Poradna zdarma

Zdeněk píše:

Tara píše:

Zdeněk píše:Sem tam se mi stane, když ráno vycházím z baráku do práce, zastavím se na prahu, zvednu hlavu ke slunci, vzhůru, zhluboka se nadechnu... je to jako první nááááádech, první.....očistný, svobodný nádech člověka, který je zároveň i vyjádřením poděkování tam nahoru..., možná to znáš... :-)

Neznám to takhle. Ale jakékoli cvičení, které člověka povyšuje je dobré. Možná by to chtělo kapku prodloužit. Ideálně na 14 hod. denně :-).

Cvičení? Tak to není nic pro mě... psal jsi o stavu starého a nového bytí, tak jsem myslela, že to znáš, tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Zdeněk píše:

Jana píše:Je možné poznávat kým JSI, kým JSME, čím to všechno JE, je možné zmizet v tom Bytí a nepřivlastňovat si už žádná ztotožnění, která vytvářejí iluzi, nevědomost, zatemňují Pravdu.

Představ si, že se vidíš v zrcadle. V nějakém opravdu velkém, které odráží vše. Ukážeš na něj a pravíš: "vidíš, to JSI, tím JSME, to všechno JE".

Neříkám Ti, že jsi "něco", že jsi nějaká forma, tvar, projev, co by bylo možné jakkoliv rozlišovat, oddělit od toho zbytku, co je. Neříkám ani, že jsi zrcadlem, které zrcadlí, neříkám ani, že jsi zrcadlením, na které je možné ukázat.

Milenci

....
Jak potom, zoufajíce sebe v celku nemíti
jste do částí se křehce zchystali! - - -
Dvě zrcadla kdo ale doufá rozbíti
ve stejné krystaly?

švih, švih švih

A zrcadla jsou rozbitá,

žádné zrcadlení, žádný muž, žádná žena,

všechno je stejný materiál, stejná existence.

To "zoufajíce sebe v celku nemíti, to, co toužilo po spojení, to, čemu něco stále chybělo, není nijak odlišitelné od toho, po čem toužilo. Nedá se to od toho oddělit. Není to už "zachystanéˇ" v části.

Už tady není žádné zoufání, žádná touha.
Jsi totéž.
Zmizela oddělenost.
Zmizela iluze.

Tara píše: tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Zkrátka pořád tomu něco chybí.

Třeba náboženský fanatik, který odpálí autobus plný dětí to vidí podobně. Není žádné zabíjení bo chybí ten, kdo by zabíjel a kdo by byl zabit.

armin píše:

Tara píše: tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Zkrátka pořád tomu něco chybí.

Třeba náboženský fanatik, který odpálí autobus plný dětí to vidí podobně. Není žádné zabíjení bo chybí ten, kdo by zabíjel a kdo by byl zabit.

Něco chybí.
Ano.
Pokud chybí láska, tak může odpálit i autobus plný dětí.

armin píše:

Tara píše: tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Zkrátka pořád tomu něco chybí.

Třeba náboženský fanatik, který odpálí autobus plný dětí to vidí podobně. Není žádné zabíjení bo chybí ten, kdo by zabíjel a kdo by byl zabit.

To je omyl. Nechybí ten, kdo by zabíjel. Je tu dál, cítí potřebu ten autobus plný dětí odpálit. A proto to udělá.

Návštěvník píše:...cítí potřebu ten autobus plný dětí odpálit. A proto to udělá.

Pokud se zcela uzavřel lásce.

Tara píše:Cvičení? Tak to není nic pro mě... psal jsi o stavu starého a nového bytí, tak jsem myslela, že to znáš, tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Jenom si domýšlím. V té Barmě moje mysl vůbec nepoznala, že by se ve mně něco změnilo. Ti, co mě znali, to ale poznali po mém návratu okamžitě. Tak až z těch jejich reakcí jsem o tom začal takhle uvažovat. Jediné, co moje mysl tehdy poznala, bylo to s tím chlastem (že jsem vyléčený). A to až z pokusu, když jsem si schválně kvůli tomu pak na cestě domů koupil placatici rumu a pomalu ji vypil na pokoji v Thajsku. Normálně už by mě pak už nikdo nezastavil a chlastal bych až do rána (s Thajci třeba). Ale nikam mě to netáhlo, jenom se mi rozmlžilo vědomí. Tak to jsem si pochvaloval, že alespoň k něčemu to dvouměsíční utrpení bylo. Měl jsem v hlavě ty své vyčtené a pracně promyšlené myšlenky o osvícení** a kdo je nesdílel, byl duchovně zaostalý. Prostě jsem byl úplný Blbec. Kdybych to nezažil na vlastní kůži, nikdy bych nepřijmul, že se můžu takhle extrémně mýlit.

A při té meditaci v klášteře tak to tedy ten, kdo cvičil, tam určitě byl. Většinou jsem se v duchu furt s někým hádal, nebo mě napadala různá "řešení" (tedy neustálé překážky meditace), nebo mě bolely nohy jak sviňa.

---
** čímž tímto odpovídám Janě, jak nejlépe umím

armin píše:

Tara píše: tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Zkrátka pořád tomu něco chybí.

Třeba náboženský fanatik, který odpálí autobus plný dětí to vidí podobně. Není žádné zabíjení bo chybí ten, kdo by zabíjel a kdo by byl zabit.

Hmmm, já myslela, že odborníkem na míchání hrušek s jabkama je tu Jana.
Co to?

Taro, objímám na dálku.

Jana píše:všechno je stejný materiál, stejná existence

Osaháváš. A to je neslušné. Pak zůstane zahaleno neosahávané.

Mrkev píše:

armin píše:

Tara píše: tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Zkrátka pořád tomu něco chybí.

Třeba náboženský fanatik, který odpálí autobus plný dětí to vidí podobně. Není žádné zabíjení bo chybí ten, kdo by zabíjel a kdo by byl zabit.

Hmmm, já myslela, že odborníkem na míchání hrušek s jabkama je tu Jana.
Co to?

Taro, objímám na dálku.

Jeden myslel...
a vymyslel trakař

Mrkev píše:

armin píše:

Tara píše: tam není přece žádné cvičení, bo chybí ten, kdo by cvičil...

Zkrátka pořád tomu něco chybí.

Třeba náboženský fanatik, který odpálí autobus plný dětí to vidí podobně. Není žádné zabíjení bo chybí ten, kdo by zabíjel a kdo by byl zabit.

Hmmm, já myslela, že odborníkem na míchání hrušek s jabkama je tu Jana.
Co to?

Taky mě překvapilo tohle zaměňování pouhého rozumového pochopení za přímé neduální vnímání.

armin píše:
Jeden myslel...
a vymyslel trakař

Vždycky si myslím o lidech to lepší a dost často mě překvapí.
Ano, už bych s tím měla přestat.

Zdeněk píše:

Jana píše:všechno je stejný materiál, stejná existence

Osaháváš. A to je neslušné. Pak zůstane zahaleno neosahávané.

Je to víc, než sáhnutí, je to víc, než dotek,

švih, švih švih

a mysl, která si hlídá, aby se jablka nesmíchala s hruškami,

mysl, která si hlídá dištanc toho, co zobrazuje, že jsi, od toho, co zobrazuje, že nejsi,

je pryč.

Může mít snahu se vracet, ale

švih, švih švih,

jsi Já

Jana píše:Je to víc, než sáhnutí, je to víc, než dotek,

švih, švih švih

a mysl, která si hlídá, aby se jablka nesmíchala s hruškami,

mysl, která si hlídá dištanc toho, co zobrazuje, že jsi, od toho, co zobrazuje, že nejsi,

je pryč.

Tak proč se nešvihneš přes pusu?

Ptáš se sám sebe, jako Já?

Vychází to z toho, kým skutečně jsi?

Nebo zoufajíce sebe v celku nemíti, do části se křehce zachystalo?

Nebo je tady jen projekce mysli se všemi těmi formami, projevy, připoutanostmi k představám těla, bez hlubšího uvědomění, kdo jsi?

Kdo jsi?

Mrkev píše:
Hmmm, já myslela, že odborníkem na míchání hrušek s jabkama je tu Jana.

Bez něho by docházelo k rozpoznávání každého ztotožnění vědomí s neuvědomovanou niternou potřebou vnímat všechny dualitní jevy jako pozitivní a osobnímu já by hrozil zánik.

Návštěvník píše:

Mrkev píše:
Hmmm, já myslela, že odborníkem na míchání hrušek s jabkama je tu Jana.

Bez něho by docházelo k rozpoznávání každého ztotožnění vědomí s neuvědomovanou niternou potřebou vnímat všechny dualitní jevy jako pozitivní a osobnímu já by hrozil zánik.

To osobní já nemůže připustit, proto považuje neosobní pozorování vědomím za

mysl, která si hlídá, aby se jablka nesmíchala s hruškami

Jana píše:Ptáš se sám sebe, jako Já?

Vychází to z toho, kým skutečně jsi?

Tebe se ptám. Švihala bys ráda všechny kolem sebe, jenom sebe ne. Měla by ses stydět. Přestat s tím. Čím více se budeš fascinovat ve svých myšlenkách, tj. venku, tím hůře se budeš vracet dovnitř.

Někdy, když 2 dělají totéž není to totéž.
Hra duality je v tomto nevyčerpatelná.