Meher Baba

[miroslav]

A můžeme také zkoumat, co je tím katalyzátorem, který z osvícené mysli, která je naším přirozeným stavem, udělá vyděšenou egomysl, která vidí všemožná nebezpečí a špatnosti světa.

No, nevím jak ty, ale já nejsem vyděšený, ani nemám strach a to, co vidím, je Boží stvoření, včetně Jany jako poleno a dalších zákrutů tohoto Božího stvoření, ale nemyslím, že by na tom mělo být něco špatného. Je to povedený příběh, který píše život. V tom příběhu je dobré i špatné, láska i nenávist, nevědomost i poučení, zkrátka vše, na co si vzpomeneš i nevzpomeneš.

[Jana]

A můžeme také zkoumat, co je tím katalyzátorem, který z osvícené mysli, která je naším přirozeným stavem, udělá vyděšenou egomysl, která vidí všemožná nebezpečí a špatnosti světa.

No, nevím jak ty, ale já nejsem vyděšený, ani nemám strach a to, co vidím, je Boží stvoření, včetně Jany jako poleno a dalších zákrutů tohoto Božího stvoření, ale nemyslím, že by na tom mělo být něco špatného. Je to povedený příběh, který píše život. V tom příběhu je dobré i špatné, láska i nenávist, nevědomost i poučení, zkrátka vše, na co si vzpomeneš i nevzpomeneš.

Jen díky osobní mysli můžeme ve druhém skrz své vlastní ego, které si hraje na vědoucího, vidět ego, které si evidentně hraje na probuzeného:

"Co víc by si mohlo ego ještě přát.
Také jeden, co si na to probuzení evidentně jenom hraje a možná o tom ani sám neví...

Možná je charismatický a vyzařuje z něj osobnostní síla, ale to byl i Hitler."

já nejsem vyděšený, ani nemám strach

Schválně, Miroslave, dokázal bys sám sobě přiznat, proč Tě napadlo zrovna přirovnání s Hitlerem?
Není v tomhle už ten strach, který si neustále hlídá všechny možné hrozby?

Není to podobné vidění, kterým sis byl jist, že správně vidíš Maríči, pro kterou jsi kdysi založil štvavý web?
Při zpětném pohledu: Mělo to nějaký smysl? Pomohlo to někomu? Nebo tady byl jen záměr někomu ublížit? Jaký to mělo efekt?

Byla v tom láskyplnost, milosrdenství, soucit, nebo něco jiného?

Není to podobné vidění, které ses pokusil prezentovat na vlákně:
"Pseudoosvícenci a jiné deformace na duchovní cestě" ?

Jako by Tvůj strach z bezmezného otevření se životu, ať už přijde cokoliv, chtěl mapovat všechna nebezpečí a imaginární hady, co se ve Tvé mysli objeví.

[miroslav]

Velká osobnost, velké pokušení. I Ježíš musel odolat pokušení stát se vševědoucím, blaženým a všemocným.
Pan Tomáš říkával obrazně: Vedle dveří které vedou už přímo k Bohu, jsou dveře, které vedou rovnou do pekla.
Mně přijde, že ten Baba asi neodolal. Podobně jako Sai Baba, který učí své žáky Pravdě tím, že "zhmotňuje" písek sypaje ho z rukávu.
A takoví v obecenstvu jako Jana jsou z toho celí pohlceni láskou a zpívají hosana.

[Jana]

Velká osobnost, velké pokušení. I Ježíš musel odolat pokušení stát se vševědoucím, blaženým a všemocným.
Pan Tomáš říkával obrazně: Vedle dveří které vedou už přímo k Bohu, jsou dveře, které vedou rovnou do pekla.
Mně přijde, že ten Baba asi neodolal. Podobně jako Sai Baba, který učí své žáky Pravdě tím, že "zhmotňuje" písek sypaje ho z rukávu.
A takoví v obecenstvu jako Jana jsou z toho celí pohlceni láskou a zpívají hosana.

V pekle, Miroslave, nikdy nemůže být to Boží, čím ve skutečnosti jsi, v pekle může být jen nevědomá mysl.

Když se řekne: všemocná láska, je v ní obsažena všechna spásná moc, která by se bez lásky stala peklem.

