Rozhovory s Eduardem Tomášem

[Návštěvník]

Jinak pořád se vyhýbáš odpovědi, co je Boží království jiného, než klid a štěstí.

Ještě jsi to nepoznala, jinak bys to věděla. Takže se máš na co těšit.

A potom pochopíš i toto:

899.

Kterou Vaši práci pokládáte za nejlepší?

Tu, která není vůbec napsána.

Jak to, proč?

Protože ji nelze slovy popsat ani vyjádřit.

[dodo]

Jestli se nemýlím, většina tady chápe, co jsem napsal. Dva návštěvníci to sem i napsali, že to chápou - na rozdíl od tebe a Doda...

Kdy už se odvoláváš na pana Tomáše, tak jsem sem zkopíroval kousek z úvodu do Tajných nauk Tibetu - kde se o té pokročilosti či nepokročilosti - připravenosti či nepřipravenosti píše:

Miroslave, zdá sa, že sa považuješ za pokročilého na základe toho, že si prívržencom čohosi „tajného“.

Teda zopár faktov k Tajným Náukam Tibetu o pokročilosti a pripravenosti a o tom, ako to s ich zverejnením tu na západe, bolo.

Alexandra David- Neelová, žila v Tibete, ak si dobre pamatám minimálne dvadsať rokov a celú tu dobu sa venovala týmto Tajným Tibetským Náukám a to aj prakticky.
Boli jej sprístupnené najuznávanejšími Majstrami len vďaka jej adoptívnemu synovi, ktorý bol tybeťan a bez ktorého by sa k Majstrom ako cudzinka sotva dostala.
Obdržala zasvatenie od najvyšších Majstrov týchto duchovných Tajných Náuk.
Keď sa potom rozhodovala napísať o nich knihu, aby tieto Náuky sprístupnila aj ľuďom na západe, radila sa s istým Majstrom ktorý jej povedal zhruba toto:

„Je to marná námaha, pretože dav čitateľov je rovnaký na celom svete. Ľudia vašej krajiny sa podobajú tým ktorých som poznal v Číne, Indii ...a tí sa nijak nelíšia od Tibeťanov.
Hovorte im hlboké pravdy a oni zívajú.
Tajné Náuky môžete vykrikovať na ulici a zostanú tajné tým, ktorí počujú slová, ale nerozumejú ich zmyslu.
„Tajomstvo“ nie je závislé na Majstrovi, ale na tom, kto ho počúva...“
Nakoniec to uzavrel slovami „Skúste to.“

V roku 1951 (asi) vydala teda David-Neelová túto knihu pod názvom Prenikavý vhľad. Bola prvou, ktorá priniesla na západ tzv. Tajné Náuky Tibetu a taktiež bola ako jediná Európanka v tej dobe vysvatená v Tibete za naldžormu. V rámci budhistickej tradície teda za jogína, ktorý už má skúsenosť hlbšej podstaty mysle, teda existencie. Iným slovom má priamu skúsenosť fungovania zákona karmy a okrem iného so vzájomnej závislej existencie všetkého, čo existuje (tib. tendrel). Je to stav, v ktorom jedinec cíti neoddelenosť od všetkého ostatného, od všetkých cítiacich bytostí a preto koná tak, aby zažívali šťastie a nezažívali nešťastie. Nevidí rozdiel medzi sebou a druhými, vďaka čomu v ňom voči ostatným vzniká skutočná láska a súcit. Nechce sa dopúšťať (ovšem podmienene) ani skutkov vedúcich k poznaniu cez bolesť, pretože vie, že pravé dobré skutky pôsobia príjemne a predsa človeka vykupujú...
(Toľko o naldžorme Wikipédia)

Takže vlastne tie Tajné Náuky, zasvatenie do stavu naldžorpa (u ženy naldžorma) podmieňujú poznaním, o ktorom tu už roky píše Jana a čomu ty stále nerozumieš, aj keď sa odvolávaš na svoju pokročilosť, pripravenosť a "tajomstvo" Tajnej Náuky.

[Pedriito]

Takže vlastne tie Tajné Náuky, zasvatenie do stavu naldžorpa (u ženy naldžorma) podmieňujú poznaním, o ktorom tu už roky píše Jana a čomu ty stále nerozumieš, aj keď sa odvolávaš na svoju pokročilosť, pripravenosť a "tajomstvo" Tajnej Náuky.

