Osvobození/probuzení/duchovní osvícení - FAQ

[Návštěvník]

"já" je stav vědomí, kdy si ono vědomí uvědomuje jen to, že má malý okruh působnosti, že se nemůže propojit s jinými "já" - je to bod, odkud vnímá svět kolem sebe za pomoci hmotných smyslů.
Teprve, když se naučí tento omezený stav překračovat, tak se jeho další stav dá nazvat "JÁ" - pak svět vnímá i za pomoci dalších smyslů, které nejsou vázany na hmotné tělo. Centrum vnímání hmotného i nehmotného světa dokáže pak přemistovat i mimo své tělo, nebo ony světy (a i bytosti) vnímá uvnitř sebe.
Vědomí ve stavu "já" i "JÁ" opravdu není vidět - leda jako světlo čirého bytí. Takže musíme přiznat, že i když není normálně vidět, tak pro Gora bohužel, zcela reálně existuje, protože "svítí"....
Co je na tom k nepochopení?

[Petra]

. Přestaň zbaběle uhýbat

Kdo zbaběle uhýbá? Já? Ale já přece podle tebe neexistuje? Tak po kom vlastně chceš, aby neuhýbal? Po myšlenkách? Mohou myšlenky samy sobě poroučet?

KDE? Kde v těle je já??? CO konkrétně to je?? Přestaň se vyhýbat odpovědi.

(Já) jsem žijící tělo s vědomím atd.

[Petra]

Točíš se v kruhu a nevnímáš, co říkám.

Ten samý pocit mám u tebe.

Tvoje chování tak je už jen hloupé a zbytečné.

Čí chování je hloupé a zbytečné? Komu to říkáš? Snad by bylo na čase, abys přestal "já" u druhých vidět, když si myslíš, že neexistuje.

a řekni mi, co je to já?

Já jsem to. Žádné já nemám, ale (já) jsem já. Stejně jako stůl je stůl a ne že stůl má stůl.

[Goro]

Petro, na všechny tvoje otázky z předchozích dvou příspěvků opakuji:

Několikrát jsem opakoval, že to, že stále mluvím normálně, tedy že používám slovo já v běžné řeči neznamená, že já existuje. Jen jsem byl naučen nějak mluvit a nebaví mě všechno opisovat. Ty přesto pokaždé, když napíšu ty, já, přemýšlej, vysvětli, odpověz atd. atd. se chytíš toho slova a křičíš - Jak bych se mohla zamyslet, když neexistuju ahahahaaaa, jak bych mohla přemýšlet, když neexistuju haahahahahaa - to všechno už jsem ti vysvětlil. Tvoje chování tak je už jen hloupé a zbytečné. Soustřeď se na to, co říkám a ne na to jak to říkám. Přestaň uhýbat před tou základní otázkou, a řekni mi, co je to já?

Na to tvoje skvělé vymezení já:

(Já) jsem žijící tělo s vědomím atd.

Nezajímá mě tvoje vágní definice "atd". Zajímá mě přesné vymezení. Takže to zkus znova.

Já jsem to. Žádné já nemám, ale (já) jsem já. Stejně jako stůl je stůl a ne že stůl má stůl.

Stůl je deska stojící na nohách. Konkrétní stůl můžeš přesně popsat. Popiš mi stejně přesně to, čemu říkáš já.

[nop]

Kdo js, ke komu hovoříš a proč?