Jak říká Nisargadatta Maharadž: "Bez lásky je všechno špatně."

Ničím nepodmíněná láska nevede nikam jinam, než k Bohu, protože ona už jím je.

[Pedriito]

[Návštěvník]

V pekle sudy válej
Z kotle pára stoupá
Na stůl nám to dávej
Ať to s náma houpá
Jede vlak no a my, jedem v něm
Vlak s ucpaným komínem
Lidi řvou, zmatkujou
Kdo ví, zda to přežijem?
V pekle sudy válej
Z kotle pára stoupá
Na stůl nám to dávej
Ať to s náma houpá
Zastavit na to není čas
Musíme jet na doraz
Připoutat, nekecat
Kdesi protrhla se hráz
V pekle sudy válej
Z kotle pára stoupá
Na stůl nám to dávej
Ať to s náma houpá
Nejlíp to vydejchal
Mašinfíra s topičem
Jedou si na koksu
A zatím neví o ničem
Strojvůdce je starej satanáš
Zve nás všechny na guláš
Vítám vás jedem dál
Ty nemáš? Tak tady máš
V pekle sudy válej
Z kotle pára stoupá
Na stůl nám to dávej
Ať to s náma houpá
Máme tu houby sušený
A odvar z hlavy makový
Jídelní vůz narvanej
No, prostě věci takový
Každej z nás to jinak má
Tenhle spí, ten pospíchá
Záleží na každým
Kdo jak si to namíchá
V pekle sudy válej
Z kotle pára stoupá
Na stůl nám to dávej
Ať to s náma houpá
V pekle sudy válej
Z kotle pára stoupá
Na stůl nám to dávej
Ať to s náma houpá

[Návštěvník]

Podobná

[Návštěvník]

Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem a byl nalezen mrtev na zadním sedadle automobilu svého kamaráda.

[Pedriito]

Už je na pravdě bóži.. nebo už zas válí sudy.
Možná i ty mystický ve svý hlavě logický.

[Návštěvník]

A můžeme také zkoumat, co je tím katalyzátorem, který z osvícené mysli, která je naším přirozeným stavem, udělá vyděšenou egomysl, která vidí všemožná nebezpečí a špatnosti světa.

No, nevím jak ty, ale já nejsem vyděšený, ani nemám strach a to, co vidím, je Boží stvoření, včetně Jany jako poleno a dalších zákrutů tohoto Božího stvoření, ale nemyslím, že by na tom mělo být něco špatného. Je to povedený příběh, který píše život. V tom příběhu je dobré i špatné, láska i nenávist, nevědomost i poučení, zkrátka vše, na co si vzpomeneš i nevzpomeneš.

[Návštěvník]

V tom příběhu je dobré i špatné, láska i nenávist, nevědomost i poučení, zkrátka vše, na co si vzpomeneš i nevzpomeneš.

Co je pramenem nešťastnosti? „Příběh ve vaší hlavě.“

Přijetí přítomného okamžiku – v tom nemůže být žádná nešťastnost, prostě je to přijetí toho, co je. Takhle to je, v pořádku. A i když jste nešťastní, i to můžete přijmout.

Jeden ze způsobů, jak to vyjádřit, je, že máte od svého myšlení jistou distanci. Takže myšlení nad vámi nemá už naprostou moc, a tak vás nemůže činit nešťastnými. Protože tak to obvykle je, nejvíc jsme nešťastní, když nad něčím přemýšlíme. Bez příběhu ve své hlavě nemůžeme být nešťastní. Můžete mít jistou tíži v energetickém poli, ale není to pocit neštěstí. Nešťastná lidská bytost potřebuje příběh o své nešťastnosti. Příběh je myšlenkové hnutí, a tolik vás ovládne, že věříte každé myšlence, která se vynoří, protože je to váš příběh o tom, proč jste nešťastní, a tak jste tedy nešťastní. Nikdy to není situace, která vás činí nešťastnými, vždycky je to vaše myšlení. Je zajímavé to na sobě pozorovat.

http://www.lastura.cz/duchovno/esoteric ... peni_.html

[Návštěvník]

https://www.citizenthought.net/Meher_Ba ... unton.html


MEHER BABA AND PAUL BRUNTON

Critical investigation of an encounter between two controversial entities, with a focus in the well known book A Search in Secret India.

