Cesta k Pravdě

[Vostálník]

Neexistuje ani stvoření, ani zničení,
ani osud, ani svobodná vůle,
ani cesta, ani úspěch.
Toto je konečná pravda.

Konečná pravda je mnohem jednodušší :

Neexistuje žádná výhoda...





To by pro pitomce mohla bejt dost něštastná zpráva !!!

[Návštěvník]

jen mně tam furt chybí ten Bůh, nebot to vše jsou možnosti či dovednosti ega,

Ony ty čakry fungují v páru, chtění a vědomí, čili touha po fyzickém šoustání ze 2. čakry je spojena s vědomím toho, kdo si to šoustání užívá, což je ego ve 3. čakře.

Čili analogicky vědomí Boha z 5. čakry je ve 4. čakře univerzální lásky implicitně obsaženo.

6. čakra ale nemá co by milovala jako objekt, protože 7. čakra je bez subjektu.

Negativní entita to bere zkratkou z 2. do 6. čakry, tudíž musí mít 2. čakru plně zformovanou ale zároveň bez ulpívání, aby se vědomí 3. čakry mohlo plně rozvinout a nebylo pohlceno. Jinak neustojí dopad otevření 6/7 čakry. To by pak bylo jako kdybys napojil 12V na 220.

[Vostálník]

Jsem z toho trošku jelen,

já ale nejsem nějakej kundalini jogín ale spíše šakti jogín,

takže spíše než zaměřování pozornosti na nějaké body v těle,

dávám přednost uvolnění uvědomování v světlo prostoru,

a dál toto již neřeším,

at si to vyřeší sám prostor

(nebo chceš-li kundajogínsky ta 7. čakra která je spojení kundalini a šakti)


V kundalini joze se stejně vše odevzdává k zpracování 7. čakře

a ne že by to vše měl někdo dělat a něco otvírat a čistit,

i když určitého úsilí je zde samozřejmě zpočátku zapotřebí,

aby to bylo čemu odevzdat...

[Vostálník]

To by pak bylo jako kdybys napojil 12V na 220.

No právě,

vony ani pocity tepla či naopak chladu nebo vibrace apd. nejsou žádný terno,

nehledě na ono zblbnutí když dojde k otevření nějaké čakry a tak celkovému nevyvážení systému,

zatímco spojení s prostorem je naopak s pocity blaženosti...

Takže je prostě lépe to odevzdat vyšší síle která si to spojí sama...


Jediné nebezpečí co zde hrozí je že se posereš štěstím...

[miroslav]

Neexistuje ani stvoření, ani zničení,
ani osud, ani svobodná vůle,
ani cesta, ani úspěch.
Toto je konečná pravda.

Je to naopak.
Existuje stvoření i zničení,
osud i svobodná vůle,
cesta i úspěch.
Jenom konečná pravda neexistuje.

[Vostálník]

To je fakt, konečná pravda neexistuje protože ani žádná pravda neexistuje

a

i kdyby náhodou existovala tak by byla nekonečná,

takže už máme tři věci co neexistují,

prázdnota, konečná pravda a výhoda...

Možná že už ani neexistuje Bůh a jediné zde po něm zbylo je reliktní záření, které omylem považujeme za Boha,

zatímco Bůh je mrtev...

[Vostálník]

Je dost pravděpodobné že jej zabil ten BIG BANG,

páč jednak to byla pořádná šupa,

a druhak nebylo kam utýct, nebot neexitoval žádný prostor kam by se dalo utýct,

s vyjímkou prostoru v tom BIG BANGU,

což ovšem bylo zrovna to neblbější místo kam se schovat...

[Návštěvník]

To by pak bylo jako kdybys napojil 12V na 220.

No právě,

vony ani pocity tepla či naopak chladu nebo vibrace apd. nejsou žádný terno,

nehledě na ono zblbnutí když dojde k otevření nějaké čakry a tak celkovému nevyvážení systému,

zatímco spojení s prostorem je naopak s pocity blaženosti...

Takže je prostě lépe to odevzdat vyšší síle která si to spojí sama...


Jediné nebezpečí co zde hrozí je že se posereš štěstím...

To je konečná, kde končíš, nebo pokracuješ někam dál?

[Návštěvník]

Možná že už ani neexistuje Bůh a jediné zde po něm zbylo je reliktní záření, které omylem považujeme za Boha,

No prostě je Bůh vnímán ve 3 modech (já jsem si to namodeloval jako 3., 5., a 7. čakru přičemž sudé čakry jsou chtění, směřování k nim, ale někdy mi ten model hapruje).

Vidíš nějaký objekt, třeba hrneček čaje na stole. Zde Miroslav končí, páč je to vůl. Pak si řekneš hergot, když existuje hrneček, pak musí existovat všechno. Čili skrze ten konkrétní hrneček poznáváš všechny věci, všechno bytí, jako nekonečný objekt. Tady se zastavila Jana. A protože je to žena, tak se jí rozumového poznání zas tolik nedostalo (tak to zoufale nahrazuje citáty), oproti chtění, a tak jako kočka brání svá koťata, sáhneš jí na Moojiho a dostaneš takovou ťafku, že stáhneš ocas mezi nohy a odplížíš se.

No a pak je ještě třetí stádium, kdy ani nekonečný objekt nemusí být objektivizován, prostě pokrčíš rameny, nejde o tom nic říct.

[host]

Možná že už ani neexistuje Bůh a jediné zde po něm zbylo je reliktní záření, které omylem považujeme za Boha,

No prostě je Bůh vnímán ve 3 modech (já jsem si to namodeloval jako 3., 5., a 7. čakru přičemž sudé čakry jsou chtění, směřování k nim, ale někdy mi ten model hapruje).

Vidíš nějaký objekt, třeba hrneček čaje na stole. Zde Miroslav končí, páč je to vůl. Pak si řekneš hergot, když existuje hrneček, pak musí existovat všechno. Čili skrze ten konkrétní hrneček poznáváš všechny věci, všechno bytí, jako nekonečný objekt. Tady se zastavila Jana. A protože je to žena, tak se jí rozumového poznání zas tolik nedostalo (tak to zoufale nahrazuje citáty), oproti chtění, a tak jako kočka brání svá koťata, sáhneš jí na Moojiho a dostaneš takovou ťafku, že stáhneš ocas mezi nohy a odplížíš se.

No a pak je ještě třetí stádium, kdy ani nekonečný objekt nemusí být objektivizován, prostě pokrčíš rameny, nejde o tom nic říct.

Moc si to intelektualizuješ, to občas dělá každý a je to dobré pouze k povšimnutí si toho.

[host]

Druhá strana mince, je, emocionalisovat si to. Ani z jedné strany nelze zachytit čistý vjem.

[Vostálník]

To je konečná, kde končíš, nebo pokracuješ někam dál?

Oboje najednou...

Není třeba se tím zaobírat, paradox je otevřená věc...

Co bude, to bude a co nebude to nebude,

úplně stejně jako tomu je ted a jako tomu bylo v minulosti...

[Vostálník]

Možná že už ani neexistuje Bůh a jediné zde po něm zbylo je reliktní záření, které omylem považujeme za Boha,

No prostě je Bůh vnímán ve 3 modech (já jsem si to namodeloval jako 3., 5., a 7. čakru přičemž sudé čakry jsou chtění, směřování k nim, ale někdy mi ten model hapruje).

Vidíš nějaký objekt, třeba hrneček čaje na stole. Zde Miroslav končí, páč je to vůl. Pak si řekneš hergot, když existuje hrneček, pak musí existovat všechno. Čili skrze ten konkrétní hrneček poznáváš všechny věci, všechno bytí, jako nekonečný objekt. Tady se zastavila Jana. A protože je to žena, tak se jí rozumového poznání zas tolik nedostalo (tak to zoufale nahrazuje citáty), oproti chtění, a tak jako kočka brání svá koťata, sáhneš jí na Moojiho a dostaneš takovou ťafku, že stáhneš ocas mezi nohy a odplížíš se.

