Tak, jak?

Tak, jak?

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 01. črc 2019 9:51:07

vostalpetr píše:

Co vyšleš, to ti vrátím...


Mladá dvaadvacetiletá dívka se podle svého dopisu rozhodla pomstít společnosti za to, že z ní udělala otloukánka. Byla doopravdy v právu a společnost ji cíleně mučila?
https://www.dotyk.cz/magazin/olga-hepna ... 90629.html
Návštěvník
 

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod armin » pon 01. črc 2019 10:09:57

vostalpetr píše:

Co vyšleš, to ti vrátím...


Bojuješ zkrátka se svými projekcemi.
To se nedá vyhrát. Čím více bojuješ, tím více tě ta vnitřní nesvoboda svírá.
To jsou kvality říše pekla

.....Jasnost a přesnost transcendentálního poznání umožňuje opici vidět stěny odlišným způsobem. Začíná si uvědomovat, že svět nebyl vzhledem k ní nikdy vně, ale to, co vytvářelo celý problém, byl její vlastní dualistický postoj, rozdělení na „já“ a to „ostatní“. Začíná chápat, že ona samotná vytváří pevné stěny, že ji vězní vlastní touha a ctižádostivé úsilí. A tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své touhy uniknout a musí přijmout stěny takové, jaké jsou.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2012030010
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 692
Registrován: pát 16. srp 2013 23:49:42

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod nop » stř 03. črc 2019 10:35:04

armin píše:
vostalpetr píše:

Co vyšleš, to ti vrátím...


Bojuješ zkrátka se svými projekcemi.
To se nedá vyhrát. Čím více bojuješ, tím více tě ta vnitřní nesvoboda svírá.
To jsou kvality říše pekla
.....
.....Jasnost a přesnost transcendentálního poznání umožňuje opici vidět stěny odlišným způsobem. Začíná si uvědomovat, že svět nebyl vzhledem k ní nikdy vně, ale to, co vytvářelo celý problém, byl její vlastní dualistický postoj, rozdělení na „já“ a to „ostatní“. Začíná chápat, že ona samotná vytváří pevné stěny, že ji vězní vlastní touha a ctižádostivé úsilí. A tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své touhy uniknout a musí přijmout stěny takové, jaké jsou.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2012030010

svědectví G.Meyrinka.....
spisovatel Meyrink se setkával s literáty a duchovňáky v Praze v "konci století" i následně v čerstvé republice ČSR. Někteří koketovali s vyvoláváním magických sil, také ze starých předmětů.

A došlo k tomu, že ve starém domě se Meyrink přetlačoval s masivním starým stolem. Síla stolu stále rostla a už se bál, že ho to poškodí nebo zabije.
Když dále nemohl, vzdal se a rezignoval v očekávání nezbytného konce.
Ale jakmile přestal usilovat, tlak stolu přestal a stůl byl neškodný.

Tak došel k závěru, že to byl on, kdo prostřednictvím stolu tlačil sám proti sobě.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2498
Registrován: ned 04. zář 2011 22:53:28
Bydliště: Praha

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 03. črc 2019 17:53:10

Oběť a viník: Role oběti – Co to je a jak se z ní vymanit?

Oběť se dobrovolně, nebo nedobrovolně ode-vzdává, aby byla z/ničena. Tím devastuje sebe, avšak vybouchne-li, může ničit i druhé, například v rámci pomsty, jakési kompenzace či vstřebaného a zažitého „zla“. Být obětí člověka uvrtává do deprese, ničí jeho morální rámec a vizi světa, podkopává sebedůvěru, vlastní rozum, intuici, cit. V malé míře jde o přirozenou roli, kterou v sobě má každý, kdo věci prožívá, zkoumá a vyhodnocuje. Jakmile však míra obětování vzroste na nekomfortní úroveň, je nutné situaci řešit, aby nebyla narušena duševní pohoda člověka a jeho nitro.