[Návštěvník]

.
Meher Baba považoval sebe za avatara. Avatar je podle něho perfektní Mistr, první duše, která dosáhla uskutečnění Boha, a která se opakovaně inkarnuje každých 700 až 1400 let. Za předchozí avatary označil Zarathustru, Ramu, Krišnu, Buddhu, Ježíše a Mohameda.

Hm...

[Návštěvník]

Paul Brunton v 30. letech 20. stol. podnikl cestu do Indie, která mu umožnila setkat se s osobnostmi jako byl např. Šrí Šankaráčárja z Kančípuramu, Meher Baba, nebo Šrí Ramana Mahariši. Tato cesta, jejímž smyslem bylo nalézt vysoká duchovní učení Indie a její žijící představitele, pokud ještě existují, jím byla z velké části zaznamenána v jeho úspěšné knize Tajnosti indické.

[Návštěvník]

Co je pramenem nešťastnosti? „Příběh ve vaší hlavě.“

Přijetí přítomného okamžiku – v tom nemůže být žádná nešťastnost, prostě je to přijetí toho, co je. Takhle to je, v pořádku. A i když jste nešťastní, i to můžete přijmout.

Jeden ze způsobů, jak to vyjádřit, je, že máte od svého myšlení jistou distanci. Takže myšlení nad vámi nemá už naprostou moc, a tak vás nemůže činit nešťastnými. Protože tak to obvykle je, nejvíc jsme nešťastní, když nad něčím přemýšlíme. Bez příběhu ve své hlavě nemůžeme být nešťastní. Můžete mít jistou tíži v energetickém poli, ale není to pocit neštěstí. Nešťastná lidská bytost potřebuje příběh o své nešťastnosti. Příběh je myšlenkové hnutí, a tolik vás ovládne, že věříte každé myšlence, která se vynoří, protože je to váš příběh o tom, proč jste nešťastní, a tak jste tedy nešťastní. Nikdy to není situace, která vás činí nešťastnými, vždycky je to vaše myšlení. Je zajímavé to na sobě pozorovat.

http://www.lastura.cz/duchovno/esoteric ... peni_.html

Kdo tady zase řeší neštastnost? Někdo, kdo se cítí být neštastný?

[Návštěvník]

Brunton chtěl zažít nadpřirozené síly a zážitky, které považoval za důkaz duchovní realizace. Meher Baba mu však řekl, že tyto věci jsou bezvýznamné a nebezpečné a že pravým cílem je láska k Bohu. Brunton také nesouhlasil s Meher Babou ohledně jeho role avatára a jeho plánovaného mlčení.

Brunton napsal o svých zkušenostech s Meher Babou ve své slavné knize Hledání tajemné Indie, která vyšla v roce 1934. V této knize Brunton zobrazil Meher Babu jako falešného mesiáše, který manipuloval se svými následovníky a tvrdil, že je Bůh. Brunton také obvinil Meher Babu z toho, že ho chtěl získat jako svého propagandistu a telepatického posla. Bruntonova kniha měla velký dopad na západní publikum a stala se jedním z hlavních zdrojů negativního komentáře o Meher Babovi.

Meher Baba reagoval na Bruntonovu knihu s klidem a laskavostí. Řekl, že Brunton je dobrý člověk, ale že je slepý duchovně. Meher Baba také řekl, že Bruntonova kniha je plná lží a zkreslení, ale že to nevadí, protože pravda se nakonec projeví. Meher Baba také prohlásil, že Brunton je jedním z jeho agentů, kteří šíří jeho jméno po světě.

Existují různé verze a svědectví o tom, co se stalo mezi Bruntonem a Meher Babou. Některé jsou více příznivé pro jednoho nebo druhého. Některé jsou také podezřelé z plagiátu nebo fabulace.

[Pedriito]

Skoro jako na poradně

[Návštěvník]

Brunton chtěl zažít nadpřirozené síly a zážitky, které považoval za důkaz duchovní realizace.

