vostal petr píše:A je možné zkoumat, co tohle dělá kupříkladu s bolestí po vytrženém zubu,
Když od bolavého zubu jaksi odvrátíš pozornost,
tak si tu bolest neuvědomuješ,
to ovšem neznamená, že se zub vyléčí,
nebo snad jo ???
Píšu sice o bolesti po vytrženém zubu, tu už vlastně k ničemu nepotřebuješ, tak si klidně může zmizet.
Teď co tohle dělá s tím, co se může vyléčit, případně vytrhnout.
Taky se to dá zkoumat.
Nejspíš to otevírá stavidla přirozenosti. Odstraňuje to strach udělat to, co cítíš, že je správné.
Tedy s bolavým zubem se zajde k zubaři...
S tou myslí je to stejný jako se zubem,
ponoř se do srdce a stav mysli se bude zhoršovat, stejně jako ten zub...
Proto taky srdcaři obvykle blbnou jak největší blbci...
Tak má zkušenost je přesně opačná.
Ale může to být přesně tak jak říkáš.
Spousta mudrců a probuzených prošla tím, co říkáš. Tolle seděl dva roky na lavičce v parku. Říkal, že se objevila ztráta schopnosti zacházet s předměty.
Ale po dvou letech se to spravilo.
Čím to?
Moje vysvětlení je to, že obrazně řečeno, trvalo chvíli, než Božské Já převzalo vedení života z rukou ega.
V tu chvíli nastalo jakési bezvládí.
Bylo tu samadhi bez vědomí světa.
Chvíli trvalo, než si to sedlo a Vesmír se začal starat.
V tom Vědomí ještě zůstávalo cosi nevědomého.
Je možné to zkoumat.
Přijít na to, co to je.
Nabízí se možnost, která pro stoupence advaity je prakticky nepřijatelná.
Je to takový trochu odstup od jakékoliv role v tom, kdy se umožní, aby vládu nad životem z rukou ega převzal Bůh.
