Návštěvník píše:Rozhovor s Eduardem TomášemOdevzdáš-li i radost, jsi v Jednotě.
Jaké je to být v Jednotě, blažené?
Těžko říci blažené. O n o - t o - j e , a to náhle z ničeho nic, bez dlouhé přípravy. Ale předchozí dlouhý boj, který byl bohužel nutný. Potom je k smíchu.
.................................
Rozhovor s NisargadattouQ: If what I am, as I am, the person I take myself to be, cannot be happy, then what am I
to do?
M: You can only cease to be — as you seem to be now. There is nothing cruel in what I say.
To wake up a man from a nightmare is compassion. You came here because you are in pain,
and all I say is: wake up, know yourself, be yourself.
The end of pain lies not in pleasure.When you realize that you are beyond both pain and pleasure, aloof and unassailable, then
the pursuit of happiness ceases and the resultant sorrow too. For pain aims at pleasure and
pleasure ends in pain, relentlessly.
Q:
In the ultimate state there can be no happiness?M:
Nor sorrow. Only freedom. Happiness depends on something or other and can be lost;
freedom from everything depends on nothing and cannot be lost. Freedom from sorrow has
no cause and, therefore, cannot be destroyed.
Realize that freedom.
Péťo, můžeme se na tohle podívat čistě z pohledu logiky, jestli to je z pohledu mysli, která bere vážně začátečníky a pokročilé, určeno pro začátečníky nebo pokročilé.
Maharadž říká: "Mou zkušeností je, že vše je blaženost."
Dalo by se logicky tvrdit, že nemluví z pozice začátečníka, ale z pozice toho, kdo poznává Pravdu.
Eduard Tomáš mluví o trvalém štěstí, které je v nás, protože Boží království je v nás. Sotva by mohl být jeho skutečným žákem někdo, kdo by jeho slova nebral vážně.
Můžeme se podívat na význam slov štěstí a blaženost. Jsou to ve své podstatě synonyma. Blaženost je, bych řekla hlubší míruplnější, dalo by se říct, že se jeví bezpříčinnější, než to, čemu říkáme štěstí. Ale jinak obojí je stavem bez touhy. Bez honby za štěstím, to dá rozum.
To znamená, že když tohle poznáváme, tak je nesmysl, aby nám k tomu guru vysvětloval, jak se nehonit za štěstím, jak najít štěstí, když člověk nemůže být šťasten.
Začátek překladu, citace je:
Otázka: Pokud to, co jsem, jaký jsem, člověk, za kterého se považuji, nemůže být šťastný, co jsem
dělat?
Může se tedy takhle ptát ten, o kterém bys řekla, že je už je tak pokročilý a že už tu úroveň poznání trvalého štěstí (pro začátečníky) přesáhl?
Ale jinak Ti rozumím. Ten, kdo trvalé štěstí nenalézá a je v něm pocit jistoty, že nic takového ani poznat nejde, se může buď trápit a mít pocit selhání a nedostatečnosti, nebo může jít cestou moudrosti, která říká: "Kdo se smíří, netrpí", tím pádem o nějaké štěstí a blaženost nestojí.
Pak je tady ale ještě další možnost.
A byla bych moc ráda, kdyby se ta možnost rozkryla.
Nádherně o ní mluví
Eduard Tomáš.