Nejrůznější sekty slibují nadlidské a dokonce i nadpřirozené síly a lidi to k podobným
věcem přitahuje. Je třeba říci, že tyto síly se opravdu dají získat pomocí určitých cvičení,
prováděných přesně stanoveným způsobem, stejně jako je možné dospět k určitým výsledkům, věnujeme-li se přesně stanoveným způsobem nějaké fyzické nebo mentální disciplině.
Neznamená to tedy, že by se nedalo dosáhnout nadpřirozených sil, v Indii zvaných siddhis.
Otázka ale zní: „K čemu je hledat? Co hledající doopravdy chce? “
Když jsem byl v roce 1987 v Los Angeles, někdo říkal, že by chtěl umět chodit po vodě
a že kvůli tomu dělá hathajógu. Ptal se mě, jestli bych mu mohl k tomu dopomoci. Musel
jsem mu říci: „Obávám se, že nemám schopnost předávat tento druh síly. Sám ji nemám.
Nezajímal bych se o ni, i kdyby mi ji někdo mohl předat. Řekl bych ´Ne, děkuji. Docela mi
vyhovuje jet lodí.´“
https://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/osta ... _mluvi.pdf

[Návštěvník]

Brunton také nesouhlasil s Meher Babou ohledně jeho role avatára

Tak to se mu vůbec nedivím:


Meher Baba považoval sebe za avatara. Avatar je podle něho perfektní Mistr, první duše, která dosáhla uskutečnění Boha, a která se opakovaně inkarnuje každých 700 až 1400 let. Za předchozí avatary označil Zarathustru, Ramu, Krišnu, Buddhu, Ježíše a Mohameda.

[Návštěvník]

Brunton chtěl zažít nadpřirozené síly a zážitky, které považoval za důkaz duchovní realizace.

Stoupenec: No, mít mantru, džapu a podobně, to mi jistě přinese prospěch.

Maháriši: Jaký prospěch?

Stoupenec: Získám spoustu dobrého. Třeba nadpřirozené síly (siddhis), dostanu se do nebes (svargam), získám boží Milost a další.

Maháriši: Proč to všechno hledáte?

Stoupenec: Cožpak se mi s tím vším nebude dobře dařit? Takto půjde všechno skvěle.

Maháriši: Očekáváte od toho dokonalé štěstí, že ano?

Stoupenec: Zajisté svámí.

Maháriši: Takže z vašeho veškerého úsilí toužíte získat štěstí?

Stoupenec: Ano, chci štěstí.

Maháriši: Znamená to, že teď jste ještě štěstí nedosáhl?

Stoupenec: Tu a tam trochu štěstí pociťuji, ale často mě přepadají starosti a trápení.

Maháriši: Chcete tedy štěstí, které není promícháno se starostmi?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Zrovna teď žádný smutek necítíte, je to tak?

Stoupenec: Necítím.

Maháriši: Tak co ještě hledáte?

Stoupenec: Starosti brzy přijdou. A tomu chci předejít.

Maháriši: Hledáte tedy trvalou a stálou blaženost. Je to tak?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Uspokojí vás, když se váš současný stav stane trvalým?

Stoupenec: (chvíli přemýšlí) Obávám se, svámí, že teď zrovna žádné štěstí neprožívám.

Maháriši: Když mi kladete otázky, nacházíte v tom potěšení či strast?

Stoupenec: Klást otázky a učit se je spíše potěšení.

Maháriši: Co je to, co vám poskytuje potěšení z kladení otázek?

Stoupenec: Je to vaše laskavost, když mi předáváte poznání a rady.

Maháriši: Potěšení ale nastane jen když dostanete odpověď. Co je to, co vás potěší, když se ptáte?

Stoupenec: Když se zeptám, tak je to bezpochyby vaše laskavost, že mi odpovíte.

Maháriši: Domníváte se, že jistá vyhlídka na odpověď, která vám působí potěšení, když ji uslyšíte, je sama o sobě potěšením. Jinak řečeno – přicházející (či očekávané – pozn. překl.) potěšení vrhá před sebe svůj stín či odlesk.

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Je to jediný důvod či příčina potěšení?

Stoupenec: Nepochybně může být sama o sobě příjemná i přítomnost či blízkost svatých lidí.

Maháriši: Když se zeptáte běžných lidí – chcete například znát cestu do vesnice – kudy jít, přinese vám to potěšení?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Proč?