No a pak je ještě třetí stádium, kdy ani nekonečný objekt nemusí být objektivizován, prostě pokrčíš rameny, nejde o tom nic říct.

Tomu fakt nerozumím,

jediný co je mně jaksi jasný,

že ti tam neustále chybí 1. čakra

[Návštěvník]

No a už to dopíšu,

nebot ted už je to záležitost "duchovní cesty"

budto se bude uvnitřnovat, tedy koncentrovat (jak se všeobecně radí) a dojde k Atmanu,

nebo naopak se uvolní v meditace od jakéhokoliv uvědomování a dojde k Brahmanu,


to co ovšem platí pro obě dvě cesty je uvolnění těla, nebo ještě lépe produchovění těla,

nebot ztotožnění s tělem (lépe duchovními těla) je kořenem ega...

No vida, na celý duchovno stačí celkem pět řádek...

Čím to, že dokonalé uvnitřnění je absolutním uvolněním a dokonalé uvolnění je také spočívání v sobě samém, tedy uvnitřněním?

[Návštěvník]

že ti tam neustále chybí 1. čakra

No protože s tou se nedá nic moc přímo dělat, ta je dána jako základ pro všechny ostatní.

Nejdřív je šoustání, pak miluješ všechno, a pak se všechno děje samo od sebe (2-4-6).

K tomu ale potřebuješ někoho kdo bude šoustat (3. čakra/ego), pak kdo všechno bude milovat (5. čakra/Bůh), no a nakonec nikoho nenajdeš (7. čakra).

Tomu se říká evoluce tvl.

[Vostálník]

Jakže nikoho nenajdu ?

[Návštěvník]

Jakže nikoho nenajdu ?

Nebude kdo by hledal.

[Vostálník]

Když se děje všechno samo sebou,

tak to je stav ega, stav uvolněného pozorovatele,

a pokud bys dal na duchovní rady džnány,

tak jako pozorovatel můžeš taky pěkně blbnout sám sebou,

ale pokud se uvolníš od konatelství a to zcela spontánně,

tak zcela spontáně nebudeš blbnout s pozorováním sebe sama,

a jen se od toho pozorování a uvědomění prostě uvolníš,

ale opět,

pokud je to tak, že zde nikdo není,

tak je to jen nevědomost,



a za touto nevědomostí je Já...


A kdo v tomto stavu "nicoty a ničeho" uvízne,

tak ten uvíznul v nevědomosti a ne v osvícení...

[Návštěvník]

pokud je to tak, že zde nikdo není,

tak je to jen nevědomost,

No jasně, může to tak být, kdy ego blbne ve svých projekcích.

Proto je dobrá přímá cesta samuraje, protože když hrozí bezprostřední smrt, tak to člověka přejde blbnutí. Stav ki (bez ega) je pak popisován "jakoby se meč sám rozmáchnul". Ego je pak v tu chvíli mrtvé, tedy toho koho meč zasáhnul, a druhak to nebylo vítězství zasahujícího ega, protože kdyby se do toho bezprostředně montovalo, nestalo by se to.

Ty furt blbneš s uvolňováním, ale si to zkus, ten meč je docela těžký a soupeř čeká na jakékoli tvoje uvolnění ("usnutí") aby tě bodnul. Všechny svaly musíš mít připraveny jak k okamžitému úskoku, tak k výpadu, tak jaký uvolnění tvl. (pochopitelně křeč tam taky být nemůže).

[Vostálník]

Když tam není ego (coby konatel)

nekoná že žádná příprava, vše se děje zcela mimo ego, které to pouze a jen pozoruje,

vlastně ani to ne,

čím méně pozoruješ, tím lépe to funguje...



A JINAK TROUBO, UVOLNĚNÍ NENÍ SPÁNEK !!!