Obrázek

Oběť jako časovaná bomba sobě i okolí

Když si člověk uvědomí, že je v roli oběti, první reakcí bývá výbuch, (mnohdy nepřiměřený) protiútok (někdy proti sobě sama). Kdo se vymaňuje z této role, uchyluje se proto velmi často k agresivitě, afektu. Potlačené emoce, někdy i celé měsíce, roky, kdy fungoval jen žal, sebeobviňování, zaslepenost, vybuchují. Uvízl-li v této roli dlouhodobě – nenávratně, může se jeho chování změnit v pomstychtivé. Nachází-li se však ještě ve fázi změnitelné, snaží se svou situaci napravit, učí se stát sám za sebou. Nejprve realitu ignoruje (může nastat apatie), poté zkresluje (ku svému prospěchu, aby realita nebyla „až tak“ špatná), zbrojí proti všemu a všem, kdo ohrožuje jeho komfortní zónu, vizi, „ideál“ (střetává se jeho iluze s fakty), nakonec – poslechne-li intuici + rozum, realitu skutečně vidí a přijímá, čímž probouzí svůj potenciál pro změnu: odchod z role, pryč od trýznivého.

Oběť staví druhého do role padoucha (nebo padouch naopak vmanipuluje druhého do role oběti), ten se tak začne i chovat. V takovém stavu mu nebude dobře, což povede k vzrůstající agresivitě a negaci nejdříve u padoucha, poté u oběti. Mnohé oběti raději setrvávají ve špatném, neboť tuto situaci znají (cítí jakousi jistotu, zázemí), než aby se ze špatného vymanily.

Dokud se oběť nezmění, je ona i situace neléčitelná. Člověk musí vyjít z role oběti, aby převzal odpovědnost sám za sebe a mohl sám sebe změnit, vylepšit svůj život – tím i lidi v něm: opustit nevhodné, najít/příjmout vhodné…

Tyrani/pachatelé/iniciátoři se nemění, zpravidla snadno nepřijímají (mnohdy ani nevnímají) zodpovědnost, přehazují ji, zkreslují fakta, aby dosáhli svého, vytěžili ze situace nejvíce.

Nelze čekat, až se změní ten druhý.

Oběť by měla převzít zodpovědnost sama za sebe, zároveň se neobviňovat z chyb druhých nebo situací, které pravděpodobně více/lépe ovlivnit nemohla nebo je zvládla nejlépe, jak v danou chvíli svedla (jednala-li v souladu s intuicí, srdcem, slušně, pokud možno i racionálně – v souladu se svým lepším Já).

Činy druhých nejsou v naší kompetenci, jen naše reakce

Zasáhne-li nás blesk, jsme oběti (jakým druhem záleží na tom, zda jsme to žádali, riskovali, byli nerozvážní, nebo zda šlo o nefér náhodu). Chceme-li situaci vyřešit (zhojit se), nezměníme blesk, nezměníme ani to, co se stalo, ale můžeme změnit to, jak to prožíváme, jak se k situaci stavíme a jak sami sebe vnímáme. Když budeme sami sebe vnímat jako cennou bytost (s dobrými úmysly), kterou je nutno na světě mít, hýčkat a chránit před újmou, minimalizujeme pro příště šance blesku do nás uhodit.

Běžná definice oběti:
Vše sází na jednu kartu. Staví své štěstí na přítomnosti druhého či vlastnictví něčeho.
Dává víc, než dostává zpět.
Obviňuje se, popřípadě přesměrovává vinu jinam (na posly, kolemjdoucí, druhé oběti, okolí, vesmír, Boha, jen ne na skutečného viníka/problém).
Točí se v kruhu, není svobodná, volná.
Odmítá změnu – má z ní strach.
Zrazuje sebe sama (mizí ideály, sny, snižuje nároky, zrazuje své lepší Já).
Nevidí skutečné řešení – nepřipouští si, že to může změnit, odejít, podceňuje se (postupně i okolí).
„Omlouvá“ chyby svou degradací, despektem („Nojó, jsem blbka/blbec, naivní…“), čímž se zároveň obviňuje – tím problém potlačuje, schovává, překrývá.
Nerozvíjí se duchovně, spíše klesá. Rostou zlozvyky, slabosti, zlost, krutost…
Přestává vidět dobro ve skutečně dobrých lidech, světu. Stává se podezíravá k okolí (k viníkovi má klapky na očích + výmluvy a omluvy)
Má filtr, přes který nevidí skutečnost – odmítá realitu
Cítí křivdu (na kterou může mít právo), avšak necítí vděčnost (za ponaučení, příležitost odejít, pomoc okolí, rady…)

