Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

[vostal petr]

Exupery to psal pro děti, tedy ze srdce.

Děti žádný srdce nepotřebují,

srdce je blábol dospělých a ne dětí,

stejně tak jako v pohádkách se blábolí vo dobru a zlu,

prostě je třeba děti voblbovat k vobrazu dospělých...

Jediná rozumná pohádka je vo Hloupým Honzovi...

[vostal petr]

Hmla píše laskavě a citlivě, nicméně tuhle knížku jako dítě přečte opravdu málo kdo.

I jako dospělému mně to přišla jako naprostá pitomina,

v dětství jsem na takový koniny čas neměl, já jsem četl Shopenhauera,

a ne bláboly od Exupéryho...

Ale tobě se to líbit musí, čím větší blábol, tím víc se v tom rochníš...

[Jana]

Děti žádný srdce nepotřebují,

..

Máš na mysli to fyzické, díky kterému pulzuje krev v těle, nebo to duchovní, ve kterém je možné si uvědomit, že naše existence je láskou?

[Jana]

Ale tobě se to líbit musí, čím větší blábol, tím víc se v tom rochníš...

Proto taky čtu tady Tvé komentáře.

[Hmla]

Exupery to psal pro děti...

Tuhle pohádku pro dospělé jsi nečetl ani jako dítě, a nejspíš ani jako dospělý, viď ?

Ale kuš, čet jsem to v pátý třídě, když mě přestal bavit Vinnetou. A co vím, psal to pro svý čtyři děti.. Co jsem ale nikdy nečet, jsou moderní duchovní elaboráty. Proč, když v Upanišadach je vše důležité? Jinému ale může vyhovovat Ghíta, to chápu, dalšímu Chudoběnka mysli od Buddhy, nebo kniha o tau od Lao'ce, atp. Moderní poudačky na stará témata už mi přídou kapku kontraproduktivní, ale budiž. Každé zboží má svého kupce. No naštěstí tu máme ještě Exuperyho, Gibrana a Thakura,.

[Hmla]

To jsem spíš nebyl schopen zchroustat Pána prstenů, a do dneška s tím mám potíže, i když i Tolkien to psal pro své děti.

[Tara]

To jsem spíš nebyl schopen zchroustat Pána prstenů, a do dneška s tím mám potíže, i když i Tolkien to psal pro své děti.

Přesně... :-)

[vostal petr]

Čím větší v někom vzbudíme důvěru a on jedná podle našeho vzoru nebo našich rad, tím máme větší podíl odpovědnosti za jeho osud. Ale jen přiměřeně té důvěře.

Vo tom já nemluvím, já mluvím o připoutanostech všeobecně,

tak se někdo připoutá k nějaké té růži a tak se vo ni musí furt starat,

jinej se připoutá k představě že by všichni měli bejt štastní a tak se vo to furt musí starat,

každá připoutanost je omezení,

nikoliv ctnost či projev lásky...

Láska není vo tom, že se k něčemu připoutáme a pak se vo to furt staráme,

to je leda závislost...

[vostal petr]

Děti žádný srdce nepotřebují,

..

Máš na mysli to fyzické, díky kterému pulzuje krev v těle, nebo to duchovní, ve kterém je možné si uvědomit, že naše existence je láskou?

Duchovní srdce je jen pomůcka pro takový trdla jako jsi ty,

pro sebestředná trpící ega,

pro duchovní narcisisty, který poněkud vykoleju ten vezdejší svět...

[Jana]

Duchovní srdce je jen pomůcka pro takový trdla jako jsi ty,

...

Možná se to srdce probudilo a září ve dne v noci blahem právě pro to , že ta mysl si dovolila být trdlo.

A Tebe to irituje, protože kdyby Tě něco takového postihlo, tak bys pak třeba nebyl už tak chytrej.

[vostal petr]

A kvůli týdle kravině tak vyvádíš ???

Za todle si můžeš sama...

[vostal petr]

tak bys pak třeba nebyl už tak chytrej.

Jedinej, kdo je tady chytrej si ty a ta tvoje zpitomněklá srdconirvána,

tadle ta tvoje duchovní berlička před tím zlým světem,

která je asi tak dobrá jako ten rum,

a kvůli týdel sračce co furt doporučuješ jako bůhví co tady píšeš tuny hovadin...

Egocentrická hovadina...

[Jana]

Všechno, co napíšeš, jsou hovadiny, to, co skutečně stojí za to, nenapíšeš.

[vostal petr]

Já hovadiny nepíšu,

já mám vod toho nablblýho duchovna vodstup,

takže v tom nejsem zapletenej

[Jana]

Připoutanost je taky jen projev ve Vědomí, kterého si můžeš být vědom, proto nemůžeš být tím, co je připoutané.

[vostal petr]

Jak věříš ?

Připoutanost není záležitost nějaký víry či myšlení,

to jen ty todle nechápeš a píšeš hovadiny,

a proto taky nejsi schopna ty připoutanosti u sebe ani zahlídnout, natož je vod sebe samý vodlišit...

Seš jak trdlo co si myslí že když vod něčeho vodvrátí pozornost tak to pak přestane existovat,

jak dítě co si zakreje voči a proto ho pak nikdo nevidí, protože von taky nikoho nevidí...

[Jana]

Můžeš připoutanost prožívat jako skutečnost, podobně jako ve snu.

Může to vypadat, že není možné nebýt dotčen tím, co se ve snu jeví tak reálně, ale když se probudí sat-čit-ananda ve Tvém srdci, ve Zdroji projeveného, tak je jasné, co je realita a co sen.

[Jana]

Nedělej si s tím hlavu.

Nemá smysl se snažit TO nějak zpracovat tím, co si myslíš, že je v Tobě chytré.

Je TO prázdné, bez myšlenek, bez chytrosti.

Ale nesmírně krásné.

Nic tomu nechybí.

[vostal petr]

Je TO prázdné, bez myšlenek, bez chytrosti.

Samo, ale i bez pitomosti a obzvláště bez pitomejch myšlenek kterejma se zde roky voblbuješ,

páč ti to dělá dobře...

[vostal petr]

Může to vypadat, že není možné nebýt dotčen tím, co se ve snu jeví tak reálně, ale když se probudí sat-čit-ananda ve Tvém srdci, ve Zdroji projeveného, tak je jasné, co je realita a co sen.

A komu je to jasný ???

No leda zpitomnělému ego co má pocit že se probudilo, ovšem ve skutečnosti je neustále vovládaný vasánama,

jenž to už pod vlivem zblblosti z probuzení zákonitě nevidí....

Tobě je jasný leda hovno, jen představy na voblbování se duchovnem...

A zas mně napiš nákej svej akoholicko probuzenej blábol vo probuzeným egu...