Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

[Jana]

To, co znáš, je představa.

[Jana]

Znalosti jsou představa.

[Jana]

Skutečnost může být jen vědomá.

[Návštěvník]

Je možné jít ještě hlouběji do poznání lásky, kterou to, k čemu se jeví, že se vážeš, je.

Vypadá to, že Hmla žije to, o čem ty jen píšeš. Proto jeho slova o kráse pomíjivosti mohou zasáhnout srdce, zatímco tvoje slova jsou jen pouhá prázdná teorie, srdce druhých nedosáhnou, nejvýš tak něčí mysl, která si pak na základě toho vytváří novíé představy.

[Návštěvník]

Skutečnost může být jen vědomá.

To je tak nesmyslný slogan.

[Návštěvník]

No jo, mysl potřebuje stále nějakou potravu, hlavně ta duchovní mysl.

[Jana]

Skutečnost může být jen vědomá.

To je tak nesmyslný slogan.

Znáš nějaký smyslný slogan?

[Návštěvník]

Skutečnost může být jen vědomá.

To je tak nesmyslný slogan.

Znáš nějaký smyslný slogan?

To poslední, co hledající potřebují, jsou slogany, obzvláště když jsou zcela nesmyslné.

[Jana]

Co je tím, co namísto poznání, které spojuje, vytváří ze sdělení nic nesdělující slogany, které od poznání oddělují?

[vostal petr]

Skutečnost může být jen vědomá.

Tvůj obvyklý blábol, kdy si to co si uvědomuješ považuješ za vědomé,

klidně se tím voblbuj,

když nevíš že vasána je něco, za co se považuješ a pak to považuješ také za vědomé...

[vostal petr]

Co je tím, co namísto poznání, které spojuje, vytváří ze sdělení nic nesdělující slogany, které od poznání oddělují?

Ty tvoje nablblý spojovačky,

ty z toho dzogčhenu pěkně blbneš, co ?

Vasána je přece taky spojení, nebo to nevíš ???

Je to tak dokonalé spojení, že se to jeví jedním...

Jenže pro takový trdlo co dokáže od sebe odlišit pouze myšlenky, a ne už další, je takovéto spojení s vasánou velkou blažeností...

[Tara]

Jsi zodpovědná (cítíš zodpovědnost) za to čemu umožníš, by se na tobě stalo závislé. Květina, zvíře, člověk. Když tohle někomu umožníš a zodpovědnost necítíš, vztah je blízko destrukci.. A ten závislý blízko utrpení.

No ale, můžeš to ovlivnit, že se na tobě někdo stane závislým? Řekněme u toho, co si pořídíš - zvíře, květinu, dům - tam ano, ty se o ně staráš a bez tvé starostlivosti by samy nepřežily, ale jak je to s lidmi?
Umožníš, aby se na tobě stal nějaký člověk závislý. Zní to trošku divně, že. A přece se tak děje, nemálo je případů, kdy jeden z dlouholetého páru odejde a zakrátko za ním odchází i druhý...
Nabízí se otázka, jestli je to tak dobře, umožnit někomu, aby se na mě stal závislým, abych se já stala na někom závislou....., nebo na něčem, třebas na lásce :-), na životu...

A proč bych měla být zodpovědnou za to, co jsem k sobě připoutala?
Protože to (také) mám v srdci....

[Jana]

Vasána je přece taky spojení, nebo to nevíš ???

..

Vasána je připoutanost k iluzi oddělenosti. Zabraňuje spojení s poznáním celistvosti.

Skutečné spojení, o kterém mluví dzogčhen, je ztrátou iluze oddělenosti. Tedy díky prohlédnutí, že myšlenka není ničím skutečným, díky prázdnotě mysli se nevytvářejí žádné stíny, které by světlo, kterým Bytí je, se dělilo na oddělené části, vůči kterým je třeba se nějak vymezovat.

Tedy když použijeme například příměr vlny a moře, vasána je připoutanost k formě vlny, která se vymezuje vůči jiným vlnám. Dzogčhen rozkrývá spojení vlny s mořem, tedy spojení se všemi vlnami.

Nebo možná ještě lépe řečeno, rozkrývá, že všechno je voda a tím je vše spojené.

[Tara]

Mrkni na to takhle; vše živé má jedno společné, na čem je nekompromisně závislé, k čemu je bytostně připoutané - život sám. Někdo může namítnout, "jsem přece duch - já - a to není připoutané k ničemu." My se tu ale sešli v projevu a "naše" já tu spolu kominikuje hlasy těl. Což lze zároveň pokládat za význam tohoto realizovaného bytí. Vše co tu je k vidění, slyšení, cítění je na sobě totálně závislé. Nebýt jednoho, nebylo by ani druhé.. Zodpovědnost je věc soucitu spolu s pochopením těchto podmíněných sounáležitostí, ať už jsme schopni si je uvědomovat, nebo ne. Nikdo zde tedy není spjatý jen s tím, co miluje, o co se stará a oč pečuje, kdy zároveň cítí stejné pouto směrem k sobě., ale i s tím co se mu zdá cizí, či se odcizuje.. Na tom co, jsme si zamilovali je to však patrné. A to tak, až ostatní souvislosti mizí. A proto to taky bývá tak bolestné, když příjde čas loučení. Zde, v projeveném světě má holt každá pozitivní vlastnost, idea, pocit.., své negativum, stín. A stínem radosti je smutek. Díky spjatosti a odpovědnosti. Tak to musí být.

Díky ♥

[Tara]

Zodpovědnost je věc soucitu spolu s pochopením těchto podmíněných sounáležitostí, ať už jsme schopni si je uvědomovat, nebo ne.

[vostal petr]

Vasána je připoutanost k iluzi oddělenosti. Zabraňuje spojení s poznáním celistvosti.

A připoutanost je spojení,

co by to asi tak mělo bejt jinýho ????

Vásaná jednoduše znamená, že se za to považuji,

co by to mělo bejt asi jinýho ???

Takže se s tím svým uvědoměním můžeš jít nechat vyfotit na nástěku debilů...

[vostal petr]

poznáním celistvosti.

Žádný poznání...

[Jana]

poznáním celistvosti.

Žádný poznání...

Protože jsi to vždycky, jako pravý antisrdceř, zavrhoval. Celistvost poznání je tady, když mysl zmizí ve zdroji pocitů, v srdci. Správně vidíme srdcem, řekla liška.

Ve zdroji projekce časoprostoru je jen Boží přítomnost.

[Jana]

Díky ní je to celistvé, protože je tím vším.

Je tím vědomím, je tím bytím, je tím blahem, které tady díky spojení je.

[Hmla]

Jsi zodpovědná (cítíš zodpovědnost) za to čemu umožníš, by se na tobě stalo závislé. Květina, zvíře, člověk. Když tohle někomu umožníš a zodpovědnost necítíš, vztah je blízko destrukci.. A ten závislý blízko utrpení.

No ale, můžeš to ovlivnit, že se na tobě někdo stane závislým? Řekněme u toho, co si pořídíš - zvíře, květinu, dům - tam ano, ty se o ně staráš a bez tvé starostlivosti by samy nepřežily, ale jak je to s lidmi?
Umožníš, aby se na tobě stal nějaký člověk závislý. Zní to trošku divně, že. A přece se tak děje, nemálo je případů, kdy jeden z dlouholetého páru odejde a zakrátko za ním odchází i druhý...
Nabízí se otázka, jestli je to tak dobře, umožnit někomu, aby se na mě stal závislým, abych se já stala na někom závislou....., nebo na něčem, třebas na lásce :-), na životu...

A proč bych měla být zodpovědnou za to, co jsem k sobě připoutala?
Protože to (také) mám v srdci....

Můžeš, přetvařováním. Ale pak se na tebe zas může přichytit někdo, koho to přetvařování přitáhlo. Můžeš - nemůžeš - o tom to není. A jestli to je dobře nebo špatně? Nepomůžeš si, máme to v genech, protože všechno se odvíjí od toho původního pouta.. Ale od toho je tu cesta a právě to nepřeberné množství zdrojů, co ukazují jak z toho ven. A ano, proto je tu silný pocit zodpovědnosti, protože jde o slet emocí a myšlenek, co vytváří tenhle dojem. To není špatně. A jak píše Miroslav jinde, soustředěním to lze rozehnat. Ale nutno počítat, že to může být ještě bolestivější, než si dokáže kdo představit. Ale vo tom to právě je, o oběti. Jde o mě nebo o VŠECHNO? Chci proniknout pod povrch, nebo budu věřit idejím druhých? Toť ta otázka.