Stoupenec: Protože očekávám, že se to dozvím.

Maháriši: Řekněme, že nějaký kolemjdoucí mluví s dalším člověk o spoustě věcí a vy ten hovor vyslechnete. Je to rovněž poznání nějakého faktu. Přesto půjdete dál a nechcete ho poslouchat. Takže zjištění (se skutečností z tohoto rozhovoru) vám potěšení neposkytne?

Stoupenec: Ne svámí, Do toho mi nic není.

Maháriši: Pak tedy poznání (nějakého faktu) či vyhlídka na poznání vám poskytne potěšení, jen když se o to zajímáte. Jen když o to máte zájem.

Stoupenec: Ano, tak to je.

Maháriši: O co se zajímáte, to vám přináší potěšení, není to tak?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Co se myslí zájmem? Proč se o nějaké poznání zajímáte? Proč máte ku příkladu zájem klást mi otázky?

Stoupenec: Zájmem myslím to, že z nějakého důvodu (ze zvyku či z náhodného setkání) má mysl cítí, že jí to táhne k nějakému poznání či jednání. V mých současných otázkách mě poznání zajímá proto, že mi to něco přinese.

Maháriši: Jak vám tohle poznání pomůže?

Stoupenec: Povede mě k dobrým okolnostem, a tak mi zajistí štěstí.

Maháriši: Vaše otázky vám přináší štěstí, protože ve vaší mysli vytvářejí představu štěstí, které očekáváte, že z otázek získáte ve formě příznivých okolností. Jinak řečeno – vytvářejí odraz či představu blížícího se štěstí.

Stoupenec: Tohle vysvětlení je možné.

Maháriši: Kdybyste se o příznivé okolnosti nezajímal, dával byste mi dotazy, které k nim směřují? Nebo když by se takto ptal někdo jiný, přinášelo by vám to potěšení?

Stoupenec: Ne, nepřinášelo.

Maháriši: Není tedy už jasné, že když jste odhodlán najít v nějakém objektu potěšení, pak získání tohoto objektu je tím, co vám přináší potěšení?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Takže si můžete vybrat, že vám nějaký objekt přináší či nepřináší potěšení?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Můžete tedy prohlásit, že potěšení či štěstí je jakousi vlastností vnějších objektů? Není to spíše vaše vlastnost, že se podle vaší vůle můžete z vnějších objektů těšit, nebo být z nich ustaraný?

Stoupenec: Samozřejmě, že potěšení či štěstí je ve mně a nikoli ve vnějších objektech, jak jste řekl. Ale stále mám pochybnosti. Proč třeba cukr chutná vždy všem lidem a proč sladkost cukru cítím vždy jako příjemnost, když tato příjemnost není sama o sobě vlastností cukru?

Maháriši: Dříve, než začnete hledat vysvětlení pro svá fakta, je vhodné být ve vašich faktech přesný. Opravdu cukr chutná vždy všem lidem?

Stoupenec: Ano svámí. Každému chutná cukr a kousky cukroví nebo dortu. Jí to se zjevným potěšením.

Maháriši: Pokud byste nabídnul sladkost nebo dort pacientovi, který právě podstoupil operaci kvůli cukrovce, bude z toho mít radost?

Stoupenec: Ne, bude se bát. Chci ale říci, že všichni zdraví lidé mají sladké rádi.

Maháriši: Opravdu? Opravdu mají vždycky rádi sladké?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Tak si představte nějakého žrouta, který se nacpal sladkostmi a snaží si teď ulevit zvracením od bolesti břicha. Co mu přinese váš dort – potěšení nebo bolest?

Stoupenec: Nebudete mu to příjemné, protože se snaží sladkého zbavit. Sladké však bude chutnat tomu, kdo je zdravý, je mu dobře a nepřejídá se.

Maháriši: Probrali jsem vaše fakta. Tak si teď pojďme probrat otázku, kterou jste mi dal, a sice: „Proč mají všichni lidé rádi sladké, když cukr sám o sobě nemá potěšení poskytující vlastnost?“ Vy věříte, že tato skutečnost prokáže, že potěšení není v subjektu, ale je ve sladkém objektu, že ano?

Stoupenec: Vypadá to tak.