„Nevinní umírají a zloduchové slaví úspěch.
Předstírají vznešenost, zchytrale však překrucují pravdu
a lidé ztrácejí rozum, klaní se před nimi a přijímají všechny druhy otroctví.“


Nelze být psychicky obětí, pokud to nedovolíme

Můžeme být zranění, cítit se chvíli i jako oběť (bylo-li nám ublíženo). Nemůžeme za to, když nás někdo např. nečekaně postřelí. Můžeme být v právu (někdo nás zranil, podvedl, ublížil), ale také se z toho můžeme dostat. Dokonce si můžeme vybudovat bariéru (ve formě odpuštění + distancu od špatného), která nás bude chránit. Podobně jako neprůstřelná vesta před střelbou – můžeme být i tak zraněni, např. postřeleni do nohy, ale přežijeme. Nesložíme se tak, aby nás dotyčný mohl zničit, nebo postavit do role, kdy prosíme a uděláme pro něj vše, jen abychom se „zachránili“. Zachráníme se sami, protože nepotřebujeme „zachraňovat“ od někoho, kdo nás úmyslně zranil.

Co je potřeba pro vymanění se z role oběti?

Odvaha – v první řadě odvaha vyhledat všechna potřebná fakta.
Uvědomit si, že každý si o sobě myslí, že je lepší a citlivější než ten druhý, tudíž chápat*.
Nesoudit. Nelze být v roli oběti, soudce a kata zároveň a jednat správně. Nemstít se, netrestat. Pouze karma/osud/příroda/život (v dobrém systému i soudce) má perspektivu a prostředky k určení, kdo si co zasloužil nebo zasluhuje.
Postavit se i fyzicky tak, jak lze ustát situaci: narovnat se, chodila mít pevně na zemi.
Neodmítat své prožívání. Přiznat si a prožít svou zranitelnost, problém, smutek… všechny své emoce a realitu. Klidně plakat, rozčilovat se… (avšak nezaseknout se v tom).

„CO ODMÍTÁTE, TO PŘETRVÁVÁ.“

Vybalancovat smutky, chmury, neštěstí a těžkosti svým duševním zdravím (resp. prací na svém lepším Já + rozmazlovat se).
Uvědomit si, že existuje řešení. Když se k nám někdo úmyslně zle zachová, můžeme odejít. Jsme přeci svobodné bytosti, nezávislé, přemýšlivé, dokonalé samy o sobě.
Netrápit se cizími hříchy – prohřešky jdou na konto hříšníka, ne na naše.

Od dobrého člověka rána nepadne.

Ubližuje ten, kdo má vlastní trápení a bezcitnost k druhým. Hodný člověk (vědomě) neublíží, ani když má příležitost. Zlý naopak ublíží, i když příležitost nemá, neboť si ji vykonstruuje.


„Neodpouštět“ neodpustitelné ani opakované.
Odolat tlaku, jít vlastním směrem.
Přijímat věci takové, jaké jsou a hledat na nich vždy něco dobrého, poučení, cestu k tomu být lepší. Nápomocná bývá kupříkladu myšlenka: „Chápu, situace odpovídá tomu, jaký/á je. Bolí mě to, ale on/a dělá to, co umí. Mně se to nelíbí, nechci být v roli oběti. Děkuji za poznání, ale jdu od toho.“ – a oběť přestává být obětí.

„Láska se nerodí z objetí, ale z obětí.“


Úvaha závěrem: Zasloužila si to oběť?

