VADŽRA MYSL

[♪ ♫ ♪ ♫]

ještě tu není nikdo, kdo by věděl, co je špatně, co není láska.

Někdo to evidentně ví, jinak by o tom nemoh vydávat svědectví, tedy umí to rozlišit. A furt zní ta otázka, kdo to je?

[♪ ♫ ♪ ♫]

Verbum sapienti sat est.

"Moudrému stačí slovo."

[Návštěvník]

Vždyť v tichu srdce je pořád ticho, takže v místě poznávání Pravdy nikdo nic neříká.
V tichu srdce je Pravda bez přítomnosti mysli.

Proto probuzení říkají, že nic neříkají:


Moc se mi líbí ty trefné popisy toho, co nejde popsat:
Ačkoli to, co je, nelze popsat, zdá se, že vyvstávají slova: ráj, dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.

Všimni si, že k poznávání výše popsaného není potřeba jediné myšlenky, stačí k tomu jen uvědomění toho samotného bez myšlenky.

V místě, kde se setkává nádech a výdech,
v místě, kde se tají dech....

A tady v tom místě, kde se mysl rodí, prázdnota se stává formou, v tichu srdce je ještě nedotčená ničím osobním, ještě tu není nikdo, kdo by věděl, co je špatně, co není láska.

Proto je tady taková krása, všechno je čerstvé, nové - Boží.

...Dítě já, ty beránek ....

Cokoli je ono je díky formě. Zmizí forma zmizí ono.

A tak vyvstane nová forma. Jako reakce.

Růže bez trní
ráj bez Vostálů
to je iluze

[♪ ♫ ♪ ♫]

Ono to je právě přímo úměrné tomu pohybu pozornosti. A tom je nauka "středu". Esence jogy. Složité - jednoduché. To není něčí výmysl, že to takhle funguje. Narodí se dítě, má dáno toto tělo. Předdtím? Předtím nemělo tuhle formu. Ticho. A teď se to s jeho narozením rozezní. Má "pouze" toto tělo, co na původní ticho zapomělo. Vědomí zrozené v tomto těle zapomělo svůj zdroj, podstatu, základ... Vědomí se realizovalo do života barev, zvuků a vůní, doteků... A hledá jej, hledá svůj zdroj, jako ztracené dítě hledá svou matku, otce... A zapomíná víc a víc, pozornost jde do extrémů, až k okraji. Dál to nejde. Ha! Co je za těmi okraji? Za "levým" je zas "pravý". A naopak. Tak se to jeví. Je to otáčení se v tomto stanoveném. Vlevo, vpravo, vpředu, vzadu, nahoře, dole... Střed. Nitro. "Všechny cesty vedou .. ...."

[Návštěvník]

Dříve jsme si byli vědomi Stvořitele a zkušeností mezi inkarnacemi, ale náš Logos/Stvořitel nebyl příliš spokojen s rychlostí našeho učení/polarizace. Započal tedy proces zapomnění, zahalení (kdy se tak z mysli/těla/ducha stal komplex mysli/těla/ducha).

82.22 Tazatel: Protože jedinou možností v této konkrétní době byla podle mého názoru polarizace pro službu druhým, musím z toho, co jste řekl, usuzovat, že i když si všichni byli vědomi nutnosti služby druhým, nebyli schopni jí dosáhnout. Jaká byla v té době konfigurace mysli komplexu mysl/tělo/ducha? Byli si vědomi nutnosti polarizace, nebo si jí nebyli vědomi? A pokud ano, proč jim dělalo takové potíže sloužit druhým v míře nezbytné pro graduaci, když to byla jediná možná polarizace?

Ra: Já jsem Ra. Uvažte, chcete-li, jakou tendenci mají ti, kteří jsou božsky šťastní, jak toto zkreslení nazýváte, že mají jen malou touhu svůj stav změnit nebo zlepšit. Takový je výsledek mysli/těla/ducha, který není komplexní. Existuje možnost lásky k druhým a služby druhým, ale je zde i ohromující vědomí Stvořitele v sobě samém. Spojení se Stvořitelem je jako pupeční šňůra. Jistota je naprostá. Proto není žádná láska strašně důležitá, žádná bolest strašně děsivá, proto se nevyvíjí žádné úsilí sloužit z lásky nebo prospívat ze strachu.

Zastřít však v entitě vědomí Stvořitele může být považováno za nejstrašnější, co lze entitě udělat. Odtud tipuji ono andělské "Non serviam", "Nebudu sloužit", počátek vzpoury andělů.

[♪ ♫ ♪ ♫]

V tom je ta nebezpečnost uvíznutí. Ty něco vnitřního cítíš. A on ti to vysvetluje (že vlastně není, co vysvětlovat.) Docela prdel, ne? A my my máme rádi srandu, tak jedem... on ti má říct, jak to v tobě funguje, jak probudit vnitřní sílu. Jestli už tě a další, bere jako probuzené. Ok. Ale proč to pak dělá, a proč za ním jezdíte? Či, proč sem vkládáte ta videa? Když je už vše jedno? Já to nechápu.

