Osvobození/probuzení/duchovní osvícení - FAQ

[Goro]

Zdá se, že Goro s ním (se svým já) měl nějaké problémy a proto se ho snaží zcela popřít a dál existovat bez toho, aby si uvědomil, kdo vůbec je. A ty, když si myslíš, že ani tvé já neexistuje, tak máš nejspíš podobný problém také.

Sám máš se svým já problém, akorát to pokládáš za normální život. Nic nepopírám, říkám, že to neexistuje. Nikdy to neexistovalo. Neexistuje ani tvoje já, akorát ty věříš, že to existuje. Díky tvé víře to ale existovat nezačne.

[Petra]

Protože z iluze já vyvstává pocit prázdnoty, nenaplnění, neúplnosti.

Kdo vytváří iluzi já?

Máš snad myšlenky pod kontrolou?

Kdo se ptá - a koho? Tělo těla? Či iluze já se ptá iluze já?

[Goro]

k uvědomění toho kdo je, zatím evidentně v případě Gora nedošlo ... je to zajímavé co všechno se může stát při prohlédnutí toho, že tu není žádný samostatně a nezávisle existující jednotlivec, který by sám za sebe něco dělal ...

připadá mi to, jako prohlédnout fatamorgánu s nádobou vody a zůstat fascinován tímto poznáním natolik, že popřu existenci džbánu s vodou, kterou mám přímo v ruce ...

K uvědomění toho, kdo jsem došlo. Nejsem nic. Vědomí je. Nepopírám existenci džbánu s vodou, ukazuju na fatamorgánu a říkám, že ta ve skutečnosti neexistuje.

[Goro]

Je tu pocit prázdnoty,

Čí pocit prázdnoty? Kdo pocit prázdnoty zažívá? Jestliže nikdo, tak koho to celé zajímá? Nikoho?

Není nikdo kdo vnímá pocit prázdnoty. Pocit prázdnoty je sám o sobě tím vnímáním. Už jsem ti na to samé jednou odpovídal. Zkus se nad tím zamyslet. Přestaň pořád poukazovat na to, že v normální řeči používám slovo já a pochop o čem mluvím.

[Goro]

Kdo vytváří iluzi já?

Myšlenky, pocity, řeč k tomu hodně přispívá, všechno ostatní může vytvářet iluzi já. Ve skutečnosti nic takového není.

Kdo se ptá - a koho? Tělo těla? Či iluze já se ptá iluze já?

Jak by se mohla iluze na něco ptát? Já neexistuje, nemůže se na nic zeptat. Zamysli se nad tím sama, říkám ti to pořád dokola. Ty mi řekni, kdo se ptá?

[Leah]

Zamysli se nad tím sama, říkám ti to pořád dokola. Ty mi řekni, kdo se ptá?

Nebylo by Goro od věci, zamyslet se nejdřív nad tím, na koho se obracíš, aby se tady nad něčím zamýšlel
a odpověděl Ti.

Fajn, je zde jen pocit prázdnoty, který je sám o sobě tím vnímáním, atd...,
ale kdo jsi, k čemu z toho, co existuje právě mluvíš, a proč po kom chceš, aby zjistil, že „já“ neexistuje??
Nebo chceš popřít, že tady k někomu a s někým mluvíš, a že k tomu máš jakýsi důvod?

Ano Goro, "já" je iluze.
Potom tedy:

Kdo jsi, ke komu hovoříš a proč?

[Goro]

Kdo jsi, ke komu hovoříš a proč?

Nejsem nic. Není žádné já. Všechno ostatní ale existuje. Myšlenky, tělo, reakce, návyky, pocity, atd. atd. Soubor těch věcí je systém, který zvládá vše bez nutnosti jakéhokoliv já. Všechno to spolu dokonale komunikuje, spolupracuje, reaguje na nové podněty atd. atd. atd. Já ale není. Není nic takového. Já nejsem vědomí, nejsem část vědomí, nejsem část boha, nejsem nic. Vědomí je. To je vše. Ke komu hovořím? Ke stejnému souboru těch věcí. Pokud soubor těch věcí pojmenujeme lidská bytost, tak k další lidské bytosti. Proč? Protože lidská bytost si pomocí mozku, myšlenek, řeči, pocitů atd. vytvořila klamné zdání, že je něco víc - že je nějaké "já", které jí definuje, rozhoduje za ní, ovládá její život a díky kterému se musí nějakým způsobem chovat. Všechno to je iluze - lež - nesmysl. To se snaží myšlenky, které zde prsty píší do tohohle vlákna pod jménem Goro ukázat.

[Petra]

Je tu pocit prázdnoty,

Čí pocit prázdnoty? Kdo pocit prázdnoty zažívá? Jestliže nikdo, tak koho to celé zajímá? Nikoho?

Není nikdo kdo vnímá pocit prázdnoty. Pocit prázdnoty je sám o sobě tím vnímáním. Už jsem ti na to samé jednou odpovídal. Zkus se nad tím zamyslet. Přestaň pořád poukazovat na to, že v normální řeči používám slovo já a pochop o čem mluvím.

Kdo se nad tím má zamyslet, když já podle tebe nejsem? Kdo to má pochopit? Zatím tady není nikdo jiný než já. Takže komu mám říct, aby to pochopil? Když mi řekneš komu, tak to udělám. Zatím tady můžu chápat jenom já. Ale když mi řekneš, kdo jiný tady ještě může něco chápat a ukážeš mi, kde je, tak by to třeba šlo udělat. Nebo snad jen chceš, abych o sobě nemluvila jako o já, ale jako o vnímání?

[Petra]

Kdo vytváří iluzi já?

Myšlenky, pocity, řeč k tomu hodně přispívá, všechno ostatní může vytvářet iluzi já. Ve skutečnosti nic takového není.

Proč to dělají?

Ty mi řekni, kdo se ptá?

Já.

[Goro]

Kdo se nad tím má zamyslet, když já podle tebe nejsem? Kdo to má pochopit? Zatím tady není nikdo jiný než já. Takže komu mám říct, aby to pochopil? Když mi řekneš komu, tak to udělám. Zatím tady můžu chápat jenom já. Ale když mi řekneš, kdo jiný tady ještě může něco chápat a ukážeš mi, kde je, tak by to třeba šlo udělat. Nebo snad jen chceš, abych o sobě nemluvila jako o já, ale jako o vnímání?

Mohou myšlenky o něčem přemýšlet? Mohou navazovat jedna na druhou, vylučovat na základě logiky špatné varianty řešení a dobrat se tak k pravdivé myšlence? Mohou tak dojít k pochopení - tedy ověření že něco je tak či jinak?

[Petra]

To se snaží myšlenky, které zde prsty píší do tohohle vlákna pod jménem Goro ukázat.

Takže to vypadá na dohadování mezi myšlenkami. Některé tvrdí, že já jsem, jiné tvrdí, že jsem nic a že já není.

Otázka by potom byla, jak je možné, že myšlenky tvrdí navzájem opačné věci a proč? Proč mají věřit samy sobě nebo proč mají věřit jiným myšlenkám?
Chtějí být myšlenky spokojené či nespokojené anebo je jim to jedno?

[Goro]

"Myšlenky, pocity, řeč k tomu hodně přispívá, všechno ostatní může vytvářet iluzi já. Ve skutečnosti nic takového není."

Proč to dělají?

To nevím. Protože tvoji rodiče, když jsi byla malá sami měli v sobě hluboce zakořeněnou iluzi já? Protože tě naučili mluvit o já, protože jsi začala předpokládat, že něco takového skutečně existuje? Protože jsi to nikdy nepodrobila opravdu skeptickému zkoumání? Protože probuzených je opravdu málo a všichni ostatní hovoří o já? Celý svět je nastaven tak, že já je to nejdůležitější, co v životě máš? Protože spotřební svět cílí na věčně nespokojené já? Atd. atd. atd. Těch důvodů je až příliš mnoho.

"Ty mi řekni, kdo se ptá?"

Já.

Co je to já? Kde to je?

[Petra]

[quote="Goro"]

Mohou myšlenky o něčem přemýšlet?/quote]

Koho se ptáš? Myšlenek? Kterých? Těch, které tvrdí, že mohou přemýšlet nebo těch, které tvrdí, že přemýšlet nemohou?

[Goro]

Takže to vypadá na dohadování mezi myšlenkami. Některé tvrdí, že já jsem, jiné tvrdí, že jsem nic a že já není.

Myšlenky jsou myšlenky - co z toho je pravda?

Otázka by potom byla, jak je možné, že myšlenky tvrdí navzájem opačné věci a proč? Proč mají věřit samy sobě nebo proč mají věřit jiným myšlenkám?
Chtějí být myšlenky spokojené či nespokojené anebo je jim to jedno?

Ptáš se na nepodstatné věci. Myšlenek je tisíc za den, většina z nich jsou hlouposti. Důležité je, co je pravda.

[Goro]

Mohou myšlenky o něčem přemýšlet?/quote]

Koho se ptáš? Myšlenek? Kterých? Těch, které tvrdí, že mohou přemýšlet nebo těch, které tvrdí, že přemýšlet nemohou?

Přemýšlíš o něčem z toho, co tu píšu, nebo jen chrlíš nové otázky. Na tohle jsem ti už odpověděl, stačí o tom přemýšlet. Proč neodpovíš, co je to já?

[Petra]

, protože jsi začala předpokládat, že něco takového skutečně existuje?

Jak bych já mohla něco předpokládat, když podle tebe neexistuji?

Protože spotřební svět cílí na věčně nespokojené já?

Ale já nejsem nespokojená.

Co je to já?

No, já. Každopádně nejsem ty nebo někdo jiný.

Kde to je?

Tady. Jsem pořád tady a ted.

[Goro]

"Co je to já?"
No, já. Každopádně nejsem ty nebo někdo jiný.

To není odpověď. Přestaň zbaběle uhýbat a odpověz - nebo zas uteč jako minule. Tohle je ztráta času.

"Kde to je?"

Tady. Jsem pořád tady a ted.

KDE? Kde v těle je já??? CO konkrétně to je?? Přestaň se vyhýbat odpovědi.

[Petra]

Přemýšlíš o něčem z toho, co tu píšu, nebo jen chrlíš nové otázky.

Kdo o tom má přemýšlet, když ne já? Tvrdíš, že neexistuji, tak o tom přece nemohu přemýšlet.

Vysvětli, kdo o tom má přemýšlet?

[Petra]

Důležité je, co je pravda.

A to není myšlenka?

[Goro]

Kdo o tom má přemýšlet, když ne já? Tvrdíš, že neexistuji, tak o tom přece nemohu přemýšlet.

Vysvětli, kdo o tom má přemýšlet?

Točíš se v kruhu a nevnímáš, co říkám. Na tohle jsem už odpovídal:

Mohou myšlenky o něčem přemýšlet? Mohou navazovat jedna na druhou, vylučovat na základě logiky špatné varianty řešení a dobrat se tak k pravdivé myšlence? Mohou tak dojít k pochopení - tedy ověření že něco je tak či jinak?

Několikrát jsem opakoval, že to, že stále mluvím normálně, tedy že používám slovo já v běžné řeči neznamená, že já existuje. Jen jsem byl naučen nějak mluvit a nebaví mě všechno opisovat. Ty přesto pokaždé, když napíšu ty, já, přemýšlej, vysvětli, odpověz atd. atd. se chytíš toho slova a křičíš - Jak bych se mohla zamyslet, když neexistuju ahahahaaaa, jak bych mohla přemýšlet, když neexistuju haahahahahaa - to všechno už jsem ti vysvětlil. Tvoje chování tak je už jen hloupé a zbytečné. Soustřeď se na to, co říkám a ne na to jak to říkám. Přestaň uhýbat před tou základní otázkou, a řekni mi, co je to já?