od Návštěvník » ned 07. led 2024 19:13:50
To, co je Blaženost, je také Já. Blaženost a Já nejsou odlišné a oddělené, ale jsou jedno a totéž. A to jediné je skutečné. V žádném jediném z nesčetných předmětů pozemského světa není nic, co by se dalo nazvat štěstím. Právě díky naprosté nevědomosti a nemoudrosti si myslíme, že od nich lze získat štěstí. Naopak, když je mysl externalizována, trpí bolestí a úzkostí. Pravdou je, že pokaždé, když se naše touhy naplní, mysl, obracející se ke svému zdroji, zažívá pouze štěstí, které je přirozenému Já. Podobně v hlubokém spánku, v duchovním transu ( samádhi ), když omdlíte, když je získán požadovaný předmět, nebo když zlo postihne předmět považovaný za nežádoucí, mysl se obrací dovnitř a užívá si onu Blaženost Átmanu. Tak bloudit, opouštět Já a vracet se k němu znovu a znovu je nekonečný a únavný úděl mysli.