Probuzení, nebo osvícení - co nám to říká?

[Návštěvník]

Když je mysl rozdělena a rozptýlena do bezpočtu různých myšlenek, každá jednotlivá myšlenka se stává extrémně slabou a neefektivní. Když naopak takové myšlenky stále více a více ustupují, až jsou nakonec zničeny, mysl se stane jednobodovou a tím, že získá sílu a sílu vytrvalosti, snadno dosáhne dokonalosti v metodě zkoumání při hledání Já.

[Návštěvník]

Ať je člověk jakkoli hříšný, pokud přestane bezútěšně naříkat: ‚Běda! Jsem hříšník, jak dosáhnu Osvobození?“ a když zavrhne i myšlenku, že je hříšník, kdyby horlivě pokračoval v meditaci o Já, jistě by se napravil.

Dokud v mysli přetrvávají jemné tendence, je nutné pokračovat v dotazování: „Kdo jsem?“. Jakmile se myšlenky objeví, měly by být jeden a všichni tam a tam zničeni, na samém místě svého původu, metodou zkoumání při hledání Já.

[Návštěvník]

Nepřát si nic, co je pro nás cizí, znamená vairágja (nespokojenost) nebo  nirasa (nežádost). Nevzdávat se držení vlastního Já představuje džňánu (poznání). Ale ve skutečnosti vairágja a džňána jsou jedno a totéž. Tak jako se perel potápěč, který si k pasu přivazuje kameny, ponoří do hlubin a získá perlu z mořského dna, tak se každý aspirant zavázaný vairágji může ponořit hluboko do sebe a realizovat drahocenný Átman. Pokud by opravdový hledající pěstoval pouze neustálé a hluboké kontemplativní „vzpomínky“ (smrti ) na pravou podstatu Já, dokud si to neuvědomí, stačilo by to samo. Rozptylující myšlenky jsou jako nepřítel v pevnosti.

[Návštěvník]

Bůh a Guru se ve skutečnosti neliší: jsou identičtí. Ten, kdo si vysloužil Milost Gurua, bude nepochybně zachráněn a nikdy nebude opuštěn, stejně jako kořisti, která padla do tygřích čelistí, nebude nikdy dovoleno uniknout. Ale žák by měl neochvějně následovat cestu, kterou ukázal Mistr.

[Návštěvník]

Pevná a ukázněná vrozenost átmanu, aniž by poskytovala sebemenší prostor pro vzestup jakékoli jiné myšlenky než hluboké kontemplativní myšlenky na Já, představuje sebeodevzdání se Nejvyššímu Pánu. Ať je na Něho položeno jakékoli množství břemene, On to všechno ponese. Je to ve skutečnosti nedefinovatelná moc Pána, která určuje, udržuje a řídí vše, co se děje. Proč bychom si tedy měli dělat starosti, mučeni otravnými myšlenkami a říkat: ‚Budeme jednat takto? Ne, tak,“ místo toho, abychom se pokorně, ale šťastně podřídili té Síle? Když víme, že vlak nese veškerou váhu, proč bychom vlastně my, cestující v něm, měli k našemu velkému nepohodlí nosit svá malá jednotlivá zavazadla na klíně, místo abychom je odkládali a seděli v naprosté pohodě?

[Návštěvník]

To, co je Blaženost, je také Já. Blaženost a Já nejsou odlišné a oddělené, ale jsou jedno a totéž. A to jediné je skutečné. V žádném jediném z nesčetných předmětů pozemského světa není nic, co by se dalo nazvat štěstím. Právě díky naprosté nevědomosti a nemoudrosti si myslíme, že od nich lze získat štěstí. Naopak, když je mysl externalizována, trpí bolestí a úzkostí. Pravdou je, že pokaždé, když se naše touhy naplní, mysl, obracející se ke svému zdroji, zažívá pouze štěstí, které je přirozenému Já. Podobně v hlubokém spánku, v duchovním transu ( samádhi ), když omdlíte, když je získán požadovaný předmět, nebo když zlo postihne předmět považovaný za nežádoucí, mysl se obrací dovnitř a užívá si onu Blaženost Átmanu. Tak bloudit, opouštět Já a vracet se k němu znovu a znovu je nekonečný a únavný úděl mysli.

[Návštěvník]

Ve stínu stromu je příjemně a venku pálí v žáru slunce. Člověk, který se dře na slunci vyhledává chladný stín stromu a je pod ním šťastný. Poté, co tam chvíli zůstal, se znovu odstěhuje, ale neschopen snést nemilosrdné teplo slunce, znovu hledá stín. Tímto způsobem se neustále pohybuje ze stínu na slunce a ze slunce do stínu.

[Návštěvník]

Jedná se o nemoudrého člověka, který takto jedná, zatímco moudrý člověk nikdy neopustí stín: stejně tak mysl osvíceného mudrce ( Jnani ) nikdy neexistuje odděleně od Brahmanu, Absolutna. Na druhé straně mysl nevědomých, vstupující do jevového světa, trpí bolestí a úzkostí; a pak, když se na krátkou chvíli otočí k Brahmanu, zažije štěstí. Taková je mysl nevědomých.

[Návštěvník]

Tento fenomenální svět však není nic jiného než myšlenka. Když svět ustoupí z našeho pohledu – to je, když je člověk osvobozen od myšlenek – mysl si užívá Blaženosti Já. A naopak, když se objeví svět – tedy když se objeví myšlenka – mysl zažívá bolest a úzkost.

[Návštěvník]

Ne z nějaké touhy, odhodlání nebo úsilí ze strany vycházejícího slunce, ale pouze díky přítomnosti jeho paprsků čočka vydává teplo, lotos rozkvétá, voda se vypařuje a lidé se věnují svým různým životním povinnostem. V blízkosti magnetu se jehla pohybuje. Podobně duše, vystavená trojí činnosti tvoření, uchovávání a ničení, ke kterým dochází pouze díky jedinečné Přítomnosti Pána, koná činy v souladu se svou karmou (ovoce minulých činů v současném životě), a ustoupí k odpočinku po takové činnosti. Ale Pán sám nemá žádné rozhodnutí; žádný čin nebo událost se nedotkne ani okraje Jeho Bytosti. Tento stav neposkvrněné odtažitosti lze přirovnat ke slunci, které je nedotčeno aktivitami života, nebo ke stavu všeprostupujícího éteru, který není ovlivněn vzájemným působením komplexních kvalit ostatních čtyř prvků.

[Návštěvník]

Všechna písma bez jakékoli výjimky prohlašují, že pro dosažení Spasení by měla být mysl podrobena; a jakmile jednou víme, že ovládání mysli je jejich konečným cílem, je marné je nekonečně studovat. To, co je pro takovou kontrolu vyžadováno, je skutečné zkoumání sebe sama prostřednictvím sebevýslechu: "Kdo jsem?" Jak může být toto pátrání po vlastním Já provedeno pouze prostřednictvím studia písem?

[Návštěvník]

Člověk by měl realizovat Já Okem moudrosti. Potřebuje Ráma zrcadlo, aby se poznal jako Ráma? To, na co odkazuje „já“, se nachází v pěti pochvách (fyzické, vitální, mentální, poznání-zkušenost a blaženost), zatímco písma jsou mimo ně. Proto je marné hledat prostřednictvím studia písem to Já, které je třeba realizovat souhrnným odmítnutím i pěti pochev.

[Návštěvník]

Zeptat se 'Kdo jsem já, který je v otroctví?' a poznat svou skutečnou povahu je samo Osvobození. Udržovat mysl neustále obrácenou uvnitř a přebývat tak v Já je samo o sobě Átma-vichara (dotazování sebe sama), zatímco meditace spočívá ve vroucí kontemplaci Já jako Sat-Chit-Ananda (Bytí-Vědomí-Blaženost). . Člověk bude muset jednou zapomenout na všechno, co se naučil.

[Návštěvník]

Stejně jako je marné zkoumat odpadky, které je třeba zamést, aby se daly vyhodit, tak je marné, aby ten, kdo se snaží poznat Já, začal pracovat a vyjmenovával klasifikace prvků existence, které obklopují Já a zkoumat je, místo aby je odhazoval. Měl by považovat fenomenální svět s odkazem na sebe jako pouhý sen.

[Návštěvník]

Kromě toho, že bdělý stav je dlouhý a snový stav je krátký, není mezi nimi žádný rozdíl. Všechny činnosti snového stavu se prozatím jeví stejně skutečné, jako se činnosti bdělého stavu zdají být v bdělém stavu. Pouze během snového stavu nabývá mysl jinou podobu nebo jinou tělesnou pochvu. Neboť myšlenky na jedné straně a jméno a forma na straně druhé se vyskytují současně během bdělého i snového stavu.

[Návštěvník]

Nejsou dvě mysli, jedna dobrá a druhá zlá. Jsou to pouze vasany neboli sklony mysli, které jsou dvojího druhu, dobré a příznivé, zlé a nepříznivé. Když je mysl spojena s prvním, nazývá se dobro, a když je spojena s druhým, nazývá se zlem. Ať se vám druzí lidé jeví jakkoli zlomyslně, není správné je nenávidět nebo pohrdat. Stejně tak je třeba se vyhýbat zálibám a neláskám a nenávisti. Není také správné nechat mysl často spočinout na předmětech nebo záležitostech světského života. Člověk by se pokud možno neměl vměšovat do záležitostí druhých. Vše nabízené druhým je ve skutečnosti nabízeno sobě samému; a kdyby se jen tato pravda uskutečnila, kdo je tu, kdo by něco odmítl ostatním?

[Návštěvník]

Zvedne-li se ego, stoupne i vše ostatní; pokud to odezní, všechno ostatní také odezní. Čím hlubší je pokora, se kterou se chováme, tím je to pro nás lepší. Pokud je pod kontrolou pouze mysl, co na tom záleží, kde se člověk může nacházet?
Ramana Mahariši

[Návštěvník]

Děkuji

[P.etra]

.
To se tady nějaký Návštěvník vyřádil.

Bez otázek je to nezajímavé.

[P.etra]

Co je tady?

Ano, co je tady?

Kde tady?

Tady sedí tělo u PC a tuká do klávesnice.