Probuzení, nebo osvícení - co nám to říká?

[Návštěvník]

KDO JSEM?

Každá živá bytost vždy touží být šťastná, neposkvrněná smutkem; a každý má největší lásku sám k sobě, což je dáno pouze tím, že štěstí je jeho skutečnou přirozeností. Proto, aby si uvědomil ono přirozené a neposkvrněné štěstí, které skutečně denně zažívá, když je mysl utlumena v hlubokém spánku, je nezbytné, aby poznal sám sebe. Pro získání takových znalostí je třeba dotaz 'Kdo jsem?' hledání Já je tím nejlepším prostředkem.

[Návštěvník]

'Kdo jsem?' Nejsem toto fyzické tělo, ani nejsem pět orgánů smyslového vnímání; Nejsem pěti orgány vnější činnosti, ani pěti vitálními silami, dokonce nejsem ani myslící myslí. Nejsem ani tím nevědomým stavem nevědomosti, který si zachovává pouze jemné vasany, zatímco je oproštěn od funkční činnosti smyslových orgánů a mysli a neuvědomuje si existenci objektů smyslů. vnímání.

[Návštěvník]

Proto souhrnně odmítnout všechny výše uvedené fyzické součásti a jejich funkce se slovy: ‚Já nejsem toto; ne, ani nejsem toto, ani toto' – to, co potom zůstává oddělené a samo sebou, to čisté Vědomí je to, co jsem. Toto vědomí je ze své podstaty Sat-Chit-Ananda (Existence-Vědomí-Blaženost).

[Návštěvník]

Utichne-li mysl, která je nástrojem poznání a je základem veškeré činnosti, ustává vnímání světa jako objektivní reality. Pokud iluzorní vnímání hada v laně nepřestane, lano, na kterém se iluze tvoří, není jako takové vnímáno. Podobně, pokud nepřestane iluzorní povaha vnímání světa jako objektivní reality, nezíská se Vize pravé podstaty Já, na které se iluze utváří.

[Návštěvník]

Mysl je jedinečná síla ( šakti ) v Átmanu, pomocí níž dochází k myšlenkám. Když se podíváme na to, co zůstane po odstranění všech myšlenek, zjistíme, že neexistuje nic takového jako mysl kromě myšlenky. Takže myšlenky samy tvoří mysl. Neexistuje ani nic takového jako fyzický svět oddělený od myšlení a nezávislý na něm. V hlubokém spánku nejsou žádné myšlenky: neexistuje ani svět. V bdělém a snovém stavu jsou přítomny myšlenky a je tu také svět. Stejně jako pavouk vytahuje ze svého nitra vlákno pavučiny a opět je stahuje do sebe, stejně tak mysl ze sebe promítá svět a pohlcuje jej zpět do sebe.

[Návštěvník]

Svět je vnímán jako zdánlivá objektivní realita, když je mysl externalizována, čímž opouští svou identitu s Já. Když je svět takto vnímán, skutečná povaha Já není odhalena: naopak, když je Já realizováno, svět se přestává jevit jako objektivní realita.

[Návštěvník]

Stálým a nepřetržitým zkoumáním podstaty mysli je mysl přeměněna v To , na co odkazuje „já“; a to je ve skutečnosti Já. Mysl musí nutně záviset svou existencí na něčem hrubém; nikdy nepřetrvává sama od sebe. Je to mysl, která se jinak nazývá jemnohmotné tělo, ego nebo duše.

[Návštěvník]

To, co vzniká ve fyzickém těle jako „já“, je mysl. Pokud se někdo zeptá, odkud 'já'-myšlenka v těle povstává v první řadě, zjistí se, že je z hrdayam (doslova ,já jsem srdce'), neboli Srdce. To je zdroj a pobyt mysli. Nebo znovu, i když si člověk pouze neustále vnitřně opakuje „já-já“ s celou myslí na něm upřenou, vede to také ke stejnému zdroji.

[Návštěvník]

První a nejpřednější ze všech myšlenek, které vyvstávají v mysli, je prvotní „já“-myšlenka. Teprve po vzestupu nebo původu myšlenky „já“ vyvstává nespočet dalších myšlenek. Jinými slovy, teprve poté, co vzniklo první osobní zájmeno „já“, napadne mysl druhé a třetí osobní zájmeno („ty, on“ atd.); a bez prvního nemohou existovat.

[Návštěvník]

Protože každá další myšlenka se může objevit až po vzestupu myšlenky „Já“ a protože mysl není nic jiného než svazek myšlenek, je to pouze prostřednictvím dotazu „Kdo jsem?“. že mysl utichne. Navíc integrální „já“-myšlenka, implicitně obsažená v takovém zkoumání, která zničila všechny ostatní myšlenky, se sama zničí nebo pohltí, stejně jako se spotřebovává hůl používaná k míchání hořící pohřební hranice.

[Návštěvník]

I když se během takového zkoumání vynoří cizí myšlenky, nesnažte se dokončit rostoucí myšlenku, ale místo toho se hluboce zeptejte uvnitř: "Komu se tato myšlenka přihodila?" Bez ohledu na to, kolik myšlenek vás takto napadá, kdybyste se s ostrou ostražitostí okamžitě zeptali, jak a kdy každá jednotlivá myšlenka vyvstane, komu se přihodila, zjistili byste, že je to „mně“. Pokud se pak zeptáte 'Kdo jsem?' mysl se uzavírá do sebe a stoupající myšlenka také ustupuje. Tímto způsobem, jak vytrváváte více a více v praxi sebedotazování, mysl získává rostoucí sílu a sílu přebývat ve svém Zdroji.

[Návštěvník]

Teprve když je jemná mysl externalizována činností intelektu a smyslových orgánů, objeví se hrubé jméno a forma tvořící svět. Když naopak mysl zůstává pevně v Srdci, ustupují a mizí. Omezení odcházející mysli a její pohlcení v srdci je známé jako introverze ( antarmukha-drishti ). Uvolnění mysli a její vynoření ze srdce je známé jako bahirmukha-drishti (objektivita).

[Návštěvník]

Pokud se tímto způsobem mysl pohrouží do Srdce, ego neboli „Já“, které je středem množství myšlenek, nakonec zmizí a čisté Vědomí nebo Já, které přetrvává během všech stavů mysli, jediné zůstane zářivé. . Právě tento stav, kde není ani nejmenší stopa po myšlence „já“, je pravým Bytím sebe sama. A tomu se říká Quiescence nebo Mouna (ticho).

[Návštěvník]

Tento stav pouhé inherence čistého Bytí je známý jako vize moudrosti. Taková inherence znamená a implikuje úplný pokles mysli v Já. Nic jiného než toto a žádné psychické síly mysli, jako je čtení myšlenek, telepatie a jasnovidectví, nemohou být moudrostí.

[Návštěvník]

Samotný Átman existuje a je skutečný. Trojitá realita světa, individuální duše a Boha je, stejně jako iluzorní vzhled stříbra v perleti, imaginárním výtvorem v Átmanu. Objevují se a mizí současně. Samotné Já je svět, „já“ a Bůh. Vše, co existuje, je pouze projev Nejvyššího.

[Návštěvník]

Pro útlum mysli neexistuje žádný jiný účinnější a adekvátnější prostředek než sebedotazování. I když jinými prostředky mysl ustupuje, je tomu tak jen zdánlivě; znovu se zvedne.

[Návštěvník]

Například mysl ustoupí praxí pránájámy (omezování a kontrola dechu a vitálních sil); přesto takový pokles trvá jen tak dlouho, dokud trvá kontrola dechu a vitálních sil; a když jsou uvolněny, mysl se také uvolní a okamžitě, když se stane externalizovanou, pokračuje v putování silou svých jemných tendencí.

[Návštěvník]

Zdroj mysli je stejný jako zdroj dechu a vitálních sil. Je to skutečně množství myšlenek, které tvoří mysl; a „já“-myšlenka je prvotní myšlenkou mysli a sama je egem. Ale také dech má svůj původ na stejném místě, odkud stoupá ego. Proto, když mysl utichne, ustoupí i dech a životní síly; a naopak, když odezní to druhé, odezní i to první.

[Návštěvník]

Dech a životní síly jsou také popisovány jako hrubý projev mysli. Až do hodiny smrti mysl udržuje a podporuje tyto síly ve fyzickém těle; a když život zanikne, mysl je obalí a odnese pryč. Během spánku však vitální síly pokračují v činnosti, i když se mysl neprojevuje. To je podle božského zákona a je určeno k ochraně těla a k odstranění jakýchkoliv pochybností o tom, zda je mrtvé nebo živé, když člověk spí. Bez takového uspořádání od přírody by spící těla byla často zpopelněna zaživa. Vitalita zjevná při dýchání je zanechána myslí jako „hlídačem“. Ale v bdělém stavu a v samádhi, když mysl utichne, utichne i dech. Z tohoto důvodu (protože mysl má udržující a řídící moc nad dechem a vitálními silami, a proto je oběma z nich pozadu), praxe kontroly dechu je pouze nápomocná při podmaňování mysli, ale nemůže způsobit její konečný zánik.

[Návštěvník]

Stejně jako kontrola dechu, meditace o formě, zaříkávání, vzývání a regulace stravy jsou pouze pomocníky k ovládání mysli. Prostřednictvím meditace nebo invokace se mysl stává jednobodovou. Stejně jako jinak neklidný slon se ustálí držen železným řetězem, takže jede svou cestou a nerozptyluje se okolím, tak i věčně neklidná mysl, která je vycvičená a zvyklá na jméno nebo formu prostřednictvím meditace nebo invokace, bude se pevně držet jen toho samotného.