Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Jana]

E. Tomáš věděl, že jsou různé úrovně chápaní a žádný jeho osobní žák by takhle do jeho přednášky nezasahoval.

Vždyt i Ježíš mluvil jinak ke svým učedníkům než na velkém shromaždění a vysvětlil proč. Jestliže tohle nechápeš, tak se starej jen o to, co se říká na velkých shromážděních. Třeba jednou přijde Milost a budeš chápat víc.

Takže, když Eduard Tomáš přednášel v Lucerně pro skoro 500 posluchačů a pak se totéž natáčelo pro miliony televizních diváků, tak věděl, že všichni jsou začátečníci s nízkou úrovní chápání a nikdo z nich nemá na to znát plnou pravdu, kterou zná pokročilý Miroslav?

Věříš tomu, že by se Eduard Tomáš tak shodil, že by si netroufl mluvit před celou veřejností z toho nejhlubšího a nejpravdivějšího poznání?

[Návštěvník]

Například:

22 Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království.

Co zakouší milované dítě v mateřské náruči, když je kojené, nic mu nechybí, nic špatného si o nikom a o ničem nemyslí, nemá žádné starosti, nemá ego...?

Nevysvětlil nic, jen připodobnoval.

Vídíš, já v tom vidí především odevzdanost, pokoru a nevinnost. Ty zřejmě uvažuješ převážně v negativitách.

[Jana]

Například:

22 Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království.

Co zakouší milované dítě v mateřské náruči, když je kojené, nic mu nechybí, nic špatného si o nikom a o ničem nemyslí, nemá žádné starosti, nemá ego...?

Nevysvětlil nic, jen připodobnoval.

Vídíš, já v tom vidí především odevzdanost, pokoru a nevinnost. Ty zřejmě uvažuješ převážně v negativitách.

Jestliže to z jeho podobenství chápeš a shoduje se to dokonale s pravdou, která se vyjasní, tak to vysvětlil těmi podobenstvími skvěle.

[Jana]

Například:

22 Ježíš viděl malé děti, které pijí mléko. Řekl svým učedníkům: Ty děti, co pijí mléko, se podobají těm, kteří vcházejí do království.

Co zakouší milované dítě v mateřské náruči, když je kojené, nic mu nechybí, nic špatného si o nikom a o ničem nemyslí, nemá žádné starosti, nemá ego...?

Nevysvětlil nic, jen připodobnoval.

Vídíš, já v tom vidí především odevzdanost, pokoru a nevinnost. Ty zřejmě uvažuješ převážně v negativitách.

Co zakouší milované kojené dítě v mámině náruči? Klid, štěstí, blaho? Nebo má představu, že je odevzdané, pokorné a nevinné?
Takové představy o sobě jsou mu šumafuk, ty má o sobě ego.

[Návštěvník]

E. Tomáš věděl, že jsou různé úrovně chápaní a žádný jeho osobní žák by takhle do jeho přednášky nezasahoval.

Vždyt i Ježíš mluvil jinak ke svým učedníkům než na velkém shromaždění a vysvětlil proč. Jestliže tohle nechápeš, tak se starej jen o to, co se říká na velkých shromážděních. Třeba jednou přijde Milost a budeš chápat víc.

Takže, když Eduard Tomáš přednášel v Lucerně pro skoro 500 posluchačů a pak se totéž natáčelo pro miliony televizních diváků, tak věděl, že všichni jsou začátečníci s nízkou úrovní chápání a nikdo z nich nemá na to znát plnou pravdu, kterou zná pokročilý Miroslav?

Věříš tomu, že by se Eduard Tomáš tak shodil, že by si netroufl mluvit před celou veřejností z toho nejhlubšího a nejpravdivějšího poznání?

Láska k lidem vedla E. Tomáše k tomu, že mluvil tak, aby to lidé mohli chápat. Proč pořád uvažuješ tak negativně - shodit se, troufnout atd.. Kde se to v tobě bere?

Chceš snad, aby byli prvnáčci vyučováni univerzitním profesorem na úrovni jeho studentů? Vždyt by vůbec neveděli, o čem mluví. Bylo by jim to k ničemu a akorát by je to zmátlo.