V souvislosti s rolí oběti se objevuje tato otázka velice často. Dobře tuto problematiku ukazuje příběh lékaře, který jel na bojiště ošetřovat zraněné vojáky. Měl diplom, byl proškolen a vycvičen v oblasti medicíny i v oblasti boje. Ošetřoval jak vlastní, tak cizí vojáky. Když ošetřoval několikátého zraněného nepřítele, zjistil, že má bombu. Než stačil utéci, byl atentátníkem velice těžce zraněn.
„Byl naivní, neměl do války vůbec jezdit.“
„Ošetřovat nepřítele, to je nápad… S tím měl počítat.“
„Chtěl válku, tady to má. Války jsou hloupý masakr.“
Kdo by se nebál pátrat, pochopit a procítit to, zjistil by, že tento lékař jel do války životy zachraňovat, měl naděj, že v nemocničním prostředí se boje konat nebudou a dělal maximum pro záchranu všech okolo. Kdyby to nedělal, vyhaslo by více životů, jelikož by bylo min. o jednoho lékaře (s jeho jedinečnými schopnostmi) méně. Byl řádně proškolen, udržoval bezpečí, jak jen tehdejší podmínky dovolovaly…
Kdyby s ním lidé soucítili – byli empatičtí a tyto fakta přijali, prožívali by to s ním a ani jedna z výše zmíněných frází by je nenapadla. Raději se však emocionálně vzdalují výše zmíněnými výroky, které obviňují jeho samotného (za válku, kterou nezpůsobil, za přemýšlení atentátníka, které nemohl ovlivnit…), čímž je pro ně situace „vyřešena“.
Třešničkou je, že onen lékař po svém vyléčení opět léčil a pomáhal (stále bez ohledu na národnost). Opatrněji (totožného atentátníka by si již jen tak na lůžko nezval), ale stále s láskou a respektem k lidským životům.

TO, CO PŘEJEME DRUHÝM LIDEM, VYPOVÍDÁ VÍCE O NÁS NEŽ O NICH.
https://dreamlife.cz/obet-vinik-role-ob ... i-vymanit/
Návštěvník
 

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostal petr » stř 03. črc 2019 23:21:30

Tak, jak?


Přenos může být pozitivní nebo negativní: pozitivní přenos je charakterizován pocity respektu až obdivu, zatímco negativní přenos se vyznačuje odporem až hostilitou.

Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme ... Všechny obsahy našeho vědomí jsou konstantně projikovány do našeho okolí, a teprve když prohlédneme určité vlastnosti našeho objektu jako projekce, jako imaga, podaří se nám je rozlišit od jeho skutečných vlastností ... Cum grano salis vidí člověk vlastní chyby, které u sebe neuznává, vždy u protivníka. Vynikající příklady najdete ve všech osobních polemikách. Člověk jež nemá neobvyklou míru sebeuvědomění, se nad své projekce nepovznese, ale většinou se jim poddá, neboť existence těchto projekcí je předpokladem přirozeného duchovního stavu. Projekce nevědomých obsahů je něco přirozeného a daného.

Všechny projekce vyvolávají protiprojekce tam, kde si objekt neuvědomuje vlastnost projikovanou subjektem, stejně jako analytik odpovídá na přenos „protipřenosem“, když přenos projikuje obsah, jež si lékař sám neuvědomuje, ale který u něho přesto existuje. Protipřenos je tudíž stejně užitečný a smysluplný nebo je stejnou překážkou jako přenos pacienta, když se snaží vytvořit lepší raport, nutný k rozpoznání určitých nevědomých obsahů. Protipřenos je stejně jako přenos cosi nutkavého, je to nesvoboda, protože znamená „mystickou“ tj. nevědomou identitu s objektem.
vostal petr
 

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostal petr » stř 03. črc 2019 23:24:55

vostalpetr píše:


Co vyšleš, to ti vrátím...


Život je utrpení

ego způsobuje neštěstí

je třeba ego rozpustit

je třeba dosánout osvíení

je třeba usilovat

vulgarity jsou negativní

negativní pocity jsou špatný

apd.
vostal petr
 

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod Jana » čtv 04. črc 2019 7:40:19

vostal petr píše:
Tak, jak?


Přenos může být pozitivní nebo negativní: pozitivní přenos je charakterizován pocity respektu až obdivu, zatímco negativní přenos se vyznačuje odporem až hostilitou.

Máme sklon domnívat se, že svět je takový, jak ho vidíme, a stejně tak naivně předpokládáme, že lidé jsou takoví, jaké si je představujeme ... Všechny obsahy našeho vědomí jsou konstantně projikovány do našeho okolí, a teprve když prohlédneme určité vlastnosti našeho objektu jako projekce, jako imaga, podaří se nám je rozlišit od jeho skutečných vlastností ... Cum grano salis vidí člověk vlastní chyby, které u sebe neuznává, vždy u protivníka.