Maháriši: Tak proč ten samý cukr neposkytne stejné potěšení diabetikovi nebo žroutovi, který právě zvrací?

Stoupenec: Protože by to ublížilo jejich zdraví?

Maháriši: Proč to neuškodí jiným lidem?

Stoupenec: Cukr je dobré a výživné jídlo a u normálních lidí neškodí zdraví.

Maháriši: No dobrá. Je tedy jasné, že lidé jsou obecně rádi, když mají pevné zdraví, a proto si libují v tom, co jim zdraví přináší. A pokud by jim tytéž objekty zdraví poškodily, tak je odmítnou. Je to tak?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Takže důvod, proč sladké přináší potěšení, není v samotném cukru, ale v osobní zálibě být zdravý.

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Co je pro člověka přirozené – být zdravý, nebo nemocný?

Stoupenec: Být zdravý.

Maháriši: Pak potěšení z dosahování zdraví je potěšením z nabývání či přesněji znovu nabývání našeho přirozeného stavu, že ano?

Stoupenec: Je to tak.

Maháriši: Když jí člověk sladké, neusiluje o štěstí tím, že tělu dává to, co mu chybí a co potřebuje, aby bylo dokonalé ve svém zdraví či ve svém přirozeném stavu?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Není podstatou člověka být šťastný? Tedy, pokud mu není nic vnějšího na obtíž, pak je šťastný.

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Neměli bychom tedy říkat, že lidskou podstatou je štěstí?

Stoupenec: Pravděpodobně to tak je. Ale pořád cítím určité rozpaky či pochyby, abych to odsouhlasil.

Maháriši: Proč byste se měl zatěžovat nejistotou, když ji může odstranit vaše zkušenost?

Stoupenec: Jaká mám já zkušenost, svámí?

Maháriši: Nezakoušíte sám sebe?

Stoupenec: Ano, určitým nejasným způsobem. Ale když o sobě přemýšlím, je to vždy v souvislosti se spoustou dalších vnějších záležitostí a v nesourodých myšlenkách. Stěží se dokáži dobrat jasné představy sám sebe.

Maháriši: Neexistuje nějaký čas, kdy se osvobodíte od všech vnějších záležitostí a toulavých myšlenek

Stoupenec: Zkoušel jsem to.

Maháriši: Proč byste to měl zkoušet? Cožpak se od toho neosvobozujete každý den?

Stoupenec: Nikdy se mi nestalo, že bych byl od toho osvobozen.

Maháriši: Teď mluvíte o vašem bdělém stavu, že ano?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Ale co váš stav ve spánku?

Stoupenec: Když spím, tak co si mohu ze spánku pamatovat, kromě několika mála silných prožitků (ve snu)?

Maháriši: Nemám na mysli váš spánek se sny, který je jen slabou ozvěnou či napodobeninou vašeho bdělého stavu. Mám na mysli bezesný spánek. Cožpak jste nikdy nespal bezesným spánkem?

Stoupenec: Spím tak každou noc.

Maháriši: Nejste v tomto stavu osvobozen od všeho vnějších událostí a od nestálých myšlenek, které se jich týkají?

Stoupenec: Nevím. Když vstanu, tak si z tohoto stavu nic nepamatuji.

Maháriši: Probouzíte se s pocitem, že během bezesného spánku trvala bída či toulavé myšlenky?

Stoupenec: Samozřejmě že ne.

Maháriši: Nevstáváte s pocitem blaženého, nerušeného odpočinku?

Stoupenec: Ano

Maháriši: Kdo si během bezesného spánku užívá blažený, nerušený odpočinek?

Stoupenec: Myslím, že si ho užívám já.

Maháriši: Byly v té době s vámi vnější záležitosti a toulavé myšlenky?

Stoupenec: Ne.

Maháriši: Pak volnost od všeho vnějšího a od toulavých myšlenek je vaší denní zkušeností a vy zjišťujete, že ta zkušenost je blažená a příjemná. Je to tak?

Stoupenec: Ano.

Maháriši: Není to další důkaz toho, že základní podstatou nás samých je štěstí?

Stoupenec: Ano. Zdá se to tak být.....
https://www.ramana-maharisi.cz/article/ ... arisim-1-4