Co mě napadá

[Pavla]

Nenaplněná touha je jenom nepoznaná Boží vůle.

Boží vůlí je naplnění a radost v srdci,
kterými když necháváš řídit svůj život, tak neexistuje jediná touha,
která by zůstala nenaplněna.

hmmm....... naplnění a radost v srdci ale nejde nijak naordinovat, pokud to nemá být falešné naplnění a falešná radost v srdci, protože bohužel se lze i zmanipulovat a napovrch se tvářit radostně, ale někde hluboko v sobě dál nést nesmírný žal... (tedy zablokovanou energii, místo, kudy energie neproudí volně a díky tomu je vnímání značně zkreslené, aniž by si toho člověk byl vědom)

Jsou životní situace....

Třeba žena toužící po miminku, která nemůže otěhotnět je spalována touhou a zažívá utrpení při každém pohledu do cizího kočárku a je jí smutno u každé reklamy na dětské plenky. Tahle touha je u mnoha žen přímo bytostná (snad že Bůh si přeje, aby se lidstvo rozmnožovalo a lidský rod byl zachován a v určitém čase mnoha (ne všem) ženám začnou jak se říká tikat biologické hodiny a záměr počít dítě a být matkou se stane proioritou). A mnoho žen zjistí, že přirozenou cestou mít dítě nemůže.. Pak se ta touha stává neskutečnou zátěží, která na jedné straně může vést k sebrání všech sil a nasměrování energie na alternativní způsoby otěhotnění, což když se podaří, tak následuje neskutečné uvolnění, radost v srdci, vděčnost za naplnění té touhy... do doby, než zas vědomí ovládne touha jiná, nebo když se to stále nedaří, prochází žena peklem..... Takové by jsi asi nechtěla do očí tvrdit, že nenaplněná touha je jenom nepoznaná Boží vůle.... To by ji asi moc nepomohlo. Protože být upřímný k sobě, znamená uvědomovat si sebe pravdivě a pokud je pociťována touha, prostě tu je a s ní i zklamání, smutek, pocit prohry, když momentálně není naplněná.

[Návštěvník]

OSHO - Mé probuzení

Vzpomínám si na osudný den 21.března 1953. Po mnoho let jsem pracoval, pracoval na sobě, usiloval, dělal všechno, co se dělat dá, a nic se nestalo.

Nyní jsem porozuměl, proč se nic nedělo. Samotná snaha byla bariérou, samotný žebřík byl zábranou, samotné nutkání hledat byla překážkou. Ne, že někdo může dosáhnout bez hledání. Hledání je potřebné, ale pak přichází bod, kdy hledání musí ustat. Loď je potřebná k překročení řeky, ale pak přichází moment, kdy musíš vystoupit z té lodi a zapomenout na ní a nechat ji za sebou. Úsilí je potřebné, bez úsilí nic není možné. Ale jenom s úsilím, také nic není možné.

Právě před 21. Březnem 1953, 7 dní před tím, přestal jsem pracovat na sobě. Tento moment přichází, když vidíte celkovou marnost úsilí.. Dělali jste všechno, co jste mohli dělat, a nic se nestalo. Dělali jste všechno, co je v lidských silách. Co jiného potom můžete dělat? Z pouhé bezmocnosti člověk upustí všechno hledání.

A v den, kdy jsem nechal pátrání, v den kdy jsem přestal po čemkoli shánět, v den kdy jsem neočekával něco, že se má stát, začalo se něco dít. Nová energie povstala - z ničeho. Nepřicházelo to ze žádného zdroje. Přicházelo to odněkud a odevšad. Bylo to ve stromech, ve skalách a na obloze a ve slunci a vzduchu - bylo to všude. A já jsem hledal tak pilně, myslel jsem, že je to velmi vzdálené. A ono to bylo tak blízko a tak důvěrné.

Právě proto, že jsem pořád něco hledal, stal jsem se neschopným vidět to blízké. Hledání je vždy pro vzdálené, hledání je vždy daleké - a ono to nebylo vzdálené. Stal jsem se dalekozraký, ztratil jsem zrak na blízko. Oči byli soustředěny na daleké, horizonty, a ztratili kvalitu vidět, to co je docela blízké, co vás obklopuje.

Ten den, kdy úsilí ustalo, já jsem také ustal. Protože nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, a nemůžete existovat bez snažení.

