Moderátor: Jiří
Maharádž: Všichni jste promočení, protože hustě prší. V mém světě je vždy pěkné počasí. Není tu noc ani den, teplo ani chladno. Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem.
Tazatel: Existují dva světy?
M: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.
T: V čem se váš svět liší od mého?
M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm říci nic. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit.
.Petra píše:Jana píše:.Petra píše:
M. Tomášová to tady jasně říká:
To absolutní Bytí se dá přirovnat k nekonečnému oceánu, nebo nekonečnému provazu. Tudleta ta tráva -si představte, že je nekonečný provaz - a to je ten klid v tom Bytí. Ale to Bytí nemuže být jenom v klidu - ono je také v pohybu. (Ono je živé totiž - E. Tomáš) V pohybu má na sobě nekonečné množství takových smyček. Z čeho je ta smyčka udělaná - no, z toho samého......
Ano, je to to samé.
Ano, je to to samé absolutní Bytí. Absolutní Bytí - v klidu a v pohybu.
.Petra píše:
M. Tomášová to tady jasně říká:
[size=150]
To absolutní Bytí se dá přirovnat k nekonečnému oceánu, nebo nekonečnému provazu. Tudleta ta tráva -si představte, že je nekonečný provaz - a to je ten klid v tom Bytí. Ale to Bytí nemuže být jenom v klidu - ono je také v pohybu. (Ono je živé totiž - E. Tomáš) V pohybu má na sobě nekonečné množství takových smyček. Z čeho je ta smyčka udělaná - no, z toho samého......
A nic tím pohybem neubyde ani nepřibyde, upozornuje M. Tomášová.
Opravdu se jí to povedlo takto jednoduše přiblížit mysterium Toho Nejvyššího.
Tara. píše:A to jsem si říkala, a bude (konečně) klid.
Ale není.
Jana píše:.Petra píše:
M. Tomášová to tady jasně říká:
[size=150]
To absolutní Bytí se dá přirovnat k nekonečnému oceánu, nebo nekonečnému provazu. Tudleta ta tráva -si představte, že je nekonečný provaz - a to je ten klid v tom Bytí. Ale to Bytí nemuže být jenom v klidu - ono je také v pohybu. (Ono je živé totiž - E. Tomáš) V pohybu má na sobě nekonečné množství takových smyček. Z čeho je ta smyčka udělaná - no, z toho samého......
A nic tím pohybem neubyde ani nepřibyde, upozornuje M. Tomášová.
Opravdu se jí to povedlo takto jednoduše přiblížit mysterium Toho Nejvyššího.
Ano, je to docela názorná ukázka, že nic nepřibyde a ani neubyde, až na to, že ve skutečnosti se vůbec nic neděje.
To, že by uzel na chvíli byl něčím jiným, než provazem, je jen iluze.
Pedriito píše:
Nevím o tom, že by nějaký Guru mluvil jen o absolutním klidu, a vynechal aktivní složku Bytí.
Čili tu energii tzv. Lásky...
Jana píše:Pedriito píše:
Nevím o tom, že by nějaký Guru mluvil jen o absolutním klidu, a vynechal aktivní složku Bytí.
Čili tu energii tzv. Lásky...
Pedrito, aby bylo jasno, že je jasno, o čem ti Probuzení mluví, najdi jedinou citaci Probuzeného, který mluví o Absolutnu v pohybu.
Pedriito píše:Jana píše:Pedriito píše:
Nevím o tom, že by nějaký Guru mluvil jen o absolutním klidu, a vynechal aktivní složku Bytí.
Čili tu energii tzv. Lásky...
Pedrito, aby bylo jasno, že je jasno, o čem ti Probuzení mluví, najdi jedinou citaci Probuzeného, který mluví o Absolutnu v pohybu.
Však ti ji Petra našla
.Petra píše::)
Jinak vůbec nepochybuji, že Nisargadatta by souhlasil s tím, co Míla Tomášová o absolutním Bytí řekla - že je nejen v klidu, ale i v pohybu. Ale už nám to bohužel nemůže potvrdit.
Návštěvník píše:Oluze pohybu relativní skutečnosti je na podobném principu, jako iluze pohybu v kinematografii, která je založena na fenoménu zvaném persistence of vision (trvalost vidění).
Když se na plátně rychle střídají statické obrázky, mysl je spojuje do plynulého pohybu. Pokud se tedy obrázky mění dostatečně rychle (obvykle 24 snímků za sekundu nebo rychleji), vytvoří se iluze pohybu.
Maharadž: Skutečnost je nepohyblivá a přesto v neustálém pohybu. Je to jako mohutná řeka – plyne a přesto je tu věčně. To, co plyne, není řeka s břehy, ale voda a stejně tak je tomu i se sattva gunou, všeobecnou harmonií, která hraje svou hru proti silám tamasu a radžasu, silám temnoty a zoufalství. V sattvě je stálý vývoj a změna, v radžas je změna a regrese, zatímco tamas je výrazem pro chaos. Tyto tři Guny věčně hrají proti sobě – to je fakt a nic proti tomu nezmůžeme.
Tazatel: Když mluvíte o své realizaci, tak uvádíte určité datum. Znamená to, že se tehdy něco stalo?