No to by mě zajímalo, kdo vás dva zasvětil.. jestli Dodo Janu, bo Jana Doda..

[dodo]

No vidíš to...Však je deň hneď krajší s veselou mysľou. (Dokonca aj s takou uštipačnou, ktorá nieje žiadnymi Náukami doporučovaná.)

A keď sa konečne začneš vážne zaujímať hlavne o svoje vlastné zasvatenie, namiesto o zasvatenie niekoho iného, bude to pre teba „výhra“ o akej sa ti ani nesnívalo.

[Pedriito]

Podivej se na to nestranně Dodo, a uvidiš že ty karty už od JZ rozdává ona. A nehraje čistou hru.
Agresi a mstivost maskuje srdcovými barvami. Esa tahá z rukávu. Ok.. kdyby celou tu etapu nedávala najevo, že je vědomě zajedno s čistou láskou... Takže to následné, až do teď, jsou reakce na to.. od těch, kteří to vidí, a kterým takovéhle zacházení s duchovnem nebylo a není putna. A o čemž jednou Joe řekl, že je to hřích, a já s ním souhlasím.

[Jana]

Jinak pořád se vyhýbáš odpovědi, co je Boží království jiného, než klid a štěstí.

Ještě jsi to nepoznala, jinak bys to věděla.

Andy kdysi tvrdil, že 99% lidí na světě trpí. Netuším, jestli je jich tolik, ale všichni ti trpící jsou přesvědčeni, že zdroj utrpení je skutečný a zdroj trvalého štěstí, že je nesmysl.

Přitom skutečnost je přesně obrácená.

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že nalézt trvalé štěstí je nesmysl, že to je jen únik před realitou, vytěsňování bolesti, upínání se k něčemu rádoby neměnnému, blaženému, bezpodmínečné lásce.

Většina lidí může věřit, že poznávat štěstí jako podstatu všeho a nevidět podstatu utrpení jako skutečnost, může umět jen zblblá mysl a důvodem musí být nějaká strašná tragédie.

Jestli je tady někdo, kdo bere učení Eduarda Tomáše vážně a poslechne si alespoň začátek jeho lekcí Asparšajógy , o které Eduard Tomáš říká, že je je vrcholem všech druhů jóg, tak mu je jasné, že to je naprosto obráceně, než si většina lidí myslí.

Trvalé štěstí je naše přirozenost a prožívání utrpení způsobuje nevědomost. Nalézt svou šťastnou přirozenost není nalezením nějaké osobní vysoké nadřazené duchovní úrovně, ale naopak splynutím v nedělitelné jednotě všeho.

[Návštěvník]

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že nalézt trvalé štěstí je nesmysl,

Překrucuješ.

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že Poznání znamená nesrovnatelně víc než jen nalézt trvalé štěstí.

Chováš se, Jani, jako člověk, kterému něco chybí. Usiluješ o uznání místních duchovnáků pro tvé domnělé osvícení. Jenomže v Poznání nic nechybí, jak víš, nebo? A právě tím urputným usilovaním o potvrzení druhých ukazuješ, jak jsi Pravdě ještě vzdálená.

Otevřu nové vlákno Rozhovory s Eduardem Tomášem bez diskuze.

[dodo]

Podivej se na to nestranně Dodo, a uvidiš že ty karty už od JZ rozdává ona. A nehraje čistou hru.
Agresi a mstivost maskuje srdcovými barvami. Esa tahá z rukávu. Ok.. kdyby celou tu etapu nedávala najevo, že je vědomě zajedno s čistou láskou... Takže to následné, až do teď, jsou reakce na to.. od těch, kteří to vidí, a kterým takovéhle zacházení s duchovnem nebylo a není putna. A o čemž jednou Joe řekl, že je to hřích, a já s ním souhlasím.

Odkazuješ ma na nestrannosť, ale pritom v tej nestrannosti mám vidieť, tak ako ty, niečiu agresiu a mstivosť, maskovanú láskou.

Ak je toto podľa teba nestranný pohľad, bez toho aby si sa podíval najprv na seba, kde agresia a mstivosť je zjavná a zdôvodňovaná „spravodlivým hnevom“ tak je zbytočné sa o nestrannosti s tebou vôbec baviť.