Fenomén ega, není věc, je to proces. Není to substance sedící uvnitř tebe, musíš ho vytvářet každý moment. Je to jako šlapání na kole. Jestliže šlapete, kolo jede dál a dál, jestliže nešlapete, zastaví se. Nemá více energie, více síly jet kamkoli. Prostě padne.

Ego existuje, protože stále šlapeme do pedálu touhy, pokračujeme ve snažení získat něco, protože stále skáčeme před sebe. To je samotná podstata ega - skákat před sebe, skok do budoucnosti, skok do zítřka. Skok v neexistenci tvoří ego. Protože pochází z neexistence, je jako přelud. Skládá se z touhy a ničeho jiného. Skládá se jen ze žízně a ničeho jiného.

Ego není v přítomnosti, je v budoucnosti. Jestliže jsi v budoucnosti, tak se ego zdá být velmi substancinální. Jestliže jste v přítomnosti, je ego přelud, pak mizí.


http://osho.tady.info/osho/promluvy/meprobuzeni.php

[touhař]

...
bylo něco,když nebylo nic?

ano,byla Touha,
protože kdyby nebyla,tak by nic bylo pořád...

to Touha udělala z ničeho něco
a Touha udělá zase z něčeho nic...

..xAx..

[Návštěvník]

Touha se vždycky týká něčeho, co tu teď není. Kdyby to tu bylo, nebyl by důvod po tom toužit.

Život nevědomého probíhá tak, že po něčem zatouží, a když toho dosáhne, tak si toho užívá.

[Návštěvník]

šikovná vyhovárka ale ne moc chytrá

Když se nevědomému naplní touha, užívá si jí jak se patří, ne že ne.
Zloděj si užívá toho co nakradl, dokud to nerozfofruje
Chlap si užívá znásilňování ženské, (dokud toho nemá dost)


Není nad užívání si tužeb

[Návštěvník]

http://karolinaloskotova.blog.cz/0904/j ... lnou-kouli

Je možné mít u sebe nádhernou světelnou kouli?

[Návštěvník]

Je možné mít u sebe nádhernou světelnou kouli?

Je.

[nop]

Pastor Vlček z jedné letniční církve psal na portálu www granosalis cz, že jednou potkal o samotě v lese takovou kouli, byla hmotná a živá. Nepsal ale o sjednocení s ní.
Origénes psal (okolo roku 100), že tělo, které překonalo smrt má tvar koule.

[nop]

...
Když se nevědomému naplní touha, užívá si jí jak se patří, ne že ne.
Zloděj si užívá toho co nakradl, dokud to nerozfofruje
Chlap si užívá znásilňování ženské, (dokud toho nemá dost) Není nad užívání si tužeb

Proč "znásilňování"?, proč ne "spojení"?. Neumíš si představit jiné "užití" než s násilím? To já si teda dovedu přestavit.
Jsem sice vysazený na sladkosti, ale neříkám "jdu znásilnit cukrárnu" nebo prodavačku v cukrárně.

[Návštěvník]

...
Když se nevědomému naplní touha, užívá si jí jak se patří, ne že ne.
Zloděj si užívá toho co nakradl, dokud to nerozfofruje
Chlap si užívá znásilňování ženské, (dokud toho nemá dost) Není nad užívání si tužeb

Proč "znásilňování"?, proč ne "spojení"?. Neumíš si představit jiné "užití" než s násilím? To já si teda dovedu přestavit.
Jsem sice vysazený na sladkosti, ale neříkám "jdu znásilnit cukrárnu" nebo prodavačku v cukrárně.

Promiň, nope, ale já si myslím, že když chlap znásilní ženskou někde v postranní uličce, užije si a nechá ji tam pak ležet, že je to něco jiného než spojení. Spojení vznikne, když se dva mají rádi.

[nop]

...
Když se nevědomému naplní touha, užívá si jí jak se patří, ne že ne.
Zloděj si užívá toho co nakradl, dokud to nerozfofruje
Chlap si užívá znásilňování ženské, (dokud toho nemá dost) Není nad užívání si tužeb

Proč "znásilňování"?, proč ne "spojení"?. Neumíš si představit jiné "užití" než s násilím? To já si teda dovedu přestavit.
Jsem sice vysazený na sladkosti, ale neříkám "jdu znásilnit cukrárnu" nebo prodavačku v cukrárně.

Promiň, nope, ale já si myslím, že když chlap znásilní ženskou někde v postranní uličce, užije si a nechá ji tam pak ležet, že je to něco jiného než spojení. Spojení vznikne, když se dva mají rádi.

