Co mě napadá II

[Návštěvník]

Ano

Ot.: Kdy utrpení přestane?

Odp.: Ne do té doby, než zmizí jednotlivec.

Než se prohlédne iluze oddělenosti.

Ramana nic takového něřekl. Nějakou odděleností se nezabýval a o iluzi mluvil jen tehdy, když s tím tématem nějaký hledající přišel. A doplnil to, že svět přes svojí pomíjivost= neskutečnost je Brahman.

Většinou řekl, at' se nejdříve najde Nadjá, a pak se uvidí, jestli někdo bude chtít ještě něco řešit - at' už iluzi nebo nějakou oddělenost.

[Návštěvník]

(Ramana Maháriši » Utrpení a mravnost)

Ot.: Bude lidem neschopným dlouhé meditace stačit, když se budou věnovat konání dobrých skutků?

Odp.: Ano, bude. Představa dobra bude v jejich srdci. To stačí. Dobro, Bůh a láska jsou jedno a totéž.
Jestliže člověk na něco z toho stále myslí, postačí to. Celým smyslem meditace je držet stranou všechny ostatní myšlenky. [12]

Šrí Ramana Mahariši se těmto hádankám vyhýbal tvrzením, že svět, Bůh a jedinec, jenž trpí, jsou všechno výtvory mysli.

Takže podle Ramany je Bůh výtvor mysli.

Pojmy dobro, Bůh, láska jsou povětšinou ještě to nejčistější, co mysl dokázala vytvořit.

[Návštěvník]

Buďte, čím jste - Šri Ramana Mahariši



Její formou je ticho

Proto Ramana dával přednost tichu. Stejně tak E. Tomáš řekl, že pro ubývající ego je ticho přirozené.

[Návštěvník]

Ot.: V dhjáně je víc potěšení než v radostech smyslových. A přece se mysl obrací za smyslovými potěšeními a radost z dhjány nehledá. Proč je to tak?

Odp.: Potěšení nebo bolest jsou pouze aspekty mysli. Naší základní podstatou je štěstí. My jsme však na Já zapoměli a představujeme si, že Já je tělo
nebo mysl.
Toto chybné ztotožnění je příčinou vzniku utrpení. Co dělat? Tato mentální tendence je velmi stará a trvala nespočetnou řadu minulých zrodů. Tím
způsobem zesílila. Musí zmizet dřív než se prosadí základní přirozenost, to jest štěstí.

Buďte, čím jste - Šri Ramana Mahariši

Není štěstí jako štěstí, každý si pod tím představuje něco jiného. Ramana to popsal jako neutrální stav. Tak si málokdo štěstí představuje.

[Návštěvník]

Není štěstí jako štěstí, každý si pod tím představuje něco jiného. Ramana to popsal jako neutrální stav. Tak si málokdo štěstí představuje.

P.S. Proto dával Ramana přednost tichu. Nic neříkal a v jeho tichu se zklidnila mysl hledajících. Všechny jejich otázky ztratily důležitost. Jakýkoliv pojem at' Bůh, dobro, láska jsou pak zcela přebytečné. Protože se na chvíli objeví něco, co je všechny přesahuje.

[Návštěvník]

A když někdy mluvil, tak např. Joganandovi řekl:

Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

[Návštěvník]

A když někdy mluvil, tak např. Joganandovi řekl:

Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

Uveďte, prosím, zdroj, odkud tahle citace je, aby byly jasné souvislosti.

[Návštěvník]

Pojmy dobro, Bůh, láska jsou povětšinou ještě to nejčistější, co mysl dokázala vytvořit.

Neznáš lásku, jestli za jejího původce považuješ mysl. Ramana nemluví o Bohu, kterého by stvořila mysl.

[Návštěvník]

Pojmy dobro, Bůh, láska jsou povětšinou ještě to nejčistější, co mysl dokázala vytvořit.

Neznáš lásku, jestli za jejího původce považuješ mysl.

Láska je slovo, abstraktní pojem, který vytvořila mysl. Pod kterým si každý představuje něco jiného, a tak to mysl dál rozlišuje na takovou a takovou lásku - jako sobeckou, mateřskou, bezpodmínečnou atd. atd. Mysl se prostě může super vyřádit. Existuje spoustu definic lásky. Potom ma ještě mysl ve zvyku jeden pojem přilípnout na druhý pojem s tím, že je to to samé. Prostě žonglování s líbivými slovy a pojmy. A potom se pojem láska dá také prima zneužívat a stavět se pomocí něho nad druhé. Např. Neznáš lásku, jestli, když...
Nemám zájem znát tvoji představu lásky. Úplně mi stačí pozorovat, jak se chováš k ostatním.

Ramana nemluví o Bohu, kterého by stvořila mysl.

Ale jo, mluví. Pěkně to řekl, že Bůh stvořil člověka, lidé stvořili Boha - ale vlastně stvořili jen formy a pojmy (jak Bůh tak lidé).

Ovšem lidem, kteří věří na Boha a milují ho (podle svých možností) - těm by to samozřejmě neřekl. Ti jdou cestou bhakti a to je ok.

[Návštěvník]

A když někdy mluvil, tak např. Joganandovi řekl:

Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

To jsi se asi spletla, ne? Utrpení je cesta uskutečnění ega. Ego – příčina všeho utrpení.

[...]

Když člověk pochopí, že utrpení je cesta k uskutečnění Boha, zjistí, je to je

příležitost rozpoznat a přijmout, že i ty pocity bolesti, utrpení a zklamání jsou vytvářené identifikací Absolutna s těmito jeho mentálními tvary a jakmile se to tak začne plně vnímat a akceptovat, začnou se tím i všechny ty doteď odmítané negativity postupně rozpouštět.

