Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

[vostal petr]

Co je tím, co namísto poznání, které spojuje, vytváří ze sdělení nic nesdělující slogany, které od poznání oddělují?

Ty tvoje nablblý spojovačky,

ty z toho dzogčhenu pěkně blbneš, co ?

Vasána je přece taky spojení, nebo to nevíš ???

Je to tak dokonalé spojení, že se to jeví jedním...

Jenže pro takový trdlo co dokáže od sebe odlišit pouze myšlenky, a ne už další, je takovéto spojení s vasánou velkou blažeností...

[Tara]

Jsi zodpovědná (cítíš zodpovědnost) za to čemu umožníš, by se na tobě stalo závislé. Květina, zvíře, člověk. Když tohle někomu umožníš a zodpovědnost necítíš, vztah je blízko destrukci.. A ten závislý blízko utrpení.

No ale, můžeš to ovlivnit, že se na tobě někdo stane závislým? Řekněme u toho, co si pořídíš - zvíře, květinu, dům - tam ano, ty se o ně staráš a bez tvé starostlivosti by samy nepřežily, ale jak je to s lidmi?
Umožníš, aby se na tobě stal nějaký člověk závislý. Zní to trošku divně, že. A přece se tak děje, nemálo je případů, kdy jeden z dlouholetého páru odejde a zakrátko za ním odchází i druhý...
Nabízí se otázka, jestli je to tak dobře, umožnit někomu, aby se na mě stal závislým, abych se já stala na někom závislou....., nebo na něčem, třebas na lásce :-), na životu...

A proč bych měla být zodpovědnou za to, co jsem k sobě připoutala?
Protože to (také) mám v srdci....

[Jana]

Vasána je přece taky spojení, nebo to nevíš ???

..

Vasána je připoutanost k iluzi oddělenosti. Zabraňuje spojení s poznáním celistvosti.

Skutečné spojení, o kterém mluví dzogčhen, je ztrátou iluze oddělenosti. Tedy díky prohlédnutí, že myšlenka není ničím skutečným, díky prázdnotě mysli se nevytvářejí žádné stíny, které by světlo, kterým Bytí je, se dělilo na oddělené části, vůči kterým je třeba se nějak vymezovat.

Tedy když použijeme například příměr vlny a moře, vasána je připoutanost k formě vlny, která se vymezuje vůči jiným vlnám. Dzogčhen rozkrývá spojení vlny s mořem, tedy spojení se všemi vlnami.

Nebo možná ještě lépe řečeno, rozkrývá, že všechno je voda a tím je vše spojené.

[Tara]

Mrkni na to takhle; vše živé má jedno společné, na čem je nekompromisně závislé, k čemu je bytostně připoutané - život sám. Někdo může namítnout, "jsem přece duch - já - a to není připoutané k ničemu." My se tu ale sešli v projevu a "naše" já tu spolu kominikuje hlasy těl. Což lze zároveň pokládat za význam tohoto realizovaného bytí. Vše co tu je k vidění, slyšení, cítění je na sobě totálně závislé. Nebýt jednoho, nebylo by ani druhé.. Zodpovědnost je věc soucitu spolu s pochopením těchto podmíněných sounáležitostí, ať už jsme schopni si je uvědomovat, nebo ne. Nikdo zde tedy není spjatý jen s tím, co miluje, o co se stará a oč pečuje, kdy zároveň cítí stejné pouto směrem k sobě., ale i s tím co se mu zdá cizí, či se odcizuje.. Na tom co, jsme si zamilovali je to však patrné. A to tak, až ostatní souvislosti mizí. A proto to taky bývá tak bolestné, když příjde čas loučení. Zde, v projeveném světě má holt každá pozitivní vlastnost, idea, pocit.., své negativum, stín. A stínem radosti je smutek. Díky spjatosti a odpovědnosti. Tak to musí být.

Díky ♥

[Tara]

Zodpovědnost je věc soucitu spolu s pochopením těchto podmíněných sounáležitostí, ať už jsme schopni si je uvědomovat, nebo ne.

[vostal petr]

Vasána je připoutanost k iluzi oddělenosti. Zabraňuje spojení s poznáním celistvosti.

A připoutanost je spojení,

co by to asi tak mělo bejt jinýho ????

Vásaná jednoduše znamená, že se za to považuji,

co by to mělo bejt asi jinýho ???

Takže se s tím svým uvědoměním můžeš jít nechat vyfotit na nástěku debilů...

[vostal petr]

poznáním celistvosti.

Žádný poznání...

[Jana]

poznáním celistvosti.

Žádný poznání...

Protože jsi to vždycky, jako pravý antisrdceř, zavrhoval. Celistvost poznání je tady, když mysl zmizí ve zdroji pocitů, v srdci. Správně vidíme srdcem, řekla liška.

Ve zdroji projekce časoprostoru je jen Boží přítomnost.

[Jana]

Díky ní je to celistvé, protože je tím vším.

Je tím vědomím, je tím bytím, je tím blahem, které tady díky spojení je.

[Hmla]

Jsi zodpovědná (cítíš zodpovědnost) za to čemu umožníš, by se na tobě stalo závislé. Květina, zvíře, člověk. Když tohle někomu umožníš a zodpovědnost necítíš, vztah je blízko destrukci.. A ten závislý blízko utrpení.