„Kto chce psa biť, palicu si nájde.“ To je tá tvoja (a nie iba tvoja) nestrannosť.

[Návštěvník]

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že nalézt trvalé štěstí je nesmysl,

Překrucuješ.

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že Poznání znamená nesrovnatelně víc než jen nalézt trvalé štěstí.

Chováš se, Jani, jako člověk, kterému něco chybí. Usiluješ o uznání místních duchovnáků pro tvé domnělé osvícení. Jenomže v Poznání nic nechybí, jak víš, nebo? A právě tím urputným usilovaním o potvrzení druhých ukazuješ, jak jsi Pravdě ještě vzdálená.

Otevřu nové vlákno Rozhovory s Eduardem Tomášem bez diskuze.

976.

Když medituji, zažívám občas blažený klid. Nebývá to příliš často, ale vždycky je to velmi příjemné a uspokojující, ale bohužel ne docela. Vím, že určitě existují ještě vyšší sféry, ale nevím, jak se k nim dostat...

Tvůj případ je trochu složitější tím, že nejsi ani úplně bhakttická, ani úplně rozumová.

Myslíte něco mezi tím? To by souhlasilo.

Proto musíme obě metody přiměřeně zkombinovat.

Co by dělal doopravdy bhakta na mém místě?

Opravdový 100% ní bhakta by úplně odevzdal celou svou osobnost i s tím blaženým klidem Bohu. "Ne mně, ale Tobě patří vše." Tím by rychle postoupil dál.

A co by udělal džnanín?

Džnanin by svůj blažený klid objektivizoval, to znamená, že by jej pokládal za pozorovaný objekt a postavil by se k němu indiferentně. Myslil by asi takto: "Kdo je ten, kdo si uvědomuje, že je zde blažený klid?" "Kdo pozoruje blažený klid?"

Tím by ovšem svůj klid ztratil.

Spíš možno říci, že by ho prohloubil, to znamená, že by sice ztratil svůj dosavadní blažený stav, ale našel by hlubší.

Jak by to bylo možné?

Protože by se od blaženého klidu obrátil přímo k Pozorovateli, který je sám klidem nejhlubším, a to je účel věci.
Můžeš si z obou způsobů vybrat ten, který je ti právě milejší.

Anebo je zkombinovat, jak jste řekl?

Ano, to jde také, ale chce to opravdovou moudrost džnanina a jemnou lásku bhakty. Nejsem si ted docela jist, zda jsi v obou případech dosáhla potřebné úrovně. Ale je zde ještě jedna možnost, která ti bude možná vyhovovat nejlépe.

Jaká?

Když se dostaví blažený klid, necháš ho prostě být, zůstaneš uctivě a odevzdaně potichu, nebudeš si ho vůbec všimat, budeš jedině mlčet. To znamená, že si nebudeš přitom všímat ani pozorovatele ani Pánaboha. Znamená to prostě
jen - B Ý T. A hlavně si na tom nezakládat, zůstat maličká od začátku až dokonce.



.....

To je taková nádhera proti tomu dohadování se o trvalém štěstí.

[Návštěvník]

Podivej se na to nestranně Dodo, a uvidiš že ty karty už od JZ rozdává ona. A nehraje čistou hru.

To, jak napadá dál a dál Miroslava, svědčí o tom, že její trvalé štěstí jsou jen prázdná slova.
A to se Miroslav tentokrát chová opravdu decentně, zcela umírněně. Ale možná právě to Janu tak čílí.

[Jana]

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že nalézt trvalé štěstí je nesmysl,

Překrucuješ.

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že Poznání znamená nesrovnatelně víc než jen nalézt trvalé štěstí.

Z pohledu ega, je tady představa, že se hledá víc, než čím je naše přirozenost, která je stejná. Z pohledu ega se hledá nějaká mimořádná hodnota individuality. Nějaká osobní vysoká duchovní úroveň, která převyšuje ostatní a která je ostatním nedostupná.

Z pohledu probuzeného poznání jsi Ty sama tou nejvyšší pravdou, největším štěstím - stejně jako každá bytost, stejně jako tahle celá existence. S poznáním Tebe, toho kým skutečně jsi, není možné nebýt šťastný, vždyť jsi Já.

Chováš se, Jani, jako člověk, kterému něco chybí. Usiluješ o uznání místních duchovnáků pro tvé domnělé osvícení.