Nejsem nic. Není žádné já. Všechno ostatní ale existuje. Myšlenky, tělo, reakce, návyky, pocity, atd. atd. Soubor těch věcí je systém, který zvládá vše bez nutnosti jakéhokoliv já. Všechno to spolu dokonale komunikuje, spolupracuje, reaguje na nové podněty atd. atd. atd. Já ale není. Není nic takového. Já nejsem vědomí, nejsem část vědomí, nejsem část boha, nejsem nic. Vědomí je. To je vše. Ke komu hovořím? Ke stejnému souboru těch věcí. Pokud soubor těch věcí pojmenujeme lidská bytost, tak k další lidské bytosti. Proč? Protože lidská bytost si pomocí mozku, myšlenek, řeči, pocitů atd. vytvořila klamné zdání, že je něco víc - že je nějaké "já", které jí definuje, rozhoduje za ní, ovládá její život a díky kterému se musí nějakým způsobem chovat. Všechno to je iluze - lež - nesmysl. To se snaží myšlenky, které zde prsty píší do tohohle vlákna pod jménem Goro ukázat.

Takže mi to připadá jako člověk v lidské společnosti, kde nikdo nic neřídí, ani vláda . Občané sami dělají vše, "...Všechno to spolu dokonale komunikuje, spolupracuje, reaguje na nové podněty atd. atd....", a je to pořádek.
A nazpět k Tvému tvrzení o "tady" : : "...To se snaží myšlenky, které zde prsty píší do tohohle vlákna pod jménem Goro ukázat..." A Ty je necháš ať si samy dělají co chtějí, nedáváš směr, takže pokračují.

[Petra]

Popiš mi stejně přesně to, čemu říkáš já.

Sobě. Takže chceš, abych popsala sebe. O tom by se dalo napsat mnoho. Základní popis je, že jsem člověk - živá bytost s vědomím.

[Goro]

Popiš mi stejně přesně to, čemu říkáš já.

Sobě. Takže chceš, abych popsala sebe. O tom by se dalo napsat mnoho. Základní popis je, že jsem člověk - živá bytost s vědomím.

Slovo člověk je příliš široké. Co to přesně znamená? Tělo?

Popiš mi svoje součásti. Ty se vyhýbáš odpovědi tím, že jeden pojem místo abys ho popsala co znamená, vyměňuješ za jiný pojem, podobně široký. Co přesně jsi? Myšlenky? Vědomí? Tělo? Pocity? Na tohle se tě ptám.

[Petra]

Právě jsem přemýšlela, jak musí být velká nenávist k sobě samému, že člověk raději popře sám sebe, než aby začal žít sám se sebou v míru. Ale když se potom dotyčný cítí lépe, tak je to jistě ok.

Probuzený ví, že obojí - já jsem nebo já není - jsou koncepty a doporučí každému, at si zvolí ten koncept, při kterém se cítí lépe.
Prohlašovat jeden z konceptů za jedinou pravdu je příznak neprobuzení.

[Goro]

:)
Právě jsem přemýšlela, jak musí být velká nenávist k sobě samému, že člověk raději popře sám sebe, než aby začal žít sám se sebou v míru. Ale když se potom dotyčný cítí lépe, tak je to jistě ok.

Skvěle. A teď už odpovíš, nebo zase odejdeš? Srabe.

Probuzený ví, že obojí - já jsem nebo já není - jsou koncepty a doporučí každému, at si zvolí ten koncept, při kterém se cítí lépe.
Prohlašovat jeden z konceptů za jedinou pravdu je příznak neprobuzení.

Co ty o tom proboha víš? Máš hlavu plnou hloupostí a nedokážeš odpovědět na jednoduchou otázku. Jen uhýbáš. Teď zrovna kydama o probuzených. Přitom vůbec netušíš jaké to je. Proč prostě nepřiznáš, že nedokážeš říct, co to přesně je, to čemu říkáš já?

[Petra]

Popiš mi svoje součásti. Ty se vyhýbáš odpovědi tím, že jeden pojem místo abys ho popsala co znamená, vyměňuješ za jiný pojem, podobně široký. Co přesně jsi? Myšlenky? Vědomí? Tělo? Pocity? Na tohle se tě ptám.

Ano, to všechno patří ke mně a protože je to proměnlivé, tak bych si spíš kladla otázku, jestli jsem také něco neproměnlivého, trvalého.

[Goro]

Popiš mi svoje součásti. Ty se vyhýbáš odpovědi tím, že jeden pojem místo abys ho popsala co znamená, vyměňuješ za jiný pojem, podobně široký. Co přesně jsi? Myšlenky? Vědomí? Tělo? Pocity? Na tohle se tě ptám.

Ano, to všechno patří ke mně a protože je to proměnlivé, tak bych si spíš kladla otázku, jestli jsem také něco neproměnlivého, trvalého.

To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?

[Petra]

Skvěle. A teď už odpovíš, nebo zase odejdeš? Srabe.

Co ty o tom proboha víš?

To, co potřebuji, abych byla v trvalém míru.

Máš hlavu plnou hloupostí a nedokážeš odpovědět na jednoduchou otázku. Jen uhýbáš.

Mně se moc líbí, že neustále tím, co píšeš, sám potvrzuješ, že já jsem.

Teď zrovna kydama o probuzených.

S tím jsi začal ty - v nazvu tématu - Osvobození/probuzení/duchovní osvícení , takže nechápu, proč to najednou nazýváš kydy.

Přitom vůbec netušíš jaké to je.

Opravdu?

Proč prostě nepřiznáš, že nedokážeš říct, co to přesně je, to čemu říkáš já?

To, co se dát popsat, jsem popsala, zbytek je mimo slova.

[Leah]

Nejsem nic. Není žádné já. Všechno ostatní ale existuje. Myšlenky, tělo, reakce, návyky, pocity, atd. atd. Soubor těch věcí je systém, který zvládá vše bez nutnosti jakéhokoliv já. Všechno to spolu dokonale komunikuje, spolupracuje, reaguje na nové podněty atd. atd. atd. Já ale není. Není nic takového. Já nejsem vědomí, nejsem část vědomí, nejsem část boha, nejsem nic. Vědomí je. To je vše. Ke komu hovořím? Ke stejnému souboru těch věcí. Pokud soubor těch věcí pojmenujeme lidská bytost, tak k další lidské bytosti. Proč? Protože lidská bytost si pomocí mozku, myšlenek, řeči, pocitů atd. vytvořila klamné zdání, že je něco víc - že je nějaké "já", které jí definuje, rozhoduje za ní, ovládá její život a díky kterému se musí nějakým způsobem chovat. Všechno to je iluze - lež - nesmysl. To se snaží myšlenky, které zde prsty píší do tohohle vlákna pod jménem Goro ukázat.

Děkuji ti Goro za odpověď.

Tedy „nejsi nic“, nebo jsi to, čemu se říká lidská bytost, která zde hovoří k "další lidské bytosti"?
Tohle „nejsem nic“ (tj. fakt, že nejsem ono fiktivní omezené „já“), je Goro pouze část pravdy.

[Petra]

To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?

Ale jsem to já, ale ty chceš zřejmě něco slyšet o tom trvalém, neproměnlivém.

[Návštěvník]

Popiš mi svoje součásti. Ty se vyhýbáš odpovědi tím, že jeden pojem místo abys ho popsala co znamená, vyměňuješ za jiný pojem, podobně široký. Co přesně jsi? Myšlenky? Vědomí? Tělo? Pocity? Na tohle se tě ptám.

Ano, to všechno patří ke mně a protože je to proměnlivé, tak bych si spíš kladla otázku, jestli jsem také něco neproměnlivého, trvalého.

To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?

jsem to co si to uvědomuje - ve kterém se to celé odehrává a jestli se ti i tohle zdá jako široký pojem, tak to je - ono se to totiž nedá nijak nadefinovat nebo omezit

když není to co si uvědomuje, tak není nic ... tak jako v hlubokém spánku beze snů

[Goro]

Tedy „nejsi nic“, nebo jsi to, čemu se říká lidská bytost, která zde hovoří k "další lidské bytosti"?
Tohle „nejsem nic“ (tj. fakt, že nejsem ono fiktivní omezené „já“), je Goro pouze část pravdy.