No ale, můžeš to ovlivnit, že se na tobě někdo stane závislým? Řekněme u toho, co si pořídíš - zvíře, květinu, dům - tam ano, ty se o ně staráš a bez tvé starostlivosti by samy nepřežily, ale jak je to s lidmi?
Umožníš, aby se na tobě stal nějaký člověk závislý. Zní to trošku divně, že. A přece se tak děje, nemálo je případů, kdy jeden z dlouholetého páru odejde a zakrátko za ním odchází i druhý...
Nabízí se otázka, jestli je to tak dobře, umožnit někomu, aby se na mě stal závislým, abych se já stala na někom závislou....., nebo na něčem, třebas na lásce :-), na životu...

A proč bych měla být zodpovědnou za to, co jsem k sobě připoutala?
Protože to (také) mám v srdci....

Můžeš, přetvařováním. Ale pak se na tebe zas může přichytit někdo, koho to přetvařování přitáhlo. Můžeš - nemůžeš - o tom to není. A jestli to je dobře nebo špatně? Nepomůžeš si, máme to v genech, protože všechno se odvíjí od toho původního pouta.. Ale od toho je tu cesta a právě to nepřeberné množství zdrojů, co ukazují jak z toho ven. A ano, proto je tu silný pocit zodpovědnosti, protože jde o slet emocí a myšlenek, co vytváří tenhle dojem. To není špatně. A jak píše Miroslav jinde, soustředěním to lze rozehnat. Ale nutno počítat, že to může být ještě bolestivější, než si dokáže kdo představit. Ale vo tom to právě je, o oběti. Jde o mě nebo o VŠECHNO? Chci proniknout pod povrch, nebo budu věřit idejím druhých? Toť ta otázka.

[vostal petr]

Díky ní je to celistvé, protože je tím vším.

Zaměřování pozornosti (jedno na co) má stejný účinky jako konzumace rumu,

uvolnující a voblbující pak tím, že svět pak vidíme skrze to, na co jsme zaměřili pozornost,

a je mně jedno jestli jde vo rum, tělo, srdce, lásku, vědomí či bytí...

Výsledek je vždy stejnej = voblblý pako...

[vostal petr]

Správně vidíme srdcem, řekla liška.

To je vobvyklý pocitářský žvást,

kterej někdo přišil lišce...

Blbci se pak tím mohou vopájet, že správně viděj...

[Jana]

Díky ní je to celistvé, protože je tím vším.

Zaměřování pozornosti (jedno na co) má stejný účinky jako konzumace rumu,

uvolnující a voblbující pak tím, že svět pak vidíme skrze to, na co jsme zaměřili pozornost,

a je mně jedno jestli jde vo rum, tělo, srdce, lásku, vědomí či bytí...
.

Možná je to naopak, když není vědomí strhávané připoutaností k tomu, co si myslíme, že víme, zůstává uvolněně samo v sobě v Bytí.

Je tady ochutnávání, užívání si, té kvality toho, čím to všechno Je.

Bez oddělenosti subjektu od objektu.

Má to stejnou kvalitu.

Výsledek je vždy stejnej

Vnímáme to, co se objevuje ve vědomí.

Když půjdeš hlouběji do uvědomění toho, tak i tělo je taky jen tím, co vnímáš, co si uvědomuješ.

Všechny vjemy, které se objevují, jsou jen tím, co je uvědoměné. Kde? V čem?

Nemá to žádné hranice.

Je to zkušenost Boha.

[Hmla]

Ale nutno počítat, že to může být ještě bolestivější, než si dokáže kdo představit.

To však záleží na stavu podvědomí, taky to může být jak procházka mezi lekníny.. A ty pojmy koncentrace, či meditace, jsou taky koukám pěkně zprofanovaný. Dyk jde jen o uvolnění pozornosti, o nic jinýho, boha jeho! Žádná psycho-gymnastická sestava k tomu není potřeba. Prostě si jen si tak mrknout do hlavy, když tam něco straší, a říct "ádijé" (pokud to tam teda fakt nechci), však je to "moje" hlava, nu což?

[vostal petr]

máme to, co se objevuje ve vědomí.

Když půjdeš hlouběji do uvědomění toho, tak i tělo je taky jen tím, co vnímáš, co si uvědomuješ.

Všechny vjemy, které se objevují, jsou jen tím, co je uvědoměné. Kde? V čem?

Nemá to žádné hranice.

Je to zkušenost Boha.

Nikam dál do ničeho nepůjdu,

nebot vím,

že ani pitomost nemá žádný hranice,

Kde? V čem?

Nauč se už konečně číst,

máš to napsané v mé poslední reakci,

takže,

na co se ptáš ?????????

[vostal petr]

Vnímáme to, co se objevuje ve vědomí.

Ty vždycky vobšlehneš nákou začátečnickou kravinu a pak s tím tady prudíš,

proč ve vědomí,

no protože se náký pako zaměřilo na to vědomí,

jak jsem psal výše...

[vostal petr]

Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

Jo, takhle to funguje....

[Hmla]

Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

Jo, takhle to funguje....

Navždy znamená teď. Když's byl kdysi v "teď" k něčemu připoutáný, neznamá to že v nynější "teď" jsi k tomu ještě stále připoutaný. Teď sice trvá, ale ty se měníš. Tedy většinou to tak chodí.

[Jana]

takže,

na co se ptáš ?????????

Spíš - koho?

Tohle je z toho asi to nejpoetičtější,

když se objeví otázka,

kterou rovnou pohltí odpověď.

[Hmla]

Správně vidíme srdcem, řekla liška.

To je vobvyklý pocitářský žvást,

kterej někdo přišil lišce...

Blbci se pak tím mohou vopájet, že správně viděj...

Exupery to psal pro děti, tedy ze srdce. Ono nakonec na tom "srdci" taky není nic blbýho, akorát že ten pojem, jak to vypadá, tady asi taky někdo pěkně propral. Holt se na to musíš povznýst, nebo to rozrelaxovat.