To si do mě promítáš své vlastní preference. Mně stačí ke štěstí to, co je. Tyhle stránky jsou jenom radostí, protože jsou směrovkou k nalezení toho, o čem probuzení mluví. Přispívají k osvobození bytostí, které prožívají utrpení.

[Návštěvník]

Prožívat utrpení je špatně?

[Návštěvník]

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že nalézt trvalé štěstí je nesmysl,

Překrucuješ.

Většina lidí přitaká Miroslavovi, že Poznání znamená nesrovnatelně víc než jen nalézt trvalé štěstí.

Z pohledu ...

To všechno jsou představy tvého zraněného ega, Jani. Jeho neustálé sebeobranné reakce. Ale to je ok, každý má právo na svůj momentálni stav, svůj pohled/názor.

[Pedriito]

Podivej se na to nestranně Dodo, a uvidiš že ty karty už od JZ rozdává ona. A nehraje čistou hru.
Agresi a mstivost maskuje srdcovými barvami. Esa tahá z rukávu. Ok.. kdyby celou tu etapu nedávala najevo, že je vědomě zajedno s čistou láskou... Takže to následné, až do teď, jsou reakce na to.. od těch, kteří to vidí, a kterým takovéhle zacházení s duchovnem nebylo a není putna. A o čemž jednou Joe řekl, že je to hřích, a já s ním souhlasím.

Odkazuješ ma na nestrannosť, ale pritom v tej nestrannosti mám vidieť, tak ako ty, agresiu a mstivosť, maskovanú láskou.

Ak je toto podľa teba nestranný pohľad, bez toho aby si sa podíval najprv na seba, kde agresia a mstivosť je zjavná a zdôvodňovaná „spravodlivým hnevom“ tak je zbytočné sa o nestrannosti s tebou vôbec baviť.

„Kto chce psa biť, palicu si nájde.“ To je tá tvoja (a nie iba tvoja) nestrannosť.

To je jako když pozoruješ nějaké dění, nějaký svár třeba, a vidíš příčiny a následky. Když koukáš zaujatě, vtáhne tě to, a nejsi schopen jasného rozlišení. Místo toho se vyrojí pocity, které spoutají pozornost, a dle nich soudíš.
Nezaujatě pozorovat neznamená, že když od někoho vidíš manipulativnost, provakativnost, poblázněnost, negaci, atp, že mu to přisuzuješ ze sebe. Můžeš se mu to snažit ukázat, třeba ve hře, v diskuzi,.. nebo mlčet a nechat to být. Někdy to prostě nejde. Ok, dobře, nejde to. Ale třeba je to přínosné pro další zúčastněné..
A na druhou stranu, při tom nestranném vnímání, stejně tak neznamená, že když vidíš v někom ctnost, dobrosrdečnost, čisté aspekty... že mu to zrcadlíš ze sebe. Prostě vidíš, jak to je. Nemá to nic společnýho s odsuzováním, nestranný pohled nese i kvalitu odpuštění.. Tak kéžby se všici dokázali dívat na svět nestranně, kořeny sváru by ztratily vláhu zaujatých pocitů.. pozornost přestala blbnout.. v obhajování sebe i druhých, her s tim spjatých.. Ticho po pěšině. :-)

[Návštěvník]

Mně stačí ke štěstí to, co je.

To, že nemáš zájem hledat Pravdu, už je tady asi skoro každému jasné. Nemusíš hledat Pravdu, to je ok.

[Návštěvník]

To je jako když pozoruješ nějaké dění, nějaký svár třeba, a vidíš příčiny a následky. Když koukáš zaujatě, vtáhne tě to, a nejsi schopen jasného rozlišení. Místo toho se vyrojí pocity, které spoutají pozornost, a dle nich soudíš.
Nezaujatě pozorovat neznamená, že když od někoho vidíš manipulativnost, provakativnost, poblázněnost, negaci, atp, že mu to přisuzuješ ze sebe. Můžeš se mu to snažit ukázat, třeba ve hře, v diskuzi,.. nebo mlčet a nechat to být. Někdy to prostě nejde. Ok, dobře, nejde to. Ale třeba je to přínosné pro další zúčastněné..
A na druhou stranu, při tom nestranném vnímání, stejně tak neznamená, že když vidíš v někom ctnost, dobrosrdečnost, čisté aspekty... že mu to zrcadlíš ze sebe. Prostě vidíš, to, co je. Nemá to nic společnýho s odsuzováním, nestranný pohled nese kvalitu odpouštění.. Tak kéžby se všici dokázali dívat na svět nestranně, kořeny sváru by ztratily vláhu zaujatých pocitů.. pozornost přestala blbnout.. v obhajování sebe i druhých, her s tim spjatých.. Ticho po pěšině. :-)

[Návštěvník]

Prožívat utrpení je špatně?

Co je to vlastně utrpení? Bolest tělesná, bolest psychická? Pocit zoufalství? Pocit nespravedlnosti? Proč zrovna já..? Nemoci, stáří, smrt?

[Návštěvník]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Utrpen%C3%AD

Utrpení

Utrpení (také strast, strádání, deprivace, trápení, muka, bolest nebo agónie)[1] může být zážitkem něčeho nepříjemného a averze spojená s vnímáním újmy nebo hrozby újmy jednotlivce. Utrpení je základním prvkem tvořícím negativní valenci afektivních jevů, jeho opakem je potěšení nebo štěstí. Utrpení je často klasifikováno jako fyzické nebo duševní a může se projevovat ve všech stupních intenzity, od mírné po nesnesitelné.

.

[Návštěvník]

http://www.avatar.cz/999-otazek-a-odpov ... -2096.html

999 otázek a odpovědí na cestě Poznání - Eduard Tomáš
450Kč

Čtvrté, zrevidované, opravené a slovníčkem pojmů doplněné vydání základního a nejobsažnějšího autorova metodologického díla. Kniha vznikla z přímých otázek návštěvníků E. Tomáše v letech 1982 až 1987. Otázky jsou proto řazeny chronologicky, nikoliv věcně nebo podle tematických okruhů. Jsou však živé, kladené žáky nejrůznějších duchovních cest a směrů a také nejrůznějších úrovní a nestejné vnitřní pokročilosti. Kniha se proto hodí pro všechny stupně hledání - od mentálních analýz až po realizaci Pravdy.

Autor v jejím úvodu nabádá čtenáře: „Čtěte ji pomalu, uvažujte o každé otázce a odpovědi, promyslete si ji, zkoumejte, zda a jak byste odpověděli sami apod. Tak z ní získáte maximum duchovního užitku. Každá i sebejednodušší odpověď může člověku rozšířit vnitřní obzor, připomenout mu, co už dávno zapomněl nebo čemu kdysi nevěnoval dost pozornosti, či objasnit určité životní nebo jógové situace. Právě dnes můžete být v takové situaci, jejíž odborné a rychlé vyřešení příslušnou odpovědí vám přijde velmi vhod. Při studiu si zaškrtněte ty otázky, které se přímo týkají vaší cesty a vašich problémů, a také ty, kterým dosud plně nerozumíte. K těm se pak častěji vracejte. Jsou vaše a pro vás. Jde o to, abyste jejich odpovědi dovedli kdykoli realizovat, nejen jim rozuměli intelektem. Teprve pak poznáte pravou hodnotu těchto dialogů a teprve pak kniha splní svůj účel.“

Většina odpovědí vyvěrá ze zkušeností a poznatků autora. Některé však pramení též z idejí Šrí Ramany Maharšiho, Buddhy, Krista, Aštávakry, Bruntona a podobných. To jsou ty, které autor během vlastního hledání přijal za své.

Ukázka z dialogů:

137. Kde je Bůh? Všude. A kde ho mám hledat? Najděte pramen vašeho jáství. Tam je mi nejblíž? Ne, to je přímo On. A kde potom budu já? V Bohu. 138. Proč existuje svět? Protože je zde NĚKDO, kdo jej vymýšlí a současně pozoruje. Já jej pozoruji. Správně. A také jej vymýšlíš. Jenomže svět není vymyšlen oním malým „já“, které znáš, ale velkým „Já“, které dosud neznáš. Malé „já“ jej vidí omezeně a také si ho jen omezeně vymýšlí podle svých možností. 139. Mám mnoho žádostí, vášní a tužeb. Bojuji s nimi už dlouhá léta, ale ony dosud vždycky zvítězily. Co mám dělat? Bojovat dál. Jenomže pro změnu átmavičárou a objektivizací. Vášně a žádosti pak odejdou samy.