Díky, věděla jsem, že jsi geniální, ale řekni mi tedy, kde se v Tobě bere ta idiocie a hovadství, které u sebe nemůžeš uznat a musíš ho vidět u těch, které považuješ za protivníky?


Vynikající příklady najdete ve všech osobních polemikách. Člověk jež nemá neobvyklou míru sebeuvědomění, se nad své projekce nepovznese, ale většinou se jim poddá, neboť existence těchto projekcí je předpokladem přirozeného duchovního stavu. Projekce nevědomých obsahů je něco přirozeného a daného.

Všechny projekce vyvolávají protiprojekce tam, kde si objekt neuvědomuje vlastnost projikovanou subjektem, stejně jako analytik odpovídá na přenos „protipřenosem“, když přenos projikuje obsah, jež si lékař sám neuvědomuje, ale který u něho přesto existuje. Protipřenos je tudíž stejně užitečný a smysluplný nebo je stejnou překážkou jako přenos pacienta, když se snaží vytvořit lepší raport, nutný k rozpoznání určitých nevědomých obsahů. Protipřenos je stejně jako přenos cosi nutkavého, je to nesvoboda, protože znamená „mystickou“ tj. nevědomou identitu s objektem.


Takže jestli je to jasné, tak v rámci svobody je možné se na takovéhle věci rovnou vykašlat, nebo je potřeba tyhle hry hrát až do zblbnutí, dokud nám nedojde, kdo skutečně jsme?
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11249
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 04. črc 2019 8:17:28

vostalpetr píše:
Co vyšleš, to ti vrátím...


Mladá dvaadvacetiletá dívka se podle svého dopisu rozhodla pomstít společnosti za to, že z ní udělala otloukánka. Byla doopravdy v právu a společnost ji cíleně mučila?
https://www.dotyk.cz/magazin/olga-hepna ... 90629.html

Obrázek

Útoky společnosti, které dost možná vůbec nebyly mířené konkrétně na ni, si vzala velice osobně a cítila se být otloukánkem. Měla pocit, že ji každý chce jen uškodit a zranit na duši. Z jejích dochovaných citátů vyplývá, že se cítila zraněná a ublížená. Pomstu hledá jen člověk, kterého se emocionálně dotkly činy jiných lidí. Tak, jako tomu bylo v případě Olgy.

Do skupiny asi 30 osob najela dívka ve vypůjčeném autě značky Praga RN. Jak později řekla při výslechu, svůj čin o několik minut odložila, protože, když jela kolem tramvajové zastávky poprvé, bylo tam podle ní málo lidí. Také dodala, že původně vymyslela hned několik plánů, jak zabít co možná nejvíc lidí.





vostal petr píše:
vostalpetr píše:


Co vyšleš, to ti vrátím...


Život je utrpení

ego způsobuje neštěstí

je třeba ego rozpustit

je třeba dosánout osvíení

je třeba usilovat

vulgarity jsou negativní

negativní pocity jsou špatný

apd.


Pokud vznikne pocit, že je potřeba se mstít, důvod se vždycky najde.

Oběť se dobrovolně, nebo nedobrovolně ode-vzdává, aby byla z/ničena.
Návštěvník
 

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostal petr » čtv 04. črc 2019 8:34:02

Takže jestli je to jasné, tak v rámci svobody je možné se na takovéhle věci rovnou vykašlat, nebo je potřeba tyhle hry hrát až do zblbnutí, dokud nám nedojde, kdo skutečně jsme?


Běž do prdele s najakým poznáním kdo skutečně jsme,

to je tvoje voblblost,

páč jsi ze světa neštastná a chceš utýct do věčný a neměnný nirvány...
vostal petr
 

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod Jana » čtv 04. črc 2019 8:45:37

vostal petr píše:
Takže jestli je to jasné, tak v rámci svobody je možné se na takovéhle věci rovnou vykašlat, nebo je potřeba tyhle hry hrát až do zblbnutí, dokud nám nedojde, kdo skutečně jsme?


Běž do prdele s najakým poznáním kdo skutečně jsme,

to je tvoje voblblost,

páč jsi ze světa neštastná a chceš utýct do věčný a neměnný nirvány...


Věčná a neměnná nirvána JE. Je celou existencí, Bytím. Jak by bylo možné, aby to, co JE, utíkalo z toho co JE, do toho, co JE?

