Osvobození/probuzení/duchovní osvícení - FAQ

[nop]

... malé dítě ještě sebe samo nevnímá jako "já", mluví o sobě jako o třetí osobě. Traduje se výrok jednoho vědce, že malé dítě si plete sebe s vesmírem. ...
Praprojekci Átmana tedy začalo modifikovat/překrývat promítání, vytvářející Džívu, pocit samostatně existujícího jedince, který vzniká potřebou obrany a sebe-obhajoby proti okolí coby něčemu oddělenému a ohrožujícímu...

možná mi uniká případ, kdy dítě je láskyplně obklopené péčí matky, nerozeznává svět jako ohrožující a necítí potřebu obrany. Spíše dlouho cítí lásku. Obranu bude potřebovat až vstoupí do školy.
V ranných letech může být duše „vystavena výchovným tlakům prostředí a to v nich vyvolává obranné reakce“, nebo také může být vystavena lásce prostředí bez potřeby obrany.
Nebo jsme škarohlídi?

[Linda]

Láskyplná péče matky obsahuje i láskyplné napomenutí, případně i jemné plesknutí, když malinkatý prcek mydlí pěstičkou do své starší sestřičky a nereaguje, když mu máma trpělivě vysvětluje, že to sestřičku bolí. Láska není slepé rozmazlování a někdy se musí projevit i přísností. V dítěti, ve kterém se právě probouzí vrozený instinkt prosadit svou, vznikne odpor proti omezování... a odmítání něčeho znamená odpojování se od okolí. Vzniká džíva.

V Indii - jak píše současný indický mistr a vysokoškolský profesor Eknath Easwaran - bývaly děti (patrně ve vyšších kastách) tradičně vychovávané od narození až do puberty jako malí bohové, kterým všichni láskyplně a v úctě sloužili; po dosažení puberty se role obrátily a dorůstající dítě sloužilo všem kolem sebe. Přesto v nich v útlém dětství vznikla individualita samostatného "já": jednak se i v ohleduplném a láskyplném prostředí člověk setkává s omezováním životními okolnostmi, které v něm vyvolávají odpor a potřebu sebeobrany, protože se cítí ohrožený. A jeho uctívání coby někoho výjimečného v něm zase může vyvolávat pocit, že je "něčím víc" než "ti kolem". Obojím se aktivuje jeho vnímání sebe coby samostatně existujícího jedince.

[Návštěvník]

Láskyplná péče matky obsahuje i láskyplné napomenutí, případně i jemné plesknutí, když malinkatý prcek mydlí pěstičkou do své starší sestřičky

Verba docent, exempla trahunt .„Slova poučují, příklady táhnou.“
"Co sám nechceš, nečiň jinému!"žáku pravil kantor kdesi,třepaje ho za pačesy.

[Linda]

Svou roli při sebevyčleňování z celku hraje i další vliv okolí, které vytrvale oslovuje nového tvorečka jménem a dává mu najevo, že je něčím samostatně existujícím. Maličké dítě je i po narození poměrně dlouho vnitřně propojené s matkou, někdy se tohle propojení nazývá "hypnotické". Postupně tak dítě přejímá i její pohled na sebe jako na "něco jiného než to kolem".

[Návštěvník]

Jojo, a nemusí to být jen trestání. Z http://probuzeni.blogspot.com/search/la ... results=20

Rodiče po tobě vždy chtěli, abys byl nejlepší. Vzpomínáš? Ve všem jsi musel být nejlepší a když ne nejlepší, tak alespoň dobrý. Začalo to hrozně brzy. Ta krutá honba za úspěchem. „To je ale šikovný chlapeček, co se vyčůral do nočníčku.“ „Škaredý kluk, podívej se na ty kalhoty, to si neumíš říct, že chceš na nočník? Styď se!“ Srovnávání s ostatními ve škole. Zvláštní, že tě srovnávali vždy s těmi lepšími. Ale vždy s někými jiným. V tělocviku s Tomášem ale v matematice už ne. V matematice jsi měl být jako Michal ale v češtině jako Markéta. Měl jsi být hadrový panák sešitý z částí tvých kamarádů a spolužáků. A když už jsi se snažil být jako ostatní, nikdy se ti nedostalo plné důvěry a o pochvale ani nemluvě. „Ukaž, dej to sem, ať to zase nezmršíš.“ „No dobře no, ale příště bez toho cirkusu kolem.“

[teonik]

ahoj
otázka na duel:
v tom duelu se také mohu ptát?
dík
@
.....................

[teonik]

ahoj
odpoví mi někdo?
dík
@
...........

[teonik]

ted teprve poznávám,jak těžká je cesta za osvícením,člověk se ptá,ale odpověd nepřichází...
@
..................

[reseek]

ahoj
otázka na duel:
v tom duelu se také mohu ptát?
dík
@
.....................

Na to se zeptej Gora v jeho subfóru
tady to asi nečte

[teonik]

na to se zeptej Gora v jeho subforu
a co je to tady?

v záhlaví se píše:
Osvobození/probuzení/duchovní osvícení - FAQ
od Goro » úte 04. říj 2011 7:03:27

Odpovědi na všechny rozumné otázky týkající se stavu, který je nazýván jako osvobození/probuzení/duchovní osvícení.

díky Reseeku za radu,ale já si počkám,pokud Goro není už v nebi

v indii mě nechal svatý muž sedět tři dny před chrámem,než mi udělil daršan
možná Goro něco od něj odkoukal

@
................