[Návštěvník]

Co to meleš?

[♪ ♫ ♪ ♫]

Co to meleš?

To nepochopíš.

[Jana]

V tichu srdce je Pravda bez přítomnosti mysli.

Omyl. Akorát ta mysl je tichá. Páč srdce ji zpívá. Píseň života. Ne vždy však slyší odevzdaně. Málo kdy slyší. Protože pozornost v ní lítá ze strany na stranu. To pozornost tvoří mysl v mantinelech těla (prostor a čas). Takže proto při jejím zastavení, uklidnění (přítomnost), jako by nebyla. A tu si toho jemná pozornost všimne. Ha! A vytvoří si na tom ne-mysl. Což je mnohem rafinovanější forma mysli. Kluzká jak olej a sypká jak cukr.

V hlubinách ticha srdce není po mysli ani stopy. Není tady nic zachytitelného, nic zachycujícího.

Ta svěžest Bytí je dokonale čistá, prázdná, a přeci vědomá.

Je tady jasné, co míní Nisargadatta Maharadž tím, že Smrt mysli je zrozením moudrosti.

Eduard Tomáš cituje mudrce, že mysl pramení V duchovním srdci, ale v hlubinách ticha srdce žádná mysl není. Kdyby byla mysl spící, byla by to forma. Ale formu umí stvořit zase jen mysl.

Papadží říká: "Když neexistuje mysl, září tvář čistotou a nevinností."

S vědomím, že Tvá existence je ničím nepodmíněnou láskou, je zbytečné si o Tobě cokoli myslet. V očích lásky jsi vždycky nevinný a čistý.

[Jana]

ještě tu není nikdo, kdo by věděl, co je špatně, co není láska.

Někdo to evidentně ví, jinak by o tom nemoh vydávat svědectví, tedy umí to rozlišit.

Může tady být poznání a nemusí tady být ztotožnění. Může tady být konání, a nemusí tady být konatel.

A furt zní ta otázka, kdo to je?

Jestli se hledá odpověď v mysli, tak se vždycky někdo najde. Ovšem mysl pravdu nezná.

Pravda je v tichu srdce.

A tady je odpověď: Nikdo.

Forma je prázdnota a prázdnota je forma.

[Jana]

Cokoli je ono je díky formě. Zmizí forma zmizí ono.

Kdepak, je to obráceně. S prohlédnutím, že forma je prázdná (vždycky), mysl je prázdná (vždycky), tak to je teprve ono.

Nirvána je ono. Boží království je to ono. Život, který by bylo možné nazvat: "dokonalý, úžasný, čistý, svobodný, absolutní, nekonečný, láska.." je právě to ono.

A tak vyvstane nová forma. Jako reakce.

Růže bez trní
ráj bez Vostálů
to je iluze

Pořád se držíš formy. Ale forma je prázdná. Tím pádem neexistuje nic, co by mohlo narušovat ráj. Existence růží s trny i existence Vostála s jeho projevy jsou stejně zázračné a stejně Boží. Je to zázračné tím, že prázdnota je forma. To je skutečně zázračné.

A forma je prázdná, zůstává jen ráj.

Bytí je pořád stejně dokonalé.

[♪ ♫ ♪ ♫]

Ale bez zmínění Vostála by to asi nebylo. A co my? My jsme vosk?

[Jana]

Možná stojí zato prozkoumat tohle:

forma je prázdná (vždycky), mysl je prázdná (vždycky)

Nirvána a Anattá velmi úzce souvisí s pojmem „prázdnoty“

To, co tvrdí Buddha, že forma je prázdnota, vědci potvrzují. Proto všechno, co je vnímáno prostřednictvím smyslového vnímání a mysli jako různé formy, je ve skutečnosti prázdnotou. Vždycky.

A stejné je to s myslí. I ta se dá zkoumat, dalo by se říct, až vědecky a je možné dospět k poznání, že mysl je prázdná. Vždycky.

V tichu srdce je obojí jasné.

[Jana]

Ale bez zmínění Vostála by to asi nebylo. A co my? My jsme vosk?

Ach, jak by to mohlo být vůbec jiné? Prostě zázrak nad zázraky.

[♪ ♫ ♪ ♫]

Možná stojí zato prozkoumat tohle:

forma je prázdná (vždycky), mysl je prázdná (vždycky)

Nirvána a Anattá velmi úzce souvisí s pojmem „prázdnoty“

To, co tvrdí Buddha, že forma je prázdnota, vědci potvrzují. Proto všechno, co je vnímáno prostřednictvím smyslového vnímání a mysli jako různé formy, je ve skutečnosti prázdnotou. Vždycky.

A stejné je to s myslí. I ta se dá zkoumat, dalo by se říct, až vědecky a je možné dospět k poznání, že mysl je prázdná. Vždycky.

V tichu srdce je obojí jasné.