Jistě, že existují rozličné způsoby existence. Ale proč hned myslet na nejhorší?
Píšeš: "..Když se nevědomému naplní touha.." a jako příklad jsi uvedl násilí. To je jen úzká část toho, co všechno existuje. A poněkud to znechucuje představu.
Také je naplnění touhy bez násilí. Toužím po ženě, kterou miluji. Ve správné chvíli se účelně prozradím. A když reaguje, vezmeme se. Naplní se touha být s milovanou bytostí na celý život a nemusí být násilí.

[Návštěvník]

Šlo o vysvětlení, co znamená slovo užívat si (které Jana používá v neodpovídajícím kontextu).

Aby člověku došlo, o čem diskuse je, je třeba vnímat souvislosti. Jinak mu uniká, oč jde, a vnímá jen jednotlivé věty.

[Linda]

Diskutuje se tu od samého začátku o tom, jestli touha (a užívání si, když se touha splnila) je něco božského, jak si myslí Jana,
nebo jestli jsou to stavy ega.

Účastníci použili různé příklady a příměry, dá se na nich objasnit, jak kdo z nich chápe touhu a užívání si něčeho.

[irulan]

Tak ja si teda myslím, ze touha vychází vždycky z ega. Ze je to proste jednoduše nespokojenost (s tim co je) a hledání něčeho lepšího, hlubšího, prijemnejsiho a co ja vím jeste. Včetně touhy po bohu a realizaci. Jestli boha hledám nebo po něm touzim, tak ho nejspíš nemam, tedy nevím o něm, ze ho mam. A myslím, ze stejne je to s realizaci. Kdyz ji budu vidět jako předmět svoji touhy, mam od ni porad distanc. Takze pro to muzu udělat akorát jediný: vybodnout se na touhu a žít si to, co je ted, ono tam je nakonec všechno, jen se na to člověk musí zase naučit dívat.

[nop]

Tak ja si teda myslím, ze touha vychází vždycky z ega. Ze je to proste jednoduše nespokojenost (s tim co je) a hledání něčeho lepšího, hlubšího, prijemnejsiho a co ja vím jeste. Včetně touhy po bohu a realizaci. Jestli boha hledám nebo po něm touzim, tak ho nejspíš nemam, tedy nevím o něm, ze ho mam. A myslím, ze stejne je to s realizaci. Kdyz ji budu vidět jako předmět svoji touhy, mam od ni porad distanc. Takze pro to muzu udělat akorát jediný: vybodnout se na touhu a žít si to, co je ted, ono tam je nakonec všechno, jen se na to člověk musí zase naučit dívat.

Ale ne se navždy obrátit zády. Až to přijde, abych nebyl bez zájmu a "nepromeškal čas "navštívení svého" " jak pravil JK když viděl Jeruzalém.

[irulan]

Tak ja si teda myslím, ze touha vychází vždycky z ega. Ze je to proste jednoduše nespokojenost (s tim co je) a hledání něčeho lepšího, hlubšího, prijemnejsiho a co ja vím jeste. Včetně touhy po bohu a realizaci. Jestli boha hledám nebo po něm touzim, tak ho nejspíš nemam, tedy nevím o něm, ze ho mam. A myslím, ze stejne je to s realizaci. Kdyz ji budu vidět jako předmět svoji touhy, mam od ni porad distanc. Takze pro to muzu udělat akorát jediný: vybodnout se na touhu a žít si to, co je ted, ono tam je nakonec všechno, jen se na to člověk musí zase naučit dívat.

Ale ne se navždy obrátit zády. Až to přijde, abych nebyl bez zájmu a "nepromeškal čas "navštívení svého" " jak pravil JK když viděl Jeruzalém.

No možna ze prave ze o tom to je, tim ze si vytvaris nejaky touhy, promeskavas to navstiveni, ktery tady dávno je.

[Linda]

Tak ja si teda myslím, ze touha vychází vždycky z ega. Ze je to proste jednoduše nespokojenost (s tim co je) a hledání něčeho lepšího, hlubšího, prijemnejsiho a co ja vím jeste. Včetně touhy po bohu a realizaci. Jestli boha hledám nebo po něm touzim, tak ho nejspíš nemam, tedy nevím o něm, ze ho mam. A myslím, ze stejne je to s realizaci. Kdyz ji budu vidět jako předmět svoji touhy, mam od ni porad distanc. Takze pro to muzu udělat akorát jediný: vybodnout se na touhu a žít si to, co je ted, ono tam je nakonec všechno, jen se na to člověk musí zase naučit dívat.

Asi tak. Jenže není vždycky jednoduché si ty touhy v sobě uvědomit. Každá z nich má dobrou příčinu - někdy zřejmou, jindy ne. Některé touhy vznikly bůhvíjak dávno jako reakce na něco nepříjemného nebo bolestného, co se nám opakovaně dělo, v dětství nebo v minulých inkarnacích. Dávno jsme na to zapomněli, ale ono nás to pořád ovlivňuje. Například kdo zažil přísnou, silně autoritativní výchovu (v západních zemích dost častou), musel v sobě tehdy potlačovat všechen odpor a neposlušnost, jinak ho tvrdě potrestali. Nemohl dát tehdy najevo svoje vzbouřenecké pocity, a tak v něm všechny zůstaly uskladněné. Jako dospělý se pak vnitřně nebo i nahlas bouří proti kdečemu a kdekomu, protože má pocit, že ten druhý mu něco vnucuje a že se staví nad něj. Nebo začne všechny poučovat, aby tak dal najevo, že jen on ví, jak je to správně, a že by to měli všichni uznat.

Zvyk za každou cenu odporovat se tak může stát základním povahovým rysem. Člověk nevědomky touží konečně uplatnit s plnou vahou a bez zábran svou vlastní autoritu. A dokud v sobě tuhle touhu má, vyvolává v něm potřebu ji v každé situaci uspokojit.

Touha se vždycky týká něčeho, co tu teď není. Kdyby to tu bylo, nebyl by důvod po tom toužit.
Život nevědomého probíhá tak, že po něčem zatouží, a když toho dosáhne, tak si toho užívá.

[Návštěvník]

Nenaplněná touha je jenom nepoznaná Boží vůle.

Pak splňování vlastních nenaplněných tužeb je plněním Boží vůle

a neplatí, že

Když jsou všechny touhy ze srdce odstraněny pryč, stává se
smrtelník nesmrtelným a užívá si brahmanu.“
(Katha Upanišad 6.14)

protože odstraňování tužeb ze srdce by bylo jednáním proti Boží vůli.

[nop]

Jako dospělý se pak vnitřně nebo i nahlas bouří proti kdečemu a kdekomu, protože má pocit, že ten druhý mu něco vnucuje a že se staví nad něj.
Zvyk za každou cenu odporovat se tak může stát základním povahovým rysem. Člověk nevědomky touží konečně uplatnit s plnou vahou a bez zábran svou vlastní autoritu.

... zemětřesení (a tsunami a požár a rabování) které v roce 1755 srovnalo se zemí Lisabon,
zrovna v den svátku všech svatých dopoledne,
zabilo inkvizitora, rozbořilo kostely a paradoxně jen hampejzy prostitutek zůstaly nedotčeny,
a otřáslo tak dosud všeobecným přesvědčením o boží vůli ...
...takže někdy bouřky nestačí,
je třeba pořádného zemětřesení aby zavedené staleté modly spadly ze svých nedotknutelných trůnů...

Ale je třeba, aby pád soch nezanechal lidi ve stavu tupé bezmoci zpět jako tlupu opic, a nebo je nevmetl do beznaděje. Každému není jasná poučka od Buddhy "každý svého štěstí strůjce". V dějinách Evropy se spíše bere "člověče snaž se a Pán Bůh ti pomůže", takže s nějakým tím Bohem se počítá.
Bez toho Boha to také třeba vypadá jinak "co nakradeš se počítá a nikdo tě neuvidí".
Ale Voltaira zemětřesení v Lisabonu velmi zdrtilo, napsal dlouhou zoufalou báseň a myslll si, ž se Bůh stará o naše bezpečí jako chůva a kde tedy byl, když se bouřily vlny?
Pád model u Lisabonu nepůsobil moc šťastným dojmem.

[Návštěvník]

V citátu

Nenaplněná touha je jenom nepoznaná Boží vůle.

není ani slovo o touze po spojení s Božstvím. Je tam řeč o nenaplněné touze = jakékoliv nenaplněné touze.

Z toho vyplývá, že

...splňování vlastních nenaplněných tužeb je plněním Boží vůle.

Tečka.

Jedna věc je nepřesně se vyjádřit /to se může stát každému/ a pak se za to omluvit.
Něco jiného je trvat na svém a pokusit se dodatečně měnit význam původního výroku.