Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

[vostal petr]

Díky ní je to celistvé, protože je tím vším.

Zaměřování pozornosti (jedno na co) má stejný účinky jako konzumace rumu,

uvolnující a voblbující pak tím, že svět pak vidíme skrze to, na co jsme zaměřili pozornost,

a je mně jedno jestli jde vo rum, tělo, srdce, lásku, vědomí či bytí...

Výsledek je vždy stejnej = voblblý pako...

[vostal petr]

Správně vidíme srdcem, řekla liška.

To je vobvyklý pocitářský žvást,

kterej někdo přišil lišce...

Blbci se pak tím mohou vopájet, že správně viděj...

[Jana]

Díky ní je to celistvé, protože je tím vším.

Zaměřování pozornosti (jedno na co) má stejný účinky jako konzumace rumu,

uvolnující a voblbující pak tím, že svět pak vidíme skrze to, na co jsme zaměřili pozornost,

a je mně jedno jestli jde vo rum, tělo, srdce, lásku, vědomí či bytí...
.

Možná je to naopak, když není vědomí strhávané připoutaností k tomu, co si myslíme, že víme, zůstává uvolněně samo v sobě v Bytí.

Je tady ochutnávání, užívání si, té kvality toho, čím to všechno Je.

Bez oddělenosti subjektu od objektu.

Má to stejnou kvalitu.

Výsledek je vždy stejnej

Vnímáme to, co se objevuje ve vědomí.

Když půjdeš hlouběji do uvědomění toho, tak i tělo je taky jen tím, co vnímáš, co si uvědomuješ.

Všechny vjemy, které se objevují, jsou jen tím, co je uvědoměné. Kde? V čem?

Nemá to žádné hranice.

Je to zkušenost Boha.

[Hmla]

Ale nutno počítat, že to může být ještě bolestivější, než si dokáže kdo představit.

To však záleží na stavu podvědomí, taky to může být jak procházka mezi lekníny.. A ty pojmy koncentrace, či meditace, jsou taky koukám pěkně zprofanovaný. Dyk jde jen o uvolnění pozornosti, o nic jinýho, boha jeho! Žádná psycho-gymnastická sestava k tomu není potřeba. Prostě si jen si tak mrknout do hlavy, když tam něco straší, a říct "ádijé" (pokud to tam teda fakt nechci), však je to "moje" hlava, nu což?

[vostal petr]

máme to, co se objevuje ve vědomí.

Když půjdeš hlouběji do uvědomění toho, tak i tělo je taky jen tím, co vnímáš, co si uvědomuješ.

Všechny vjemy, které se objevují, jsou jen tím, co je uvědoměné. Kde? V čem?

Nemá to žádné hranice.

Je to zkušenost Boha.

Nikam dál do ničeho nepůjdu,

nebot vím,

že ani pitomost nemá žádný hranice,

Kde? V čem?

Nauč se už konečně číst,

máš to napsané v mé poslední reakci,

takže,

na co se ptáš ?????????

[vostal petr]

Vnímáme to, co se objevuje ve vědomí.

Ty vždycky vobšlehneš nákou začátečnickou kravinu a pak s tím tady prudíš,

proč ve vědomí,

no protože se náký pako zaměřilo na to vědomí,

jak jsem psal výše...

[vostal petr]

Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

Jo, takhle to funguje....

[Hmla]

Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

Jo, takhle to funguje....

Navždy znamená teď. Když's byl kdysi v "teď" k něčemu připoutáný, neznamá to že v nynější "teď" jsi k tomu ještě stále připoutaný. Teď sice trvá, ale ty se měníš. Tedy většinou to tak chodí.

[Jana]

takže,

na co se ptáš ?????????

Spíš - koho?

Tohle je z toho asi to nejpoetičtější,

když se objeví otázka,

kterou rovnou pohltí odpověď.

[Hmla]

Správně vidíme srdcem, řekla liška.

To je vobvyklý pocitářský žvást,

kterej někdo přišil lišce...

Blbci se pak tím mohou vopájet, že správně viděj...

Exupery to psal pro děti, tedy ze srdce. Ono nakonec na tom "srdci" taky není nic blbýho, akorát že ten pojem, jak to vypadá, tady asi taky někdo pěkně propral. Holt se na to musíš povznýst, nebo to rozrelaxovat.

[miroslav]

Zůstáváš navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal

Jo, takhle to funguje....

Navždy znamená teď. Když's byl kdysi v "teď" k něčemu připoutáný, neznamá to že v nynější "teď" jsi k tomu ještě stále připoutaný. Teď sice trvá, ale ty se měníš. Tedy většinou to tak chodí.

Čím větší v někom vzbudíme důvěru a on jedná podle našeho vzoru nebo našich rad, tím máme větší podíl odpovědnosti za jeho osud. Ale jen přiměřeně té důvěře.
Například když máme dítě, je naše odpovědnost velká, když vyroste, je pro něj i pro nás dobré, když se odpoutáme. V dospělosti se k někomu připoutávat je už součástí našeho svobodného rozhodování a tedy už jen naše odpovědnost. Připoutanost v dospělosti ke komukoliv nebo k čemukoliv není dobrá věc a je výrazem neschopnosti stát na vlastních nohou, jít ve vlastních botách.
Takže když se k nám někdo dospělý připoutá aniž bychom mu něco slibovali nebo dávali falešné naděje, je to čistě jeho věc, tedy čistě jeho odpovědnost.

[Tara]

No to mi potom řekni, proč po dlouhé odmlce jsi pro mě založil vlákno a dal tam písničky, které jsi tam dal, od Elánů......, vrrrrrr...... jen abys uviděl, o čem to u mě (pořád) je? A když jsem skočila na návnadu, tak to byla a je čistě moje zodpovědnost a mám zase smůlu, že áno, stejně musím sama a ve svých botách, ty nic, ty muzikant, neměla jsem se chytnout na návnadu.
Proč to děláš, takové pokusy, vždyť je to mučení divé zvěře :-)

Takže když se k nám někdo dospělý připoutá aniž bychom mu něco slibovali nebo dávali falešné naděje, je to čistě jeho věc, tedy čistě jeho odpovědnost.

Vlastně tím vláknem a těmi písničkami jsi mi dal falešnou naději!!!!!!!!!!, takže to není čistě moje odpovědnost! Je i tvoje :-)

Zahrávat si s city druhých není dobře...

[Jana]

Exupery to psal pro děti...

Tuhle pohádku pro dospělé jsi nečetl ani jako dítě, a nejspíš ani jako dospělý, viď ?

[Návštěvník]

Exupery to psal pro děti...

Tuhle pohádku pro dospělé jsi nečetl ani jako dítě, a nejspíš ani jako dospělý, viď ?

Jani, proč myslíš, že to Hmla nečetl? Je to psáno ze srdce a tomu, co je psáno ze srdce, "rozumí" jak dítě, tak dospělý, protože sdělované padá přímo do srdce, na úrodnou půdu pochopení, ne do hlavy....,

[Jana]

Exupery to psal pro děti...

Tuhle pohádku pro dospělé jsi nečetl ani jako dítě, a nejspíš ani jako dospělý, viď ?

Jani, proč myslíš, že to Hmla nečetl? Je to psáno ze srdce a tomu, co je psáno ze srdce, "rozumí" jak dítě, tak dospělý, protože sdělované padá přímo do srdce, na úrodnou půdu pochopení, ne do hlavy....,

Hmla píše laskavě a citlivě, nicméně tuhle knížku jako dítě přečte opravdu málo kdo. Spíš, než pro děti, byla psaná pro dospělé, aby se rozpomenuli na to, co jako děti dospíváním ztrácíme.

[vostal petr]

Exupery to psal pro děti, tedy ze srdce.

Děti žádný srdce nepotřebují,

srdce je blábol dospělých a ne dětí,

stejně tak jako v pohádkách se blábolí vo dobru a zlu,

prostě je třeba děti voblbovat k vobrazu dospělých...

Jediná rozumná pohádka je vo Hloupým Honzovi...

[vostal petr]

Hmla píše laskavě a citlivě, nicméně tuhle knížku jako dítě přečte opravdu málo kdo.

I jako dospělému mně to přišla jako naprostá pitomina,

v dětství jsem na takový koniny čas neměl, já jsem četl Shopenhauera,

a ne bláboly od Exupéryho...

Ale tobě se to líbit musí, čím větší blábol, tím víc se v tom rochníš...

[Jana]

Děti žádný srdce nepotřebují,

..

Máš na mysli to fyzické, díky kterému pulzuje krev v těle, nebo to duchovní, ve kterém je možné si uvědomit, že naše existence je láskou?

[Jana]

Ale tobě se to líbit musí, čím větší blábol, tím víc se v tom rochníš...

Proto taky čtu tady Tvé komentáře.

[Hmla]

Exupery to psal pro děti...

Tuhle pohádku pro dospělé jsi nečetl ani jako dítě, a nejspíš ani jako dospělý, viď ?

Ale kuš, čet jsem to v pátý třídě, když mě přestal bavit Vinnetou. A co vím, psal to pro svý čtyři děti.. Co jsem ale nikdy nečet, jsou moderní duchovní elaboráty. Proč, když v Upanišadach je vše důležité? Jinému ale může vyhovovat Ghíta, to chápu, dalšímu Chudoběnka mysli od Buddhy, nebo kniha o tau od Lao'ce, atp. Moderní poudačky na stará témata už mi přídou kapku kontraproduktivní, ale budiž. Každé zboží má svého kupce. No naštěstí tu máme ještě Exuperyho, Gibrana a Thakura,.