[Návštěvník]

Tohle téma Goro přesunul do Otázek a odpovědí (viz nadpis nahoře), už ho možná nesleduje.

[teonik]

ahoj návštěvo
tedy možná sedím před prázdným chrámem,děkuji za radu a přesunu se do otázek a odpovědí
@
.................

[Návštěvník]

Koukám že mezitím došlo k dalšímu přesunutí a teď je tohle téma v "Cokoliv je libo" - "Co mě napadá"
(viz záhlaví až nahoře).

Jestli se chceš na něco Gora zeptat, asi by bylo nejlepší založit přímo u něho v viewforum.php?f=36
nové téma "Dotaz" a tam svou otázku napsat.
Přirozeně s rizikem, že se to taky někam přestěhuje nebo smaže

[nop]

......Jde o to že bez (dosáhnutí) stavu bez myšlenek je těžké dojít odpuštění sama sobě, protože každá myšlenka má v sobě zárodek pochybnosti. Dokud je tu pochybnost, není tu odpuštění a je tu moc myšlenek nad vědomím.
Emoce jsou jako vzdušné proudy a myšlenky jsou jako draci, které v tom ovzduší pouštíme. Vědomí je jako prostor, v kterém se to vše odehrává. Odpustit je jako pustit ten provázek s "mým" drakem z ruky...

Jak se dá odpustit samému sobě? Nemyslím slovní obrat "tohle jednání (poznámku) sis mohl odpustit" (mohl jsi se vzdát toho činu, bylo by lépe ..).
Jednou tramvaj drcla a já jsem komusi stojícímu za mnou dupl na botu. Než jsem se stihl otočit a omluvit, dotyčný vystoupil. Mohu sám sobě bez něho si odpustit, že jsem mu dupl na botu?
Sobě odpouštějí možná ženy. Když nezvládnou situaci, nebo prošla ta možnost poprosit o odpuštění. Vypláče se a odpustí sama sobě. Bez toho se totiž nedá pokojně existovat.

[nop]

Nemůžeš sám sobě odpustit, že drcla tramvaj ?

Zatím jen to, že jsem někomu dupl na nohu a neomluvil se. A jsou u mne i silnější vjemy a situace. To byl příklad.

[Návštěvník]

Má ta omluva vyjasnit druhému, že Tě mrzí, že jsi nedokázal zabránit drcnutí tramvaje? Že jsi nedokázal zajistit, aby k šlápnutí nedošlo? Omlouváš se za to, že Tě příroda neobdařila takovou jasnozřivostí a kvalitami, abys býval nikdy nic neudělal jinak, než jsi udělal? Potřebuješ odpustit sobě, tramvaji, matce přírodě, nebo snad dokonce Bohu za to jaký jsi?
Nebylo by lepší si místo výčitek jaký jsi, si uvědomit vděk za to, že jsi?

[Jarda Malej]

Mohu sám sobě bez něho si odpustit, že jsem mu dupl na botu?

Můžeš se ze situace poučit tak, aby jsi příště v tramvaji zkusil zaujmout stabilnější polohu.
Vnímavosti k okolí nedocílíš bez schopnosti vnímat vlastní tělo.

Dokonce ani plnou pozornost vůči tomu o čem někdo právě mluví
nemůžeš získat bez schopnosti uvědomování si, co se právě děje s tvým tělem.

[m a x]

Jak se dá odpustit samému sobě?

Za prvé je k tomu potřeba pádný důvod a těmi důvody jsou pocity viny. Bez pocitu viny si zkrátka není co odpouštět a
tahle vlastnost je nedostupná a pro dotyčného možná i nepochopitelná. No a pocit viny je prostě druh myšlenky - člověk
si na základě svého svědomí něco vyčítá, nějaký čin kterého lituje, nebo i nějaký vnitřní nepříjemný postoj, kterého se
nemůže zbavit. A tyhle myšlenky se prostě postupně nabalují jedna na druhou až je z toho depresivní sebetrýzeň. Znám lidi,
kteří jsou opravdovými přeborníky v sebevýčitkách, proto to vnímám jako docela slušný problém. V takovém případě je
potřeba pochopit, že Bůh již odpustil, neboť on je ODPUŠTĚNÍM, a teď je řada na nás - nikdo to za nikoho neudělá.

[Jarda Malej]

Odpuštění není ničím jiným, než opuštěním /utkvělé/ myšlenky.
Ta vychází ze "mne" a její pěstování, posilování, "mne" posiluje ve vědomí "sebe."
Odpuštěním /sobě či někomu dalšímu/ tedy pouštím od-sebe /ve mně/ utkvělou myšlenku, přestávám na ní lpět,
zbavuji se jí definitivně.

Od-puštění = puštění od koho čeho?
Od sebe.

[Návštěvník]

Emoce které si neuvědomujeme rozhodují, jaké myšlenky nás napadnou.

přesně a zároveň myšlenka vyvolává emocionální reakci jsou to spojité nádoby ... pokud to zůstává neuvědomované, vytváří se zacyklující kolotoč ...