Maharadž: Mysl přestala vytvářet události. Dávné hledání ustalo – už jsem nic nechtěl, nic neočekával – nic jsem nepovažoval za svoje vlastní. Už tu nebylo žádné „já“, o něž by bylo třeba usilovat. Dokonce i „já jsem“ zaniklo. Další věcí, kterou jsem si uvědomil, bylo to, že jsem ztratil všechny zvyky, všechny jistoty. Dříve jsem si byl jist tolika věcmi, nyní si už nejsem jistý ničím. Cítil jsem ale, že jsem nic neztratil, protože všechno moje vědění bylo falešné. Moje nevědění bylo samo v sobě znalostí skutečnosti, že všechno vědění je nevědomostí, že „já nevím“ je jediným pravdivým tvrzením, které může mysl vytvořit. Vezměte si například myšlenku „narodil jsem se“. Můžete to považovat za pravdivé. Není tomu ale tak. Nikdy jste se nenarodil a nikdy také nezemřete. Je to představa, že jste se narodil a zemřete, to nejste vy. Když se s touto představou ztotožníte, tak se stanete smrtelným. Stejně jako jev kině všechno světlem, tak se uvědomění stává světlem. Podívejte se na to pořádně a zjistíte, že všechny tvary a jména jsou jenom pomíjivými vlnami na oceánu uvědomění si, že jenom uvědomění si může BÝT, nikoliv jeho proměnné podoby.
V nezměrnosti uvědomění si se objevuje světlo, malý bod, pohybující se velmi rychle a zanechávající za sebou tvary, myšlenky, pocity, pojmy a představy, jako pero píšící na papíře. A inkoust, který zanechává stopy, to je paměť. Vy jste tím malým bodem a vaším pohybem se svět stále znovu vytváří. Přestaňte se pohybovat a nebude žádný svět. Podívejte se dovnitř a zjistíte, že onen bod světla je odrazem světla v těle, jako pocit „já jsem“. Je jenom světlo, všechno ostatní je pouhou představou.
Jana píše:Hned v první nabídce:Maharadž: Skutečnost je nepohyblivá a přesto v neustálém pohybu. Je to jako mohutná řeka – plyne a přesto je tu věčně. To, co plyne, není řeka s břehy, ale voda a stejně tak je tomu i se sattva gunou, všeobecnou harmonií, která hraje svou hru proti silám tamasu a radžasu, silám temnoty a zoufalství. V sattvě je stálý vývoj a změna, v radžas je změna a regrese, zatímco tamas je výrazem pro chaos. Tyto tři Guny věčně hrají proti sobě – to je fakt a nic proti tomu nezmůžeme.
Z tohohle výkladu se jeví, že by absolutno mohlo být neustálým pohybem.
Ale něco takového, že by to mohlo být absolutní pravdou, Nisargadatta neříká, on nežije v boji harmonie proti silám temnoty a zoufalství. Absolutní realita tento boj neobsahuje.Tazatel: Když mluvíte o své realizaci, tak uvádíte určité datum. Znamená to, že se tehdy něco stalo?
Maharadž: Mysl přestala vytvářet události. Dávné hledání ustalo – už jsem nic nechtěl, nic neočekával – nic jsem nepovažoval za svoje vlastní. Už tu nebylo žádné „já“, o něž by bylo třeba usilovat. Dokonce i „já jsem“ zaniklo. Další věcí, kterou jsem si uvědomil, bylo to, že jsem ztratil všechny zvyky, všechny jistoty. Dříve jsem si byl jist tolika věcmi, nyní si už nejsem jistý ničím. Cítil jsem ale, že jsem nic neztratil, protože všechno moje vědění bylo falešné. Moje nevědění bylo samo v sobě znalostí skutečnosti, že všechno vědění je nevědomostí, že „já nevím“ je jediným pravdivým tvrzením, které může mysl vytvořit. Vezměte si například myšlenku „narodil jsem se“. Můžete to považovat za pravdivé. Není tomu ale tak. Nikdy jste se nenarodil a nikdy také nezemřete. Je to představa, že jste se narodil a zemřete, to nejste vy. Když se s touto představou ztotožníte, tak se stanete smrtelným. Stejně jako jev kině všechno světlem, tak se uvědomění stává světlem. Podívejte se na to pořádně a zjistíte, že všechny tvary a jména jsou jenom pomíjivými vlnami na oceánu uvědomění si, že jenom uvědomění si může BÝT, nikoliv jeho proměnné podoby.
V nezměrnosti uvědomění si se objevuje světlo, malý bod, pohybující se velmi rychle a zanechávající za sebou tvary, myšlenky, pocity, pojmy a představy, jako pero píšící na papíře. A inkoust, který zanechává stopy, to je paměť. Vy jste tím malým bodem a vaším pohybem se svět stále znovu vytváří. Přestaňte se pohybovat a nebude žádný svět. Podívejte se dovnitř a zjistíte, že onen bod světla je odrazem světla v těle, jako pocit „já jsem“. Je jenom světlo, všechno ostatní je pouhou představou.
http://boddo.cz/meditace/nisargadatta.html
Pedriito píše:Jedním z jejích velkým učitelů byl Adi Šankara. Viz. jeho slavná věta. V ní je řečeno vše podstatné.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků