Návštěvník píše:Ale, kdo prohlédne, že to prohlédnutí imaginárního jako skutečně imaginárního je jen imaginární?
Je tu prohlédnutí, které nepotřebuje ztotožnění s konatelem, osobou. Stejně jako svítání nepotřebuje osobu, která ho stvoří.
Je ten, kdo rozpoznal v hadovi provaz sám hadem nebo provazem?
V iluzi oddělenosti, v iluzi dvojnosti, je tady ztotožnění s formou (osobou) ve kterou věříme, že jsme a vedle ní, se jeví jako realita ještě další jiná odlišná existence, která je nebezpečná. Proto neřešení toho, z čeho máme strach, znamená představu úniku, zalezení do nory.
Návštěvník píše:„Duch praktikující kyudo vstoupí do stavu mysli, kde nejdůležitějším faktorem je mushing. Mushing znamená mysl bez rušivých myšlenek. Mnohem víc než jen absolutní soustředéní na cíl, je podívat se do svého srdce a být zcela v přítomném okamžiku...“
Tady ta iluze oddělenosti mizí.
Co když ten, kdo rozpoznal iluzi a nemusí nic řešit a nic nebere vážně, iluzorní?
Není tu nikdo, kdo by musel řešit svítání.
Beru těmi to otázkami ohledy? Ne neberu! Slíznu si to? Uvidíme!
Brát nebo nebrat ohledy a slíznout to, je možné jen v iluzi oddělenosti. Proto Mahariši říká: "Nemám žádnou karmu, karmu má jen tělo."
Návštěvník píše:Taky podotýkám, že ty 3 výše položené otázky jsou myšleny vážně a ne jako slovní hříčka.
Vezme je tu někdo vážně a prozkoumá kam míří? Uvidíme!
Je možné tomu noření do ticha v srdci říkat třeba norník, a je možné dovolit, aby to ticho vše vyřešilo.
♥