Poradna zdarma

Potvrzuje se, že mrkev je zdravá.

(že to má v hlavě a srdci srovnaný)

Všechen ten mír, láska a radost jsou jako vůně,
ale tu květinu nikdy nespatříš.
--- Mooji ---

Mrkev píše:Všechen ten mír, láska a radost jsou jako vůně,
ale tu květinu nikdy nespatříš.
--- Mooji ---

Ani jako svítící bramboru v temnotě?

Návštěvník píše:

Mrkev píše:Všechen ten mír, láska a radost jsou jako vůně,
ale tu květinu nikdy nespatříš.
--- Mooji ---

Ani jako svítící bramboru v temnotě?

Škoda, že jsi nenapsal "ani jako mrkev se zlatými vlasy?", to by mě rozkolísalo.
Takto musím napsat ani brambora, ani květák, ani motyka nepomůže ... a

Rozkolísám



Co mrkev?

Přesně tak
....
nemusím křičet "nehoupej mě!"

Tak tedy smrtelně vážně:

Co takhle svítící had v temnotě?
Kam se schovala láska, když život má chuť neochuceného tofu a jeví se jako černobílý přenos z parlamentu beze zvuku?

Návštěvník píše:Tak tedy smrtelně vážně:

Co takhle svítící had v temnotě?
Kam se schovala láska, když život má chuť neochuceného tofu a jeví se jako černobílý přenos z parlamentu beze zvuku?

No jestli vážně, tak si nejdřív přečti o čem tohle vlákno je.
(... malá nevážná nápověda: není to o lásce)
...

Kdo vidí, že se láska schovala? A před tím viděl, že tu byla?

Mrkev píše: není to o lásce

Vážně?

Mrkev píše:Chci po vás, abyste zjistili,
ne na co se díváte,
ale odkud se díváte
a jako kdo se díváte.
Mooji

Mooji neučí dívat se z místa, kde je láska?
Neučí, že bez ní by nebyl život dobrý?

Mohl by pak třeba chutnat jako tofu bez příchuti.

Návštěvník píše:

Mrkev píše: není to o lásce

Vážně?

ANO

Mrkev píše:Chci po vás, abyste zjistili,
ne na co se díváte,
ale odkud se díváte
a jako kdo se díváte.
Mooji

Je to o tom, co je tučné:Odkud se díváte

Mooji neučí dívat se z místa, kde je láska?
Neučí, že bez ní by nebyl život dobrý?

On sám, říká že nic neučí. Vybízí ke zkoumání:

Chci po vás, abyste zjistili,
ne na co se díváte,
ale odkud se díváte
a jako kdo se díváte.
Mooji

Mohl by pak třeba chutnat jako tofu bez příchuti.

Komu by tak, pak mohl chutnat? Té lásce? Nebo tomu, kdo se ještě nenaučil dívat se z místa, kde je láska?
(tenhle další odstavec, prosím nekomentuj, pokud se u něj pozornost udrží. Založ jej za týden jako nové vlákno. Děkuji)

Chci po vás, abyste zjistili,
ne na co se díváte,
ale odkud se díváte
a jako kdo se díváte.
Mooji

Je možné zkoumat, jestli se zrovna díváme z mysli, která možná ví, že správně nemá být nic, nebo ze srdce, které je otevřené.

Bytosti, kterou Mooji objímá, nemusí složitě vysvětlovat, kým je a že to o ničem jiném není.

Návštěvník píše:

Naštěstí Mooji stále dál i těm bytostem, které objal, trpělivě a vlídně vysvětluje, KDO jsou. KDO jsem.

(Samozřejmě jen těm, ve kterých žhne thouha to vědět. Ta touha je milost. )
A za to já děkuji, děkuji, děkuji.

Užívej si pocitu/vjemu otevřeného srdce, Užívej si té nádhery zažívání lásky. Málo koho to potká v takové formě. Je to naprosto OK.

Díky.

Kéž každé bytosti, která o to stojí, se té milosti dostává.

Ta touha je milost.

Fakt jo ?

A já myslel že je to vasána a vona to milost...

Tak to možná i ego je milost, moje ego tedy určitě páč já mám moc pěkný ego,

nejen že všechno ví, ale i to co neví dokáže vymyslet....

vostal petr píše:

Ta touha je milost.

Fakt jo ?

A já myslel že je to vasána a vona to milost...