[Návštěvník]

Vídíš, já v tom vidí především odevzdanost, pokoru a nevinnost. Ty zřejmě uvažuješ převážně v negativitách.

Co zakouší milované kojené dítě v mámině náruči? Klid, štěstí, blaho?

Nic z toho, protože vůbec žádné takové pojmy nezná - to je právě ta nevinnost.

[Jana]

Blahoslavenství (kalk z lat. beatitudo štěstí, blaženost a řec. εὐ-λογεῖν [eulogein] dobrořečit) je název ústřední části tzv. Horského kázání zaznamenaného v Matoušově a Lukášovu evangeliu.

V Horské řeči Ježíš Kristus popisuje vlastnosti toho, kdo patří do božího království a přitom ukazuje, jak je takový člověk šťastný, starším tvarem blahoslavený (v původním textu μακάριος [makarios] požehnaný). Každé z blahoslavenství zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, prohlašuje za šťastné.

Text blahoslavenství:
„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Mt 5,3-12)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Blahoslavenstv%C3%AD

[Jana]

Vídíš, já v tom vidí především odevzdanost, pokoru a nevinnost. Ty zřejmě uvažuješ převážně v negativitách.

Co zakouší milované kojené dítě v mámině náruči? Klid, štěstí, blaho?

Nic z toho, protože vůbec žádné takové pojmy nezná - to je právě ta nevinnost.

Není schopné vnímat štěstí, blaho, klid?

[Návštěvník]

Blahoslavenství (kalk z lat. beatitudo štěstí, blaženost a řec. εὐ-λογεῖν [eulogein] dobrořečit) je název ústřední části tzv. Horského kázání zaznamenaného v Matoušově a Lukášovu evangeliu.

V Horské řeči Ježíš Kristus popisuje vlastnosti toho, kdo patří do božího království a přitom ukazuje, jak je takový člověk šťastný, starším tvarem blahoslavený (v původním textu μακάριος [makarios] požehnaný). Každé z blahoslavenství zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, prohlašuje za šťastné.

Text blahoslavenství:
„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.“ (Mt 5,3-12)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Blahoslavenstv%C3%AD

Na mě to působí jako Ramanovo : Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

Pláčou ( utrpení) budou potěšeni ( vstoupí do Království nebeského).

[Návštěvník]

Co zakouší milované kojené dítě v mámině náruči? Klid, štěstí, blaho?

Nic z toho, protože vůbec žádné takové pojmy nezná - to je právě ta nevinnost.

Není schopné vnímat štěstí, blaho, klid?

Vždyt neví, co to je. To si tak akorát představují ti, jejichž mysl je už zaplavena pojmy.

[miroslav]

Třeba by Tvé vysvětlení mohlo zajímat i někoho, kdo je schopný pochopit, co říkáš.

Jestli se nemýlím, většina tady chápe, co jsem napsal. Dva návštěvníci to sem i napsali, že to chápou - na rozdíl od tebe a Doda.

Vysvětlení pro tebe máš k dispozici spoustu. Často je tu cituješ. Není třeba k tomu ještě něco přidávat.

Myslet si, že jsi nejvyšší Pravdou, láskou a štěstím, že žádné utrpení ve skutečnosti neexistuje a podobně, je sice hezké, ale k duchovnímu pokroku to nestačí - tobě ta urputnost prosazování a obhajování těchto tvých představ v duchovním pokroku pokroku přímo brání.

Kdy už se odvoláváš na pana Tomáše, tak jsem sem zkopíroval kousek z úvodu do Tajných nauk Tibetu - kde se o té pokročilosti či nepokročilosti - připravenosti či nepřipravenosti píše:

"Druhá část indicko – tibetské moudrosti, tvořící právě obsah tohoto současného cyklu, jsou
však nauky tajné, které byly svěřovány jen vybraným a zvlášť schopným a způsobilým
jedincům. Tyto nauky by se nikdy nedostaly k sluchu neprověřených osob, zejména Evropanů
a Američanů, kdyby osud nešťastného Tibetu, psaný ve hvězdách, nebyl býval již dávno
dešifrován jeho vysokými zřeci a mudrci. Již dávno se vědělo, že dnešní Dalai-lama i Pančenlama
jsou poslední v tisícileté řadě duchovní posloupnosti světských i nesvětských vládců
této země. Již dávno bylo tibetským mistrům známo, že odvěká duchovnost Orientu ztrácí
postupně svá centra a stane se lepším majetkem některých lidí a zemí Západu a to ještě dříve,
než se konečně stane záchranou světa.
To bylo známo již velmi dávno právě tak, jako byly známy téměř dopodrobna všechny
další tragické podrobnosti, jimiž se nešťastný osud Tibetu v naší době tak věrně naplnil.
Okupace tibetské země Číňany dovršila tragický osud tibetského národa. Duchovní život
v Tibetu je nyní potlačen a jeho mnozí představitelé, z nichž mnozí žijí za hranicemi této
země, dali proto svůj souhlas k uveřejnění tibetských posvátných mystérií a to i těch
nejtajnějších.
Pravá nauka nemůže nikdy zhasnout. Jakmile se objeví praví posluchači, je tu i nauka. Je jen
jedna Pravda, a když je potlačena na jednom místě světa, rozzáří se na druhém. Tlučte a bude
vám otevřeno! Jaká je otázka, taková je i odpověď. Pravda je živá a objeví se tam, kde je
žádána. Záleží jedině na kvalitě a kvantitě touhy po ní. Vždycky však byli na světě lidé i
v dobách temna a útisku, kteří ji žili a rozuměli jí.
A tak byly nakonec cesty k Pravdě přeloženy do evropských jazyků a zveřejněný na západě.
Někteří lidé soudí, že není nebezpečí jejich zneužití, protože jim na západě dnes stejně nikdo
nerozumí, neboť k jejich plnému pochopení je třeba učitele gurua. Ale Guru nemusí přicházet
jen v zevním těle. Opravdovým učitelem je vždy jen vnitřní Božství, které má všechny
možnosti.
Je to především Osvícení žáka samotného, bez kterého by neporozuměl slovům žádného
gurua. Osvícení vnitřním učitelem je vždy hlubší a bezprostřednější. Ve skutečnosti i jinak by Pravda byla nedosažitelná.
Přesto všechno jsem dnes přistoupil ke zveřejnění tohoto nového cyklu, rozhodl jsem se
požádat autority dnešního tibetsko-buddhistického světa o laskavý souhlas a požehnání. Ale
nejdříve ještě, než k této korespondenci došlo, dostalo se mi souhlasu ještě kompetentnějšího.
Dostavilo se spontánně za jednoho jitra po několikadenní hluboké meditaci a cvičeních.
Nebylo možné mu odporovat.
„Neváhej sdělit z nauk, co znáš, ale varuj věřící i nevěřící svět před jejich zneužitím“!
A než jsem mohl zmoci k zaujetí jakéhokoliv stanoviska nebo snad odporu, následovalo další
sdělení: “Byly uvolněny záměrně a letí prostorem jako šíp. Kam dopadne není tvojí
věcí“. Vím, že šíp jednou vystřelený není možno vrátit, je však možno varovat jeho eventuální
oběť před dopadnutím. Vím však také, že nejsou všechny střely smrtelné. Šíp může právě tak
dobře proklát srdce, jako vzbudit spáče ze snu. Hlas je však vždy rychlejší než šíp. Zvedám
tedy hlas, abych předal co mi bylo dáno, a především, abych varoval.
Vím, že Tajné Nauky Tibetu jsou jako šíp vystřelený. Dovedou zabít nevědomost a zbavit
omylu v jednom životě, což je zázrak, který nemá sebe sama rovna, ale samotná jejich praxe
není lehká a nikdy nebyla zcela bez nebezpečí.
Světský člověk musí projít obvykle mnoha úskalími, než se stane člověkem duchovním,
člověkem vážné duchovní činnosti. Ale takový člověk má nárok na praxi všech částí tajných
nauk.
Mít špatný charakter, špatné osobní vlastnosti, vléci s sebou břemeno sobectví, závisti,
žárlivosti a nenávisti, svíraných tužeb po moci, ženách a majetku, chovati v licoměrném srdci
špínu zlých pomluv a přitom usilovat o vyšší duchovní úroveň, to může přinést jenom pád.
Lidé s těmito vlastnostmi, pokoušejíce se o úspěch duchovní, ale nesnažící se zbavit rychle
vadného charakteru, mohou totiž být ve svých vadách ještě více utvrzeni a výsledkem může
být jen prudký obrat k negacím našeho druhu.
Ale takových lidí je málo, ale nemyslete si, že se nás to již vůbec netýká, když máme zájem
věci esoterní. Tento zájem je sice známkou jistého pokroku, ale nedělá z nás ještě lidi dobré a
hlavně schopné praxe Šesti Nauk. Tato schopnost rozlišovat mezi čistým duchovním a
pochybnými nebo zavádějícími silami. Je naprosto nutné, nemá-li zabloudit. Stav mysli, který
k tomu potřebujeme, vyžaduje, aby vědomí a zájem člověka byly převážně poutány duchovní
cestou a ne světskými cíli a zálibami. A to není malá věc, když celý náš vývoj se bral právě
obráceně. Proto je člověku tak zatěžko vracet se k Pravdě a vnitřnímu míru, ačkoliv tyto jsou
původem, z nichž povstal.
Proto byly tyto nauky svěřovány v Tibetu kdysi jen tomu, kdo nejen prošel zdárně Jogou
Velikého Symbolu, ale také těžkými zkouškami života a světa.
Dnes máme zevních zkoušek dost, na to si nemůžeme stěžovat, ale je otázkou, jak jimi
procházíme. Zda dobře, či špatně. JVS jsme zde slyšeli, ale je otázkou, zda a jak jsme ji zažili
a pochopili. Je na nás samých, jak dalece jsme připraveni jít dál. Nejsme-li si ještě jisti,
počkejme s Šesti Naukami! Nejsou ještě pro nás. Namísto toho můžeme si zopakovat
pročišťující cvičení meditační, jichž tu bylo navrženo dost a dost."