Omyl. Vědci netvrdí, že forma je prázdná, ani Buddha to netvrdí. On mluví o mysli, může být vyprázdněna. A nemusí. Koukni na zprávy a pověz, kdo v tom projevu zatím vyhrává. V neprojevu a bezčasém to ani nevíš. Tady to víš, a tady k tomu zaujímáš stanovisko.

[♪ ♫ ♪ ♫]

Ale bez zmínění Vostála by to asi nebylo. A co my? My jsme vosk?

Ach, jak by to mohlo být vůbec jiné? Prostě zázrak nad zázraky.

Zázrak znamená, že diamant má mnoho plošek. To je ten zázrak, že ti od narození zrcadlí tvůj život. A pokud tě dosud jako duchovňáka nezabil, máš důvod a ůkol tu být.

[Jana]

Omyl. Vědci netvrdí, že forma je prázdná, ani Buddha to netvrdí. On mluví o mysli, může být vyprázdněna. A nemusí.

V původním smyslu však Buddha učil o prázdnotě foremného světa z důvodu, aby se od něj adepti odvrátili k duchovnímu životu (viz Buddhovo učení: "Forma je prázdnota, prázdnota je forma, forma a prázdnota jsou od sebe neoddělitelné." - vede k otázce obsahu - viz učení o dharma dhátu a buddha dhátu).
https://czwiki.cz/Lexikon/Anatt%C3%A1

Zkoumáním hmoty se dochází k poznání, že hmota je prázdnotou. Sedíš na formě židle a ona je obsahem prázdnotou.

Svět je samá prázdnota, říká jaderný fyzik, který zkoumá složení hmoty

Koukni na zprávy a pověz, kdo v tom projevu zatím vyhrává. V neprojevu a bezčasém to ani nevíš. Tady to víš, a tady k tomu zaujímáš stanovisko.

Nekouknu. Nevím. Není to můj obor. Nemám aspiraci na ředitele zeměkoule a na zasahování do chodu dějin.

Jeden kamarád na tyhle politické debaty říká: "Podívej se, jsem jen prostý venkovský učitel, naše obec čítá 1500 lidí. My sousedé se máme rádi..."

John Lennon: "Vypni mysl, uvolni se a nech se nést proudem... jenž neustává, jenž neustává... odlož své myšlení a odevzdej se prázdnotě... jež září, jež září…"
https://www.kvantovaterapie.cz/blog/7732165563347843328

[Jana]

Ale bez zmínění Vostála by to asi nebylo. A co my? My jsme vosk?

Ach, jak by to mohlo být vůbec jiné? Prostě zázrak nad zázraky.

Zázrak znamená, že diamant má mnoho plošek. To je ten zázrak, že ti od narození zrcadlí tvůj život. A pokud tě dosud jako duchovňáka nezabil, máš důvod a úkol tu být.

Řekla bych, že tady nemůžu nebýt.

[♪ ♫ ♪ ♫]

Řekla bych, že tady nemůžu nebýt.

No to se opět pleteš, nemusíš tu být. Stejně jako pán, co jsem šel ráno do lídla, a nabralo ho auto na přechodu..

On už tu není, což není spojeno s tvou představou dokonalosti. Jeho rodina, děti, ztratila tátu. A ta paní, co zpěchala a nedala přednost, a protože jsem viděl, že je citlivá.. bude se s tím dlouho potýkat. To je osud.

[Jana]

Řekla bych, že tady nemůžu nebýt.

No to se opět pleteš, nemusíš tu být. Stejně jako pán, co jsem šel ráno do lídla, a nabralo ho auto na přechodu..

On už tu není, což není spojeno s tvou představou dokonalosti. Jeho rodina, děti, ztratila tátu. A ta paní, co zpěchala a nedala přednost, a protože jsem viděl, že je citlivá.. bude se s tím dlouho potýkat. To je osud.

Když věříme, že jsme tělo a že jsme to, co si myslíme, že jsme, tak je ta smrt strašně smutná záležitost,

"Začal nám krásně říkat, že jsme neviditelné bytosti. Protože to, co vidíme, není to, co jsme - tělo. A pak vysvětlil, pokud byste byli spolu s umírající osobou, kterou znáte, a okamžik, kdy vědomí opustilo tělo, je to tak nápadně zřejmé. Najednou je tělo poleno, mrtvý kmen hmoty a nečistot uvnitř a bytost odešla, víte, na druhou stranu. A tento pocit mi připomíná dětství. Od dětství se opakovaně objevuje, že žijeme na špatné straně reality...."

Víš, zemřela mi už spousta milovaných bytostí, ale paradoxně to, čím vždycky skutečně byly, je tím, čím stále jsou, a není tady žádná oddělenost, proto můžu říct, že jsou pořád stejnou láskou, štěstím, radostí. Je to dokonalé.

P: Hmm, a jaké to je, být mrtvý?

H: Není to zas tak velký rozdíl.

viewtopic.php?f=157&t=3648