Tak to možná i ego je milost, moje ego tedy určitě páč já mám moc pěkný ego,

nejen že všechno ví, ale i to co neví dokáže vymyslet....

To víš koncepty, do sebe někdy narazí I když už jsem to i někde četla, že touha vědět , kdo jsem má výjimku.
To víš, že i ego je milost, kde myslíš, že by se tady tak krásné ego samo od sebe vzalo?
Děkuješ?

, že touha vědět , kdo jsem má výjimku.

touha je program, pomocí něhož má člověk vobjevit právě tu "milost"

jenž vlastně znamená že "na pilu se nemá tlačit"

což ovšem zjistíš teprve tehdy, když se tím řezáním tak unavíš, že to pustíš...

Proto je taky lepší touha třeba kydat hnůj nebo řezat dřevo,

nežli touha vědět, ta se totiž jen tak brzo neunaví...

Ani Ramana to nepotřeboval nějak nutně vědět, vždyt už byl skoro "mrtvola"

takže příčinou jeho osvícení nebyla tadle votázka, ale jeho uvolnění...

Chápu, co píšeš.
Jasně, že to celé může zafungovat, bez touhy po poznání, kdo jsem. Ale spíš než Ramanu, dala bych tu priklad krále Ašóky.
V Ramanově případě můžeme povazovat za milost, ten náhlý strach ze smrti a (hle) silnou touhu poznat, co se s ním po smrti stane.

Když máš touhu postavit dům, možná se u 3-4 unavíš. Řezání dříví, pokud v tom najdeš potěšení... , a já znám takový případ, může být zabavou na několik let. A myslím, že to tomu muži (ve vysokém věku) už vydrží až do smrti.

Já jsem tu větu zde psala v určitém kontextu. Zkusím to vysvětlit. Ramana prý ze všeho nejčastěji lidem doporučoval sebe-dotazování. Mooji ho taky často doporučuje. (v současné době ještě víc tzv. Pozvání, ale o tom třeba jindy.) Ale doporučuje to jen lidem, kteří v sobě mají tu zmíněnou touhu po poznání. Jiní se třeba spokojí s tím , že je jim v jeho přítomnosti dobře. S tím, že se jim líbí, co říká...
Nechci tím říct, že sebe-dotazování není pro každého. Je, ale ne každý o ně stojí. A je to tak dobře. Ten šťastný muž, který každou volnou chvíli zajde do lesa a přitáhne nějakou větev, aby bylo, co řezat, co by s otázkou "kdo jsem?" dělal. Možná to bude jinak až mu tělo nedovolí vydat se do lesa. Až bude na smrtelné posleli, možná pak přijde otázka, kdo to vlastně umírá. Nebo možná jednoho dne přijde z lesa, na chvíli si zdřímne a odejde tiše ve spánku a tu změnu, že není tělem přijme stejně samozřejmě, jak přijímal všechny jiné převratné změny za života v těle.

A ještě zpět k té touze po poznání. Psala jsem, že je milostí z toho pohledu, že si ji nikdo nepřivodí sám o sebe. Prostě ji osoba (individualita) vnímá nebo ne. Pro tu individualitu, pro ego to je zároveň prokletím, protože nenaplněním té touhy trpí, naplněním umírá. Takže zase záleží z jakého úhlu pohledu se to vezme.

Přirozené touhy (jenž jsou součástí individuálního naprogramování) fungují v přítomném okamžiku bez cíle a záměru,

prostě to člověka jen baví,

převzaté touhy jsou zaměřeny na budoucnost (co bude po smrti) a jde jim o cíl a záměr a zisk...

Moc tomu rozdělení na přirozené touhy a převzaté nerozumím. Možná mi schází zkušenost.
Já touhou nazývám to co v člověku samovolně vyvstane a někam ho žene. a jak píšeš člověka to prostě baví. Ať už je to ušlechtilé nebo pošetilé. Ale člověk si nevybere.

Převzatá touha? Nevím? Jakože toužím o něčem, protože jsem odkoukal, že po tom touží soused? Tak to myslíš?
- to bych, ale touhou nenazvala. Převzatý program - to možná. Ale TOUHA???

Převzaté touhy jsou přece to,

co ti v mládí nakukali rodiče a škola a společnost,

např. musíš se učit abys něčím byla...

Převzaté touhy jsou mířeny do budoucnosti a mají přinést zisk...

Převzatý program je přeci právě ta převzatá touha, program přece vždy funguje na touze,

jako počítač na elektřině...