[Návštěvník]

Tyto Tajné nauky by se nikdy nedostaly k sluchu neprověřených osob, zejména Evropanů
a Američanů, kdyby osud nešťastného Tibetu, psaný ve hvězdách, nebyl býval již dávno
dešifrován jeho vysokými zřeci a mudrci.



276 Kč

https://www.megaknihy.cz/eduard-a-mila- ... ujEALw_wcB

[Jana]

Asparšajóga

Asparšajóga je jógou nad protiklady. To znamená, že tu jde nejen o poznání a pochopení sama sebe, ale i zevního světa jako nekonečně čisté, živé, ryzí, nedělitelné jednoty, jež nemá protiklad a která je proto jedinou pravou jsoucností, jediným nevysvětlitelným a nevyzpytatelným Božím Jástvím, jež lze ale zažít Asparšajoga je vrcholem všech druhů jóg . Je to soubor technik a mentálního pozorování, které vedou k osvobození se od utrpení a vedou k sjednocení člověka s božstvím



Proč je tak málo lidí, kteří trvalé štěstí zažívají?

Protože jej hledají tam, kde trvalého štěstí není.

Hledají ho všude, než kde doopravdy je.

Pochopitelně se člověk zklame. Stále hledá dál a dál. A není šťastný.

Potom nesmí člověk úplně rezignovat, ale zůstat toužící po blahu, duševní pohodě.


HLEDÁŠ-LI ŠTĚSTÍ, POZNEJ NEJPRV SÁM SEBE.


Na své duchovní cestě máte na vybranou:

– Udusat pochybnosti nedůvěrou nebo lhostejností.

– Ale stejně tak dobře ji můžete rozžhavit plameny víry, touhy po Pravdě. Dokonce s použitím přísného logického úsudku a rozumu.


Na duchovním hledání Pravdy nechybí logika, používání intuice, inspirace, která je dokonce víc než intelektuální proces.


Nalezení Pravdy - Štěstí – není přechodné. Je trvalé a nezaniká ani smrtí.

Je nejvyšší neextatickou blažeností.

Tato Pravda není nedosažitelně vzdálená ani není vyhraněna někomu, jako výjimečným lidem.

Je přítomna ve veškerém vnímání a chápání každého člověka.

Proto ji musí hledat každý sám v sobě.

[Jana]

Pláčou ( utrpení) budou potěšeni ( vstoupí do Království nebeského).

Všimni si, že se tady píše "Blaze těm" kdo...

Každé z blahoslavenství zachycuje situaci, kterou by člověk podle běžných měřítek za šťastnou nepovažoval, a přesto Ježíš lidi, kteří se v takových situacích nacházejí, prohlašuje za šťastné.

Ono to štěstí pravého Já, tedy Království nebeské, je v nás stále, ať prožíváme cokoliv. Ten pramen - zřídlo štěstí, jak to nazývá E. Tomáš je v nás stále. Jen může být a bývá zpravidla nepoznán.

Nepochopením a velkým omylem pak v křesťanství bylo, že čím víc budu plakat, trpět, tím větší mám šanci na posmrtné Boží království.

Jak říká Eduard Tomáš, Lama Ole a další, je to přesně naopak - v okamžiku smrti každá bytost zažije na okamžik vrcholný pocit štěstí, okamžik osvícení, ale jestliže celý život byl prožívaný mimo tenhle zdroj štěstí pravého Já, bytost pokračuje dál v samsáře.

[Jana]

Třeba by Tvé vysvětlení mohlo zajímat i někoho, kdo je schopný pochopit, co říkáš.

Jestli se nemýlím, většina tady chápe, co jsem napsal. Dva návštěvníci to sem i napsali, že to chápou - na rozdíl od tebe a Doda.

Vysvětlení pro tebe máš k dispozici spoustu. Často je tu cituješ. Není třeba k tomu ještě něco přidávat.

Myslet si, že jsi nejvyšší Pravdou, láskou a štěstím, že žádné utrpení ve skutečnosti neexistuje a podobně, je sice hezké, ale k duchovnímu pokroku to nestačí - tobě ta urputnost prosazování a obhajování těchto tvých představ v duchovním pokroku pokroku přímo brání.

Miroslave, vždycky píšu, že neexistuje žádný skutečný zdroj utrpení. To je drobátko rozdíl. Prožívání utrpení, dokud tady není osvícené poznání, možné je.

Jinak pořád se vyhýbáš odpovědi, co je Boží království jiného, než klid a štěstí.

Co je jiným cílem, než osvobození od utrpení a trvalé štěstí (které trvá i po smrti), jak říká Eduard Tomáš například ve videích
Asparšajógy ?

[Jana]

Co zakouší milované kojené dítě v mámině náruči? Klid, štěstí, blaho?

Vždyt neví, co to je. To si tak akorát představují ti, jejichž mysl je už zaplavena pojmy.

Je potřeba "vědět" co je štěstí a mít mysl zaplavenou pojmy k tomu, aby mohlo být dítě, kterému nic nechybí, šťastné?

[Návštěvník]

Co zakouší milované kojené dítě v mámině náruči? Klid, štěstí, blaho?

Vždyt neví, co to je. To si tak akorát představují ti, jejichž mysl je už zaplavena pojmy.

Je potřeba "vědět" co je štěstí a mít mysl zaplavenou pojmy k tomu, aby mohlo být dítě, kterému nic nechybí, šťastné?

Aby jednou tento svůj stav mohlo označit jako štastný, bude muset nejdříve poznat stav neštastnosti. Pro dítě je to přirozený stav, prostě normálka.

[Návštěvník]

To je tvoje představa Království nebeského? Asi toužíš po štěstí a klidu, tak si myslíš, že v Království nebeském to bude, bezpodmínečně a věčně.
Nic proti štěstí a klidu, ale Ježíš tím myslel nejspíš něco trochu jiného.

Jak to vypadá, tak to Janě při její urputnosti bude trvat ještě hodně dlouho, než na to přijde. Takže nemá cenu ji rušit, at si myslí, co chce - např. že je osvícená a ví všechno lépe než tady ostatní.

Prostě: Je to dobré, Jani. Nepotřebuješ nás. Užívej si to své.

[Návštěvník]

Pláčou ( utrpení) budou potěšeni ( vstoupí do Království nebeského).

Všimni si, že se tady píše "Blaze těm" kdo...

No, právě: Je dobře, že pláčete (že trpíte), nebot proto budete potěšeni v Královstvím nebeském.

[Návštěvník]

Jestli se nemýlím, většina tady chápe, co jsem napsal.

Samozřejmě.