stav, kdy jedinec plně pochopí a přijme realitu takovou, jaká je, včetně existence bolesti. Tento stav může vést k hlubokému míru a svobodě, protože jedinec není zatížen odmítáním nebo lpěním na určitých zkušenostech.

Je důležité poznamenat, že tato perspektiva neznamená ignorování nebo potlačování bolesti. Naopak, buddhismus zdůrazňuje důležitost plného uvědomění a přijetí všech aspektů naší zkušenosti.

Takže když se řekne, že “fyzická bolest sama o sobě není utrpením”, může to být chápáno tak, že bolest je jen fyzickou senzací. Utrpení nastává, když k této senzaci přidáme vrstvu odporu nebo lpění.

[Jana]

Alespoň že si v tom připadá šťastná a v klidu.

Můžu dokonce potvrdit, že si tak jen nepřipadám, ale že tenhle život šťastnej a pohodovej je. V mém nitru je klid a mír i vděk za to štěstí, kterým tohle je.

Na dnešní duchovní scéně je takových jako hub po dešti.

Neřekla bych že bytosti, které poznávám jsou na nějaké duchovní scéně, ale můžu potvrdit, že vesměs jsou v naprosté většině ti, se kterými se přímo setkávám, v pohodě a šťastní.

Jsem šťastná, že jsou šťastní.

A když se objeví nějaká bytost, která šťastná zrovna není, tak je v ní mentální zásek: "Vím, co je špatně".
Už jsem přišla na to, že se s tím nedá nic dělat, že ta bytost si musí projít tím řetězením trápení, o kterém mluví Eduard Tomáš, než ji to trápení donutí pustit mentální zásek a než se jí podaří obrátit pozornost k Pravdě.

[Pedriito]

Buddhismus učí, že

Buddh-ismus, není podstatné co učí. Podstatné je, co učil Siddhartha Gautama, jak k TOMU došel.. To učení se rozvětvilo postupem času do mnoha směrů... Stejně jako není podstatné, co učí pan farář, či nějaká církev, podstatné je, co učil Ježíš. Lao c'.., I jóga má své prameny dávno před Pataňdžalim.. I advaita před Adi Šankarou, a další a další... Jsou to Mistři určitých škol a tehdejších kultur.. (Ježíš a Gautama na té "scéně" mají trochu jinou roli, podobnou Rámovi či Krišnovi.. jaksi právě tu zdrojovou.). :-)

[Pedriito]

Čil v tom je důležitost Mistrů v každém věku, ukázat cestu ke Zdroji...

[Jana]

Čil v tom je důležitost Mistrů v každém věku, ukázat cestu ke Zdroji...

Co je jiným Zdrojem, než Tvé pravé Já, které je tímhle vším?

[Návštěvník]

A keď sa konečne začneš vážne zaujímať hlavne o svoje vlastné zasvatenie, namiesto o zasvatenie niekoho iného, bude to pre teba „výhra“ o akej sa ti ani nesnívalo.

[Pedriito]

Čil v tom je důležitost Mistrů v každém věku, ukázat cestu ke Zdroji...

Co je jiným Zdrojem, než Tvé pravé Já, které je tímhle vším?

Říkal jsem, že ukazují cestu k Podstatě (Zdroji) pro ty, kteří o to mají zájem... ;-)

Ne pro ty, jenž si něco přečetli a logicky naznali, že už tam jsou a vždy byli.

I když samozřejmě i pro ně... jen s tímhle úhlem pohledu si to dělaj neprůchodné.
Viz. "..velbloud uchem jehly..".

[Pedriito]

Ne pro ty, jenž si něco přečetli a logicky naznali, že už tam jsou a vždy byli.

Čemuž vlastně ani plně nevěří, proto se o tem furt musí utvrzovat. :-)

[miroslav]

A keď sa konečne začneš vážne zaujímať hlavne o svoje vlastné zasvatenie, namiesto o zasvatenie niekoho iného, bude to pre teba „výhra“ o akej sa ti ani nesnívalo.

Motivací je soucit a radost nad pochopením či pokrokem druhého. Asi jako když učíš malé děti nebo léčíš nemocného..
A s tím souvisí i diagnostika - poznání příčin.

Ty jsi už nejspíš vyhrál. Mohu se zeptat, co jsi vyhrál?