Narůstá tím ovšem ´vážné nebezpečí´ , že Jeho Hra na dualitní existenci se v dotyčném tvaru blíží ke konci

[Návštěvník]

A když někdy mluvil, tak např. Joganandovi řekl:

Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

To jsi se asi spletla, ne? Utrpení je cesta uskutečnění ega. Ego – příčina všeho utrpení.

Ramana to řekl Joganandovi a ten nebyl žádný začátečník. Začátečník si s tím zřejmě neporadí.

[Návštěvník]

Když člověk pochopí, že utrpení je cesta k uskutečnění Boha, zjistí, je to je

příležitost rozpoznat a přijmout, že i ty pocity bolesti, utrpení a zklamání jsou vytvářené identifikací Absolutna s těmito jeho mentálními tvary a jakmile se to tak začne plně vnímat a akceptovat, začnou se tím i všechny ty doteď odmítané negativity postupně rozpouštět.

Narůstá tím ovšem ´vážné nebezpečí´ , že Jeho Hra na dualitní existenci se v dotyčném tvaru blíží ke konci

[Jana]

A když někdy mluvil, tak např. Joganandovi řekl:

Utrpení je cesta k uskutečnění Boha.

Kdyby něco takového platilo absolutně, tak by Ježíš neučil lidi lásce, ale učil by je, jak se mají navzájem trápit. Buddha by neučil osvobození od utrpení, ale naopak by učil cestu k utrpení.

Utrpení vzniká v iluzi oddělenosti, v iluzi, kdy se objeví víra, že jsem tělem, že jsem myslí, že jsem tím, co si o sobě myslím, že jsem osobou, individualitou, která je od Boha - Bytí - nějak oddělena, tedy, že jsme jednotlivci, kteří jsme od sebe odděleni. Jinými slovy, že jsem ego, jehož podstatou není láska, která sjednocuje, ale egoistická mysl, která rozděluje.

Na druhou stranu kdyby nebyla iluze oddělenosti, kdyby tady nebyla představa jednotlivce odděleného od zbytku existence, odděleného od Boha,od pravého Já, tak by ani nemohla být žádná cesta k realizaci Já, k uskutečnění Boha.

Jakmile je tady víra v představu, že jsi něco jiného, než Já, tak už tady vzniká iluze oddělenosti, už tady vzniká představa jednotlivce a s tím i boj o život, boj o místo na slunci, rivalita, agrese, utrpení, negativita, odpor.

Utrpení je kontrolka, která upozorňuje na vzdálení se Pravdě.

Proto je utrpení potřebné, dokud se bloudí. V okamžiku, kdy se v nás probouzí poznání Pravdy, utrpení mizí.

Jak říká Tollle: Utrpení je nutností až do té doby, dokud nepochopím, že nutné není.

[Absolutno]

Kdyby něco takového platilo absolutně, tak by Ježíš neučil lidi lásce, ale učil by je, jak se mají navzájem trápit. Buddha by neučil osvobození od utrpení, ale naopak by učil cestu k utrpení.

Platí to naprosto absolutně,

a nic na tom nezmění ani náký řečičky těch tvých autorit,
a ani to, že to ty nechápeš :

příležitost rozpoznat a přijmout, že i ty pocity bolesti, utrpení a zklamání jsou vytvářené identifikací Absolutna s těmito jeho mentálními tvary a jakmile se to tak začne plně vnímat a akceptovat, začnou se tím i všechny ty doteď odmítané negativity postupně rozpouštět.

[Jana]

Kdyby něco takového platilo absolutně, tak by Ježíš neučil lidi lásce, ale učil by je, jak se mají navzájem trápit. Buddha by neučil osvobození od utrpení, ale naopak by učil cestu k utrpení.

Platí to naprosto absolutně,

a nic na tom nezmění ani náký řečičky těch tvých autorit,
a ani to, že to ty nechápeš :

příležitost rozpoznat a přijmout, že i ty pocity bolesti, utrpení a zklamání jsou vytvářené identifikací Absolutna s těmito jeho mentálními tvary a jakmile se to tak začne plně vnímat a akceptovat, začnou se tím i všechny ty doteď odmítané negativity postupně rozpouštět.

Drahé Absolutno, není v Tobě žádný skutečný jedinec, který by byl mimo Tebe, který by byl od Tebe jakkoliv oddělen. Všechno, co si uvědomuješ, je jen projevem ve Tvém vědomí. Ve Tvém vědomí se objevují snové osoby a Ty máš možnost se ztotožnit jen s částí sebe a zapomenout na to, že jsi vším. Můžeš se ztotožnit s jednou snovou individualitou a bojovat o svůj život, o svou pravdu. Můžeš mít příležitost rozpoznávat a přijímat, že ty pocity bolesti, utrpení a zklamání jsou vytvářeny identifikací s mentálními tvary. A jakmile je tohle, drahé Absolutno, jasné, tak tady není co rozpouštět, není co odmítat, dalo by se dokonce říct, že ani není co chápat.

[Absolutno]

Zas jen kecy...

[Absolutno]

A kromě blbých keců to zas jen jako obvykle dotáhneš leda tak k mazání a banování,
to je asi tak všechno co umíš,

kecat, mazat a banovat...

[Jana]

Drahé Absolutno, možné je absolutně všechno.

[Absolutno]

Pro Absolutno nepochybně,
pro tebe ovšem ne,
umíš jen kecat, mazat a banovat...