Nejsem nic, není žádné já. Je jen vědomí/bytí/absolutno/život - nebo jakkoli jinak tomu chceš říkat. To je úplná pravda.

[Goro]

To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?

Ale jsem to já, ale ty chceš zřejmě něco slyšet o tom trvalém, neproměnlivém.

Takže myšlenky, pocity, tělo, to všechno jsi ty?

[Petra]

To všechno patří k tobě, nebo to všechno jsi ty? Jestli to všechno jen patří k tobě, tak co jsi ty?

Ale jsem to já, ale ty chceš zřejmě něco slyšet o tom trvalém, neproměnlivém.

Takže myšlenky, pocity, tělo, to všechno jsi ty?

Ano, to je to proměnlivé, pomíjivé.

Našla jsem na tvém bloku toto:

Představa „já“ se mění zkušenostmi, prožitky, přáními, touhami, zkrátka rozšířenými obzory. Já v dětství bylo jiné než v pubertě, v dospělosti a ve stáří. Podle toho, jak se vyvíjí naše osobnost, vzdělání, myšlení atd.

Tak to u mě není. Uvědomění "já" nebo-li "já jsem" se objevilo, když mi bylo ca. 13 let a od té doby se na tom nic nezměnilo.
Je to pořád stejné. Zřejmě se neidentifikuji s tím proměnlivým, ale jen to pozoruji.

[quarnum]

Ale jsem to já, ale ty chceš zřejmě něco slyšet o tom trvalém, neproměnlivém.

Takže myšlenky, pocity, tělo, to všechno jsi ty?

Ano, to je to proměnlivé, pomíjivé.
Našla jsem na tvém bloku toto:

Představa „já“ se mění zkušenostmi, prožitky, přáními, touhami, zkrátka rozšířenými obzory. Já v dětství bylo jiné než v pubertě, v dospělosti a ve stáří. Podle toho, jak se vyvíjí naše osobnost, vzdělání, myšlení atd.

Tak to u mě není. Uvědomění "já" nebo-li "já jsem" se objevilo, když mi bylo ca. 13 let a od té doby se na tom nic nezměnilo.
Je to pořád stejné. Zřejmě se neidentifikuji s tím proměnlivým, ale jen to pozoruji.

Nemluvíte každý o něčem jiném?
Petra : Uvědomění "já" nebo-li "já jsem" ...se na tom nic nezměnilo.
Goro : Představa „já“ se mění....v pubertě, v dospělosti a ve stáří.
Takže oba používáte slovo "já" ?

[Návštěvník]

Nemluvíte každý o něčem jiném?
Petra : Uvědomění "já" nebo-li "já jsem" ...se na tom nic nezměnilo.
Goro : Představa „já“ se mění....v pubertě, v dospělosti a ve stáří.
Takže oba používáte slovo "já" ?

Já se dá nazvat stav kterým vnímáme sami sebe (já i JÁ i Univerzální Vědomí).
Je to stav, který má neustále po ruce vlastní databázi vzpomínek, která je naprosto jedinečná, je odlišná od databáze jiného já.
Ostatně - kdo z vás si vyzkoušel stav "ty", alespoň částečně, když ne celý? Kdo z vás si zalistoval v oné hromadě vzpomínek ze současného a třeba i z minulého života jiného já ? Asi nikdo.
Tyto soukromé databáze se odkládají jen při dočasném splynutí s čirým bytím, odkládají, ale nemizí. V tomto splynutí já splyne s ostatními já, s nekonečným počtem jiných individualit, splyne do kolektivního vědomí - stane se na čas neosobním já, nekonečného rozměru.
Ale k tomuhle pochopení je od nesmyslné věty "já neexistuje" strašně daleko. Zjistí se stejně nakonec, že existuje jen já, ať už je to já na kterékoli dimenzionální úrovni.