140. Kde pramení mysl? V duchovním srdci, potom jde do hlavy a pěti smysly do světa. Cesta k Pravdě je obrácená. Je to dlouhá cesta? Ani ne, asi 35 centimetrů. Jenomže mnohý člověk by raději kopal jámu 35 metrů hlubokou, než aby se vydal na cestu z hlavy do Srdce.

141. Mám tolik problémů, že už si nevím rady? Protože s nimi válčíš sám. Obrať se na své božské Já ve svém duchovním srdci, předej mu tyto své problémy a pak na všechny zapomeň. Dostane se ti síly i pomoci k jejich řešení. Jak by to bylo možné? Protože budeš v jednotě s Já, které je začátkem i koncem světové harmonie. Ale některé věci jsou předem určeny jako rány osudu. Ty přece nemohu změnit? Pak dostaneš sílu je vydržet. ty ostatní se však harmonicky změní.

142. Jsem vázán svými povinnostmi a vůbec nevím, jak z toho vybřednout. To dělá síla karmy čili tvého vlastního osudu. Je možno se z ní nějak dostat? Napadlo mě už všeho nechat a utéci pryč, někam hodně daleko. Tím bys věc nevyřešil, naopak, v cizině bys měl možná podmínky horší. Jaké je tedy východisko podle vaší zvláštní filozofie? Nemám zvláštní filozofii, ale východiska jsou dvě. 1) Nechat v klidu projít nahromaděnou karmu, až se sama vyžije, neboť ona není věčná, jenom dočasná. To by však mohla být někdy dlouhá cesta. 2)Dostat se do vyšší karmické úrovně, kde už neplatí oko za oko, zub za zub a kde tudíž nemusíš už všechen nahromaděný osud odtrpět a splatit, ale mnohé hříchy, pro které dnes trpíš, ti budou smazány. Nakonec všechny. Jsem rozhodnut pro druhou alternativu. Co mám dělat?

Edice VHLED Vázaná, plátěné desky s ražbou,stužka - záložka, přebal, formát A5, 448 stran, nakl. Avatar. ISBN 978-80-85862-91-1

[Návštěvník]

Prožívat utrpení je špatně?

Co je to vlastně utrpení? Bolest tělesná, bolest psychická? Pocit zoufalství? Pocit nespravedlnosti? Proč zrovna já..? Nemoci, stáří, smrt?

Ale zřejmě není utrpení jako utrpeni...

810.

Je dokladem, resp. důkazem dokonalého jogina nebo mystika úplné zdraví a štastný osud? Setkávám se s lidmi, kteří mají tento názor.

Ti lidé jsou na omylu. Kdyby tomu tak bylo, pak by Mahariši, Ramakrišna, Vivekananda a jiní duchovní velikáni museli být úplnými břidily. Duchovní život sám o sobě nemůže zpravidla vyřešit úplně všechnu karmu z daleké, třeba již zapomenuté minulosti, nehledě k tomu, že mnoho negativních působení přijímá jogín odjinud, např. od svých žáků, od svých příznivců i nepřiznivců, a to at chce nebo nechce. Jeho tělo není nesmrtelné a podléhá stáří a chorobám právě tak, jako jiná lidská těla.
Jiné to však je, pokud jde o osobní vztah jogína k jeho vlastním fyziologickým změnám a utrpením. On není činitelem, a proto ve skutečnosti není ani nositelem této karmy. "Nejednám, nic se mi nestává..." zpívá jkogín Aštavakra, který sám na tom byl fyzicky i osudově velmi zle. Aštavakra totiž znamená "devět krát zlomený". A když umíral Mahariši ve velkých bolestech na rakovinu ruky a žáci ho prosili, aby neodcházel, řekl: "Vždyt já neodcházím, kam bych mohl jít?"

Duchovní obři mohou trpět a také trpí, mohou umřít a také umírají, třeba na kříži a přece od nás neodcházejí. Jsou věčně zde a všude, nebot takoví, jací jsou, jsou nekoneční a nesmrtelní. Dokladem jejich stavu nejsou osudy jejich těl, ale duchovní zažívání nejvyšší Pravdy Absolutna a to nemá se změnami smrtelného těla člověka nic společného.