Jana píše:Nenaplněná touha je jenom nepoznaná Boží vůle.
Boží vůlí je naplnění a radost v srdci,
kterými když necháváš řídit svůj život, tak neexistuje jediná touha,
která by zůstala nenaplněna.
hmmm....... naplnění a radost v srdci ale nejde nijak naordinovat, pokud to nemá být falešné naplnění a falešná radost v srdci, protože bohužel se lze i zmanipulovat a napovrch se tvářit radostně, ale někde hluboko v sobě dál nést nesmírný žal... (tedy zablokovanou energii, místo, kudy energie neproudí volně a díky tomu je vnímání značně zkreslené, aniž by si toho člověk byl vědom)
Jsou životní situace....
Třeba žena toužící po miminku, která nemůže otěhotnět je spalována touhou a zažívá utrpení při každém pohledu do cizího kočárku a je jí smutno u každé reklamy na dětské plenky. Tahle touha je u mnoha žen přímo bytostná (snad že Bůh si přeje, aby se lidstvo rozmnožovalo a lidský rod byl zachován a v určitém čase mnoha (ne všem) ženám začnou jak se říká tikat biologické hodiny a záměr počít dítě a být matkou se stane proioritou). A mnoho žen zjistí, že přirozenou cestou mít dítě nemůže.. Pak se ta touha stává neskutečnou zátěží, která na jedné straně může vést k sebrání všech sil a nasměrování energie na alternativní způsoby otěhotnění, což když se podaří, tak následuje neskutečné uvolnění, radost v srdci, vděčnost za naplnění té touhy... do doby, než zas vědomí ovládne touha jiná, nebo když se to stále nedaří, prochází žena peklem..... Takové by jsi asi nechtěla do očí tvrdit, že nenaplněná touha je jenom nepoznaná Boží vůle.... To by ji asi moc nepomohlo. Protože být upřímný k sobě, znamená uvědomovat si sebe pravdivě a pokud je pociťována touha, prostě tu je a s ní i zklamání, smutek, pocit prohry, když momentálně není naplněná.