Aby něco takového bylo možné, musel by tady být sen, že to, co JE by mohlo nebýt a to, co není by mohlo být.

Nešťastný je právě tím snem, nešťastný je jen myšlenka.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11249
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 04. črc 2019 8:46:18

Bláboly a svinstvo...
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7337
Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 04. črc 2019 8:48:11

Jak by bylo možné, aby to, co JE, utíkalo z toho co JE, do toho, co JE?


Furt to děláš protože si furt neštatná jak ten Budha,

proto o tom furt meleš,

vo štěstí a neštěstí...
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7337
Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 04. črc 2019 8:52:31

vostal petr píše:

vostalpetr píše:


Co vyšleš, to ti vrátím...



Život je utrpení

ego způsobuje neštěstí

je třeba ego rozpustit

je třeba dosánout osvíení

je třeba usilovat

vulgarity jsou negativní

negativní pocity jsou špatný

apd.



Pokud vznikne pocit, že je potřeba se mstít, důvod se vždycky najde.


Jaká pomsta ????

Křestanství, hinduismus a budismus hlásá svinstvo !!!

To je vše...



Ježíš poslal do prdele farizeje a zákoníky,

já posílám do prdele negativní náboženství a jeho koncepty...
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7337
Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 04. črc 2019 9:06:35

vostalpetr píše:
vostal petr píše:

vostalpetr píše:


Co vyšleš, to ti vrátím...



Život je utrpení

ego způsobuje neštěstí

je třeba ego rozpustit

je třeba dosánout osvíení

je třeba usilovat

vulgarity jsou negativní

negativní pocity jsou špatný

apd.



Pokud vznikne pocit, že je potřeba se mstít, důvod se vždycky najde.


Jaká pomsta ????

Křestanství, hinduismus a budismus hlásá svinstvo !!!

To je vše...



Ježíš poslal do prdele farizeje a zákoníky,

já posílám do prdele negativní náboženství a jeho koncepty...


Posíláš do prdele jen sám sebe, stejně jako Olga Hepnarová .
Návštěvník
 

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 04. črc 2019 20:36:19

Posíláš do prdele jen sám sebe, stejně jako Olga Hepnarová .


Klidně se voblbuj čím chceš a jakejma představama chceš,

ale jakmile vytáhneš hovno o zlém egu,

tak ti to zlé ego nakope prdel,

abys měl jasný důkaz zlého ega...


Aneb,

co vyšleš, to se ti vrátí...
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7337
Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 04. črc 2019 20:44:31

Olga Hepnarová .


Oga je podle mne v pohodě,
prostě se jen nasrala,

horší je to s těmi idioty,

kteří ve jménu lásky, národa, svobody, socialismu a bůhvíjakýho hovna posílají na smrt miliony lidí...

Proti těmhle kreténům je Olga světice...
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7337
Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod armin » čtv 04. črc 2019 20:51:39

vostalpetr píše:co vyšleš, to se ti vrátí...


Jo, to už je o karmě a karmajoze
A platí to i pro tebe.

vostalpetr píše:
Co vyšleš, to ti vrátím...


Tohle je naopak o nepochopení karmy a karmajogy.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 692
Registrován: pát 16. srp 2013 23:49:42

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 04. črc 2019 20:58:14

To je ale moje hra,

karma samozřejmě nefunguje zas až tak hbitě jako já,

nejdříve musíš shromáždit svý zásluhy

a ty nejsou vždy jen negativní nebo jen pozitivní,

takže to vždy trvá čásek,

zatímco já reaguji jen na "jednu myšlenku"


Já nejsem karma,

to je jen hra "na karmu"


A platí to i pro tebe.


No jo já vím,

ale já z toho nedělám až takovou tragédii

že bych propadnul peklu a byl vymazán z knihy mrtvých...
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7337
Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38

Re: Tak, jak?

Nový příspěvekod vostalpetr » čtv 04. črc 2019 20:59:07

Tedy knihy živých, že jo biblifilové...
Kdysi jsem měl spoustu chyb, ale nyní jsem naprosto dokonalý!
vostalpetr
 
Příspěvky: 7337
Registrován: ned 16. říj 2011 1:17:38


Zpět na Co mě napadá

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron